5 Tdo 1488/2014

5 Tdo 1488/2014-II.-299

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2015 o dovolání obviněného Mgr. R. B., a obviněného P. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, t a k t o :

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění Mgr. R. B. a P. D. n e berou do vazby.

Obviněný Mgr. R. B. v současné době vykonává ve Věznici Z. trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, který mu byl uložen podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Obviněný P. D. v současné době vykonává ve Věznici H. trest odnětí svobody v trvání 6 let, který mu byl uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud projednal dne 30. 9. 2015 v neveřejném zasedání dovolání obviněných J.Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N. a O. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, a rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I., tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D., včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněného J. Š. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, včetně všech rozhodnutí na tuto část zrušeného výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných R. I. V., S. N. a O. R. odmítl.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti se shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení současně o vazbě obviněných Mgr. R. B. a P. D.

Podle ustanovení § 67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.

V projednávané věci byla obviněnému Mgr. R. B. do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody započtena doba zadržení od 25. 1. 2012 od 7:30 hodin do 26. 1. 2012 do 21:30 hodin a doba zadržení od 21. 3. 2012 od 10:00 hodin do 22. 3. 2012 do 21:00 hodin (srov. č. l. 6946 spisu). Obviněný Mgr. R. B. tedy nebyl v této trestní věci vazebně stíhán. Jmenovaný obviněný byl dne 13. 1. 2014 předveden Policií České republiky do uloženého trestu odnětí svobody (srov. č. l. 7464 spisu). Jak bylo Nejvyšším soudem dále zjištěno, obviněný Mgr.

R. B. byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014, pravomocně uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 4. 10. 2013 ve Zlíně převzal písemnou výzvu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 9. 2013, k nastoupení trestu ve věci pod. sp. zn. 61 T 32/2012 s tím, že má povinnost do 7. 10. 2013 nastoupit do Vazební věznice v O. výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18.

2. 2013, č. j. 61 T 32/2012-6294, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6To 32/2013 - 6745, kdy zamítnutí jeho žádosti o odklad trestu mu bylo doručeno dne 10. 10. 2013 s tím, že má uložený trest nastoupit nejpozději do 11. 10. 2013, což však neučinil a ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně zaslal opětovnou žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, přičemž písemné zamítnutí jeho žádosti převzal dne 17. 10. 2013, s uložením nástupu výkonu trestu odnětí svobody nejpozději do 18.

10. 2013, což také neučinil a dne 21. 10. 2013 byla Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně doručena žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze strany manželky odsouzeného K. B., přičemž další písemné zamítnutí této žádosti mu bylo doručeno dne 24. 10. 2013 s tím, že má uložený trest odnětí svobody nastoupit nejpozději dne 25. 10. 2013, což však rovněž neučinil až do dne 13. 1. 2014, kdy byl do výkonu trestu dodán, a to na základě příkazu k dodání do výkonu trestu, vydaného Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně ze dne 25.

10. 2013. Za spáchání uvedeného přečinu mu byl uložen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle opisu z evidence rejstříku trestů nebyl obviněný Mgr. R. B. v žádné další trestní věci stíhán. Nejvyšší soud proto při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů u obviněného Mgr. R. B. vzal v úvahu, že nebyl v projednávané trestní věci vazebně stíhán a délku následujícího výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 7 let a 6 měsíců, z něhož již přes jeden a půl roku vykonal.

Obviněný Mgr. R. B. byl, jak již bylo shora zkonstatováno, Okresním soudem ve Zlíně pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za nějž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. Uvedeného přečinu se obviněný Mgr. R. B. dopustil v souvislosti s nenastoupením výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen na základě rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.

7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně těchto obviněných v celém rozsahu, včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nelze převést obviněného Mgr. R. B. do výkonu trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu ve Zlíně vedené pod sp. zn. 3 T 112/2014, neboť odsuzující rozsudek posledně uváděného soudu ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014, byť tento nebyl zrušen jako navazující rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř., má svůj podklad ve zrušeném rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.

7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012. Uvedený postup odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž orgány činné v trestním řízení rozhodující o přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku jsou povinny zjišťovat nejen skutečnost, zda je rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, jehož výkon obviněný mařil nebo ztěžoval, pravomocné, ale i to, zda později nedošlo ke zrušení takového rozhodnutí nebo jeho části v předepsaném řízení (např. v rámci rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.

7. 2011, sp. zn. 8 Tdo 146/2011. Obdobně je třeba podle uváděné judikatury postupovat i v projednávané věci obviněného Mgr. R. B., tj. respektovat, že bylo-li posuzované rozhodnutí, jímž byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, v dovolacím řízení zrušeno, trestní odpovědnost obviněného za přečin podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku by mohla být uplatňována jen tehdy, pokud i pozdějším rozhodnutím, které by vzešlo z řízení následujícím po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, by byl obviněnému znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, jehož výkon, byť ve vztahu k původně uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, mařil.

Jestliže však obviněnému nebude znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (např.

proto, že trestní stíhání bude zastaveno nebo že obviněný bude zproštěn obžaloby), pak by tato skutečnost pro všechna další navazující řízení o uvedeném přečinu znamenala, že předmětný nepodmíněný trest odnětí svobody by nebyl vůbec vysloven, a neexistovalo by tedy ani vykonatelné rozhodnutí, jehož výkon by obviněný mohl mařit nebo podstatně ztěžovat.

Při zjišťování okolností významných pro rozhodování o vazbě v případě obviněného P. D. bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody mu byla započtena doba zadržení od 25. 1. 2012 od 5:25 hodin do 26. 1. 2012 do 17:40 hodin (srov. č. l. 6939 spisu). Obviněný P. D. tedy rovněž nebyl v této trestní věci vazebně stíhán. Podle protokolu na č. l. 7416 spisu byl obviněný P. D. do výkonu trestu odnětí svobody dodán Policií České republiky dne 17. 12. 2013 (srov. č. l. 7420 spisu). Obviněný P. D. má v současné době z uloženého šestiletého trestu odnětí svobody vykonán téměř jeden a tři čtvrtě roku. Podle opisu z evidence rejstříku trestů byl obviněný P. D. před rozhodnutím v této projednávané trestní věci pětkrát odsouzen pro různorodou trestnou činnost, přičemž poprvé byl odsouzen Okresním soudem v Bruntále v roce 1999 pro násilnou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí svobody, v rámci kterého se osvědčil. Rovněž další trest, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku v roce 2002 je zahlazen, jakož i další trest uložený Okresním soudem Klatovy v roce 2007. Podmíněný trest uložený Okresním soudem v Olomouci v roce 2010 pro přečin podle § 337 tr. zákoníku byl posléze přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody. Poté byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále v roce 2010 pro přečiny podle § 274 tr. zákoníku a § 337 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací. Naposledy byl obviněný P. D. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2014 pro přečin podle § 337 tr. zákoníku, za nějž mu byl mj. uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců se stanovením zkušební doby v délce 22 měsíců, která mu skončí dne 18. 11. 2015. Lze tedy říci, že obviněný P. D. má sice sklony k páchání trestné činnosti, ovšem předcházející odsouzení a poslední následné odsouzení bylo pro zcela odlišnou trestnou činnost.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud v tomto stadiu trestního řízení, byť obvinění Mgr. R. B. a P. D. jsou v této trestní věci nadále stíháni pro shora uvedenou závažnou trestnou činnost, nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a), b) nebo c) tr. ř. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, a s ohledem na důvody částečného zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, pouze na podkladě mj. dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D., tedy v jejich prospěch, Nejvyšší soud neshledal u žádného z jmenovaných obviněných naplněn některý z důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a), b) nebo c) tr. ř.

S ohledem na to Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za současné situace, kdy je podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněných Mgr. R. B. a P. D., nejsou dány podmínky pro jejich vzetí do vazby, a proto rozhodl, že se obvinění Mgr. R. B. a P. D. ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. neberou do vazby.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 30. září 2015

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. předseda senátu

Název judikátu: Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

Spisová značka: 5 Tdo 1488/2014

Datum rozhodnutí: 30.09.2015

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Důkaz, Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, Výpověď spoluobviněného, Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 tr. zákoník, § 240 odst. 2 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb., § 240 odst. 3 předpisu č. 40/2009Sb.

Kategorie rozhodnutí: C

Podána ústavní stížnost.

Výsledek US: odmítnuto

Datum rozhodnutí US: 23.3.2016

5 Tdo 1488/2014-I.-257

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2015 o dovolání obviněných J. Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N., a R. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D., včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l .

III. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného J. Š. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 904 29, SRN, č. ú. ......, vedeného u banky – Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738.937,87 EUR ke dni zajištění, včetně všech rozhodnutí na tuto část zrušeného výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. I. V., S. N. a R. B. o d m í t a j í.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, byli obvinění J. Š. za jednání pod bodem I. a II.1 – II.7, M. J. za jednání pod bodem I. a II.3 – II.7, P. D. za jednání pod bodem I. a II.1, R.

I. V. za jednání pod bodem I., Mgr. R. B. za jednání pod bodem I. a II.2 – II.5, J. M. za jednání pod bodem I. a II.1 – II.7, S. N. za jednání pod bodem II.3 – II.7, S. P. za jednání pod bodem II.1 – II.3 a O. R. za jednání pod bodem II.1 – II.3, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se měli zkráceně dopustit tím, že v období od 23. 3. 2010 do 17. 3. 2011 J. Š., jako vedoucí a řídící člen skupiny a dále jako jednatel společnosti S. H.

V. Metal Steel UG GmbH, se sídlem Fürther Strasse 27, 90427 Nürnberg, Německo (dále jen „S. H.

V. Metal Steel“), a současně též jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell, s. r. o., IČ: 28336160, se sídlem Říčanská 1984/5, 101 00 Praha 10 – Vinohrady (dále jen „Bladewell“), společně s dalšími osobami, a to

M. J., v době od 23. 3. 2010 do 25. 5. 2010 jednatelem společnosti FULL POWER, s. r. o., IČ: 28902921, se sídlem Točitá 1549/35, 140 00 Praha 4 – Krč (dále jen „FULL POWER“), a po 25. 5. 2010 jako osobou fakticky jednající za společnost FULL POWER, a současně v době od 24. 1. 2011 do 31. 3. 2011, jednatelem společnosti ROBKO, s. r. o., IČ: 292 53 225, se sídlem Na Zámecké 1518/9, 140 00 Praha – Nusle (dále jen „ROBKO“), P. D., v době od 23. 3. 2010 do 29. 12. 2010 jednatelem společnosti JAVAGATE, s. r. o., IČ: 27212335, se sídlem Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10 – Strašnice (dále jen „JAVAGATE“), a v době od 29. 12. 2010 pak fakticky jednajícím za tuto obchodní společnost a jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE, R.

I. V., jednatelem obchodní společnosti Bladewell, Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, a. s., IČ: 60717998, se sídlem U Tescomy 245, 760 01 Zlín (dále jen „COMERCIO ZLÍN“), J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus, a. s., IČ: 26873354, se sídlem Pekařská 2812, 746 01 Opava (dále jen „ESB Euro Scarrabeus“),

S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading, s. r. o., IČ: 36 865 516, se sídlem Panenská 8, 811 03 Bratislava, Slovenská republika (dále jen „Slovak metal trading“),

S. P., fakticky jednajícím za obchodní společnost MONDAL, s. r. o, IČ: 291 89 811, se sídlem náměstí Svobody 93/22, 602 00 Brno (dále jen „MONDAL“), O. R., jednatelem společnosti MONDAL, po předchozí vzájemné, a to i konkludentní domluvě s J. Š. a po naplánování zamýšlené trestné činnosti a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti v úmyslu všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit tak sebe ke škodě České republiky, vytvořili z obchodních společností FULL POWER, JAVAGATE, Bladewell, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, S. H. V.

Metal Steel,

ROBKO, Slovak Metal Trading, MONDAL, SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o., ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/, TSR Czech Republic, s. r. o., a dalších, účelové obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje zboží – barevných a jiných kovů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrátit, resp. neodvést daň z přidané hodnoty u prvního článku obchodního řetězce, takzvaného ztraceného obchodníka, který pořizoval zboží od dodavatele z Evropské unie (dále jen „EU“), přičemž další společnosti zařazené do řetězce plnily funkci takzvaných nárazníkových společností, když nákupy a prodeje v rámci těchto řetězců účelově realizovaly, a to nikoliv s cílem uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s cílem spáchat daňový podvod a tuto protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní činností zastřít, přičemž zapojení se jednotlivých společností a jejich pořadí v účelových obchodních řetězcích v průběhu času operativně a účelově obměňovali, když I.

nejprve v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 J. Š., a to po dohodě s M. J., P. D., Mgr. R. B., J. M. a R.

I. V., vytvořil účelové obchodní řetězce ve složení: ZIN, s. r. o. /SK/, IN STEEL, s. r. o. /SK/, FULL POWER, JAVAGATE, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, Bladewell, kdy zapojení a pořadí firem v řetězci v čase měnili, popřípadě do řetězců zapojili i jiné firmy, když pak následně J. Š. buď sám, nebo zprostředkovaně sjednával dodávky zboží na společnost FULL POWER, a to od dodavatelů ze států EU, převážně od slovenských dodavatelů, resp. od společností ZIN, s. r. o., IČ: 30776520, se sídlem Mýtné Nám.

464, 966 53 Hronský Beňadík (dále jen „ZIN“) a IN STEEL, s. r. o., IČ: 44631197, se sídlem Heyrovského 13, 841 03 Bratislava (dále jen „IN STEEL“), a následně dojednával prodeje tohoto zboží prvním a dalším nárazníkovým společnostem a jeho prodej konečnému odběrateli, a to tak, že sám nebo zprostředkovaně prováděl objednávky zboží, určoval cenu, sjednával přepravu a určoval místo nakládky a vykládky zboží, kdy jménem společností FULL POWER, JAVAGATE a Bladewell prováděl obchody sám, se souhlasným vědomím jejich jednatelů, když Mgr.

R. B. jednajícímu za společnost COMERCIO ZLÍN a J. M. jednajícímu za společnost ESB Euro Scarrabeus předával informace a dával pokyny k nákupům a prodejům zboží přes společnosti COMERCIO ZLÍN a ESB Euro Scarrabeus, jakož i k vystavení účetních dokladů k těmto obchodům a provádění plateb tak, aby korespondovaly s formálně realizovanými obchody v rámci celého řetězce, kdy dále udílel pokyny M. J. a P. D. k hotovostním výběrům z bankovních účtů jejich společností, když takto vybrané peníze od nich přebíral a sám prováděl elektronicky bezhotovostní dispozice s peněžními prostředky na bankovních účtech společností FULL POWER, JAVAGATE a Bladewell, kdy si předem za tímto účelem obstaral od M.

J., P. D. a R.

I. V. přístupové kódy k elektronickému bankovnictví účtů těchto společností, a dále udílel pokyny P. D. k objednávkám a organizaci přepravy pro většinu obchodů plynoucích přes účelové obchodní řetězce, což P. D. vědomě, bez připomínek a za odměnu činil. M. J.

sám, v době od 23. 3. 2010 do 25. 5. 2010 jako jednatel společnosti FULL POWER a v době od 25. 5. 2010 do 31. 10. 2010 jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER podle pokynů J. Š., a za jím slíbenou a také fakticky vyplácenou finanční či jinou hmotnou odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se tak na úkor České republiky, zařadil svoji společnost FULL POWER do účelových obchodních řetězců na pozici ztraceného obchodníka, kdy nechal J. Š., aby jménem společnosti FULL POWER nakoupil a prodal zboží v rámci obchodních řetězců, vystavil příslušné doklady a provedl úhrady tak, aby korespondovaly s realizovanými účelovými obchody, když J.

Š. předtím dobrovolně předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům FULL POWER, popřípadě podle pokynů J. Š. vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů FULL POWER, a předával je následně J. Š., kdy takto J. Š. se souhlasným vědomím M. J., nakoupil barevné a jiné kovy od dodavatelů ze Slovenska, a to společností ZIN a IN STEEL, popřípadě od jiných společností ze států EU, a to na základě konkrétních faktur uvedených ve výroku rozsudku v Tabulce č. 1, a následně takto nakoupené zboží J.

Š., se souhlasným vědomím M. J., prodal obchodní společnosti JAVAGATE a v jednom případě společnosti ESB Euro Scarrabeus, a to na základě konkrétních faktur uvedených v Tabulce č. 2 ve výroku rozsudku, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes účelové obchodní řetězce uskutečňoval J. Š. s cílem zkrátit, resp. neodvést daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o částku 50 301 048,58 Kč, když M.

J., jako jednatel tedy osoba odpovědná za společnost FULL POWER v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER - za první čtvrtletí 2010 podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 28. 4. 2010, které podepsal, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 1 921 303,33 Kč z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a dále s cílem zbavit se zodpovědnosti k povinnosti přiznat a zaplatit DPH z prodejů zboží realizovaných ve druhém, třetím a čtvrtém čtvrtletí 2010, převedl dne 25.

5. 2010 svůj obchodní podíl a funkci jednatele ve společnosti FULL POWER na osobu polské státní příslušnosti S. W., tzv. „bílého koně“, i když dál společně s J. Š. obstarávali veškerou činnost společnosti FULL POWER, a to tak, že ponechal J. Š. realizovat nákupy a prodeje barevných a jiných kovů, vystavovat příslušné doklady a provádět transakce s peněžními prostředky na bankovních účtech společnosti FULL POWER, ke kterým měl i po převodu firmy dispoziční právo, přičemž úmyslně nepředal doklady o uskutečněných a přijatých zdanitelných plněních jednateli společnosti S.

W., když sám z vlastní iniciativy i po převedení firmy nechal zpracovat daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 s nulovými hodnotami, kdy na tato daňová přiznání nechal obstarat podpis S. W. a následně tato daňová přiznání ve dnech 27. 7.

2010, 27. 10. 2010 a 27. 1. 2011 doručil nebo nechal doručit Finančnímu úřadu pro Prahu 4, a tedy v příslušných daňových přiznáních k DPH společnosti FULL POWER, v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a to

- za druhé čtvrtletí roku 2010 ve výši 32 052 803,38 Kč, - za třetí čtvrtletí roku 2010 ve výši 14 451 505,81 Kč, - za čtvrté čtvrtletí roku 2010 ve výši 1 875 436,06 Kč, čímž zkrátil daň celkem o částku 50 301 048,58 Kč. P. D., jako jednatel společnosti JAVAGATE pak podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a i fakticky vyplácenou finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 svoji společnost JAVAGATE do účelových obchodních řetězců na pozici první nárazníkové společnosti a účelově pak nechal J.

Š., aby tento jménem společnosti JAVAGATE formálně nakoupil a prodal zboží, aby vystavil, popřípadě nechal vystavit, příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a aby provedl platby z bankovních účtů společnosti JAVAGATE, když předtím P. D. předal J. Š. oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům JAVAGATE, popřípadě sám, podle pokynů J. Š., vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů společnosti JAVAGATE a předával je J. Š., a dále podle pokynů J. Š. sjednával a organizoval přepravy zboží, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží prostřednictvím společnosti JAVAGATE nechal P.

D. uskutečňovat na základě předchozí domluvy spolupachatelů s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. Mgr. R. B., jako předseda představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN podle operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně v době od 23.

3. do 31. 10. 2010 společnost COMERCIO ZLÍN do účelových obchodních řetězců na pozici druhé nárazníkové společnosti, kdy jménem společnosti COMERCIO ZLÍN nakoupil zboží – barevné a jiné kovy od společnosti JAVAGATE, když takto nakoupené zboží, podle podrobných pokynů J. Š. dál obratem prodával společnostem ESB Euro Scarrabeus a Bladewell, popřípadě dalším společnostem, když nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. J.

M., jako předseda představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus podle operativních pokynů J.

Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010 zapojil vědomě a cíleně svoji společnost ESB Euro Scarrabeus do účelových obchodních řetězců na pozici první, druhé a třetí nárazníkové společnosti, když jménem této společnosti nakoupil zboží – barevné a jiné kovy od společnosti COMERCIO ZLÍN, JAVAGATE, FULL POWER, popřípadě od jiných společností, kdy takto nakoupené zboží podle operativních pokynů J.

Š. dál obratem prodával společnosti Bladewell, popřípadě dalším společnostem, přičemž podle pokynů J. Š. nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost ESB Euro Scarrabeus, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost ESB Euro Scarrabeus uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. R.

I. V., jako jednatel společnosti Bladewell po vzájemné dohodě a podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a také fakticky vyplacenou finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010, zapojil vědomě a cíleně, svoji společnost Bladewell do účelových obchodních řetězců na pozici třetí a čtvrté nárazníkové společnosti a nechal J. Š., aby jménem společnosti Bladewell nakoupil zboží – barevné a jiné kovy od společností ESB Euro Scarrabeus a COMERCIO ZLÍN a dál takto nakoupené zboží prodal obchodníkům s kovy a hutním materiálem, když dále nechal J.

Š. vystavit příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a provádět platby z bankovních účtů společnosti Bladewel, když J. Š. předtím předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům Bladewell, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost Bladewell nechal uskutečňovat s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. II.

v době od 10. 1. 2011 do 17. 3. 2011 J. Š., jako jednatel společnosti S. H.

V. Metal Steel a současně jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell, společně s Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus, O. R., jednatelem společnosti MONDAL, S. P., fakticky jednajícím za společnost MONDAL, M. J., fakticky jednajícím za společnost FULL POWER a současně jednatelem společnosti ROBKO, S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading, a P. D.

jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE a fakticky jednajícím za tuto společnost, pak po předchozí vzájemné domluvě a naplánování své trestné činnosti, po učiněné dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti, v úmyslu všech zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, vytvořili účelové obchodní řetězce, do kterých zapojili své firmy, přes které pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy takto nejprve J. Š. po vzájemné společné dohodě se S. P. a O. R. a dále společně s J. M., vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – S. H.

V. Metal Steel /D/ ­– MONDAL – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, s. r. o., přes který plánovali realizovat obchody – nákupy a prodeje hutního materiálu, když první obchod uskutečnili tak, že:

1. J. Š. jménem své společnosti S. H.

V. Metal Steel nakoupil 24,09 tun niklových katod od německého dodavatele ThyssenKruup Metallurgie GmbH a nechal dodávku přepravit konečnému odběrateli v řetězci, společnosti TSR Czech Republic, s. r. o., přičemž formálně zboží jménem společnosti S. H.

V. Metal Steel prodal, fakturou č. ..., ze dne 10. 1. 2011 na částku 464 937 EUR společnosti MONDAL, a následně S. P., který se souhlasným vědomím R. B. fakticky jednal za společnost MONDAL, pak podle pokynů J. Š. formálně zboží prodal společnosti ESB Euro Scarrabeus, když k tomuto prodeji vystavil jménem společnosti MONDAL fakturu č. ... ze dne 12. 1. 2011 na částku 13 088 531,70 Kč z toho DPH 2 617 706,34 Kč, přičemž J. M. pak jménem své společnosti ESB Euro Scarrabeus formálně zboží dál prodal společnosti TSR Czech Republic, s.

r. o., a po úhradě kupní ceny odběratelem TSR Czech Republic, s. r. o., provedl podle pokynů J. Š. úhradu kupní ceny dodavateli MONDAL tak, že peníze převedl na pokyn J. Š., ve prospěch bankovního účtu společnosti FULL POWER č. ...., odkud peníze dne 14. 1. 2011 J. Š. převedl na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ...., a z tohoto účtu peníze vybral ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š., P. D., jediný disponent předmětného bankovního účtu společnosti JAVAGATE, přičemž z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 617 706,34 Kč, 2.

druhý obchod uskutečnili tak, že:

J. Š. jménem své společnosti S. H.

V. Metal Steel objednal dne 11. 1. 2011 dodávku 24 tun niklových katod u německého dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, a následně dne 12. 1. 2011 zadal z bankovního účtu společnosti S. H.

V. Metal Steel č. .... příkaz k úhradě částky ve výši 459 950,64 EUR ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, kdy poté dodavatel zboží vyexpedoval, když následně byla dodávka podle pokynů Mgr. R. B. udělených řidiči, který dodávku přepravoval, dopravena do firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., IČ: 27416771, Dobročovice 22, 250 82 Úvaly, a následně část dodávky v objemu 12 tun pak byla podle pokynů Mgr. R. B. prodána odběrateli KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a.

s., přes firmu Bladewell, IČ: 28336160 a druhá část dodávky v objemu 11,96 tun byla podle pokynů J. Š. přepravena z firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., a prodána přes firmy MONDAL a ESB Euro Scarrabeus odběrateli TSR Czech Republic, přičemž daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus na základě faktury č. ..... ze dne 17. 1. 2011 na částku 6 761 174,10 Kč, z toho DPH 1 126 862,35 Kč, kterou podle pokynů J. Š. a se souhlasným vědomím O. R., vystavil S. P., nepřiznali DPH na výstupu ve výši 1 126 862,35 Kč, a v případě prodeje části zboží přes společnost Bladewell daň zkrátili tak, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH na vstupu u společnosti Bladewell v celkové výši 1 077 727 Kč, 3. a dále poté, co příkaz k úhradě částky 459 950,64 EUR z účtu S. H.

V. Metal Steel ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH nebyl bankou proveden a částka byla bankou zablokována a následně zajištěna Policií České republiky, Krajské ředitelství Zlínského kraje, vytvořili J. Š., Mgr. R. B., J. M., M. J., O. R., S. P. a S. N. nový účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – COMERCIO ZLÍN – Slovak metal trading /SK/ – FULL POWER – MONDAL – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, přes který zrealizovali ve čtyřech případech v době od 19. 1. 2011 do 7. 2. 2011 nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodejů zboží společností FULL POWER, a to odběrateli MONDAL nepřiznali DPH na výstupu ve výši nejméně 4 055 647 Kč z celkového objemu úplaty uhrazené ve prospěch společnosti FULL POWER ve výši 24 329 017,85 Kč včetně DPH,

4. dále v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 pak J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – COMERCIO ZLÍN – Slovak metal trading /SK/ – FULL POWER – SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o. – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, přes který v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 realizovali v jednom případě nákup a prodej 24 tun niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností FULL POWER, na základě konkrétně ve výroku rozsudku uvedených daňových dokladů, faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 365 211,14 Kč,

5. a dále v době od 1. 3. 2011 do 17. 3. 2011 vytvořili J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. další účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – COMERCIO ZLÍN – Slovak metal trading /SK/ – ROBKO – SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o. – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, přes který v době od 1. 3. do 17. 3. 2011 zrealizovali ve dvou případech nákup a prodej niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností ROBKO na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností ROBKO, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 3 933 340,90 Kč,

6. dále v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 2. 2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M.

vytvořili další účelový obchodní řetězec ve složení:

TRAXYS /D/ – Slovak metal trading /SK/ – FULL POWER – SPORTHOUSE CZ Corporations – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, přes který realizovali od přesně nezjištěné doby v únoru 2011 do 17. 2. 2011 dva nákupy a prodeje niklových katod, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodeje zboží společností FULL POWER, na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 4 671 932,40 Kč, 7. nakonec pak v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 3. 2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení:

TRAXYS /D/ – Slovak metal trading /SK/ – ROBKO – SPORTHOUSE CZ Corporations – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, přes který od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 3. 2011 zrealizovali devatenáct nákupů a prodejů niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tak, že z prodejů zboží společností ROBKO, a to na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností ROBKO, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 18 475 679,75 Kč, čímž byla společnými jednáními uvedenými pod bodem II/1-7 zkrácena daň v celkové výši 38 324 109,88 Kč, přičemž J.

Š. dále k obchodům podle bodů 1 –7, po dohodě, - sjednal s konečným odběratelem TSR Czech Republic odběry zboží realizované přes účelové obchodní řetězce, když - s O. R. dohodl, že tento mu přenechá k volné dispozici svoji společnost MONDAL a předá mu kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu MONDAL za účelem provádění peněžních transakcí tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, a dále, že ponechá S. P., aby tento podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL vystavoval příslušné faktury, to vše k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně, což O.

R. učinil, čímž umožnil, aby J. Š. udílel pokyny S. P. k vystavení faktur o prodejích zboží z MONDAL na ESB Euro Scarrabeus, což S. P. činil, přičemž J. Š. sám podle vlastního uvážení prováděl úhrady z bankovního účtu společnosti MONDAL,

- dále J. Š., jako osoba, která fakticky jednala za společnost Bladewell v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti Bladewel za leden 2011, podaném na FÚ pro Prahu 10 v nezjištěný den v březnu 2011, které nechal zpracovat, v rozporu s ustanovením § 73 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 1 077 727 Kč, když pořízení zboží od společnosti S. H.

V. Metal Steel nepravdivě, resp. v rozporu se skutečností deklaroval jako nákup pořízený v České republice, - dále J. Š. předával podklady a udílel pokyny Mgr. R. B. k sjednávání přepravy zboží ve vztahu k objednávkám zboží u dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH na odběratele COMERCIO ZLÍN, což Mgr. R. B. s vědomím faktického fungování účelového obchodního řetězce dobrovolně činil, - dále udílel pokyny J. M., k provádění objednávek zboží jménem Slovak Metal trading u německého dodavatele TRAXYSS, udílel pokyny S. N.

k vystavení faktur na dodávky zboží ze společnosti Slovak metal trading na odběratele MONDAL, popřípadě FULL POWER, a to k provádění úhrad z bankovního účtu společnosti Slovak metal trading tak, aby korespondovaly s nákupy zboží, popřípadě tyto úhrady prováděl sám, když si předtím po dohodě od S. N. opatřil kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví tohoto účtu, - a dále udílel pokyny P. D., k jednotlivým výběrům peněz z bankovního účtu společnosti JAVAGATE a následně pak tyto peníze od P. D. přebíral a nakládal s těmito podle vlastního uvážení,

- dále udílel pokyny M. J. k vystavení příslušných dokladů o nákupech a prodejích zboží přes společnosti FULL POWER a ROBKO, popřípadě tyto doklady nechal sám vystavit, kdy dále sám prováděl elektronické peněžní transakce na bankovních účtech společností FULL POWER, ROBKO a SPORTHOUSE Corporatin CZ, když si předtím, za tímto účelem a také pro usnadnění svého řízení a k přehledu toku peněz z účelových obchodů obstaral od M. J. a M. C., jednajícího za společnost SPORTHOUSE Corporations CZ, karty a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví k účtům těchto společností, což vše plánovitě činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o 3 744 568,69 Kč, u společnosti FULL POWER o 11 092 793,54 Kč, u společnosti ROBKO, o 22 409 020,65 Kč, a u společnosti Bladewell o 1 077 727 Kč, tedy celkem zkrátil daň o 38 324 109,88 Kč, Mgr.

R. B. pak v případě obchodů podle bodů 2, 3, 4 a 5, podle pokynu J. Š., objednal zboží u německé společnosti Thyssen Krupp Metallurgie GmbH (ThyssenKrupp..), sjednával přepravu zboží, kdy uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu COMERCIO ZLÍN prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupem a prodejem zboží podle fakturace, a dále udílel pokyny ke sjednání dílčí přepravy J. M., což vše činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty u společnosti FULL POWER o částku 6 420 861,14 Kč, u společnosti Bladewell o částku 1 077 727 Kč a u společnosti ROBKO o částku 3 933 340,90 Kč, tedy celkem o 11 431 929,04 Kč,

J. M. v případech uvedených pod body 1-7, uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu ESB Euro Scarrabeus, když prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace, objednával podle pokynů Mgr. R. B. dílčí přepravy zboží, což činil s cílem zkrátit daň a z důvodu tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč, u společnosti FULL POWER o částku 11 092 793,54 Kč a u společnosti ROBKO o částku 22 409 020,65 Kč, tedy celkem o 37 246 382,88 Kč, S. N. v případech podle bodů 3, 4, 5, 6 a 7 dále po dohodě s J. Š. přenechal společnost Slovak metal trading k volné dispozici J. Š., resp.

k zapojení do účelových obchodních řetězců a k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, když předal J. Š. kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu Slovak metal trading k provádění peněžních operací tak, aby tyto korespondovaly s realizovanými obchody, popřípadě sám, podle pokynů J. Š. uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes svoji firmu Slovak metal trading a prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace, což činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o částku 11 092 793,54 Kč a u společnosti ROBKO o částku 22 409 020,65 Kč, tedy celkem o 33 501 814,19 Kč,

M. J., jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER i po převodu obchodního podílu a převedení jednatelství na Poláka S. W., a dále jako jednatel společnosti ROBKO v případech podle bodů 3, 4, 5, 6 a 7, po dohodě s J. Š., přenechal vědomě a účelově J. Š. společnosti FULL POWER a ROBKO, a to k provádění spekulativních obchodů za účelem krácení daně a k provádění peněžních transakcí jménem obou společností tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, když J. Š. předtím předal dobrovolně karty a přístupové kódy k bankovním účtům těchto společností, přičemž jménem společnosti FULL POWER v zákonné lhůtě k 25.

4. 2011 ani později nepodal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 11 092 793,54 Kč z uskutečněných zdanitelných plnění, prodejů zboží společnostem MONDAL a SPORTHOUSE CZ Corporations a v daňovém přiznání společnosti ROBKO za první čtvrtletí 2011, podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 2. 5. 2011, v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 22 409 020,65 Kč z realizovaných zdanitelných plnění, tedy celkem zkrátil daň o 33 501 814,19 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání DPH u společnosti ROBKO a aby zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její odhalení, převedl společnost ROBKO a jednatelství v této společnosti dne 31.

3. 2011 na tzv. „bílého koně“, Poláka M. C., kdy tento převod byl již předem projednán,

P. D., jako jediný disponent bankovních účtů společnosti JAVAGATE v případu podle bodu 1, pak v souladu s předchozím ujednáním podle pokynů J. Š. přijal na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. .... dne 14. 1. 2011 bez právního důvodu peněžní částky v celkové výši 533 300 EUR, přičemž se jednalo o peníze z tohoto obchodu a následně ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š. peníze hotově v celkové částce 530 339,06 EUR z účtu vybral a dobrovolně předal J. Š., kdy dále P. D. i v jiných případech v době od 14. 1. do 18. 3. 2011 přijímal podle pokynů J. Š. na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ....

bez právního důvodu peněžní částky pocházející ze spekulativních obchodů přes obchodní řetězce, když následně tyto peníze na pokyny J. Š. vybíral a předával J. Š., čímž zkrátil daň u společnosti Bladewell o částku 2 617 706,34 Kč, S. P., jako zplnomocněná osoba fakticky jednající za společnost MONDAL, v případech obchodů podle bodů 1, 2 a 3, po vzájemné dohodě a předchozím naplánování, podle pokynů J. Š. zapojil společnost MONDAL do účelových obchodních řetězců, když sám nebo prostřednictvím jiné osoby vystavoval příslušné faktury na prodej zboží firmě ESB Euro Scarrabeus, a dále v zákonných lhůtách ani později nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH společnosti MONDAL za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu ve výši 3 744 568,69 Kč a ani nepředal jednateli společnosti O.

R. doklady o uskutečněných zdanitelných plněních a neinformoval ho o povinnosti přiznat daň, což vše činil v úmyslu zkrátit daň, zastřít svoji trestnou činnost a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč a u společnosti FULL POWER o částku 4 055 647 Kč, tedy celkem o 7 800 215,69 Kč, O. R., jako jednatel společnosti MONDAL v případech obchodů podle bodů 1, 2 a 3, přenechal dobrovolně a bez právního důvodu společnost MONDAL k plné dispozici J. Š. a k jejímu následnému zapojení do účelových obchodních řetězců, resp. k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy na pokyn J.

Š. předal i kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu MONDAL č. .... k provádění peněžních operací tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, a na pokyn J. Š. ponechal S. P., aby podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL vystavoval příslušné faktury, přičemž dále O. R., v zákonných lhůtách ani později, nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH za leden, únor a březen 2011 a v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu v celkové výši 3 744 568,69 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání a nezaplacení daně, zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její odhalení, převedl dne 12.

4. 2011 obchodní podíl a jednatelství ve společnosti MONDAL na Slováka M. R., když zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč a u společnosti FULL POWER o částku 4 055 647 Kč, tedy celkem o 7 800 215,69 Kč. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný J. Š. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let a k zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 36 (třicet šest) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků, včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H.

V. Metal Steel, vedeného u Volksbank CZ, a. s., SRN číslo ...., vedeného u banky – Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke dni zajištění. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, který byl obviněnému doručen dne 30. 8. 2011, a nabyl právní moci dne 8. 9. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný M. J. byl za tentýž zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Současně byl zrušen výrok o trestu, týkající se obviněného M.

J., z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 31 T 74/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 6 To 471/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za uvedený zločin byl obviněný P. D. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Obviněný R.

I. V. byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pět) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty – rodinný dům na adrese H., H., okres U.

H., a parcela p. č. ..., vše zapsáno na listu vlastnictví č. ...pro Katastrální území H., obec H. Obviněný Mgr. R. B. byl za tentýž zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let.

Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 1 000 000 Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Obviněný J. M. byl za uvedený zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 1 000 000 Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Obviněný S. N. byl odsouzen za stejný zločin podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 500 000 Kč (pět set tisíc korun českých).

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Obviněný S. P. byl za uvedený zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve smyslu § 58 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deset) let. Obviněný O. R. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let.

Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deset) let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2012, č. j. 12 T 33/2012-896, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2012, č. j. 7 To 374/2012-970, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vrchní soud v Olomouci, který projednal odvolání státního zástupce a obviněných J. Š., M. J., R.

I. V., Mgr. R. B., P. D., S. N., R. B., obchodní společnosti S. H.

V. Metal Steel a manželky obviněného Mgr. R. B. K. B., jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných J. Š., R.

I. V. a S. N. částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, a to ohledně obviněného J. Š. v celém výroku o trestu, ohledně obviněného R.

I. V. ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku a ohledně obviněného S. N. v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému J. Š. za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod body I., II.1 – II.7 nezměněn, a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, doručeným obviněnému dne 30. 8. 2011, a dále za sbíhající se organizátorství zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.

5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 (deseti) let.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H.

V. Metal Steel, č. ú. ..., vedeného u banky – Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke dni zajištění. Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, doručeného obviněnému dne 30. 8. 2011, a dále výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5.

2013, sp. zn. 1 To 50/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému S. N. byl za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem II.3 – II.7 nezměněn, a dále za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2012, č. j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 To 22/2013, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 (deseti) let. Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2012, č. j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 To 22/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných M. J., P. D., Mgr. R. B., R. B. a K. B., manželky obviněného Mgr. B., zamítnuta. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání obchodní společnosti S. H.

V. Metal Steel zamítnuto. I.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, podali obvinění J. Š. prostřednictvím obhájce Mgr. Víta Tomaštíka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., P. D. prostřednictvím obhájce Mgr. Stanislava Sochora dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř., R. I. V. prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Chrásteckého dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Mgr. R. B. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jany Rejžkové dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a l) tr. ř., S. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Horáka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a O. R. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Drozda dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

Obviněný J. Š. napadl rozhodnutí odvolacího soudu pouze částečně, a to konkrétně ve výroku, kterým mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Dovolatel je toho názoru, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku lze trest propadnutí věci uložit pouze v případě, že věc, která má být předmětem trestu propadnutí věci je věcí, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Lze konstatovat, že se během dokazování nepodařilo prokázat, že by na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel byly peníze pocházející z trestné činnosti J. Š. nebo peníze, které J. Š. získal jako odměnu za spáchání trestného činu. Obchodní společnost S. H. V. Metal Steel v souladu s obviněným J. Š. konstatuje, že finanční prostředky zajištěné na účtu této společnosti jsou prostředky z půjček, které této společnosti poskytly třetí osoby a nemají žádnou souvislost s trestnou činností. Předložení notářského zápisu prokazujícího poskytnutí půjčky ve výši 730 000 EUR bylo až reakcí na uložený trest propadnutí věci, jelikož v řízení před nalézacím soudem nebyla obchodní společnost S. H. V. Metal Steel účastníkem řízení. Podle dovolatele není důležité, kdy byl notářský zápis předložen, ale spíše kdy byl sepsán. To, že smlouva o půjčce byla uzavřena formálně správně koneckonců konstatuje i sám odvolací soud. Orgánům činným v trestním řízení se během celého dokazování nepodařilo prokázat, že by se v případě finančních prostředků uložených na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel, jednalo o peníze pocházející z trestné činnosti. Lze tedy konstatovat, že není splněna základní podmínka pro uložení trestu propadnutí věci v tom smyslu, že pachatel předmětné finanční prostředky získal trestnou činností nebo jako odměnu za tuto trestnou činnost.

Závěrem tak obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, se v napadeném výroku zrušuje. Ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2013 obviněný J. Š. sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný P. D. podal dovolání do výroků II. a III. napadeného rozsudku odvolacího soudu. Oběma rozsudkům soudů nižších stupňů vytknul, že pro nedostatek odůvodnění jsou nepřezkoumatelná a že se nezabývají všemi znaky skutkové podstaty a skutečnostmi nezbytnými pro odsouzení.

Procesní pochybení soudů spatřuje obviněný v tom, že mu bylo v rámci řízení před odvolacím soudem upřeno jeho zákonné právo vypovídat a právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu. Veřejné zasedání o odvoláních bylo u Vrchního soudu v Olomouci nařízeno (jedním vyrozuměním) na den 11. 7. 2013 v 9:00 hod. a na den 12. 7. 2013 v 9:00 hod. Obviněný se tedy oprávněně domníval, že bude mít prostor k výpovědi a k vyjádření v každém z uvedených termínů veřejného zasedání. Pokud se tedy omluvil z účasti u veřejného zasedání na den 11. 7. 2013, avšak byl připraven se účastnit a vypovídat u dalšího veřejného zasedání nařízeného na den 12. 7. 2013, bylo povinností odvolacího soudu mu účast u veřejného zasedání, a právo ve věci vypovídat, umožnit. Odvolací soud však tato práva obviněnému upřel, neboť již v rámci veřejného zasedání dne 11. 7. 2013 vyhlásil napadený rozsudek, a veřejné zasedání dne 12. 7. 2013 se tedy již nekonalo. Obviněný citoval odůvodnění odvolacího soudu na str. 72 rozsudku uvedeného soudu, přičemž podotknul, že je standardně judikováno, že obviněný má právo kdykoli v rámci celého trestního řízení požádat o svou výpověď, a orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu ji umožnit. A to i v případě, pokud by ji požadovaly za objektivně zbytečnou. Tím spíše pak uvedená povinnost platí v případě, kdy obviněný dosud v celém trestním řízení nevypovídal, a toto své právo hodlal realizovat právě během veřejného zasedání o svém odvolání. Obsah jeho výpovědi pak rozhodně nelze anticipovat z obsahu jeho odvolání, neboť toto odvolání (navíc zpracované obhájcem, nikoli samotným obviněným) se konkrétně nevyjadřuje ke skutkové stránce jednání, která jsou obviněnému kladena za vinu. Znemožněním obviněnému učinit výpověď bylo současně porušeno i jeho právo vyjadřovat se ve věci a navrhovat důkazy k prokázání své neviny.

K jednání, které je mu kladeno za vinu pod bodem II.1 výroku rozsudku nalézacího soudu namítal, že jednak nebylo přesně specifikováno, jakou částku měl vybrat z účtu společnosti JAVAGATE, navíc vybrání hotovostní částky z účtu samo o sobě nemůže mít žádnou příčinnou souvislost se skutkovou podstatou trestného činu zkrácení daně, neboť (a z rozsudku se nepodává opak) tento výběr nijak se soudem tvrzenou trestnou činností nesouvisel. Nebylo tedy zjištěno, jak má jednání obviněného (výběr peněz z účtu) souviset (přispět ke spáchání trestného činu či ztížit jeho zjištění) s tím, že některá ze společností v tvrzeném obchodním řetězci zkrátila daň. Převod peněz ze společnosti FULL POWER na společnost JAVAGATE nijak nesouvisí s jednáními, jak jsou popsána v návětí části II. výroku o vině (tím méně že by byla kryta úmyslem obviněného D. spáchat trestný čin), tudíž nemůže mít žádnou trestněprávní relevanci.

Obviněný má konečně za to, že i posouzení jeho jednání, jak je uvedeno pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, nelze právně posoudit jako naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně. Obviněný předně rozporuje obsah skutkové věty v tom směru, že výše zkrácení daně (v částce 50 301 048,58 Kč) má odpovídat částce uvedené v tabulkách číslo 1 a 2 rozsudku jako součet DPH na jednotlivých fakturách vystavených společností FULL POWER. Soudy totiž neberou do úvahy operace na vstupu, které celkovou daňovou povinnost (a tedy i výši škody) ovlivňují.

Pokud pak soudy uvádějí, že společnost FULL POWER podávala nulová daňová přiznání k DPH, pak toto tvrzení je v rozporu se skutečností. Uvedené pochybnosti se přitom projevily už v rámci kontrol správců daně, kteří dospěli k jiné výši škody než soud. Určité nesrovnalosti v tomto směru, byť je marginalizují, ostatně připouštějí i oba soudy. Tvrzená výše škody tedy nebyla objektivně zjištěna, je v rozporu i se samotnou skutkovou větou rozsudku, a proto nemůže jako správná obstát. K objektivizaci výše škody (pokud vůbec vznikla) byl navržen ze strany obviněných znalecký posudek, který však soudy zamítly.

Skutková věta napadeného rozsudku je pak zcela nesrozumitelná, zejména ve vztahu ke zjištění, jakého protiprávního jednání se měl obviněný D. vlastně dopustit, a v čem je tato protiprávnost shledávána. Zejména zcela postrádá zjištění o obsahu tvrzené vzájemné domluvy mezi obviněnými, tj. v čem konkrétně a jak se měl obviněný D. vědomě a úmyslně dopouštět trestné činnosti. Popsané jednání obviněného (objednávky a organizace přepravy) totiž samo o sobě nikterak závadné není; to by mohlo být pouze v souvislosti se zjištěním, že obviněný se tohoto jednání dopouštěl v úmyslu, že tak přispěje ke spáchání trestného činu zkrácení daně u společnosti FULL POWER.

Žádné jednoznačné zjištění ani tvrzení v tomto směru však napadený rozsudek neobsahuje, pouze neurčité náznaky. Mezi tvrzeným zkrácením daně u společnosti FULL POWER a jednáním obviněného D., jak popsáno ve skutkové větě, tedy neexistuje (ve skutkové větě není popsána) žádná příčinná souvislost; tím méně pak krytá úmyslem obviněného.

Ze všech výše uvedených dovolacích důvodů je nutno považovat napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, za nesprávný. Rovněž tak lze za vadné považovat již řízení před soudem prvního stupně mu předcházející, a tedy i rozsudek krajského soudu. Proto obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, a rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 61 T 32/2012-6294. V návaznosti na to podle § 265k odst. 2 tr. ř., aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve svém přípise ze dne 29. 10. 2014 dovolatel sdělil, že souhlasí s tím, aby jeho věc byla projednána u Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.

Obviněný R. I. V. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že co se týká vzniku škody a výše škody, má za to, že soud tuto nesprávně vyhodnotil a nesprávně určil její výši, přičemž následně aplikoval nesprávné ustanovení hmotně právní normy. Odvolací soud na str. 90 napadeného rozsudku uvádí, že nebyl schopen přesně zjistit, jaká byla výše profitu, který měl dovolatel získat z trestné činnosti. Z žádného důkazu nevyplývá skutečnost, že by konkrétně dovolatel měl jakýmkoliv svým jednáním způsobit jakoukoliv škodu, když sám odvolací soud na str. 76 napadeného rozhodnutí uvádí, že společnost Bladewell formálně zastupoval V., ale fakticky společnost sloužila jako jakási základna obviněného Š. pro řízení všech jeho obchodů. Dovolatel tak sám nemohl způsobit žádnou škodu, už vůbec ne ve výši nejméně 5 mil. Kč a tudíž také nemohl mít jakýkoliv prospěch či profit. Soud neuvádí ani konkrétní faktury, ze kterých mělo být DPH údajně kráceno samotným dovolatelem a je odkazováno a argumentováno pouze fakturami jiných společností zapojených do tzv. karuselových obchodů. Pokud tedy škoda (představující zkrácenou daň) nebyla řádně vyčíslena a zjištěna a nebyl ani řádně vyčíslen a zjištěn možný výnos a profit dovolatele, dovolatel opětovně zopakoval, že není možné určit, podle kterého odstavce kvalifikované skutkové podstaty přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je možné jeho údajné protiprávní jednání posoudit a není to možné určovat ani podle trestné činnosti jiných osob a obchodních společníků údajně zapojených do karuselových obchodů. Dovolatel sám daňová přiznání nezpracovával a nemohl tak způsobit ani žádné zkrácení daně, když společnost Bladewell fakticky ovládal J. Š. Dovolatel tedy nebyl schopen jakékoliv operace s účetnictvím provádět a ani o nich nevěděl, veškeré kroky prováděl J. Š. a daňová přiznání zpracovávala účetní H., nejspíše podle pokynu J. Š.

Dovolatel dále trval na tom, že soud prvního stupně, ale i soud odvolací, nesprávně právně posoudily subjektivní stránku trestného činu. Sám odvolací soud, ale i soud prvního stupně připustily, že dovolatel byl tzv. bílým koněm a že společnost Bladewell fakticky řídil a ovládal J. Š., kterému dal generální plnou moc právě dovolatel. Sám dovolatel tak neměl nikdy úmysl krátit daň a ani sám nikdy nečinil žádné kroky k tomu, aby byla daň krácena. Pokud odvolací soud odůvodňuje zavinění dovolatele odkazem na odposlechy z března a dubna 2011 (str. 78 napadeného rozsudku), dovolatel upozornil na skutečnost, že trestnou činnost měl však páchat v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010, tedy jakékoliv odposlechy z doby začátku roku 2011 jsou právně irelevantní a soud jimi nemůže odůvodňovat zavinění dovolatele.

S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k dovolateli v celém jeho rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Obviněný Mgr. R. B. svým dovoláním napadl celý rozsudečný výrok odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání, stejně jako výrok nalézacího soudu o vině a trestu ve vztahu k němu.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání konaného dne 11. 7. 2013 u Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný Mgr. R. B. se písemně řádně omluvil, a to z důvodu virového onemocnění, souhlasil s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, kdy uvedl, že souhlasí s tím, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dále sdělil, že tímto se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a žádal, aby byl vyslechnut. Současně také poznamenal, že nebyl nalézacím soudem seznámen s výpovědí spoluobviněného J. Š. a M. J. postupem podle § 208 tr. ř. a byla mu odepřena možnost podle § 214 tr. ř. se k těmto výpovědím vyjádřit a klást těmto dotazy. Tím byl Mgr. R. B. zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Předseda senátu odvolacího soudu však podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. rozhodl o tom, že veřejné zasedání bude konáno bez přítomnosti obviněných Mgr. R. B. a P. D. Předseda odvolacího soudu tímto postupem pochybil, neboť toto své rozhodnutí odůvodnil ustanoveními, která se týkají hlavního líčení a nedají se použít v případě veřejného zasedání, a proto je dovolatel považuje za nezákonné. Podle dovolatele nelze akceptovat postup odvolacího soudu, který dovolateli zaslal nečitelnou kopii protokolu z hlavního líčení ze dne 20. 12. 2012, aby se k tomuto vyjádřil. Dovolatel se chtěl vyjádřit ústně, nikoliv písemně, přičemž mu není zřejmé, na základě jakých ustanovení trestního řádu odvolací soud postupoval. Kromě toho byl v rámci veřejného zasedání zamítnut návrh obviněného Mgr. B. a obviněného D. na jejich výslech. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, že mu bylo znemožněno vydání zvukového záznamu z předmětného hlavního líčení.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že důkaz výslechem P. D. je důkazem opomenutým. Následně dovolatel namítl, že skutková věta výroku rozsudku nevyjadřuje skutkový stav odpovídající právní větě výroku rozsudku a tudíž ani neodpovídá soudem užité právní kvalifikaci. Obecné soudy při svém rozhodování nevzaly v potaz obsah jednotlivých daňových přiznání a jejich podkladů, tedy faktur, zpráv jednotlivých finančních úřadů. Svazek 15, 16 a 17 podává informace o jiném skutkovém ději než obecnými soudy zjištěným. Skutkové věty ve vztahu k Mgr. R. B. neuvádějí, jak se jako spolupachatel měl podílet na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Právní závěry jsou v tzv. extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což ve svém odůvodnění odvolací soud na str. 72 akcentuje. Obhájkyně opakovaně jak u nalézacího řízení, tak u odvolacího řízení, navrhovala doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku ke správnému zjištění výše škody, tedy slovy odvolacího soudu k objektivizaci výše způsobené škody. Opakovaně byl tento návrh obecnými soudy zamítán s odkazem na nadbytečnost tohoto důkazu. Dovolatel se domnívá, že ve spise se nenachází relevantní podklad, z něhož by mohla být škoda vypočtena. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud odmítnul odborné vyjádření Mgr. Gabriela, kterým dovolatel doplnil své odvolání, když obhajoba oproti odvolacímu soudu tvrdí, že kompletní spisový materiál byl převzat JUDr. Janou Rejžkovou na CD.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný Mgr. R. B. spatřuje v nepřípustně uloženém peněžitém trestu. V předmětné věci je uložený peněžitý trest uložen mimo rámec zásad zákonnosti a individualizace při ukládání trestů, neboť současně mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 7 let a šest měsíců. Uložení peněžitého trestu staví Mgr. R. B. spíše do role organizátora, když takový skutkový ani právní závěr nebyl učiněn a ani žádny důkaz nepodává o takovém možném právním závěru informace.

Jednotlivé shora odůvodněné a namítané dovolací důvody se navzájem prolínají, jeden dovolací důvod musel logicky vyvolat další dovolací důvod, neboť trestní řízení, jehož výsledkem je rozsudečný výrok o vině a trestu nalézacího soudu a zamítavý výrok odvolacího soudu podle § 256 tr. ř. ve svém souhrnu zakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a lze dospět i k názoru o nespravedlivém procesu.

Dovolatel tak navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, zrušil, a to ve všech výrocích vztahujících se k Mgr. R. B. a navrhl, aby byla podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatel současně navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž podal dovolání. Ve svém přípise ze dne 18. 11. 2013 dovolatel vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný S. N. své dovolání směřoval proti výroku III. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. V podrobnostech dovolatel konstatoval, že nalézací soud se nijak nezabýval a nevypořádal s důležitým důkazem – přepisem odposlouchávaného hovoru ze dne 18. 1. 2011 (č. l. 3478 spisu), ze kterého zcela jasně vyplývá, že dovolatel vůbec nevěděl, že se má jednat o páchání trestné činnosti, resp. jej v něm J. Š. ujišťuje o tom, že obchodování bude v pořádku a že nejde o žádný „průser“, když z přepisu se mj. podává, že J. Š. mu poprvé volal v roce 2011, nabídnul mu práci, kde se vůbec nebude jednat o DPH. Obviněný J. Š. rovněž ve svém výslechu na Policii České republiky dne 2. 3. 2012 uvedl, že dovolatele do obchodů nezasvěcoval, protože nákup i prodej byl bez DPH. V rámci výslechu konaného dne 25. 5. 2012 J. Š. uvedl, že dovolatel o tom, že komu prodává, jsou ztracení obchodníci, nevěděl. Že by přímo sdělil obviněnému S. N., v čem spočívaly obchody s kovy, popřel obviněný J. Š. rovněž u hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012. S touto argumentací dovolatele se však odvolací soud nijak nevypořádal, přitom předestřené výpovědi J. Š. vyvracejí vědomost dovolatele o páchání trestné činnosti, resp. potvrzuje to, že byl přesvědčen o zákonnosti obchodování. Jak vyplývá z výpovědí svědkyně H., ta nikde neuvedla, že dovolatel věděl o trestné činnosti (jelikož jak sama uvedla, uvědomila si, že mělo jít o páchání trestné činnosti až poté, kdy se o tuto věc začala zajímat Policie České republiky). Dovolatel se cítí být zcela zneužit a podveden. Jediný důkaz neprokazuje vědomost (úmysl) dovolatele o páchání trestné činnosti.

S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle ustanovení § 2651 odst. 1 tr. ř. soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že je dovolatel nyní již ve výkonu trestu odnětí svobody, jak mu byl uložen, navrhl současně, aby podle ustanovení § 265o odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o přerušení jeho výkonu. Ve svém přípise ze dne 20. 11. 2013 obviněný S. N. sdělil, že souhlasí s tím, aby jeho věc byla u Nejvyššího soudu projednána v neveřejném zasedání.

Obviněný O. R. stejně jako obviněný Mgr. R. B. nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu týkajícího se možnosti seznámení se obviněného s výpověďmi dalších spoluobviněných, které byly v rámci hlavního líčení provedeny odděleně za použití režimu ustanovení § 208 tr. ř. Seznámení je nutno zaznamenat do protokolu o hlavním líčení, a to včetně skutečnosti, že obžalovaný byl seznámen s obsahem výpovědí spoluobžalovaných vyslýchaných v jeho nepřítomnosti, kdy se tak stalo a jak se k nim vyjádřil [srov. § 55 odst. 1 písm. d) tr. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 1976, sp. zn. 3 To 5/76, publikované pod č. 29/1977-IV Sb. rozh. tr.]. Soud prvního stupně při hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 učinil opatření, kdy přistoupil k oddělenému výslechu obžalovaných R.

I. V., J. Š. a M. J., ostatní obžalovaní opustili jednací síň a poté bylo přistoupeno k výslechu výše uvedených obžalovaných. Soud následně obviněného s těmito výpověďmi neseznámil a neuvedl tuto skutečnost do protokolu. V rámci přípravy veřejného zasedání zaslal odvolací soud obviněnému R. protokol k vyjádření k výpovědi spoluobviněného J. ze dne 20. 12. 2012, přičemž obviněný R. se k výpovědi nijak nevyjádřil. Podle názoru odvolacího soudu obviněný v rámci odvolacího řízení rezignoval na vyjádření se k zaslaným výpovědím.

Odvolací soud pracuje s tvrzením, že nedošlo k materiálnímu poškození dovolatelových práv. Dovolatel se však domnívá, že musí dojít k seznámení se s výpověďmi spoluobviněných a nikoliv toto seznámení nahrazovat jinými prostředky, nota bene když je tato povinnost soudu exaktně popsána trestním řádem. Podle názoru obviněného není možné kogentní zákonnou normu neaplikovat s odůvodněním, že její naplnění bylo učiněno materiálně zadost jiným způsobem, než jak ukládá zákon. Soud byl povinen seznámit obviněného s výpověďmi ostatních obviněných provedených v hlavním líčení podle § 208 tr.

ř. v nepřítomnosti obviněného a toto je povinen zaznamenat do protokolu. Soud prvního stupně toto neučinil a tím pochybil a zkrátil obviněného na jeho právu. Způsob výkladu trestních norem odvolacím soudem nepřípustně rozšiřuje pravomoc soudu na úkor práv obviněných. Dovolatel rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 676/2004, publikované pod č. 8/2004 Sb. rozh. tr. s tím, že judikované soudní rozhodnutí se týká výslechu svědka, nicméně princip postupu soudu po návratu obžalovaného do soudní síně je totožný s ustanovením § 209 tr.

ř.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že odvolací soud nepřihlédl zejména k tomu, že údajné zapojení společnosti Mondal do karuselových řetězců sjednal spoluobviněný P., kdy o předání společnosti si mezi sebou odsouzení sepsali listinu o předání společnosti Mondal, kterou obviněný předložil odvolacímu soudu. Tuto listinu odvolací soud vyhodnotil jako nedůvěryhodnou vzhledem k vtělení ruční doložky obsahující datum sepsání do počítačově napsaného textu.

Dále soud vytýkal předložení listiny až v odvolacím řízení, kdy se obviněný nacházel po celou dobu ve výkonu trestu a tudíž neměla opodstatnění jeho námitka o nemožnosti obstarání listiny v řízení před soudem prvního stupně. K tomu obviněný uvedl, že listinu bylo nutné zajistit z Ukrajiny, tudíž její získání zabralo určitý čas. Obviněný si je vědom toho, že tato listina jej nezbavuje odpovědnosti vyplývající z funkce jednatele společnosti Mondal, nicméně dokresluje situaci mezi ním a odsouzeným P.

K výpovědi obviněného Š. obviněný R. uvedl, že s ní nesouhlasí z toho důvodu, že se s ním setkal cca dvakrát, kdy řešili tento způsob obchodu pouze obecně a toto setkání zprostředkoval P. Lze stěží předpokládat, že by obviněný Š. jakožto organizátor trestné činnosti zasvětil obviněného R. do podstaty celé trestné činnosti. Dovolatel měl v celém obchodu sehrát roli bílého koně. Soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že na rozdíl od všech ostatních obviněných u něj neexistuje žádný záznam telefonické či emailové komunikace, z níž by bylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že se obviněný R.

podílel na páchání trestné činnosti jako spolupachatel.

Nesprávné právní posouzení obviněný dále spatřuje ve stanovení výše škody, která byla trestným činem spáchána. V procesu určování výše škody se nacházejí faktury na částky a množství zboží, které vzájemně nenavazují a neodpovídají provedenému spojení do řetězce. Na základě toho lze říci, že nebyla napevno určena výše škody – ani jednotlivě, ani v součtu. Dovolatel navrhl zpracování znaleckého posudku k určení výše způsobené škody. Soud odvolací setrval na stanovisku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, že daň z přidané hodnoty je jasně vypočitatelná s ohledem na základní vstupní informace, v daném případě s ohledem na to, jaké zboží bylo ze zahraničí bez zaplacení daně z přidané hodnoty dovezeno a v jaké výši měla být DPH zaplacena, a proto nebylo zpracování znaleckého posudku zapotřebí. S tímto tvrzením nemůže obviněný souhlasit, neboť nemohl vědět o skutečném objemu zboží, které bylo dovezeno. Sám obviněný nevystavoval nikdy žádné faktury, veškeré dokumenty, razítko, platební karty předal obviněnému P., který tyto obchody zajišťoval.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a § 2651 odst. 1 tr. ř. tak, že dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745 zruší, a věc přikáže tomuto soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí. Ve svém přípisu ze dne 1. 11. 2013 obviněný O. R. prohlásil, že souhlasí s projednáním svého dovolání u Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.

Nejvyššímu soudu bylo rovněž dne 29. 4. 2015 doručeno doplnění dovolání (pozn. nesprávně označené jako doplnění odvolání), které si sepsal sám obviněný O. R., datované 25. 4. 2015, přičemž se tak stalo již po lhůtě určené pro podání dovolání (srov. § 265e odst. 1 tr. ř.), v níž je možné měnit rozsah a důvody dovolání (srov. § 265f odst. 2 tr. ř.). Dovolatel konkrétně uváděl, že odvolací soud měl vyjít ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ze znění jeho ustanovení § 8, neboť za společnost Mondal fakticky jednali obviněný J. Š. a obviněný S. P., a dále ze znění ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona, neboť jmenovaná společnost byla převedena na jinou osobu před skončením lhůty pro podání daňového přiznání. Dovolatel následně namítal nerespektování precedentního práva, přičemž odkazoval na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť považuje soud za správní orgán. Soud se měl dopustit pochybení, když při posuzování jeho věrohodnosti a při rozhodování o uložení trestu vycházel z jeho předchozí majetkové trestné činnosti. Soud rovněž nevzal v úvahu, že ze souzené trestné činnosti neměl žádný majetkový prospěch.

II.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž byla dovolání obviněných doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se nejprve vyjádřila k dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který uplatnili obvinění P. D., O. R. a Mgr. R. B. Pokud jde o obviněné P. D. a Mgr. R. B., tito dovolatelé jakožto osoby, jejichž účast u veřejného zasedání odvolacího soudu nebyla nutná, byli ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. v zákonné lhůtě o konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nařízeného na dny 11. 7. a 12. 7. 2013, toliko vyrozuměni s oprávněním se jej účastnit (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.). Jestliže příprava konání veřejného zasedání, nařízeného k projednání jejich odvolání, neproběhla při využití vzoru č. 8, ale prostřednictvím vzoru č. 7a Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. 20/2004 – Org., o vydání vzorů doporučených k použití v trestním a občanském soudním řízení, pak takovým způsobem dal předseda senátu odvolacího soudu jednoznačně najevo, že jejich účast u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jejich přítomnosti, a to v kontextu s doposud opatřeným a z hlediska jejich trestní odpovědnosti plně postačujícím rozsahem provedeného dokazování.

Pokud dovolatel P. D. před konáním veřejného zasedání ve svém nedatovaném a elektronicky nepodepsaném e-mailovém přípise odvolacímu soudu sdělil, že nebude schopen účastnit se uvedeného procesního úkonu ze dne 11. 7. 2013 a s ohledem na to žádá, aby bylo uvedené „hlavní líčení“ konáno v jeho nepřítomnosti, pak takovým sdělením dal zcela jasně najevo, že práva své účasti na řízení před odvolacím soudem nevyužívá, a to za stavu, že žádný z důvodů jeho povinné účasti ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. dán nebyl. Přitom nesplnění jeho předpokladu, že řízení před odvolacím soudem bude zákonitě probíhat ještě v rámci dalšího nařízeného jednacího dne 12. 7. 2013, rozhodně nelze spojovat se závěrem, že byl takovým způsobem zkrácen na svém právu účasti u uvedeného procesního úkonu, jestliže ke splnění účelu, pro který bylo veřejné zasedání před odvolacím soudem nařízeno, došlo již předcházejícího jednacího dne. V posuzovaném směru tedy zůstává rozhodným, že se práva své účasti u předmětného veřejného zasedání vzdal, a to aniž by vyjádřil svůj požadavek na jeho odročení s tím, že na své přítomnosti u takového procesního úkonu trvá a že současně nesouhlasí s jeho konáním ve své nepřítomnosti. Nelze mu tak přisvědčit v názoru, že mu bylo znemožněno učinit výpověď, vyjadřovat se k věci, jakož i navrhovat důkazy k prokázání jeho neviny, jestliže se vzdal svého práva účasti u veřejného zasedání před odvolacím soudem, a to dále za stavu, kdy jak v přípravném řízení, tak i v rámci hlavního líčení využil svého oprávnění nevypovídat, čímž popsaným postojem doslova demonstroval pasivní způsob naplnění svého procesního postavení obviněného.

Dovolatel Mgr. R. B. při odůvodnění uvedeného dovolacího důvodu nejprve poukázal na způsob své písemné omluvy u veřejného zasedání odvolacího soudu, kdy se ze své účasti pro jednací den 11. 7. 2013 omluvil z důvodu virového onemocnění a souhlasil s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti s tím, že dále sdělil, že se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a že žádá, aby byl vyslechnut. Podle přiloženého potvrzení jmenovaný dovolatel onemocněl s tím, že nelze vyloučit bakteriálně infekční onemocnění s doporučením nutného klidu na lůžku se zavodněním (viz potvrzení MUDr. Hanulíkové z téhož data), avšak takové potvrzení o jeho aktuálním zdravotním stavu vypovídá pouze o podezření na blíže nediagnostikované onemocnění, které si nejen nevyžaduje vystavení legitimace práce neschopného pojištěnce, ale navíc není opřeno o takové důvody, které by mu objektivně zabránily v účasti u veřejného zasedání před odvolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004). Proto k důvodům takové omluvy, byť by byly i spojeny s požadavkem na odročení veřejného zasedání před odvolacím soudem (což se v daném případě nestalo), nelze podle ustálené judikatury přihlížet (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 574/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. 26/2004 Sb. rozh. tr.). Omluva obviněného z účasti při veřejném zasedání z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu totiž musí obsahovat výslovný projev vůle zúčastnit se veřejného zasedání. Přitom nepostačí pouhé uvedení zdravotních důvodů, neboť tím je jen omluvena neúčast obviněného při veřejném zasedání, nikoli však vyjádřen nesouhlas s konáním tohoto úkonu v jeho nepřítomnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 7 Tdo 247/2012). Na jeho neúčast u veřejného zasedání odvolacího soudu tak lze podobně jako v případě dovolatele P. D. nahlížet pouze tak, že svého oprávnění v uvedeném směru nevyužil, když žádný z důvodů jeho povinné účasti ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. taktéž dán nebyl.

Navíc nelze v uvedené souvislosti k námitce dovolatele Mgr. R. B. dále přehlédnout, že pokud odvolací soud za popsaných procesních podmínek rozhodl podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. o tom, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti toliko vyrozuměných obviněných P. D. a Mgr. R. B., pak postupoval zcela správně a způsobem odpovídajícím výše komentovanému účelu předmětného odvolacího řízení.

Zbývající argumentace odsouzeného R. B. a odsouzeného Mgr. R. B. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., se vztahuje k odvolacím soudem zjištěnému, leč jím v rámci revizního postupu kasačním způsobem nenapravenému pochybení, spočívajícímu v nedodržení podmínek § 208 věty druhé tr. ř. a § 214 tr. ř. Dostupný spisový materiál přitom vypovídá o tom, že z podnětu odvolacích námitek obou posledně jmenovaných dovolatelů se vrchní soud věnoval předmětné problematice zevrubným způsobem, dokumentovaným na č. l.

60 – 64 napadeného rozsudku, kdy v podrobných a naprosto přesvědčivých právních úvahách vyložil skutečný materiální dopad nedodrženého postupu § 208 věty druhé tr. ř. samostatně u každého z nich a na uvedeném podkladě přijal závěr, podle kterého v posuzovaných případech neshledal naplnění obligatorních důvodů ke kasaci prvostupňového rozsudku pro podstatné vady řízení, tak jak vyplývá z ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Přitom mu v posuzovaném směru nelze vytýkat nesprávnost toho jeho závěru, kdy chyběl věcný důvod k jejich seznámení s oddělenou výpovědí spoluobviněného R.

I. V., který při postupu nalézacího soudu v režimu podle § 208 tr. ř. využil svého práva nevypovídat a kdy dále poukázal na přítomnost Mgr. B. při výpovědi spoluobviněného R.

I. V., realizovanou mimo tento procesní režim v pozdější fázi hlavního líčení, jakož i na způsob, jakým ve vztahu k ní svého práva na obhajobu využil, a to na rozdíl od dovolatele R. B., který před prováděním tohoto důkazu za podmínek § 202 odst. 5 tr. ř. požádal o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti. O materiálním dopadu nedodržených podmínek § 208 věty druhé trestního řádu na straně dovolatele Mgr. R. B. nemohl odvolací soud reálně uvažovat ani ve vztahu k oddělenému výslechu spoluobviněného M.

J. za stavu, kdy podobně jako dovolatel O. R. nebyl jeho výpovědi přítomen při využití svého oprávnění ve smyslu § 202 odst. 5 tr. ř. Taktéž při dodatečném způsobu seznámení dovolatele R. B. s oddělenými výpověďmi spoluobviněných M. J. a J. Š. z části na úrovni soudu prvního stupně a z části ze strany odvolacího soudu nelze v souladu s logickým závěrem druhostupňové instance dovodit, že by se zjištěná vada nedodrženého formálního postupu podle § 208 věta druhá tr. ř. jakkoliv odrazila v reálné nemožnosti využití jeho práva na obhajobu.

Dále je třeba v této souvislosti uvést, že odvolací soud nepochybil, pokud se postavil na shodné stanovisko i v případě posouzení skutečné míry zásahu do práva na obhajobu u dovolatele Mgr. R. B. při využití jeho oprávnění ve smyslu § 208 věta druhá tr. ř., event. § 214 tr. ř. ve vztahu k oddělenému výslechu spoluobviněného J. Š. za stavu, že byl seznámen s protokolací jeho výpovědi, a to jak v rámci hlavního líčení, tak i opětovně ještě před zahájením veřejného zasedání o jeho odvolání, na což zareagoval jednak ve svém „Vyjádření k hlavnímu líčení“ a jednak doplněním svého odvolání pod pořadovým číslem 8).

Přitom odvolací soud současně neshledal splněné podmínky pro takový způsob splnění povinnosti ve smyslu § 208 věta druhá tr.

ř., který by spočíval v předložení zvukového záznamu oddělené výpovědi spoluobviněného J. Š., a to za stavu, že jeho podstatný obsah vyhotovený za podmínek § 55b odst. 5 tr. ř. nebyl napaden žádnou procesní námitkou dovolatele, popř. jeho obhájkyně, která by odůvodňovala v rámci opravného administrativního postupu podle § 57 odst. 1 tr. ř. jeho přehrání.

Dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. ve spojení se souvisejícím dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odůvodnili níže uvedenými námitkami všichni dovolatelé, a to s výjimkou odsouzeného J. Š. Dovolacím důvodem podle uváděného ustanovení nejsou námitky takové povahy, jimiž se dovolatelé snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i dosáhnout takové změny ve skutkových zjištěních, která by právnímu závěru o jejich vině již neodpovídala. Jejich dovolání se proto nemohou zakládat na námitkách proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z provedených důkazů, a tedy se nemohou opírat o takové námitky, jak jsou prezentovány při odůvodnění těch částí dovolání odsouzených Mgr. R.B., P. D., R. B., R.

I. V. a S. N., které se vztahují zejména k otázce důkazního podkladu pro stanovení „výše způsobené škody“, správně pro vyčíslení kvalifikovaného rozsahu zkrácení daně z přidané hodnoty. Na uvedený způsob, jakým byla uplatněna výtka nedostatečné důkazní podloženosti kvalifikované výše způsobeného trestného následku, lze nahlížet jako na námitku tzv. opomenutých důkazů. Pokud se jednalo o důkazní návrh na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomiky, kterým měla být vyčíslena celková výše daňového úniku na dani z přidané hodnoty, pak soud nalézací v uvedeném směru zcela správně zdůraznil povahu posuzované daňové trestné činnosti.

A právě vzhledem k tomu, že byla založena na principu tzv. karuselových obchodů, spočívajících ve zkrácení daně z přidané hodnoty již při nákupu (dále obchodovaného zboží) od zahraničního dodavatele s tím, že tato nebude v souvislosti s uskutečněnými obchody na území České republiky nikdy zaplacena, pak v posuzovaném směru zcela logicky označil za zásadní ty faktury, které se týkaly výchozího nákupu zboží ze zahraničí a které se tak staly určujícími pro stanovení rozsahu nepřiznané a neuhrazené a tedy zkrácené DPH.

Prvostupňový soud zcela důvodně poukázal na tomu odpovídající zprávy příslušných daňových orgánů s dále akceptovatelným odůvodněním, že z hlediska výpočtu daňového úniku nemohou sehrát významnou roli poukazované nesrovnalosti v účetních dokladech – fakturách, které po stránce účetní dokumentují řetězový průběh dalšího obchodování s dovezeným zbožím, neboť deklarované obchodní transakce byly účelově zaměřeny pouze na zastření faktu zkrácení DPH již při nákupu zboží od zahraničního dodavatele (viz č. l.

59, 78 zdola jeho rozsudku). Je tedy zřejmé, že důkazním přínosem navrhované znalecké expertizy (zejména pak z hlediska požadavku důkladného rozboru každého obchodního případu s dovezeným zbožím, ukončeného na úrovni konečného odběratele na daňovém území České republiky) se nalézací soud z hlediska požadavku řádného objasnění věci náležitě zabýval. Uvedený závěr nemůže být oslaben ani odkazem dovolatele R.

I. V. na důkazně nepodložený způsob posouzení procentuální výše jeho profitu z karuselových obchodů, ke kterému v rámci své přezkumné činnosti dospěl odvolací soud na č. l.

90 jeho rozsudku, neboť právní význam takového údaje byl zohlednitelný pouze při ukládání vedlejšího trestu ve smyslu § 71 odst. 1 tr. zákoníku, který (resp. výrok jej se týkající) byl na odvolací úrovni zrušen a znovu již neuložen. Z posuzovaného hlediska stanovení rozsahu způsobeného škodlivého následku je třeba závěrem poznamenat, že tato otázka byla řešena i na druhostupňové úrovni (viz č. l. 70 – 71 rozsudku odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že v daném případě na straně žádného z výše jmenovaných dovolatelů nenastala situace, kdy by se obecné soudy nezabývaly uplatněnými důkazními návrhy a kdy by neposoudily jejich vypovídací význam z hlediska požadavku řádného objasnění věci tak, aby byly dány důvody kasačního způsobu rozhodnutí na odvolací úrovni a aby byl v rámci navazujícího řízení o dovolání odůvodněn výjimečný zásah do skutkového stavu věci, založený na fenoménu tzv. opomenutých důkazů.

Shodně lze nahlížet také na povahu skutkových výhrad dovolatele R. B., pokud namítá, že za jím zastupovanou obchodní společnost Mondal jednala z jeho pověření jiná osoba, dále že (ani v případě opaku takového tvrzení) neexistuje ve vztahu k němu žádný záznam e-mailové či telefonické komunikace, ze které by bylo možno učinit závěr, že se na přisouzené trestné činnosti podílel jako spolupachatel, a dále že závěr o jeho vině byl vystavěn (pouze) na výpovědi J. Š. a na konstrukci policejního orgánu.

V posuzovaném případě rozhodně nelze na podkladě dostupného spisového materiálu dovodit extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a Vrchního soudu v Olomouci a jejich právním posouzením na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.

Zbývající část použité dovolací argumentace k namítané nesprávnosti právního posouzení skutku byla ze strany všech dovolatelů (s již výše uvedenými výjimkami dovolatelů J. Š. a R. B.) uplatněna v tom duchu, že přisouzená skutková zjištění nedovolují přijetí právního závěru o splněných podmínkách jejich trestní odpovědnosti ve smyslu výroků o jejich vině a je tedy způsobilá ke svému věcnému přezkoumání. Při odůvodnění takové dovolací námitky totiž v zásadě shodným způsobem poukázali na to, že skutková věta výroku o vině nevyjadřuje skutkový stav věci, který by odpovídal přisouzené větě právní, a to především ve způsobu konkretizace úmyslného protiprávního jednání, jakým se měli ve spolupachatelském postavení podílet na spáchání přisouzené trestné činnosti, a dále z toho pohledu, že mezi jejich jednáním a způsobeným trestným následkem nevyplývá vztah příčinné souvislosti.

Při zpochybnění přisouzeného rozsahu svého zapojení do níže popsané podstaty společného trestného jednání skupiny odsouzených však jmenovaní dovolatelé především přehlíží, že se na projednávané trestné činnosti podíleli za splněných podmínek § 23 tr. zákoníku ve spolupachatelském postavení a tedy při naplňování jejich společného trestného záměru, kdy se dílčí jednání každého z nich stalo objektivně a subjektivně složkou přisouzeného skutkového děje. Ostatně v uvedeném směru lze jen pro úplnost připomenout judikát staršího data tuto problematiku řešící pro potřeby – v dnešní době již ustálené – rozhodovací praxe soudů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

8. 2000, sp. zn. 7 Tz 166/2000). S ohledem na charakteristiku spolupachatelské trestné součinnosti více osob nelze jinak, než odkázat na rozhodné skutkové okolnosti jednání dovolatelů z výroku o jejich vině, podle kterých po vzájemné, a to i konkludentní dohodě, s odsouzeným J. Š. a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti v úmyslu všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit se ke škodě českého státu, vytvořili z obchodních společností FULL POWER, JAVAGATE, Bladewell, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, S.

H.

V. Metal Steel, Slovak metal Trading, Mondal, SPORTHOUSE CZ Corporations, ThyssenKrupp Metallurgie, TSR Czech Republic a dalších účelové obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy barevných a jiných kovů, kdy jediným účelem těchto obchodů bylo zkrátit daň z přidané hodnoty u prvního článku obchodního řetězce – tzv. ztraceného obchodníka, který pořizoval zboží od dodavatele z EU bez DPH, přičemž další společnosti zařazené do řetězce již takto obchodované zboží prodávaly s DPH a plnily funkci tzv.

nárazníkových společností, když nákupy a prodeje v rámci těchto řetězců účelově realizovaly, a to nikoliv s cílem uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s cílem spáchat daňový podvod (ať již neodvedením daně či neoprávněným uplatněním daňové výhody) a tuto protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní činností pouze zastřít, přičemž zapojení jednotlivých společností a jejich pořadí v účelových obchodních řetězcích operativně a účelově zaměňovali, a to takovým způsobem, který je za tam přisouzených časových okolností popsán pod bodem I.

a II.1 – 7, a ve vztahu ke každému z dovolatelů z pozice jimi zastoupených a takto zaangažovaných obchodních společností tam uvedených (a co do dílčích technických, účetních a bankovních úkonů, spojených s odběrem a úhradou odebraného zboží, jakož i jeho prodejem dalšímu odběrateli) a tedy za pomoci zdánlivě obvyklých obchodních postupů konkretizovaným způsobem, a to právě s akcentem na výsledný záměr s cílem způsobit daňový únik u předem dohodnutého článku obchodního řetězce – tzv. ztraceného obchodníka.

Přitom takového trestného následku v příčinné souvislosti s takto charakterizovaným společným jednáním v přisouzeném rozsahu také docílili, a to při tam popsaných řetězových obchodech, na kterých se ve statutárním postavení zástupců zúčastněných obchodních společností podíleli, a to buď svými osobními aktivitami tam uvedenými a vykonávanými podle pokynů hlavního pachatele J. Š., popř. přímo jím prováděnými na podkladě jimi umožněné a částečně v postavení tzv. bílých koní ponechané volné dispozice s firemními účty, jakož i s firemním elektronickým bankovnictvím a tím i s poskytnutím možnosti neomezeného obchodování za takto „ovládané“ obchodní subjekty.

Vzhledem k takto shrnuté a ve výroku o jejich vině podrobně rozvedené povaze jejich společné trestné činnosti lze jen stěží přisvědčit té jejich převažující výhradě o tom, že popis skutkové věty neodpovídá znakům skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240, odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství za podmínek § 23 tr. zákoníku.

Z hlediska všemi dovolateli namítaného nedostatku jejich zavinění je třeba poukázat na ty hodnotící pasáže rozhodnutí obou soudů, ve kterých je v návaznosti na tam poukázané a zcela jednoznačné výsledky provedeného dokazování podrobně vyhodnocena jejich setrvalá obhajoba, že se do posuzovaných karuselových obchodů nezapojili s úmyslem docílit zkrácení daňové povinnosti ze strany jimi zastupovaných obchodních společností, neboť o pravé podstatě a smyslu takové obchodní činnosti nebyli informováni ať již ze strany hlavního pachatele J.

Š. nebo dalších na společném jednání participujících obviněných. Právní závěr o jejich jednání za podmínek § 15 tr. zákoníku o přímém úmyslu je kromě takto učiněného odkazu beze sporu podporován judikaturou, která se týká otázky subjektivní stránky u daňové kriminality, a to právě s akcentem na výsledný trestný záměr zkrácení daňové povinnosti u DPH, kterým byli dovolatelé při zdánlivě korektní obchodní činnosti vedeni. V těchto souvislostech státní zástupkyně odkázala na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.

10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1055/2012. Přiměřeně lze v posuzovaném směru vycházet i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1167/2012, podle nějž „o přímém úmyslu u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku svědčí především takový způsob spáchání, který spočívá v předstírání neexistujících skutečností“, když takový způsob obchodování, který nebyl založen na samostatném obchodním postupu zúčastněných podnikatelských subjektů za účelem dosažení zisku, ale na vytváření, popř. umožnění pouhé fikce takového obchodování, sloužící k zakrytí nesplněné daňové povinnosti při obchodování s nezdaněným zbožím dovezeným z daňového území EU, takový právní závěr jen podporuje.

O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konečně opřeli svoje dovolání odsouzení J. Š. a Mgr. R. B. Obviněný J. Š. uvedl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, jestliže mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků, uložených na tam označeném bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR. Obviněný J. Š. však svým dovoláním zpochybňuje jiný, než v odvolacím řízení přezkoumaný rozsudečný výrok, tedy napadá výrok, o kterém soud nerozhodl ve druhém stupni za podmínek § 265a odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003 o nepřípustnosti dovolání). Ve vztahu k témuž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naproti tomu formálně přípustným způsobem namítl dovolatel Mgr. R. B., že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. V uvedené souvislosti poukázal na uloženou výměru hlavního trestu (trest odnětí svobody na sedm let a šest měsíců), který považuje za dostatečný způsob svého trestního postihu a s přihlédnutím k zákonným zásadám pro ukládání trestů § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku dovozuje, že peněžitým trestem ve výši 1 000 000 Kč byl potrestán paradoxně za to, že žije řádným rodinným životem, a navíc jej uložení takového trestu staví do postavení organizátora. Uvedenou dovolací argumentaci v této části však nelze považovat za kvalifikovanou a způsobilou k věcnému projednání, ačkoliv dovolatel při jejím uplatnění zdůraznil svoji povědomost o věcném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to zejména z hlediska judikatorního způsobu jeho negativního vymezení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zvolená dovolací námitka se totiž vztahuje výlučně k otázce celkové přiměřenosti jeho trestního postihu, k jejímuž přezkumu rozhodně neslouží řízení před dovolacím soudem, jak ostatně vyplývá z jím správně použitého judikatorního odkazu.

Ze všech shora podrobně rozvedených důvodů tedy závěrem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovoláních odsouzených R. B., P. D., R. I. V., S. N. a Mgr. R. B. rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se jako zjevně neopodstatněná odmítají a o dovolání odsouzeného J. Š. aby rozhodl tak, že se odmítá jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) a h) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a l) tr. ř. byly uplatněny v podstatě v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud však současně poznamenává, že k doplnění dovolání datovaného 25. 4. 2015, doručeného Nejvyššímu soudu dne 29. 4. 2015, které si sepsal sám obviněný O. R., přičemž se tak stalo již po lhůtě určené pro podání dovolání (srov. § 265e odst. 1 tr. ř.), v níž je možné měnit rozsah a důvody dovolání (srov. § 265f odst. 2 tr. ř.), nemohl Nejvyšší soud blíže přihlížet z následujících důvodů. Obviněný je oprávněn podat dovolání zásadně jen prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Obhájce je totiž osobou znalou práva tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a s rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i takovým obviněným, který nemá potřebné právní znalosti. Zároveň povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.

Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované pod č. 993-II., svazek 35/2007 Soub. tr. rozh. NS). O tom, že dovolání může obviněný podat jen prostřednictvím obhájce, a o dalších podmínkách k podání dovolání musí být obviněný řádně poučen, čemuž Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 11.

7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, dostál. Jen pro úplnost k tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud v tomto doplnění dovolání obviněný O. R. konkrétně uváděl, že odvolací soud měl vyjít ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ze znění jeho ustanovení § 8 a dále ze znění ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona, nemůže být tato námitka důvodná, neboť oba nižší soudy rozhodovaly o trestní odpovědnosti obviněného (stejně jako dalších obviněných) jako fyzické osoby (nikoli tedy o trestní odpovědnosti právnické osoby, kterou upravuje zmíněný zákon).

Obdobně nedůvodnou je i námitka o údajném „nerespektování precedentního práva“, a to s odkazem na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť obviněný považuje soud za správní orgán. Soud není správním orgánem, což vyplývá zejména z Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), která je založena na dělbě moci – moc zákonodárná, výkonná a soudní (srov. čl. 81 až 96 Ústavy), a z navazujících zákonů (srov. zejména zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

Soudní moc je součástí státní moci, nikoli však moci výkonné, kam patří správní orgány (např. typicky ministerstva, orgány Policie ČR, jiné správní úřady, obecní úřady, krajské úřady apod., přesněji řečeno osoby kompetentní tyto úřady reprezentovat, čili osoby mající pravomoc). Soudnictví jako specifická činnost státu je vykonávána jménem republiky nezávislými soudy, které nalézají právo, a to specifickými v zákonech stanovenými metodami a v zákonech stanovených procesních formách. Charakteristickými rysy soudů jsou zejména jejich nezávislost, vázanost pouze zákonem a zpravidla veřejnost soudního jednání.

Úkolem soudů je zejména rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu (civilní soudnictví), rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popř. jiná opatření (trestní soudnictví), přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (správní soudnictví), a to v soudním řízení upraveném zvláštními zákony.

Naproti tomu pojem správní orgán je pojem používaný zejména ve správním řádu (podobně i v soudním řádu správním) pro vykonavatele veřejné správy, kteří ve správním řízení rozhodují o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy, příp. v jiných zákonem vymezených oblastech veřejné moci (např. v oblasti samosprávy).

Obvinění J. Š., P. D., R.

I. V., Mgr. R. B., S. N. a O. R. uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení.

Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr.

ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr.

ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17.

května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn.