5 Tdo 1488/2014-II.-299
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2015 o dovolání
obviněného Mgr. R. B., a obviněného P. D., proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod
sp. zn. 61 T 32/2012, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění Mgr. R. B. a P. D. n e berou do vazby.
Obviněný Mgr. R. B. v současné době vykonává ve Věznici Z. trest odnětí svobody
v trvání 7 let a 6 měsíců, který mu byl uložen podle § 240 odst. 3 trestního
zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr.
zákoník“) rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2.
2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Obviněný P. D. v současné době vykonává ve Věznici H. trest odnětí svobody v
trvání 6 let, který mu byl uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku rozsudkem
Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T
32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013,
sp. zn. 6 To 32/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku
spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud projednal dne 30. 9. 2015 v neveřejném zasedání dovolání
obviněných J.Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N. a O. R. proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T
32/2012, a rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I.,
tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B.
a P. D. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6
To 32/2013, ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D., včetně všech rozhodnutí na
tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v
Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání
obviněného J. Š. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013,
sp. zn. 6 To 32/2013, v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle § 70 odst.
1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, včetně všech rozhodnutí
na tuto část zrušeného výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
dovolání obviněných R. I. V., S. N. a O. R. odmítl.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti se
shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení současně o
vazbě obviněných Mgr. R. B. a P. D.
Podle ustanovení § 67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže
z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu
vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o
který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem
na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán,
nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména
uložením některého z předběžných opatření.
V projednávané věci byla obviněnému Mgr. R. B. do uloženého nepodmíněného
trestu odnětí svobody započtena doba zadržení od 25. 1. 2012 od 7:30 hodin do
26. 1. 2012 do 21:30 hodin a doba zadržení od 21. 3. 2012 od 10:00 hodin do 22.
3. 2012 do 21:00 hodin (srov. č. l. 6946 spisu). Obviněný Mgr. R. B. tedy nebyl
v této trestní věci vazebně stíhán. Jmenovaný obviněný byl dne 13. 1. 2014
předveden Policií České republiky do uloženého trestu odnětí svobody (srov. č.
l. 7464 spisu). Jak bylo Nejvyšším soudem dále zjištěno, obviněný Mgr. R. B.
byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014,
pravomocně uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne
4. 10. 2013 ve Zlíně převzal písemnou výzvu Krajského soudu v Brně – pobočky
ve Zlíně ze dne 23. 9. 2013, k nastoupení trestu ve věci pod. sp. zn. 61 T
32/2012 s tím, že má povinnost do 7. 10. 2013 nastoupit do Vazební věznice v O.
výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně –
pobočky ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 61 T 32/2012-6294, ve spojení s
rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6To 32/2013 -
6745, kdy zamítnutí jeho žádosti o odklad trestu mu bylo doručeno dne 10. 10.
2013 s tím, že má uložený trest nastoupit nejpozději do 11. 10. 2013, což však
neučinil a ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně zaslal opětovnou žádost
o odklad výkonu trestu odnětí svobody, přičemž písemné zamítnutí jeho žádosti
převzal dne 17. 10. 2013, s uložením nástupu výkonu trestu odnětí svobody
nejpozději do 18. 10. 2013, což také neučinil a dne 21. 10. 2013 byla Krajskému
soudu v Brně – pobočce ve Zlíně doručena žádost o odklad výkonu trestu odnětí
svobody ze strany manželky odsouzeného K. B., přičemž další písemné zamítnutí
této žádosti mu bylo doručeno dne 24. 10. 2013 s tím, že má uložený trest
odnětí svobody nastoupit nejpozději dne 25. 10. 2013, což však rovněž neučinil
až do dne 13. 1. 2014, kdy byl do výkonu trestu dodán, a to na základě příkazu
k dodání do výkonu trestu, vydaného Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně
ze dne 25. 10. 2013. Za spáchání uvedeného přečinu mu byl uložen podle § 337
odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců nepodmíněně.
Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen
do věznice s dozorem. Podle opisu z evidence rejstříku trestů nebyl obviněný
Mgr. R. B. v žádné další trestní věci stíhán. Nejvyšší soud proto při
posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů u obviněného Mgr. R. B.
vzal v úvahu, že nebyl v projednávané trestní věci vazebně stíhán a délku
následujícího výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 7 let a 6 měsíců, z něhož
již přes jeden a půl roku vykonal.
Obviněný Mgr. R. B. byl, jak již bylo shora zkonstatováno, Okresním soudem ve
Zlíně pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za nějž mu byl
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. Uvedeného
přečinu se obviněný Mgr. R. B. dopustil v souvislosti s nenastoupením výkonu
trestu odnětí svobody, který mu byl uložen na základě rozsudku Krajského soudu
v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení
s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání
obviněných Mgr. R. B. a P. D. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne
11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně těchto obviněných v celém rozsahu,
včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nelze převést obviněného Mgr. R. B. do výkonu trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu ve Zlíně vedené
pod sp. zn. 3 T 112/2014, neboť odsuzující rozsudek posledně uváděného soudu ze
dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014, byť tento nebyl zrušen jako navazující
rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř., má svůj podklad ve zrušeném rozhodnutí
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve věci
vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012. Uvedený postup odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž orgány
činné v trestním řízení rozhodující o přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku jsou povinny zjišťovat nejen
skutečnost, zda je rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, jehož
výkon obviněný mařil nebo ztěžoval, pravomocné, ale i to, zda později nedošlo
ke zrušení takového rozhodnutí nebo jeho části v předepsaném řízení (např. v
rámci rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích) – srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 8 Tdo 146/2011. Obdobně je třeba
podle uváděné judikatury postupovat i v projednávané věci obviněného Mgr. R. B., tj. respektovat, že bylo-li posuzované rozhodnutí, jímž byl obviněnému
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, v dovolacím řízení zrušeno, trestní
odpovědnost obviněného za přečin podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku by mohla být
uplatňována jen tehdy, pokud i pozdějším rozhodnutím, které by vzešlo z řízení
následujícím po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, by byl obviněnému
znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, jehož výkon, byť ve vztahu k
původně uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, mařil. Jestliže však
obviněnému nebude znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (např.
proto,
že trestní stíhání bude zastaveno nebo že obviněný bude zproštěn obžaloby), pak
by tato skutečnost pro všechna další navazující řízení o uvedeném přečinu
znamenala, že předmětný nepodmíněný trest odnětí svobody by nebyl vůbec
vysloven, a neexistovalo by tedy ani vykonatelné rozhodnutí, jehož výkon by
obviněný mohl mařit nebo podstatně ztěžovat.
Při zjišťování okolností významných pro rozhodování o vazbě v případě
obviněného P. D. bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že do uloženého nepodmíněného
trestu odnětí svobody mu byla započtena doba zadržení od 25. 1. 2012 od 5:25
hodin do 26. 1. 2012 do 17:40 hodin (srov. č. l. 6939 spisu). Obviněný P. D.
tedy rovněž nebyl v této trestní věci vazebně stíhán. Podle protokolu na č. l.
7416 spisu byl obviněný P. D. do výkonu trestu odnětí svobody dodán Policií
České republiky dne 17. 12. 2013 (srov. č. l. 7420 spisu). Obviněný P. D. má v
současné době z uloženého šestiletého trestu odnětí svobody vykonán téměř jeden
a tři čtvrtě roku. Podle opisu z evidence rejstříku trestů byl obviněný P. D.
před rozhodnutím v této projednávané trestní věci pětkrát odsouzen pro
různorodou trestnou činnost, přičemž poprvé byl odsouzen Okresním soudem v
Bruntále v roce 1999 pro násilnou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí
svobody, v rámci kterého se osvědčil. Rovněž další trest, který mu byl uložen
rozsudkem Okresního soudu v Šumperku v roce 2002 je zahlazen, jakož i další
trest uložený Okresním soudem Klatovy v roce 2007. Podmíněný trest uložený
Okresním soudem v Olomouci v roce 2010 pro přečin podle § 337 tr. zákoníku byl
posléze přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody. Poté byl obviněný
odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále v roce 2010 pro přečiny podle §
274 tr. zákoníku a § 337 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací.
Naposledy byl obviněný P. D. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v
Olomouci ze dne 9. 1. 2014 pro přečin podle § 337 tr. zákoníku, za nějž mu byl
mj. uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců se stanovením
zkušební doby v délce 22 měsíců, která mu skončí dne 18. 11. 2015. Lze tedy
říci, že obviněný P. D. má sice sklony k páchání trestné činnosti, ovšem
předcházející odsouzení a poslední následné odsouzení bylo pro zcela odlišnou
trestnou činnost.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud v tomto stadiu trestního řízení, byť
obvinění Mgr. R. B. a P. D. jsou v této trestní věci nadále stíháni pro shora
uvedenou závažnou trestnou činnost, nezjistil žádné konkrétní skutečnosti,
které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a), b) nebo
c) tr. ř. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, a s ohledem na důvody částečného
zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp.
zn. 6 To 32/2013, pouze na podkladě mj. dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D.,
tedy v jejich prospěch, Nejvyšší soud neshledal u žádného z jmenovaných
obviněných naplněn některý z důvodů vazby ve smyslu § 67 písm. a), b) nebo c)
tr. ř.
S ohledem na to Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za současné situace, kdy je
podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněných Mgr. R. B. a P. D., nejsou
dány podmínky pro jejich vzetí do vazby, a proto rozhodl, že se obvinění Mgr.
R. B. a P. D. ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. neberou do vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. září 2015
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu
Název judikátu: Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. d) tr.ř.
Spisová značka: 5 Tdo 1488/2014
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Důkaz, Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, Výpověď spoluobviněného, Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 tr. zákoník, § 240 odst. 2 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb., § 240 odst. 3 předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí: C
Podána ústavní stížnost.
Výsledek US: odmítnuto
Datum rozhodnutí US: 23.3.2016
5 Tdo 1488/2014-I.-257
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2015 o dovolání
obviněných J. Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N., a R. B., proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, který
rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně –
pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněných
Mgr. R. B. a P. D. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne
11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D.,
včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci
přikazuje, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu
z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l .
III. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání
obviněného J. Š. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v té části výroku o trestu, jímž mu byl
podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci –
peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H.
V. Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 904
29, SRN, č. ú. ......, vedeného u banky – Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci
1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738.937,87 EUR ke dni
zajištění, včetně všech rozhodnutí na tuto část zrušeného výroku obsahově
navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R.
I. V., S. N. a R. B. o d m í t a j í.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, byli obvinění J. Š. za jednání pod bodem I. a II.1 – II.7, M. J. za jednání pod bodem I. a II.3 – II.7, P. D. za jednání pod bodem I. a II.1,
R. I. V. za jednání pod bodem I., Mgr. R. B. za jednání pod bodem I. a II.2 –
II.5, J. M. za jednání pod bodem I. a II.1 – II.7, S. N. za jednání pod bodem
II.3 – II.7, S. P. za jednání pod bodem II.1 – II.3 a O. R. za jednání pod
bodem II.1 – II.3, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále
jen „tr. zákoník“) spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
kterého se měli zkráceně dopustit tím, že
v období od 23. 3. 2010 do 17. 3. 2011
J. Š., jako vedoucí a řídící člen skupiny a dále jako jednatel společnosti S. H. V. Metal Steel UG GmbH, se sídlem Fürther Strasse 27, 90427 Nürnberg,
Německo (dále jen „S. H. V. Metal Steel“), a současně též jako osoba fakticky
jednající za firmu Bladewell, s. r. o., IČ: 28336160, se sídlem Říčanská
1984/5, 101 00 Praha 10 – Vinohrady (dále jen „Bladewell“),
společně s dalšími osobami, a to
M. J., v době od 23. 3. 2010 do 25. 5. 2010 jednatelem společnosti FULL POWER,
s. r. o., IČ: 28902921, se sídlem Točitá 1549/35, 140 00 Praha 4 – Krč (dále
jen „FULL POWER“), a po 25. 5. 2010 jako osobou fakticky jednající za
společnost FULL POWER, a současně v době od 24. 1. 2011 do 31. 3. 2011,
jednatelem společnosti ROBKO, s. r. o., IČ: 292 53 225, se sídlem Na Zámecké
1518/9, 140 00 Praha – Nusle (dále jen „ROBKO“),
P. D., v době od 23. 3. 2010 do 29. 12. 2010 jednatelem společnosti JAVAGATE,
s. r. o., IČ: 27212335, se sídlem Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10 – Strašnice
(dále jen „JAVAGATE“), a v době od 29. 12. 2010 pak fakticky jednajícím za tuto
obchodní společnost a jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE,
R. I. V., jednatelem obchodní společnosti Bladewell,
Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, a. s., IČ:
60717998, se sídlem U Tescomy 245, 760 01 Zlín (dále jen „COMERCIO ZLÍN“),
J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus, a. s., IČ:
26873354, se sídlem Pekařská 2812, 746 01 Opava (dále jen „ESB Euro
Scarrabeus“),
S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading, s. r. o., IČ: 36 865 516,
se sídlem Panenská 8, 811 03 Bratislava, Slovenská republika (dále jen „Slovak
metal trading“),
S. P., fakticky jednajícím za obchodní společnost MONDAL, s. r. o, IČ: 291 89
811, se sídlem náměstí Svobody 93/22, 602 00 Brno (dále jen „MONDAL“),
O. R., jednatelem společnosti MONDAL,
po předchozí vzájemné, a to i konkludentní domluvě s J. Š. a po naplánování
zamýšlené trestné činnosti a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z
trestné činnosti v úmyslu všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit tak sebe ke
škodě České republiky, vytvořili z obchodních společností FULL POWER,
JAVAGATE, Bladewell, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, S. H. V.
Metal Steel,
ROBKO, Slovak Metal Trading, MONDAL, SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o.,
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/, TSR Czech Republic, s. r. o., a dalších,
účelové obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy a
prodeje zboží – barevných a jiných kovů, kdy jediným cílem a účelem těchto
obchodů bylo zkrátit, resp. neodvést daň z přidané hodnoty u prvního článku
obchodního řetězce, takzvaného ztraceného obchodníka, který pořizoval zboží od
dodavatele z Evropské unie (dále jen „EU“), přičemž další společnosti zařazené
do řetězce plnily funkci takzvaných nárazníkových společností, když nákupy a
prodeje v rámci těchto řetězců účelově realizovaly, a to nikoliv s cílem
uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s cílem spáchat daňový podvod a tuto
protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní činností zastřít, přičemž
zapojení se jednotlivých společností a jejich pořadí v účelových obchodních
řetězcích v průběhu času operativně a účelově obměňovali, když
I. nejprve v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 J. Š., a to po dohodě s M. J., P. D.,
Mgr. R. B., J. M. a R. I. V., vytvořil účelové obchodní řetězce ve složení:
ZIN, s. r. o. /SK/, IN STEEL, s. r. o. /SK/, FULL POWER, JAVAGATE, COMERCIO
ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, Bladewell,
kdy zapojení a pořadí firem v řetězci v čase měnili, popřípadě do řetězců
zapojili i jiné firmy,
když pak následně J. Š. buď sám, nebo zprostředkovaně sjednával dodávky zboží
na společnost FULL POWER, a to od dodavatelů ze států EU, převážně od
slovenských dodavatelů, resp. od společností ZIN, s. r. o., IČ: 30776520, se
sídlem Mýtné Nám. 464, 966 53 Hronský Beňadík (dále jen „ZIN“) a IN STEEL, s. r. o., IČ: 44631197, se sídlem Heyrovského 13, 841 03 Bratislava (dále jen „IN
STEEL“), a následně dojednával prodeje tohoto zboží prvním a dalším
nárazníkovým společnostem a jeho prodej konečnému odběrateli, a to tak, že sám
nebo zprostředkovaně prováděl objednávky zboží, určoval cenu, sjednával
přepravu a určoval místo nakládky a vykládky zboží, kdy jménem společností FULL
POWER, JAVAGATE a Bladewell prováděl obchody sám, se souhlasným vědomím jejich
jednatelů, když Mgr. R. B. jednajícímu za společnost COMERCIO ZLÍN a J. M. jednajícímu za společnost ESB Euro Scarrabeus předával informace a dával pokyny
k nákupům a prodejům zboží přes společnosti COMERCIO ZLÍN a ESB Euro
Scarrabeus, jakož i k vystavení účetních dokladů k těmto obchodům a provádění
plateb tak, aby korespondovaly s formálně realizovanými obchody v rámci celého
řetězce, kdy dále udílel pokyny M. J. a P. D. k hotovostním výběrům z
bankovních účtů jejich společností, když takto vybrané peníze od nich přebíral
a sám prováděl elektronicky bezhotovostní dispozice s peněžními prostředky na
bankovních účtech společností FULL POWER, JAVAGATE a Bladewell, kdy si předem
za tímto účelem obstaral od M. J., P. D. a R. I. V. přístupové kódy k
elektronickému bankovnictví účtů těchto společností, a dále udílel pokyny P. D. k objednávkám a organizaci přepravy pro většinu obchodů plynoucích přes účelové
obchodní řetězce, což P. D. vědomě, bez připomínek a za odměnu činil. M. J.
sám, v době od 23. 3. 2010 do 25. 5. 2010 jako jednatel společnosti FULL
POWER a v době od 25. 5. 2010 do 31. 10. 2010 jako osoba fakticky jednající za
společnost FULL POWER podle pokynů J. Š., a za jím slíbenou a také fakticky
vyplácenou finanční či jinou hmotnou odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se
tak na úkor České republiky, zařadil svoji společnost FULL POWER do účelových
obchodních řetězců na pozici ztraceného obchodníka, kdy nechal J. Š., aby
jménem společnosti FULL POWER nakoupil a prodal zboží v rámci obchodních
řetězců, vystavil příslušné doklady a provedl úhrady tak, aby korespondovaly s
realizovanými účelovými obchody, když J. Š. předtím dobrovolně předal oprávnění
k provádění elektronického bankovnictví k účtům FULL POWER, popřípadě podle
pokynů J. Š. vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů FULL POWER, a
předával je následně J. Š.,
kdy takto J. Š. se souhlasným vědomím M. J., nakoupil barevné a jiné kovy od
dodavatelů ze Slovenska, a to společností ZIN a IN STEEL, popřípadě od jiných
společností ze států EU, a to na základě konkrétních faktur uvedených ve výroku
rozsudku v Tabulce č. 1,
a následně takto nakoupené zboží J. Š., se souhlasným vědomím M. J., prodal
obchodní společnosti JAVAGATE a v jednom případě společnosti ESB Euro
Scarrabeus, a to na základě konkrétních faktur uvedených v Tabulce č. 2 ve
výroku rozsudku,
přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes účelové obchodní řetězce
uskutečňoval J. Š. s cílem zkrátit, resp. neodvést daň a s cílem tuto podvodnou
společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž
zkrátil daň u společnosti FULL POWER o částku 50 301 048,58 Kč,
když M. J., jako jednatel tedy osoba odpovědná za společnost FULL POWER v
rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v
daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER
- za první čtvrtletí 2010 podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 28. 4. 2010,
které podepsal, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 1 921 303,33
Kč z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku,
a dále s cílem zbavit se zodpovědnosti k povinnosti přiznat a zaplatit DPH z
prodejů zboží realizovaných ve druhém, třetím a čtvrtém čtvrtletí 2010, převedl
dne 25. 5. 2010 svůj obchodní podíl a funkci jednatele ve společnosti FULL
POWER na osobu polské státní příslušnosti S. W., tzv. „bílého koně“, i když
dál společně s J. Š. obstarávali veškerou činnost společnosti FULL POWER, a to
tak, že ponechal J. Š. realizovat nákupy a prodeje barevných a jiných kovů,
vystavovat příslušné doklady a provádět transakce s peněžními prostředky na
bankovních účtech společnosti FULL POWER, ke kterým měl i po převodu firmy
dispoziční právo, přičemž úmyslně nepředal doklady o uskutečněných a přijatých
zdanitelných plněních jednateli společnosti S. W., když sám z vlastní
iniciativy i po převedení firmy nechal zpracovat daňová přiznání k dani z
přidané hodnoty za druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 s nulovými hodnotami,
kdy na tato daňová přiznání nechal obstarat podpis S. W. a následně tato daňová
přiznání ve dnech 27. 7.
2010, 27. 10. 2010 a 27. 1. 2011 doručil nebo nechal
doručit Finančnímu úřadu pro Prahu 4, a tedy v příslušných daňových přiznáních
k DPH společnosti FULL POWER, v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004
Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu z dodání zboží s místem
plnění v tuzemsku, a to
- za druhé čtvrtletí roku 2010 ve výši 32 052 803,38 Kč,
- za třetí čtvrtletí roku 2010 ve výši 14 451 505,81 Kč,
- za čtvrté čtvrtletí roku 2010 ve výši 1 875 436,06 Kč,
čímž zkrátil daň celkem o částku 50 301 048,58 Kč. P. D., jako jednatel společnosti JAVAGATE pak podle operativních pokynů J. Š. a
za jím slíbenou a i fakticky vyplácenou finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a
obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 svoji společnost JAVAGATE do účelových obchodních řetězců na
pozici první nárazníkové společnosti a účelově pak nechal J. Š., aby tento
jménem společnosti JAVAGATE formálně nakoupil a prodal zboží, aby vystavil,
popřípadě nechal vystavit, příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a aby
provedl platby z bankovních účtů společnosti JAVAGATE, když předtím P. D. předal J. Š. oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům
JAVAGATE, popřípadě sám, podle pokynů J. Š., vybíral v hotovosti peníze z
bankovních účtů společnosti JAVAGATE a předával je J. Š., a dále podle pokynů
J. Š. sjednával a organizoval přepravy zboží, přičemž tyto účelové nákupy a
prodeje zboží prostřednictvím společnosti JAVAGATE nechal P. D. uskutečňovat na
základě předchozí domluvy spolupachatelů s cílem zkrátit daň u společnosti FULL
POWER a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a
ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301
048,58 Kč. Mgr. R. B., jako předseda představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN podle
operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a
prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit
se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 společnost COMERCIO ZLÍN do účelových obchodních řetězců na pozici druhé
nárazníkové společnosti, kdy jménem společnosti COMERCIO ZLÍN nakoupil zboží –
barevné a jiné kovy od společnosti JAVAGATE, když takto nakoupené zboží, podle
podrobných pokynů J. Š. dál obratem prodával společnostem ESB Euro Scarrabeus a
Bladewell, popřípadě dalším společnostem, když nechal vždy vystavit příslušné
doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s
deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN, přičemž
tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN uskutečňoval
s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER a s cílem tuto podvodnou společně
páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň
u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. J. M., jako předseda představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus podle
operativních pokynů J.
Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a
prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit
se na úkor České republiky, v době od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010 zapojil
vědomě a cíleně svoji společnost ESB Euro Scarrabeus do účelových obchodních
řetězců na pozici první, druhé a třetí nárazníkové společnosti, když jménem
této společnosti nakoupil zboží – barevné a jiné kovy od společnosti COMERCIO
ZLÍN, JAVAGATE, FULL POWER, popřípadě od jiných společností, kdy takto
nakoupené zboží podle operativních pokynů J. Š. dál obratem prodával
společnosti Bladewell, popřípadě dalším společnostem, přičemž podle pokynů J. Š. nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady
tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes
společnost ESB Euro Scarrabeus, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží
přes společnost ESB Euro Scarrabeus uskutečňoval s cílem zkrátit daň u
společnosti FULL POWER za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem
tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její
odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. R. I. V., jako jednatel společnosti Bladewell po vzájemné dohodě a podle
operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a také fakticky vyplacenou
finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v
době od 23. 3. do 31. 10. 2010, zapojil vědomě a cíleně, svoji společnost
Bladewell do účelových obchodních řetězců na pozici třetí a čtvrté nárazníkové
společnosti a nechal J. Š., aby jménem společnosti Bladewell nakoupil zboží –
barevné a jiné kovy od společností ESB Euro Scarrabeus a COMERCIO ZLÍN a dál
takto nakoupené zboží prodal obchodníkům s kovy a hutním materiálem, když dále
nechal J. Š. vystavit příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a provádět
platby z bankovních účtů společnosti Bladewel, když J. Š. předtím předal
oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům Bladewell, přičemž
tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost Bladewell nechal
uskutečňovat s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER za první, druhé,
třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou
trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u
společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. II. v době od 10. 1. 2011 do 17. 3. 2011
J. Š., jako jednatel společnosti S. H. V. Metal Steel a současně jako osoba
fakticky jednající za firmu Bladewell, společně s Mgr. R. B., předsedou
představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, J. M., předsedou představenstva
společnosti ESB Euro Scarrabeus, O. R., jednatelem společnosti MONDAL, S. P.,
fakticky jednajícím za společnost MONDAL, M. J., fakticky jednajícím za
společnost FULL POWER a současně jednatelem společnosti ROBKO, S. N.,
jednatelem společnosti Slovak metal trading, a P. D.
jediným disponentem
bankovních účtů společnosti JAVAGATE a fakticky jednajícím za tuto společnost,
pak po předchozí vzájemné domluvě a naplánování své trestné činnosti, po
učiněné dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti, v úmyslu všech zkrátit
daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, vytvořili účelové obchodní
řetězce, do kterých zapojili své firmy, přes které pak realizovali spekulativní
nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, kdy jediným cílem a účelem
těchto obchodů bylo zkrácení daně z přidané hodnoty,
kdy takto nejprve J. Š. po vzájemné společné dohodě se S. P. a O. R. a dále
společně s J. M., vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – S. H. V. Metal Steel /D/ – MONDAL – ESB
Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic, s. r. o.,
přes který plánovali realizovat obchody – nákupy a prodeje hutního materiálu,
když první obchod uskutečnili tak, že:
1. J. Š. jménem své společnosti S. H. V. Metal Steel nakoupil 24,09 tun
niklových katod od německého dodavatele ThyssenKruup Metallurgie GmbH a nechal
dodávku přepravit konečnému odběrateli v řetězci, společnosti TSR Czech
Republic, s. r. o., přičemž formálně zboží jménem společnosti S. H. V. Metal
Steel prodal, fakturou č. ..., ze dne 10. 1. 2011 na částku 464 937 EUR
společnosti MONDAL, a následně S. P., který se souhlasným vědomím R. B. fakticky jednal za společnost MONDAL, pak podle pokynů J. Š. formálně zboží
prodal společnosti ESB Euro Scarrabeus, když k tomuto prodeji vystavil jménem
společnosti MONDAL fakturu č. ... ze dne 12. 1. 2011 na částku 13 088 531,70 Kč
z toho DPH 2 617 706,34 Kč, přičemž J. M. pak jménem své společnosti ESB Euro
Scarrabeus formálně zboží dál prodal společnosti TSR Czech Republic, s. r. o.,
a po úhradě kupní ceny odběratelem TSR Czech Republic, s. r. o., provedl podle
pokynů J. Š. úhradu kupní ceny dodavateli MONDAL tak, že peníze převedl na
pokyn J. Š., ve prospěch bankovního účtu společnosti FULL POWER č. ...., odkud
peníze dne 14. 1. 2011 J. Š. převedl na bankovní účet společnosti JAVAGATE
č. ...., a z tohoto účtu peníze vybral ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle
pokynu J. Š., P. D., jediný disponent předmětného bankovního účtu společnosti
JAVAGATE, přičemž z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro
Scarrabeus nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 617 706,34 Kč,
2. druhý obchod uskutečnili tak, že:
J. Š. jménem své společnosti S. H. V. Metal Steel objednal dne 11. 1. 2011
dodávku 24 tun niklových katod u německého dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie
GmbH, a následně dne 12. 1. 2011 zadal z bankovního účtu společnosti S. H. V. Metal Steel č. .... příkaz k úhradě částky ve výši 459 950,64 EUR ve prospěch
dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, kdy poté dodavatel zboží vyexpedoval,
když následně byla dodávka podle pokynů Mgr. R. B. udělených řidiči, který
dodávku přepravoval, dopravena do firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., IČ:
27416771, Dobročovice 22, 250 82 Úvaly, a následně část dodávky v objemu 12 tun
pak byla podle pokynů Mgr. R. B. prodána odběrateli KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a.
s.,
přes firmu Bladewell, IČ: 28336160 a druhá část dodávky v objemu 11,96 tun
byla podle pokynů J. Š. přepravena z firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., a
prodána přes firmy MONDAL a ESB Euro Scarrabeus odběrateli TSR Czech Republic,
přičemž daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB
Euro Scarrabeus na základě faktury č. ..... ze dne 17. 1. 2011 na částku 6 761
174,10 Kč, z toho DPH 1 126 862,35 Kč, kterou podle pokynů J. Š. a se
souhlasným vědomím O. R., vystavil S. P., nepřiznali DPH na výstupu ve výši 1
126 862,35 Kč, a v případě prodeje části zboží přes společnost Bladewell daň
zkrátili tak, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH na vstupu u
společnosti Bladewell v celkové výši 1 077 727 Kč,
3. a dále poté, co příkaz k úhradě částky 459 950,64 EUR z účtu S. H. V. Metal Steel ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH nebyl bankou
proveden a částka byla bankou zablokována a následně zajištěna Policií České
republiky, Krajské ředitelství Zlínského kraje, vytvořili J. Š., Mgr. R. B., J. M., M. J., O. R., S. P. a S. N. nový účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – COMERCIO ZLÍN – Slovak metal trading /SK/ –
FULL POWER – MONDAL – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic,
přes který zrealizovali ve čtyřech případech v době od 19. 1. 2011 do 7. 2. 2011 nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tím
způsobem, že z prodejů zboží společností FULL POWER, a to odběrateli MONDAL
nepřiznali DPH na výstupu ve výši nejméně 4 055 647 Kč z celkového objemu
úplaty uhrazené ve prospěch společnosti FULL POWER ve výši 24 329 017,85 Kč
včetně DPH,
4. dále v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 pak J. Š. společně s M. J.,
S. N., Mgr. R. B. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – COMERCIO ZLÍN – Slovak metal trading /SK/ –
FULL POWER – SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o. – ESB Euro Scarrabeus – TSR
Czech Republic,
přes který v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 realizovali v jednom případě
nákup a prodej 24 tun niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje
zboží společností FULL POWER, na základě konkrétně ve výroku rozsudku uvedených
daňových dokladů, faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali DPH na
výstupu ve výši 2 365 211,14 Kč,
5. a dále v době od 1. 3. 2011 do 17. 3. 2011 vytvořili J. Š. společně
s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. další účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ – COMERCIO ZLÍN – Slovak metal trading /SK/
– ROBKO – SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o. – ESB Euro Scarrabeus – TSR
Czech Republic,
přes který v době od 1. 3. do 17. 3. 2011 zrealizovali ve dvou případech nákup
a prodej niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností
ROBKO na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených
faktur vydaných společností ROBKO, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 3
933 340,90 Kč,
6. dále v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 2. 2011
J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M.
vytvořili další účelový obchodní řetězec
ve složení:
TRAXYS /D/ – Slovak metal trading /SK/ – FULL POWER – SPORTHOUSE CZ
Corporations – ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic,
přes který realizovali od přesně nezjištěné doby v únoru 2011 do 17. 2. 2011
dva nákupy a prodeje niklových katod, když daň zkrátili tím způsobem, že z
prodeje zboží společností FULL POWER, na základě daňových dokladů, ve výroku
rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali
DPH na výstupu v celkové výši 4 671 932,40 Kč,
7. nakonec pak v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 3. 2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec
ve složení:
TRAXYS /D/ – Slovak metal trading /SK/ – ROBKO – SPORTHOUSE CZ Corporations –
ESB Euro Scarrabeus – TSR Czech Republic,
přes který od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 3. 2011 zrealizovali
devatenáct nákupů a prodejů niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili
tak, že z prodejů zboží společností ROBKO, a to na základě daňových dokladů, ve
výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností ROBKO,
nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 18 475 679,75 Kč,
čímž byla společnými jednáními uvedenými pod bodem II/1-7 zkrácena daň v
celkové výši 38 324 109,88 Kč,
přičemž J. Š. dále k obchodům podle bodů 1 –7, po dohodě,
- sjednal s konečným odběratelem TSR Czech Republic odběry zboží realizované
přes účelové obchodní řetězce, když
- s O. R. dohodl, že tento mu přenechá k volné dispozici svoji společnost
MONDAL a předá mu kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví
bankovního účtu MONDAL za účelem provádění peněžních transakcí tak, aby
korespondovaly s realizovanými obchody, a dále, že ponechá S. P., aby tento
podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL vystavoval příslušné faktury, to
vše k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně, což O. R. učinil, čímž umožnil, aby J. Š. udílel pokyny S. P. k vystavení faktur o
prodejích zboží z MONDAL na ESB Euro Scarrabeus, což S. P. činil, přičemž J. Š. sám podle vlastního uvážení prováděl úhrady z bankovního účtu společnosti
MONDAL,
- dále J. Š., jako osoba, která fakticky jednala za společnost Bladewell v
daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti Bladewel za leden 2011,
podaném na FÚ pro Prahu 10 v nezjištěný den v březnu 2011, které nechal
zpracovat, v rozporu s ustanovením § 73 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 1 077 727
Kč, když pořízení zboží od společnosti S. H. V. Metal Steel nepravdivě, resp. v
rozporu se skutečností deklaroval jako nákup pořízený v České republice,
- dále J. Š. předával podklady a udílel pokyny Mgr. R. B. k sjednávání přepravy
zboží ve vztahu k objednávkám zboží u dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH
na odběratele COMERCIO ZLÍN, což Mgr. R. B. s vědomím faktického fungování
účelového obchodního řetězce dobrovolně činil,
- dále udílel pokyny J. M., k provádění objednávek zboží jménem Slovak Metal
trading u německého dodavatele TRAXYSS, udílel pokyny S. N.
k vystavení faktur
na dodávky zboží ze společnosti Slovak metal trading na odběratele MONDAL,
popřípadě FULL POWER, a to k provádění úhrad z bankovního účtu společnosti
Slovak metal trading tak, aby korespondovaly s nákupy zboží, popřípadě tyto
úhrady prováděl sám, když si předtím po dohodě od S. N. opatřil kartu a
přístupové kódy k elektronickému bankovnictví tohoto účtu,
- a dále udílel pokyny P. D., k jednotlivým výběrům peněz z bankovního účtu
společnosti JAVAGATE a následně pak tyto peníze od P. D. přebíral a nakládal s
těmito podle vlastního uvážení,
- dále udílel pokyny M. J. k vystavení příslušných dokladů o nákupech a
prodejích zboží přes společnosti FULL POWER a ROBKO, popřípadě tyto doklady
nechal sám vystavit, kdy dále sám prováděl elektronické peněžní transakce na
bankovních účtech společností FULL POWER, ROBKO a SPORTHOUSE Corporatin CZ,
když si předtím, za tímto účelem a také pro usnadnění svého řízení a k přehledu
toku peněz z účelových obchodů obstaral od M. J. a M. C., jednajícího za
společnost SPORTHOUSE Corporations CZ, karty a přístupové kódy k elektronickému
bankovnictví k účtům těchto společností,
což vše plánovitě činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně
páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň
u společnosti MONDAL o 3 744 568,69 Kč, u společnosti FULL POWER o 11 092
793,54 Kč, u společnosti ROBKO, o 22 409 020,65 Kč, a u společnosti Bladewell o
1 077 727 Kč, tedy celkem zkrátil daň o 38 324 109,88 Kč,
Mgr. R. B. pak v případě obchodů podle bodů 2, 3, 4 a 5, podle pokynu J. Š.,
objednal zboží u německé společnosti Thyssen Krupp Metallurgie GmbH
(ThyssenKrupp..), sjednával přepravu zboží, kdy uskutečňoval formálně řádné
nákupy a prodeje zboží přes firmu COMERCIO ZLÍN prováděl úhrady a přijímal
platby tak, aby korespondovaly s nákupem a prodejem zboží podle fakturace, a
dále udílel pokyny ke sjednání dílčí přepravy J. M., což vše činil s cílem
zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít
a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty u společnosti
FULL POWER o částku 6 420 861,14 Kč, u společnosti Bladewell o částku 1 077 727
Kč a u společnosti ROBKO o částku 3 933 340,90 Kč, tedy celkem o 11 431 929,04
Kč,
J. M. v případech uvedených pod body 1-7, uskutečňoval formálně řádné nákupy a
prodeje zboží přes firmu ESB Euro Scarrabeus, když prováděl úhrady a přijímal
platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace,
objednával podle pokynů Mgr. R. B. dílčí přepravy zboží, což činil s cílem
zkrátit daň a z důvodu tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost
zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o
částku 3 744 568,69 Kč, u společnosti FULL POWER o částku 11 092 793,54 Kč a u
společnosti ROBKO o částku 22 409 020,65 Kč, tedy celkem o 37 246 382,88 Kč,
S. N. v případech podle bodů 3, 4, 5, 6 a 7 dále po dohodě s J. Š. přenechal
společnost Slovak metal trading k volné dispozici J. Š., resp.
k zapojení do
účelových obchodních řetězců a k provádění spekulativních obchodů za účelem
zkrácení daně z přidané hodnoty, když předal J. Š. kartu a přístupové kódy k
elektronickému bankovnictví bankovního účtu Slovak metal trading k provádění
peněžních operací tak, aby tyto korespondovaly s realizovanými obchody,
popřípadě sám, podle pokynů J. Š. uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje
zboží přes svoji firmu Slovak metal trading a prováděl úhrady a přijímal platby
tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace, což činil s
cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost
zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER
o částku 11 092 793,54 Kč a u společnosti ROBKO o částku 22 409 020,65 Kč, tedy
celkem o 33 501 814,19 Kč,
M. J., jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER i po převodu
obchodního podílu a převedení jednatelství na Poláka S. W., a dále jako
jednatel společnosti ROBKO v případech podle bodů 3, 4, 5, 6 a 7, po dohodě s
J. Š., přenechal vědomě a účelově J. Š. společnosti FULL POWER a ROBKO, a to k
provádění spekulativních obchodů za účelem krácení daně a k provádění peněžních
transakcí jménem obou společností tak, aby korespondovaly s realizovanými
obchody, když J. Š. předtím předal dobrovolně karty a přístupové kódy k
bankovním účtům těchto společností, přičemž jménem společnosti FULL POWER v
zákonné lhůtě k 25. 4. 2011 ani později nepodal daňové přiznání k dani z
přidané hodnoty společnosti FULL POWER za první čtvrtletí 2011, kdy tak v
rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 11 092 793,54 Kč z uskutečněných
zdanitelných plnění, prodejů zboží společnostem MONDAL a SPORTHOUSE CZ
Corporations a v daňovém přiznání společnosti ROBKO za první čtvrtletí 2011,
podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 2. 5. 2011, v rozporu s ustanovením §
21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v
celkové výši 22 409 020,65 Kč z realizovaných zdanitelných plnění, tedy celkem
zkrátil daň o 33 501 814,19 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání DPH
u společnosti ROBKO a aby zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její
odhalení, převedl společnost ROBKO a jednatelství v této společnosti dne 31. 3. 2011 na tzv. „bílého koně“, Poláka M. C., kdy tento převod byl již předem
projednán,
P. D., jako jediný disponent bankovních účtů společnosti JAVAGATE v případu
podle bodu 1, pak v souladu s předchozím ujednáním podle pokynů J. Š. přijal na
bankovní účet společnosti JAVAGATE č. .... dne 14. 1. 2011 bez právního důvodu
peněžní částky v celkové výši 533 300 EUR, přičemž se jednalo o peníze z tohoto
obchodu a následně ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š. peníze
hotově v celkové částce 530 339,06 EUR z účtu vybral a dobrovolně předal J. Š.,
kdy dále P. D. i v jiných případech v době od 14. 1. do 18. 3. 2011 přijímal
podle pokynů J. Š. na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ....
bez právního
důvodu peněžní částky pocházející ze spekulativních obchodů přes obchodní
řetězce, když následně tyto peníze na pokyny J. Š. vybíral a předával J. Š.,
čímž zkrátil daň u společnosti Bladewell o částku 2 617 706,34 Kč,
S. P., jako zplnomocněná osoba fakticky jednající za společnost MONDAL, v
případech obchodů podle bodů 1, 2 a 3, po vzájemné dohodě a předchozím
naplánování, podle pokynů J. Š. zapojil společnost MONDAL do účelových
obchodních řetězců, když sám nebo prostřednictvím jiné osoby vystavoval
příslušné faktury na prodej zboží firmě ESB Euro Scarrabeus, a dále v zákonných
lhůtách ani později nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH
společnosti MONDAL za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením §
21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu
ve výši 3 744 568,69 Kč a ani nepředal jednateli společnosti O. R. doklady o
uskutečněných zdanitelných plněních a neinformoval ho o povinnosti přiznat daň,
což vše činil v úmyslu zkrátit daň, zastřít svoji trestnou činnost a ztížit tak
její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč a
u společnosti FULL POWER o částku 4 055 647 Kč, tedy celkem o 7 800 215,69 Kč,
O. R., jako jednatel společnosti MONDAL v případech obchodů podle bodů 1, 2 a
3, přenechal dobrovolně a bez právního důvodu společnost MONDAL k plné
dispozici J. Š. a k jejímu následnému zapojení do účelových obchodních řetězců,
resp. k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané
hodnoty, kdy na pokyn J. Š. předal i kartu a přístupové kódy k elektronickému
bankovnictví bankovního účtu MONDAL č. .... k provádění peněžních operací tak,
aby korespondovaly s realizovanými obchody, a na pokyn J. Š. ponechal S. P.,
aby podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL vystavoval příslušné faktury,
přičemž dále O. R., v zákonných lhůtách ani později, nepodal Finančnímu úřadu
Brno I daňové přiznání k DPH za leden, únor a březen 2011 a v rozporu s
ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal
daň z přidané hodnoty na výstupu v celkové výši 3 744 568,69 Kč, a aby se
zbavil odpovědnosti za nepřiznání a nezaplacení daně, zastřel svoji trestnou
činnost a ztížil její odhalení, převedl dne 12. 4. 2011 obchodní podíl a
jednatelství ve společnosti MONDAL na Slováka M. R., když zkrátil daň u
společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč a u společnosti FULL POWER o částku
4 055 647 Kč, tedy celkem o 7 800 215,69 Kč. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný J. Š. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1,
3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu
výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech
na dobu 10 (deset) let a k zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel na dobu 36 (třicet šest) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c)
tr.
zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků, včetně
příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, vedeného u
Volksbank CZ, a. s., SRN číslo ...., vedeného u banky – Volksbank CZ, a. s., Na
Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke
dni zajištění. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního
soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, který byl obviněnému
doručen dne 30. 8. 2011, a nabyl právní moci dne 8. 9. 2011, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. J. byl za tentýž zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku,
ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
6 (šest) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl
pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3
tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu
funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu
10 (deset) let. Současně byl zrušen výrok o trestu, týkající se obviněného M. J., z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 31 T
74/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze
dne 25. 10. 2011, sp. zn. 6 To 471/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Za uvedený zločin byl obviněný P. D. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73
odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a
družstvech na dobu 10 (deset) let. Obviněný R. I. V. byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pět) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech,
obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty – rodinný dům na
adrese H., H., okres U. H., a parcela p. č. ..., vše zapsáno na listu
vlastnictví č. ...pro Katastrální území H., obec H. Obviněný Mgr. R. B. byl za tentýž zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech,
obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr.
zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200
denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve
výměře 1 000 000 Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest
vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Obviněný J. M. byl za uvedený zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech,
obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře
200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému
trestu ve výměře 1 000 000 Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1
tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest
vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Obviněný S. N. byl odsouzen za stejný zločin podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67
odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře
100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému
trestu ve výměře 500 000 Kč (pět set tisíc korun českých). Podle § 69 odst. 1
tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest
vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. Podle § 73
odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a
družstvech na dobu 10 (deset) let. Obviněný S. P. byl za uvedený zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku,
ve smyslu § 58 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 73
odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a
družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl
uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deset) let. Obviněný O. R. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a ve smyslu § 43
odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech,
obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr.
zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve
výměře 10 (deset) let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského
soudu v Brně ze dne 21. 7. 2012, č. j. 12 T 33/2012-896, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2012, č. j. 7 To 374/2012-970, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchní soud v Olomouci, který projednal odvolání státního zástupce a obviněných
J. Š., M. J., R. I. V., Mgr. R. B., P. D., S. N., R. B., obchodní společnosti
S. H. V. Metal Steel a manželky obviněného Mgr. R. B. K. B., jako soud
odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, tak, že
podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního
zástupce a obviněných J. Š., R. I. V. a S. N. částečně zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T
32/2012, a to ohledně obviněného J. Š. v celém výroku o trestu, ohledně
obviněného R. I. V. ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71
odst. 1 tr. zákoníku a ohledně obviněného S. N. v celém výroku o trestu. Podle
§ 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému J. Š. za zvlášť závažný
zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod body I., II.1 –
II.7 nezměněn, a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným
trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T
46/2011-23, doručeným obviněnému dne 30. 8. 2011, a dále za sbíhající se
organizátorství zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle
§ 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně –
pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s
rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012,
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil
souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto
uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na
dobu 10 (deseti) let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na
dobu 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl
obviněnému uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků včetně
příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, č. ú. ...,
vedeného u banky – Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a
to v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke dni zajištění. Současně byl podle §
43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu
Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, doručeného
obviněnému dne 30. 8. 2011, a dále výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v
Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení
s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5.
2013, sp. zn. 1 To 50/2012,
jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému S. N. byl
za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle
§ 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině
pod bodem II.3 – II.7 nezměněn, a dále za sbíhající se zločin zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2012, č. j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 To 22/2013,
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen
souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle
§ 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu
odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na
dobu 10 (deseti) let. Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku
zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci ze dne 26. 9. 2012, č. j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 To 22/2013, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání
obviněných M. J., P. D., Mgr. R. B., R. B. a K. B., manželky obviněného Mgr. B., zamítnuta. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §
253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel
zamítnuto. I.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn.
6 To 32/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně
ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, podali obvinění J. Š. prostřednictvím
obhájce Mgr. Víta Tomaštíka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.
g) a h) tr. ř., P. D. prostřednictvím obhájce Mgr. Stanislava Sochora dovolání
z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř., R. I. V.
prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Chrásteckého dovolání z důvodů uvedených v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Mgr. R. B. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jany
Rejžkové dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a l) tr.
ř., S. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Horáka dovolání z důvodů
uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a O. R. prostřednictvím obhájce Mgr.
Jana Drozda dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Obviněný J. Š. napadl rozhodnutí odvolacího soudu pouze částečně, a to
konkrétně ve výroku, kterým mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
uložen trest propadnutí věci. Dovolatel je toho názoru, že mu byl uložen trest,
který zákon nepřipouští. Podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
lze trest propadnutí věci uložit pouze v případě, že věc, která má být
předmětem trestu propadnutí věci je věcí, kterou pachatel získal trestným činem
nebo jako odměnu za něj. Lze konstatovat, že se během dokazování nepodařilo
prokázat, že by na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel byly peníze
pocházející z trestné činnosti J. Š. nebo peníze, které J. Š. získal jako
odměnu za spáchání trestného činu. Obchodní společnost S. H. V. Metal Steel v
souladu s obviněným J. Š. konstatuje, že finanční prostředky zajištěné na účtu
této společnosti jsou prostředky z půjček, které této společnosti poskytly
třetí osoby a nemají žádnou souvislost s trestnou činností. Předložení
notářského zápisu prokazujícího poskytnutí půjčky ve výši 730 000 EUR bylo až
reakcí na uložený trest propadnutí věci, jelikož v řízení před nalézacím soudem
nebyla obchodní společnost S. H. V. Metal Steel účastníkem řízení. Podle
dovolatele není důležité, kdy byl notářský zápis předložen, ale spíše kdy byl
sepsán. To, že smlouva o půjčce byla uzavřena formálně správně koneckonců
konstatuje i sám odvolací soud. Orgánům činným v trestním řízení se během
celého dokazování nepodařilo prokázat, že by se v případě finančních prostředků
uložených na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel, jednalo o peníze
pocházející z trestné činnosti. Lze tedy konstatovat, že není splněna základní
podmínka pro uložení trestu propadnutí věci v tom smyslu, že pachatel předmětné
finanční prostředky získal trestnou činností nebo jako odměnu za tuto trestnou
činnost.
Závěrem tak obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadený
rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745,
se v napadeném výroku zrušuje. Ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2013 obviněný J.
Š. sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný P. D. podal dovolání do výroků II. a III. napadeného rozsudku
odvolacího soudu. Oběma rozsudkům soudů nižších stupňů vytknul, že pro
nedostatek odůvodnění jsou nepřezkoumatelná a že se nezabývají všemi znaky
skutkové podstaty a skutečnostmi nezbytnými pro odsouzení.
Procesní pochybení soudů spatřuje obviněný v tom, že mu bylo v rámci řízení
před odvolacím soudem upřeno jeho zákonné právo vypovídat a právo vyjádřit se
ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu. Veřejné zasedání o
odvoláních bylo u Vrchního soudu v Olomouci nařízeno (jedním vyrozuměním) na
den 11. 7. 2013 v 9:00 hod. a na den 12. 7. 2013 v 9:00 hod. Obviněný se tedy
oprávněně domníval, že bude mít prostor k výpovědi a k vyjádření v každém z
uvedených termínů veřejného zasedání. Pokud se tedy omluvil z účasti u
veřejného zasedání na den 11. 7. 2013, avšak byl připraven se účastnit a
vypovídat u dalšího veřejného zasedání nařízeného na den 12. 7. 2013, bylo
povinností odvolacího soudu mu účast u veřejného zasedání, a právo ve věci
vypovídat, umožnit. Odvolací soud však tato práva obviněnému upřel, neboť již v
rámci veřejného zasedání dne 11. 7. 2013 vyhlásil napadený rozsudek, a veřejné
zasedání dne 12. 7. 2013 se tedy již nekonalo. Obviněný citoval odůvodnění
odvolacího soudu na str. 72 rozsudku uvedeného soudu, přičemž podotknul, že je
standardně judikováno, že obviněný má právo kdykoli v rámci celého trestního
řízení požádat o svou výpověď, a orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu
ji umožnit. A to i v případě, pokud by ji požadovaly za objektivně zbytečnou.
Tím spíše pak uvedená povinnost platí v případě, kdy obviněný dosud v celém
trestním řízení nevypovídal, a toto své právo hodlal realizovat právě během
veřejného zasedání o svém odvolání. Obsah jeho výpovědi pak rozhodně nelze
anticipovat z obsahu jeho odvolání, neboť toto odvolání (navíc zpracované
obhájcem, nikoli samotným obviněným) se konkrétně nevyjadřuje ke skutkové
stránce jednání, která jsou obviněnému kladena za vinu. Znemožněním obviněnému
učinit výpověď bylo současně porušeno i jeho právo vyjadřovat se ve věci a
navrhovat důkazy k prokázání své neviny.
K jednání, které je mu kladeno za vinu pod bodem II.1 výroku rozsudku
nalézacího soudu namítal, že jednak nebylo přesně specifikováno, jakou částku
měl vybrat z účtu společnosti JAVAGATE, navíc vybrání hotovostní částky z účtu
samo o sobě nemůže mít žádnou příčinnou souvislost se skutkovou podstatou
trestného činu zkrácení daně, neboť (a z rozsudku se nepodává opak) tento výběr
nijak se soudem tvrzenou trestnou činností nesouvisel. Nebylo tedy zjištěno,
jak má jednání obviněného (výběr peněz z účtu) souviset (přispět ke spáchání
trestného činu či ztížit jeho zjištění) s tím, že některá ze společností v
tvrzeném obchodním řetězci zkrátila daň. Převod peněz ze společnosti FULL POWER
na společnost JAVAGATE nijak nesouvisí s jednáními, jak jsou popsána v návětí
části II. výroku o vině (tím méně že by byla kryta úmyslem obviněného D.
spáchat trestný čin), tudíž nemůže mít žádnou trestněprávní relevanci.
Obviněný má konečně za to, že i posouzení jeho jednání, jak je uvedeno pod
bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, nelze právně posoudit jako naplnění
všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně. Obviněný předně
rozporuje obsah skutkové věty v tom směru, že výše zkrácení daně (v částce 50
301 048,58 Kč) má odpovídat částce uvedené v tabulkách číslo 1 a 2 rozsudku
jako součet DPH na jednotlivých fakturách vystavených společností FULL POWER.
Soudy totiž neberou do úvahy operace na vstupu, které celkovou daňovou
povinnost (a tedy i výši škody) ovlivňují. Pokud pak soudy uvádějí, že
společnost FULL POWER podávala nulová daňová přiznání k DPH, pak toto tvrzení
je v rozporu se skutečností. Uvedené pochybnosti se přitom projevily už v rámci
kontrol správců daně, kteří dospěli k jiné výši škody než soud. Určité
nesrovnalosti v tomto směru, byť je marginalizují, ostatně připouštějí i oba
soudy. Tvrzená výše škody tedy nebyla objektivně zjištěna, je v rozporu i se
samotnou skutkovou větou rozsudku, a proto nemůže jako správná obstát. K
objektivizaci výše škody (pokud vůbec vznikla) byl navržen ze strany obviněných
znalecký posudek, který však soudy zamítly. Skutková věta napadeného rozsudku
je pak zcela nesrozumitelná, zejména ve vztahu ke zjištění, jakého
protiprávního jednání se měl obviněný D. vlastně dopustit, a v čem je tato
protiprávnost shledávána. Zejména zcela postrádá zjištění o obsahu tvrzené
vzájemné domluvy mezi obviněnými, tj. v čem konkrétně a jak se měl obviněný D.
vědomě a úmyslně dopouštět trestné činnosti. Popsané jednání obviněného
(objednávky a organizace přepravy) totiž samo o sobě nikterak závadné není; to
by mohlo být pouze v souvislosti se zjištěním, že obviněný se tohoto jednání
dopouštěl v úmyslu, že tak přispěje ke spáchání trestného činu zkrácení daně u
společnosti FULL POWER. Žádné jednoznačné zjištění ani tvrzení v tomto směru
však napadený rozsudek neobsahuje, pouze neurčité náznaky. Mezi tvrzeným
zkrácením daně u společnosti FULL POWER a jednáním obviněného D., jak popsáno
ve skutkové větě, tedy neexistuje (ve skutkové větě není popsána) žádná
příčinná souvislost; tím méně pak krytá úmyslem obviněného.
Ze všech výše uvedených dovolacích důvodů je nutno považovat napadený rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, za
nesprávný. Rovněž tak lze za vadné považovat již řízení před soudem prvního
stupně mu předcházející, a tedy i rozsudek krajského soudu. Proto obviněný
navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, a rozsudek
Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 61 T
32/2012-6294. V návaznosti na to podle § 265k odst. 2 tr. ř., aby zrušil také
další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. pak
Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Ve svém přípise ze dne 29. 10. 2014 dovolatel
sdělil, že souhlasí s tím, aby jeho věc byla projednána u Nejvyššího soudu v
neveřejném zasedání.
Obviněný R. I. V. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že co se týká
vzniku škody a výše škody, má za to, že soud tuto nesprávně vyhodnotil a
nesprávně určil její výši, přičemž následně aplikoval nesprávné ustanovení
hmotně právní normy. Odvolací soud na str. 90 napadeného rozsudku uvádí, že
nebyl schopen přesně zjistit, jaká byla výše profitu, který měl dovolatel
získat z trestné činnosti. Z žádného důkazu nevyplývá skutečnost, že by
konkrétně dovolatel měl jakýmkoliv svým jednáním způsobit jakoukoliv škodu,
když sám odvolací soud na str. 76 napadeného rozhodnutí uvádí, že společnost
Bladewell formálně zastupoval V., ale fakticky společnost sloužila jako jakási
základna obviněného Š. pro řízení všech jeho obchodů. Dovolatel tak sám nemohl
způsobit žádnou škodu, už vůbec ne ve výši nejméně 5 mil. Kč a tudíž také
nemohl mít jakýkoliv prospěch či profit. Soud neuvádí ani konkrétní faktury, ze
kterých mělo být DPH údajně kráceno samotným dovolatelem a je odkazováno a
argumentováno pouze fakturami jiných společností zapojených do tzv.
karuselových obchodů. Pokud tedy škoda (představující zkrácenou daň) nebyla
řádně vyčíslena a zjištěna a nebyl ani řádně vyčíslen a zjištěn možný výnos a
profit dovolatele, dovolatel opětovně zopakoval, že není možné určit, podle
kterého odstavce kvalifikované skutkové podstaty přečinu zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby je možné jeho údajné protiprávní jednání
posoudit a není to možné určovat ani podle trestné činnosti jiných osob a
obchodních společníků údajně zapojených do karuselových obchodů. Dovolatel sám
daňová přiznání nezpracovával a nemohl tak způsobit ani žádné zkrácení daně,
když společnost Bladewell fakticky ovládal J. Š. Dovolatel tedy nebyl schopen
jakékoliv operace s účetnictvím provádět a ani o nich nevěděl, veškeré kroky
prováděl J. Š. a daňová přiznání zpracovávala účetní H., nejspíše podle pokynu
J. Š.
Dovolatel dále trval na tom, že soud prvního stupně, ale i soud odvolací,
nesprávně právně posoudily subjektivní stránku trestného činu. Sám odvolací
soud, ale i soud prvního stupně připustily, že dovolatel byl tzv. bílým koněm a
že společnost Bladewell fakticky řídil a ovládal J. Š., kterému dal generální
plnou moc právě dovolatel. Sám dovolatel tak neměl nikdy úmysl krátit daň a ani
sám nikdy nečinil žádné kroky k tomu, aby byla daň krácena. Pokud odvolací soud
odůvodňuje zavinění dovolatele odkazem na odposlechy z března a dubna 2011
(str. 78 napadeného rozsudku), dovolatel upozornil na skutečnost, že trestnou
činnost měl však páchat v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010, tedy jakékoliv
odposlechy z doby začátku roku 2011 jsou právně irelevantní a soud jimi nemůže
odůvodňovat zavinění dovolatele.
S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený
rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k dovolateli v celém jeho rozsahu zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Obviněný Mgr. R. B. svým dovoláním napadl celý rozsudečný výrok odvolacího
soudu o zamítnutí jeho odvolání, stejně jako výrok nalézacího soudu o vině a
trestu ve vztahu k němu.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je porušení
ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání konaného dne 11. 7.
2013 u Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný Mgr. R. B. se písemně řádně omluvil,
a to z důvodu virového onemocnění, souhlasil s konáním veřejného zasedání v
jeho nepřítomnosti, kdy uvedl, že souhlasí s tím, aby proběhlo v jeho
nepřítomnosti. Dále sdělil, že tímto se v žádném případě nevzdává svého práva
na obhajobu a žádal, aby byl vyslechnut. Současně také poznamenal, že nebyl
nalézacím soudem seznámen s výpovědí spoluobviněného J. Š. a M. J. postupem
podle § 208 tr. ř. a byla mu odepřena možnost podle § 214 tr. ř. se k těmto
výpovědím vyjádřit a klást těmto dotazy. Tím byl Mgr. R. B. zkrácen na svém
právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl
vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod). Předseda senátu odvolacího soudu však podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za
použití § 238 tr. ř. rozhodl o tom, že veřejné zasedání bude konáno bez
přítomnosti obviněných Mgr. R. B. a P. D. Předseda odvolacího soudu tímto
postupem pochybil, neboť toto své rozhodnutí odůvodnil ustanoveními, která se
týkají hlavního líčení a nedají se použít v případě veřejného zasedání, a proto
je dovolatel považuje za nezákonné. Podle dovolatele nelze akceptovat postup
odvolacího soudu, který dovolateli zaslal nečitelnou kopii protokolu z hlavního
líčení ze dne 20. 12. 2012, aby se k tomuto vyjádřil. Dovolatel se chtěl
vyjádřit ústně, nikoliv písemně, přičemž mu není zřejmé, na základě jakých
ustanovení trestního řádu odvolací soud postupoval. Kromě toho byl v rámci
veřejného zasedání zamítnut návrh obviněného Mgr. B. a obviněného D. na jejich
výslech. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, že mu bylo znemožněno vydání
zvukového záznamu z předmětného hlavního líčení.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že
důkaz výslechem P. D. je důkazem opomenutým. Následně dovolatel namítl, že
skutková věta výroku rozsudku nevyjadřuje skutkový stav odpovídající právní
větě výroku rozsudku a tudíž ani neodpovídá soudem užité právní kvalifikaci.
Obecné soudy při svém rozhodování nevzaly v potaz obsah jednotlivých daňových
přiznání a jejich podkladů, tedy faktur, zpráv jednotlivých finančních úřadů.
Svazek 15, 16 a 17 podává informace o jiném skutkovém ději než obecnými soudy
zjištěným. Skutkové věty ve vztahu k Mgr. R. B. neuvádějí, jak se jako
spolupachatel měl podílet na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve
formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Právní závěry jsou v tzv.
extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což ve svém odůvodnění
odvolací soud na str. 72 akcentuje. Obhájkyně opakovaně jak u nalézacího
řízení, tak u odvolacího řízení, navrhovala doplnit dokazování vypracováním
znaleckého posudku ke správnému zjištění výše škody, tedy slovy odvolacího
soudu k objektivizaci výše způsobené škody. Opakovaně byl tento návrh obecnými
soudy zamítán s odkazem na nadbytečnost tohoto důkazu. Dovolatel se domnívá, že
ve spise se nenachází relevantní podklad, z něhož by mohla být škoda vypočtena.
Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud odmítnul
odborné vyjádření Mgr. Gabriela, kterým dovolatel doplnil své odvolání, když
obhajoba oproti odvolacímu soudu tvrdí, že kompletní spisový materiál byl
převzat JUDr. Janou Rejžkovou na CD.
Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný Mgr. R.
B. spatřuje v nepřípustně uloženém peněžitém trestu. V předmětné věci je
uložený peněžitý trest uložen mimo rámec zásad zákonnosti a individualizace při
ukládání trestů, neboť současně mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 7
let a šest měsíců. Uložení peněžitého trestu staví Mgr. R. B. spíše do role
organizátora, když takový skutkový ani právní závěr nebyl učiněn a ani žádny
důkaz nepodává o takovém možném právním závěru informace.
Jednotlivé shora odůvodněné a namítané dovolací důvody se navzájem prolínají,
jeden dovolací důvod musel logicky vyvolat další dovolací důvod, neboť trestní
řízení, jehož výsledkem je rozsudečný výrok o vině a trestu nalézacího soudu a
zamítavý výrok odvolacího soudu podle § 256 tr. ř. ve svém souhrnu zakládají
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a lze dospět i k názoru o
nespravedlivém procesu.
Dovolatel tak navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené
rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013,
ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18.
2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, zrušil, a to ve všech výrocích vztahujících se k
Mgr. R. B. a navrhl, aby byla podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu k
novému projednání a rozhodnutí. Dovolatel současně navrhl, aby podle § 265o
odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž podal
dovolání. Ve svém přípise ze dne 18. 11. 2013 dovolatel vyslovil souhlas s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný S. N. své dovolání směřoval proti výroku III. napadeného rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. V
podrobnostech dovolatel konstatoval, že nalézací soud se nijak nezabýval a
nevypořádal s důležitým důkazem – přepisem odposlouchávaného hovoru ze dne 18.
1. 2011 (č. l. 3478 spisu), ze kterého zcela jasně vyplývá, že dovolatel vůbec
nevěděl, že se má jednat o páchání trestné činnosti, resp. jej v něm J. Š.
ujišťuje o tom, že obchodování bude v pořádku a že nejde o žádný „průser“, když
z přepisu se mj. podává, že J. Š. mu poprvé volal v roce 2011, nabídnul mu
práci, kde se vůbec nebude jednat o DPH. Obviněný J. Š. rovněž ve svém výslechu
na Policii České republiky dne 2. 3. 2012 uvedl, že dovolatele do obchodů
nezasvěcoval, protože nákup i prodej byl bez DPH. V rámci výslechu konaného dne
25. 5. 2012 J. Š. uvedl, že dovolatel o tom, že komu prodává, jsou ztracení
obchodníci, nevěděl. Že by přímo sdělil obviněnému S. N., v čem spočívaly
obchody s kovy, popřel obviněný J. Š. rovněž u hlavního líčení konaného dne 20.
12. 2012. S touto argumentací dovolatele se však odvolací soud nijak
nevypořádal, přitom předestřené výpovědi J. Š. vyvracejí vědomost dovolatele o
páchání trestné činnosti, resp. potvrzuje to, že byl přesvědčen o zákonnosti
obchodování. Jak vyplývá z výpovědí svědkyně H., ta nikde neuvedla, že
dovolatel věděl o trestné činnosti (jelikož jak sama uvedla, uvědomila si, že
mělo jít o páchání trestné činnosti až poté, kdy se o tuto věc začala zajímat
Policie České republiky). Dovolatel se cítí být zcela zneužit a podveden.
Jediný důkaz neprokazuje vědomost (úmysl) dovolatele o páchání trestné činnosti.
S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle ustanovení §
2651 odst. 1 tr. ř. soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Vzhledem
k tomu, že je dovolatel nyní již ve výkonu trestu odnětí svobody, jak mu byl
uložen, navrhl současně, aby podle ustanovení § 265o odst. l tr. ř. bylo
rozhodnuto o přerušení jeho výkonu. Ve svém přípise ze dne 20. 11. 2013
obviněný S. N. sdělil, že souhlasí s tím, aby jeho věc byla u Nejvyššího soudu
projednána v neveřejném zasedání.
Obviněný O. R. stejně jako obviněný Mgr. R. B. nesouhlasí s právním posouzením
odvolacího soudu týkajícího se možnosti seznámení se obviněného s výpověďmi
dalších spoluobviněných, které byly v rámci hlavního líčení provedeny odděleně
za použití režimu ustanovení § 208 tr. ř. Seznámení je nutno zaznamenat do
protokolu o hlavním líčení, a to včetně skutečnosti, že obžalovaný byl seznámen
s obsahem výpovědí spoluobžalovaných vyslýchaných v jeho nepřítomnosti, kdy se
tak stalo a jak se k nim vyjádřil [srov. § 55 odst. 1 písm. d) tr. ř. a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 1976, sp. zn. 3 To 5/76, publikované pod
č. 29/1977-IV Sb. rozh. tr.]. Soud prvního stupně při hlavním líčení konaném
dne 20. 12. 2012 učinil opatření, kdy přistoupil k oddělenému výslechu
obžalovaných R. I. V., J. Š. a M. J., ostatní obžalovaní opustili jednací síň a
poté bylo přistoupeno k výslechu výše uvedených obžalovaných. Soud následně
obviněného s těmito výpověďmi neseznámil a neuvedl tuto skutečnost do
protokolu. V rámci přípravy veřejného zasedání zaslal odvolací soud obviněnému
R. protokol k vyjádření k výpovědi spoluobviněného J. ze dne 20. 12. 2012,
přičemž obviněný R. se k výpovědi nijak nevyjádřil. Podle názoru odvolacího
soudu obviněný v rámci odvolacího řízení rezignoval na vyjádření se k zaslaným
výpovědím. Odvolací soud pracuje s tvrzením, že nedošlo k materiálnímu
poškození dovolatelových práv. Dovolatel se však domnívá, že musí dojít k
seznámení se s výpověďmi spoluobviněných a nikoliv toto seznámení nahrazovat
jinými prostředky, nota bene když je tato povinnost soudu exaktně popsána
trestním řádem. Podle názoru obviněného není možné kogentní zákonnou normu
neaplikovat s odůvodněním, že její naplnění bylo učiněno materiálně zadost
jiným způsobem, než jak ukládá zákon. Soud byl povinen seznámit obviněného s
výpověďmi ostatních obviněných provedených v hlavním líčení podle § 208 tr. ř.
v nepřítomnosti obviněného a toto je povinen zaznamenat do protokolu. Soud
prvního stupně toto neučinil a tím pochybil a zkrátil obviněného na jeho právu.
Způsob výkladu trestních norem odvolacím soudem nepřípustně rozšiřuje pravomoc
soudu na úkor práv obviněných. Dovolatel rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 676/2004, publikované pod č. 8/2004 Sb.
rozh. tr. s tím, že judikované soudní rozhodnutí se týká výslechu svědka,
nicméně princip postupu soudu po návratu obžalovaného do soudní síně je totožný
s ustanovením § 209 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel
namítal, že odvolací soud nepřihlédl zejména k tomu, že údajné zapojení
společnosti Mondal do karuselových řetězců sjednal spoluobviněný P., kdy o
předání společnosti si mezi sebou odsouzení sepsali listinu o předání
společnosti Mondal, kterou obviněný předložil odvolacímu soudu. Tuto listinu
odvolací soud vyhodnotil jako nedůvěryhodnou vzhledem k vtělení ruční doložky
obsahující datum sepsání do počítačově napsaného textu. Dále soud vytýkal
předložení listiny až v odvolacím řízení, kdy se obviněný nacházel po celou
dobu ve výkonu trestu a tudíž neměla opodstatnění jeho námitka o nemožnosti
obstarání listiny v řízení před soudem prvního stupně. K tomu obviněný uvedl,
že listinu bylo nutné zajistit z Ukrajiny, tudíž její získání zabralo určitý
čas. Obviněný si je vědom toho, že tato listina jej nezbavuje odpovědnosti
vyplývající z funkce jednatele společnosti Mondal, nicméně dokresluje situaci
mezi ním a odsouzeným P. K výpovědi obviněného Š. obviněný R. uvedl, že s ní
nesouhlasí z toho důvodu, že se s ním setkal cca dvakrát, kdy řešili tento
způsob obchodu pouze obecně a toto setkání zprostředkoval P. Lze stěží
předpokládat, že by obviněný Š. jakožto organizátor trestné činnosti zasvětil
obviněného R. do podstaty celé trestné činnosti. Dovolatel měl v celém obchodu
sehrát roli bílého koně. Soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že na rozdíl od
všech ostatních obviněných u něj neexistuje žádný záznam telefonické či
emailové komunikace, z níž by bylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že se
obviněný R. podílel na páchání trestné činnosti jako spolupachatel.
Nesprávné právní posouzení obviněný dále spatřuje ve stanovení výše škody,
která byla trestným činem spáchána. V procesu určování výše škody se nacházejí
faktury na částky a množství zboží, které vzájemně nenavazují a neodpovídají
provedenému spojení do řetězce. Na základě toho lze říci, že nebyla napevno
určena výše škody – ani jednotlivě, ani v součtu. Dovolatel navrhl zpracování
znaleckého posudku k určení výše způsobené škody. Soud odvolací setrval na
stanovisku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, že daň z přidané hodnoty
je jasně vypočitatelná s ohledem na základní vstupní informace, v daném případě
s ohledem na to, jaké zboží bylo ze zahraničí bez zaplacení daně z přidané
hodnoty dovezeno a v jaké výši měla být DPH zaplacena, a proto nebylo
zpracování znaleckého posudku zapotřebí. S tímto tvrzením nemůže obviněný
souhlasit, neboť nemohl vědět o skutečném objemu zboží, které bylo dovezeno.
Sám obviněný nevystavoval nikdy žádné faktury, veškeré dokumenty, razítko,
platební karty předal obviněnému P., který tyto obchody zajišťoval.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší
soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a § 2651 odst. 1
tr. ř. tak, že dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve
Zlíně ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745 zruší, a věc přikáže tomuto
soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí. Ve svém přípisu ze dne 1. 11. 2013
obviněný O. R. prohlásil, že souhlasí s projednáním svého dovolání u Nejvyššího
soudu v neveřejném zasedání.
Nejvyššímu soudu bylo rovněž dne 29. 4. 2015 doručeno doplnění dovolání (pozn.
nesprávně označené jako doplnění odvolání), které si sepsal sám obviněný O. R.,
datované 25. 4. 2015, přičemž se tak stalo již po lhůtě určené pro podání
dovolání (srov. § 265e odst. 1 tr. ř.), v níž je možné měnit rozsah a důvody
dovolání (srov. § 265f odst. 2 tr. ř.). Dovolatel konkrétně uváděl, že odvolací
soud měl vyjít ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických
osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ze znění jeho
ustanovení § 8, neboť za společnost Mondal fakticky jednali obviněný J. Š. a
obviněný S. P., a dále ze znění ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona, neboť
jmenovaná společnost byla převedena na jinou osobu před skončením lhůty pro
podání daňového přiznání. Dovolatel následně namítal nerespektování
precedentního práva, přičemž odkazoval na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, neboť považuje soud za správní orgán. Soud se měl
dopustit pochybení, když při posuzování jeho věrohodnosti a při rozhodování o
uložení trestu vycházel z jeho předchozí majetkové trestné činnosti. Soud
rovněž nevzal v úvahu, že ze souzené trestné činnosti neměl žádný majetkový
prospěch.
II.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž byla dovolání
obviněných doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se nejprve vyjádřila k
dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který
uplatnili obvinění P. D., O. R. a Mgr. R. B. Pokud jde o obviněné P. D. a Mgr.
R. B., tito dovolatelé jakožto osoby, jejichž účast u veřejného zasedání
odvolacího soudu nebyla nutná, byli ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. v
zákonné lhůtě o konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nařízeného na dny
11. 7. a 12. 7. 2013, toliko vyrozuměni s oprávněním se jej účastnit (§ 233
odst. 1, 2 tr. ř.). Jestliže příprava konání veřejného zasedání, nařízeného k
projednání jejich odvolání, neproběhla při využití vzoru č. 8, ale
prostřednictvím vzoru č. 7a Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4.
2004, č. 20/2004 – Org., o vydání vzorů doporučených k použití v trestním a
občanském soudním řízení, pak takovým způsobem dal předseda senátu odvolacího
soudu jednoznačně najevo, že jejich účast u veřejného zasedání není nezbytná,
neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a
účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jejich přítomnosti, a to v
kontextu s doposud opatřeným a z hlediska jejich trestní odpovědnosti plně
postačujícím rozsahem provedeného dokazování.
Pokud dovolatel P. D. před konáním veřejného zasedání ve svém nedatovaném a
elektronicky nepodepsaném e-mailovém přípise odvolacímu soudu sdělil, že nebude
schopen účastnit se uvedeného procesního úkonu ze dne 11. 7. 2013 a s ohledem
na to žádá, aby bylo uvedené „hlavní líčení“ konáno v jeho nepřítomnosti, pak
takovým sdělením dal zcela jasně najevo, že práva své účasti na řízení před
odvolacím soudem nevyužívá, a to za stavu, že žádný z důvodů jeho povinné
účasti ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. dán nebyl. Přitom nesplnění jeho
předpokladu, že řízení před odvolacím soudem bude zákonitě probíhat ještě v
rámci dalšího nařízeného jednacího dne 12. 7. 2013, rozhodně nelze spojovat se
závěrem, že byl takovým způsobem zkrácen na svém právu účasti u uvedeného
procesního úkonu, jestliže ke splnění účelu, pro který bylo veřejné zasedání
před odvolacím soudem nařízeno, došlo již předcházejícího jednacího dne. V
posuzovaném směru tedy zůstává rozhodným, že se práva své účasti u předmětného
veřejného zasedání vzdal, a to aniž by vyjádřil svůj požadavek na jeho odročení
s tím, že na své přítomnosti u takového procesního úkonu trvá a že současně
nesouhlasí s jeho konáním ve své nepřítomnosti. Nelze mu tak přisvědčit v
názoru, že mu bylo znemožněno učinit výpověď, vyjadřovat se k věci, jakož i
navrhovat důkazy k prokázání jeho neviny, jestliže se vzdal svého práva účasti
u veřejného zasedání před odvolacím soudem, a to dále za stavu, kdy jak v
přípravném řízení, tak i v rámci hlavního líčení využil svého oprávnění
nevypovídat, čímž popsaným postojem doslova demonstroval pasivní způsob
naplnění svého procesního postavení obviněného.
Dovolatel Mgr. R. B. při odůvodnění uvedeného dovolacího důvodu nejprve
poukázal na způsob své písemné omluvy u veřejného zasedání odvolacího soudu,
kdy se ze své účasti pro jednací den 11. 7. 2013 omluvil z důvodu virového
onemocnění a souhlasil s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti s tím,
že dále sdělil, že se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a že
žádá, aby byl vyslechnut. Podle přiloženého potvrzení jmenovaný dovolatel
onemocněl s tím, že nelze vyloučit bakteriálně infekční onemocnění s
doporučením nutného klidu na lůžku se zavodněním (viz potvrzení MUDr.
Hanulíkové z téhož data), avšak takové potvrzení o jeho aktuálním zdravotním
stavu vypovídá pouze o podezření na blíže nediagnostikované onemocnění, které
si nejen nevyžaduje vystavení legitimace práce neschopného pojištěnce, ale
navíc není opřeno o takové důvody, které by mu objektivně zabránily v účasti u
veřejného zasedání před odvolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004). Proto k důvodům takové omluvy, byť
by byly i spojeny s požadavkem na odročení veřejného zasedání před odvolacím
soudem (což se v daném případě nestalo), nelze podle ustálené judikatury
přihlížet (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 574/05,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003,
publikované pod č. 26/2004 Sb. rozh. tr.). Omluva obviněného z účasti při
veřejném zasedání z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu totiž musí
obsahovat výslovný projev vůle zúčastnit se veřejného zasedání. Přitom
nepostačí pouhé uvedení zdravotních důvodů, neboť tím je jen omluvena neúčast
obviněného při veřejném zasedání, nikoli však vyjádřen nesouhlas s konáním
tohoto úkonu v jeho nepřítomnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.
3. 2012, sp. zn. 7 Tdo 247/2012). Na jeho neúčast u veřejného zasedání
odvolacího soudu tak lze podobně jako v případě dovolatele P. D. nahlížet pouze
tak, že svého oprávnění v uvedeném směru nevyužil, když žádný z důvodů jeho
povinné účasti ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. taktéž dán nebyl.
Navíc nelze v uvedené souvislosti k námitce dovolatele Mgr. R. B. dále
přehlédnout, že pokud odvolací soud za popsaných procesních podmínek rozhodl
podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. o tom, že se veřejné
zasedání bude konat v nepřítomnosti toliko vyrozuměných obviněných P. D. a Mgr.
R. B., pak postupoval zcela správně a způsobem odpovídajícím výše komentovanému
účelu předmětného odvolacího řízení.
Zbývající argumentace odsouzeného R. B. a odsouzeného Mgr. R. B. v rámci
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., se vztahuje
k odvolacím soudem zjištěnému, leč jím v rámci revizního postupu kasačním
způsobem nenapravenému pochybení, spočívajícímu v nedodržení podmínek § 208
věty druhé tr. ř. a § 214 tr. ř. Dostupný spisový materiál přitom vypovídá o
tom, že z podnětu odvolacích námitek obou posledně jmenovaných dovolatelů se
vrchní soud věnoval předmětné problematice zevrubným způsobem, dokumentovaným
na č. l. 60 – 64 napadeného rozsudku, kdy v podrobných a naprosto přesvědčivých
právních úvahách vyložil skutečný materiální dopad nedodrženého postupu § 208
věty druhé tr. ř. samostatně u každého z nich a na uvedeném podkladě přijal
závěr, podle kterého v posuzovaných případech neshledal naplnění obligatorních
důvodů ke kasaci prvostupňového rozsudku pro podstatné vady řízení, tak jak
vyplývá z ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Přitom mu v posuzovaném
směru nelze vytýkat nesprávnost toho jeho závěru, kdy chyběl věcný důvod k
jejich seznámení s oddělenou výpovědí spoluobviněného R. I. V., který při
postupu nalézacího soudu v režimu podle § 208 tr. ř. využil svého práva
nevypovídat a kdy dále poukázal na přítomnost Mgr. B. při výpovědi
spoluobviněného R. I. V., realizovanou mimo tento procesní režim v pozdější
fázi hlavního líčení, jakož i na způsob, jakým ve vztahu k ní svého práva na
obhajobu využil, a to na rozdíl od dovolatele R. B., který před prováděním
tohoto důkazu za podmínek § 202 odst. 5 tr. ř. požádal o konání hlavního líčení
ve své nepřítomnosti. O materiálním dopadu nedodržených podmínek § 208 věty
druhé trestního řádu na straně dovolatele Mgr. R. B. nemohl odvolací soud
reálně uvažovat ani ve vztahu k oddělenému výslechu spoluobviněného M. J. za
stavu, kdy podobně jako dovolatel O. R. nebyl jeho výpovědi přítomen při
využití svého oprávnění ve smyslu § 202 odst. 5 tr. ř. Taktéž při dodatečném
způsobu seznámení dovolatele R. B. s oddělenými výpověďmi spoluobviněných M. J. a J. Š. z části na úrovni soudu prvního stupně a z části ze strany odvolacího
soudu nelze v souladu s logickým závěrem druhostupňové instance dovodit, že by
se zjištěná vada nedodrženého formálního postupu podle § 208 věta druhá tr. ř. jakkoliv odrazila v reálné nemožnosti využití jeho práva na obhajobu. Dále je
třeba v této souvislosti uvést, že odvolací soud nepochybil, pokud se postavil
na shodné stanovisko i v případě posouzení skutečné míry zásahu do práva na
obhajobu u dovolatele Mgr. R. B. při využití jeho oprávnění ve smyslu § 208
věta druhá tr. ř., event. § 214 tr. ř. ve vztahu k oddělenému výslechu
spoluobviněného J. Š. za stavu, že byl seznámen s protokolací jeho výpovědi, a
to jak v rámci hlavního líčení, tak i opětovně ještě před zahájením veřejného
zasedání o jeho odvolání, na což zareagoval jednak ve svém „Vyjádření k
hlavnímu líčení“ a jednak doplněním svého odvolání pod pořadovým číslem 8). Přitom odvolací soud současně neshledal splněné podmínky pro takový způsob
splnění povinnosti ve smyslu § 208 věta druhá tr.
ř., který by spočíval v
předložení zvukového záznamu oddělené výpovědi spoluobviněného J. Š., a to za
stavu, že jeho podstatný obsah vyhotovený za podmínek § 55b odst. 5 tr. ř. nebyl napaden žádnou procesní námitkou dovolatele, popř. jeho obhájkyně, která
by odůvodňovala v rámci opravného administrativního postupu podle § 57 odst. 1
tr. ř. jeho přehrání.
Dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. ve
spojení se souvisejícím dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odůvodnili níže uvedenými námitkami všichni dovolatelé, a to s výjimkou
odsouzeného J. Š. Dovolacím důvodem podle uváděného ustanovení nejsou námitky
takové povahy, jimiž se dovolatelé snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů
oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i dosáhnout takové změny ve
skutkových zjištěních, která by právnímu závěru o jejich vině již neodpovídala. Jejich dovolání se proto nemohou zakládat na námitkách proti způsobu, jakým
soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z provedených důkazů, a
tedy se nemohou opírat o takové námitky, jak jsou prezentovány při odůvodnění
těch částí dovolání odsouzených Mgr. R.B., P. D., R. B., R. I. V. a S. N.,
které se vztahují zejména k otázce důkazního podkladu pro stanovení „výše
způsobené škody“, správně pro vyčíslení kvalifikovaného rozsahu zkrácení daně z
přidané hodnoty. Na uvedený způsob, jakým byla uplatněna výtka nedostatečné
důkazní podloženosti kvalifikované výše způsobeného trestného následku, lze
nahlížet jako na námitku tzv. opomenutých důkazů. Pokud se jednalo o důkazní
návrh na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomiky, kterým měla být
vyčíslena celková výše daňového úniku na dani z přidané hodnoty, pak soud
nalézací v uvedeném směru zcela správně zdůraznil povahu posuzované daňové
trestné činnosti. A právě vzhledem k tomu, že byla založena na principu tzv. karuselových obchodů, spočívajících ve zkrácení daně z přidané hodnoty již při
nákupu (dále obchodovaného zboží) od zahraničního dodavatele s tím, že tato
nebude v souvislosti s uskutečněnými obchody na území České republiky nikdy
zaplacena, pak v posuzovaném směru zcela logicky označil za zásadní ty faktury,
které se týkaly výchozího nákupu zboží ze zahraničí a které se tak staly
určujícími pro stanovení rozsahu nepřiznané a neuhrazené a tedy zkrácené DPH. Prvostupňový soud zcela důvodně poukázal na tomu odpovídající zprávy
příslušných daňových orgánů s dále akceptovatelným odůvodněním, že z hlediska
výpočtu daňového úniku nemohou sehrát významnou roli poukazované nesrovnalosti
v účetních dokladech – fakturách, které po stránce účetní dokumentují řetězový
průběh dalšího obchodování s dovezeným zbožím, neboť deklarované obchodní
transakce byly účelově zaměřeny pouze na zastření faktu zkrácení DPH již při
nákupu zboží od zahraničního dodavatele (viz č. l. 59, 78 zdola jeho rozsudku). Je tedy zřejmé, že důkazním přínosem navrhované znalecké expertizy (zejména pak
z hlediska požadavku důkladného rozboru každého obchodního případu s dovezeným
zbožím, ukončeného na úrovni konečného odběratele na daňovém území České
republiky) se nalézací soud z hlediska požadavku řádného objasnění věci
náležitě zabýval. Uvedený závěr nemůže být oslaben ani odkazem dovolatele R. I. V. na důkazně nepodložený způsob posouzení procentuální výše jeho profitu z
karuselových obchodů, ke kterému v rámci své přezkumné činnosti dospěl odvolací
soud na č. l.
90 jeho rozsudku, neboť právní význam takového údaje byl
zohlednitelný pouze při ukládání vedlejšího trestu ve smyslu § 71 odst. 1 tr. zákoníku, který (resp. výrok jej se týkající) byl na odvolací úrovni zrušen a
znovu již neuložen. Z posuzovaného hlediska stanovení rozsahu způsobeného
škodlivého následku je třeba závěrem poznamenat, že tato otázka byla řešena i
na druhostupňové úrovni (viz č. l. 70 – 71 rozsudku odvolacího soudu). Je tedy
zřejmé, že v daném případě na straně žádného z výše jmenovaných dovolatelů
nenastala situace, kdy by se obecné soudy nezabývaly uplatněnými důkazními
návrhy a kdy by neposoudily jejich vypovídací význam z hlediska požadavku
řádného objasnění věci tak, aby byly dány důvody kasačního způsobu rozhodnutí
na odvolací úrovni a aby byl v rámci navazujícího řízení o dovolání odůvodněn
výjimečný zásah do skutkového stavu věci, založený na fenoménu tzv. opomenutých
důkazů.
Shodně lze nahlížet také na povahu skutkových výhrad dovolatele R. B., pokud
namítá, že za jím zastupovanou obchodní společnost Mondal jednala z jeho
pověření jiná osoba, dále že (ani v případě opaku takového tvrzení) neexistuje
ve vztahu k němu žádný záznam e-mailové či telefonické komunikace, ze které by
bylo možno učinit závěr, že se na přisouzené trestné činnosti podílel jako
spolupachatel, a dále že závěr o jeho vině byl vystavěn (pouze) na výpovědi J.
Š. a na konstrukci policejního orgánu.
V posuzovaném případě rozhodně nelze na podkladě dostupného spisového
materiálu dovodit extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v
Brně – pobočka ve Zlíně a Vrchního soudu v Olomouci a jejich právním posouzením
na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
Zbývající část použité dovolací argumentace k namítané nesprávnosti právního
posouzení skutku byla ze strany všech dovolatelů (s již výše uvedenými
výjimkami dovolatelů J. Š. a R. B.) uplatněna v tom duchu, že přisouzená
skutková zjištění nedovolují přijetí právního závěru o splněných podmínkách
jejich trestní odpovědnosti ve smyslu výroků o jejich vině a je tedy způsobilá
ke svému věcnému přezkoumání. Při odůvodnění takové dovolací námitky totiž v
zásadě shodným způsobem poukázali na to, že skutková věta výroku o vině
nevyjadřuje skutkový stav věci, který by odpovídal přisouzené větě právní, a to
především ve způsobu konkretizace úmyslného protiprávního jednání, jakým se
měli ve spolupachatelském postavení podílet na spáchání přisouzené trestné
činnosti, a dále z toho pohledu, že mezi jejich jednáním a způsobeným trestným
následkem nevyplývá vztah příčinné souvislosti. Při zpochybnění přisouzeného
rozsahu svého zapojení do níže popsané podstaty společného trestného jednání
skupiny odsouzených však jmenovaní dovolatelé především přehlíží, že se na
projednávané trestné činnosti podíleli za splněných podmínek § 23 tr. zákoníku
ve spolupachatelském postavení a tedy při naplňování jejich společného
trestného záměru, kdy se dílčí jednání každého z nich stalo objektivně a
subjektivně složkou přisouzeného skutkového děje. Ostatně v uvedeném směru lze
jen pro úplnost připomenout judikát staršího data tuto problematiku řešící pro
potřeby – v dnešní době již ustálené – rozhodovací praxe soudů (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 7 Tz 166/2000). S ohledem na
charakteristiku spolupachatelské trestné součinnosti více osob nelze jinak, než
odkázat na rozhodné skutkové okolnosti jednání dovolatelů z výroku o jejich
vině, podle kterých po vzájemné, a to i konkludentní dohodě, s odsouzeným J. Š. a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti v úmyslu
všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit se ke škodě českého státu, vytvořili
z obchodních společností FULL POWER, JAVAGATE, Bladewell, COMERCIO ZLÍN, ESB
Euro Scarrabeus, S. H. V. Metal Steel, Slovak metal Trading, Mondal, SPORTHOUSE
CZ Corporations, ThyssenKrupp Metallurgie, TSR Czech Republic a dalších účelové
obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy barevných
a jiných kovů, kdy jediným účelem těchto obchodů bylo zkrátit daň z přidané
hodnoty u prvního článku obchodního řetězce – tzv. ztraceného obchodníka, který
pořizoval zboží od dodavatele z EU bez DPH, přičemž další společnosti zařazené
do řetězce již takto obchodované zboží prodávaly s DPH a plnily funkci tzv.
nárazníkových společností, když nákupy a prodeje v rámci těchto řetězců účelově
realizovaly, a to nikoliv s cílem uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s
cílem spáchat daňový podvod (ať již neodvedením daně či neoprávněným uplatněním
daňové výhody) a tuto protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní
činností pouze zastřít, přičemž zapojení jednotlivých společností a jejich
pořadí v účelových obchodních řetězcích operativně a účelově zaměňovali, a to
takovým způsobem, který je za tam přisouzených časových okolností popsán pod
bodem I. a II.1 – 7, a ve vztahu ke každému z dovolatelů z pozice jimi
zastoupených a takto zaangažovaných obchodních společností tam uvedených (a co
do dílčích technických, účetních a bankovních úkonů, spojených s odběrem a
úhradou odebraného zboží, jakož i jeho prodejem dalšímu odběrateli) a tedy za
pomoci zdánlivě obvyklých obchodních postupů konkretizovaným způsobem, a to
právě s akcentem na výsledný záměr s cílem způsobit daňový únik u předem
dohodnutého článku obchodního řetězce – tzv. ztraceného obchodníka. Přitom
takového trestného následku v příčinné souvislosti s takto charakterizovaným
společným jednáním v přisouzeném rozsahu také docílili, a to při tam popsaných
řetězových obchodech, na kterých se ve statutárním postavení zástupců
zúčastněných obchodních společností podíleli, a to buď svými osobními
aktivitami tam uvedenými a vykonávanými podle pokynů hlavního pachatele J. Š.,
popř. přímo jím prováděnými na podkladě jimi umožněné a částečně v postavení
tzv. bílých koní ponechané volné dispozice s firemními účty, jakož i s firemním
elektronickým bankovnictvím a tím i s poskytnutím možnosti neomezeného
obchodování za takto „ovládané“ obchodní subjekty. Vzhledem k takto shrnuté a
ve výroku o jejich vině podrobně rozvedené povaze jejich společné trestné
činnosti lze jen stěží přisvědčit té jejich převažující výhradě o tom, že popis
skutkové věty neodpovídá znakům skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240, odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství za podmínek §
23 tr. zákoníku.
Z hlediska všemi dovolateli namítaného nedostatku jejich zavinění je třeba
poukázat na ty hodnotící pasáže rozhodnutí obou soudů, ve kterých je v
návaznosti na tam poukázané a zcela jednoznačné výsledky provedeného dokazování
podrobně vyhodnocena jejich setrvalá obhajoba, že se do posuzovaných
karuselových obchodů nezapojili s úmyslem docílit zkrácení daňové povinnosti ze
strany jimi zastupovaných obchodních společností, neboť o pravé podstatě a
smyslu takové obchodní činnosti nebyli informováni ať již ze strany hlavního
pachatele J. Š. nebo dalších na společném jednání participujících obviněných.
Právní závěr o jejich jednání za podmínek § 15 tr. zákoníku o přímém úmyslu je
kromě takto učiněného odkazu beze sporu podporován judikaturou, která se týká
otázky subjektivní stránky u daňové kriminality, a to právě s akcentem na
výsledný trestný záměr zkrácení daňové povinnosti u DPH, kterým byli dovolatelé
při zdánlivě korektní obchodní činnosti vedeni. V těchto souvislostech státní
zástupkyně odkázala na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10.
2012, sp. zn. 5 Tdo 1055/2012. Přiměřeně lze v posuzovaném směru vycházet i z
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1167/2012, podle
nějž „o přímém úmyslu u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 tr. zákoníku svědčí především takový způsob
spáchání, který spočívá v předstírání neexistujících skutečností“, když takový
způsob obchodování, který nebyl založen na samostatném obchodním postupu
zúčastněných podnikatelských subjektů za účelem dosažení zisku, ale na
vytváření, popř. umožnění pouhé fikce takového obchodování, sloužící k zakrytí
nesplněné daňové povinnosti při obchodování s nezdaněným zbožím dovezeným z
daňového území EU, takový právní závěr jen podporuje.
O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konečně opřeli svoje
dovolání odsouzení J. Š. a Mgr. R. B. Obviněný J. Š. uvedl, že mu byl uložen
takový druh trestu, který zákon nepřipouští, jestliže mu byl podle § 70 odst. 1
písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – peněžních prostředků,
uložených na tam označeném bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel v
aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR. Obviněný J. Š. však svým dovoláním
zpochybňuje jiný, než v odvolacím řízení přezkoumaný rozsudečný výrok, tedy
napadá výrok, o kterém soud nerozhodl ve druhém stupni za podmínek § 265a odst.
1 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo
82/2003 o nepřípustnosti dovolání). Ve vztahu k témuž dovolacímu důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naproti tomu formálně přípustným způsobem namítl
dovolatel Mgr. R. B., že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. V
uvedené souvislosti poukázal na uloženou výměru hlavního trestu (trest odnětí
svobody na sedm let a šest měsíců), který považuje za dostatečný způsob svého
trestního postihu a s přihlédnutím k zákonným zásadám pro ukládání trestů § 38
odst. 1, § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku dovozuje, že peněžitým trestem ve výši
1 000 000 Kč byl potrestán paradoxně za to, že žije řádným rodinným životem, a
navíc jej uložení takového trestu staví do postavení organizátora. Uvedenou
dovolací argumentaci v této části však nelze považovat za kvalifikovanou a
způsobilou k věcnému projednání, ačkoliv dovolatel při jejím uplatnění
zdůraznil svoji povědomost o věcném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., a to zejména z hlediska judikatorního způsobu jeho
negativního vymezení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp.
zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zvolená
dovolací námitka se totiž vztahuje výlučně k otázce celkové přiměřenosti jeho
trestního postihu, k jejímuž přezkumu rozhodně neslouží řízení před dovolacím
soudem, jak ostatně vyplývá z jím správně použitého judikatorního odkazu.
Ze všech shora podrobně rozvedených důvodů tedy závěrem státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovoláních
odsouzených R. B., P. D., R. I. V., S. N. a Mgr. R. B. rozhodl podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se jako zjevně neopodstatněná odmítají a o
dovolání odsouzeného J. Š. aby rozhodl tak, že se odmítá jako nepřípustné podle
§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r
odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj
souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí
Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr.
ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není
dán některý z důvodů pro odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 tr.
ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1,
2 písm. a) a h) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a
splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně
vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými
vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody a shledal, že dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a l) tr. ř. byly uplatněny v
podstatě v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud
zabýval důvodem odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud však současně poznamenává, že k doplnění dovolání datovaného 25.
4. 2015, doručeného Nejvyššímu soudu dne 29. 4. 2015, které si sepsal sám
obviněný O. R., přičemž se tak stalo již po lhůtě určené pro podání dovolání
(srov. § 265e odst. 1 tr. ř.), v níž je možné měnit rozsah a důvody dovolání
(srov. § 265f odst. 2 tr. ř.), nemohl Nejvyšší soud blíže přihlížet z
následujících důvodů. Obviněný je oprávněn podat dovolání zásadně jen
prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako
mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních
vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti.
Vzhledem k tomu je dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak
učinil obhájce v zastoupení obviněného. Obhájce je totiž osobou znalou práva
tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a s rozhodováním o něm
nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i takovým
obviněným, který nemá potřebné právní znalosti. Zároveň povinnost podat
dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět
k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla
zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na
úroveň jejich právních znalostí.
Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání
obviněného. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého
obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno
spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k
jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované pod č. 993-II., svazek 35/2007 Soub. tr. rozh. NS). O tom, že dovolání může obviněný podat jen prostřednictvím
obhájce, a o dalších podmínkách k podání dovolání musí být obviněný řádně
poučen, čemuž Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6
To 32/2013, dostál. Jen pro úplnost k tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud v
tomto doplnění dovolání obviněný O. R. konkrétně uváděl, že odvolací soud měl
vyjít ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a
řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ze znění jeho
ustanovení § 8 a dále ze znění ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona, nemůže být
tato námitka důvodná, neboť oba nižší soudy rozhodovaly o trestní odpovědnosti
obviněného (stejně jako dalších obviněných) jako fyzické osoby (nikoli tedy o
trestní odpovědnosti právnické osoby, kterou upravuje zmíněný zákon). Obdobně
nedůvodnou je i námitka o údajném „nerespektování precedentního práva“, a to s
odkazem na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
neboť obviněný považuje soud za správní orgán. Soud není správním orgánem, což
vyplývá zejména z Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), která
je založena na dělbě moci – moc zákonodárná, výkonná a soudní (srov. čl. 81 až
96 Ústavy), a z navazujících zákonů (srov. zejména zákon č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Soudní moc je součástí
státní moci, nikoli však moci výkonné, kam patří správní orgány (např. typicky
ministerstva, orgány Policie ČR, jiné správní úřady, obecní úřady, krajské
úřady apod., přesněji řečeno osoby kompetentní tyto úřady reprezentovat, čili
osoby mající pravomoc). Soudnictví jako specifická činnost státu je vykonávána
jménem republiky nezávislými soudy, které nalézají právo, a to specifickými v
zákonech stanovenými metodami a v zákonech stanovených procesních formách. Charakteristickými rysy soudů jsou zejména jejich nezávislost, vázanost pouze
zákonem a zpravidla veřejnost soudního jednání. Úkolem soudů je zejména
rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a
právnických osob a státu (civilní soudnictví), rozhodovat o vině obžalovaného a
ukládat zákonem stanovené tresty, popř. jiná opatření (trestní soudnictví),
přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní
samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o
právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
(správní soudnictví), a to v soudním řízení upraveném zvláštními zákony.
Naproti tomu pojem správní orgán je pojem používaný zejména ve správním řádu
(podobně i v soudním řádu správním) pro vykonavatele veřejné správy, kteří ve
správním řízení rozhodují o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech
fyzických a právnických osob v oblasti státní správy, příp. v jiných zákonem
vymezených oblastech veřejné moci (např. v oblasti samosprávy).
Obvinění J. Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N. a O. R. uplatnili dovolací
důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno,
že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď
nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku,
jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními
hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá,
že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné
skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné
hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především
ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho
odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na
tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné
skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení
v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší
soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který
je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §
265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role
soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení
soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu
věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný
opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž
přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba
zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s
ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do
takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla
v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz
např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99,
uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn.