4 Tdo 754/2025-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 8 To 94/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 112/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 3 T 112/2024, byl obviněný P. L. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečiny neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1 tr.
zákoníku a podle § 230 odst. 2 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečiny neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr.
zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 27. 6. 2022, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 2. 2024, č. j. 4 T 98/2023-1372, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 67 To 193/2024, byl podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, konkrétně dvou počítačů ve výroku přesně specifikovaných. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z výše citovaných rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. V. 214 936 Kč na náhradě škody.
2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, byla pospána následovně: „1. dne 14. 1. 2023 v 07:14 hod. ze svého pokoje na ul. XY ve XY za využití svého stolního počítače Alza Box Tower, ve kterém měl software, který lze obecně označit za tzv. hackerské nástroje, prostřednictvím celosvětové sítě internet, v úmyslu svého neoprávněného obohacení, překonal zabezpečení softwarové kryptoměnové peněženky od spol. MetaMask osoby J. V., č. XY, ze které bez vědomí a souhlasu poškozeného převedl 32.700 XLS tokenů, dle kurzu ze dne 14. 1. 2023 v 07:14 hod. a kurzu ČNB ze dne 13. 1. 2023 v hodnotě 214.936 Kč ve prospěch krypto peněženky č. XY,
2. v přesně nezjištěnou dobu ze svého pokoje na ul. XY ve XY za využití svého stolního počítače Alza Box Tower, ve kterém měl software, který lze obecně označit za tzv. hackerské nástroje, prostřednictvím celosvětové sítě internet překonal zabezpečení k uživatelskému účtu výše uvedeného poškozeného pana V. u spol. Glocin Limited, kde neoprávněně zaměnil číslo bankovního účtu poškozeného za číslo svého bankovního účtu č. XY spol. Revolut, na který se dne 29. 3. 2023 ve 21:45 hod. pokusil odeslat platbu ve výši 15.000 Eur ve formě Voucheru TRN, dle kurzu ČNB ze dne 29. 3. 2023 v hodnotě 354.450 Kč, která se mu kvůli zamítnutí poškozeného nepodařila realizovat,
kdy tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 214 936 Kč a o způsobení škody ve výši 354 450 Kč se pokusil“.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce a obviněný. Státní zástupce napadl výrok o trestu, a to v neprospěch obviněného, zatímco obviněný brojil proti všem výrokům rozsudku. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 8 To 94/2025, obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. L. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Skotnici dovolání ze dne 9. 6. 2025, kterým napadl zamítavý výrok odvolacího soudu i všechny výroky z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Obviněný úvodem s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu připomněl, že v případě existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů je Nejvyšší soud oprávněn přezkoumat i skutkový základ rozhodnutí. V návaznosti na to pak konstatoval, že soudy nižších stupňů vadně zjistily skutkový stav, protože z provedených důkazů si selektivně vybraly jen ty, které svědčí v jeho neprospěch, a úplně pominuly nebo nedostatečně vyhodnotily skutečnosti vypovídající v jeho prospěch. Závěr o vině se pohybuje pouze v rovině pravděpodobnosti, čímž došlo k zásadnímu porušení zásady in dubio pro reo.
6. Konkrétně namítl, že znalec z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky se sice snažil navodit dojem, že detailně prozkoumal celý počítač a věnoval se všem zájmovým souborům, fakticky se ale veden účelově položenými otázkami orgánů činných v trestním řízení, které rezignovaly na zjištění skutečného stavu věci, soustředil pouze na indicie svědčící v neprospěch obviněného (identifikace „závadového“ softwaru, uživatelské připojení a účty, historie prohlížeče apod.). Nezabýval se už tím, kdo skutečně závadový software používal a prolomil uživatelské účty. Natož, aby zkoumal, zda se v počítači obviněného nevyskytuje software, který mohl způsobit to, že třetí osoby využívaly počítač obviněného bez jeho vědomí a souhlasu.
7. Samotná skutečnost, že k útokům docházelo prostřednictvím obviněným užívaného počítače a z jeho IP adresy, neprokazuje, že pachatelem musel být on. Závěr o vině založený převážně na identifikátorech zařízení a IP adrese považuje obviněný za nedostatečný a metodologicky chybný.
8. Na podporu svých výhrad s odkazem na § 157 odst. 3 tr. ř připojil k dovolání odborné stanovisko společnosti Premium Systems, s. r. o., které si vyžádal a k jehož zpracování poskytl relevantní informace obsažené v trestním spise, z nichž vycházel i soudní znalec. Podle tohoto stanoviska byl do systému jeho počítače již dne 7. 6. 2022 nainstalován malware. V průběhu roku 2022 mělo docházet k exfiltraci dat (včetně desítek přihlašovacích údajů) s odesíláním na účty třetích osob v síti Telegram. Je tak reálně možná varianta, že třetí osoby následně zneužily odcizená data či samotný systém obviněného a pod „jeho hlavičkou“ došlo k protiprávním aktivitám. Tato linie obhajoby má podle dovolatele zásadní význam pro posouzení jak objektivní, tak subjektivní stránky stíhaných skutků a nebyla soudy náležitě prověřena.
9. Obviněný dále namítl, že soudy se dostatečně nevěnovaly subjektivní stránce činu. Ignorovaly jeho dlouhodobé psychické potíže a z nich plynoucí specifika sociálního fungování. Obviněný trpí duševní poruchou, která mu byla diagnostikována na základní škole. Jde o určitou formu autismu spojenou s Aspergerovým syndromem. Jeho duševní stav měl být odborně zkoumán soudním znalcem z odvětví psychiatrie a psychologie, jak na to orgány činné v trestním řízení bezvýsledně opakovaně upozorňoval. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu z 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, týkající se opomenutých důkazů a na nález Ústavního soudu z 12. 7. 2011, sp. zn I. ÚS 3622/10, k zákazu libovůle při hodnocení důkazů.
10. Závěrem dovolání obviněný uvedl, že skutkový stav nebyl zjištěn se zákonem požadovanou pečlivostí a v potřebném rozsahu, v důsledku čehož došlo i k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci. Odvolací soud tím, že akceptoval argumentaci soudu prvního stupně, nedostál zásadě materiální pravdy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) ani zásadě volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a nerespektoval zásadu in dubio pro reo.
11. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve připomenul dosavadní průběh řízení, poté rozebral dovolací argumentaci obviněného.
13. Uvedl, že ačkoli je dovolání formálně opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., z jeho obsahu plyne, že dovolatel brojí primárně proti skutkovým a právním závěrům nalézacího soudu, a tomuto obsahu by odpovídalo napadení rozhodnutí odvolacího soudu i dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
14. Obviněný podle státního zástupce jen opakuje obhajobu již uplatněnou před soudem prvního stupně a v odvolání, tj. popírá pachatelství s odkazem na hypotézu ovládnutí počítače a IP adresy třetí osobou. Těmito námitkami se však již vyčerpávajícím způsobem zabývaly soudy nižších stupňů (soud prvního stupně v bodech 5–27 odůvodnění, odvolací soud v bodech 7–11), jejich závěry jsou logické, přezkoumatelné a státní zástupce se s nimi ztotožňuje.
15. K dovolacím důvodům státní zástupce dodal, že přestože obviněný deklaruje nesouhlas s právní kvalifikací, všechny jeho hmotněprávní výtky jsou odvozeny od vlastní skutkové verze, kterou soudy neakceptovaly. Dovolání se tak redukuje na spor o skutková zjištění (kdo provedl převody a změnu účtu), nikoli
na právní posouzení skutku. Má-li být namítán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, musí dovolatel konkrétně identifikovat, kterých rozhodných skutkových zjištění se námitka týká a v čem je jejich zjevný rozpor s důkazy, popř. které podstatné důkazy byly bezdůvodně neprovedeny či které důkazy jsou procesně nepoužitelné. Nejvyšší soud není povinen „aktivisticky“ přezkoumávat dokazování mimo rámec takto precizovaných námitek (srov. usnesení ÚS ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, body 13– 14; obdobně usnesení ÚS ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24). Dovolání však takovou konkretizaci postrádá, jelikož obsahuje jen obecné proklamace navazující spíše na dřívější výkladovou praxi než na text § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto neumožňuje podřazení pod některou z jeho tří variant (opomenuté důkazy, nepoužitelné důkazy, svévolné hodnocení).
16. Ke konkrétním výhradám dovolatele státní zástupce uvedl, že námitka účelového zadání otázek znalci z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky a tvrzení, že se znalec nijak detailně nevěnoval hypotéze vzdáleného ovládnutí počítače, míří ve skutečnosti proti zaměření a kvalitě znaleckého posudku, nikoli proti rozporu posudku s jinými provedenými důkazy. Akcentoval přitom, že obviněný ke znaleckému posudku v průběhu řízení před soudem prvního stupně nevznesl žádné připomínky, proto námitky vůči zadání či obsahu posudku nebyly uplatněny včas. Dále uvedl, že „odborné stanovisko“ předložené obviněným poprvé až v dovolacím řízení je novým důkazem o nové skutečnosti a svou povahou náleží do řízení o obnově (§ 278 a násl. tr. ř.). Z těchto důvodů neodpovídá tato linie obhajoby ani první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nejde o tvrzení zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ale o opožděnou polemiku s obsahem posudku bez procesně korektní opory.
17. K námitce, že soudy měly znalecky zkoumat duševní stav obviněného, státní zástupce konstatoval, že ze spisu neplyne, že by obhajoba v předchozím řízení vznesla konkrétní důkazní návrh na znalecké zkoumání. Tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury tak absentuje, neboť opomenout lze jen důkaz navržený, nikoli neexistující. Dovolací argumentace proto podle státního zástupce ani zde neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Ve vztahu k zásadě in dubio pro reo připomněl, že tato procesní zásada se uplatní pouze tehdy, přetrvávají-li po vyčerpání reálných důkazních možností důvodné pochybnosti, jinými slovy, je-li skutkový stav zjištěn bez důvodných pochybností a úvahy jsou v odůvodnění logicky rozvedeny, pro aplikaci zásady není místo (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02, č. 37/2002 Sb. nál. a usnesení ÚS; dále usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/22, a ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 3090/22). Nejvyšší soud navíc dlouhodobě dovozuje, že in dubio pro reo je pravidlem skutkovým a samo o sobě není způsobilé naplnit žádný dovolací důvod, nevygraduje-li porušení do extrémního nesouladu (např. sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, 11 Tdo 1569/2014, 11 Tdo 496/2015, 4 Tdo 467/2016, 4 Tdo 1572/2016, 5 Tdo 595/2018; k systematice nového písm. g) srov. sp. zn. 7 Tdo 1315/2021; shodně ÚS, nález sp. zn. III. ÚS 888/14). Dovolatel přitom nikterak neprokázal, že by skutková zjištění soudů byla s provedenými důkazy v extrémním nesouladu. Soudy vycházely z obsahu jeho počítače, z jeho prokázaných znalostí a dovedností z předchozí trestní věci i z jeho částečného doznání a přesvědčivě dovodily, že právě on byl osobou, která se převodů a změny účtu dopustila.
19. Na tomto základě státní zástupce shrnul, že dovolání neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů a zůstává pouhou skutkovou polemikou bez konkrétního podřazení pod § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a rozhodl o něm v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
20. Obviněnému bylo vyjádření státního zástupce Nejvyšším soudem zasláno k případné replice. Obviněný podáním ze dne 15. 9. 2025 státnímu zástupci vytkl, že způsob, kterým napadl jeho dovolání, je nedůstojný chování takové justiční autority, kterou je Nejvyšší státní zastupitelství. Současně se nesouhlasně vyjádřil k závěrům státního zástupce týkajících se znaleckého posudku a obviněným nově předloženého odborného vyjádření. Zkritizoval též postup policejního orgánu před zahájením trestního stíhání proti němu. Konečně uvedl, že na svém procesním stanovisku nadále trvá.
IV. Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jehož se obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezena jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky obviněného pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, dovolací soud je zásadně vázán jejich rozsahem a důvody (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, a Nejvyšší soud není třetí instancí pro plnohodnotný skutkový přezkum. Kdyby zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, jimiž obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Tomu odpovídá i požadavek povinného zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
22. Porovnáním dovolání s obsahem trestního spisu Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací argumentace převážně reprodukuje námitky obviněného uplatněné už v řízení před soudem prvního stupně a u odvolacího soudu. Za této situace Nejvyšší soud připomíná, že požadavek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze vykládat tak, že soud musí reagovat na každý jednotlivý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v zásadě omezit na převzetí dostatečného a přesvědčivého odůvodnění soudu nižší instance (blíže viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci García proti Španělsku, č. stížnosti 30544/96 či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterých plyne, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně). Tím spíše to platí v dovolacím řízení, jehož předmět je vymezen taxativními dovolacími důvody a v němž již soudy nižších stupňů tytéž námitky vypořádaly způsobem odpovídajícím § 125 odst. 1 tr. ř.
23. Obviněný se vůči usnesení odvolacího soudu ohradil dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z obsahu dovolání je přitom patrné, že obviněný brojí primárně proti skutkovým zjištěním a na ně navazujícím právním závěrům soudu prvního stupně. Jak přiléhavě upozornil státní zástupce ve svém vyjádření, taková konstrukce by typově mohla spadat i pod § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tato formální nepřesnost nicméně nebrání tomu, aby Nejvyšší soud posoudil dovolací námitky materiálně – tj. podle jejich skutečného obsahu – a zkoumal, zda lze v rámci uplatněných (či obsahově přiléhavých) dovolacích důvodů identifikovat takové vady, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu (§ 265i odst. 3 tr. ř.).
24. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud pro přehlednost dodává, že tento důvod nedopadá na běžnou polemiku se skutkovými závěry, nýbrž na kvalifikované procesní vady důkazního řízení. Zahrnuje tři okruhy pochybení, a to (i) tzv. extrémní rozpor, kterým se má na mysli svévolné, vnitřně rozporné či s obsahem důkazů nerespektované hodnocení důkazů vedoucí k závěrům, jež se s provedenými důkazy zjevně míjejí, (ii) použití procesně nepřípustného důkazu, a (iii) tzv. opomenuté důkazy (soud bez adekvátního odůvodnění neprovede navržený, pro věc podstatný důkaz).
Aby mohl obviněný tento důvod úspěšně uplatnit, musí konkrétně vymezit, kterých „rozhodných skutkových zjištění“ se námitka týká, v čem přesně spočívá jejich zjevný rozpor s konkrétními důkazy, které podstatné důkazy soud neprovedl a proč, případně v čem je procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž soud vycházel. Nejvyšší soud současně není povinen „aktivisticky“ revidovat celé dokazování mimo rámec takto precizované argumentace. Jeho zásah je vyhrazen jen pro excesy ohrožující spravedlivý proces.
V projednávané věci však dovolání tyto náležitosti postrádá, neboť neidentifikuje žádné konkrétní rozhodné skutkové zjištění v kolizi s konkrétním důkazem, neoznačuje opomenutý důkaz v procesním smyslu, ani neartikuluje procesní vadu, jež by činila použitý důkaz nepřípustným.
25. Dovolatel v prvé řadě namítá, že znalecké zkoumání z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, bylo zaměřeno účelově proti němu a nevyloučilo hypotézu ovládnutí jeho počítače třetí osobou, a dále poukazuje na nutnost zkoumat jeho duševní stav. Nejvyšší soud zjistil, že při hlavním líčení dne 20. 1. 2025 obhájce po poradě s obžalovaným souhlasil s provedením znaleckého posudku čtením a obviněný k němu nevznesl připomínky a současně uvedl, že s obsahem spisu je seznámen (viz protokol o hlavním líčení na č. l.
245 tr. spisu). Opožděné výhrady proti zaměření posudku v neprospěch obviněného proto nelze zpětně vydávat za vadu dokazování. Co se týče „odborného stanoviska“ společnosti Premium Systems, s. r. o., které obviněný nyní připojil k dovolání, toto představuje nový důkaz o nové skutečnosti, neboť jej obviněný v rámci řízení před soudy nižších stupňů nenavrhl, a jak správně uvedl státní zástupce, svou povahou náleží do rámce řízení o obnově (§ 278 a násl. tr. ř.), nikoli do dovolacího přezkumu. K námitce duševního stavu Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu spisu neplyne, že by obhajoba v řízení před soudy nižších stupňů předložila konkrétní návrh na přibrání znalce z oboru zdravotnictví (psychiatrie/klinická psychologie), proto o „opomenutý důkaz“ nemůže jít, neboť opomenout lze jen důkaz řádně navržený a způsobilý ovlivnit skutková zjištění.
Obecně se příčetnost presumuje (§ 26 tr. zákoníku) a k prolomení této presumpce je třeba existence objektivních pochybností vyplývajících z dokazování. Takové pochybnosti v této věci dány nebyly, protože obviněný byl po celou dobu trestního řízení orientovaný všemi směry a způsob spáchání trestné činnosti prostřednictvím prolamování chráněných dat v počítačovém systému nepochybně vyžaduje soustředění a vědomou aplikaci získaných znalostí odborného charakteru.
26. Nad rámec uvedeného je vhodné zmínit, že rozhodná skutková zjištění soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku pečlivě a přesvědčivě odůvodnil. Své závěry založil na uceleném řetězci nepřímých důkazů, který logicky a bez mezer směřuje k obviněnému (srov. body 14–21 odůvodnění rozsudku). Bylo zjištěno, že k přístupům do e-mailové schránky poškozeného docházelo ze sdílené IP adresy XY a následně z vyhrazené IP adresy XY přidělené přípojce matky obviněného v místě jeho bydliště (bod 7 odůvodnění rozsudku). V rámci domovní prohlídky byl zajištěn stolní počítač obviněného. Znaleckým zkoumáním byly v tomto počítači nalezeny jednak tzv. hackerské nástroje (např. Atlantr 3.0, Brain XTRX Wallet, Tor browser) [byť označení „Tor browseru“ jako „hackerského nástroje“ není úplně vhodné], jednak soubory s rozsáhlými databázemi uživatelských jmen a hesel, a dále stovky až tisíce přístupů k účtům poškozeného z uvedených IP adres (bod 8 odůvodnění rozsudku). Zjištěna byla také metadata přímo spojující zařízení obviněného s adresou krypto peněženky poškozeného XY a s cílovým řetězením převodů, přičemž v první fázi převodu byla použita peněženka XY registrovaná na e-mail XY, který obviněný užíval a jenž je svázán s jeho telefonním číslem. Návaznost na jeho účty u kryptoměnových platforem dokládají i záznamy z kryptoměnové platformy Coinbase (bod 9 odůvodnění rozsudku). Finanční šetření souběžně odhalilo výrazný kreditní obrat na účtu obviněného u mBank v časové souvislosti s krypto transakcemi (bod 10 odůvodnění rozsudku). K tomu se přidává částečné doznání obviněného k zásahu do účtu poškozeného u bankovní služby Revolut (bod 12 odůvodnění rozsudku).
27. Výše popsaný důkazní komplex logicky vylučuje obhajobní hypotézu „neznámé třetí osoby“. Pouhé tvrzení o možnosti kompromitace počítače či „ovládnutí IP adresy“ bez konkrétní proti-verze podložené důkazy nemůže rozumně zpochybnit uzavřený řetězec indicií tvořený (i) technickými logy přístupů z obviněnému přičitatelných IP adres, (ii) obsahem a konfigurací jeho vlastního zařízení včetně nástrojů určených k prolomení zabezpečení a k maskování stop, (iii) přímou vazbou na konkrétní adresy krypto peněženek a uživatelské identifikátory spojované s obviněným a (iv) finančními toky odpovídajícími krypto převodům v rozhodné době. Závěr soudu prvního stupně o uzavřeném řetězci nepřímých důkazů je tudíž racionální a vnitřně souladný. Odvolací soud zde neshledal deformaci důkazů ani libovůli, a Nejvyšší soud jeho závěry považuje za přiléhavé.
28. Za tohoto stavu nemohla obstát ani námitka porušení zásady in dubio pro reo, prostřednictvím které obviněný polemizoval o skutkových závěrech soudů obou nižších stupňů. Tato zásada se uplatní, přetrvávají-li po vyčerpání reálných důkazních možností důvodné pochybnosti o skutkovém ději; zde však soudy nižších stupňů pochybnosti neměly a v odůvodnění přesvědčivě vysvětlily, proč uzavřely, že pachatelem byl obviněný a že jednal v přímém úmyslu porušit zákonem chráněný zájem na ochraně důvěrnosti počítačových dat, jejich integritě a dostupnosti, na ochraně platebních prostředků a cizího majetku. Důvodně přitom poukázal kombinaci dovedností obviněného v oblasti práce s počítačem a počítačovými systémy, na jeho předchozí trestnou činnost v oblasti prolomování zabezpečení (bod 5–6), užití specializovaných nástrojů (bod 8, 20), způsobu provedení útoků a dílčí doznání (bod 12). Nad rámec výše objasněného postupu soudů nižších stupňů při zjišťování skutkových závěrů je potřeba k námitce obviněného vůči zaujatému postupu orgánů činných v trestním řízení, které nejprve označily za podezřelou osobu jeho otce, a i přes toto podezření nakonec trestně stíhali jeho, poznamenat, že takové situace nejsou v trestním řízení nijak výjimečné. Jedním z účelů prověřovací fáze přípravného řízení je idenfitikovat osobu, která byla pachatelem trestného jednání, přičemž prvotně podezřelých osob může být u trestné činnosti spáchané prostřednictvím počítačové sítě, kdy je přesnější identifikace pachatele před obstaráním patřičných odborných vyjádření a znaleckých posudků poměrně obtížná, v zásadě neomezeně.
29. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného ve skutečnosti navazují na jeho předchozí skutková tvrzení, kterými se domáhal revize skutkových závěrů soudu prvního stupně (potvrzených soudem odvolacím). Podstatou námitek obviněného, které se snaží uplatnit skrze dovolací důvod podle písm. h), proto není tvrzení o nesprávné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, jak byl zjištěn a popsán ve výroku o vině soudem prvního stupně. V mezích písm. h) proto nelze přezkoumávat právní posouzení odlišného skutku, kterého se podle obviněného měla dopustit někdo jiný, resp. „třetí osoba“ – to je otázka skutková, která však byla soudy nižších stupňů. Nadto hmotněprávní závěry soudů (zejména k naplnění znaků § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku korespondují se skutkovým základem, jak byl zjištěn.
30. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neshledal důvodnost ani potenciálního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť odvolací soud převzal a přezkoumatelně aproboval rozhodné skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a s odvolacími námitkami se řádně vypořádal v rozsahu analogicky odpovídajícím § 125 odst. 1 tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
31. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že uplatněné námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b tr. ř. Dovolání obviněného proto bylo namístě odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodnuto bylo v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně