USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 o dovolání
obviněného 1. Pavla Řežábka, nar. 6. 4. 1970 v Praze, bytem Biskupcova 1756/66,
Praha 3 – Žižkov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici
Praha Pankrác, a obviněné 2. Aleny Vilímkové, nar. 11. 3. 1972 v Ostravě, bytem
Denisova 492/1, Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3.
2023, sp. zn. 3 To 49/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 45 T 2/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných Pavla
Řežábka a Aleny Vilímkové odmítají.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2022 , sp. zn. 45 T
2/2020 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný
Pavel Řežábek (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) společně se
spoluobviněnou A. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst.
3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 [jednání pod bodem A], a
obviněná Alena Vilímková (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“, společně
jen „dovolatelé“, popř. „obvinění“) byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, spáchaným
formou pomoci podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod
bodem B]. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že:
ve společném záměru zneužít daňový systém a získat neoprávněný majetkový
prospěch na úkor České republiky, vykonávali níže uvedenou specifikovanou
činnost a spolupráci
A. Pavel Řežábek a A. K.
společně v období nejméně od 1.1.2013 do 31.7.2013, po předchozí dohodě a
rozdělení úloh, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a neoprávněně získat
daňové výhody při dodávkách zboží drobné elektroniky z jiného členského státu
EU,
- vytvořili ze společností ISOLA SERVIS s.r.o., se sídlem V Zátiší 810/1,
Ostrava-Mariánské Hory, IČ: 29449014, ABAREL TRADE s.r.o., se sídlem Revoluční
1082/8, Praha 1 – Nové Město, IČ: 29367590 a CANTOX TRADE s.r.o. se sídlem
Botanická 606/24, Brno, IČ 29370957, všechny ovládané Pavlem Řežábkem, účelové
řetězce, v rámci kterých realizovali spekulativní nákupy a prodeje drobné
elektroniky – PC komponentů, iPhonů, iPadů, cartridge do tiskáren, apod.,
jejichž jediným účelem nebylo uskutečňovat řádnou hospodářskou činnost, ale
spáchat daňový podvod, tj. zkrátit daň z přidané hodnoty u prvního článku
obchodního řetězce - u společností ISOLA SERVIS s.r.o. a ABAREL TRADE s.r.o.,
(tzv. ztracených obchodníků), které pořizovaly zboží od dodavatelů z jiných
členských států Evropské unie, přičemž následně,
- uskutečnili prodej tohoto zboží z ISOLA SERVIS s.r.o. a ABAREL TRADE s.r.o.,
do společnosti CANTOX TRADE s.r.o., která byla jediným odběratelem a s
obchodovaným zbožím již nakládala jako se zbožím pořízeným od tuzemských
dodavatelů, s cílem uplatnit z tohoto zboží nárok na odpočet DPH a svou
zdánlivě řádnou obchodní činností zastřít předchozí daňový únik, když
společnosti ISOLA SERVIS s.r.o. a ABAREL TRADE s.r.o. svou vlastní daňovou
povinnost vzniklou z uskutečněných prodejů do CANTOX TRADE s.r.o. neuhradily,
přičemž následně,
- zajistili prodej předmětného zboží z CANTOX TRADE s.r.o. konečnému článku v
řetězci na území ČR, a to společnosti ASBIS CZ spol. s r.o., se sídlem Obchodní
103, Čestlice, IČ:25522566, jako jedinému odběrateli, která obratem totožné
zboží, v totožném množství prodala předem dohodnutým zájemcům EDHHD Trading
Limited (IRSKO), DUWIN S.R.L. (Itálie) a SCAICO S.R.L. (Itálie), kdy takto
vyvezené zboží bylo dle CMR listů převážně uskladněno v polském skladu
společnosti TRILOXX sp.z.o.o.,
- přičemž Pavel Řežábek a A. K. ke své činnosti využívali prostory kanceláří
společnosti Werema Design s.r.o., Osiková 1780/2b, České Budějovice, IČ
28100913, jejímž jednatelem byl od 24.3.2009 Pavel Řežábek, pronajatých v tzv.
„office house“ Eltodo, na adrese Novodovorská 1010/14 Praha 4, odkud společně
fakticky řídili, organizovali a vykonávali veškeré podnikatelské, ekonomické a
administrativní aktivity v souvislosti s ovládanými společnostmi, kdy Pavel
Řežábek zejména určoval, s jakým zbožím a s jakými subjekty budou společnosti
obchodovat a A. K. na pokyn Pavla Řežábka zasílala objednávky a poptávky na
zboží, vystavovala faktury, zajišťovala dopravu, uskladnění, prováděla úhrady,
vyřizovala korespondenci,
- kdy tuto činnost vykonávali konspirativně, pod falešnými jmény, používáním
různých telefonních čísel vymezených vždy pro jednotlivé společnosti,
- kdy za tím účelem vytvářeli jménem těchto společností zcela bezvadné prvotní
doklady (faktury, objednávky), na kterých uváděli účelově vytvořené e-mailové
adresy a odkazy na účelově vytvořené webové stránky jednotlivých společností, a
jménem těchto společností pod falešnými jmény komunikovali zejména s dopravci,
s účetní firmou, s příslušnými Finančními úřady,
- řídili formálně dosazené jednatele CANTOX TRADE s.r.o. Alenu Vilímkovou a
Tomáše Kravčíka, zejména při komunikaci s Finančními úřady a při komunikaci s
obchodními partnery,
- fakticky řídili chod a obchodní činnost společností ISOLA SERVIS s.r.o.,
CANTOX TRADE s.r.o., a ABAREL TRADE s.r.o., přičemž vědomi si zákonné
povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení zákona č.235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, v platném znění, jménem těchto společností nepřiznali nebo
přiznali jen částečně správci daně přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění
podléhající dani z přidané hodnoty, úmyslně uváděli nepravdivé údaje v podaných
daňových přiznáních a zatajili vznik daňové povinnosti, s cílem daň z přidané
hodnoty ke škodě České republiky nepřiznat a neodvést,
- obstarali prostřednictvím neustanovených osob nákup předmětných společností,
jejichž sídla umístili na virtuální adresy a do pozice jednatelů formálně
obsadili osoby, které za tím účelem poskytly své osobní doklady, z nichž byly
do počítače využívaných Řežábkem a K. pořízeny scany (za společnost ISOLA
SERVIS s.r.o. osobní doklad jednatelky Lencse Adrienn Orsolya, nar.24.5.1974,
Komárom, Honfoglalás utca č. ev. 2/16/a, Maďarská republika, za společnost
ABAREL TRADE s.r.o. osobní doklad jednatele Józsefa Kálmána, nar.5.9.1959
Ercsi, Egressy utca 43, Maďarská republika, za společnost CANTOX TRADE s.r.o.
osobní doklad jednatelky Aleny Vilímkové),
- když poté, co zrealizovali předmětná zdanitelná plnění, uvedli obchodní
společnosti do stavu, kdy fakticky nevykonávaly žádnou obchodní činnost nebo
prostřednictvím formálně nastrčených jednatelů byly převedeny na další tzv.
bílé koně a následně byly vymazány z obchodního rejstříku,
- přičemž podkladem pro zjištění neodvedené daně z přidané hodnoty byly
zajištěné dodavatelské i odběratelské faktury společnosti CANTOX TRADE s.r.o.,
která si z přijatých faktur z ISOLA SERVIS s.r.o. a ABAREL TRADE s.r.o.
nárokovala odpočet DPH,
kdy, posuzovaná trestná činnost byla založena na principu tzv. řetězových
obchodů, které spočívaly ve zkrácení daně z přidané hodnoty již při nákupu dále
obchodovaného zboží od zahraničního dodavatele s tím, že tato daň nebude v
souvislosti s uskutečněnými obchody na území České republiky zaplacena, kdy
platební toky mezi zúčastněnými subjekty, s ohledem na uplatněnou marži,
neumožnily shromáždit finanční prostředky, jimiž by bylo možné uhradit DPH z
přijatých plnění z jiného členského státu EU, když uplatněná marže byla nižší
než DPH na vstupu při pořízení zboží z jiného členského státu EU, přičemž pro
úhradu daně neměly zúčastněné subjekty žádné další zdroje financování, čímž
bylo zboží pro jeho uplatnění na trhu v ČR očištěno od DPH, kdy případná daňová
povinnost formálně vznikala u subjektu na počátku obchodního řetězce v ČR
(ztraceného obchodníka), kde byla pro správce daně nedobytná, a takto pro další
subjekty zúčastněné na tomto obchodním řetězci došlo k navození zdání, že zboží
bylo řádně zdaněno, kdy takto byla zjištěna zkrácená daň z přidané hodnoty,
1. u společnosti ISOLA SERVIS s.r.o., čtvrtletní plátce DPH
a) v úmyslu zatajit a nezdanit zboží pořízené z jiného členského státu EU, jež
podléhá daňové povinnosti a neodvést daň z přidané hodnoty vzniklou z prodeje
zboží, Pavel Řežábek a A. K. podali za zdaňovací období 1.čtvrtletí 2013 dne
25.4.2013 u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště
Ostrava III, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterém:
nepravdivě uvedli a vykázali pouze přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění s
místem plnění v tuzemsku, z kterých vznikla daňová povinnost 86.547 Kč, která
byla uhrazena, když hodnotu přijatých plnění z jiného členského státu EU
záměrně zahrnuli do řádku č. 40 (tj. jako tuzemské plnění) daňového přiznání k
DPH, přestože věděli, že v případě dodaného zboží z jiné členské země EU se
nejednalo o tuzemské přijaté zdanitelné plnění, ale ve skutečnosti o pořízení
zboží z jiného členského státu EU podle § 16 zákona č. 235/2004 Sb., a že tak
vznikla povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu EU
podle § 25 zákona č. 235/2004 Sb. a zahrnout hodnotu tohoto zboží do řádku č.3
a č.43 daňového přiznání k DPH, a dále,
nepravdivě uvedli nižší částky u uskutečněných zdanitelných plnění a dani na
výstupu na řádku č.1 daňového přiznání,
přičemž teprve na výzvu správce daně podali dne 6.6.2013 dodatečné daňové
přiznání za 1. čtvrtletí 2013, ve kterém již uvedli pořízení zboží z jiného
členského státu EU, upravili údaj o uskutečněném zdanitelném plnění v tuzemsku
a vykázali daňovou povinnost ve výši 8.139.571 Kč, která však k dnešnímu dni
nebyla neuhrazena,
když v rámci účelově vytvořeného řetězce se jednalo o plnění uskutečněná na
základě níže uvedených dokladů zajištěných z účetnictví CANTOX TRADE s.r.o.,
listin FÚ a listin společnosti ASBIS CZ s.r.o.:
- faktura č.2013001 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 24.1.2013, na
celkovou částku 223.003 EUR (základ daně 4.717.158,50 Kč, DPH 990.603,29 Kč),
- faktura č.2013002 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 30.1.2013, na
celkovou částku 150.718 EUR (základ daně 3.196.209,60 Kč, DPH 671.204,02 Kč),
- faktura č.2013003 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.2.2013, na
celkovou částku 210.613 EUR (základ daně 4.423.734,90 Kč, DPH 928.984,33 Kč),
- faktura č.2013004 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.2.2013, na
celkovou částku 616.943 EUR (základ daně 12.958.336,91 Kč, DPH 2.721.250,74 Kč),
- faktura č.2013006 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 11.3.2013, na
celkovou částku 271.948 EUR (základ daně 5.718.763,75 Kč, DPH 1.200.940,39 Kč),
- faktura č.2013007 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 11.3.2013, na
celkovou částku 194.860 EUR (základ daně 4.097.695,88 Kč, DPH 860.516,14 Kč),
- faktura č.2013008 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 13.3.2013, na
celkovou částku 47.933 EUR (základ daně 1.007.978,23 Kč, DPH 211.675,43 Kč),
- faktura č.2013009 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.3.2013, na
celkovou částku 119.833 EUR (základ daně 2.519.945,58 Kč, DPH 529.188,57 Kč),
kdy tímto jednáním byla zkrácena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za
zdaňovací období 1.čtvrtletí 2013 nejméně v rozsahu 8.114.363 Kč (základ daně:
38.639.823 Kč),
b) v úmyslu neodvést daň z přidané hodnoty sice formálně podali za zdaňovací
období 2.čtvrtletí 2013 dne 25.7.2013 u Finančního úřadu pro Moravskoslezský
kraj, Územní pracoviště Ostrava III, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty,
ve kterém na řádku č.3 a návazně a na řádku č.43 přiznali pořízení zboží z
jiného členského státu EU; na řádku č.1 vykázali částky uskutečněných
zdanitelných plnění v tuzemsku, které v součtu odpovídají zajištěným
fakturám (základ daně 30.047.584 Kč, daň na výstupu 6.309.993 Kč), avšak
vzniklá daňová povinnost z těchto zdanitelných plnění (faktur) nebyla k
dnešnímu dni uhrazena,
když v rámci účelově vytvořeného řetězce se jednalo o plnění uskutečněná na
základě níže uvedených dokladů zajištěných z účetnictví CANTOX TRADE s.r.o.,
listin FÚ a listin společnosti ASBIS CZ s.r.o.:
- faktura č.2013010 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 3.4.2013, na
celkovou částku 143.600 EUR (základ daně 3.071.376,29 Kč, DPH 644.989,02 Kč),
- faktura č.2013012 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 15.4.2013, na
celkovou částku 41.229 EUR (základ daně 881.304,10 Kč, DPH 185.073,86 Kč),
- faktura č.2013013 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 15.4.2013, na
celkovou částku 257.036 EUR (základ daně 5.494.390,99 Kč, DPH 1.153.822,11 Kč),
- faktura č.2013014 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 24.4.2013, na
celkovou částku 108.779 EUR (základ daně 2.329.309 Kč, DPH 489.154,89 Kč),
- faktura č.2013015 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 26.4.2013, na
celkovou částku 217.575 EUR (základ daně 4.657.182,60 Kč, DPH 978.008,33 Kč),
- faktura č.2013017 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 12.6.2013, na
celkovou částku 101.568 EUR (základ daně 2.150.123,10 Kč, DPH 451.525,85 Kč),
- faktura č.2013018 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 12.6.2013, na
celkovou částku 217.026 EUR (základ daně 4.594.306,40 Kč, DPH 964.804,34 Kč),
- faktura č.2013019 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.6.2013, na
celkovou částku 323.118 EUR (základ daně 6.869.591,14 Kč, DPH 1.442.614,13 Kč),
kdy tímto jednáním byla zkrácena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za
zdaňovací období 2.čtvrtletí 2013 nejméně v rozsahu 6.309.993 Kč (základ daně:
30.047.584 Kč),
c) v úmyslu neodvést daň z přidané hodnoty sice formálně podali za zdaňovací
období 3.čtvrtletí 2013 dne 25.10.2013 u Finančního úřadu pro Moravskoslezský
kraj, Územní pracoviště Ostrava III, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty,
ve kterém nepravdivě vykázali na řádku č.1 uskutečněná zdanitelná plnění v
tuzemsku a daň na výstupu (základ daně 6.194.036 Kč, daň na výstupu 1.300.748
Kč), které však v součtu neodpovídají částkám zajištěných faktur, přičemž ani
takto jimi vykázaná daň nebyla k dnešnímu dni uhrazena,
když v rámci účelově vytvořeného řetězce se jednalo o plnění uskutečněná na
základě níže uvedených dokladů zajištěných z účetnictví CANTOX TRADE s.r.o.,
listin FÚ a listin společnosti ASBIS CZ s.r.o.:
- faktura č.2013020 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 1.7.2013, na
celkovou částku 144.926 EUR (základ daně 3.111.098,48 Kč, DPH 653.330,68 Kč),
- faktura č.2013021 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 1.7.2013, na
celkovou částku 143.614 EUR (základ daně 3.082.937,42 Kč, DPH 647.416,86 Kč),
- faktura č.2013022 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 1.7.2013, na
celkovou částku 23.774 EUR (základ daně 510.337,32 Kč, DPH 107.170,84 Kč),
kdy tímto jednáním byla zkrácena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za
zdaňovací období 3.čtvrtletí 2013 nejméně v rozsahu 1.407.918 Kč (základ daně:
6.704.373 Kč),
2. u společnosti ABAREL TRADE s.r.o., čtvrtletní plátce DPH
a) v úmyslu zatajit a nezdanit zboží pořízené z jiného členského státu EU, jež
podléhá daňové povinnosti a neodvést daň z přidané hodnoty vzniklou z prodeje
zboží, Řežábek a K. podali za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2013 dne 25.4.2013
u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště Praha 1, daňové
přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterém:
nepravdivě uvedli a vykázali pouze přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění s
místem plnění v tuzemsku, z kterých vznikla daňová povinnost 54.520 Kč, která
nebyla uhrazena, když hodnotu přijatých plnění z jiného členského státu EU
záměrně zahrnuli do řádku č. 40 (tj. jako tuzemské plnění) daňového přiznání k
DPH, přestože věděli, že v případě dodaného zboží z jiné členské země EU se
nejednalo o tuzemské přijaté zdanitelné plnění, ale ve skutečnosti o pořízení
zboží z jiného členského státu podle § 16 zákona č. 235/2004 Sb., a že tak
vznikla povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu EU
podle § 25 zákona č. 235/2004 Sb. a zahrnout hodnotu tohoto zboží do řádku č.3
a č.43 daňového přiznání k DPH,
přičemž teprve na základě výzvy správce daně k provedení daňové kontroly podali
dne 12.6.2013 dodatečné daňové přiznání za 1. čtvrtletí 2013, ve kterém již
uvedli pořízení zboží z jiného členského státu EU, a vykázali daňovou povinnost
ve výši pořízení zboží z jiného členského státu a daň na výstupu ve výši
2.779.881 z uskutečněných zdanitelných plnění, která k dnešnímu dni nebyla
neuhrazena,
když v rámci účelově vytvořeného řetězce se jednalo o plnění uskutečněná na
základě níže uvedených dokladů zajištěných z účetnictví CANTOX TRADE s.r.o.,
listin FÚ a listin společnosti ASBIS CZ s.r.o.:
- faktura č.130100001 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 15.2.2013, na
celkovou částku 383.771 EUR (základ daně 8.060.767,80 Kč, DPH 1.692.761,23 Kč),
- faktura č.130100002 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 8.3.2013, na
celkovou částku 246.174 EUR (základ daně 5.171.758,79 Kč, DPH 1.087.119,34 Kč),
kdy tímto jednáním byla zkrácena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za
zdaňovací období 1.čtvrtletí 2013 nejméně v rozsahu 2.779.881 Kč (základ daně:
13.237.527 Kč),
b) v úmyslu neodvést daň z přidané hodnoty sice formálně podali za zdaňovací
období 2. čtvrtletí 2013 dne 26.7.2013 u Finančního úřadu pro hlavní město
Prahu, Územní pracoviště Praha 1, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, ve
kterém na řádku č.3 a návazně na řádku č.43 přiznali pořízení zboží z jiného
členského státu EU; na řádku č.1 vykázali částky uskutečněných zdanitelných
plnění v tuzemsku, které v součtu odpovídají zajištěným fakturám (základ daně
19.048.669, daň na výstupu 4.000.220 Kč), avšak vzniklá daňová povinnost z
těchto faktur nebyla k dnešnímu dni uhrazena,
když v rámci účelově vytvořeného řetězce se jednalo o plnění uskutečněná na
základě níže uvedených dokladů zajištěných z účetnictví CANTOX TRADE s.r.o.,
listin FÚ a listin společnosti ASBIS CZ s.r.o.:
- faktura č.130100003 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 10.4.2013, na
celkovou částku 240.560 EUR (základ daně 5.142.197,37 Kč, DPH 1.079.861,45 Kč),
- faktura č.130100004 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 19.4.2013, na
celkovou částku 92.578 EUR (základ daně 1.978.166,05 Kč, DPH 415.414,87 Kč),
- faktura č.130100005 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 2.5.2013, na
celkovou částku 235.787 EUR (základ daně 5.026.549,12 Kč, DPH 1.055.575,32 Kč),
- faktura č.130100006 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 2.5.2013, na
celkovou částku 230.881 EUR (základ daně 4.921.943,95 Kč, DPH 1.033.608,23 Kč),
- faktura č.130100007 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 15.5.2013, na
celkovou částku 76.132 EUR (základ daně 1.979.812,66 Kč, DPH 415.760,66 Kč),
kdy tímto jednáním byla zkrácena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za
zdaňovací období 2.čtvrtletí 2013 nejméně v rozsahu 4.000.220 Kč (základ daně:
19.048.669 Kč);
kdy výše popsaným jednáním Pavla Řežábka a Aleny K. došlo ke zkrácení daně
nejméně v celkové výši 22.611.325 Kč (základ daně:107.672.976 Kč);
B. Alena Vilímková,
vědoma si, že se stane statutárním orgánem společnosti CANTOX TRADE s.r.o.
pouze formálně, jako tzv. „bílý kůň“, úmyslně umožnila, aby společnost ovládaly
jiné osoby a jménem této společnosti i jednaly, když jako jednatelka v období
od 4.10.2012 do 10.5.2013 chod a podnikání společnosti fakticky neřídila a
neovlivňovala, nýbrž pouze plnila dané jí pokyny, a tímto svým jednáním
umožnila vytvoření obchodních řetězců tak, aby bylo možné dílčími aktivitami
jednotlivých článků v řetězci zastřít skutečný cíl deklarovaných činností a
eliminovat podezření z daňových úniků, přičemž za tím účelem:
- dne 4.10.2012 v Brně zakoupila společnost CANTOX TRADE s.r.o., založenou jako
tzv. „ready made“ společnost, za jejíž obchodní podíl, dle faktury, zaplatila v
hotovosti částku 205.000 Kč,
- dne 6.11.2012 založila u ČSOB v měně EUR účet č. XY, na který ve dvou
platbách převedla částku celkem 100.000 EUR, označenou v bankovním výpisu jako
"vklad do podnikání" (25.1.2013 50.000 EUR a 28.1.2013 50.000 EUR), přičemž
tyto předmětné částky převedla ze svého účtu č. XY, který rovněž účelově u ČSOB
založila dne 18.1.2013 (účet EUROKONTO pro fyzické osoby - občany), když částku
100.000 EUR na účet EUROKONTA poskytl Aleně Vilímkové převodem dne 22.1.2013
slovenský občan V. H., z účtu XY,
- dne 7.11.2013, na základě "Dohody o aktivaci služeb", aktivovala u účtu
CANTOX TRADE s.r.o. č. XY (ČSOB) vysoce zabezpečenou technologii - čipovou
kartu č.9203130000085934 včetně periferního zařízení, tj. čtečky čipových karet
s označením GemPC 430 USB , kdy tato technologie je využívána zejména v
případech, kdy je v úmyslu přistupovat k bankovnímu účtu z různých počítačů,
bez použití sms klíče vázaného na konkrétní telefonní číslo, přičemž za účelem
umožnění vysokých obratů na účtu CANTOX TRADE s.r.o. sjednala na jednu
transakci u čipové karty značně vysoký limit ve výši 10.000.000 Kč na jednu
transakci, když zmíněné zařízení si neponechala, a takto úmyslně umožnila a
usnadnila vykonání peněžních transakcí prováděných Pavlem Řežábkem a A. K. v
řádech desítek milionů korun na účtech CANTOX TRADE s.r.o.,
- za účelem krytí osob ovládajících ve skutečnosti CANTOX TRADE s.r.o.,
vypovídala dne 9.9.2013, v souvislosti s výzvami správce daně do Protokolu o
výslechu svědka, kde se před správcem daně vyjadřovala k obchodní činnosti
CANTOX TRADE s.r.o., přičemž sama uváděla konkrétní názvy dodavatelů,
odběratelů i skladů, to vše na základě písemných instrukcí od Pavla Řežábka,
jak má vypovídat před správcem daně, sepsaných na listině nazvané „Vilimkova
pribeh“,
- dne 10.5.2013, po uskutečnění rychle za sebou jdoucích dodávek zboží v řádech
desítek miliónů Kč v rámci vytvořeného řetězce, převedla obchodní podíl
společnosti CANTOX TRADE s.r.o. na dalšího tzv."bílého koně" Tomáše Kravčíka,
- dne 30.5.2013 převedla na Kravčíka i účet CANTOX TRADE s.r.o. č. XY vedeného
v EUR u ČSOB,
- kdy popsaným dílčím jednáním v řetězci firem, jehož cílem bylo zkrátit daň,
umožnila a kryla, po dobu svého formálního výkonu funkce jednatele společnosti
CANTOX TRADE s.r.o. v období od 4.10.2012 do 10.5.2013, zkrácení daňové
povinnosti na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. a 2. čtvrtletí
2013, kterou neuhradily subjekty ISOLA SERVIS s.r.o. a ABAREL TRADE s.r.o. na
předchozích pozicích v řetězci, plnící roli missing tradera, a to na základě
níže uvedených faktur s datem uskutečněného zdanitelného plnění do 10.5.2013, v
tomto rozsahu:
a) faktury ISOLA SERVIS s.r.o.
1. Q/2013
- faktura č.2013001 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 24.1.2013, na
celkovou částku 223.003 EUR (základ daně 4.717.158,50 Kč, DPH 990.603,29 Kč),
- faktura č.2013002 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 30.1.2013, na
celkovou částku 150.718 EUR (základ daně 3.196.209,60 Kč, DPH 671.204,02 Kč),
- faktura č.2013003 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.2.2013, na
celkovou částku 210.613 EUR (základ daně 4.423.734,90 Kč, DPH 928.984,33 Kč),
- faktura č.2013004 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.2.2013, na
celkovou částku 616.943 EUR (základ daně 12.958.336,91 Kč, DPH 2.721.250,74 Kč),
- faktura č.2013006 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 11.3.2013, na
celkovou částku 271.948 EUR (základ daně 5.718.763,75 Kč, DPH 1.200.940,39 Kč),
- faktura č.2013007 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 11.3.2013, na
celkovou částku 194.860 EUR (základ daně 4.097.695,88 Kč, DPH 860.516,14 Kč),
- faktura č.2013008 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 13.3.2013, na
celkovou částku 47.933 EUR (základ daně 1.007.978,23 Kč, DPH 211.675,43 Kč),
- faktura č.2013009 s datem uskutečněného zdanitelného plnění 14.3.2013, na
celkovou částku 119.833 EUR (základ daně 2.519.945,58 Kč, DPH 529.188,57 Kč),
2. Soud prvního stupně obviněnému Pavlu Řežábkovi za uvedený zvlášť
závažný zločin a sbíhající se pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst.
3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016, ve formě spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 20 T 24/2016, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 3 To
50/2021, uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 6 (šesti)
měsíců. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto
trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 67 odst. 1 a § 68 odst.
1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil dále peněžitý trest ve výměře 250
(dvěstěpadesáti) denních sazeb po 2 000 (dvou tisících) Kč, tedy v celkové výši
500 000 (pětset tisíc) Kč. Podle § 71 tr. zákoníku soud prvního stupně uložil
obviněnému rovněž trest propadnutí náhradní hodnoty, a to pánských náramkových
hodinek, typové označení SLR – LIMITED EDITION, výrobní číslo 2352/3500.
Zároveň soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 20 T 24/2016, ve spojení s
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 3 To 50/2021,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Obviněné Aleně Vilímkové pak soud prvního stupně za uvedený zvlášť
závažný zločin uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti)
měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon trestu
podmíněně odložil na zkušební dobu v délce 5 (pěti) let.
4. Ohledně spoluobviněné A. K. soud prvního stupně rozhodl tak, že jí
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82
odst. 1 tr. zákoníku jí výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v délce
5 (pěti) let.
5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená
Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, se svým
nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Zde je třeba uvést, že rozsudek soudu prvního stupně byl podle § 129
odst. 2 tr. ř. vyhotoven jako zjednodušený, neobsahující odůvodnění, neboť
ihned po jeho vyhlášení se všichni obvinění i státní zástupce vzdali práva
odvolání a zároveň tak všichni obvinění učinili i za osoby oprávněné (podle §
247 odst. 2 tr. ř.). Současně obvinění i státní zástupce prohlásili, že
netrvají na písemném odůvodnění rozhodnutí. Odůvodnění bylo vyhotoveno pouze ve
vztahu k výroku o náhradě škody, neboť poškozený vyhlášení rozsudku přítomen
nebyl.
7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání poškozená Česká
republika zastoupená Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, které směřovalo
do výroku o náhradě škody. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci
rozsudkem dne 8. 3. 2023, sp. zn. 3 To 49/2022 (dále jen „soud druhého stupně“,
popř. „odvolací soud“), tak, že výrokem pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozeného Finančního
úřadu pro Moravskoslezský kraj částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byla
Česká republika zastoupená Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj podle §
229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl
tak, že obviněnému Řežábkovi a spoluobviněné K. byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice,
zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, částku ve výši 12 020 724
Kč, a to společně a nerozdílně. Obviněné Vilímkové byla odvolacím soudem
uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice,
zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, částku ve výši 9 250
310,21 Kč, a to společně a nerozdílně s obviněným Řežábkem a spoluobviněnou K. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Finančním
úřadem pro Moravskoslezský kraj se zbytkem svého nároku na náhradu škody ve
vztahu k obviněné Vilímkové odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále
odvolací soud výrokem pod bodem II. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání poškozeného Finančního úřadu pro
Moravskoslezský kraj částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byla Česká
republika zastoupená Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj podle § 229
odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak,
že spoluobviněnému Tomáši Kravčíkovi, byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena
povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené České republice,
zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Na Jízdárně 3162/3,
Ostrava, částku ve výši 2 858 941,20 Kč, a to společně a nerozdílně s
obviněnými Řežábkem a spoluobviněnou K., kteří byli touto povinností zavázáni
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 45 T 2/2020, ve
znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 3 To
49/2022. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená
Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, se
zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody odkázána na řízení ve věcech
občanskoprávních. Zde je namístě pro jistou přesnost a srozumitelnost uvést, že
odvolací soud v rámci odvolacího řízení spojil podle § 23 odst. 3 tr. ř. věc
vedenou pod sp. zn. 3 To 49/2022, které se týkala obviněných Pavla Řežábka,
Aleny Vilímkové a A. K. s věcí vedenou pod sp. zn. 3 To 50/2022, která se
týkala obviněného Pavla Kravčíka.
8. Proti rozsudku Vrchní soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 3
To 49/2022, podali obviněný Řežábek a obviněná Vilímková prostřednictvím
obhájců dovolání do výroku o náhradě škody.
9. Obviněný Řežábek podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1
písm. g) a h) tr. ř. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. uvádí, že byl odsouzen odvolacím soudem k náhradě škody na základě odvolání
poškozené České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský
kraj. Poukazuje na skutečnost, že ve věci byl použit institut prohlášení viny,
kdy se ke své trestné činnosti doznal. Soud prvého stupně pak rozhodl bez
provádění jakýkoliv důkazů, směřující k výši škody, když poškozenou Českou
republiku odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Odvolací soud pak bez jakéhokoli dokazovaní směrem k výši
škody rozhodl opačně, tedy že je povinen zaplatit na náhradě majetkové škody
poškozené částku 12 020 724 Kč. Dovolatel se domnívá, že takto soud sám
rozhodnout neměl, ale měl, pokud měl názor, že je potřeba rozhodnout o náhradě
škody, věc vrátit soudu prvého stupně k novému rozhodnutí, kde mělo být
provedeno podrobné dokazování k výši škody.
10. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
uvádí, že poškozená v minulosti už škodu vymáhala, a to vlastním správním
rozhodnutím po provedeném daňovém řízení. Proto mělo být soudem prvního stupně
před zahájením hlavního líčení rozhodnuto, že podle § 206 odst. 4 tr. ř. per
analogiam se poškozená nepřipouští jako poškozený k uplatňování nároku na
náhradu škody. Dle § 44 odst. 3 tr. ř. totiž návrh na náhradu škody nelze
podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném
příslušném řízení. Má za to, že ve věci je tak překážka věci rozhodnuté.
11. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby byly napadené rozsudky
zrušeny a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí,
popř. aby bylo rozhodnuto v intencích dovolání.
12. Obviněná Vilímková podala dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Dovolatelka má za to, že v zásadě nelze v adhezním
(trestním) řízení přiznat nárok na náhradu škody spočívající ve zkrácení daně
či jiné povinné platby, neboť tato se neuplatňuje žalobou ani v občanskoprávním
řízení. Z hlediska trestněprávního jde o škodu způsobenou trestným činem.
Obviněná tak uvádí, že poškozený nárok vyplývající ze zkrácené/neodvedené daně,
který je nárokem na náhradu škody, nemůže uplatňovat v trestním řízení podle
ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. a poukazuje na § 44 odst. 3 tr. ř., neboť
poškozený již disponuje platebním výměrem, který je podkladem pro doplacení a
vymáhání zkrácené/neodvedené daně, kdy tato se nevymáhá ani žalobou v
občanskoprávním řízení. Předestírá, že tento platební výměr je zároveň i
exekučním titulem pro případný nucený výkon rozhodnutí.
13. Dovolatelka rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
15 Tdo 902/2013, který dovodil zákonná východiska pro přiznání nároku na
náhradu škody i obdobných případech, dále na „nález“ sp. zn. 6 Tdo 511/2019, ve
kterém rozvinul zejména institut ručení i na „ručení deklarované v insolvenčním
řízení“. Obviněná tak dovozuje, že na základě dosavadní judikatury existují
teoretické možnosti, kdy lze přiznat nárok na náhradu škody v rámci trestního
řízení, i když byl vydán platební titul dle daňového řádu. Základním
předpokladem je skutečnost, že nárok je uplatnitelný v občanskoprávním řízení,
přičemž z trestního řízení musí vyplývat skutečnosti, které by nárok
odůvodňoval v rámci norem soukromého práva. Ohledně solidarity a ručitelství
poukazuje na odvolací soud, který neuložil nahradit škodu „z titulu
ručitelského závazku“. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nijak neodůvodňuje,
resp. nekonkretizuje žádnou normu/normy civilního práva, ze které by bylo možno
dovodit solidární povinnosti k úhradě daně formou náhrady škody. Obviněná má za
to, že z trestního řízení musí vyplynout další skutečnosti, z nichž by bylo
možno dovozovat odpovědnost obviněného za závazky primárního plátce daně [např.
§ 53 ZOK a § 159 obč. zák u odpovědnosti statutárních osob, lze připustit i
odpovědnost třetích osob (vlivné osoby) dle § 71 ZOK]. Z trestního řízení tedy
musí vyplynout odpovědnost obviněného za to, že plátci způsobil škodu,
následkem čehož vznikne zákonný předpoklad solidární odpovědnosti za závazky
plátce. Obviněná se ovšem domnívá, že v trestním řízení nebyly ve vztahu k ní
tyto skutečnosti zjištěny, a i přesto odvolací soud, při absenci základních
elementárních předpokladů odpovědnosti ve skutkových zjištěních, rozhoduje o
uložení povinnosti k náhradě škody. Dále poukazuje na bod 27 rozsudku
odvolacího soudu a na tímto soudem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu v ze
dne 28. 7. 2021, sp. zn. 3 Tdo 644/2021, kde ovšem podle názoru obviněné
Nejvyšší soud neřešil otázku náhrady škody, neposuzoval správnost výroku o
náhradě škody podle ustanovení § 44 odst. 3 tr. ř., přičemž dovolání bylo
směřováno k otázce viny, fakticky se tedy jednalo o námitky ke skutkovým
zjištěním, takže Nejvyšší soud nepřezkoumával výrok o náhradě škody, neboť
nebyl v dovolání namítán.
14. Ve vztahu k poukazované judikatuře soudem druhého stupně dovolatelka
namítá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. TR NS 45/2008-T 1088 tento soud
nesprávně vyhodnocuje, neboť i v tomto rozhodnutí byla řešena možnost uložit
povinnost k náhradě škody, ale opět jen v rámci ručení společníka a jednatele
za závazky společnosti. Má za to, že pro přiznání nároku poškozeného musí být
splněny jak procesní předpoklady formulované v trestním řádu, tak i předpoklady
hmotněprávní dle úpravy uplatňovaného nároku předpisem netrestní povahy. V
rozhodnutí odvolacího soudu tak podle jejího názoru zcela absentují úvahy k
aplikaci norem soukromého práva na zjištěný skutkový stav. Dále rozporuje
postup odvolacího soudu, který nezohlednil dílčí úhradu daně a nereflektoval ji
v kontextu bezvýslednosti u zbytku daňové povinnosti, přičemž otázka
bezvýslednosti vymáhání daně je základem u případné odpovědnosti konkrétních
osob za škodu s tím související. Za podstatnou skutečnost považuje to, že
odvolací soud ve skutkových zjištěních ani z části nenaznačil přímou
odpovědnost za neschopnost povinného daňového subjektu společnosti ISOLA SERVIS
a ABAREL uhradit následně vyměřenou daň.
15. Dále dovolatelka považuje za nesprávný i závěr odvolacího soudu o
nepromlčení nároku poškozeného (návrh ze dne 22. 11. 2021 pod č. j.:
4056411/21/3200-00490-801322, uplatnění adhezního návrhu podle § 43 odst. 3 tr.
ř. a neuvedení, že škoda vznikla již za zdaňovací období 1. až 3. čtvrtletí
roku 2013). Obviněná akcentuje fakt, že právo na náhradu škody se promlčuje v
subjektivní lhůtě 2 let a v objektivní lhůtě 3 roky. Proto s ohledem na dané
časové souvislosti má za to, že právo na náhradu škody bylo promlčeno již ke
dni podání návrhu poškozeným. Odvolací soud, tak na základě výše uvedeného
podle jejího názoru nesprávně rozhodl, pokud jí uložil povinnost k náhradě
škody, a jednal v rozporu s dosavadní judikaturou a fakticky svým rozhodnutím
vytváří právní vakuum aplikaci norem soukromého práva, které jsou základem pro
možnost uložit povinnost k náhradě škody.
16. V závěru podaného dovolání dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud
rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2023, č. j. 3 To 49/2022-4581,
do výroku I. zrušil a věc vrátil zpět k odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
17. Rovněž navrhuje, aby Nejvyšší soud vydal usnesení, kterým odloží
provedení výkonu rozhodnutí z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3.
2023, č. j. 3 To 49/2022-4581, ve výroku ve vztahu k její osobě a uložené
povinnosti podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě majetkové škody
poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský
kraj, částku 9 250 310,21 Kč, a to společně a nerozdílně s obviněným Pavlem
Řežábkem a spoluobviněnou A. K.
18. S odkazem na ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř dále navrhuje, aby
Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž
bylo podáno dovolání, jelikož by pokračování ve výkonu napadeného rozhodnutí
mohlo mít nezvratné osobní důsledky, vylučující i reparační či satisfakční
funkci právní odpovědnosti.
19. K podaným dovoláním se vyjádřila dne 15. 8. 2023, pod sp. zn. 1 NZO
státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve za zabývala
uplatněnými dovolacími důvody a zvolenou dovolací argumentaci. Poté dospěla k
závěru s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 266/2012), že podané dovolání je nepřípustné.
20. V závěru vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání podané dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl
jako nepřípustná. Současně vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
souhlas s tím, aby i v případě jiného rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v
neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující
přípustnost podaných dovolání z hlediska ustanovení § 265a tr. ř. Nejvyšší soud
v tomto případě shledal, že dovolání nejsou přípustná, a to z níže uvedených
důvodů.
22. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém
stupni a zákon to připouští. V odst. 2 písm. a) až písm. h) tohoto ustanovení
jsou přitom taxativně uvedena ta rozhodnutí, která je možno považovat za
rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. Jelikož jde o taxativní
výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat žádné jiné (další)
rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé
nelze považovat ani rozsudek soudu druhého stupně vydaný pouze na základě
odvolání poškozeného, který na jeho podkladě zrušil rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám
ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr.
ř.). Tento závěr ostatně odpovídá i konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího
soudu v případě dovolání proti těmto typům rozhodnutí (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, ze dne 21. 3.
2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1369/2013,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 699/2016, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 650/2014, či usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 4 Tdo 875/2022, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 7 Tdo 637/2022, potvrzené Ústavním soudem usnesením
ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS 2924/22). Rozhodl-li tedy soud druhého stupně
k podanému odvolání do výroku o náhradě škody pouze v tomto výroku, aniž byl
povinen přezkoumat i ostatní výroky napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2
tr. ř., nejde o rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 tr. ř. Proto
dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu je
nepřípustné a Nejvyšší soud jej odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
23. Nejvyšší soud pro úplnost zdůrazňuje, že podle § 265a odst. 2 písm.
a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a
uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.
Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný
podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého
z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující
rozsudek v uvedeném smyslu. Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je
ovšem zjevné, že citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nelze považovat
za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 a 2 tr. ř., neboť předmětem
rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze
rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu
odvolání poškozené České republiky zastoupené Finančním úřadem pro
Moravskoslezský kraj přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu
škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního
stupně právní moci.
24. Z těchto (jen stručně) uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.)
Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání
obviněných odmítl jako nepřípustná. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
25. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že pokud jsou obvinění
přesvědčeni o nesprávném (či dokonce o nezákonném) postupu soudu druhého
stupně, mohou se obrátit na ministra spravedlnosti s příslušným podnětem k
podání stížnosti pro porušení zákona.
26. Na závěr Nejvyšší soud ještě pro úplnost uvádí, že nemohl rozhodnout
o odložení výkonu rozhodnutí u obviněné Vilímkové podle § 265o odst. 1 tr. ř.
Zde se sluší poznamenat, že návrh na odklad výkonu rozhodnutí či jeho přerušení
podle § 265h odst. 3 tr. ř. může podat toliko předseda senátu soudu prvního
stupně, když pouze v případě podání takového návrhu je nutno o tomto návrhu
rozhodnout, a to ať již negativně či pozitivně. V dané věci ovšem ani předseda
senátu soudu prvního stupně takový návrh věci neučinil. V případě navrhovaného
postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. se jedná toliko o podnět obviněné, o kterém
nemusí být rozhodováno ať již pozitivně či negativně předsedou senátu
Nejvyššího soudu. Navíc vzhledem k způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o
podaných dovoláních nepřicházelo v úvahu zvažovat odložení výkonu rozhodnutí
napadeného podaným dovoláním obviněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu