5 Tdo 452/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. MUDr. Kateřina Kottová, roz. Pancová, trvale bytem V Aleji 972/2, Rudná, 2. MUDr. Petr Kott, trvale bytem V Aleji 972/2, Rudná, 3. MUDr. David Rath, trvale bytem V Alejíčkách 107, Zbuzany, 4. MUDr. Martin Houdek, trvale bytem U Výtopny 1965, Kladno-Kročehlavy, 5. Ing. Martin Jireš, trvale bytem Ve Slatinách 3243/1, Praha 10, 6. Ing. Pavel Pilát, trvale bytem Nad Okrouhlíkem 2290/3, Praha 8, 7. Ing. Jiří Anděl, bytem Kotlářka 1259/3, Praha 5, 8. právnická osoba – obchodní společnost HOSPIMED, spol. s r. o., IČ: 00676853, se sídlem Malešická 2251/51, Praha 3, 9. právnická osoba – obchodní společnost Metrostav, a. s., IČ: 00014915, se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8, 10. právnická osoba – obchodní společnost Metrostav Infrastructure, a. s., IČ: 24204005, se sídlem Koželužská 2246/5, Praha 8, a 10. nejvyšší státní zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 2 To 127/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 42/2016, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných MUDr. Kateřiny Kottové, MUDr. Petra Kotta, MUDr. Davida Ratha, MUDr. Martina Houdka, Ing. Martina Jireše, Ing. Pavla Piláta, Ing. Jiřího Anděla, právnických osob – obchodních společností HOSPIMED, spol. s r. o., Metrostav, a. s., a Metrostav Infrastructure, a. s., odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

1. Obviněná MUDr. Kateřina Kottová byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 4 T 42/2016, uznána vinnou pod bodem 5) pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr.

zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, pod bodem 6) zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, pod body 7a), 8), 9) a 10) pokusem pokračujícího zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku a pod bodem 10) rovněž pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku. Obviněný MUDr. Petr Kott byl uznán vinným pod bodem 5) tohoto rozsudku pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem podílnictví podle §

214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, pod bodem 6) pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 7a) pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 8) pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr.

zákoníku. Obviněný MUDr. David Rath byl uznán vinným pod body 5) a 6) pokračujícím zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pod body 7a) a 10) pokusem pokračujícího zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 4 tr. zákoníku, pod bodem 8) pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákoníku. Obviněný MUDr. Martin Houdek byl tímto rozsudkem uznán vinným pod bodem 5) zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný Ing. Martin Jireš byl uznán vinným citovaným rozsudkem pod bodem 5) zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný Ing. Pavel Pilát byl uznán vinným pod bodem 6) a 8) pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný Ing.

Jiří Anděl byl uznán vinným pod bodem 6) zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a pod bodem 8) zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná právnická osoba – obchodní společnost HOSPIMED, spol. s r.

o. (dále jen „HOSPIMED“), byla uznána vinnou pod bodem 4) zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná právnická osoba - obchodní společnost Metrostav, a. s. (dále jen „Metrostav“), byla uznána vinnou pod body 6) a 8) pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dále i pod bodem 6) zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a 260 odst. 1, 5 tr.

zákoníku a pod bodem 8) zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně rozhodl o vině též dalších obviněných, o nichž není dovolací řízení vedeno, a proto Nejvyšší soud považoval za nadbytečné jejich účast na trestné činnosti na tomto místě blíže specifikovat.

2. Za uvedené jednání byl obviněné MUDr. Kateřině Kottové podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest v počtu 640 denních sazeb s výší jedné denní sazby 31 250 Kč, celkem ve výši 20 000 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněné podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 8 let. Obviněnému MUDr. Petru Kottovi za shora uvedenou trestnou činnost a za pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr.

zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pokus zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 4 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, byl podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr.

zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 640 denních sazeb s výší jedné denní sazby 31 250 Kč, celkem 20 000 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 8 let.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl ohledně tohoto obviněného současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 4 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému MUDr. Davidu Rathovi byl podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.

zákoníku uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to částky 7 000 000 Kč zajištěné při osobní prohlídce obviněného dne 14. 5. 2012. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 600 denních sazeb s výší jedné denní sazby 30 000 Kč, celkem ve výši 18 000 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí a zaměstnání ve výkonných orgánech veřejné správy a územní samosprávy na dobu 8 let. Obviněnému MUDr. Martinu Houdkovi byl podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem tedy 2 000 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí v příspěvkových organizacích a organizačních složkách státu spojených s jejich zastupováním a jejich zastupování na základě plné moci na dobu 4 let. Obviněnému MUDr. Martinu Jirešovi byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem 2 000 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 3 let.

Obviněnému Ing. Pavlu Pilátovi byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší jedné denní sazby 6 000 Kč, celkem 3 000 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr.

zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 4 let. Obviněnému Ing. Jiřímu Andělovi byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 2 500 Kč, celkem 250 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Obviněné právnické osobě HOSPIMED byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t.

o. p. o.“), a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem 2 000 000 Kč. Podle § 21 odst. 1 t. o. p. o. byl obviněné uložen i trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu 2 let, přičemž podle § 21 odst. 3 t. o. p. o. bylo obviněné po dobu výkonu uloženého trestu zakázáno uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.

Podle § 23 odst. 1, 2 t. o. p. o. byl obviněné dále uložen trest uveřejnění rozsudku, který spočíval v tom, aby obviněná ve dvou celostátně vydávaných tištěných denících ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zveřejnila část výroku rozsudku vztahující se k její trestné činnosti, tedy výrok o vině v části, která se této obviněné týká, s uvedením jejího názvu a sídla a s textem skutku pod bodem 4), příslušnou právní větou a označením trestného činu, jehož se dopustila, a výrok o trestu, který jí byl uložen, přičemž údaje umožňující identifikaci fyzických osob a ostatních právnických osob, jež jsou v popisu skutků obsaženy, anonymizovala.

Obviněné právnické osobě Metrostav byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší jedné denní sazby 20 000 Kč, celkem 10 000 000 Kč. Podle § 21 odst. 1 t. o. p. o. byl obviněné uložen trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu 3 let, přičemž podle § 21 odst. 3 t. o. p. o. bylo obviněné po dobu výkonu uloženého trestu zakázáno uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.

Podle § 23 odst. 1, 2 t. o. p. o.

byl obviněné dále uložen trest uveřejnění rozsudku, který spočíval v tom, aby obviněná ve dvou celostátně vydávaných tištěných denících ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zveřejnila část výroku rozsudku vztahující se k její trestné činnosti, tedy výrok o vině v části, která se této obviněné týká, s textem skutků pod body 6) a 8), příslušnou právní větou a označením trestných činů, jichž se dopustila, a výrok o trestu, který jí byl uložen, přičemž údaje umožňující identifikaci fyzických osob a ostatních právnických osob, jež jsou v popisu skutků obsaženy, anonymizovala. Poškození Oblastní nemocnice Kolín, a. s., nemocnice Středočeského kraje, a Středočeský kraj, byli s uplatněnými nároky na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění MUDr. Kateřina Kottová, MUDr. Petr Kott, MUDr. David Rath, MUDr. Martin Houdek, Ing. Martin Jireš, Ing. Pavel Pilát, Ing. Jiří Anděl, Lucie Novanská, Ing. Pavel Drážďanský, obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Konstruktiva Branko, a. s., v likvidaci, PURO-KLIMA, a. s., HOSPIMED, spol. s r. o., Metrostav, a. s., ML Compet, a. s., odvolatel D. R. a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných MUDr.

Kateřiny Kottové, MUDr. Petra Kotta, MUDr. Davida Ratha, MUDr. Martina Houdka, Ing. Martina Jireše, Ing. Pavla Piláta, Lucie Novanské, Ing. Pavla Drážďanského, obviněných právnických osob – obchodních společností JIPE, s. r. o., PURO-KLIMA, a. s., HOSPIMED, spol. s r. o., Metrostav, a. s., a poškození Středočeský kraj a Oblastní nemocnice Kolín, a. s. Z podnětu odvolání MUDr. Kateřiny Kottové, MUDr. Petra Kotta, MUDr. Davida Ratha, MUDr. Martina Houdka, Ing. Martina Jireše, Ing. Pavla Piláta, Ing.

Jiřího Anděla, Lucie Novanské, Ing. Pavla Drážďanského, obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Konstruktiva Branko, a. s., v likvidaci, Metrostav, a. s., a odvolatele D. R. Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku se ohledně obviněných MUDr. Kateřiny Kottové, MUDr. Davida Ratha, Lucie Novanské a Ing. Pavla Drážďanského zrušuje výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27.

6. 2018, sp. zn. 4 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, a znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou MUDr. Kateřinu Kottovou vinnou pod bodem 5) pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31.

1. 2019, pod bodem 6) zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, pod body 7a), 8), 9) a 10) pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 10) pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku. Obviněný MUDr. Petr Kott byl uznán vinným pod bodem 5) pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm.

a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, pod bodem 6) pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, pod body 7a) a 8) pokračující pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný MUDr. David Rath byl uznán vinným pod body 5) a 6) pokračujícím zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku, pod body 7a) a 10) pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 8) pomocí ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný MUDr. Martin Houdek byl pod bodem 5) uznán vinným přečinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr.

zákoníku. Obviněný Ing. Martin Jireš byl uznán vinným pod bodem 5) zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný Ing. Pavel Pilát byl pod bodem 6) a 8) uznán vinným pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný Ing. Jiří Anděl byl uznán vinným pod bodem 6) zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr.

zákoníku a pod bodem 8) zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná právnická osoba – obchodní společnost HOSPIMED, spol. s r. o., byla uznána vinnou pod bodem 4) zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná právnická – osoba obchodní společnost Metrostav, a. s., byla uznána vinnou pod bodem 6) a 8) pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku, pod bodem 6) rovněž zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, pod bodem 8) rovněž zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná právnická osoba – obchodní společnost Metrostav Infrastructure, a. s., (dále jen „Metrostav Infrastructure“) byla uznána vinnou pod bodem 6) a 8) pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku, pod bodem 6) rovněž zločinem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, pod bodem 8) také zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

4. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněné MUDr. Kateřině Kottové podle § 331 odst. 4 za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší jedné denní sazby 30 000 Kč, celkem 15 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 8 let.

Obviněnému MUDr. Petru Kottovi byl za shora uvedené trestné činy a pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pokus zločinu poškození finančních zájmů

Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 4 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, uložen podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší jedné denní sazby 30 000 Kč, celkem 15 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 8 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6.

2018, sp. zn. 4 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému MUDr. Davidu Rathovi byl podle § 331 odst. 4 za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to částky 7 000 000 Kč zajištěné při osobní prohlídce dne 14. 5. 2012. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší jedné denní sazby 26 000 Kč, celkem 13 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí a zaměstnání ve výkonných orgánech veřejné správy a územní samosprávy na dobu 8 let.

Obviněnému MUDr. Martinu Houdkovi byl podle § 331 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 3 750 Kč, celkem 750 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí v příspěvkových organizacích a organizačních složkách státu spojených s jejich zastupováním a jejich zastupování na základě plné moci na dobu 3 let.

Obviněnému MUDr. Martinu Jirešovi byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem 1 500 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 3 let.

Obviněnému Ing. Pavlu Pilátovi byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší jedné denní sazby 6 250 Kč, celkem 2 500 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností nebo družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury na dobu 4 let.

Obviněnému Ing. Jiřímu Andělovi byl podle § 260 odst. 5 za použití § 58 odst. 6 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 2 500 Kč, celkem 250 000 Kč. Obviněné právnické osobě – obchodní společnosti HOSPIMED byl podle § 332 odst. 2 tr.

zákoníku ve spojení s § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, celkem 2 000 000 Kč. Podle § 21 odst. 1 t. o. p. o. byl obviněné dále uložen trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu 2 let, přičemž podle § 21 odst. 3 t. o. p. o. bylo obviněné po dobu výkonu uloženého trestu zakázáno uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.

Podle § 23 odst. 1, 2 t. o.

p. o. byl obviněné dále uložen trest uveřejnění rozsudku, který spočíval v tom, aby na své náklady ve dvou celostátně vydávaných tištěných denících ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zveřejnila část výroku rozsudku vztahující se k její trestné činnosti, tedy výrok o vině v části, která se této obviněné týká s uvedením jejího názvu a sídla a s textem skutku pod bodem 4), příslušnou právní větou a označením trestného činu, jehož se dopustila, a výrok o trestu, který jí byl uložen, přičemž údaje umožňující identifikaci fyzických osob a ostatních právnických osob, jež jsou v popisu skutků obsaženy, anonymizovala.

Obviněné právnické osobě – obchodní společnosti Metrostav byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší jedné denní sazby 20 000 Kč, celkem 10 000 000 Kč. Podle § 21 odst. 1 t. o. p. o. byl obviněné dále uložen trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu 3 let, přičemž podle § 21 odst. 3 t. o. p. o. bylo obviněné po dobu výkonu uloženého trestu zakázáno uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.

Podle § 23 odst. 1, 2 t. o. p. o. byl obviněné dále uložen trest uveřejnění rozsudku spočívající v tom, aby obviněná na své náklady ve dvou celostátně vydávaných tištěných denících ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zveřejnila část výroku rozsudku vztahující se k její trestné činnosti, tedy výrok o vině v části, která se této obviněné týká s textem skutků pod body 6) a 8), příslušnou právní větou a označením trestných činů, jichž se dopustila, a výrok o trestu, který jí byl uložen, přičemž údaje umožňující identifikaci fyzických osob a ostatních právnických osob, jež jsou v popisu skutků obsaženy, anonymizovala.

Obviněné právnické osobě – obchodní společnosti Metrostav Infrastructure byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1, 2 t. o. p. o. uložen úhrnný trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu 3 let, přičemž podle § 21 odst. 3 t. o. p. o. bylo obviněné po dobu výkonu uloženého trestu zakázáno uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.

5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Oblastní nemocnice Kolín, a. s., nemocnice Středočeského kraje a Středočeský kraj odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Odvolání státního zástupce a obviněných právnických osob PURO-KLIMA, a. s., HOSPIMED, a ML Compet, a. s., a poškozených Oblastní nemocnice Kolín, a. s., a Středočeského kraje byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

7. V rámci nyní projednávané věci byli níže uvedení obvinění, kteří podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, uznáni vinnými pro skutky pod body 5), 6), 7a) a 8), další skutky byly převzaty z předchozího odsouzení obviněných v rámci ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku, jak ostatně vyplývá již z rozsudku odvolacího soudu. Skutku pod bodem 5) se obvinění MUDr. Kateřina Kottová, MUDr. Petr Kott, MUDr. David Rath, MUDr. Martin Houdek a Ing.

Martin Jireš měli ve stručnosti dopustit tím, že obviněný Ing. Martin Jireš dne 16. 2. 2012 kolem 18:00 hod. v Praze na nádvoří mezi budovou Národního divadla a Novou scénou předal obviněnému MUDr. Petru Kottovi finanční hotovost nejméně 3 340 000 Kč jako zálohu ze slíbené odměny nejméně 6 720 000 Kč za zadání veřejné zakázky „Nákup sanitních automobilů,“ zveřejněné v informačním systému o veřejných zakázkách pod evidenčním číslem 60064516, jejímž zadavatelem bylo Územní středisko záchranné služby Středočeského kraje (dnes Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, příspěvková organizace), od společnosti FD Servis Praha, s.

r. o., jako vítěze předmětného zadávacího řízení, s níž 23. 1. 2012 zadavatel zastoupený ředitelem obviněným MUDr. Martinem Houdkem uzavřel smlouvu kupní, jejímž předmětem bylo dodání 48 ks sanitních automobilů se sjednanou kupní cenou 110 351 904 Kč bez DPH (132 062 188,80 Kč s DPH). Obviněný Ing. Martin Jireš takto jednal s vědomím, že obviněný MUDr. Petr Kott se o uvedenou odměnu bude dále dělit nejméně s obviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou. Obviněný MUDr. Petr Kott tuto zálohu ze slíbené odměny převzal po předchozí dohodě s obviněnou MUDr.

Kateřinou Kottovou, která mu sdělila, kde a jak odměnu převzít, čekala na něj poblíž místa předání, odkud následně odjeli do jejich bydliště v ulici V Aleji 972, Rudná. Zde pak převzatou částku rozdělili, částka 1 120 000 Kč byla určena pro MUDr. Davida Ratha, hejtmana a člena Rady Středočeského kraje, zástupce zřizovatele zadavatele předmětné veřejné zakázky, který schvaloval materiály předkládané Radě Středočeského kraje vztahující se k této zakázce, včetně jejího financování z rozpočtu Středočeského kraje.

Další částka 740 000 Kč byla určena pro MUDr. Martina Houdka a zbytek si rozdělili mezi sebou rovným dílem. Následně dne 16. 2. 2012 v době kolem 20:30 hod. v ul. V Aleji 972 v Rudné, Praha-západ podle předchozí dohody předal obviněný MUDr. Petr Kott z uvedené částky podíl ve výši 1 120 000 Kč obviněnému MUDr. Davidu Rathovi a dne 21. 2. 2012 v 10:00 hod. předal podíl ve výši 740 000 Kč MUDr. Martinu Houdkovi. Zda a kdy později došlo k předání zbylé části slíbené odměny obviněným Ing. Martinem Jirešem obviněnému MUDr.

Petru Kottovi, z níž měli nejméně obvinění MUDr. Petr Kott, MUDr. Kateřina Kottová a MUDr. David Rath každý dostat třetinu, nebylo zjištěno.

8. Skutku pod bodem 6) se obvinění MUDr. Kateřina Kottová, MUDr. Petr Kott, MUDr. David Rath, Ing. Pavel Pilát, Ing. Jiří Anděl dopustili tím, že obviněný Ing. Jiří Anděl, obchodní náměstek Divize 1 obviněné Metrostav jednající v zájmu a v rámci činnosti této obchodní společnosti, na základě plných mocí ze dnů 15. 12. 2011 a 14. 2. 2012, oprávněný za ni jednat ve věci dále uvedeného zadávacího řízení, poté, co 7. 2. 2012 byli vybraní zájemci vyzváni k podání nabídek v rámci zadávacího řízení na zhotovitele veřejné zakázky „Rekonstrukce objektu SO.03 — pavilon „O“ — v Oblastní nemocnici Kolín, a.

s., nemocnici Středočeského kraje,“ zveřejněné v informačním systému o veřejných zakázkách pod evidenčním číslem zakázky 103101, jejímž zadavatelem byla Oblastní nemocnice Kolín, a. s., nemocnice Středočeského kraje, zadávané v užším řízení podle § 28 zákona o veřejných zakázkách, která měla být zčásti hrazena z dotace Regionálního operačního programu NUTS II Střední Čechy, financovaného z rozpočtu Evropské unie v rámci registrovaného projektu č. CZ.1.15/3.2.00/62.01252, připravil sám nebo s dalšími nezjištěnými zaměstnanci obviněné společnosti nabídku do tohoto zadávacího řízení za obviněnou Metrostav a zároveň spolupracoval na přípravě jejich nabídek do téhož zadávacího řízení s ostatními zájemci (společnostmi GEMO OLOMOUC, spol.

s r. o., OHL ŽS, a. s, IMOS Brno, a. s., a MOTA-ENGIL CENTRAL EUROPE Česká republika, a. s.), nebo měl přinejmenším informace o obsahu jejich nabídek, se záměrem, aby nabídka obviněné Metrostav byla vybrána jako nejvýhodnější s tím, že její celková nabídková cena bude oproti nabídkovým cenám ostatních zájemců sice nejnižší, přesto však vyšší oproti ceně, která by ze zadávacího řízení měla vzejít, pokud by jeho průběh nebyl spoluprací mezi zájemci ovlivněn (účast dalších zájemců v zadávacím řízení byla čistě formální a byl tak popřen jeho smysl), takto připravené nabídky zájemci ve stanoveném termínu do 5.

3. 2012 skutečně odevzdali. Následně 4. 4. 2012 zadavatel rozhodl o výběru nabídky obviněné Metrostav s nabídkovou cenou 98 493 153 Kč bez DPH (118 191 784 Kč s DPH) jako nejvýhodnější. Následně dne 11. 5. 2012 s obviněnou Metrostav byla zadavatelem uzavřena smlouva o dílo, přičemž sjednaná cena díla byla v důsledku výše popsané spolupráce mezi zájemci vyšší oproti ceně odpovídající cenám ÚRS k 28. 2. 2012, resp. obvyklé cenové hladině, přiměřené v případech, které katalog ÚRS neobsahuje, které byly převzaty od společnosti SATER-PROJEKT, s.

r. o., která zpracovávala položkový rozpočet stavby, jenž byl součástí projektové dokumentace pro výběr zhotovitele, nejméně o 865 442 Kč. Po skončení zadávacího řízení byla kompletní dokumentace o jeho průběhu včetně nabídky obviněné Metrostav a nabídek ostatních uchazečů zadavatelem předložena od 21. 3. do 18. 4. 2012 Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy, poskytovateli dotace ke schválení financování veřejné zakázky, s čímž byl obviněný Ing.

Jiří

Anděl od počátku srozuměn a věděl, že předložení této dokumentace je jednou z nezbytných podmínek pro uvolnění čerpání dotace podle smlouvy o poskytnutí dotace č. S/0160/RRSC/2011, uzavřené 25. 1. 2012 mezi zadavatelem a poskytovatelem dotace. O popsané spolupráci mezi zájemci nejpozději od února 2012 věděla a byla s ní srozuměna MUDr. Kateřina Kottová, ředitelka Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice Středočeského kraje jako osoby ovládající Oblastní nemocnici Kolín, a. s., fakticky vystupující a jednající za zadavatele této veřejné zakázky, které obviněný Ing.

Pavel Pilát, generální ředitel a člen představenstva obviněné Metrostav, jednající v jejím zájmu a v rámci činnosti této společnosti, nejpozději dne 28. 2. 2012 v Praze a dále opakovaně nejméně ve dnech 16. 3. a 26. 4. 2012 v Kladně při osobních jednáních slíbil poskytnutí finanční hotovosti ve výši nejméně 10 000 000 Kč jako odměny za zadání výše uvedené veřejné zakázky obviněné Metrostav jako předem vybranému zhotoviteli. Obviněná MUDr. Kateřina Kottová s tímto slíbeným úplatkem souhlasila a nejpozději 29.

2. 2012 v domě v ul. V Aleji 972 v Rudné se dohodla se svým druhem obviněným MUDr. Petrem Kottem, zaměstnancem Oblastní nemocnice Kolín, a. s., fakticky rovněž vystupujícím a jednajícím za zadavatele této veřejné zakázky, s nímž i později popsaný slib úplatku dále projednávala, a s obviněným MUDr. Davidem Rathem, hejtmanem a členem Rady Středočeského kraje, jediného akcionáře zadavatele, který schvaloval a předkládal orgánům Středočeského kraje materiály vztahující se k zadání této veřejné zakázky, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem jejího financování, a jako předseda Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy, zástupce poskytovatele dotace, který podepsal výše uvedenou smlouvu o poskytnutí dotace, že si finanční hotovost slíbenou obviněným Ing.

Pavlem Pilátem mezi sebou rozdělí tak, že nejméně 4 000 000 Kč obdrží společně obvinění MUDr. Kateřina Kottová a MUDr. Petr Kott a 6 000 000 Kč obdrží obviněný MUDr. David Rath. Podle dohody Ing. Pavla Piláta s obviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou měla být slíbená odměna splatná nejpozději do jednoho měsíce od podpisu smlouvy o dílo mezi zadavatelem a obviněnou Metrostav. Obviněný Ing. Pavel Pilát následně sám určil den a místo předání popsané odměny prostřednictvím kódované krátké textové zprávy zaslané dne 14.

5. 2012 obviněné MUDr. Kateřině Kottové na den 18. 5. 2012 v Oblastní nemocnici Kladno, a. s., k čemuž však již nedošlo z důvodu zadržení obviněných MUDr. Kateřiny Kottové, MUDr. Petra Kotta a MUDr. Davida Ratha při páchání jiné trestné činnosti. Obvinění Ing. Jiří Anděl a Ing. Pavel Pilát takto jednali v úmyslu získat pro obviněnou Metrostav prospěch spočívající v možnosti realizace předmětné veřejné zakázky a v budoucím vyčíslitelném čistém zisku z ní ve výši nejméně 4 265 962 Kč po zohlednění daně z příjmu právnických osob ve výši 19 %.

Obviněný Ing.

Jiří Anděl současně věděl a počítal s tím, že popsaným jednáním by byly na základě nepravdivých podkladů předložených při žádosti o schválení financování této veřejné zakázky, konkrétně kompletní dokumentace k zadávacímu řízení, které bylo ovlivněno výše popsaným způsobem, v případě čerpání dotace nesprávně použity finanční prostředky z rozpočtu Evropské unie ve výši nejméně 90 452 716 Kč, avšak k realizaci této veřejné zakázky na základě popsaného zadávacího řízení již nedošlo.

9. Skutku pod bodem 7a) se obvinění MUDr. Kateřina Kottová, MUDr. Petr Kott, MUDr. David Rath dopustili ve stručnosti tím, že MUDr. Kateřina Kottová, ředitelka Oblastní nemocnice Kladno, a. s., jako osoby ovládající Oblastní nemocnici Mladá Boleslav, a. s., fakticky vystupující a jednající také za tuto nemocnici, se v přesně nezjištěné době od prosince 2011 do nejpozději 11. 1. 2012 v Kladně domluvila s obviněným Ing. Pavlem Drážďanským, generálním ředitelem a členem představenstva společnosti Konstruktiva Branko, a.

s., že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Výběr zhotovitele stavby pavilonu 37 (parkoviště) a pavilonu Palackého,“ jejímž zadavatelem byla Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s., zadávanou v užším řízení podle § 28 zákona o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění, zvýhodní společnost Konstruktiva Branko, a. s. aby tuto veřejnou zakázku mohla realizovat, tím, že Ing. Pavlu Drážďanskému umožní podílet se na přípravě zadávacích podmínek a kvalifikační dokumentace v rámci tohoto zadávacího řízení ve prospěch společnosti Konstruktiva Branko, a.

s., a zajistí mu další informace o průběhu zadávacího řízení, a to za odměnu ve výši asi 10 % z následně vysoutěžené ceny předmětné zakázky. Tato odměna měla být určena pro obviněné MUDr. Kateřinu Kottovou, MUDr. Petra Kotta a MUDr. Davida Ratha, hejtmana a člena Rady Středočeského kraje. Obviněná MUDr. Kateřina Kottová celé jednání organizovala a řídila a obviněný MUDr. David Rath byl o této její činnosti od počátku informován a souhlasil s ní, utvrzoval obviněnou v jejím záměru, přispíval ke spáchání trestné činnosti a současně ze své pozice hejtmana a člena Rady Středočeského kraje schvaloval veškeré materiály týkající se této veřejné zakázky, předkládané Radě Středočeského kraje jako výkonnému orgánu jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady zadavatele, a též Radě Středočeského kraje předkládal materiály související s navrhovaným způsobem financování této veřejné zakázky.

Poté, co se obviněná MUDr. Kateřina Kottová takto dohodla s obviněným Ing. Pavlem Drážďanským, kontaktovala nejpozději v lednu 2012 obviněnou Lucii Novanskou, členku představenstva společnosti ML Compet, a. s., pověřenou zadavatelem pořádáním uvedeného zadávacího řízení, která byla nejpozději od této chvíle s dohodou obviněných MUDr. Kateřiny Kottové a Ing. Pavla Drážďanského o ovlivnění předmětného zadávacího řízení seznámena a souhlasila s ní. Obviněná Lucia Novanská následně v Praze na pokyn MUDr.

Kateřiny Kottové zajistila výhodnější podmínky v předmětném zadávacím řízení společnosti Konstruktiva Branko, a. s., a s ní spolupracujícím dodavatelům na úkor ostatních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že obviněnému Ing. Pavlu Drážďanskému umožnila přímo se podílet na podobě kvalifikační dokumentace a zadávacích podmínek a následně mu poskytla veškeré informace o průběhu zadávacího řízení (o jménech přihlášených zájemců, o podaných námitkách a jejich obsahu). Tyto výhodnější podmínky společnosti Konstruktiva Branko, a.

s., zajistila obviněná Lucia Novanská zejména tím, že zahrnula do výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace v rámci předmětné veřejné zakázky podmínky k samotné účasti v zadávacím řízení ve formě profesních kvalifikačních předpokladů uchazečů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti a kritéria pro omezení počtu zájemců a způsob jejich hodnocení, které připravil a předal obviněný Ing. Pavel Drážďanský, které vyhovovaly zejména společnosti Konstruktiva Branko, a.

s., a dalším dodavatelům, se kterými jednala po předchozí dohodě, a to přinejmenším společnosti Metrostav. Účelem takto stanovených kvalifikačních předpokladů bylo, aby je ideálně splňovala pouze společnost Konstruktiva Branko, a. s., a dodavatelé jednající s ní ve shodě, a byl tak omezen počet potencionálních uchazečů, čímž byl zcela popřen smysl zadávacího řízení. Za takto zajištěné výhodnější podmínky pro tuto společnost v předmětném zadávacím řízení obviněný Ing. Pavel Drážďanský dne 23. 12.

2011 v Oblastní nemocnici Kladno, a. s., v kanceláři obviněné MUDr. Kateřiny Kottové slíbil obviněné poskytnutí odměny ve výši 27 000 000 Kč, splatné nejpozději do jednoho měsíce po zadání veřejné zakázky (po podpisu smlouvy o dílo). Výši této odměny a slib jejího poskytnutí si dále vzájemně potvrzovali až do května 2012 (nejméně 9. 1. a 11. 1. 2012), přičemž obviněný Ing. Pavel Drážďanský věděl, že se obviněná MUDr. Kateřina Kottová o tuto odměnu bude dělit s obviněnými MUDr. Petrem Kottem a MUDr.

Davidem Rathem. Obviněná MUDr. Kateřina Kottová zároveň popsaný způsob zvýhodnění společnosti Konstruktiva Branko, a. s., v rámci předmětného zadávacího řízení a také požadavek na odměnu za toto zvýhodnění průběžně projednávala se svým druhem obviněným MUDr. Petrem Kottem, který byl také zaměstnancem Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s., v rámci jejich rozhovorů v kanceláři obviněné MUDr. Kateřiny Kottové 23. 12. 2011, 23. 1. a 27. 2. 2012 a v domě v ul. V Aleji 972 v Rudné dne 16. 2. 2012, v němž jej informovala o zrušení původního zadávacího řízení na předmětnou zakázku, obviněný MUDr.

Petr Kott jí přislíbil pomoc s přípravou příslušných materiálů, a také s obviněným MUDr. Davidem Rathem zejména v rámci jejich rozhovoru v Rudné dne 14. 3. 2012, v němž projednávali úplatek slíbený obviněným Ing. Pavlem Drážďanským, ale také ve dnech 2. 4., 3. 5. a 14. 5. 2012. K zadání veřejné zakázky a k předání slíbené odměny však již nedošlo z důvodu zadržení obviněných MUDr. Kateřiny Kottové, MUDr. Petra Kotta, MUDr. Davida Ratha, Ing. Pavla Drážďanského a Lucie Novanské při páchání jiné trestné činnosti a následného zrušení zadávacího řízení zadavatelem.

10. Skutku pod bodem 8) se obvinění MUDr. Kateřina Kottová, MUDr. Petr Kott, MUDr. David Rath, Ing. Pavel Pilát, Ing. Jiří Anděl, obviněné společnosti Metrostav a Metrostav Infrastructure dopustili ve stručnosti tím, že obviněná MUDr. Kateřina Kottová, jako ředitelka Oblastní nemocnice Kladno, a. s., v přesně nezjištěné době, nejpozději v únoru 2012, domluvila s obviněným Ing. Jiřím Andělem, obchodním náměstkem Divize 1 obviněné společnosti Metrostav, jednajícím v zájmu a v rámci činnosti této společnosti, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Rekonstrukce bloku C2 – součást akce Generel nemocnice Kladno,“ zveřejněné v informačním systému o veřejných zakázkách pod evidenčním číslem 212617 dne 2.

4. 2012, jejímž zadavatelem byla Oblastní nemocnice Kladno, a. s., zadávané v užším řízení podle § 28 zákona o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění, zvýhodní obviněnou Metrostav tak, aby tuto veřejnou zakázku mohla realizovat, tím, že obviněnému Ing. Jiřímu Andělovi umožní podílet se na přípravě zadávacích podmínek a kvalifikační dokumentace v rámci předmětného zadávacího řízení ve prospěch této společnosti. Poté, co se obviněná MUDr. Kateřina Kottová takto dohodla s Ing. Jiřím Andělem, kontaktovala nejpozději v březnu 2012 obviněnou Lucii Novanskou, členku představenstva obviněné společnosti ML Compet, a.

s., pověřené zadavatelem pořádáním uvedeného zadávacího řízení, která byla nejpozději od této chvíle s dohodou obviněných MUDr. Kateřiny Kottové a Ing. Jiřího Anděla o ovlivnění předmětného zadávacího řízení seznámena a souhlasila s ním. Obviněná Lucia Novanská následně na pokyn obviněné MUDr. Kateřiny Kottové zajistila výhodnější podmínky v předmětném zadávacím řízení obviněné Metrostav a s ní spolupracujících dodavatelů na úkor ostatních potenciálních zájemců o tuto veřejnou zakázku. Obviněnému Ing.

Jiřímu Andělovi umožnila přímo se podílet na podobě kvalifikační dokumentace a zadávacích podmínek (zahrnula do výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace v rámci předmětné veřejné zakázky požadavek, že plnění spočívající v dodávce zdravotnické technologie nesmí být plněno subdodavatelem a zahrnula podmínky k samotné účasti v zadávacím řízení ve formě kvalifikačních předpokladů uchazečů a jejich zejména technické způsobilosti, které stanovil a obviněné Lucii Novanské předal Ing.

Jiří Anděl, které vyhovovaly obviněné společnosti Metrostav a dalším dodavatelům, kteří s ní jednali ve shodě, a to přinejmenším společnosti Konstruktiva Branko, a. s.). Účelem takto stanovených kvalifikačních předpokladů bylo, aby je ideálně splňovala pouze obviněná společnost Metrostav a dodavatelé jednající s ní ve shodě, aby tak byl omezen počet potencionálních uchazečů o tuto veřejnou zakázku, čímž byl zcela popřen smysl zadávacího řízení. Obviněná Lucia Novanská také v průběhu zadávacího řízení po dohodě s obviněným Ing.

Jiřím Andělem zodpověděla nejméně jeden doplňující dotaz, podaný jedním ze zájemců. O spolupráci s Ing.

Jiřím Andělem a o takto zajištěných výhodnějších podmínkách v předmětném zadávacím řízení pro obviněnou společnost Metrostav informovala obviněná MUDr. Kateřina Kottová nejpozději dne 16. 3. 2012 ve své kanceláři v Oblastní nemocnici Kladno, a. s., obviněného Ing. Pavla Piláta, generálního ředitele a člena představenstva obviněné společnosti Metrostav, jednajícího také v zájmu a v rámci činnosti této společnosti, a požadovala za to od něj poskytnutí odměny ve výši odpovídající 10 % z předpokládané ceny předmětné zakázky, která činila 227 500 000 Kč bez DPH, nejméně však 22,3 mil.

Kč. Z této částky mělo být 6 % poskytnuto nejpozději do jednoho měsíce po zadání předmětné veřejné zakázky (po podpisu smlouvy o dílo), zbylá 4 % v listopadu 2012 po volbách do krajského zastupitelstva, s čímž obviněný Ing. Pavel Pilát souhlasil. Obviněná MUDr. Kateřina Kottová zároveň popsaný způsob zvýhodnění obviněné společnosti Metrostav v rámci předmětného zadávacího řízení a také požadavek na odměnu za toto zvýhodnění průběžně projednávala se svým druhem obviněným MUDr. Petrem Kottem, který byl také zaměstnancem Oblastní nemocnice Kladno, a.

s., se kterým se radila o dalším postupu, který ji utvrzoval v jejím záměru (zejména v rámci rozhovorů v kanceláři obviněné MUDr. Kateřiny Kottové ve dnech 7. 3., 16. 3. a 26. 4. 2012 a v domě v ul. V Aleji 972 v Rudné ve dnech 16. 2. a 14. 3. 2012). Obviněná MUDr. Kateřina Kottová celé jednání organizovala a řídila a o této své činnosti průběžně (nejméně ve dnech 14. 3., 3. 5. a 14. 5. 2012 v Rudné) informovala MUDr. Davida Ratha, hejtmana a člena Rady Středočeského kraje, který schvaloval její postup a svými radami přispíval ke spáchání trestné činnosti, a současně ze své pozice hejtmana a člena Rady Středočeského kraje schvaloval veškeré materiály týkající se této veřejné zakázky, předkládané Radě Středočeského kraje jako výkonnému orgánu jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady zadavatele, a též Radě Středočeského kraje sám předkládal materiály související s navrhovaným způsobem financování této veřejné zakázky.

K zadání veřejné zakázky a k předání slíbené odměny však již nedošlo z důvodu zadržení obviněných MUDr. Kateřiny Kottové, MUDr. Petra Kotta, MUDr. Davida Ratha a Lucie Novanské při páchání jiné trestné činnosti a následného zrušení zadávacího řízení zadavatelem.

11. Obviněná MUDr. Kateřina Kottová a MUDr. Petr Kott podali prostřednictvím společného obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci lhůty k podání dovolání vzali svá dovolání zčásti zpět. Jejich dovolání jsou tedy podána v rozsahu, v jakém je obvinění nevzali částečně zpět.

12. Obvinění nejprve namítali, že trest, který jim byl uložen, je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, a rovněž jim byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Zdůraznili, že v době rozhodování odvolacího soudu již byli podmíněně propuštěni z výkonu předchozího trestu, jsou tedy polepšeni, neboť museli splňovat zákonné podmínky, mimo jiné i předpoklad, že se již podobného jednání nedopustí. Odvolací soud na tuto jejich argumentaci přitom reagoval pouze popisem jednání, pro které byli odsouzeni, a hodnocením jeho společenské škodlivosti.

13. Podle názoru obou dovolatelů je napadené rozhodnutí v rozporu se zásadami proporcionality, subsidiarity a povinností soudu náležitě odůvodnit odsuzující rozsudek, které jsou klíčovými zásadami trestního práva. Dovolatelé namítli, že jim byl uložen zcela nepřiměřený a neospravedlnitelný trest, který není relevantně odůvodněn. Obvinění v této souvislosti připomněli nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, podle něhož zásada proporcionality trestní represe patří ke klíčovým aspektům při rozhodování o druhu a výši uloženého trestu a je třeba k ní vždy přihlížet. Pojem proporcionality trestu je úzce spjat s pojmem účelovosti trestu, proto je třeba při ukládání trestu vždy zohledňovat jeho zamýšlený účel pro daného pachatele, bez něhož nelze uložený trest považovat za přiměřený. Ostatně zásady proporcionality a subsidiarity trestní represe zakotvuje i § 38 tr. zákoníku. Podle judikatury Ústavního soudu je přitom naprosto esenciální podmínkou uložení jakéhokoliv trestu jeho náležité odůvodnění ze strany soudu (např. nález ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). I podle judikatury Nejvyššího soudu je ve výjimečných případech možné zasáhnout do rozhodnutí nižších soudů o uloženém trestu, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). Je tedy zřejmé, že ani při uložení trestu v rámci zákonem stanovené výměry pro daný trestný čin není diskreční pravomoc obecných soudů k jeho ukládání bezmezná, ani trest uložený v rámci zákonné výměry stanovené pro daný trestný čin nemůže být soudem vyměřen tak, aby se dostal do rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe.

14. Obvinění připomněli, že byli v minulosti odsouzeni v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek „gymnázium Hostivice – rekonstrukce gymnázia“ a „rekonstrukce zámku Buštěhrad“ [rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 4 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018 (dále i jen první odsuzující rozsudek či první trestní řízení)], do výkonu trestu nastoupili včas, po celou dobu plnili zadané povinnosti a jejich chování ve výkonu trestu bylo možné hodnotit jako příkladné. Proto byli podmíněně propuštěni, neboť účelu trestu bylo v jejich případě již dosaženo. Následně byli dovoláními napadeným rozsudkem uznáni vinnými typově podobnou trestnou činností, přičemž tento rozsudek se týká i totožných veřejných zakázek jako první odsuzující rozsudek, neboť výslovně hovoří o pokračování v trestném činu a jednočinném souběhu s některými skutky vymezenými v prvním odsuzujícím rozsudku. Nepochybně byly splněny podmínky pro konání společného řízení podle § 20 odst. 1 tr. ř. a nebylo namístě rozhodovat dvěma samostatnými rozsudky.

15. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu pak byl oproti prvnímu rozsudku jejich trest odnětí svobody zpřísněn o 2 roky a o 1 rok u trestu zákazu činnosti. V případě trestu odnětí svobody tak jde o paradoxní situaci, neboť obvinění mají znovu nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody za situace, že již trest odnětí svobody v prakticky totožné věci vykonali, resp. z jeho výkonu byli podmíněně propuštěni na svobodu. Tento dodatečný, resp. společný úhrnný, resp. souhrnný trest, tak již neplní žádný účel trestu vymezený v ustanoveních § 36 až § 45 tr. zákoníku. Podle dovolatelů jde pouze o slepou retribuci usilující o potrestání viníka za všech okolností, která však v trestním právu nemá místo. Účel trestu u obviněných byl již zcela naplněn, neboť došlo k jejich podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Společnost byla před pachateli dostatečně ochráněna a bylo jim znemožněno pokračovat v trestné činnosti, když byli umístěni do výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém jim bylo efektivně zabráněno pokračovat v jakékoliv trestné činnosti. Oba dovolatelé zdůraznili, že jsou nyní zaměstnáni jako lékaři, plní své pracovní a občanské povinnosti a do chodu společnosti se zapojili jako vzorní občané. Stejně tak byl naplněn účel generální prevence, neboť skutky popsané ve výroku prvního odsuzujícího rozsudku byly odhaleny, obvinění vykonali tresty, celá kauza byla medializována, což nepochybně zvýšilo účinnost generální prevence. Nyní uložený trest je naopak zcela kontraproduktivní z hlediska individuální i generální prevence, neboť bude zřejmé, že ani bezproblémový výkon povolání a příkladný život a plnění povinností v rámci zkušební doby po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nepředstavuje záruku, že se obviněný bez vlastního zavinění do věznice nevrátí. V postupu odvolacího soudu by bylo podle názoru obviněných navíc možno i spatřovat porušení zásady „ne bis in idem“, neboť faktickým důsledkem uložení úhrnného, resp. souhrnného trestu, je uložení druhého trestu v prakticky totožné věci.

16. Odvolací soud navíc v napadeném rozsudku neodůvodnil, na základě jakých skutečností a úvah obviněným uložil trest. Veškeré odůvodnění je pouze mechanickou kontrolou úvah soudu prvního stupně o délce a přiměřenosti uloženého trestu. Takové odůvodnění však není dostačující, neboť při ukládání trestu je nutno přihlédnout mimo jiné k poměrům pachatele existujícím v době uložení trestu. Úvaha o přiměřené výši trestu vycházející z obecných faktorů, jako je společenská nebezpečnost trestné činnosti, sofistikované jednání obviněných apod., by mohla být v předmětné věci podle obviněných dostatečnou snad pro rozhodnutí soudu v prvním trestním řízení, nikoliv však o 3 roky později za diametrálně odlišné situace spočívající v tom, že obvinění mezitím vykonali část uloženého trestu odnětí svobody a byli podmíněně propuštěni s konstatováním, že trest již dosáhl sledovaného účelu.

17. Obvinění považovali za chybný rovněž názor odvolacího soudu, že uložený úhrnný, resp. souhrnný trest musel být přísnější než trest uložený prvním odsuzujícím rozsudkem, neboť takový závěr nemá oporu v zákoně. Podle pravidel pro ukládání úhrnného, souhrnného a společného trestu stanovených v trestním zákoníku souhrnný trest, resp. společný trest za více útoků pokračujícího trestného činu, nesmí být mírnější než trest uložený předchozím rozsudkem. Z toho však nelze vyvodit závěr, že by ukládaný trest naproti tomu musel být přísnější.

Naopak podle § 44 tr. zákoníku soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, pokud má za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. Tak tomu podle komentářové literatury je v případě, že dříve uložený trest již beze zbytku naplnil všechny funkce trestu, a to ve vztahu k celé skupině sbíhajících se trestných činů. Odvolací soud přitom nedospěl k závěru, že dříve uložený trest byl dostatečným trestem, neboť o této skutečnosti vůbec neuvažoval a vycházel z mylné premisy, že musí uložit trest přísnější.

18. Obvinění rovněž namítli, že rozhodnutí o druhu trestu uloženého MUDr. Kateřině Kottové spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněné byl rozsudkem soudu prvního stupně i následně odvolacím soudem uložen společný úhrnný trest odnětí svobody, ačkoliv jí správně měl být uložen trest společný souhrnný (resp. mělo být od uložení souhrnného trestu upuštěno postupem podle § 44 tr. zákoníku a měl být uložen společný trest ve stejné výši, jako byl ukládán v prvním trestním řízení). Pokud je pachatel odsuzován za trestný čin spáchaný ještě před svým odsouzením za jiný trestný čin jiným rozsudkem, uloží soud v souladu s § 43 odst. 2 tr. zákoníku trest souhrnný, nikoliv trest úhrnný, který je podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku určen pro ukládání trestu za více se sbíhajících trestných činů v jediném řízení. Ostatně obviněnému MUDr. Petru Kottovi byl uložen trest souhrnný, neboť se trestného činu dopustil před vyhlášením rozsudku v prvním trestním řízení, a tedy obdobný trest měl být uložen i obviněné MUDr. Kateřině Kottové. Ani jeden z obviněných nemohl již konat žádnou trestnou činnost po 14. 5. 2012, kdy došlo k jejich zadržení Policií ČR. Obvinění připomněli, že rozsudek Krajského soudu v Praze jako soudu prvního stupně v prvním trestním řízení byl vyhlášen 27. 6. 2018, tedy poté, co se obvinění dopustili všech trestných činů, které jsou jim kladeny za vinu. Rozdíl mezi oběma obviněnými tedy nespočívá v období, v němž byla páchána trestná činnost, neboť ta jsou u obou shodná, ale pouze v okolnosti, že obviněný MUDr. Petr Kott byl některými skutky uznán vinným pouze jako účastník na trestném činu, nikoliv jako hlavní pachatel, proto mu nemohl být uložen společný trest. Rozlišení mezi pachatelstvím a účastenstvím je však relevantní pouze pro posouzení případného pokračování v trestném činu, a tedy při ukládání společného trestu, ale nikoliv pro rozlišení mezi trestem úhrnným a souhrnným. Toto rozlišení je přitom naprosto klíčové, neboť ustanovení § 44 tr. zákoníku umožňuje upustit od uložení souhrnného trestu, pokud je trest uložený dřívějším rozsudkem již trestem dostatečným, což je v případě úhrnného trestu z logiky věci vyloučeno.

19. Závěrem svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku o trestu ve vztahu k těmto obviněným a aby podle § 265m tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněných MUDr. Kateřiny Kottové a MUDr. Petra Kotta rozhodl, že se u obou obviněných upouští od uložení souhrnného trestu.

b) Dovolání obviněného MUDr. Davida Ratha

20. Obviněný MUDr. David Rath podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g), h) a i) tr. ř. Namítl i porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť v řízení bylo porušeno jeho právo na nezávislý a nestranný soud, právo na ochranu před ponižujícím zacházením a právo na ochranu soukromého a rodinného života, právo na odvolání a respektování zásady presumpce neviny spojené se zásadou „in dubio pro reo“.

21. Obviněný nejprve ve svém dovolání namítl porušení zásady presumpce neviny, neboť jeho trestní stíhání bylo od počátku vedeno „online před objektivy médií“, orgánům činným v trestním řízení se dostávalo mediální podpory. Nevhodná veřejná vystoupení měli jak policejní orgán a náměstkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, kteří na tiskové konferenci prohlašovali, že byl zadržen při převzetí úplatku, ačkoliv toto ještě nebylo prokázáno, tak i představitelé výkonné moci, kteří veřejně vyjadřovali přesvědčení o jeho vině (ministr spravedlnosti, kandidátka na ministryni spravedlnosti, prezident republiky, který tak činil opakovaně a uvažoval i o podání kárné žaloby na předsedu senátu Vrchního soudu v Praze, když nerozhodl zcela podle jeho představ, který čelil dokonce dehonestaci ze strany sdělovacích prostředků, represivních složek i představitelů soudní moci, byly zpochybňovány jeho profesní kvality a byla mu vytýkána neloajalita k soudcovskému stavu). Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů se nezabývaly otázkou, zda výše uvedenými skutečnostmi nedošlo k porušení zásady presumpce neviny obviněného, ani tím, že značná část svědků se o věci, v níž měla svědčit, dozvěděla z médií. Mediální proces vedený v době jeho vazebního stíhání obviněný považuje za zákonem zakázaný způsob vedení trestního řízení, spojený se ztrátou cti, společenského postavení a lidské důstojnosti, to však napadený rozsudek odvolacího soudu nijak nereflektoval, což zakládá jeho nezákonnost.

22. Obviněný dále namítal, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a soud prvního stupně byl nesprávně obsazen. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podle jeho názoru došlo, neboť stěžejní důkazy ve věci realizoval vyloučený policejní orgán pod dozorem vyloučených státních zástupců, v řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím zastupoval obžalobu vyloučený státní zástupce (z důvodů mediálních vyjádření vrchní státní zástupkyně a jejího údajného intimního vztahu k vedoucímu policejního týmu). Dále namítl, že přísedící senátu soudu prvního stupně neskýtala dostatečné záruky nezávislosti a objektivní nestrannosti soudce a změnou přísedících po podání nové obžaloby došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce.

23. Důvody pro vyloučení orgánů činných v přípravném řízení spatřoval obviněný v tom, že nepodnikly žádné kroky ke ztotožnění a výslechu osoby klienta oznamovatele L. G., a zmařily tak právo obviněných podrobit tuto osobu výslechu. Ani oznamovatel trestné činnosti nebyl v průběhu přípravného řízení vyslechnut. Nejvyšší státní zastupitelství postoupilo trestní oznámení L. G. k prověření Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, ačkoli nebylo ve věci místně příslušné, neboť trestná činnost se měla odehrávat ve Středočeském kraji, případně v Praze.

V průběhu dozoru nad zákonností trestního řízení Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem řádně a včas nevyhodnotilo svoji nepříslušnost k prověření trestního oznámení a nepostoupilo jej místně příslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Praze, a to až do června 2012. Dále došlo k sepsání nepravdivých úředních záznamů obsahující nepodložené údaje, dozor vykonávali státní zástupci vykonávající časově omezenou stáž u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a to pod vedením náměstkyně JUDr.

Lenky Bradáčové, která byla vyloučena pro úzký vztah s vedoucím vyšetřujícího policejního týmu. Přípravné řízení bylo vedeno skupinou „zasvěcených“ policistů a státních zástupců, dokumenty nebyly zakládány do elektronického trestního spisu, při vyšetřování byly vyloučeny zákonné postupy, odposlechy a sledování byly navrhovány a nařizovány na základě nepravdivých a nepodložených informací a bez příslušného rozhodnutí Nejvyššího soudu v souvislosti § 10 tr. ř., k jejich pořizování docházelo bez zřejmého klíče a bylo s nimi účelově manipulováno, bylo rozhodováno místně nepříslušným soudem, k jeho zadržení došlo podle předem připraveného scénáře, protokol o zadržení obsahoval nepravdivé informace, byl činěn nátlak na obhajobu, docházelo k medializaci, jeho ostrakizaci a řízeným únikům informací z trestního spisu.

24. Podle obviněného rovněž byli vyloučeni všichni přísedící Krajského soudu v Praze. Tito přísedící nedisponovali žádnými zárukami nestrannosti a nezávislosti a jejich volba i přidělení k rozhodování konkrétní věci nebyla transparentní. Po opětovném podání obžaloby dne 11. 7. 2018 byla věc přidělena jiným přísedícím, ačkoliv původně rozhodující přísedící byli u soudu stále činní. Nelze vyloučit, že takový postup byl účelový, motivovaný snahou dosáhnout změny náhledu na zákonnost důkazů pořízených v přípravném řízení. Přísedící navíc byli do své funkce jmenováni zastupitelstvem Středočeského kraje, které je akcionářem poškozeného – krajských nemocnic. Nelze připustit, aby státní zástupce mohl dosáhnout změny závazného právního názoru soudu prvního stupně tím, že nepodal proti vrácení věci do přípravného řízení stížnost k Vrchnímu soudu v Praze jako zákonem předvídaný opravný prostředek, ale vyčkal, než přestane předseda senátu soudu prvního stupně JUDr. Ivo Zelinka s ohledem na svůj věk vykonávat funkci soudce a poté předložil zcela totožnou obžalobu obměněnému senátu Krajského soudu v Praze. Na „druhý pokus“ tak dosáhl přidělení věci soudcům, kteří se s jeho právním názorem na zákonnost odposlechů a sledování ztotožnili. Všichni členové senátu soudu prvního stupně i soudu odvolacího měli být podle názoru obviněného vyloučeni i kvůli porušení nezávislosti a objektivní nestrannosti soudů již zmiňovanými zásahy představitelů výkonné moci, zejména prezidenta republiky či ministra spravedlnosti. Těmito zásahy bylo vyhrožováno soudcům kárným řízením, soudci byli ostrakizováni a dehonestováni, pokud dospěli k závěrům odlišným od stanoviska obžaloby. Ačkoliv tyto námitky obviněný uplatnil již v řízení před odvolacím soudem, nebylo na ně nijak reagováno.

25. Obviněný MUDr. David Rath dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na odvolání, neboť odvolací soud dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí, pouze lakonicky konstatoval správnost rozhodnutí soudu prvního stupně a na podstatnou část jeho odvolacích námitek nijak nereagoval. Zejména jde o námitky týkající se absence dokazování k účelové manipulaci s místní příslušností soudu a státního zastupitelství a důkazní nepodloženosti příkazů ke sledování osob a věcí, k vyloučení orgánů činných v trestním řízení.

26. Obviněný rovněž spatřoval extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. V případě skutku pod bodem 5) výroku o vině namítal, že podle soudu prvního stupně obviněný schvaloval materiály předkládané radě kraje a na základě předchozí dohody převzal podíl z odměny ve výši 1 120 000 Kč, čímž se měl dopustit pokračujícího zločinu přijetí úplatku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně však nebylo zadávací řízení na sanitní automobily ovlivněno ve prospěch konkrétního uchazeče. Z výpovědí obviněných i svědků vyplynulo, že výběrové řízení muselo být vypsáno, neboť původní vozy již dosluhovaly a muselo dojít k jejich výměně. To vyvrací závěr soudu prvního stupně, že úplatek mohl být poskytnut za to, že se zakázka vůbec realizovala. Chybí tedy jakýkoliv důvod k poskytnutí úplatku. Navíc obviněný byl pouze jedním z členů rady a jeho hlas nemohl sám o sobě nic ovlivnit. Podle dovolatele rovněž skutková zjištění soudu prvního stupně nevyplývají z provedených odposlechů, neboť tyto odposlechy neposkytují spolu s dalšími důkazy ucelený řetězec nepřímých důkazů nezbytný k jednoznačnému závěru o vině obviněného. Výstupy telefonických hovorů jsou jen velmi omezeně srozumitelné, jejich obsah je nejasný, jejich interpretace nepřesná a neprokázaná.

27. Ani v případě skutku pod bodem 6) z provedených odposlechů společně s dalšími předloženými důkazy podle obviněného neplyne závěr o jeho vině bez důvodných pochybností. Z provedených důkazů nevyplývá, že obviněná MUDr. Kateřina Kottová měla dohodnout se svým druhem a s obviněným, že si rozdělí finanční odměnu slíbenou Ing. Pavlem Pilátem tak, že 4 miliony obdrží manželé Kottovi a 6 milionů dovolatel. Nebylo ani prokázáno, že se rozhovory mezi MUDr. Kateřinou Kottovou a obviněným týkaly pavilonu „O“, ani že slovo „desítka“, uvedené v hovoru, znamenalo výši úplatku v milionech Kč. Nebyl zaznamenán žádný hovor, který by vedl přímo obviněný ke slibu úplatku, tím spíše kdy, kde, za co a v jaké výši měl být úplatek poskytnut. Pořízenými odposlechy jsou zachyceny pouze nejasné útržky rozhovoru manželů Kottových, z nichž nelze dovozovat vinu osob, které jim nebyly přítomny. Závěr o jeho vině není prokázán, ale soudy pouze dovozován. Skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou proto v extrémním rozporu s provedenými důkazy.

28. I v případě skutku pod bodem 7a) výroku o vině nebyl provedenými důkazy prokázán závěr, učiněný soudem prvního stupně, že obviněná MUDr. Kateřina Kottová organizovala celé jednání a obviněný byl o její činnosti od počátku informován, souhlasil s ní a obviněnou v činnosti utvrzoval. Soud prvního stupně dovodil, že obviněná měla říci Ing. Pavlu Drážďanskému, že k nim obviněný přijde, avšak nikde není zachyceno, co bylo předmětem této schůzky a zda se vůbec uskutečnila, a ani nebylo zřejmé, zda osobou, která měla přijít, byl skutečně on. I v tomto případě soud prvního stupně vinu obviněného neprokázal, pouze předpokládal, že obviněná MUDr. Kateřina Kottová jej seznámila s výší úplatku. Nebyl zjištěn způsob rozdělení slíbeného úplatku, neexistují žádné důkazy o tom, zda vůbec byl stanoven a především, zda vůbec byl slíben. Z provedeného dokazování tedy nelze dovodit jednoznačný závěr o jeho vině.

29. Podle obviněného nevyplývá z provedeného dokazování ani jeho vina ohledně skutku pod bodem 8) výroku o vině, neboť stejně jako u předchozích skutků je obsah odposlechů nejasný a nesrozumitelný a provedené důkazy netvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů. I ohledně tohoto skutku obviněný rozporoval skutkové závěry soudů nižších stupňů, neboť pokud podepsal rozhodnutí kraje o vypsání výběrového řízení nebo řešil s obviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou rozpor mezi materiálem do rady a valné hromady, jednalo se pouze o plnění jeho pracovních povinností, které vyplývalo z jeho funkce hejtmana. Naopak z odposlechů vyplývá, že o žádných záměrech spoluobviněné MUDr. Kateřiny Kottové nevěděl. V rámci pracovních záležitostí se spoluobviněnou řešili, které společnosti se aktivně zajímají o připravované zakázky, což však neznamená, že by se nemohli přihlásit další zájemci a že by měli být někteří uchazeči zvýhodněni. Soud prvního stupně nijak nedoložil, na základě čeho dospěl k závěru o jeho povědomí, že zakázku získá společnost Metrostav.

30. Dovoláním napadené rozhodnutí je podle přesvědčení obviněného založeno na nezákonných důkazech, neboť soudní příkaz k odposlechům a sledování musí být nejen formálně bezvadný, ale rovněž materiálně odůvodněn důkazy a poznatky shromážděnými před jeho vydáním, které musí být dostatečné k důvodnému podezření ze spáchání trestného činu. Musí umožňovat závěr o konkrétním blízkém vztahu osob, do jejichž soukromí má být zasahováno, s prověřovanou trestnou činností a také osvědčovat, že nařízení skrytého sledování je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality.

V posuzované věci však není uvedeno, na jakých konkrétních podkladech, které byly v rámci operativního šetření opatřeny a které tvrzení policejního orgánu či státního zástupce opodstatňovaly, byl příkaz založen. Údaje o nositelích informace či poznatku nejsou v žádném z návrhů obsaženy a obžaloba prameny poznatků z neznámých důvodů tajila. Údaje o nich nejsou součástí trestního spisu, a tak není možné ověřit zákonnost jejich opatření. Tím je popřeno právo obviněných na spravedlivý proces. Konkrétně podle návrhu státního zástupce na odposlech účastnických čísel manželů Kottových se podle dosud provedeného prověřování na trestné činnosti měly podílet dosud neustanovené osoby a dosud neustanovená projekční kancelář v Ústí nad Labem.

Tento návrh vychází z úředního záznamu ze dne 4. 11. 2011, podle něhož osoby dosud ustanoveny nebyly, ačkoliv podle úředního záznamu ze dne 3. 11. 2011 osoby ustanoveny byly. Úřední záznam ze dne 4. 11. 2011 tak byl zjevně nepravdivý a motiv „zatajení“ osob by mohl spočívat v tom, že úřední záznam ze dne 3. 11. 2011 nezmiňuje jakoukoliv souvislost trestné činnosti s Ústeckým krajem, avšak v posuzovaném případě byla snaha o účelové a nezákonné založení místní příslušnosti soudu v Ústí nad Labem. Nepravdivé údaje se pak podle obviněného objevují v úředním záznamu policejního orgánu ze dne 28.

11. 2011 o podaném vysvětlení V. P., který touto osobou ani není podepsán. Podle tohoto úředního záznamu zajišťuje losování uchazečů v případě omezeného zadávacího řízení společnost Provod – inženýrská společnost, s. r. o., pana Petra Plichty z Ústí nad Labem, avšak při výslechu dne 17. 7. 2012 tento svědek uvedl, že tuto společnost ani Petra Plichtu nezná. Další úřední záznamy jsou pak podle názoru obviněného nepřezkoumatelné, neboť jsou založeny na nedostatečných tvrzeních, která neumožňují učinit závěr o podezření ze spáchání trestné činnosti.

Skutková tvrzení policejního orgánu a státního zástupce jsou částečně vědomě a úmyslně nepravdivá a částečně nepodložená konkrétními důkazy. Telefonické a prostorové odposlechy jsou tedy nezákonné a procesně nepoužitelné.

31. Dalším důvodem nepoužitelnosti důkazů je podle obviněného skutečnost, že soud prvního stupně je vázán svými vlastními právními závěry vyslovenými v pravomocném usnesení o vrácení věci k došetření ze dne 16. 1. 2017, sp. zn. 4 T 42/2016, v němž nezákonnost těchto důkazů vyslovil. Avšak soud prvního stupně i soud odvolací se následně ztotožnily se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, který rozhodl, že vyslovením nezákonnosti těchto důkazů v jiné trestní věci byl porušen zákon. Soudy však nebyly vázány hodnocením dílčích důkazů Nejvyšším soudem v jiné trestní věci. Z judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněných nesmí zhoršit postavení obviněného. Vzhledem k principu rovnosti nesmí tedy ani takové rozhodnutí, které vyslovilo procesní použitelnost těchto důkazů v jiné trestní věci, jakkoliv ovlivnit postavení obviněných v této trestní věci a nemůže odůvodnit odchýlení soudu prvního stupně od závazného názoru vysloveném v citovaném usnesení. Obviněný soudům obou stupňů rovněž vytknul, že se nijak nezabývaly tím, zda vůbec mohou záznamy o sledování osob a věcí z jiné trestní věci být použity v tomto trestním řízení.

32. V této souvislosti obviněný namítl i porušení § 45 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož je soud při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu vázán skutkovými zjištěními z rušeného rozsudku o zbývajících dílčích útocích téhož trestného činu. Ve zrušovaném rozsudku v tzv. první větvi kauzy však dospěl Vrchní soud v Praze k jiným skutkovým závěrům odůvodňujícím závěr o procesní nepoužitelnosti výstupů z odposlechu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí. Tím tedy došlo k porušení § 45 odst. 1 tr. zákoníku, neboť soudy nižších stupňů byly vázány výše citovanými skutkovými zjištěními Vrchního soudu v Praze v tzv. první větvi kauzy, a rovněž i § 9 odst. 1 tr. ř., podle něhož v případech, v nichž se řešení předběžné otázky bezprostředně nedotýká otázky viny, ale jiné procesní otázky (zde použitelnosti konkrétních důkazů), je-li o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány.

33. Napadený rozsudek je rovněž podle názoru obviněného založen na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek, jehož se měl dopustit, měl být právně kvalifikován jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 4 tr. zákoníku, nikoliv jako trestný čin přijetí úplatku podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, učiněného v tzv. první větvi kauzy i v případech, v nichž by ryze formálně vzato jednání obviněného naplňovalo pouze znaky trestného činu podle § 331 tr.

zákoníku (nikoliv podle § 256 tr. zákoníku), avšak k přijetí neoprávněného majetkového prospěchu ze strany úřední osoby došlo v souvislosti s veřejnou soutěží ve smyslu § 256 tr. zákoníku, je třeba skutek právně posoudit právě jako trestný čin podle § 256 tr. zákoníku. Pokud soudy nižších stupňů považovaly za reálně možné, že k ovlivnění veřejných zakázek došlo v rámci všech skutků, jímž byl obviněný uznán vinným, přičemž prokázání tohoto ovlivnění by vedlo k mírnější právní kvalifikaci, byly povinny tuto

34. Obviněný MUDr. David Rath dále namítl, že mu byl uložen nezákonný trest, neboť mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře mimo trestní sazbu, nepřiměřeně přísný trest a také nedobytný peněžitý trest. Pokud by byla správně zvolena právní kvalifikace skutku jako trestného činu podle § 256 odst. 4 tr. zákoníku, uložený trest by se ocitl mimo trestní sazbu vyplývající ze zvláštní části trestního zákoníku. Uložený náhradní trest odnětí svobody pro případ nesplnění trestu spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahuje horní hranici trestu, který za tento trestný čin lze uložit. Podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku nesmí dvojnásobek počtu denních sazeb ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody a náhradním trestem odnětí svobody za trest domácího vězení přesahovat horní hranici trestu odnětí svobody. Obviněnému byl napadeným rozsudkem uložen trest odnětí svobody v trvání 8 let, náhradní trest odnětí svobody podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku je 1 000 dní, tedy 2 roky a 270 dní, horní hranice trestní sazby za tento trestný čin je však 10 let.

35. Obviněný dále považoval uložený trest za nepřiměřeně přísný, v rozporu s principem proporcionality a principem „ultima ratio“. Soudy obou stupňů viděly v obviněném pouze odsouzeného zločince, a nikoliv též obětavého lékaře, manžela a otce pečujícího o dva nezaopatřené syny, neohroženého bojovníka za práva lékařů i pacientů a dostupnou a kvalitní zdravotní péči a též i významného regionálního i celostátního politika, který se významně zasadil o rozvoj Středočeského kraje i celé České republiky. V této souvislosti obviněný obsáhle připomenul veškeré své lékařské, společenské i politické zásluhy a namítl, že soudy při ukládání trestu žádnou z těchto jeho zásluh nijak nezohlednily. Odvolací soud přitom ani řádně nezkoumal, jaké jsou rodinné poměry obviněného, které osoby jsou na něho odkázány výživou a v jakém rozsahu, nezabýval se dopady uloženého trestu do rodinného života a duševní integrity nezletilých synů. Rovněž nebyly nijak zohledněny ani dosavadní negativní dopady trestního stíhání na obviněného a jeho rodinu. Soudy nepřihlédly k jeho jinak bezúhonnému životu ani k tomu, že ve výkonu trestu byl opakovaně kázeňsky odměněn, jeho chování bylo bezproblémové a svědomitě plnil veškeré povinnosti a po podmíněném propuštění se ihned dobrovolně zapojil do poskytování lékařské péče ve Vazební věznici Brno a Vazební věznici Praha-Pankrác a současně pracoval i na částečný úvazek jako lékař na poliklinice v Hostivicích. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že bylo namístě postupovat podle § 44 tr. zákoníku a upustit od uložení souhrnného trestu.

36. Podle obviněného rovněž uložený peněžitý trest je trestem nedobytným, jehož uložení § 68 odst. 6 tr. zákoníku nepřipouští. Odvolací soud jej uložil v rozporu se zákonem i judikaturou Nejvyššího soudu, neboť nepostupoval ve dvou oddělených krocích, v nichž by nejprve stanovil počet denních sazeb s ohledem na závažnost trestného činu a následně určil výši jedné denní sazby vycházející z čistého příjmu obviněného. Naopak odvolací soud nejprve odhadem stanovil celkovou výměru peněžitého trestu, kterou považoval za adekvátní, a tu následně rozpočítal na jednotlivé denní sazby. Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve výši 13 000 000 Kč (500 denních sazeb po 26 000 Kč), přitom výše výdělku ve výkonu trestu odnětí svobody může činit maximálně 13 750 Kč měsíčně, tedy cca 650 Kč denně. Na úhradu peněžitého trestu pak mohou připadat pouze 4 % jeho pracovní odměny, tedy přibližně 30 Kč denně. Je tedy zřejmá extrémní disproporce mezi příjmy obviněného použitelnými k úhradě peněžitého trestu a sazbou uloženého trestu, která porušuje zásadu přiměřenosti trestních sankcí ve smyslu § 37 odst. 2 a § 38 tr. zákoníku. Ani existující movitý a nemovitý majetek obviněného neumožňuje učinit závěr o dobytnosti peněžitého trestu. Odvolací soud si neopatřil dostatečné podklady, z nichž by byly zřejmé aktuální majetkové poměry obviněného, nezohlednil že majetek nabyl zcela zákonným způsobem a v převážné většině ještě před působením ve veřejných funkcích (často se jedná o rodinný majetek zděděný po předcích). Nezkoumal ani výši zákonných vyživovacích povinností, ani to, v jakém rozsahu bude jejich plnění znemožněno. Navíc zcela pominul dosavadní bezúhonnost obviněného, délku trestního řízení i dobu, která uplynula od skutku, který je obviněnému kladen za vinu. Přitom podle judikatury Ústavního soudu je třeba při ukládání trestu zohlednit nepřiměřenou délku soudního řízení. V případě obviněného trvá trestní řízení již od října 2011, přičemž prodlevu způsobil především postup orgánů činných v trestním řízení, tato délka byla mimo jiné způsobena neshodami mezi soudy nižších stupňů ohledně hodnocení stěžejních důkazů. Denní sazba uloženého peněžitého trestu je rovněž o 30 % vyšší než u spoluobviněné právnické osoby Metrostav. Odvolací soud ani nezdůvodnil, jakými úvahami dospěl k závěru, že čistý příjem, jehož by obviněný mohl dosáhnout za jeden den, je o 30 % vyšší než potenciální příjem jedné z největších tuzemských stavebních společností. S ohledem na výše uvedené dovolatel dovodil, že mu byl uložen zjevně nedobytný peněžitý trest.

37. Závěrem svého dovolání obviněný MUDr. David Rath navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu ohledně něj zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ohledně skutků pod body 5), 6), 7a) a 8) jej zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal.

c) Dovolání obviněného MUDr. Martina Houdka

38. Obviněný MUDr. Martin Houdek podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

39. Soudy nižších stupňů se podle názoru dovolatele dopustily nesprávného právního posouzení skutku, pokud jeho jednání kvalifikovaly jako zločin přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku. Obviněnému je kladeno za vinu, že zastupoval zadavatele veřejné zakázky „Nákup sanitních automobilů“ (Územní středisko záchranné služby Středočeského kraje), za zadavatele uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání 48 sanitních vozidel, za sjednanou kupní cenou 110 351 904 Kč bez DPH, tedy 132 062 188,80 Kč s DPH. Dále je mu kladena za vinu skutečnost, že se dohodl na převzetí zálohy slíbené odměny se spoluobviněným MUDr. Petrem Kottem, od něhož následně převzal podíl odměny 740 000 Kč. Tato skutková zjištění jsou podle obviněného v rozporu s provedenými důkazy, zejména tvrzení, že údajně předaná částka 3 340 000 Kč byla zálohou slíbené odměny za zadání předmětné veřejné zakázky. Podle soudu prvního stupně nebylo zjištěno, že by zadávací řízení bylo ve prospěch konkrétního uchazeče ovlivněno. Přesto však soud dospěl k závěru, že tento fakt sám o sobě neznamená, že by úplatek v souvislosti s veřejnou zakázkou nemohl být i tak poskytnut v zájmu realizace zakázky. Obviněný zopakoval svoji dosavadní obhajobu, že chybí jakákoliv spojitost mezi údajným úplatkem a jeho jednáním a rovněž chybí popis jeho jednání, které by bylo možné označit za obstarávání věcí obecného zájmu a k němu pak vázat převzetí úplatku v této souvislosti. Jeho faktická úloha při uzavírání smlouvy o nákupu sanitních vozidel byla zcela marginální, neboť o vyhlášení zadávacího řízení rozhodl Středočeský kraj jako zřizovatel zadavatele, o výběru dodavatele sanitek rozhodla komise, s jejímž fungováním nebyl nijak spojován. On sám pouze podepsal kupní smlouvu, což bylo jeho povinností, která mu vyplývala z předchozího zadávacího řízení. Pokud by byl připuštěn argument soudu prvního stupně, že ujednání úplatku, resp. ovlivnění zakázky nebylo prokázáno, avšak to neznamená, že by úplatek v souvislosti s veřejnou zakázkou nemohl být i tak poskytován, bylo by možné za korupční jednání označit cokoliv, neboť ačkoliv by nebylo nic prokázáno, nebylo by možné ani vyloučit, že úplatek byl poskytnut. Odvolací soud se s touto již uplatněnou argumentací obviněného nijak nevypořádal a ani nevysvětlil, proč tyto námitky nepovažoval za významné pro své rozhodnutí. Z popisu skutku rovněž není jasné, kdo měl být poskytovatelem úplatku, neboť z něj pouze vyplývá, že obviněný Ing. Martin Jireš přinesl finanční částku, předal ji MUDr. Petru Kottovi, který ji donesl domů, za přítomnosti obviněné MUDr. Kateřiny Kottové částku rozdělil na části a část peněz předal obviněnému MUDr. Martinu Houdkovi.

40. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění trestného činu podplacení a přijetí úplatku jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný označil závěr o důvodu předání finanční částky spoluobviněným MUDr. Petrem Kottem jeho osobě za nepodložený a v rozporu s presumpcí neviny.

41. Soud prvního stupně odmítl jako nevěrohodnou jeho obhajobu, že šlo o vrácení dluhu MUDr. Kateřiny Kottové, avšak existencí dluhu, případně jeho předchozí úhradou se vůbec nezabýval. Obhajobu obviněné přitom označil za nevěrohodnou z důvodu, že MUDr. Kateřina Kottová již více než rok disponovala na svém bankovním účtu zůstatkem, který umožňoval půjčený obnos vrátit. Soud se však nepokusil zjistit okolnosti dohody o zápůjčce a podmínky jejího vrácení. Nelze tak vyloučit, že byl sjednán konkrétní termín vrácení zápůjčky nebo sjednáno právo věřitele, aby mu byl dluh vrácen na požádání, případně že mohl dlužník plnit, kdykoliv se k tomu rozhodl. Podle soudu vylučuje verzi obviněného rovněž to, že nebyla v komunikaci mezi obviněnými jediná zmínka o vrácení finančních prostředků. Stejně tak ovšem ani nepadla naopak jakákoliv zmínka, že by mělo jít o úplatek. Ani použitý pojem „relativně větší finanční obnos“, který by podle soudu znamenal, že by o vrácení dluhu jistě padla zmínka, nemá žádnou vypovídací hodnotu, neboť vzhledem k majetkovým poměrům obviněného nešlo o obnos, který by pro něj měl zásadní význam. Obviněný má tedy za to, že nebyla nijak vyvrácena jeho obhajoba, že předaná finanční částka byla vrácením dluhu, a pokud ho soudy uznaly vinným trestným činem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, byla porušena zásada „in dubio pro reo“ a princip presumpce neviny.

42. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se dovolatele a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

d) Dovolání obviněného Ing. Martina Jireše

43. Obviněný Ing. Martin Jireš podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

44. Podle tohoto dovolatele je napadené rozhodnutí založeno na nezákonných prostorových a telefonických odposleších. Tyto odposlechy prohlásil za nezákonné Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 16. 1. 2017, sp. zn. 4 T 42/2016, a nařídil, aby v dalším řízení orgány činné v přípravném řízení vyřadily ze spisového materiálu veškeré důkazy mající původ v takto nezákonně provedených odposleších. Proti tomuto rozhodnutí nebyl podán žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek, nabylo tedy právní moci a je nutné je považovat za konečné a nezměnitelné.

Tyto odposlechy přitom označil za nezákonné i Vrchní soud v Praze v rámci první větve případu (usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018). Ačkoliv Nejvyšší soud ve svém rozsudku vydaném z podnětu stížnosti pro porušení zákona ze dne 7. 6. 2016, 6 Tz 3/2017, rozhodl, že odposlechy považuje za zákonné, jde o tzv. akademický výrok, který má účinek pouze „pro futuro“ v jiných trestních věcech. Takové rozhodnutí nemůže prolomit právní moc dřívějších rozhodnutí a nemůže bezprostředně zhoršit postavení konkrétní osoby.

Citované usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno přibližně půl roku před uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu, a je tedy závazné. Přitom materiálně se nejedná o jiný trestní případ, neboť tato projednávaná trestní věc je pouze částí jednoho trestního případu, který byl uměle rozdělen na tzv. první a druhou větev. Jedná se o tytéž odposlechy, které jsou v první větvi považovány za nezákonné a naopak v druhé větvi za zákonné. Tím je porušen princip rovnosti obviněných v první a druhé větvi, ostatně obchodní společnost PURO-KLIMA, a.

s., byla v druhé větvi uznána vinnou za skutek týkající se veřejné zakázky „Vybavení Domova důchodců s lůžky následné péče a oddělením rehabilitace a vybavení Niederleho pavilonu oblastní nemocnice Kladno, a. s.“, ačkoliv v první větvi byl zproštěn obžaloby obviněný, jehož jednání bylo přičítáno této právnické osobě. Bez odposlechů chybí důkaz o údajné trestné činnosti dovolatele a rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, což naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř.

45. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podplacení podle § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jinou osobou ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, vůči které má směřovat úmysl opatřit značný prospěch, nemůže podle názoru dovolatele být osoba samotného upláceného, tedy manželé Kottovi, jak dovodil odvolací soud. Podle § 334 tr. zákoníku se úplatek dostává nebo má dostat uplácené osobě a s ohledem na toto výkladové ustanovení je třeba vykládat pojem „jiné osoby“ podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku, proto se za poskytnutí, nabídku nebo slib úplatku „jinému“ považuje poskytnutí, nabídka nebo slib úplatku „uplácené osobě“. Naproti tomu „jinou osobou“ ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku musí být logicky osoba odlišná od samotného upláceného, neboť činem podle odst. 1 § 332 tr. zákoníku pachatel navíc sleduje úmysl opatřit jinému značný prospěch, což lze dovodit právě z odkazu dikce odst. 2 na odst. 1 § 332 tr. zákoníku – jinou osobou je tedy osoba odlišná od upláceného, tedy jiné osoby uvedené v odst. 1 § 332 tr. zákoníku. Kvalifikovaná skutková podstata § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je pak naplněna, pokud měl pachatel v úmyslu opatřit sobě nebo jiné osobě (odlišné od upláceného) značný prospěch, neboť úplatek má být prostředkem pro opatření prospěchu buď osobě, která uplácí, nebo jiné osobě rozdílné od upláceného. V kvalifikované skutkové podstatě § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je vedle úmyslu opatřit jinému značný prospěch navíc alternativně obsažen úmysl způsobit jinému značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Jinou osobou se tedy ve smyslu tohoto ustanovení nemůže rozumět podplácený, neboť takový výklad by vedl k absurdnímu závěru, že by pachatel poskytoval uplácenému úplatek s úmyslem tomuto uplácenému způsobit značnou škodu. Jinou osobou ve smyslu § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak může být pouze osoba odlišná od upláceného.

46. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil v části týkající se jeho osoby ve výroku o vině a trestu, a to v celém rozsahu, a aby přikázal odvolacímu soudu věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout, alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení rozsudku jej sám obžaloby zprostil.

e) Dovolání obviněného Ing. Jiřího Anděla

47. Obviněný Ing. Jiří Anděl podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h), l) a m) tr. ř.

48. Nejprve namítl, že se odvolací soud nevypořádal s jeho návrhem na vyloučení přísedící soudu prvního stupně paní Gabriely Nardelli, ačkoliv jeho podání ze dne 10. 5. 2021 bylo možno považovat za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný namítl, že se uvedená přísedící na sociálních sítích vyjadřovala k probíhající kauze MUDr. Davida Ratha, přičemž na Twitteru deklarovala jasný negativní postoj k tomuto spoluobviněnému, který se poté odrážel v jejím přístupu ke všem obviněným, kteří měli MUDr.

Davidu Rathovi v trestné činnosti napomáhat. Ze sociálních sítí je naopak zřejmý obdiv k práci Policie ČR a Nejvyššího státního zastupitelství. Členka senátu soudu prvního stupně paní Gabriela Nardelli již před zahájením hlavního líčení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 42/2016 dlouhodobě vyjadřovala souhlas s odsouzením obviněného MUDr. Davida Ratha, aniž by znala spis 4 T 21/2013 týkající se tzv. první větve této trestní věci. Obviněný v této souvislosti připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.

9. 1999, sp. zn. 7 Nd 310/99, v němž Nejvyšší soud nepřipustil, aby byla soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Maternová zákonnou soudkyní v případu obviněného I. J., o němž se dříve negativně vyjadřovala. Paní Gabriela Nardelli se navíc stala členkou příslušného senátu později, než byly předsedkyní senátu ve věci učiněny první úkony, což je sám o sobě nestandardní postup. Podle obviněného tedy o jeho vině rozhodla soudkyně, která měla být podle § 30 odst. 1 tr. ř. z rozhodování vyloučena, a v důsledku toho došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr.

ř. Jelikož Vrchní soud v Praze nijak nerozhodl o odvolání obviněného v této otázce, založil tím rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

49. Obviněný dále spatřoval zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními ohledně skutku pod bodem 6) výroku o vině soudu prvního stupně, týkajícího se zakázky „Rekonstrukce objektu SO.03 v Oblastní nemocnici Kolín“. Podle dovolatele nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že ještě před otevřením obálek s nabídkami do zadávacího řízení na zhotovitele předmětné veřejné zakázky znal nabídky ostatních soutěžitelů. Takový závěr nelze učinit ani z prostorového odposlechu z kanceláře obviněné MUDr.

Kateřiny Kottové ze dne 12. 3. 2012, který soudy považovaly za klíčový a z něhož je patrné, že obviněný sděloval spoluobviněné, že všichni soutěžící měli v nabídkách chyby. Odposlech byl pořízen týden po oficiálním otevření obálek s nabídkami soutěžitelů, jejichž zástupci byli tomuto úkonu přítomni. Obsah obálek se tímto okamžikem stal veřejnou záležitostí, není proto překvapivé, že obviněný měl týden po otevření obálek informace o ostatních nabídkách. I všichni zástupci ostatních soutěžitelů ve svých výpovědích jednoznačně vyloučili jakoukoli dohodu ohledně obsahu nabídek, či dokonce vzájemnou kooperaci.

Na spolupráci soutěžitelů nelze usuzovat ani ze skutečnosti, že se ohledně speciálních profesí obraceli na stejné dodavatele, neboť problematice medicinálních plynů se věnuje jen velmi málo subjektů a obchodní společnost Daniševský, spol. s r. o., již v minulosti úspěšně problematiku medicinálních plynů v kolínské nemocnici řešila. Závěr soudů, že oslovení stejných subjektů prokazuje dohodu soutěžitelů, považoval obviněný za absurdní i z důvodu, že i společnost IMOS Brno, a. s., která se do údajné dohody podle soudu prvního stupně jako jediná nezapojila, rovněž oslovila obchodní společnost PRIMATECH, s.

r. o., a pravděpodobně i obchodní společnost Daniševský, spol. s r. o. Navíc nabídka této společnosti nebyla doručena včas a obsahovala nejvyšší soutěžní cenu. Cena nabídnutá obviněnou Metrostav tak byla pro Oblastní nemocnici Kolín nejvýhodnější a nebyla výsledkem žádné protiprávní činnosti. Podle názoru dovolatele rovněž měli být obviněni i ostatní soutěžitelé, opačný postup je v rozporu s § 2 odst. 3 tr. ř., případně svědčí o tom, že si orgány činné v trestním řízení nejsou jisté, že k nezákonné dohodě došlo.

Obviněný rovněž připomenul telefonický hovor, v němž obviněný MUDr. Petr Kott varoval obviněnou MUDr. Kateřinu Kottovou: “Pozor, šmejdí kolem toho Metrostav“. Takový výrok vylučuje, že by byl se společností Metrostav domluven na jakémkoliv nekalém jednání.

50. Stejnou vadou podle názoru dovolatele soudy nižších stupňů zatížily řízení i ohledně skutku pod bodem 8) výroku o vině týkajícím se „Rekonstrukce bloku C2 – Oblastní nemocnice Kladno“. Obviněný se naposledy setkal s obviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou dne 15. 3. 2012, následně byla 2. 4. 2012 vyhlášena soutěž, avšak bez stavební projektové dokumentace, bez které však nejde nabídku nacenit. Pokud by se měl dopustit trestného činu podle § 256 tr. zákoníku, nabídka obviněné Metrostav by nezbytnou komunikaci obsahovala, neboť ji měla k dispozici, protože původně tato část nemocnice měla být rekonstruována na základě opční smlouvy, která byla součástí veřejné soutěže vyhlášené dne 1. 8. 2008 na část „A“ kladenské nemocnice vč. CAM a pavilon „C2“. Tuto soutěž vyhrálo čtyřsdružení (Energie Kladno, Hospimed, PURO-KLIMA) v čele se společností Metrostav a právě obviněný byl pověřen k jednání s nemocnicí. Skupina byla na dokončení celého úkolu připravena, avšak v důsledku politického rozhodnutí došlo k vyhlášení nové soutěže na pavilon C2. V období od setkání s MUDr. Kateřinou Kottovou do vyhlášení soutěže došlo k rozhodnutí čtyřsdružení se již nového výběrového řízení nezúčastnit, neboť nechtěli spolupracovat s Konstruktivou Branko, a. s., jak požadovali představitelé kladenské nemocnice. Současně si byli vědomi, že žádný vítěz soutěže nebude moci splnit zadání bez spolupráce s nimi, neboť obě části nemocnice na sebe navazují a rekonstrukci není možné provádět izolovaně. Vzhledem k výše uvedenému považuje dovolatel za zcela nesprávné závěry soudů nižších stupňů, že se sešel se spoluobviněnou Lucií Novanskou za účelem úpravy zadávacích podmínek, neboť odporují realitě i obsahu spisu. Obviněný připustil, že jej mohla obviněná MUDr. Kateřina Kottová požádat, aby se s Lucií Novanskou spojil, avšak nejprve oslovil ostatní členy čtyřsdružení a rozhodli se nabídku nepodávat. Ostatně je nesporné, že žádná nabídka podaná nebyla. Rovněž není bez významu, že autor původní projektové dokumentace pro zadávací řízení v roce 2008, společnost DOMY, spol. s r. o., odmítla soutěž na pavilon C2 technicky připravit, a tak kladenská nemocnice požádala pracovníka Metrostavu, aby vypracoval odhady finančních nákladů na realizaci C2 a další potřebné dokumenty. Pokud by se obviněný chtěl předmětné trestné činnosti dopustit, předal by veškeré potřebné dokumenty obviněné Lucii Novanské, která by je použila jako nezbytnou přílohu k podmínkám vyhlášené soutěže, což se prokazatelně nestalo.

51. Za nesprávné obviněný rovněž označil úvahy soudů nižších stupňů o diskriminačních podmínkách (např. vyloučení subdodavatelů či doložení zkušeností a vysokého obratu), neboť tyto požadavky mají oporu v zákoně o veřejných zakázkách a zejména v případech dodavatele zdravotnické technologie si nemocnice samy chtějí ověřit kvalifikaci a reputaci dodavatele, což by v případě subdodávky bylo možné pouze omezeně. Navíc zadání soutěže C2 de facto kopírovalo podmínky soutěže z roku 2008.

52. Konzultace obviněného s MUDr. Kateřinou Kottovou či zástupcem nemocnice L. K. nikdy nepřekročily tolerovaný rámec vymezený v § 33 zákona o zadávání veřejných zakázek a v judikatuře k tomuto zákonnému ustanovení. Navíc obviněného k těmto konzultacím opravňovala smlouva uzavřená v roce 2008 na rekonstrukci CAM, která obsahovala i opční ujednání ohledně rekonstrukce pavilonu C2, a zájem o konzultace měli především právě představitelé nemocnice, neboť společnost, která zpracovala podmínky soutěže pro veřejnou zakázku v roce 2008, odmítla dále s nemocnicí spolupracovat. I pokud by byly konzultace s představiteli kladenské nemocnice považovány za nezákonné, jednání obviněného podle jeho názoru nemohlo překročit hranice přípravy ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku, soudy nižších stupňů se při hodnocení této otázky tedy dopustily nesprávného právního posouzení. U trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku pak není příprava trestná.

53. Obviněný zpochybnil i své zařazení mezi členy organizované skupiny, neboť obviněná MUDr. Kateřina Kottová si opakovaně stěžovala na jeho mnohomluvnost, z čehož plyne, že obviněný nikdy nic neskrýval a do žádné konspirace nebyl nikdy zasvěcen, natož aby se jí účastnil.

54. Dovolatel rovněž velmi stručně namítl, že napadené rozhodnutí bylo založeno na procesně nepoužitelných důkazech, tj. na nezákonným způsobem provedených záznamech telefonického provozu, jak namítali ve svých dovoláních ostatní spoluobvinění.

55. Nesprávné právní posouzení, a tedy naplnění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný dovodil i v nesprávném výpočtu údajné škody způsobené skutkem pod bodem 6). Odvolací soud vycházel pouze ze složky a) nabídkové ceny, avšak takový postup je nesprávný, jak vyplývá ze znaleckých posudků znalkyně Ing. Renáty Klímové, jejíž posudky byly oběma soudy považovány za správné. Již ve svém posudku ze dne 26. 5. 2015 upozornila, že cenu stanovila pouze a) za provedení díla stavby v rozsahu položek výkazu výměr projektanta a že její částka neobsahuje náklady b) za ostatní práce s realizací díla (stavby) související a náklady c) zajištění publicity projektu, stejně tak neobsahuje náklady na další požadavky zadavatele uvedené ve „Výzvě k podání nabídky“ ze dne 7. 2. 2012. Toto tvrzení ještě doplnila dodatkem k tomuto posudku, v němž poukázala na problém spočívající v jiné metodice kalkulací Metrostavu. Zadávací podmínky mezi jednotlivými částmi ceny nerozlišovaly, dávaly soutěžitelům volnost, do které části ceny, jaké položky a v jaké výši nacení, rozhodující byla pouze výsledná cena, tedy a) + b) + c). Uchazeči tedy měli nacenit nutné náklady vyjmenované v b), ale nebylo podstatné, do které části ceny tyto náklady přiřadí (např. důsledné oddělení stavební činnosti od provozu nemocnice, provádění veškerých prací mimo dobu nočního klidu, ale zároveň dokončení prací za 11 měsíců atd.). Tyto specifické náklady nemohla znalkyně ve svém posudku zohlednit, neboť ve svém výpočtu vycházela důsledně z katalogů a ceníků ÚRS k únoru 2012, které tato specifika rekonstrukce nemocnice nezahrnovaly. Údajný zisk uváděný v rozhodnutí odvolacího soudu je nižší než náklady vyvolané specifickými požadavky nemocnice na rekonstrukci objektu SO.03 kolínské nemocnice. Veřejná zakázka se navíc týkala rekonstrukce nemocnice, u níž nikdy nelze určit předem skutečné náklady vzniklé v budoucnu a vyvolané nečekaným stavem rekonstruovaných objektů. Nabídka Metrostavu tedy nebyla navýšena oproti ceně obvyklé, byla vypočtena na samotné hraně rentability, tvrzení o předražení proto není správné. V řízení nebylo prokázáno, že by obviněný na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjel činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu. Proto nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty žádného trestného činu, který byl obviněnému kladen za vinu.

56. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích, které se jej týkají, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. uložil odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

f) Dovolání obviněného Ing. Pavla Piláta

57. Obviněný Ing. Pavel Pilát podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) a h) tr. ř.

58. Shodně s dalšími obviněnými nejprve namítl nesprávné obsazení senátu Krajského soudu v Praze, neboť došlo k chybě při konstituování senátu 4 T a přísedícími se nezákonně a zcela netransparentně stali JUDr. Zdeněk Morávek, Gabriela Nardelli a náhradní přísedící Anna Kristlová. Obviněný uplatnil víceméně totožné námitky jako další spoluobvinění. Zejména zdůraznil, že jelikož nebylo možno sestavit senát z přísedících soudního oddělení č. 1, podle rozvrhu práce bylo třeba obsadit senát z přísedících soudního oddělení č. 2, a pokud nebylo možné vybrat ani z nich, bylo třeba určit přísedící ze soudního oddělení č. 4, kam byli zařazeni oba původní přísedící.

Tím bylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce, neboť podle judikatury Ústavního soudu se právo na zákonného soudce vztahuje i na přísedící. Dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 5 Tdo 23/2021, a nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3011/20, a ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10. Změna ve složení senátu, který bude ve věci rozhodovat, nebyla podle dovolatele řádně odůvodněna, výběr přísedících nebyl transparentní a předvídatelný, nebyl ani v souladu s pravidly rozvrhu práce soudu prvního stupně, přičemž nebylo vysvětleno, proč byli vyloučeni původní přísedící Eva Pašková a Ing.

Miloš Petíř, kteří rozhodovali ve věci s předsedou senátu JUDr. Ivo Zelinkou při prvním nápadu věci, zejména když stále byli i po novém nápadu věci přísedícími senátu 4 T soudu prvního stupně, který byl po senátu 2 T následujícím v pořadí pro zastoupení přísedících přidělených do senátu 1 T. Místo tohoto postupu v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně došlo k doplnění rozhodujícího senátu o přísedící a náhradní přísedící, které v době opětovného nápadu věci nebyly zvolenými přísedícími tohoto soudu.

Reálně tak byl rozhodující senát ve věci konstituován až podle rozvrhu práce platného pro rok 2019, nikoli podle rozvrhu práce platného ke dni druhého nápadu věci. Navíc není ani zřejmé, proč se členkou senátu stala paní Gabriela Nardelli v pořadí sedmá v senátu 4 T, a nikoli paní Anna Kristlová v pořadí čtvrtá v senátu 4 T soudu prvního stupně. Všechny tyto námitky o odnětí věci zákonnému soudci však odvolací soud ignoroval.

59. Dále obviněný ve shodě s dalšími obviněnými namítl, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou založeny na procesně nepoužitelných nezákonných a nedůvodně neprovedených důkazech. Nezákonnými důkazy jsou podle obviněného zejména odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a záznamy o sledování osob a věcí, z nichž soudy nižších stupňů neměly v tomto řízení vycházet. Odvolací soud nerespektoval ve věci vyhlášené a pravomocné usnesení o vrácení věci, v němž tyto důkazy byly označeny za nezákonné, nevypořádal se ani s naprosto nezákonným postupem státního zástupce, v jehož důsledku byly tyto nezákonné důkazy i v době rozhodování spisu součástí trestního spisu obviněného. Ignorována byla i místní nepříslušnost státního zastupitelství v přípravném řízení, přičemž nebyl namístě poukaz na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/2012, neboť v něm Ústavní soud konstatoval, že jeho závěry nedopadají na případ účelového postupu státního zastupitelství, kterým jsou porušovány principy právního státu. Za nezákonné dovolatel označil i rozdělení předmětné trestní věci na dvě samostatné větve. Dále obviněný namítl, že záznamy odposlechů a sledování přehrávané v hlavním líčení byly naprosto nesrozumitelné, tudíž neměl možnost se k jejich obsahu vyjádřit. V tomto směru zpochybnil závěr odvolacího soudu o jejich důkazní průkaznosti. Obviněný namítl i existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť nebyl proveden výslech svědka K., stavbyvedoucího Metrostavu, rovněž nebyly provedeny listinné důkazy, které by prokázaly procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení, stejně tak nebyly provedeny důkazy znaleckým posudkem a odborným vyjádřením znalkyně PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D., z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická expertiza – fonoskopie a znaleckým posudkem z téhož oboru znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., které posuzovaly kvalitu nahrávek záznamů telefonních hovorů a prostorových odposlechů.

60. Podle obviněného jsou rovněž skutková zjištění soudu ve vztahu k existenci nabídky, resp. akceptaci požadovaného úplatku obviněným, v naprostém rozporu s obsahem provedených důkazů. Zejména nebylo žádným provedeným důkazem prokázáno, že by byly předmětné veřejné zakázky [skutky pod body 6) a 8)] jakkoliv manipulovány ve prospěch některého z účastníků zadávacího řízení. Nebyla ani prokázána žádná dohoda společnosti Metrostav s některým z dalších účastníků, tím méně pak může být prokázáno vědomí obviněného o takové dohodě. Odvolací soud ve svém rozsudku výslovně uvedl, že případné nestandardní úpravy na losovacím zařízení v případě první zakázky [skutek pod bodem 6)] nebylo možno prokázat, ale je nepravděpodobné, že by tomu tak nebylo. Taková argumentace je však nepřípustnou spekulací, která není nijak podložena, což ostatně přiznal i sám odvolací soud. Přitom bez prokázání ovlivnění zadávacího řízení a dohod mezi účastníky a bez prokázání vědomí obviněného o takových dohodách nelze dospět ani k závěru o údajných slibech či nabídkách úplatků.

61. Ve vztahu ke skutku pod bodem 6) v řízení nebylo prokázáno, že by účelem schůzek obviněného se spoluobviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou mělo být jednání o poskytnutí finančního plnění. Z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, za jakou činnost měl dovolatel obviněné MUDr. Kateřině Kottové úplatek slibovat. Přitom nemohlo jít o ovlivnění zadávací dokumentace ve prospěch obviněné společnosti Metrostav, neboť údajný úplatek měl být nabízen v době, v níž již byli vybraní zájemci vyzváni k podání nabídek v rámci zadávacího řízení.

Provedeným dokazováním pak bylo zcela vyvráceno i tvrzení soudu, že byl obviněným nabízen úplatek ve výši 10 000 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že zisk společnosti Metrostav z této zakázky měl dosahovat přibližně 4 milionů Kč, úplatek v tvrzené výši by tak postrádal jakýkoliv ekonomický význam. Úvaha soudu, že motivací bylo případné získání referencí pro další realizované zakázky, neboť v roce 2012 mělo dojít k poklesu realizace nabízených zakázek, a význam tedy mělo získání i takové zakázky, je pouhou ničím nepodloženou spekulací.

Navíc údajný úplatek měl být nabídnut již na počátku tohoto roku, v době, v níž výhled na rok 2012 z pohledu nabízených zakázek pro realizaci nebyl ještě zcela ucelený. Obviněný dále namítl, že ani na jedné ze schůzek s MUDr. Kateřinou Kottovou nedal slib nějakého plnění, natož úplatku, ani nic nežádal. Ze záznamu žádné schůzky ani neexistuje záznam, který by závěry odvolacího soudu prokazoval. Ani závěr soudu, že úplatek měl odpovídat přibližně 10 % z ceny zakázky, nemá oporu v provedeném dokazování.

Z čísel zmiňovaných v záznamech hovorů obviněných nebo zapsaných v poznámkách obviněné MUDr. Kateřiny Kottové soud dovozuje pokaždé jiné závěry. V případě skutku pod bodem 6) mají čísla 6 a 4 vyjadřovat procentuální poměr dělení úplatku a zároveň i výši úplatku v milionech, současně v případě skutku pod bodem 8) má jít o procentuální poměr splatnosti úplatku. S tímto rozporem se odvolací soud nijak nevypořádal. Z provedeného dokazování tedy nevyplývá, že by obviněný v souvislosti se zakázkou pod bodem 6) výroku o vině přislíbil nějaké finanční plnění, natož pak ve výši 10 milionů Kč.

62. Rozpor skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů obviněný spatřoval i v případě skutku pod bodem 8) výroku o vině. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by zadávací řízení bylo jakkoliv ovlivněno ve prospěch obviněného Metrostavu. Soudy nižších stupňů nijak nezohlednily, že předmětná veřejná zakázka byla obviněnou společností Metrostav již dříve vysoutěžena jako tzv. opce v souvislosti s vysoutěženou zakázkou Centrum akutní medicíny v roce 2008. Veškerá zachycená komunikace zainteresovaných osob tak navazovala na tuto vysoutěženou zakázku. Z provedeného dokazování rovněž nevyplývá, že by obviněná společnost Metrostav měla zájem se předmětného zadávacího řízení účastnit a podat nabídku. Žádný z provedených důkazů, na jejichž základě odvolací soud vyvozuje údajnou manipulaci zadávacího řízení, se nevztahuje k obviněnému a z provedeného dokazování nevyplývá, že by obviněný o tomto ovlivnění věděl a že by v souvislosti s tím komukoliv nabízel jakýkoliv úplatek. Ani ze záznamů rozhovorů mezi obviněným a MUDr. Kateřinou Kottovou nevyplývá žádný slib finančního plnění. Zcela obecná a nic neříkající tvrzení o údajných dohodách mezi obviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou a dalšími obviněnými, z rozhovorů, jichž se dovolatel neúčastnil, odvolací soud v napadeném rozhodnutí interpretuje jako potvrzení údajného slibu úplatku v souvislosti se zakázkou pod bodem 6) a souhlas s poskytnutím úplatku pod bodem 8). Obviněný dále namítl, že není zřejmé, co čísla zmíněná na schůzce s obviněnou MUDr. Kateřinou Kottovou měla znamenat a zda se vůbec měla týkat předmětné zakázky. Jak již bylo uvedeno, číselné údaje navíc soud hodnotí v případě každého skutku odlišně. Výše údajného úplatku přitom nevyplývá z žádného ve věci provedeného důkazu, pouze z představy soudu, že takové úplatky mohly být poskytovány. Rovněž i v případě této zakázky je zcela nelogické, aby úplatek činil 10 % z ceny zakázky, neboť průměrný zisk společnosti Metrostav ze zakázek se pohybuje ve výši 1-2 % z ceny zakázky.

63. V rámci dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku, který je mu kladen za vinu, neboť nebylo prokázáno naplnění subjektivní ani objektivní stránky trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Zavinění pachatele nelze předpokládat, musí vyplývat z provedeného dokazování, což v posuzovaném případě nebylo naplněno. Odvolací soud rovněž dospěl k nesprávnému závěru, že obviněný v souvislosti se skutkem pod bodem 8) měl „slíbit úplatek“. Taková právní kvalifikace vyžaduje, aby poskytl, nabídl nebo slíbil jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí úplatek. Skutkové závěry soudů však spočívají v tom, že měl akceptovat požadavek obviněné MUDr. Kateřiny Kottové, sám nevznášel žádné požadavky, proto nemohl úplatek nabídnout ani slíbit.