5 Tdo 113/2013

5 Tdo 113/2013-II.-94

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 o

dovolání obviněného Ing. A. R. , a o dovolání nejvyššího státního zástupce

podaném v neprospěch obviněného Ing. A. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, který rozhodl jako soud

odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.

51 T 11/2008, t a k t o :

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Ing. A. R. nebere do vazby.

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2013

dovolání obviněného Ing. A. R. a nejvyššího státního zástupce podaná proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012,

který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí

nad Labem pod sp. zn. 51 T 11/2008, a rozhodl tak, že z podnětu dovolání

obviněného Ing. A. R. a nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr.

ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To

54/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené

rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,

pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný Ing. A. R. v současné době vykonává ve věznici s dozorem

trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, který mu byl uložen uvedeným rozsudkem

Vrchního soudu v Praze za pokus zvlášť závažného zločinu zneužití informace a

postavení v obchodním styku podle § 21 odst. 1 k § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku.

Jak již bylo uvedeno, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp.

zn. 9 To 54/2012, byl Nejvyšším soudem zrušen v celém rozsahu.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí

svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto

trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v

souvislosti se shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení

současně o vazbě obviněného Ing. A. R.

Při zkoumání okolností významných pro rozhodnutí o vazbě obviněného

Ing. A. R. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl po celou dobu trestního

stíhání na svobodě. Obviněný nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, který

mu byl uložen v této trestní věci, dne 31. 12. 2012 a nyní se nachází ve výkonu

tohoto trestu ve Věznici Všehrdy. Obviněný Ing. A. R. doposud nebyl soudně

trestán.

S přihlédnutím k těmto zjištěním Nejvyšší soud v tomto stadiu trestního

řízení nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z

důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a), b) nebo c) tr. ř., zvláště když obviněný

Ing. A. R. nebyl v této trestní věci doposud nikdy vzat do vazby. Shora

uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo na základě dovolání jmenovaného

obviněného a nejvyššího státního zástupce zrušeno podle § 265k odst. 1 tr. ř.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že za současné

situace, kdy je podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněného, nejsou dány

podmínky pro vzetí obviněného Ing. A. R. do vazby.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný Ing. A. R. ve

smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. do vazby nebere.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 26. června 2013

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 5 Tdo 113/2013

Datum rozhodnutí: 26.06.2013

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí: C

5 Tdo 113/2013-I.-79

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26.

června 2013 o dovolání obviněného Ing. A. R. , a o dovolání nejvyššího

státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. A. R. , proti rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, který rozhodl

jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod

sp. zn. 51 T 11/2008, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu obviněného Ing. A. R. a nejvyššího

státního zástupce z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10.

2012, sp. zn. 9 To 54/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený

rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,

pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby

věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. A. R. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem

ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 51 T 11/2008, uznán vinným pokusem zločinu

zneužívání informací a postavení v obchodním styku podle § 21 odst. 1 k § 255

odst. 2, 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a zločinem zneužívání informací a postavení v

obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Za uvedený pokus zločinu a zločin byl podle § 255 odst. 4, § 43 odst. 1

tr. zákoníku a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí

svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl

obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří

roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb

po 2.000,- Kč, tedy celkem ve výši 500.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve

stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním obviněný Ing. A. R. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem

odvoláními, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, tak, že z podnětu obou podaných odvolání podle §

258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle

§ 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. A. R. uznal vinným

pokusem zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním

styku podle § 21 odst. 1 k § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, kterého se dopustil

tím, že jako předseda představenstva obchodních společností Czech Venti, a. s.,

se sídlem v Chomutově, Vršovců 1176/23, od 29. 3. 2006 se sídlem v Chomutově,

Nerudova 63/16, a PROVENTI, a. s., se sídlem v Chomutově, Vršovců 1176/23, se

stejným předmětem podnikání v oborech přípravné práce pro stavby,

zprostředkování obchodu, velkoobchod, specializovaný maloobchod, činnost

technických poradců v oblastech strojírenství, hutnictví, energetiky,

zemědělství a lesnictví a dalších, v rozporu se smlouvou o poskytnutí zajištění

ve vztahu k rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. uzavřené dne 12. 11. 2004 mezi obchodními společnostmi Czech Venti, a. s.,

Virtual Utility Ltd., PROVENTI, a. s., Rais Engineering Services, s. r. o., a

Vestas Deutschland GmbH neučinil žádné úkony směřující k tomu, aby společnost

PROVENTI, a. s., převedla veškerá práva k projektu výstavby větrných elektráren

v Krušných horách známého také pod označením Větrný park Ch. na společnost

Czech Venti, a. s., a naopak v úmyslu realizovat tento projekt větrných

elektráren pouze prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s., bez účasti

společnosti Czech Venti, a. s., jednal tak, že

1) v blíže nezjištěné době od srpna 2005 do října 2005 v P. , Ch. a na

dalších místech jednal se zástupci společnosti AES Corporation, Inc.

se sídlem

4300 Wilson Boulevard, Arlington, Virginia, USA, o jejich vstupu do projektu a

o uzavření smlouvy označené jako soupis podmínek vztahujících se ke společné

výstavbě a investici mezi touto společností na straně jedné a společností

PROVENTI, a. s., a jejími akcionáři obviněným Ing. A. R. , D. J. a J. Š. na straně druhé, přičemž v případě uzavření smlouvy by na úkor společnosti

Czech Venti, a. s., projekt Větrného parku Ch. realizovala společnost

PROVENTI, a. s., která by podle uvedené smlouvy získala od společnosti AES

Corporation, Inc. investici na výstavbu projektu ve výši nejméně 3.035.000,-

EUR (nejméně 89.714.600,- Kč), když nakonec k uzavření smlouvy nedošlo pouze z

důvodu, že ji akcionář D. J. odmítl podepsat,

2) poté dne 9. 2. 2006 jako ředitel a člen představenstva společnosti Czech

Venti, a. s., dal neoprávněně souhlas s využitím studie vstupních podkladů pro

výpočty návrhu distribuční sítě Větrného parku Ch. zpracované společností EGÚ

Brno, a. s., a studie vyvedení výkonu větrných elektráren z oblasti Krušných

hor zpracované společností ENERGO EKOPROJEKT TURNOV, s. r. o., pro řízení o

udělení státní autorizace vedené před Ministerstvem průmyslu a obchodu pro

společnost PROVENTI, a. s., dále dne 7. 4. 2006 vzal zpět žádost společnosti

Czech Venti, a. s., o připojení Větrného parku Ch. k přenosové soustavě České

republiky a tentýž den podal obdobnou žádost za společnost PROVENTI, a. s.,

adresovanou obchodní společnosti ČEPS, a. s., a následně dne 29. 6. 2007 jako

předseda představenstva společnosti PROVENTI, a. s., uzavřel s obchodní

společností ČEPS, a. s., se sídlem v Praze 10, Elektrárenská 774/2, smlouvu o

připojení k přenosové soustavě České republiky č. .........,

v důsledku čehož obchodní společnost PROVENTI, a. s., získala možnost

realizovat projekt Větrný park Ch. s předpokládaným výnosem cca 853.186.000,-

Kč, a tedy získat prospěch v uvedeném rozsahu na úkor obchodní společnosti

Czech Venti, a. s., přičemž k realizaci projektu nedošlo. Za uvedený pokus zvlášť závažného zločinu byl obviněný Ing. A. R. odsouzen podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku a § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu

odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný

pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému

uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 2.000, Kč, tedy celkem ve

výši 500.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven pro

případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest

odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl

obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce

statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti

roků. Nejvyšší státní zástupce a obviněný Ing. A. R. prostřednictvím svého

obhájce JUDr. Jana Křivánka podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne

17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, dovolání, které shodně opřeli o dovolací

důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

a nejvyšší státní zástupce navíc

o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání uvedl, že ve výroku o vině v

rozsudku, resp. i v jeho odůvodnění Vrchní soud v Praze operuje s částkou

853.186.000,- Kč, kterou právě ve výroku o vině označil za předpokládaný výnos

projektu větrného parku. Jak je však jednoznačně konstatováno v odůvodnění

tohoto rozhodnutí na podkladě znaleckého posudku z odvětví ekonomika, oboru

ekonomie a řízení elektrotechniky a energetiky vypracovaného fakultou

elektrotechnickou ČVUT, uvedená částka představuje čistou současnou hodnotu

projektu (Net Present Value). Tato hodnota přitom vyjadřuje současnou hodnotu

budoucích peněžních toků a je využívána jako kritérium pro hodnocení výnosnosti

investičních projektů. Nevyjadřuje proto očekávaný zisk, který je vyšší, když

odhad výnosu větrného parku činí podle znalců 3.301.560.000,- Kč, ale peněžní

toky diskontované časem. Pokud proto znalci dovodili zmíněnou částku, nejedná

se o budoucí veličinu, ale o veličinu aktuální, vyjadřující hodnotu projektu

(doposud nerealizovaného) v daném současném okamžiku. Je proto namístě dovodit,

že obviněný se dopustil zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení

v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, a to postupnými kroky,

jejichž provedením však uvedený trestný čin dokonal. Jeho celkové posouzení

jako pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je tudíž nesprávným právním

posouzením skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené pochybení by

mělo mít své dopady i v rovině trestu, neboť obviněnému byl za užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku mimořádně snížen trest odnětí svobody, tedy bylo právě

přihlédnuto k fázi, jaké trestná činnost obviněného údajně dosáhla. Navíc podle

názoru dovolatele odvolací soud dostatečně nezdůvodnil použití ustanovení § 58

odst. 5 tr. zákoníku, přičemž i s ohledem na zjištění, které odvolací soud

učinil, nelze mít za to, že by se obviněný dopustil pokusu za určitých

zvláštních okolností, které by bránily aplikaci pravidla ve smyslu § 21 odst. 2

tr. zákoníku, podle něhož je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby

stanovené na dokonaný trestný čin. Výsledná aplikace § 58 odst. 5 tr. zákoníku

se tudíž za daného stavu věcí jeví neodůvodněnou, což značí, že byl-li

obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, stalo se tak mimo

zákonem stanovenou trestní sazbu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby podle § 265k odst. 1,

odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012,

jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující,

pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále

postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze,

aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Dále nejvyšší státní

zástupce uvedl, že pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzované věci

je nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b)

tr. ř., dává souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Obviněný Ing. A. R. ve svém dovolání v podrobnostech uvedl, že celý

tento případ vůbec neměl vstoupit do sféry trestního práva, a to především z

pohledu aplikace zásady subsidiarity, která v trestním právu existovala vždy a

nově je v trestním zákoníku výslovně zakotvena. Důvodem pro zdrženlivost je již

samostatná povaha stíhaného trestného činu. Objektem tohoto trestného činu je

zájem na zajištění rovnosti na trhu ve dvou směrech, ale v tomto případě se

týká toliko zneužívání zákazu konkurence tzv. selftradingu. Je nanejvýš sporné,

zda v takové výchozí situaci ke zneužití zákazu konkurence došlo. Jednalo se

totiž o velmi komplikovaný projekt, který nějakým způsobem začal, a postupně se

k němu různé subjekty připojovaly. Vše mělo vyústit právě až k vydání

stavebního povolení na projekt, což byl okamžik, kdy bylo také možné převádět

práva a s celým projektem reálně disponovat, a to v tom směru, že buď dojde k

provozu samotného projektu anebo k jeho zcizení. U skutku, který je považován

za samostatný a je označen pod bodem 2), jde o přímý skutkový omyl, protože to

byl jeden z těch kroků, ke kterým mělo dojít, aby ten projekt doputoval právě

do stavu, kdy bude vydáno stavební povolení a celý projekt se přesune pod

střechu jedné společnosti a prostřednictvím této společnosti, tedy společnosti

Czech Venti, a. s., potom dále s ním bude nakládáno. Co se pak týká skutku pod

bodem 1), dokazování se vzdálilo právě tomu, jakým způsobem plnila své

povinnosti britská strana, což se týkalo především investic. Závěrem obviněný Ing. A. R. navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další

rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke

změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle ustanovení § 265l

odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu

znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu

přerušil výkon rozhodnutí rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012,

sp. zn. 9 To 54/2012, a to stran výkonu trestu odnětí svobody, a to především

vzhledem k situaci jeho rodiny, jejíž členové jsou na něm do značné míry

závislí a výkonem trestu odnětí svobody trpí nejvíce právě oni. Obviněný ve

svém dodatečném přípise sdělil, že souhlasí s projednáním jeho dovolání v

neveřejném zasedání. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo

dovolání obviněného Ing. A. R. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se

k němu vyjádřil tak, že oba nižší soudy hodnotily komplexně celý skutkový děj,

jenž se stal, byť samozřejmě z pohledu hmotně právní kvalifikace nejsou všechny

jeho momenty shodně významnými.

Namítá-li obviněný současně i pochybení

spočívající ve zneužití zásady subsidiarity trestního práva, státní zástupce

uvedl, že každý protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním

zákoníku a který je v něm uvedený jako trestný, je trestným činem. V obecné

rovině tedy lze považovat takový čin vždy za společensky škodlivý. Opačný závěr

stran zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu je možné učinit jen

zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné

uplatňovat trestní represi. V takovém případě by tedy konkrétní čin z hlediska

závažnosti neodpovídal ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím trestným činům

příslušné právní kvalifikace. Byl-li proto spáchán trestný čin, jehož skutková

podstata byla bezezbytku ve všech znacích standardním způsobem naplněna, jak je

tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně

oprávněných zájmů. Státní zástupce tak podané dovolání shledal zjevně

neopodstatněným a navrhl, aby podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo

odmítnuto. S ohledem na to není ani na místě rozhodnout podle § 265o odst. 1

tr. ř. o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí. Současně souhlasil, aby Nejvyšší

soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném

zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil

podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno

v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal,

zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí některého z obou dovolání podle §

265i odst. 1 tr. ř. a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu

§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami

oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e

odst. 1, odst. 2 tr. řádu) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze

podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále

posuzoval, zda obviněným a nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky

naplňují jimi tvrzené dovolací důvody a shledal, že dovolací důvody podle §

265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se

zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem

odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o

dovolání zjevně neopodstatněná, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí některého

z obou dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné

důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce a dovolání

obviněného Ing. A. R. podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal z jejich

podnětu podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků

napadeného rozhodnutí, proti nimž byla tato dovolání podána, v rozsahu a z

důvodů uvedených v těchto dovoláních, jakož i řízení napadeným částem

rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláními napadeny,

Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti

nimž bylo podáno dovolání.

Oba dovolatelé uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy,

jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu

je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní

kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými

ustanoveními hmotného práva anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z

toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být

samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení skutku i

jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená

především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená

v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek

nebo i jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda

jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního

stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na

tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné

skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na

základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v

předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší

soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který

je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §

265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající

skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role

soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení,

soudem zákonem určeným, a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu

věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný

opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu

určenými (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02,

III. ÚS 282/03 a II. ÚS 251/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zdůraznit, že je

právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §

2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává

odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového

hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v

extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz

např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99,

uveřejněný pod č. 69 ve svazku 18 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR

nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1990, sp. zn. III. ÚS 84/94,

uveřejněný pod č. 34 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR,

dále srov. usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS

376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání

přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého

dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2006, sp. zn. 8 Tdo

849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými

skutkovými zjištěními srovnej také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn.

7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009,

sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Právě z těchto hledisek se Nejvyšší soud zabýval některými

skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i

odvolacího soudu ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného Ing. A. R. Zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle

§ 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako podnikatel, společník,

člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů

se stejným nebo podobným předmětem činnosti uzavře nebo dá popud k uzavření

smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků a získá-li

takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Ustanovení §

255 odst. 2 tr. zákoníku o tzv. selftradingu (obchodování ve svůj prospěch – na

sebe – v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických

subjektech), které je samostatnou skutkovou podstatou, trestně postihuje

zneužívání postavení u dvou nebo více podnikatelů, bez ohledu na to, zda jde o

podnikatele fyzickou osobu nebo podnikatele právnickou osobu, a to zejména v

oblasti konkurence v obchodní činnosti, čímž poskytuje ochranu zájmu na

zajištění rovnosti podnikajících subjektů na trhu (objekt trestného činu). Prospěch velkého rozsahu vyplývá z § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku a činí nejméně

5 000 000,-?Kč, poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo

pro určení výše škody. Prospěch velkého rozsahu může být pachatelem získán jak

„pro sebe“, tak i „pro jiného“, a to ať činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 §

255 tr. zákoníku. Jde o nejvyšší hranici prospěchu podle trestního zákoníku. Obviněný ve svém dovolání mj. zpochybnil skutkové závěry učiněné oběma soudy,

přičemž uvedl, že soudy účelově z celého kontextu vytrhly pouze ten stav, že se

jedná o dvě obchodní společnosti (Czech Venti, a. s., a PROVENTI, a. s.) a

nepřihlédly k reálné obchodní situaci, ve které se celý projekt nacházel. Obviněný namítal nedostatečný rozsah dokazování, které se nesoustředilo na to,

jak kdo z české nebo britské strany plnil své role. Dovolatel dále namítal, že

pokud jde o bod 2) výroku rozsudku, neexistuje příčinná souvislost mezi jeho

jednáním, tzn. kroky vedoucími k připojení k energetické síti a údajnou újmou. Ostatně sama újma je pouze virtuální, nelze ji vyčíslit. Shora uvedené námitky obviněného tak ve skutečnosti mají svůj základ zejména v

nesouhlasu obviněného se skutkovými zjištěními obou nižších soudů, dále s

rozsahem provedeného dokazování a se způsobem, jak se oba soudy s výsledky

dokazování vypořádaly, byť se ovšem dotýkají také otázky újmy – škody, který je

základem znaku „na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků“ a v

návaznosti na to i znaku „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo

prospěch“. Z tohoto hlediska se Nejvyšší soud dovoláním obviněného Ing. A. R. zabýval a také v konečné fázi na základě něho rozhodoval.

Nalézací soud po předestření provedených důkazů na stranách 4 – 70 odůvodnění

svého rozsudku provedl jejich vyhodnocení se zdůrazněním, že není pochyb o tom,

že společnost Czech Venti, a. s., byla založena za účelem realizace společného

záměru české obchodní společnosti PROVENTI, a. s., a britské Virtual Utility na

výstavbu větrných elektráren v České republice a rovněž pro realizaci offsetu

společnosti BAE, která zde jednala o prodeji vojenských stíhaček Gripen. Zapojení do systému offsetů se na počátku jevilo výhodné pro obě strany, neboť

byl prezentován projekt s velkým objemem instalovaného výkonu a byl oboustranný

zájem o zapojení českého průmyslu. Podle svědků, obsahu memoranda o spolupráci

z počátku prosince 2002 i dalších dokumentů je zřejmé, že od počátku byly

rozděleny úlohy mezi jednotlivými subjekty a spolupráce až do doby sporů,

jejichž příčinou byly problémy kolem financování projektu a výběru

strategického investora, probíhala na bázi vzájemné důvěry. Britská strana tak

připravovala smlouvy s výrobci technologií – DeWind, FKI, Vestas, o čemž svědčí

především zápisy projektového týmu. Výpadky financování ze strany NEG Micon,

její fúze s Vestas a ukončení platnosti smlouvy mezi Czech Venti a NEG Micon na

dodávku 75 turbín a poskytnutí finanční podpory vyústily dne 12. 11. 2004 v

podepsání tzv. smlouvy o rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. Smyslem bylo určit podmínky rozpočtové podpory, která byla pro další vývoj

projektu nezbytná, a to zejména formou zajištění. Smlouvu podepsal obviněný

jako předseda představenstva společností PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s.,

a jednatel Rais Engineering. Soud dal za pravdu obviněnému v tom, že na smlouvě

chybí podpis K. J. (za společnost Czech Venti jednají předseda s

místopředsedou) a že předem neměl k dispozici český překlad smlouvy. Svědek L. však potvrdil předchozí zaslání smlouvy o rozpočtové podpoře obviněnému bez

překladu. Ing. R. tak měl možnost si překlad zajistit a především věděl o

podmínce dalšího financování ze strany Vestas, kterou bylo převedení všech práv

k projektu na společnost Czech Venti, a. s. Proto také podepsal ještě před

uzavřením smlouvy o rozpočtové podpoře dne 19. 10. 2004 prohlášení „o výhradním

vlastnictví práv k projektu větrných elektráren K. H. a společnosti Czech

Venti“. Soud tudíž neměl pochybnosti o tom, že obviněný věděl o podstatných

částech smlouvy, kterou letěl do L. s M. K. podepsat (dohoda o dalším

financování a zajištění prostředků s Vestas). Podle vlastního vyjádření i

výpovědi svědků věděl též o požadavku na zajištění akcií PROVENTI, a. s., což

odmítl. Na místě je třeba dodat, že smlouva řešila financování projektu pouze

dočasně a okrajově. Již v prosinci 2003 byla podepsána tzv. smlouva o

zainteresování s WestLB a její dodatek v únoru 2005, za účelem nalezení

strategického investora. Smlouva o rozpočtové podpoře byla ze strany Vestas

naplněna, o čemž svědčí příloha smlouvy, která stanovuje dobu poskytování

podpory pouze do ledna 2005, a na to navazující výpověď svědka L.

Zde je

zřejmá další příčina sporů, neboť svědek poslední dvě platby poukázal na účet

Virtual Utility. Plněno bylo i formou výstavby a zprovoznění stožárů na měření

větru. Vestas smlouvu naplnila, byť se zčásti odchýlila v poukázání finančních

prostředků na účet jiné smluvní strany. Prokázáno bylo rovněž postavení obviněného jako předsedy představenstva ve

společnostech Czech Venti, a. s., a PROVENTI, a. s., včetně jejich stejného

předmětu činnosti (výpověď obviněného, svědků a listinné důkazy). Beze změn

soud ponechal i části skutků, jimiž klade obžaloba Ing. R. za vinu neučinění

žádných úkonů směřujících k převedení práv k projektu z PROVENTI, a. s., na

Czech Venti, a. s. Opírá se o výpověď samotného obviněného, že v představenstvu

PROVENTI, a. s., jednal s Mgr. B. a rozhodli se pro vyčkání na vyřešení

převodu právními kancelářemi. Přitom podle zjištěných skutečností nic nebránilo

dojednat nové smlouvy s obcí B. , která byla výstavbě jednoznačně nakloněna. Podle vyjádření ministerstva životního prostředí lze na základě dohody

postoupit i Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí /

EIA/ na jinou osobu, pokud oznamovatel záměru stavby tuto nemá zájem

realizovat. Uvedené stanovisko má přitom podstatný význam pro další správní

řízení a získání stavebního povolení. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že

Czech Venti, a. s., objednala v dubnu 2004 u RNDr. J. H. dopracování

dokumentace záměru o posuzování vlivů na životní prostředí. Obviněný jako

předseda představenstva zůstal nejméně v uvedeném rozsahu nečinný. Smlouva o

rozpočtové podpoře také nestanovila datum převodu nepochybně s ohledem na

charakter skupiny práv, jejichž převod mohl být řešen až v pozdější době, jak

se obviněný hájí (zejména smlouvy ohledně pozemků). Potvrzení podepsané

obviněným dne 19. 10. 2004 je proto nutno především chápat jako ubezpečení o

předchozí nikým nezpochybňované dohodě, že investorem výstavby větrných

elektráren bude společnost Czech Venti, a. s., což potvrdili svědci a deklaruje

to sama společnost v prospektu. Nalézací soud se neztotožnil ani s obhajobou namítající jednání I. M. s

Vestas za zády představenstva Czech Venti, a. s. Listiny prokazují, že

jmenovaný měl oprávnění jednat s výrobci technologií a že se s nimi

připravovaly smlouvy podle FIDIC. Se společností Vestas je zmíněna příprava

smlouvy v zápise o jednání ze srpna 2004, kde byl obviněný přítomen. Podle jeho

vlastního vyjádření, a vyplývá to i z preambule smlouvy o rozpočtové podpoře,

rovněž věděl o odstoupení dodavatele části turbín FKI. I. M. proto uzavřel

nejprve smlouvu na dodávku 62 turbín a 11. 11. 2004 její dodatek na dalších 118

turbín. Svědci se shodli na tom, že sjednaná cena za turbíny Vestasu odpovídala

standardu. Smlouvu však nebylo možno podle názoru soudu soudně vymáhat, neboť

nebyla za společnost řádně podepsána. Závazek podepsat smlouvu FIDIC se do

smlouvy o rozpočtové podpoře zřejmě dostal díky nedostatečné koordinaci při

přípravách obou smluv ve společnosti Vestas.

Výsledku dokazování neodpovídá ani obhajoba obviněného, že Britové nebyli

schopni v roce 2005 sehnat peníze pro projekt. Proti tomu stojí důkazy

objasňující představení projektu ze strany WestLB, přihlášení potenciálních

zájemců a započetí procesu due diligence. Ze strany obviněného je vytýkáno

zástupcům společnosti Virtual Utility, že předložili WestLB zkreslené informace

ohledně projektu, na což oprávněně reagovala AES, s Brity se nedohodla a

spolupracovat měla zájem pouze s PROVENTI, a. s. K tomu je třeba uvést, že

zjištěné rozpory mezi nabídkou a skutečností, hodnocené zástupcem WestLB,

zřejmě opravňovaly potencionální investory snížit původní nabídku. Z

revidovaných nabídek byla vyhodnocena WestLB předběžná nabídka Iberdroly s

dalšími podmínkami vhodnější s ohledem na jejich větší zkušenosti. Z listin je

zřejmé, že AES po konfliktu s Brity předložila 5. 8. 2005 oproti tomu zřejmě

nevýhodnou konečnou nabídku toliko Virtual Utility, platnou pouze tři dny. WestLB také dopisem ze dne 12. 8. 2005 informovala PROVENTI o ukončení

prodejního procesu s AES. Zavinění obviněného prokazuje následná korespondence

z měsíce září, v průběhu kterého I. M.A. usiloval o jednání s obviněným jako

předsedou představenstva (dopis z 14. 9. 2005 na č. l. 981 spisu) a naopak

obviněný Ing. R. dne 18. 9. 2005 sdělil, že jednání jsou pro rozdílné názory

zbytečná, že se jejich spolupráce vyčerpala a informoval, že jedná o prodeji

svých akcií a těší se na spolupráci s novým partnerem. Podle obviněného se

spolupráce s Virtual Utility vyčerpala poté, co od podpory odstoupila BAE a

musel hledat nové finanční zajištění. Tato obhajoba je však v rozporu s

procesem hledání strategického partnera prostřednictvím WestLB. Jako

nevěrohodná a především logicky rozporná byla vyhodnocena obhajoba obviněného

stran jednání členů představenstva dne 16. 8. 2005 v P. , při kterém měl být

pověřen zástupci Virtual Utility k pokračování jednání s AES. Odporuje to další

části výpovědi obviněného, v níž uvádí, že byl informován I. M. o jejich

domluvě s Vestasem na I. Provedené důkazy umožňují učinit závěr, že AES s

vědomím obviněného nepočítala se spoluprací s Virtual Utility, a proto její

nabídka směřovala toliko PROVENTI, a. s. O ukončení procesu due diligens s AES

byl obviněný informován 12. 8. 2005, tedy před setkáním členů představenstva v

P. dne 16. 8. 2005. Ze strany Virtual Utility tudíž nebyl důvod obviněného

pověřovat k dalším jednáním s AES, což oba její zástupci jako svědci také

vyloučili. Soud tak nemá pochybnosti o tom, že k dalším jednáním přistoupil

obviněný toliko za společnost PROVENTI, a. s., kterou při jednáních zastupoval

jako předseda představenstva. Sám potvrdil, že Britové nevěděli o přípravných

jednáních mezi PROVENTI, a. s., a AES. V souladu se zmiňovanou obhajobou v

tomto řízení vyznívá i vyjádření společnosti PROVENTI, a. s., o vývoji událostí

od prvního setkání s AES na počátku června 2005 až po setkání akcionářů

PROVENTI, a. s., v listopadu 2005, které bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze v

říjnu 2006 ve věci 68 C 224/2006.

Oba zástupci Virtual Utility jako svědci

výstižně a shodně popsali situaci kolem nabídky AES pouze Virtual Utility,

spolupodepsané obviněným, kterou byli naprosto šokováni. Ze všech zmiňovaných

důvodů proto nelze uvěřit obhajobě obviněného o pověření k jednání s AES. Potvrzuje to i e-mail ze dne 18. 11. 2005, v němž Britové vytýkají obviněnému

jednání s AES za jejich zády. Jisté je i to, že rozhodnutí obviněného

pokračovat v projektu mimo rámec Czech Venti, a. s., ve spolupráci s AES se

stalo osudným pro samotný projekt a že bylo počátkem dalších kroků obviněného

popsaných pod bodem dva rozsudečného výroku. Zmiňované rozhodnutí obviněného a

na ně navazující kroky také zakládají jeho trestní odpovědnost. Není pochyb o

tom, že obviněný jednáním kladeným mu za vinu porušením zákazu konkurence

vytvářel situaci nepříznivou pro svého původního obchodního partnera z joint

venture společnosti Czech Venti, a. s. Realizaci projektu a jeho budoucí výnosy

směřoval toliko ve prospěch PROVENTI, a. s., a logicky na úkor Czech Venti, a. s. Přitom již ze samotné podstaty uzavřené spolupráce s britským obchodním

partnerem musel vědět, že ve svém postavení a funkci má hájit podnikatelské

zájmy Czech Venti, a. s., a její obchodní činnost zaměřovat k vytváření zisků a

ke zhodnocení společného akciového kapitálu. Pravděpodobně svou roli tehdy

sehrály zájmy výrobců technologií a vázanost společnosti Virtual Utility, a. s., na Vestas díky zástavě svých akcií této společnosti. Zřejmé je i to, že

americká strana vytvořila svým jednáním prostředí pro žalované jednání na úkor

společnosti Czech Venti, a. s., a obviněnému nelze než přistoupení k jejich

nabídce důvodně vytýkat. Byl přitom dopisem ze dne 14. 10. 2005 Ch. L. upozorněn mimo jiné i na trestněprávní odpovědnost s ohledem na výkon funkcí

předsedy představenstva v obou společnostech. Prokázáno bylo, že projekt výstavby větrných elektráren v Krušných horách známý

pod označením Větrný park Ch. nebo Chomutovský větrný park, Větrný park Ch. Krušné Hory, Větrný park Krušné Hory, Větrný park K. H. , Větrné elektrárny

K. H. anebo Větrné farmy v severozápadních Čechách je jeden a tentýž projekt,

který se postupem času z důvodů technických a finančních vyvíjel a měnil. Se

závěry rozhodčího nálezu se proto nemohl nalézací soud ve vztahu ke společnosti

Czech Venti, a. s., plně ztotožnit, když měl oproti tehdejšímu řízení k

dispozici mnohem více důkazů. Pochybnosti proto nemá o tom, že část dílčích

práv k projektu byla ve vlastnictví Czech Venti, a. s., a další části ve

vlastnictví společností PROVENTI, a. s., a Rais Engineering. Podstatné pro

posouzení je, že pro samotnou realizaci projektu byla založena společnost Czech

Venti, a. s. Hovoří o tom obviněný i svědci a společný záměr dokladuje řada

listinných důkazů (Prospekt, smlouva ze dne 12. 11. 2004 o rozpočtové podpoře,

smluvní ujednání s dodavateli, zpracovateli projektové dokumentace, orgány

samosprávy apod.). Nic na tom nemění skutečnost, že společnost PROVENTI, a. s.,

vstupovala do Czech Venti, a. s., s již rozpracovaným projektem a disponovala

klíčovými právy k projektu.

Prokázáno bylo, že se Czech Venti, a. s., aktivně

podílela na přípravě realizace projektu, o čemž svědčí shora rozvedená smluvní

ujednání. Přesto v rozporu se smlouvou o rozpočtové podpoře umožnil obviněný

realizovat rozhodčí řízení o určení vlastnictví k projektu Větrný park Ch. mezi jím ovládanými společnostmi. Pochybnosti nemá nalézací soud ani o tom, že

společnost PROVENTI, a. s., dílčími kroky popsanými pod bodem dva rozsudečného

výroku získala na úkor společnosti Czech Venti, a. s., možnost realizovat

projekt Větrného parku Ch. Na místě je připomenout, že zmiňovanými kroky jsou sdělení Czech Venti, a. s.,

ze dne 9. 2. 2006 adresovaná Ministerstvu průmyslu a obchodu v P. , ve kterých

obviněný jako ředitel a člen představenstva společnosti dal souhlas s využitím

vstupních podkladů pro výpočty návrhu distribuční sítě Větrného parku Ch. (zpracovatel EGÚ Brno, a. s.) a studie vyvedení výkonu větrných elektráren z

oblasti Krušných hor (zpracovatel EET Turnov, spol. s r. o.) pro řízení o

udělení státní autorizace pro společnost PROVENTI, a. s. Následně dne 13. 2. 2006 Ministerstvo průmyslu a obchodu dvěma rozhodnutími udělilo společnosti

PROVENTI, a. s., státní autorizaci na výstavbu 83 větrných elektráren s

celkovým instalovaným výkonem 182 MW a výstavbu přímého kabelového vedení. Na

rozhodnutí obviněného pokračovat v projektu mimo rámec Czech Venti, a. s.,

navazuje i zpětvzetí návrhů na vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu

podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ze strany Czech

Venti, a. s., a podání nových žádostí ve dnech 23. 2. 2006 a 6. 3. 2006

společností PROVENTI, a. s., v rozsahu obdobném jako společnost Czech Venti, a. s. Následuje pak zpětvzetí žádosti Czech Venti, a. s., o připojení k přenosové

soustavě ze dne 7. 4. 2006 obviněným jako předsedou představenstva společnosti

a podání stejné žádosti o připojení za PROVENTI, a. s., a naposledy uzavření

smlouvy o připojení k přenosové soustavě dne 29. 6. 2007 za PROVENTI, a. s., v

důsledku čehož došlo ke zbavení možnosti společnosti Czech Venti, a. s.,

realizovat projekt Větrný park Ch. , přičemž tato možnost byla pro společnost

Czech Venti, a. s., reálná. Výše očekávaného prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., je zřejmá v případě

skutku pod bodem jedna přímo z připravované smlouvy s AES, označené jako soupis

podmínek vztahujících se ke společné výstavbě a investici. Činila nejméně

přímou investici na výstavbu ve výši 3.035.000,- EUR, tedy v přepočtu

89.717.600,- Kč. Výši prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., v důsledku

uzavřené smlouvy o připojení k přenosové soustavě ze dne 29. 6. 2007 se

společností ČEPS, a. s., určuje znalecký posudek z oboru ekonomika a

energetika, zpracovaný znaleckým ústavem České vysoké učení technické v Praze,

Fakulta elektrotechnická (dále jen „ČVÚT, FEL“) – vlastní posudek č. 38/2008 ze

dne 28. 8. 2008, dodatek č. 1 ze dne 3. 11. 2008 a dodatek č. 2 ze dne 26. 1. 2012 – včetně výslechu určené osoby v hlavním líčení. Čistá hodnota projektu

Větrný park Ch.

s projektovaným výkonem 163 MW podle tohoto posudku odpovídá

částce ve výši 871.173.000,- Kč a s projektovaným výkonem 155,5 MW částce ve

výši 853.186.000,- Kč. V případě, že by společnost PROVENTI, a. s., realizovala

projekt Větrný park Ch. při instalovaném výkonu 155,5 MW a za dalších

podmínek uvedených ve znaleckém posudku, tak by prospěch z realizace projektu

po dobu jeho předpokládané životnosti dosáhl až výše 3.301.560.000,- Kč. Z

posudku vyplývá, že se jedná o peněžní toky sečtené za dvacet let. Každým rokem

nerealizace se tato částka úročí (diskontuje) a tudíž na konci dvacátého roku

neralizace dosahuje prospěch hodnoty 3.301.560.000,- Kč, což představuje

hodnotu 100% ztracené příležitosti vzniklé znemožněním realizovat projekt

společností Czech Venti, a. s. Z ústavního znaleckého posudku dále vyplývá, že

projekt Větrný park Ch. může být realizován za podmínek – byť odlišných co do

počtu jednotlivých větrných elektráren, jejich rozmístění, výkonu a podobně –

buď obchodní společností PROVENTI, a. s., nebo Czech Venti, a. s., nikoli však

současně. Druhý dodatek znalecký ústav zpracoval na základě opatření krajského

soudu ze dne 11. 11. 2011 za účelem odstranění rozporů mezi již zpracovaným

posudkem a ústavním znaleckým posudkem TACOMA Consulting, a. s., jejíž určená

osoba byla rovněž vyslechnuta v hlavním líčení. Znaleckému ústavu ČVÚT, FEL

krajský soud předložil podklady, které měl navíc k dispozici znalecký ústav

TACOMA Consulting, a. s., a oběma znaleckým ústavům byly předloženy protokoly o

hlavním líčení. Obviněným předložený ústavní znalecký posudek určuje čistou hodnotu projektu

Větrný park Ch. s projektovaným výkonem 155,5 MW ve výši 44.334.000,- Kč. Po

zohlednění rizik spojených s úspěšnou realizací dochází ke snížení na

3.103.000,- Kč. Oba zástupci pak v hlavním líčení podrobně rozvedli metodiku

svých výpočtů a zvolené postupy při nastolené konfrontaci obhajovali. Ve

stručnosti lze uvést, že se liší ve vstupních předpokladech a způsobu používání

jinak shodné metodiky. Nalézací soud přesvědčil o správnosti výpočtu prospěchu

prof. Ing. O. S. , CSc. za ČVÚT, FEL, který na původním odhadu setrval s

přesností odhadu plus mínus deset procent. Při hodnocení obou závěrů ústavních

posudků soud přihlédl též k dalším ve věci provedeným důkazům. Sám obviněný

odhadoval pro sebe výnosy kolem padesáti milionů korun. Podle svědka P. B. ,

který bude část větrných elektráren uvádět zanedlouho do provozu, činí výnos

jedné elektrárny šest milionů korun ročně. Po dobu dvaceti let by tak v případě

83 větrných elektráren činil výnos 498.000.000,- x 20 = 9.960.000.000,- Kč. Odhad svědka D. J. na tehdejší prodejní cenu projektu je mezi 100 – 200. 000,- EUR za MW, podle obviněného se jednalo o 50.000,- EUR a dodává, že

Britové požadovali po AES 90.000,- EUR. Jenom vynaložené náklady se pohybovaly

v žalovaném období podle odhadu svědka M. K. kolem 40.000.000,- Kč a sám

odhadl rozpracovaný projekt k období podzim 2005 na 120.000.000,- Kč. Podle

svědka I. R. M. A. byl zisk Czech Venti, a.

s., v případě dokončení projektu

více než osm milionů EUR, tedy v přepočtu kolem 2.000.000.000,- Kč. Podle

svědka K. J. by činil zisk Czech Venti v případě vstupu I. do projektu

15.520.000,- EUR, při vyšších nákladech 11.000.000,- EUR, tedy v přepočtu

275.000.000,- Kč. Příkladmo uváděné odhady různých ukazatelů samozřejmě nelze

srovnávat, ale nepřímo potvrzují závěry prof. Ing. O. S. , CSc. o tom, že

projekt byl efektivní a ekonomicky zajímavý, čemuž nemůže korespondovat

odhadnutá hodnota projektu druhým znaleckým ústavem. Nicméně přesto je třeba

poukázat na odhad výnosu znaleckým ústavem ČVÚT, FEL až do výše 3.301.560.000,-

a odhad I. R. M.A. na 2.000.000.000,- Kč. Srovnatelně vychází i výpočet

svědkem P. B. , neboť po odpočtu investice v odhadované výši šesti až sedmi

miliard korun vychází výnos kolem třech miliard korun (rozvedené závěry

nalézacího soudu jsou zachyceny na stranách 70 – 76 odůvodnění rozsudku

nalézacího soudu). Nalézací soud tak uzavřel, že obviněný pod bodem 1) výroku rozsudku naplnil po

všech stránkách skutkovou podstatu zločinu zneužití informace a postavení v

obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21

odst. 1 tr. zákoníku, neboť jako předseda představenstva obchodních společností

PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s., se shodným předmětem podnikání jednal v

úmyslu realizovat projekt větrných elektráren prostřednictvím společnosti

PROVENTI, a. s., namísto společnosti Czech Venti, a. s. K realizaci uvedeného

záměru mělo dojít po uzavření smlouvy mezi PROVENTI, a. s., a jejími akcionáři

se společností AES. V případě uzavření této smlouvy by jednak došlo k tomu, že

by společnost Czech Venti, a. s., nemohla realizovat svou účast na projektu

výstavby větrných elektráren v intencích smlouvy o poskytnutí zajištění ve

vztahu k rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. ze dne 12. 11. 2004 a jednak by společnost PROVENTI, a. s., získala od investora v

přepočtu 89.714.600,- Kč jako investici na úhradu nákladů spojených s přípravou

projektu. Uvedená částka by v případě uzavření a realizace předmětné smlouvy

představovala penězi vyčíslený prospěch společnosti PROVENTI, a. s., získaný na

úkor poškozené společnosti Czech Venti, a. s. Obviněný jednal v úmyslu přímém,

neboť na základě společné dohody i smlouvy o poskytnutí zajištění ve vztahu k

rozpočtové podpoře měla projekt realizovat společnost Czech Venti, a. s.,

společně se smluvními partnery Virtual Utility Ltd., PROVENTI, a. s., RES a

Vestas s tím, že společnost Czech Venti, a. s., měla být výlučným vlastníkem

všech práv k projektu. Vzhledem k tomu, že k uzavření předmětné smlouvy nedošlo

z důvodů nezávislých na vůli obviněného, jednalo se o pokus trestného činu

(srov. str. 76 – 77 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). K bodu 2) výroku rozsudku nalézací soud zkonstatoval, že v tomto případě

obviněný naplnil po subjektivní a objektivní stránce všechny zákonné znaky

skutkové podstaty zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku

podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, neboť jako předseda představenstva

obchodních společností PROVENTI, a.

s., a Czech Venti, a. s., se shodným

předmětem podnikání jednal v úmyslu realizovat projekt větrných elektráren

prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s., namísto společnosti Czech Venti,

a. s., a za tím účelem v zastoupení společnosti PROVENTI, a. s., uzavřel dne

29. 6. 2007 se společností ČEPS, a. s., smlouvu o připojení k přenosové

soustavě, v důsledku čehož vznikla pro společnost PROVENTI, a. s., možnost

realizovat na úkor společnosti Czech Venti, a. s., projekt Větrného parku Ch. ,

jehož čistá současná hodnota podle znaleckého posudku se pohybuje kolem

853.186.000,- Kč. Prospěchem se podle znaleckého posudku rozumí celkový výkon a

z něj odvozený ekonomický přínos, který je možno získat z daného území pomocí

větrných elektráren. Obviněný zbavil společnost Czech Venti, a. s., možnosti

stejný projekt realizovat. Smlouva tudíž byla uzavřena na úkor společnosti

Czech Venti, a. s. Jednání v přímém úmyslu prokazují učiněné předchozí kroky,

jimiž obviněný neoprávněně umožnil společnosti PROVENTI, a. s., v řízení o

vydání obou státních autorizací využít technických dokumentů náležejících

společnosti Czech Venti, a. s., přičemž vlastnictví státních autorizací je

jednou z podmínek platnosti vyjádření ČEPS, a. s. (srov. str. 77 – 78

odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud oproti soudu nalézacímu kvalifikoval jednání obviněného Ing. R. jako jeden trestný čin, a to pokus zvlášť závažného zločinu zneužití informace

a postavení v obchodním styku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 255 odst. 2,

4 tr. zákoníku. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že v

řízení bylo správně zjištěno, že obviněný v inkriminované době v pozici

předsedy představenstva dvou obchodních akciových společností v rozporu s

uzavřenou smlouvou ze dne 12. 11. 2004 a v úmyslu realizovat projekt větrných

elektráren pouze prostřednictvím jedné z obchodních společností (PROVENTI, a. s.) na úkor druhé (CzechVenti, a. s.) neučinil žádné úkony směřující k

převedení veškerých práv k projektu na společnost CzechVenti, a. s., která

podle smluvního ujednání měla projekt realizovat, a naopak pouze za společnost

PROVENTI, a. s., ad 1) vedl jednání se společností AES Corporation, Inc. s

cílem uzavřít smlouvu o jejich vstupu do projektu, o společné výstavbě a

investici, avšak smlouva nebyla v konečné fázi podepsána pro nesouhlas jednoho

z akcionářů, ad 2) činil konkrétní postupné úkony, jejichž výsledkem bylo

uzavření smlouvy o připojení k přenosové soustavě České republiky dne 29. 6. 2007 mezi společností PROVENTI, a. s., a ČEPS, a. s., v důsledku čehož

společnost PROVENTI, a. s., dosáhla na jeden z klíčových předpokladů pro

realizaci projektu s očekávaným výnosem více než 850 miliónů Kč, k čemuž však

následně nedošlo. Vina obviněného, včetně úmyslu převést projekt větrných

elektráren výlučně do společnosti PROVENTI, a. s., na úkor společnosti Czech

Venti, a.

s., zřetelně vyplývá ze všech postupných kroků ve fázi přípravy

projektu, které byly v řízení dostatečně zmapovány, vyplývají z odůvodnění

napadeného rozsudku a plně korespondují i se zjištěnými pokusy o ovládnutí

společností Czech Venti, a. s., i PROVENTI, a. s. Není sporu o tom, že

přípravná fáze projektu větrného parku byla mimořádně náročná a vyžadovala

celou řadu nezbytných kroků v dlouhém časovém horizontu několika let, což

vyplývalo z povahy a obřího rozměru zamýšleného projektu. Pro posouzení viny

obviněného jsou rozhodující následující úkony. Prvotní úkony v přípravě

projektu větrných elektráren se rozběhly ve společnosti PROVENTI, a. s., která

byla založena v lednu 2002. Již 12. května 2002 obviněný za společnost

PROVENTI, a. s., se subjektem Český vítr D. zastoupeného I. M. A. a K. J. (předchůdce společnosti Virtual Utility Ltd), uzavřel memorandum, v němž strany

vyjádřily své rozhodnutí založit společný podnik Czech Venti, a. s., pro

společný projekt větrné farmy v Severozápadních Čechách, především v okolí

města Ch. Strany v memorandu určily podmínky své spolupráce a rozdělení úkolů

a současně souhlasily s dohodou o zákazu konkurence platné pro území České

republiky s tím, že žádná ze stran se nebude podílet na jakémkoli projektu

větrných elektráren, kromě projektu „Krušné hory“. V dalším období na

přípravných pracích pokračovaly společnosti PROVENTI, a. s., a R. E. S. , s. r. o, které obviněný zastupoval, ovládal i řídil. Prvně jmenovaná společnost

dne 23. 10. 2002 oznámila záměr stavby větrného parku na Ministerstvo životního

prostředí České republiky, jednala s Pozemkovým fondem České republiky a s

obcemi, druhá společnost prováděla projektové práce. Společný podnik Czech

Venti, a. s., byl založen 22. 5. 2003, zapsán dne 8. 8. 2003, jeho akcionáři

byly společnosti PROVENTI, a. s., a Virtual Utility Ltd. Nově založená

společnost Czech Venti, a. s., převzala aktivitu v přípravě projektu a vzniklá

dvojkolejnost v přípravě spočívala pouze v tom, že společnost PROVENTI, a. s.,

pokračovala v jednáních, která započala před vznikem společnosti Czech Venti,

a. s. (stran pozemků a stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní

prostředí). Všechny následující smlouvy v souladu s dohodou uzavíral či jiné

úkony činil obviněný jménem a ve prospěch společnosti Czech Venti, a. s.; ad 1)

dne 9. 10. 2003 a 14. 5. 2004 smlouvy o dílo se společností EGÚ, a. s., B. na

vytvoření koncepce vnitřní distribuční sítě větrného parku Ch. , ad 2) dne 14. 4. 2004 smlouvu o uzavření budoucích smluv o dílo se společností SMS

Construction, a. s., ad 3) dne 19. 10. 2004 podepsal potvrzení (za společnost

PROVENTI, a. s.), že veškerá práva náležející projektu větrné elektrárny K. H. jsou výhradním vlastnictvím společnosti Czech Venti, a. s., ad 4) dne 12. 11. 2004 smlouvu mezi Vestas Deutschland GmbH a firmou Rais Engineering

Servises, s. r. o., kterou se strany dohodly, že všechny projektové výsledky

zpracované na základě dřívější smlouvy o dílo z 20. 6. 2002 budou poskytnuty

společnosti Czech Venti, a.

s., přičemž na tuto společnost veškerá práva k

projektovým pracím a projektovým úkonům přecházejí (smlouva byla uzavřena podle

německého práva), ad 5) dne 12. 11. 2004 smlouvu o poskytnutí zajištění ve

vztahu k rozpočtové podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. , kterou

obviněný podepsal za tři smluvní strany (Czech Venti, a. s., PROVENTI, a. s., a

Rais Engineering, s. r. o.), dalšími smluvními stranami byly Virtual Utility

Ltd a Vestas Deutschland GmbH; účelem této smlouvy bylo sjednání finanční

podpory pro přípravu projektu a řešení práv k projektu, ad 6) v lednu 2005

podal žádosti o vydání závazného stanoviska k zásahu do významného krajinného

prvku a o vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu na Městský úřad

Chomutov, ad 7) dne 21. 4. 2005 uzavřel smlouvu o dílo se společností Siemens,

s. r. o., na zpracování projektové dokumentace, ad 8) dne 14. 6. 2005 uzavřel

smlouvu s mikroregionem sv. Šebestiána o spolupráci na projektu, ad 9) dne 22. 6. 2005 podal žádost o připojení zařízení k přenosové soustavě na ČEPS, a. s. (prostřednictvím společnosti Siemens, s. r. o.), ad 10) vydání prospektu k

projektu Větrný park Ch. , jako investor uvedena společnost Czech Venti, a. s. V období kolem léta 2005 začaly narůstat rozpory mezi obviněným, který

zastupoval společnosti PROVENTI, a. s., a Czech Venti, a. s., na straně jedné a

svědky I. M. A. a K. J. ze společnosti Virtual Utility Ltd. na straně

druhé, které se přenesly do jednání orgánů obou českých společností s cílem

jejich ovládnutí a vyústily v řadu soudních sporů. Pro posouzení trestní věci v

této fázi příprav projektu je rozhodné, že obviněný začal vyjednávat výlučně za

společnost PROVENTI, a. s., a v její prospěch s americkou společností AES

Corporation, Inc., o podmínkách ke společné výstavbě a investici na projekt

větrných elektráren, přičemž těsně před podpisem smlouvy jeden z akcionářů

smlouvu odmítl podepsat, proto tato obchodní spolupráce padla. Od ledna 2006

obviněný činil další zřetelné kroky směřující k tomu, aby příprava projektu

dále pokračovala, plynule navázala na již opatřené výsledky, nicméně byla

realizována již výlučně ve společnosti PROVENTI, a. s., bez účasti společnosti

Czech Venti, a. s. Takto obviněný jménem společnosti PROVENTI, a. s., ad 1)

informoval starosty obcí o změně v procesu příprav, ad 2) dne 23. 1. 2006 podal

na Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky žádost o udělení státní

autorizace, ad 3) dne 27. 1. 2006 vzal zpět návrh na zahájení správního řízení

ve věci záměru větrných elektráren pěti obcí za Czech Venti, a. s., se

sdělením, že novým navrhovatelem bude PROVENTI, a. s., ad 4) dne 9. 2. 2006 za

společnost Czech Venti, a. s., dal neoprávněně souhlas na Ministerstvu průmyslu

a obchodu České republiky k využití studií zpracovaných společností EGÚ Brno,

ad 5) dne 3. 3. 2006 vypověděl smlouvu o poskytnutí zajištění ve vztahu k

rozpočtové podpoře z 12. 11. 2004, ad 6) dne 15. 3. 2006 podal návrh na Městský

úřad Chomutov na vydání územního rozhodnutí, ad 7) dne 7. 4. 2006 za Czech

Venti, a.

s., vzal zpět žádost o připojení větrného parku k přenosové soustavě

České republiky, ad 8) tentýž den shodnou žádost podal za společnost PROVENTI,

a. s., ad 9) dne 29. 5. 2006 uzavřel smlouvu o dluhovém financování s Českou

spořitelnou, ad 10) dne 29. 6. 2007 uzavřel smlouvu o připojení s ČEPS, a. s. Z

výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že obviněný vyvíjel aktivní kroky v rámci

přípravy projektu ve dvou časových liniích diferencovaně; zhruba od května 2002

se záměrem založit obchodní společnost Czech Venti, a. s., a v ní realizovat

společný projekt s britským akcionářem a zhruba od období léto-podzim 2005

naopak společnost Czech Venti, a. s., z tohoto projektu vytěsnit a veškeré

aktivity realizovat výlučně ve společnosti PROVENTI, a. s. Uvedený záměr

obviněného je naprosto čitelný a obviněný se jím ani netajil na veřejnosti (viz

např. oficiální sdělení ze dne 11. 3. 2006 do České informační agentury o tom,

že firma PROVENTI, a. s., postaví Větrný park Ch. samostatně bez dalších

partnerů a definitivně se tak rozhodla ukončit spolupráci s britskou

společností Virtual Utility). Jestliže tedy obviněný učinil konečné rozhodnutí,

že přípravu a realizaci projektu větrných elektráren přesune do společnosti

PROVENTI, a. s., pak nepochybně významně poškodil společnost Czech Venti, a. s., která výlučně k tomuto účelu byla založena. V tomto kontextu nemůže obstát

opačné tvrzení obviněného, že jeho jednáním k žádné újmě nemohlo dojít a nic

nebránilo projekt po získání stavebního povolení převést do společnosti Czech

Venti, a. s. Je průkazné, že obviněný v době činu nic takového v úmyslu neměl. Rozhodné je, že to byla právě společnost Czech Venti, a. s., která byla za

účelem projektu založena a od okamžiku svého založení měla přípravné práce

projektu zajišťovat, zatímco společnost PROVENTI, a. s., měla naopak v procesu

ustat a dosavadní výsledky převést na společnost Czech Venti, a. s. Není sporu

o tom, že uvedený trend byl realizován, obviněný jej dodržoval zhruba dva roky

a mařit jej začal až teprve v okamžiku, když pojal rozhodnutí společnost Czech

Venti, a. s., z projektu vytlačit (srov. str. 9 – 11 odůvodnění rozsudku

odvolacího soudu). V trestním řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno,

že obviněný zneužil postavení ve dvou ekonomických subjektech se shodným

předmětem činnosti a uzavřel či měl v úmyslu uzavřít nevýhodné smlouvy pro

jednoho z nich ve smyslu ustanovení § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku o zločinu

zneužití informace a postavení v obchodním styku. Jednostranné zvýhodnění jedné

obchodní společnosti na úkor druhé ve smluvních vztazích, které jsou obviněnému

dávány za vinu, je naprosto evidentní i z laického hlediska. Obchodní

společnost Czech Venti, a. s., byla podle smluvních ujednání určena k realizaci

projektu větrných elektráren, přesto obviněný stíhaným i úzce navazujícím

jednáním tuto společnost, v níž měl spoluúčast též britský subjekt, z projektu

vytlačil (nepřímo i dalšího zahraničního partnera), a to ve prospěch jiné

obchodní společnosti, když obě jako statutární orgán zastupoval. Jedná se o

učebnicový příklad tzv.

obchodování na sebe, tedy selftradingu. Současně platí,

že ustanovení § 255 odst. 2 tr. zákoníku chrání podnikatele se stejným nebo

podobným předmětem činnosti, na jejichž podnikání se pachatel účastní, před

jakoukoli smlouvou, která by byla uzavřena tak, že by jednoho či více z nich

znevýhodnila, a tedy nemusí nutně jít přímo o smlouvu, která by byla uzavřena

mezi podnikateli, u nichž je pachatel činný, ale smluvní stranou může být i

třetí subjekt, jako je tomu v posuzovaném případě (srov. str. 13 – 14

odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud uvedl, že přezkoumávaný výrok o

vině je oproti skutkovým závěrům nalézacího soudu zatížen chybnými právními

závěry. Předně trestná činnost obviněného popsaná ve výroku o vině pod body ad

1), 2) vykazuje znaky pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku

a nejde o dva samostatné skutky, jak soud prvního stupně ve shodě s obžalobou

nesprávně uzavřel. Na závěr o pokračování v trestném činu ukazují všechna

rozhodná hlediska. Obě jednání, která jsou obviněnému kladena za vinu, naplňují

skutkovou podstatu stejného trestného činu, vykazují podobný způsob provedení,

blízkou časovou vazbu (cca 4 měsíce) a jsou vedena jednotným záměrem. Pro

posouzení této právní otázky je rozhodné, že obě jednání jednak jsou dílčími

úkony přípravné fáze totožného obřího projektu, která obsahuje řadu postupných

a nutných kroků v časovém horizontu několika let, jednak zřetelně deklarují

totožný záměr uzavřít smluvní vztahy na úkor společnosti CzechVenti, a. s. Na

podkladě této úvahy odvolací soud dospěl k závěru, že jednání obviněného

popsané ve výroku napadeného rozsudku je jedním pokračujícím trestným činem,

jehož se obviněný dopustil více dílčími útoky. Další právní vada spočívá v tom,

že skutek pod bodem ad 2) nalézací soud právně kvalifikoval, ve shodě s

obžalobou, jako dokonaný trestný čin, přestože samotný popis skutku tomuto

závěru odporuje (viz formulace „získala možnost realizovat projekt, pokud by

projekt byl realizován“). Lze usoudit, že nalézací soud vycházel ze skutkového

zjištění o tom, že obviněný nevýhodnou smlouvu o připojení k přenosové soustavě

již podepsal. Tato smlouva však byla pouze jedním z více nutných předpokladů

pro realizaci projektu, kterou by zvýhodněná obchodní společnost teprve získala

prospěch. Ve skutečnosti projekt v důsledku dalších okolností nebyl realizován

a tedy ani smlouvou zvýhodněná obchodní společnost žádný prospěch fakticky

nezískala. Za tohoto skutkového stavu jednání obviněného zůstalo pouze ve

stádiu pokusu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když není pochyb

o tom, že v režii zvýhodněné obchodní společnosti posuzovaným smluvním vztahem

obviněný významně postoupil v přípravě na realizaci projektu na úkor druhé. Rovněž nesprávně nalézací soud v případě skutku ad 1) vycházel ze zjištění, že

uzavřením smlouvy „Soupis podmínek vztahujících se ke společné výstavbě a

investici“ se společností AES Corporation, Inc. by společnost PROVENTI, a. s.,

na úkor společnosti CzechVenti, a.

s., získala prospěch v částce nejméně

89.714.600,- Kč, kterou představuje smluvně zakotvená investice na úhradu

nákladů spojených s realizací projektu. Při posuzování otázky, zda je naplněna

okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu zneužití

informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku

spočívající v tom, že pachatel získal pro sebe či jiného prospěch značný či

velkého rozsahu ve smyslu § 255 odst. 3, 4 tr. zákoníku, je třeba vycházet jen

z tzv. čistého prospěchu, do něhož nelze zahrnovat náklady vynaložené na jeho

dosažení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo

136/2008, publikované pod č. 31/2009 Sb. rozh. tr.). Investice určená na

realizaci projektu je jeho přímým nákladem, zatímco prospěchem je teprve až

výnos z realizace projektu. Proto v bodě ad 1) i ad 2) se obviněný dopustil

jednání, která bezprostředně směřovala k realizaci projektu větrných elektráren

s očekávaným prospěchem pro společnost PROVENTI, a. s., ve výši více jak 853

miliónů Kč. Podle znaleckého posudku z odvětví ekonomika, obor ekonomie a

řízení elektrotechniky a energetiky, ČVUT, FEL, uvedená částka představuje

čistou současnou hodnotu projektu (Net Present Value), vypočtenou za celou dobu

životnosti dvaceti let, která je diskontovaným součtem hotovostních toků

projektu včetně vynaložených investic a označuje příspěvek k hodnotě firmy. Pokud by společnost PROVENTI, a. s., projekt větrných elektráren zrealizovala,

zvýšila by se její hodnota o tuto částku, což znamená její prospěch ve smyslu §

255 odst. 4 tr. zákoníku. Naproti tomu jako prospěch nebyla užita ekonomická

kategorie tzv. kumulované hodnoty škody (event. prostý součin škody), která

podle znaleckého posudku vzniká nerealizací či odkladem realizace projektu a

dosahuje výrazně vyšších hodnot. Nalézací soud však nepochybil, pokud bez

výhrad vycházel z citovaného znaleckého posudku a odmítl posudek obhajoby

znaleckého ústavu TACOMA Consulting, a. s. K tomu lze dodat, že soudem přijatý

posudek se opírá o vyšší kvalifikační předpoklady znalce, je přesvědčivější,

odpovídá i dalším důkazům z průběhu trestního řízení a rovněž jeho správnost a

objektivita byla potvrzena při výslechu znalců u hlavního líčení a při

konfrontaci se znalci, kteří zpracovali konkurenční posudek. V neposlední řadě

odvolací soud nemohl přijmout ani právní úvahu nalézacího soudu o tom, že

obviněný jednal v neomluvitelném omylu ve smyslu § 19 odst. 2 tr. zákoníku. Trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku není blanketní skutkovou podstatou, neboť její znaky jsou přímo

popsány v citovaném ustanovení a charakterizují porušení zákazu konkurence,

včetně postavení pachatele, typu jednání a specifikaci úmyslu. Není tedy nutné,

aby pro naplnění trestní odpovědnosti podle tohoto ustanovení muselo dojít k

porušení zákazu konkurence podle obchodního zákoníku nebo jiného předpisu,

resp. společenské smlouvy či stanov obchodní společnosti.

Právní omyl má význam

zejména ve vztahu k blanketním skutkovým podstatám, kdy požadavek konkrétní

znalosti zákonné úpravy (např. delikty celní, hospodářské) může být pro

pachatele neúměrně přísný a není možné vycházet z míry zavinění činu. V

posuzovaném případě obviněný nejednal a ani nemohl jednat v právním omylu, jak

správně státní zástupce ve svém odvolání uvádí. Obhajobu obviněného o

neznalosti zákazu konkurence v hospodářské soutěži, jež je upraven i obchodním

zákoníkem, je třeba posoudit jako právní omyl negativní o trestnosti činu, jež

pachatele neomlouvá, podle zásady „ignorantia iuris nocet“ (neznalost práva

škodí, protože neomlouvá) [srov. str. 14 – 15 odůvodnění rozsudku odvolacího

soudu]. Nejvyšší soud s výhradou k určené výši prospěchu, o níž bude pojednáno níže, má

tak za to, že v řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno naplnění znaků

§ 255 odst. 2 tr. zákoníku, o čemž svědčí jak předložený spisový materiál, tak

i odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů. V případě obviněného Ing. A. R. je tedy prokázáno naplnění všech znaků stanovených trestním zákonem, které

charakterizují porušení zákazu konkurence, včetně postavení pachatele, typu

jednání a specifického úmyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1640/2005, publikované pod č. 39/2006-I. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud rovněž seznal, že je dostatečně prokázáno, že obviněný jednal

jako člen orgánů dvou podnikatelů se stejným předmětem činnosti, přičemž v

tomto postavení a za této situace uzavřel smlouvu na úkor jednoho z nich, a to

za současného vzniku prospěchu na straně zvýhodněné společnosti. Tato

společnost tak získala reálnou možnost provedení určitého projektu, jenž měl

určitou objektivní hodnotu. V žádném případě obviněný, pokud jde o rozhodné

skutkové otázky pro uvedenou právní kvalifikaci, které byly shora v

podrobnostech popsány oběma nižšími soudy, obviněný nejednal ve skutkovém omylu

[a to ani ohledně bodu 2) výroku o vině v napadeném rozsudku), jak uvádí v

dovolání, zvláště když se oba nižší soudy náležitě vypořádaly i s rozhodnými

skutkovými okolnostmi, které tvoří podklad pro závěr o úmyslném zavinění

obviněného Ing. A. R. Obviněný nepochybně jednal v úmyslu přímém realizovat

projekt větrných elektráren prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s.,

namísto společnosti Czech Venti, a. s. K realizaci uvedeného záměru mělo dojít

po uzavření smlouvy mezi PROVENTI, a. s., a jejími akcionáři se společností

AES. V případě uzavření této smlouvy by jednak došlo k tomu, že by společnost

Czech Venti, a. s., nemohla realizovat svou účast na projektu výstavby větrných

elektráren v intencích smlouvy o poskytnutí zajištění ve vztahu k rozpočtové

podpoře pro projekt větrných elektráren K. H. ze dne 12. 11. 2004, a jednak

by společnost PROVENTI, a. s., získala prospěch v čisté hodnotě projektu

Větrného parku Ch. , a to i v důsledku dalších kroků obviněného Ing. A. R. ,

zejména v důsledku uzavření smlouvy o připojení k přenosové soustavě, kterou v

zastoupení společnosti PROVENTI, a. s., uzavřel dne 29. 6. 2007 se společností

ČEPS, a.

s., čímž vznikla pro společnost PROVENTI, a. s., možnost realizovat na

úkor společnosti Czech Venti, a. s., projekt Větrného parku Ch. Dalším

prospěchem, ke kterému obviněný směřoval, se rozumí ekonomický přínos, který je

možno získat z daného území pomocí větrných elektráren, a to ve formě

předpokládaného výnosu v případě uskutečnění tohoto projektu. Přitom obviněný

uvedeným úmyslným jednáním zbavil společnost Czech Venti, a. s., možnosti

stejný projekt realizovat. Smlouva tudíž byla uzavřena na úkor společnosti

Czech Venti, a. s. Jednání v přímém úmyslu prokazují učiněné předchozí kroky,

jimiž obviněný neoprávněně umožnil společnosti PROVENTI, a. s., v řízení o

vydání obou státních autorizací využít technických dokumentů náležejících

společnosti Czech Venti, a. s., přičemž vlastnictví státních autorizací je

jednou z podmínek platnosti vyjádření ČEPS, a. s. Potud Nejvyšší soud souhlasí

se skutkovými i právními závěry učiněnými soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud rovněž souhlasí se závěry odvolacího soudu, pokud posoudil

jednání obviněného jako jeden trestný čin zvlášť závažného zločinu zneužití

informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku,

zatímco soud nalézací jej posoudil jako dva tyto trestné činy, z toho jeden ve

stádiu pokusu [viz bod ad 1) výroku o vině] a druhý jako dokonaný trestný čin

[viz bod ad 2) výroku o vině], a to s poukazem na to, že trestná činnost

obviněného popsaná ve výroku o vině pod body ad 1), 2) vykazuje znaky

pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku a nejde o dva

samostatné skutky, jak nesprávně ve shodě s obžalobou uzavřel soud prvního

stupně. V tomto směru nakonec ani nejvyšší státní zástupce v jím podaném

dovolání ničeho nenamítal, když naopak uvedl, že s ohledem na učiněná skutková

zjištění a rovněž s ohledem na jednoznačné, cílevědomé a kontinuální kroky

obviněného je možné akceptovat názor, že se obviněný postupně dopouštěl dílčích

útoků zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku

podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku v pokračování podle § 116 tr. zákoníku, byť

jeho (celkové) posouzení jako pokus podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je

nesprávným právním posouzením skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,

neboť částka 853.186.000,- Kč není předpokládaným výnosem projektu větrného

parku, jímž je podle znaleckého posudku částka 3.301.560.000,- Kč, ale

představuje čistou hodnotu projektu (N. P. V. ) [srov. str. 4 – 5 dovolání

nejvyššího státního zástupce]. Námitky nejvyššího státního zástupce se soustředily právě na tuto posledně

uvedenou otázku s tím, že tuto základní úvahu rozvedl tak, že z odůvodnění

rozsudku odvolacího soudu se podává, že obviněný vykonal určité kroky, které

vyvrcholily tím, že vzal zpět žádost společnosti Czech Venti, a. s., o

připojení Větrného parku Ch. k přenosové soustavě a podal tutéž žádost za

společnost PROVENTI, a. s. (resp. uzavřel za tento subjekt smlouvu se

společností ČEPS, a. s.), čímž společnost PROVENTI, a. s., získala možnost

realizovat zmíněný projekt.

Připojení k přenosové soustavě odvolací soud

označil za jeden z klíčových kroků, což značí, že úkony obviněného byla

společnost Czech Venti, a. s., z účasti na projektu fakticky vyloučena a naopak

možnost uskutečnit celý záměr dostala společnost PROVENTI, a. s. Obviněný

jednal jako člen orgánů dvou podnikatelů se stejným předmětem činnosti, přičemž

v tomto postavení a za této situace uzavřel smlouvu na úkor jednoho z nich, a

to za současného vzniku prospěchu na straně zvýhodněné společnosti. Tato

společnost totiž získala zcela reálnou možnost provedení určitého projektu,

jenž měl (v daný moment) určitou objektivní hodnotu. Je tedy možné dovodit, že

obviněný svými postupnými kroky dokonal zvlášť závažný zločin zneužití

informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že ve výroku o vině svého rozsudku, resp. i v jeho odůvodnění, odvolací soud operuje s částkou 853.186.000,- Kč, kterou

právě ve výroku o vině označil za předpokládaný výnos projektu větrného parku. Jak je však jednoznačně konstatováno v odůvodnění tohoto rozhodnutí na podkladě

znaleckého posudku z odvětví ekonomika, oboru ekonomie a řízení elektrotechniky

a energetiky, vypracovaného Fakultou elektrotechnickou ČVUT, uvedená částka

představuje čistou současnou hodnotu projektu (N. P. V. ). Tato hodnota

přitom podle názoru nejvyššího státního zástupce vyjadřuje současnou hodnotu

budoucích peněžních toků a je užívána jako kritérium pro hodnocení výnosnosti

investičních projektů. Nevyjadřuje proto očekávaný zisk (který je vyšší, když

odhad výnosu větrného parku činí podle znalců 3.301.560.000,- Kč), ale peněžní

toky diskontované časem. Pokud proto znalci dovodili zmíněnou částku, nejedná

se o budoucí veličinu, ale o veličinu aktuální, vyjadřující hodnotu projektu

(doposud nerealizovaného) v daném současném okamžiku. K tomu pro objasnění celé problematiky škody považuje Nejvyšší soud za nutné,

zopakovat závěry nalézacího a odvolacího soudu, které jsou vnitřně rozporné. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku k tomu uvedl, že výše očekávaného

prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., je zřejmá pod bodem 1) výroku o vině

přímo z připravované smlouvy s AES, označené jako soupis podmínek vztahujících

se ke společné výstavbě a investici. Činila nejméně přímou investici na

výstavbu ve výši 3.035.000,- EUR, tedy v přepočtu 89.717.600,- Kč. Výši

prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., v důsledku uzavřené smlouvy o připojení

k přenosové soustavě ze dne 29. 6. 2007 se společností CRPS, a. s., pak určuje

znalecký posudek z oboru ekonomika a energetika, zpracovaný znaleckým ústavem

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická, dále jen „ČVUT,

FEL“, vlastní posudek č. 38/2008 ze dne 28. 8. 2008, dodatek č. 1 z 3. 11. 2008 a dodatek č. 2 z 26. 1. 2012) včetně výslechu určené osoby v hlavním

líčení (č. l. 3325 – 3330 spisu). Čistá hodnota projektu Větrný park Ch. s

projektovaným výkonem 163 MW podle tohoto posudku odpovídá částce ve výši

871.173.000,- Kč a s projektovaným výkonem 155,5 MW částce ve výši

853.186.000,- Kč.

V případě, že by společnost PROVENTI, a. s., realizovala

projekt Větrný park Ch. při instalovaném výkonu 155,5 MW a za dalších podmínek

uvedených ve znaleckém posudku, tak by prospěch z realizace projektu po dobu

jeho předpokládané životnosti dosáhl až výše 3.301.560.000,- Kč. Z posudku

vyplývá, že se jedná o peněžní toky sečtené za dvacet let. Každým rokem

nerealizace se tato částka úročí (diskontuje) a tudíž na konci dvacátého roku

nerealizace dosahuje prospěch hodnoty 3.301.560.000,- Kč, což představuje

hodnotu 100% ztracené příležitosti vzniklé znemožněním realizovat projekt

společností Czech Venti, a. s. Z ústavního znaleckého posudku dále vyplývá, že

projekt Větrný park Ch. může být realizován za podmínek – byť odlišných co do

počtu jednotlivých větrných elektráren, jejich rozmístění, výkonu a podobně –

buď obchodní společností PROVENTI, a. s., nebo Czech Venti, a. s., nikoli však

současně. Druhý dodatek znalecký ústav zpracoval na základě opatření krajského

soudu ze dne 11. 11. 2011 za účelem odstranění rozporů mezi již zpracovaným

posudkem a ústavním znaleckým posudkem, TACOMA CONSULTING, a. s., jejíž určená

osoba byla rovněž vyslechnuta v hlavním líčení (č. l. 3324 – 3330 spisu). Znaleckému ústavu ČVUT, FEL krajský soud předložil podklady, které měl navíc k

dispozici znalecký ústav TACOMA CONSULTING, a. s., a oběma znaleckým ústavům

byly předloženy protokoly o hlavním líčení. Obviněným předložený ústavní

znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem TACOMA CONSULTING určuje čistou

hodnotu projektu Větrný park Ch. s projektovaným výkonem 155,5 MW ve výši

44.334.000,- Kč. Po zohlednění rizik spojených s úspěšnou realizací dochází ke

snížení na 3.103.000,- Kč. Oba zástupci pak v hlavním líčení podrobně rozvedli

metodiku svých výpočtů a zvolené postupy při nastolené konfrontaci obhajovali. Ve stručnosti lze uvést, že se liší ve vstupních předpokladech a způsobu

používání jinak shodné metodiky. Soud přesvědčil o správnosti výpočtu prospěchu

prof. Ing. O. S. , CSc. za ČVUT, FEL, který na původním odhadu setrval s

přesností odhadu plus mínus deset procent (v podrobnostech srov. str. 75 – 76

odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku rozvedl, že je třeba vycházet jen z

tzv. čistého prospěchu, do něhož nelze zahrnovat náklady vynaložené na jeho

dosažení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo

136/2008, publikované pod č. 31/2009 Sb. rozh. tr.). S tímto závěrem, který

vychází z ustálené judikatury, Nejvyšší soud zcela souhlasí. Naproti tomu

pochybnosti již vzbuzuje další závěr odvolacího soudu, kdy uvedl, že v bodě ad

1) i ad 2) se obviněný dopustil popsaných jednání, která bezprostředně

směřovala k realizaci projektu větrných elektráren s očekávaným prospěchem pro

společnost PROVENTI, a. s., ve výši více jak 853 miliónů Kč. Podle znaleckého

posudku ČVUT, FEL, uvedená částka představuje čistou současnou hodnotu projektu

(N. P. V. ), vypočtenou za celou dobu životnosti dvaceti let, která je

diskontovaným součtem hotovostních toků projektu včetně vynaložených investic a

označuje příspěvek k hodnotě firmy.

Pokud by společnost PROVENTI, a. s.,

projekt větrných elektráren zrealizovala, zvýšila by se její hodnota o tuto

částku, což znamená její prospěch ve smyslu § 255 odst. 4 tr. zákoníku. Naproti

tomu jako prospěch nebyla užita ekonomická kategorie tzv. kumulované hodnoty

škody (event. prostý součin škody), která podle znaleckého posudku vzniká

nerealizací či odkladem realizace projektu a dosahuje výrazně vyšších hodnot. Podle názoru odvolacího soudu však krajský soud nepochybil, pokud bez výhrad

vycházel z citovaného znaleckého posudku a odmítl posudek obhajoby znaleckého

ústavu TACOMA CONSULTING, a. s. K tomu lze podle odvolacího soudu dodat, že

nalézacím soudem přijatý posudek se opírá o vyšší kvalifikační předpoklady

znalce, je přesvědčivější, odpovídá i dalším důkazům z průběhu trestního řízení

a rovněž jeho správnost a objektivita byla potvrzena při výslechu znalců u

hlavního líčení a při konfrontaci se znalci, kteří zpracovali konkurenční

posudek (srov. str. 14 – 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud s přihlédnutím k těmto závěrům považuje za nutné zdůraznit, že

odvolací soud na základě těchto úvah dovodil naplnění kvalifikačního zákonného

znaku prospěchu velkého rozsahu podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku, byť ve stadiu

pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, z faktu, že společnost PROVENTI, a. s.,

získala možnost realizovat projekt Větrný park Ch. s předpokládaným výnosem

853.186.000,- Kč. V odůvodnění napadeného rozsudku na str. 14 však současně

odvolací soud výslovně uvádí, že tato částka představuje čistou současnou

hodnotu projektu – N. P. V. , která byla vyčíslena znaleckým posudkem ČVUT,

FEL. Zatímco ve výroku napadeného rozsudku odvolací soud konstatuje, že se

jedná o budoucí předpokládané výnosy, které poplynou až poté, kdy předmětný

projekt bude realizován, v odůvodnění naproti tomu uvádí, že jde o současnou

hodnotu celého projektu, kterou v důsledku jednání obviněného Ing. A. R. měla

získat obchodní společnost PROVENTI, a. s. Z tohoto hlediska, pokud státní

zástupce ve svém dovolání poukázal na tento zřejmý rozpor, je jeho námitka

důvodná. Jak odvolací soud, tak v odůvodnění dovolání i státní zástupce,

poukazují na znalecký posudek ČVUT, FEL včetně jeho dvou doplňků. Nutno uvést,

že právě na základě tohoto znaleckého posudku dospěly oba soudy (ale v podané

obžalobě i státní zástupce) k závěru, že obviněný svým jednáním získal pro

jiného prospěch velkého rozsahu, ať už ve stadiu pokusu nebo dokonaného

trestného činu, pokud jde o částku 853.186.000,- Kč, přičemž odvolací soud

odmítl, aby jako prospěch byla užita ekonomická kategorie tzv. kumulované

hodnoty škody (event. prostý součin škody), která podle znaleckého posudku

vzniká nerealizací či odkladem realizace projektu a dosahuje výrazně vyšších

hodnot. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že v zadání původního

znaleckého posudku ČVUT formulovaného do tří otázek stanovení výše případného

prospěchu, který by získala společnost PROVENTI a. s., obsaženo není. Znalecký

posudek měl především vyčíslit v penězích hodnotu ztráty společnosti Czech

Venti, a.

s., která měla vzniknout znemožněním realizace projektu. Nejvyšší

soud však nemůže souhlasit s tím, že by ztráta poškozené společnosti bez

dalšího znamenala to stejné, co prospěch druhé zvýhodněné společnosti. Ve

znaleckém posudku ČVUT, FEL ze dne 28. 8. 2008, je konkrétně popisováno, že

zamezením možnosti vybudovat projekt vzniká investorovi škoda, kterou lze

ekonomicky vyjádřit pomocí čisté současné hodnoty projektu – N. P. V. Čistá

současná hodnota projektu je diskontovaný součet hotovostních toků projektu

včetně vynaložených investic. Použitím diskontování se implicitně uvažuje

dosažení výnosu ve výši použité diskontní míry (diskontu). Pokud projekt

nedosahuje tohoto výnosu, je N. P. V. záporná, v opačném případě je kladná. Všeobecně přijatou zásadou je, že N. P. V. představuje příspěvek k hodnotě

firmy (srov. str. 15 znaleckého posudku ČVUT, FEL ze dne 28. 8. 2008). Klíčovými faktory pro vyčíslení N. P. V. jsou: hotovostní toky příjmů a

výdajů, doba výpočtu a diskont. N. P. V. je počítána vždy za 20 let

životnosti projektu. Roční škoda se z této hodnoty vypočítá jako anuita, kde

platí, že čistá současná hodnota anuity se shoduje s N. P. V. projektu. Posledním krokem je výpočet škody, která vznikne tím, že projekt Czech Venti,

a. s., nelze realizovat v původním termínu, ale jeho realizace je odložena do

doby, než bude realizace možná. Anuitní hodnota potom představuje škodu

připadající na jeden rok odkladu realizace. Pokud bude realizace projektu

posunuta o dva či více let, vzniklá škoda se kumuluje, přičemž se uvažuje opět

faktor času ve výši diskontní míry (složené úročení). Tato hodnota se kumuluje

ke konci období odkladu, tedy k roku zahájení provozu (srov. str. 16 znaleckého

posudku ČVUT, FEL ze dne 28. 8. 2008). V souladu s tím je ve znaleckém posudku

uvedeno, že škoda, která vznikne odkladem projektu, je odstupňovaná léty

odkladu, neboť škoda, která vznikne odkladem projektu za různě dlouhé období,

je uvedena v následující tabulce, přičemž škoda je definována jako budoucí

hodnota za dané období, přičemž v tabulce se uvádí hodnoty pro odklad realizace

v rozmezí 1 až 5 let, pro delší období lze údaje dopočítat. Tyto skutečnosti

jsou podle názoru Nejvyššího soudu dostatečné pro stanovení „úkoru“ ve smyslu §

255 odst. 2 tr. zákoníku. Dále v odpovědi na otázku č. 1 je uvedeno, že v

případě, že by společnost PROVENTI, a. s., realizovala projekt větrného parku

Ch. se stejnými technickými a ekonomickými parametry, byl by prospěch, který

by tím získala, roven hodnotám škody vyčíslené v tabulce (srov. str. 20

znaleckého posudku ČVUT, FEL ze dne 28. 8. 2008). K tomu však Nejvyšší soud

považuje za nutné dodat, že pokud jde o prospěch ve smyslu § 255 odst. 3, 4 tr. zákoníku nelze hodnotit tento prospěch pouze z hlediska toho, o co přišla

poškozená společnost Czech Venti, a. s., resp. co by bylo prospěchem PROVENTI,

a. s., jestliže by realizovala projekt větrného parku Ch.

se stejnými

technickými a ekonomickými parametry, ale získaným prospěchem může být jen

reálná hodnota projektu v době spáchání činu, přičemž zásadně se tento prospěch

spočívající v čisté hodnotě projektu nemůže bez bližšího vysvětlení lineárně

zvyšovat jen v důsledku odkladu realizace projektu. V tomto směru Nejvyšší soud

souhlasí se závěrem odvolacího soudu, pokud jako prospěch nepoužil ekonomickou

kategorii tzv. kumulované hodnoty škody (event. prostý součin škody), která

podle znaleckého posudku vzniká nerealizací či odkladem realizace projektu a

dosahuje výrazně vyšších hodnot. Ve výroku rozsudku odvolacího soudu stojí, že PROVENTI, a. s., získala možnost

realizovat projekt Větrný park Ch. s předpokládaným výnosem cca 853.186.000

Kč. K tomu Nejvyšší soud dodává, že podle dodatku č. 1 znaleckého posudku ČVUT,

FEL č. 38/2008 ze dne 3. 11. 2008 tato částka představuje čistou současnou

hodnotu projektu, vypočtenou za celou dobu životnosti 20 let. Odpovídající

roční hodnota, vypočtená jako roční anuita z této částky, je 80.535 tis. Kč. Tuto částku lze označit jako ekonomické ocenění výše škody, která vznikla

nerealizací (odkladem realizace) projektu za období každých 12 měsíců, o které

je realizace projektu v konečném důsledku odložena, posunuta (srov. str. 11

dodatku č. 1 znaleckého posudku č. 38/2008 ze dne 3. 11. 2008). Přitom podle

tabulky na str. 12 dodatku č. 1 znaleckého posudku č. 38/2008 ze dne 3. 11. 2008 činí kumulovaná hodnota škody pro instalovaný výkon 155,5 MW pro 1 rok

80.535 tis. Kč, avšak pro 20 let činí 3.301.560 tis. Kč. V dovolání nejvyššího

státního zástupce je tato částka uvedena jako odhad výnosu větrného parku. V

odpovědích na otázky k dodatku znaleckého posudku znalci však uvádějí, že pro

účely trestního řízení bylo požadováno stanovení kumulované výše škody za

předpokladu, kdyby byla realizace projektu odsunuta o 1 a více let. Škoda je

definována jako budoucí hodnota za dané období, v tabulce byly uvedeny hodnoty

pro odklad realizace v rozmezí 1 až 5 let. V původním posudku znalci sestavili

tabulku pro posun výpočtu škody při posunu realizace projektu o 1 až 5 let, v

dodatku je tentýž výpočet proveden pro 1 až 20 let. Kumulovaná výše škody se

pak jednoduše stanoví z roční hodnoty (vypočtené jako roční anuitní hodnota z

N. P. V. ), tj. pro původní projekt 163 MW je to ročně 82 233 tis. Kč. Pro

projekt s výkonem 155,5 MW, který byl hodnocen v dodatku znaleckého posudku je

NPV 853 186 tis. Kč a odpovídající roční anuitní hodnota 80 535 tis. Kč (srov. str. 11 a 12 dodatku č. 1 znaleckého posudku ČVUT, FEL ze dne 3. 11. 2008; č. l. 744 – 745 spisu). Obhajoba předložila znalecký posudek ze dne 9. 3. 2009, vypracovaný znaleckým

ústavem v oboru ekonomika TACOMA CONSULTING, a. s., kterému byla rovněž

položena otázka, aby vyčíslil v penězích hodnotu ztráty společnosti Czech

Venti, a. s., která vzniká znemožněním realizace projektu větrného parku Ch. s

projektovaným výkonem 163 MW v důsledku vzniku smlouvy o připojení k přenosové

soustavě České republiky s rezervovaným výkonem 182 MW uzavřené mezi ČEPS, a. s., a PROVENTI, a. s., resp.

prospěch, který by tímto získala PROVENTI, a. s. Znalecký ústav se vyjádřil tak, že z definice této otázky není zřejmé, co má

znalec vyčíslovat, jestli má stanovit výši škody společnosti Czech Venti, a. s., nebo výši prospěchu společnosti PROVENTI, a. s. Přitom je zřejmé, že tyto

dvě veličiny nemusí být vždy ekvivalentní (například se může stát, že způsobíme

někomu škodu, aniž by nám současně vznikl prospěch). Kromě toho znaleckému

ústavu nebylo jasné, co je myšleno pod pojmem hodnota ztráty v penězích

společnosti Czech Venti, a. s., jestli se má jednat o vyčíslení újmy této

společnosti nebo případně o jinou kategorii. Z výše uvedených důvodů nelze

dojít k jednoznačným a objektivním závěrům v této věci. Pokud měl zadavatel

otázky pod pojmem „hodnota ztráty vyjádřené v penězích“ na mysli výši škody

vzniklé společnosti Czech Venti, a. s., v důsledku znemožnění realizace

projektu větrného parku Ch. s projektovaných výkonem 163 MW v důsledku vzniku

smlouvy o připojení k přenosové soustavě České republiky uzavřené mezi ČEPS,

a. s., a PROVENTI, a. s., pak se vyčíslením této škody znalecký ústav zabývá v

kapitole 3. 4., kde je mu zadavatelem položena otázka, aby posoudil vztah

projektu uvedeného ve smlouvě o připojení projektu větrných elektráren

shromážděného za účelem ocenění projektu a projektu prezentovaného v publikaci

Větrný park Ch. Znalecký ústav v odpovědi na tuto otázku konstatoval, že

nejsou kvalifikovaní činit ve věci této otázky odborné závěry (v podrobnostech

srov. str. 15 – 17 znaleckého posudku č. 13-11/2009 ze dne 9. 3. 2009,

vypracovaný znaleckým ústavem v oboru ekonomika TACOMA CONSULTING, a. s.). K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že škoda a prospěch nemusí

být vždy stejné, zvláště když se škoda počítá s ohledem na roky odkladu

realizace projektu. Tomu odpovídají i závěry TACOMA CONSULTING, a. s., jestliže

znalecký ústav vyjádřil, že výše škody společnosti Czech Venti, a. s., a výše

prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., nemusí být vždy ekvivalentní (konkrétně

srov. str. 15 znaleckého posudku ze dne 9. 3. 2009, vypracovaný znaleckým

ústavem v oboru ekonomika TACOMA CONSULTING, a. s.). Znalecký ústav ČVUT, FEL se následně ve svém dodatku č. 2 ze dne 26. 1. 2012 ke

znaleckému posudku vyjádřil k závěrům znaleckého ústavu TACOMA CONSULTING, a. s., přičemž setrval na svých původních závěrech a výstupech. U hlavního líčení

konaného dne 23. 2. 2012 vypovídali znalec prof. Ing. O. S. , CSc. za ČVUT,

FEL a Ing. J. D. za TACOMA CONSULTING, a. s. Prof. S. ve své výpovědi mj. uvedl, že ve znaleckém posudku dospěli k tomu, že vznikla celková škoda ve výši

853.186.000,- Kč. Škodu brali binárně tak, že projekt by se realizoval a

vyčíslili celou škodu (srov. č. l. 3325 p. v. spisu). Odklad počítali hodnotou

anuity. Vzali roční průměrnou hodnotu výkonu projektu. Samozřejmě tam zůstává

otázkou to, že by mělo jít jen o časový posun. To znamená, že jeden rok nejsou

k dispozici prostředky, to je v roce 1, řekněme, že životnost projektu je 20

let, ale v roce 21 zase ty prostředky jsou k dispozici. Takže tam bychom museli

ještě přepočítat tento rozdíl.

Kdyby se měl k něčemu přiklonit, tak řekne,

počítejme odklad tohoto projektu jako ušlou příležitost z vlastních prostředků,

ale pak by tam navrhoval tu cenu vlastních prostředků. Přesnost odhadu je plus

mínus deset procent. Prof. S. dále zdůraznil, že u tohoto projektu byla idea

dotažena do velice realistické fáze. Nejenom, že proběhla EIA, ale dokonce bylo

zaplaceno za připojení k přenosové síti. Úspěšnost takovýchto projektů, které

prošly těmito peripetiemi, zejména připojením, je vysoká (srov. č. l. 3326

spisu). Ing. D. v reakci na výpověď prof. S. mj. poznamenal, že hodnota Czech

Venti, a. s., by v případě vstupu dalšího akcionáře byla výrazně nižší. Ona by

zajistila jen to, že ten projekt bude možné realizovat. Hodnota 870.000.000,-

Kč zajišťuje návratnost investovaných vlastních prostředků, jejichž výše měla

být asi miliarda. To znamená jakoby nad miliardu tu návratnost těch prostředků. To znamená, že někdo, kdo tam nedá ty svoje zdroje, tak by dosáhl výrazně nižší

částku, protože on nepodstupuje riziko. On v nějakou chvíli dodá projekt a pak

už nenese žádné riziko toho, že o peníze přijde, což odpovídá tomu, že by bylo

výrazně nižší ohodnocení toho, co by investor byl ochoten Czech Venti, a. s.,

dát za její roli. Pokud jde o diskontní míru, těch 7% jak se používá pro

hodnocení projektů. Regulátor nastavuje výkupní ceny, aby investorům zajistil

návratnost prostředků. V tomto případě by při 7% měla být současná hodnota

nula. V tom případě Energetický regulační úřad zajistí nastavení výkupní ceny,

to, že investor, když vloží své prostředky, tak jeho průměrný náklad kapitálu

bude 7%. Tedy 7% z hlediska oceňování společností je relativně nízký průměrný

naklad kapitálu, ale odpovídá tomu, že ve chvíli, kdy máte postavenou

elektrárnu, tak máte garantováno, že od vás někdo odebere elektřinu (srov. č. l. 3327 spisu). Ing. D. zejména dále zdůraznil, že je významně odlišná

kategorie prospěchu a škody. Rozlišují to, protože z tohoto pohledu škoda Czech

Venti, a. s., je odlišná, nebo může být odlišná, než je prospěch PROVENTI, a. s. V daném případě, pakliže kalkulace škody Czech Venti, a. s., vychází z

nějakých předpokladů, tak aktuální prospěch PROVENTI, a. s., není výrazný,

protože větrný park realizován nebyl. Otázky znaleckému ústavu určitě směřovaly

k datu července 2006, to je bez problému. Když se budeme o tomto datu bavit,

tak projekt byl v určité fázi a byla velká pravděpodobnost, že projekt se

nepodaří, jak se tomu ostatně stalo. Hodnota projektu k tomuto datu je z

pohledu znaleckého ústavu tři miliony, jak stanovili v posudku, protože

existuje velká míra nejistoty toho, co se od tohoto data stane do data, kdy

někdo začne park provozovat. Existují obecné ekonomické principy, které při

zpracování takového znaleckého posudku zohledňuji právě tu nejistou budoucnost. Využívají se statistické modely nebo diskontní míra. Jestliže je tady spor, zda

diskontní míra je 7% nebo jejich zvýšená, tak rozhodně 7% není diskontní míra

použitelná na projekt, který nemá ani povolení na to, aby mohl vzniknout. Při

zpracování posudku bylo přihlíženo k nabídkám ze stran spol.

AES a Iberdrola. Nicméně investoři kupují ve fázi, kdy mám povolení připojit obnovitelný zdroj

do sítě a kdy mám platné stavební povolení (srov. č. l. 3327 z druhé strany). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že mezi oběma ústavními znaleckými posudky jsou,

zejména pokud jde o hodnotu projektu a tím tedy ohledně výše prospěchu

společnosti PROVENTI, a. s., značné rozdíly. Oba nižší soudy vycházely ze

znaleckého posudku ČVUT, FEL, aniž by se však konkrétně vypořádaly s těmito

rozdílnými závěry a náležitě oba znalecké posudky z hlediska zmíněných závěrů

zhodnotily. Nalézací soud se omezil na stručné konstatování, že znalci se liší

ve vstupních předpokladech a způsobu používání jinak shodné metodiky. Dále

nalézací soud přisvědčil správnosti výpočtu prof. S. za ČVUT, FEL, který na

původním odhadu setrval s přesností plus mínus deset procent a na podporu

těchto svých závěrů provedl pouze srovnání s ostatními učiněnými odhady výnosů

větrných elektráren, tedy částky 3.301.560.000 Kč (v podrobnostech srov. str. 76 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a jeho citaci shora), které se však

podle názoru Nejvyššího soudu značně liší a navíc ohledně uvedené částky, jak

již bylo uvedeno shora, odvolací soud konstatoval, že jako prospěch nebyla

užita ekonomická kategorie tzv. kumulované hodnoty škody (event. prostý součin

škody), která podle znaleckého posudku vzniká nerealizací či odkladem realizace

projektu a která dosahuje výrazně vyšších hodnot. Sám nalézací soud nakonec

konstatoval, že příkladmo uváděné odhady různých ukazatelů samozřejmě nelze

srovnávat, ale zároveň uzavřel, že nepřímo potvrzují závěry prof. Ing. O. S. ,

CSc. o tom, že projekt byl ekonomicky zajímavý, čemuž nemůže korespondovat

odhadnutá hodnota projektu druhým znaleckým ústavem. Odvolací soud z hlediska

závěrů obou znaleckých posudku pouze obecně konstatoval, že se nalézací soud

správně opřel o znalecký posudek ČVUT, FEL, neboť soudem přijatý posudek se

opírá o vyšší kvalifikační předpoklady znalce, je přesvědčivější, odpovídá i

dalším důkazům z průběhu trestního řízení a rovněž jeho správnost a objektivita

byla potvrzena při výslechu znalců u hlavního líčení a při konfrontaci se

znalci, kteří zpracovali konkurenční posudek (srov. str. 15 odůvodnění rozsudku

odvolacího soudu). Takové hodnocení závěrů obou znaleckých posudku však nelze

považovat za dostatečné, neboť kromě výše uvedeného se oba nižší soudy

nezabývaly hodnocením konkrétních rozporných závěrů obou znaleckých posudku z

hlediska jejich správnosti a odborného odůvodnění. Navíc se odvolací soud

náležitě nevypořádal se znaleckým posudkem č. 13-11/2012, ze dne 10. 10. 2012,

vypracovaným znaleckým ústavem v oboru ekonomika TACOMA CONSULTING, a. s.,

který byl obhajobou předložen v rámci veřejného zasedání odvolacího soudu ze

dne 17. 10. 2012 (srov. č. l. 3418 spisu), a jímž bylo doplněno dokazování

(srov. č. l. 3421 spisu). Znaleckému ústavu byla zadána otázka jaká je

vypovídací hodnota částky 3.301.560.000,- Kč ve vztahu ke stanovení újmy

společnosti Czech Venti, a. s., z nerealizace projektu Větrného parku Ch.

případně ve vztahu k prospěchu společnosti PROVENTI, a. s., z realizace

projektu Větrný park Ch. Znalecký ústav zodpověděl, že tato otázka souvisí s

konstatování obsaženým na straně 75 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde

se uvádí, že „v případě, že by společnost PROVENTI, a. s., realizovala projekt

Větrný park Ch. při instalovaném výkonu 155,5 MW a za dalších podmínek

uvedených ve znaleckém posudku, tak by prospěch z realizace projektu po dobu

jeho předpokládané životnosti dosáhl až výše 3.301 560 000,- Kč. Z posudku

vyplývá, že se jedná o peněžní toky sečtené za dvacet let. Každým rokem

nerealizace se tato částka úročí (diskontuje) a tudíž na konci dvacátého roku

nerealizace dosahuje prospěch hodnoty 3.301.560.000,- Kč, což představuje

hodnotu 100% ztracené příležitosti vzniklé znemožněním realizovat projekt

společnosti Czech Venti, a. s. Z ústavního znaleckého posudku dále vyplývá, že

projekt Větrný park Ch. může být realizován za podmínek – byť odlišných co do

počtu jednotlivých větrných elektráren, jejich rozmístění, výkonu a podobně –

buď obchodní společností PROVENTI, a. s., nebo Czech Venti, a. s., nikoliv však

současně“. K tomu znalecký ústav zapsal, že není možné hodnotit výši ztracené

příležitosti investora u projektu Větrného parku Ch. výše popsaným postupem,

který vede k částce pohybující se v řádech miliard korun českých. Důvodem pro

toto tvrzení je skutečnost, že tento postup zohledňuje spekulativní

reinvestování prostředků získaných díky projektu Větrný park Ch. do

neidentifikovaných dalších projektů, jejichž výnosnost dosahuje alespoň výše

diskontní míry použité pro hodnocení projektu Větrného parku. To by v důsledku

také znamenalo, že společnost Czech Venti, a. s., v případě nemožnosti

realizovat projekt Větrného parku Ch. , mohla investovat prostředky do těchto

alternativních projektů, což by významným způsobem snížilo výši ztracené

příležitosti spojené s nerealizací projektu Větrného parku Ch. Částka

3.301.560.000,- Kč navíc představuje budoucí hodnotu za 20 let namísto

zjišťování skutečné současné hodnoty prospěchu/ztráty k přítomnému datu. Při

hodnocení 100% ztracené příležitosti vzniklé znemožněním realizovat projekt

Větrný park Ch. společností Czech Venti, a. s., by tedy mělo být uvažováno

pouze s efekty přímo spojenými s konkrétním projektem. Měly by být tedy

zkoumány faktory jako je úroveň rizika spojená s dokončením a provozováním

projektu, posouzení v jakém rozsahu a s jakou pravděpodobností může být projekt

dokončen, jaké jsou skutečné výnosy a náklady spojené s provozováním projektu

apod. Při stanovování prospěchu z realizace/ztráty z nerealizace daného

projektu by měla být hodnocena tržní hodnota (obvyklá cena) pro standardního

investora se zohledněním všech odpovídajících rizik a nejistot spojených s

daným projektem podle fáze, ve které se projekt skutečně nachází. Znalecký

ústav nepovažuje za správné založit toto hodnocení na projekci výnosů a

nákladů, jako by se jednalo o fungující projekt bez zohlednění rizika/možnosti,

že projekt nebude realizován v celém zamýšleném rozsahu s předpokládanými

parametry (srov. str.

9 znaleckého posudku ze dne 10. 10. 2012, vypracovaného

znaleckým ústavem v oboru ekonomika TACOMA CONSULTING, a. s.). Tedy částka

3.301.560.000,- Kč podle názoru znaleckého ústavu nereflektuje hodnotu 100%

ztracené příležitosti vzniklé znemožněním realizovat projekt společnosti Czech

Venti, a. s., ale z větší části představuje spekulativní možnost reinvestování

prostředků získaných díky projektu Větrného parku Ch. do neidentifikovaných

dalších projektů s relativně vysokou mírou výnosnosti a znamená budoucí hodnotu

za 20 let namísto zjišťování skutečné současné hodnoty k přítomnému datu (srov. str. 10 znaleckého posudku ze dne 10. 10. 2012, vypracovaného znaleckým ústavem

v oboru ekonomika TACOMA CONSULTING, a. s., předloženého odvolacímu soudu jako

příloha odvolání). Také s těmito závěry se měl odvolací konkrétně v napadeném

rozsudku vypořádat, neboť podle § 249 odst. 3 tr. ř. lze odvolání opřít o nové

skutečnosti a nové důkazy, což však neučinil. Nejvyšší soud tak po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu a jemu

předcházejícího řízení, včetně rozsudku soudu nalézacího, podle § 265i odst. 3,

4 tr. ř., dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, který je

předmětem trestního stíhání obviněného. Právní pochybení podle zjištění

Nejvyššího soudu spočívá zejména v okolnostech posouzení znaku prospěchu

společnosti PROVENTI, a. s., a to zejména s ohledem na rozporné závěry obou

nižších soudů v návaznosti na znalecký posudek ČVUT, FEL, přičemž s

přihlédnutím k tomu, co bylo uvedeno shora, nelze ani učinit závěr, že rozhodná

učiněná skutková zjištění v tomto směru poskytují dostatečný podklad k závěru,

jaká byla skutečná výše prospěchu spočívající v aktuální hodnotě předmětného

projektu, případně jaký by byl předpokládaný výnos projektu, pokud by se ho

obviněnému prostřednictvím společnosti PROVENTI, a. s., podařilo realizovat. Odvolací soud sice z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně v

celém rozsahu zrušil a ve věci sám rozhodl rozsudkem, ale přitom neodstranil

pochybení, které je podrobně rozvedeno výše. Nejvyšší soud proto na podkladě podaného dovolání obviněného Ing. A. R. a

nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek

Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 9 To 54/2012, a podle §

265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí

obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla

podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc

v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud

učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném

zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytčených vad je zřejmé, že je nelze

odstranit ve veřejném zasedání. Jak již Nejvyšší soud uvedl, soud prvního stupně i odvolací soud při závěru o

naplnění zákonného znaku prospěchu velkého rozsahu podle § 255 odst. 4 tr.

zákoníku vycházely výhradně ze znaleckého posudku ČVUT, FEL (a nikoliv ze

znaleckého posudku znaleckého ústavu TACOMA CONSULTING, a. s.), který však v

souladu se stanoveným zadáním především odpovídal na otázku, jaká škoda byla

způsobena společnosti Czech Venti, a. s., a nikoliv jaký prospěch vznikl

společnosti PROVENTI, a. s. Pouze v odpovědi na otázku č. 1 ohledně vyčíslení

ztráty (škody) společnosti Czech Venti, a. s., bez bližšího zdůvodnění

konstatoval, že v případě, že by společnost PROVENTI, a. s., realizovala

projekt větrného parku Ch. se stejnými technickými a ekonomickými parametry,

byl by prospěch, který by tím získala, roven hodnotám škody vyčíslené v

tabulce, která vznikne odkladem projektu za různě dlouhé období, přičemž škoda

je definována jako budoucí hodnota za dané období (srov. str. 20 znaleckého

posudku ČVUT, FEL ze dne 28. 8. 2008). Úkolem tohoto znaleckého posudku tudíž

bylo stanovit výši způsobené škody, kterou obviněný svým jednáním způsobil,

ačkoliv způsobení škody není zákonným znakem ani základní skutkové podstaty

podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, potažmo kvalifikované skutkové podstaty podle

§ 255 odst. 4 tr. zákoníku a projevuje se příp. jen z hlediska naplnění znaku

„na úkor“ ve smyslu § 255 odst. 2 tr. zákoníku (srov. rovněž rozhodnutí

Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 Tz 24/2002, publikované pod č. T

425 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). K tomu Nejvyšší soud dodává a

současně upozorňuje, že podle ustálené judikatury při posuzování otázky zda

pachatel získal pro sebe nebo pro jiného v projednávaném případě prospěch

velkého rozsahu, je třeba, vycházet jen z tzv. čistého prospěchu, do něhož

nelze zahrnovat náklady vynaložené na jeho dosažení (srov. usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 136/2008, publikované pod č. 31/2009

Sb. rozh. tr.), jak již správně konstatoval odvolací soud v napadeném rozsudku. I když soud prvního stupně původní zadání pro zpracování znaleckého posudku

rozšířil o požadavek, aby zpracovatelé znaleckého posudku ČVUT, FEL s

přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem zjištěným v průběhu dokazování

stanovili reálnou hodnotu projektu, v doplňku č. 2 tohoto znaleckého posudku,

prakticky na položenou otázku soudu neodpověděli, i když později zpracovatel

tohoto znaleckého posudku prof. Ing. O. S. , CSc., připustil, že konkrétní

okolnosti by mohly mít vliv na výši nabídky potencionálního investora, přičemž

obecně uvedl rozmezí, v rámci kterého by se takováto nabídka mohla pohybovat,

aniž by však toto rozmezí stanovil. Kromě jiného prof. Ing. O. S. , CSc., jak

již bylo shora zaznamenáno, u hlavního líčení uvedl, že přesnost odhadu

učiněného ve znaleckém posudku ČVUT, FEL, je plus mínus deset procent. Nejvyšší

soud považuje stanovení takto velkých odchylek, tj. plus mínus deset procent,

za nepřípustné. Jestliže znalec připustil takto vysoké procento odchýlení, měly

jej soudy opětovně vyslechnout k tomu, aby stanovil určitou (jistou) minimální

(nejnižší) hodnotu projektu, neboť jestliže nelze zjistit přesnou hodnotu

projektu, je třeba vyjít z jeho nejnižší částky.

Při novém projednání v této věci bude třeba doplnit dokazování ze shora

naznačených hledisek zejména o výslech znalce prof. Ing. Oldřicha Starého, CSc. Dále je nezbytné také vyslechnout znalce Ing. Jana Džbánka ke znaleckému

posudku znaleckého ústavu TACOMA CONSULTING, a. s., ze dne 10. 10. 2012, a

pokud by ani po jejich výslechu a následném náležitém zhodnocení závěrů obou

znaleckých posudků (včetně jejich dodatků) nebylo možno učinit jednoznačný

závěr o výši prospěchu, který vznikl společnosti PROVENTI, a. s., v podobě

čisté hodnoty projektu, a dále prospěchu, ke kterému tato společnost směřovala,

pokud by získala možnost realizovat projekt Větrný park Ch. , bude třeba

postupovat podle § 109 věta druhá tr. ř. a příp. § 110 tr. ř. a vyžádat zcela

nový znalecký posudek. Pro případ vyžádání nového znaleckého posudku je třeba

mít na paměti, že seznam znaleckých ústavů se člení na dva oddíly. V prvním

oddíle jsou zapsány běžné znalecké ústavy, zatímco do druhého oddílu seznamu

znaleckých ústavů se zapisují vysoké školy nebo jejich součásti a veřejné

výzkumné instituce, případně jiné osoby veřejného práva nebo jejich organizační

složky vykonávající vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru (dále jen

„vědecké ústavy“). Vědecké ústavy jsou určeny především pro zpracování

znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního

vědeckého posouzení (§ 7 a 21 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o

znalcích a tlumočnících, ve znění vyhl. č. 11/1985 Sb., č. 184/1990 Sb., č. 77/1993 Sb. a č. 432/2002 Sb.). Orgány činné v trestním řízení proto mohou

požádat znalecké ústavy zapsané v oddílu druhém, aby podaly posudek, pouze

jde-li o zvlášť obtížný případ vyžadující zvláštního vědeckého posouzení podle

§ 110 tr. ř. (§ 21 odst. 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve

znění zák. č. 322/2006 Sb.), a proto je třeba i příp. takový závěr náležitě

zdůvodnit. Prospěchem obchodní společnosti PROVENTI, a. s., je v závislosti na skutkových

zjištěních s ohledem na to, co již bylo uvedeno shora, čistá hodnota projektu k

době jednání obviněného, které je mu kladeno za vinu. Svědek Ing. D. J. (č. l. 2782 – 2786), uvedl, že při projektu existují milníky, po nichž se

prodejnost projektu zvyšuje. Jedním takovým milníkem je získání studie EIA (E. I. A. ), kdy jsou teprve společnosti ochotné projekt odkoupit. Dalšími

takovými milníky jsou vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení atd. Nejvýhodnější podle svědka je převedení projektu po jednom roce provozu, kdy je

nejdražší. V rámci výslechu znalce či zadání znaleckého posudku je třeba se

proto zaměřit na zjištění, jaké hodnoty projekt výstavby větrných elektráren v

důsledku již realizovaných postupných kroků dosáhl v rozhodné době, pokud byl

na úkor společnosti Czech Venti, a. s., převeden na společnost PROVENTI, a. s.,

a jakého prospěchu by bylo dosaženo, pokud by se obviněnému tento projekt ve

společnosti PROVENTI, a. s., podařilo realizovat.

Teprve po takto doplněném

dokazování bude moci nalézací soud posoudit, zda obviněný svým jednáním dosáhl

pro sebe nebo jiného prospěch a v jakém rozsahu, čímž budou vytvořeny podmínky

pro posouzení, zda obviněný naplnil znaky i kvalifikované skutkové podstaty

podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku a v jakém rozsahu byl takový čin dokonán a v

jakém rozsahu příp. zůstal v pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Teprve poté, až bude tato zásadní otázka jednoznačně a bez pochybností

vyřešena, bude možné se zabývat další dovolací námitkou obviněného Ing. A. R. ohledně uplatnění zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku), která jako jedna ze základních zásad trestního práva, vyžaduje, aby

stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především

tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, poněvadž

trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu

je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek. Z uznávaného

principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima

ratio, vyplývá, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována

prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je

taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky

konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní

odpovědnost. V tomto směru je třeba, aby byla soudy respektována relevantní

judikatura Ústavního soudu, kde je možno např. poukázat na nález Ústavního

soudu pod sp. zn. I. ÚS 541/10, z něhož se podává, že „umožňuje-li trestní

právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a

osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí

respektovat ústavněprávní limity, v daném případě princip proporcionality

(způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku

ochrany). Ústavní soud k tomu např. v nálezu pod sp. zn. IV. ÚS 469/04

konstatoval: „Z ústavního hlediska žádný soud nemůže přehlížet zjevnou

skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana,

omezují základní práva či svobody, a jen důsledné respektování principu ultima

ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno

ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve

smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).“

Srov. svazek č. 37, nález č. 116/2005 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Obdobně již

opakovaně judikoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 7 Tz

230/2000, 5 Tdo 897/2005, 5 Tdo 563/2008, 5 Tdo 1454/2008, 5 Tdo 315/2010

atd.). V daném případě je tedy třeba, aby odvolací soud znovu z uvedených

hledisek zvážil a posoudil všechny zmíněné konkrétní okolnosti, jež jsou

spoluurčující z hlediska uplatnění principu „ultima ratio“ vyplývajícího z

obecně platné zásady subsidiarity trestní represe. Nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil

dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř., v němž je

stanoveno, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon

nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v

trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který

zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen

některý z druhů trestů uvedených v § 52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění těch

podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému

pachateli za předmětný trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s

ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Zahrnuje to i případy kumulace dvou

nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně

nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu

trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o

trestném činu (§ 3 odst. 1 tr. zákoníku), nebo uložením určitého trestu více

obviněným „společně“ (např. „společný“ trest propadnutí jedné věci více

spoluobviněným). Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem

stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestu, které

mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem. Dovolacím důvodem podle § 265b

odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného

jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení

příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002,

sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pokud soud v rámci úvah o druhu a výši trestu přikročí k aplikaci ustanovení §

58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu, bude nutné, aby respektoval

platnou judikaturu ohledně užití tohoto ustanovení (srov. přiměřeně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 408/2012). I když v ustanovení §

58 tr. zákoníku není vázán postup při mimořádném snížení trestu odnětí svobody

na výjimečné okolnosti případu, ani na mimořádné poměry pachatele, ale jen na

okolnosti případu nebo poměry pachatele přesto použití tohoto ustanovení

předpokládá, že jak poměry pachatele, tak okolnosti případu musí být v nějakém

ohledu neobvyklé, neboť jde o mimořádné snížení takového trestu, a to natolik,

že ani trest na samé spodní hranici sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam

a byl by pro pachatele nepřiměřeně přísný. Stejná kritéria platí i pro použití

ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Každopádně rozhodnutí o mimořádném

snížení trestu svobody podle § 58 tr. zákoníku bude nutno velmi podrobně

zdůvodnit, a to z hledisek uvedených v § 39 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a

konkrétně při použití ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, jak to učinil

odvolací soud, a pokud bude obviněný uznán vinným pokusem pokusem zvlášť

závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 21

odst. 1 k § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku, pak i z hledisek uvedených v § 39

odst. 6 písm. c) tr. zákoníku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne

13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 634/2012).

Tímto rozhodnutím se trestní věc vrací do odvolacího řízení před Vrchním soudem

v Praze, který je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán shora uvedenými

právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Aniž by Nejvyšší soud chtěl předjímat další postup odvolacího soudu

při projednávání této věci, považuje za nutné dodat, že není vyloučeno, aby

odvolací soud postupoval ve veřejném zasedání podle § 263 odst. 6 a 7 tr. ř. a

sám doplnil dokazování potřebnými důkazy, z hlediska správné právní kvalifikace

jejich jednání, ale není ani vyloučeno, že po zrušení napadeného rozsudku bude

postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. Rozhodne-li se odvolací soud provést ve

veřejném zasedání důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání (§ 263 odst. 6 tr. ř.), nic mu nebrání, aby i po jejich provedení napadený rozsudek zrušil podle §

258 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního

stupně, pokud dojde k závěru, že bude zapotřebí provádět další rozsáhlé a pro

odvolací soud obtížně proveditelné dokazování, které by znamenalo nahrazovat

činnost soudu prvního stupně (srov. č. 2/2003 Sb. rozh. tr.). Konečně je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba

postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které

stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal

za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se

řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z

odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl

návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když

posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce

viny a trestu. Podobně i z případného rozhodnutí odvolacího soudu musí být

zřejmé, jak se v případě podání odvolání soud druhého stupně vypořádal s

námitkami uplatněnými obviněným, popř. i dalšími odvolateli v odůvodnění

odvolání a jaké závěry z toho vyvodil ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku

soudu prvního stupně. Pokud jde o podnět obviněného Ing. A. R. , aby předseda senátu Nejvyššího

soudu přerušil výkon rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že

předsedkyně senátu soudu prvního stupně neučinila návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. Navíc vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí napadené

dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně, kterému přikázal nové projednání a

rozhodnutí věci, ztratil případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. význam,

protože výrok o uložení vykonávaného trestu byl zrušen.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2013

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.