5 Tdo 557/2025

5 Tdo 557/2025-3895

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. Leon Netušil, bytem U Porcelánky 866, Chodov, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, a 2. David Czarkowski, bytem V Lučinách 364/5, Karlovy Vary, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 4 To 9/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 12/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Leona Netušila a Davida Czarkowskiho odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2024, sp. zn. 2 T 12/2021, byl obviněný Leon Netušil uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále jen „tr. zákoník“), jednak organizátorstvím zločinu vydírání podle § 24 odst. 1 písm. a), § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, za něž mu byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl tímto rozsudkem obviněný Leon Netušil podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro (další) skutek, kterým měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Obviněný David Czarkowski byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, za nějž mu byl podle § 173 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr.

zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 2 T 1/2024, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 10 To 52/2024, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Soud prvního stupně dále oběma obviněným uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené České republice – Ministerstvu financí škodu ve výši 15 625 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 30.

3. 2022 do zaplacení a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Uvedené trestné činnosti se podle rozsudku soudu prvního stupně obvinění dopustili následovně. První skutek (bod I. rozsudku soudu prvního stupně) spočíval v tom, že obviněný Leon Netušil podal dne 20. 12. 2012 a dále dne 25. 1. 2013 žádost o poskytnutí dotace u Ministerstva průmyslu a obchodu, Sekce fondů EU (dále též jen „poskytovatel dotace“), v rámci operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) na projekt „Stavební úpravy a přestavba objektu na provozovny, kancelářské prostory“ k objektu na adrese 357 35 Chodov, U Porcelánky 866 (dále jen „objekt Krajky“).

Na základě této žádosti se poskytovatel dotace zavázal obviněnému Leonu Netušilovi poskytnout dotaci v celkové výši 15 681 000 Kč, a to z celkových způsobilých výdajů projektu ve výši 31 362 415 Kč, neboť jednou z nezbytných podmínek poskytnutí dotace byla finanční spoluúčast na nákladech projektu příjemce dotace ve výši 50 %. Obviněný Leon Netušil však poskytovateli dotace zatajil, že potřebnou částkou 50 % způsobilých výdajů nedisponoval a že zamýšlel rekonstrukci objektu Krajky financovat pouze z dotačních prostředků.

Proto chtěl cenu realizovaných stavebních prací nadhodnotit. Obviněný tak prostřednictvím obchodní společnosti Olivius, s. r. o. (dále jen obchodní společnost Olivius), administrátora dotačního řízení, předložil padělaný výpis ze svého bankovního účtu, ve kterém nechal pozměnit údaje tak, že konečný zůstatek na uvedeném účtu činil 45 145 209,99 Kč, namísto částky 145 209,99 Kč, kterou ke dni 31. 10. 2012 skutečně disponoval. Obviněný Leon Netušil dále vyhlásil zadávací řízení na dodavatele stavebních úprav objektu Krajky a oslovil obviněného Davida Czarkowskiho, aby do zadávacího řízení přihlásil obchodní společnost Office Planet, s.

r. o., IČ: 24852244, se sídlem U Koupaliště 809, 357 35 Chodov (dále jen „Office Planet“), jejímž jediným společníkem a jednatelem byl obviněný David Czarkowski, který tak učinil dne 14. 1. 2014. Tato obchodní společnost však neměla dostatečné finanční a personální zdroje k realizaci projektu a do zadávacího řízení byla přihlášena s cílem, aby vyhotovovala nepravdivé faktury za stavební práce a zastřela skutečnost, že ve skutečnosti stavební práce v rozporu s dotačními podmínkami provedou za podstatně nižší náklady stavební dělníci, kteří pracovali pro obviněného Leona Netušila nebo pro obchodní společnost Finebau, s.

r. o. (dále jen „Finebau“), jejímž byl tento obviněný jediným jednatelem. Zároveň obviněný Leon Netušil oslovil další obchodní společnosti, aby se přihlásily do zadávacího řízení, přestože o realizaci projektu neměly vážný zájem.

Následně obviněný David Czarkowski se záměrem dosáhnout neoprávněné výplaty dotace nechal vystavit za společnost Office Planet jako dodavatele nejméně od května 2014 do ledna 2015 faktury pro obviněného Leona Netušila jako odběratele na dodávky stavebních prací, přičemž tyto faktury neodpovídaly skutečnosti, neboť obchodní společnost Office Planet v uvedeném rozsahu stavební práce na objektu Krajky neprovedla a obviněný Leon Netušil ani za uvedené stavební práce obchodní společnosti Office Planet reálně v deklarovaném rozsahu nezaplatil, ale pouze oba obvinění předstírali úhradu těchto faktur tím, že postupně na bankovní účet obchodní společnosti Office Planet obviněný Leon Netušil opakovaně převedl finanční částky ve statisícových až milionových částkách, které však byly obviněným Davidem Czarkowskim obratem z účtu obchodní společnosti Office Planet opakovaně v podstatném rozsahu vybrány a prostřednictvím různých fyzických osob vloženy zpět na bankovní účet obviněného Leona Netušila.

Obviněný Leon Netušil následně tyto doklady s nepravdivými údaji nechal předložit poskytovateli dotace a na základě takto předložených faktur a dokladů konkrétně uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně došlo ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu k vyplacení dotace v šesti úhradách v celkové výši 15 644 735 Kč, která měla původ v plné výši ve strukturálních fondech Evropské unie. Tím také byla České republice zastoupené Ministerstvem financí způsobena škoda v uvedené výši. Obviněný Leon Netušil přitom z prokázaných legálních vlastních zdrojů na rekonstrukci objektu Krajky vynaložil částku ve výši jen 2 439 000 Kč.

3. Pod bodem II) rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný Leon Netušil uznán vinným též organizátorstvím zločinu vydírání podle § 24 odst. 1 písm. a), § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, který podle závěrů soudu prvního stupně (zjednodušeně uvedeno) spočíval v tom, že obviněný v průběhu trestního řízení pro shora označené jednání zjednal dosud nezjištěného muže, který svědkovi J. D. před jeho výslechem policejním orgánem předal list formátu A4 s instrukcemi, jak má vypovídat, a to pod pohrůžkou uplatnění směnky na 168 000 Kč vůči jeho partnerce, což následně tento svědek oznámil při svém výslechu policejnímu orgánu.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění a státní zástupce odvolání, která Vrchní soud v Praze zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná svým usnesením ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 4 To 9/2025.

II. Dovolání obviněných

5. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění Leon Netušil a David Czarkowski.

a) Dovolání obviněného Leona Netušila

6. Obviněný Leon Netušil svým dovoláním uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

7. Obviněný předně namítl, že v řízení před soudy nižších stupňů nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že bankovní výpis, který byl předložen poskytovateli dotace, nepozměnil, ani nenechal pozměnit a o jeho existenci se dozvěděl až z obsahu trestního spisu. Soudy nižších stupňů své závěry o jeho vědomosti o zfalšovaném bankovním výpisu založili pouze na spekulacích a ničím nepodložených úvahách, navíc odvolací soud argumentoval na tuto trestní věc nepřiléhavým usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1139/2018, podle kterého pro posouzení trestní odpovědnosti pachatele trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku, tedy žadatele o poskytnutí dotace, není významné, zda žadatel zpracuje žádost o poskytnutí dotace obsahující nepravdivé údaje sám, nebo zda takové nepravdivé údaje uvede jiná osoba s vědomím pachatele – žadatele o dotaci. Na rozdíl od skutkových závěrů učiněných v uvedeném usnesení Nejvyššího soudu nebylo v nyní projednávané věci prokázáno, kdo výpis z účtu upravil a zda obchodní společnosti Olivius tento pozměněný výpis předal. Obviněný žádost o poskytnutí dotace nepodával, neautorizoval, nekontroloval a před jejím podáním ji ani neviděl, tudíž ani nevěděl, že k žádosti o dotaci byl přiložen pozměněný výpis z jeho bankovního účtu. Obviněný ani nevěděl, že poskytovateli dotace měl předložit zdroje spolufinancování. Posouzení naplnění subjektivní stránky je proto nesprávné.

8. V této souvislosti obviněný dále namítl, že posouzení subjektivní stránky je v rozhodnutích soudů nižších stupňů vnitřně rozporné. Oba soudy sice dospěly k závěru, že obviněný jednal v přímém úmyslu, současně však bylo v rozsudku soudu prvního stupně uvedeno, že obviněný „musel být nejméně srozuměn s tím, že poskytovateli dotace budou předkládány nepravdivé údaje“, v rozsudku odvolacího soudu pak to, že obviněnému „bylo v podstatě jedno, jakým způsobem bude deklarována v žádosti o poskytnutí dotace jeho solventnost ve smyslu spolufinancování uvedeného projektu“. Uvedené alternativní úvahy soudů nižších stupňů tak činí jejich rozhodnutí nepřezkoumatelnými. Navíc argumentace odvolacího soudu značí lhostejnost postoje obviněného, která je znakem nedbalostního zavinění, nikoli úmyslného.

9. Obviněný dále nesouhlasil ani s výrokem o náhradě škody. Vztahy vzniklé v souvislosti s čerpáním dotace jsou vztahy veřejnoprávní, proto na ně nelze vztahovat občanskoprávní úpravu. Povinnost k odvodu za porušení rozpočtové kázně, jakož i důsledky prodlení s provedením tohoto odvodu, jsou upraveny v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů. Naopak soudy v trestním řízení jsou při rozhodování o náhradě škody poškozenému vázány soukromoprávními předpisy, které upravují náhradu škody. V nyní projednávané věci však poškozená Česká republika – Ministerstvo financí nemá právo na náhradu škody s úroky z prodlení podle předpisů soukromého práva, proto nalézací soud pochybil, když toto právo poškozené přiznal.

10. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný Leon Netušil navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek, zrušil a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

b) Dovolání obviněného Davida Czarkowskiho

11. Obviněný David Czarkowski opřel své dovolaní o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

12. Obviněný předně namítl, že jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy rozhodná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů spočívající v tom, že obchodní společnost Office Planet neměla dostatečné finanční a personální zdroje k realizaci projektu rekonstrukce objektu Krajky. Z výpisů z bankovního účtu této společnosti, faktur a dalších dokladů jednotlivých subdodavatelů totiž jednoznačně vyplynulo, že obchodní společnost Office Planet plnila zakázku prostřednictvím nejméně 20 subdodavatelů a měla dostatečné zdroje k realizaci projektu. V této souvislosti doplnil, že plnění prostřednictvím subdodavatelů vítězného uchazeče nebylo podmínkami pro poskytnutí dotace nijak zásadně omezeno.

13. S provedenými důkazy je podle obviněného v rozporu také skutkové zjištění soudů nižších stupňů, že obviněný vystavil obviněnému Leonu Netušilovi za obchodní společnost Office Planet faktury za dodávky stavebních prací, které neodpovídaly skutečnosti, neboť obchodní společnosti Office Planet stavební práce v deklarovaném rozsahu neprovedla. Z těchto důkazů však bylo prokázáno, že hodnota plnění jednotlivých subdodavatelů dosahovala částky nejméně 11 393 384,14 Kč, a to pouze za bezhotovostní platby, nejsou v ní tedy započítány platby, které obchodní společnost Office Planet hradila v hotovosti. Navíc se jedná zejména o částku za úhradu materiálu, není v ní započítána ani cena za lidskou práci, která by uvedenou částku zdvojnásobila.

14. Obviněný dále namítl rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jde-li o závěr soudů nižších stupňů, že na rekonstrukci objektu Krajky byly vynaloženy podstatně nižší náklady (18 083 735 Kč), než náklady deklarované poskytovateli dotace ve výši 31 362 415 Kč. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Martinem Polepilem totiž vyplynulo, že práce v rozsahu položkového rozpočtu byly v celém rozsahu provedeny a dále že obvyklá cena provedených prací činila ke dni 31. 12. 2014 částku ve výši 40 076 000 Kč. Pokud tento rozpor odvolací soud odůvodnil tím, že znalec při formulování tohoto závěru vycházel z průměrné mzdy poskytované v rozhodném období stavebním dělníkům, avšak v nyní projednávané věci stavební dělníci takové finanční ohodnocení nedostávali, pak odvolací soud nezohlednil, že dělníci, kteří byli vyslechnuti v tomto trestním řízení, byli zaměstnanci obviněného Leona Netušila a na realizaci objektu Krajky se nepodíleli, resp. podíleli, ale práce, které prováděli, nebyly součástí položkového rozpočtu, tedy nebyly předmětem díla podle smlouvy o dílo uzavřené mezi obchodní společností Office Planet a obviněným Leonem Netušilem.

15. Dále upozornil na výklad a judikaturu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a k možnostem přezkumu skutkových závěrů Nejvyšším soudem v řízení o dovolání.

16. Podle obviněného soudy nižších stupňů také pochybily, pokud obviněným uložily povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu financí škodu společně se zákonným úrokem z prodlení. V tomto trestním řízení totiž bylo zjištěno, že vyplacená dotace byla skutečně vynaložena v celém rozsahu na rekonstrukci objektu Krajky, na základě usnesení policejního orgánu ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni byla nemovitost – objekt Krajky zajištěna. Ani jeden z obviněných přitom nevlastní (vyjma objektu Krajky) žádnou nemovitost a nemají žádný majetek či příjmy, kterými by mohli alespoň v částečném rozsahu splnit uloženou povinnost k náhradě škody. Podle obviněného tak jedinou reálnou možností, jak mohli splnit uloženou povinnost k náhradě škody, bylo uspokojit poškozenou z výtěžku zpeněžení objektu Krajky. Tento jediný možný způsob úhrady škody jim však byl znemožněn orgány činnými v trestním řízení, které tuto nemovitost zajistily, takže ji obviněný Leon Netušil ani nemohl zpeněžit. Vzhledem k tomu soudy nižších stupňů neměly poškozené přiznávat úrok z prodlení, neboť obvinění nejsou za prodlení odpovědní, a to podle § 1970 ve spojení s § 1968 a § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

17. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem obviněný David Czarkowski navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek, zrušil a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

III. Vyjádření k dovoláním

18. K dovoláním obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky obviněných.

19. Státní zástupce se předně vyjádřil k námitkám obviněných podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží mimo jiné k nápravě vad řízení, v němž došlo k deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, tedy ke stavu extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů. Tento dovolací důvod však není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými závěry soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o nejtěžší vady důkazního řízení. V nyní projednávané věci přitom státní zástupce neshledal žádný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, proto odkázal na dostatečná skutková zjištění učiněná v tomto trestním řízení soudy nižších stupňů.

20. Podle státního zástupce se soudy nižších stupňů pečlivě zabývaly vztahy obou obviněných, resp. vztahem mezi obchodními společnostmi Office Planet a Olivius, včetně jejich dřívější spolupráce a motivace k předložení nepravdivých dokladů v podobě upraveného bankovního výpisu a fakturování prací, které nebyly provedeny v uváděném rozsahu. Přitom není podstatné, prostřednictvím kterého subjektu byly tyto nepravdivé doklady předkládány, když bylo zjištěno, že obvinění o tomto věděli. To dokládá i jednání obviněného Davida Czarkowskiho, který vybíral z bankovního účtu obchodní společnosti Office Planet prostředky za deklarované práce a obratem je vracel obviněnému Leonu Netušilovi.

21. Státní zástupce nesouhlasil ani s námitkou obviněného Leona Netušila, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nepřezkoumatelná v části hodnocení úmyslného zavinění u trestného činu podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů totiž zcela jasně uvedly, že tento obviněný jednal v úmyslu přímém, pokud je na několika místech uvedeno, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu by postačoval i úmysl nepřímý, pak tyto úvahy soudů byly uváděny v určitém kontextu, ze kterého je obviněný vytrhává, aby mohl tyto závěry snáze zpochybnit. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů tak jednoznačně vyplývá, že se předmětného jednání dopustili oba obvinění v úmyslu přímém.

22. K námitkám obviněných, kterými zpochybňovali výrok o náhradě škody, státní zástupce nejprve uvedl, že trestní předpisy nerozlišují, zda došlo ke spáchání trestného činu takové povahy, že byl narušen objekt chránící čistě soukromá práva jednotlivce, anebo došlo k zasažení zájmu na ochraně řádného čerpání veřejných financí. Pokud poškozená uplatnila řádně a včas svůj nárok na náhradu škody společně s úroky z prodlení, pak je soud povinen se tímto návrhem zabývat. Pokud obviněný Leon Netušil namítal nemožnost uplatnění soukromoprávních předpisů, pak z jeho strany došlo k ne zcela správnému pochopení podstaty adhezního řízení. Státní zástupce se pak neztotožnil ani s obhajobou obviněného Davida Czarkowskiho, že věřitel neposkytoval patřičnou součinnost ke splnění dluhu, když nemovitost (objekt Krajky) byla zajištěna ze strany orgánů činných v trestním řízení. Předně obviněný nemá nárok na to, aby škoda byla nahrazena z vylákaných dotačních prostředků, popř. majetku, do kterého byly tyto prostředky vloženy, navíc usnesením Vrchního soudu v Praze byl změněn důvod zajištění předmětné nemovitosti tak, že se nemovitost podle § 47 odst. 1, 2 tr. ř. zajišťuje k uspokojení nároku na náhradu škody České republiky zastoupené Ministerstvem financí.

23. Ze všech shora rozvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Zároveň vyslovil souhlas, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

24. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice dovolatelům, kteří tohoto práva nevyužili.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

25. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

26. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších

stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele.

Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

27. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování.

Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny.

Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10.

7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.

28. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.

29. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že dovolací soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné dovolání založené na námitkách, které dovolatel uplatnil již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

b) K uplatněným námitkám obviněných

30. Nejprve je třeba uvést, že obvinění v zásadě uplatňují konstantně svou obranu v této trestní věci, s níž se ve svých rozhodnutích již správně a jasně vypořádaly soudy nižších stupňů, především pak soud prvního stupně, takže je možno plně na odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat. Protože Nejvyšší soud s takovým vypořádáním námitek obviněných souhlasí, není třeba tuto argumentaci znovu zevrubně opakovat (obviněným je také vypořádání těchto argumentů dobře známo). Odkázat lze též na vyjádření státního zástupce k podanému dovolání, s nímž Nejvyšší soud také souhlasí. Nejvyšší soud se tak k námitkám obviněných proti rozsudku soudu druhého stupně může vyjádřit jen stručně. Přitom je třeba upozornit, že Nejvyšší soud zásadně vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, námitky obviněných proti nim, popř. požadavky na právní posouzení založené na jiné skutkové verzi, neodpovídají uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, jak bylo naznačeno shora.

31. Obvinění především namítali, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v tzv. extrémním rozporu s obsahem důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků (obviněný Leon Netušil zejména uváděl, že nevěděl o pozměněném bankovním výpisu předloženém poskytovateli dotace, obviněný David Czarkowski pak zpochybnil zejména skutkové závěry týkající se finančních a personálních zdrojů obchodní společnosti Office Planet, rozsahu plnění, které tato obchodní společnost vykonala, a výši nákladů vynaložených na rekonstrukci objektu Krajky).

Existence případného zjevného (extrémního) rozporu by mohla být důvodem pro zásah dovolacího soudu, ovšem v daném případě žádný takový rozpor zjištěn nebyl. Obvinění při své argumentaci totiž pomíjeli, že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů vycházejí z jedné skupiny důkazů podporujících tvrzení veřejné žaloby, zatímco nevyhověly verzi obhajoby opřené o jinou skupinu důkazů, resp. zpochybňující důkazy obžaloby, v čemž ale tzv. extrémní (či lépe zjevný) rozpor spočívat nemůže, jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

V takovém případě jde o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, které dokazování v potřebném rozsahu provedly, důkazy hodnotily a na jejich základě učinily skutkové závěry, zároveň sdělily důvody, proč tak učinily, takže jejich postup nevykazuje prvky libovůle. Nejvyšší soud ovšem není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění dalšího dovolacího důvodu uvedeného v nynějším § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., jak bylo rozvedeno shora.

32. V tomto směru je třeba připomenout, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání není zásadně povolán k přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, není řádnou třetí instancí sporu mezi veřejnou žalobou a obhajobou obviněného, takto jeho postavení nebylo koncipováno, jak bylo již naznačeno shora. Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny.

Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.

I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.; Jelínek, J., Říha, J. Rozhodnutí ve věcech trestních se vzory rozhodnutí soudů a podání advokátů. 5. vydání.

Praha: Leges, 2023, s. 43 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora.

33. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu a hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněných, a to ani práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu].

34. V daném případě však dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže.

35. Nejvyšší soud se tak může k námitkám proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů vyjádřit pouze stručně a nad rámec (jako obiter dictum) vypořádání dalších námitek obviněných, obsahově odpovídajících důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., jež ovšem shledal jako zjevně neopodstatněné, jak bude vysvětleno níže.

36. Obviněný Leon Netušil nesouhlasil se závěrem soudů nižších stupňů, že poskytovateli dotace předložil pozměněný výpis z bankovního účtu, resp. že o jeho pozměnění věděl. Dále namítl, že soudy nižších stupňů nijak neodůvodnily, z čeho měla vyplývat jeho vědomost o tom, že poskytovateli dotace musel předložit zdroje spolufinancování již v době podání žádosti o dotaci.

37. Jak již bylo uvedeno, tyto námitky obviněného představují pouhou polemiku se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom jednoznačně vyplývá, na základě jakých důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků dospěly soudy k závěru, že obviněný dobře věděl, že zajištění financování bude poskytovateli dotace doloženo pozměněným výpisem z bankovního účtu. V rozhodnutích soudů nižších stupňů je jasně popsáno, jak tyto důkazy soudy hodnotily, co z nich vyplývá a z jakého důvodu se přiklonily k verzi obžaloby, resp. proč považovaly verzi obhajoby za vyvrácenou.

38. Důvodně tak soudy nižších stupňů vycházely ze závěru, že jednou z podmínek poskytnutí dotace byla finanční spoluúčast příjemce dotace ve výši 50 % nákladů projektu. Bez splnění této podmínky by dotace vůbec nebyla poskytnuta. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že obviněný ve skutečnosti nedisponoval finančními prostředky ve výši 15 681 207,50 Kč rovnajícími se 50 % nákladů na projekt rekonstrukce objektu Krajky (tento závěr obviněný v řízení před soudy nižších stupňů také rozporoval, avšak provedeným dokazováním byla tato jeho obhajoba spolehlivě vyvrácena). Právě vzhledem k tomu, že obviněný neměl finanční prostředky na úhradu 50% spoluúčasti, pak musel vědět, že poskytovateli dotace budou předkládány nepravdivé doklady, které jeho finanční schopnost doloží, měl-li v dotačním řízení vůbec uspět. Soud prvního stupně v bodě 94. na str. 88-89 odůvodnění svého rozsudku také zcela jasně a logicky odůvodnil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, že výpis z bankovního účtu musel pozměnit bez jeho vědomí Mgr. Tomáš Správka, společník a jednatel obchodní společnosti Olivius, která dotační řízení administrovala, popř. jiný zaměstnanec této obchodní společnosti, když Mgr. Tomáš Správka za administraci tohoto dotačního řízení získal od obviněného provizi v nadstandardní výši 1 800 000 Kč. Jak uvedl soud prvního stupně, obchodní společnost Olivius nebyla příjemcem dotace, ale vykonávala pro obviněného pouze poradenskou a administrativní činnost v rámci dotačního řízení, na výsledku vyřízení žádosti o dotaci proto nebyla zainteresována takovou měrou, jako obviněný. Nejevilo se proto pravděpodobné, že by Mgr. Tomáš Správka bez vědomí obviněného riskoval padělání výpisu z bankovního účtu obviněného, když by po úspěšném vyplacení dotace nemohlo dojít k realizaci rekonstrukce objektu Krajka, neboť by obviněný nebyl schopen projekt financovat.

39. Naopak vzhledem i k dalšímu protiprávnímu jednání obviněných v rámci tohoto dotačního řízení (jak bude ještě dále rozvedeno), spočívajícího mimo jiné ve fingování průběžného placení nákladů fingovaným dodavatelem stavebních prací, tedy v zasílání finančních prostředků obviněným Leonem Netušilem na bankovní účet obchodní společnosti Office Planet (jakožto „výhercem“ zadávacího řízení na dodavatele stavebních úprav), jejich následného hotovostního výběru z bankovního účtu této obchodní společnosti a opětovném vkládání na bankovní účet obviněného Leona Netušila, jakož i dalšímu protiprávnímu jednání v rámci dotačního řízení, je zcela zřejmé, že oba obvinění měli tuto trestnou činnost dopředu dobře promyšlenou a naplánovanou.

Důvodně soudy nižších stupňů uzavřely, že obviněný Leon Netušil neměl dostatek finančních prostředků na úhradu 50 % nákladů rekonstrukce objektu Krajky, proto jej chtěl rekonstruovat převážně z dotačních prostředků. To bylo též logickým důvodem, proč chtěl poskytovateli dotace také nepravdivě deklarovat, že potřebnými finančními prostředky disponuje. Navíc Mgr. Tomáš Správka ani nikdo jiný by bez součinnosti obviněného Leona Netušila padělek výpisu z bankovního účtu nemohl předložit, protože by nedisponoval originálním výpisem z účtu, který byl v objemu peněz na něm uložených upraven (doplněním dalších dvou řádů – tj. desítek a jednotek milionů).

Pokud by byl předložen pravdivý výpis z bankovního účtu, na kterém by bylo uvedeno, že disponuje částkou pouze 145 209,99 Kč, namísto skutečně předloženého pozměněného výpisu s částkou 45 145 209,99 Kč, dotace by mu poskytnuta nebyla. Touto námitkou obviněného se zabýval i odvolací soud v bodě 11. na str. 19 odůvodnění svého usnesení a ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádný důvod k tomu, aby tento výpis z bankovního účtu pozměnil proti vůli obviněného sám Mgr. Tomáš Správka nebo jím pověření zaměstnanci obchodní společnosti Olivius.

Obchodní společnost Olivius totiž měla s obviněným uzavřenou smlouvu a za vykonanou administrativní činnost by jí náležela odměna i v případě neposkytnutí dotace obviněnému. Závěr soudů nižších stupňů o vědomosti obviněného o pozměnění výpisu z bankovního účtu, který byl předložen poskytovateli dotace, tak vyplývá z provedeného dokazování, v rozhodnutích soudů nižších stupňů je řádně a logicky odůvodněn. Nejvyšší soud proto neshledal tento logický závěr soudů nižších stupňů za extrémně rozporný s důkazy provedenými v tomto trestním řízení.

40. Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani námitku obviněného Leona Netušila, že nevěděl, že zdroje spolufinancování musel poskytovateli dotace předložit již při podání žádosti o dotaci. Obviněný v hlavním líčení konaném dne 8. 2. 2023 vypověděl, že v době mezi první a druhou schůzkou s Mgr. Tomášem Správkou (tedy v době, kdy spolu začali řešit rekonstrukci objektu Krajky a možnosti jejího financování z dotačních prostředků) byl v Komerční bance žádat o úvěr, který mu nebyl poskytnut. Obviněný tedy sháněl finanční prostředky na povinnou finanční spoluúčast ještě před podáním žádosti o dotaci, protože si byl dobře vědom této povinnosti. Obviněný stejnou námitku uplatnil již ve svém odvolání, takže se jí zabýval i odvolací soud, který k tomu též doplnil dokazování dopisem Ministerstva průmyslu a obchodu, podle nějž povinnou přílohou žádosti o poskytnutí dotace byly podklady prokazující schopnost spolufinancovat projekt. Z těchto provedených důkazů dostatečně zřejmě vyplývá, že obviněný věděl o povinné finanční spoluúčasti ve výši 50 % na nákladech projektu.

41. Nadto obviněný poskytovatele dotace neklamal pouze předložením pozměněného výpisu z bankovního účtu a zatajením, že nedisponoval finančními prostředky ve výši 50 % nákladů na rekonstrukci objektu Krajky. Po domluvě s obviněným Davidem Czarkowskim navíc zmanipuloval výběrové řízení na dodavatele stavebních prací tak, aby vybral předem určeného dodavatele, s nímž pak mohl fingovat průběžné financování rekonstrukce ve větších než reálných objemech a zastřít reálné provádění prací ve vlastní režii, tj. vlastními pracovníky. Obviněný vyhlásil zadávací řízení za účelem výběru dodavatele stavebních prací, ze kterého vzešla jako vítězná obchodní společnost Office Planet, jejímž jediným společníkem a jednatelem byl obviněný David Czarkowski, přitom tato obchodní společnost neměla dostatečné finanční ani personální zdroje k realizaci projektu, přesto byla vybrána pouze za účelem zhotovování nepravdivých faktur za stavební práce, které obviněný také předkládal poskytovateli dotace, ačkoliv stavební práce provedly osoby, které pracovaly přímo pro obviněného nebo pro jím řízenou obchodní společnost Finebau. V zadávacím řízení navíc obchodní společnost Planet Office soutěžila s dalšími obchodními společnostmi, které ve skutečnosti neměly zájem o realizaci projektu rekonstrukce Krajky a zadávacího řízení se zúčastnily pouze na základě žádosti obviněného. Zadávací řízení tak vůbec neproběhlo podle pravidel pro výběr dodavatelů, přestože jejich dodržení bylo další nezbytnou podmínkou pro poskytnutí dotace. I to bylo součástí klamání poskytovatele dotace v předkládaných nepravdivých dokumentech.

42. Obchodní společnost Office Planet dále vystavila obviněnému faktury za dodávky stavebních prací, které též byly předloženy poskytovateli dotace, přestože tyto faktury byly nepravdivé, neboť obchodní společnost Office Planet stavební práce v deklarovaném rozsahu ve skutečnosti neprovedla. Obviněný Leon Netušil tyto faktury v požadovaném rozsahu ani neuhradil, oba obvinění pouze předstírali úhradu těchto faktur, když finanční prostředky zaslané obviněným Leonem Netušilem na účet obchodní společnosti Office Planet byly následně vybírány v hotovosti z účtu a tato hotovost pak byla opětovně vkládána zpět na účet obviněného Leona Netušila. Bylo tak prokázáno, že obviněný Leon Netušil podstatnou část rekonstrukce objektu Krajka provedl s pomocí stavebních dělníků, kteří pracovali pro něj nebo pro jím řízenou obchodní společnost Finebau. To bylo součástí předem plánovaného klamání poskytovatele dotace, protože takto mohly být formálně účtovány mnohem vyšší částky, než byly skutečné náklady stavby. Stavební dělníci řízení přímo Leonem Netušilem totiž provedli práce za výrazně nižší náklady, než bylo deklarováno na fakturách vystavených obchodní společností Office Planet. Oba obvinění tím ve spolupráci záměrně nadhodnotili cenu stavebních prací tak, aby dotační prostředky byly obviněnému Leonu Netušilovi vyplaceny v co nejvyšší možné výši, která by pokryla náklady v zásadě celé rekonstrukce objektu Krajky (a nikoli jen nejvýše možných 50 %).

43. Lze tak shrnout, že obviněný Leon Netušil (ve spolupráci s Davidem Czarkowskim) tak neklamal poskytovatele dotace pouze předložením pozměněného výpisu z bankovního účtu, ale klamal jej i v průběhu dalšího dotačního řízení zmanipulováním výběrového řízení na dodavatele, jakož i předkládáním nepravdivé fakturace a dokladů o uhrazení stavebních prací. Skutek popsaný v bodě I. rozsudku soudu prvního stupně tak byl nade vši pochybnost prokázán, tento skutek naplňuje také všechny znaky (též subjektivní i objektivní stránky) skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Znaky dalších možných trestných činů (zejména trestných činů podle § 212, § 254 nebo § 256 tr. zákoníku), které by snad bylo možno v popsaném jednání též spatřovat (a které bývají v podobných kauzách též zvažovány), se Nejvyšší soud nemusí zabývat s ohledem na výsledek trestního řízení a procesní stav plynoucí z podání dovolání toliko obviněnými (uplatní se princip zákazu reformationis in peius, jak vyplývá z § 265p odst. 1 tr. ř.).

44. Již jen vzhledem k závěru o vědomosti obviněného o předložení pozměněného výpisu z bankovního účtu poskytovateli dotace učiněného soudy nižších stupňů, se kterým souhlasí i dovolací soud, pak odvolací soud opodstatněně odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1139/2018. Podle tohoto rozhodnutí není pro posouzení trestní odpovědnosti významné zjištění, že obviněný nepozměnil výpis z bankovního účtu sám, ale učinila tak jiná osoba s jeho vědomím. Od tohoto názoru nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoliv odchylovat, naopak je třeba se jej přidržet i v této věci.

45. Obviněný Leon Netušil dále namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou vnitřně rozporná, protože soudy nižších stupňů na některých místech odůvodnění uváděly, že jednal v úmyslu přímém, na jiných místech zase, že jednal v úmyslu nepřímém, přičemž obviněný ještě navíc uplatňoval svou verzi, že mohlo jít nanejvýše o nedbalost vědomou při spoléhání se na další okolnosti (což údajně měly připustit i soudy nižších stupňů). Ani s touto jeho námitkou však nemohl Nejvyšší soud souhlasit. Ve shodě se státním zástupcem je k tomu možno uvést, že soudy nižších stupňů zcela jasně dospěly k závěru, že se oba obvinění předmětného trestného činu dopustili s úmyslem přímým, neboť své protiprávní jednání měli dopředu dobře promyšlené a naplánované, jejich postupné klamavé kroky při vylákání dotace v míře vyšší, než odpovídalo podmínkám, jednoznačně dokládají, že jednali s tímto cílem, tedy finálně, neoprávněné obohacení na úkor evropských rozpočtů bylo konečným účelem jejich protiprávního jednání. Proto o jiném závěru, než že jednali s úmyslem přímým, nemůže být jakýchkoliv pochyb. Obviněný Leon Netušil (za úzké spolupráce Davida Czarkowskiho) nepravdivé doklady předložil zcela záměrně za účelem vylákání dotačních prostředků, nebýt těchto nepravdivých podkladů (a to nejen původního padělaného bankovního výpisu, ale i fingovaných dokladů o proplácení stavebních prací), poskytovatel dotace by finanční prostředky neposkytl. Na těchto závěrech ničeho nemění ani připuštění trestní odpovědnosti za jednání v nepřímém úmyslu v některých formulacích soudů nižších stupňů (skutečně by oba obvinění odpovídali stejně, i kdyby jednali jen s úmyslem nepřímým, nicméně v daném případě důvodně oba soudy nižších stupňů uzavřely, že obvinění jednali s úmyslem přímým).

46. Obviněný David Czarkowski ve svém dovoláním předně namítl tzv. extrémní rozpor mezi závěrem soudů nižších stupňů, že obchodní společnost Office Planet neměla dostatečné personální a finanční zdroje k realizaci rekonstrukce objektu Krajky, a výpisy z bankovního účtu této obchodní společnosti, jakož i fakturami vystavenými jednotlivými dodavateli, ze kterých naopak vyplývá, že měla smluvně a finančně zajištěné subdodavatele k realizaci rekonstrukce.

47. Nejprve je třeba uvést, že obviněný tuto obhajobu uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení, soudy nižších stupňů se jí řádně zabývaly a uvedly, proč jí neuvěřily (soud prvního stupně zejména v bodech 38. – 50. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud zejména na straně 23. – 24. odůvodnění svého usnesení). K této námitce je proto možné jen zopakovat, že podle výpisu z obchodního rejstříku obchodní společnost Office Planet vznikla dne 2. 11. 2012 (tedy jen necelé dva měsíce před podáním první žádosti o poskytnutí dotace obviněným Leonem Netušilem), jejím jediným společníkem a jednatelem byl obviněný David Czarkowski.

Vznik funkce jednatele byl datován ke dni 4. 12. 2013. Výpisem z živnostenského rejstříku bylo dále prokázáno, že obchodní společnost Office Planet získala živnostenské oprávnění k provádění staveb až dne 15. 1. 2014, přitom přihlášku této obchodní společnosti do zadávacího řízení na výběr dodavatele stavebních úprav objektu Krajky si obviněný David Czarkowski vyzvedl dne 14. 1. 2014, její součástí bylo též čestné prohlášení, že obchodní společnost je ekonomicky a finančně způsobilá splnit tuto veřejnou zakázku.

Z daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013 a leden až duben 2014 vyplynulo, že v tomto období obchodní společnost Office Planet nevykazovala žádné příjmy. Dále bylo prokázáno, že od 1. 2. 2014 do 16. 3. 2015 byl jediným zaměstnancem této obchodní společnosti obviněný David Czarkowski, bankovní účet této obchodní společnosti byl založen dne 14. 1. 2014, přičemž do června roku 2014 na něm nebyly zaznamenány žádné významné příjmy, finanční částky v řádech sta tisíců byly na tento bankovní účet připisovány až v souvislosti s platbami od obviněného Leona Netušila.

48. Dále bylo prokázáno, že zadávací řízení na výběr dodavatele služeb a prací na rekonstrukci objektu Krajky neproběhlo v souladu s podmínkami pro poskytnutí dotace. Do zadávacího řízení totiž podaly přihlášku též obchodní společnosti WTM – Stavební, s. r. o., a PROSAD MK, s. r. o., které byly vyloučeny pro nesplnění formálních předpokladů (jejich nabídky neobsahovaly čestné prohlášení dodavatele, seznam subdodavatelů, výpis z obchodního rejstříku a živnostenské oprávnění k prokázání profesních kvalifikačních požadavků, přitom byly vyzvány k odstranění uvedených vad, ale této možnosti ani jedna z nich nevyužila).

Z výslechu jednatelů těchto obchodních společností vyplynulo, že se o zadávacím řízení dozvěděli od obviněných Leona Netušila a Davida Czarkowskiho, přitom neměli vážný zájem se na realizaci této veřejné zakázky podílet. V podrobnostech je možné odkázat na body 39. – 42. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Již jen tyto provedené důkazy dokládají závěry soudů nižších stupňů, že obchodní společnost Office Planet vznikla pouze pro účely dotačního řízení, když živnostenské oprávnění potřebné k realizaci rekonstrukce objektu Krajky získala v zásadě ve shodné době, kdy podala přihlášku do zadávacího řízení, tudíž nemohla mít se stavebními pracemi žádné zkušenosti, že neměla ani potřebné finance a personální substrát (v obchodní společnosti figuroval pouze obviněný David Czarkowski) a že do dotačního řízení byla záměrně dosazena za účelem vystavování faktur za provedené stavební práce, materiál a služby obviněnému Leonu Netušilovi, které však neodpovídaly skutečnosti.

Ostatní přihlášení do výběrového řízení reálně tuto zakázku plnit nechtěli, účastnili se jen proto, aby žadatel o dotaci mohl deklarovat formální splnění další podmínky v podobě výběrového řízení.

49. Pokud jde o obviněným jmenované subdodavatele, prostřednictvím kterých obchodní společnost Office Planet podle obviněného realizovala rekonstrukci objektu Krajky, pak k tomu lze nejprve uvést, že obviněný ve svém dovolání uvedl 20 subdodavatelů, prostřednictvím kterých obchodní společnost Office Planet prováděla rekonstrukci objektu Krajky (navíc nemá jít o kompletní seznam). Ze zadávací dokumentace přitom vyplývala povinnost uchazeče uvést výčet všech subdodavatelů na dodávky, služby a stavební práce, a to včetně rozsahu věcného plnění. Obviněný David Czarkowski v rámci zadávacího řízení doložil seznam subdodavatelů, ve kterém byli uvedeni pouze tři subdodavatelé, a to obchodní společnosti Kobla, spol. s r. o., Schindler CZ, a. s., a Karstak, s. r. o. Pokud obchodní společnost Office Planet měla tyto další subdodavatele smluvně zajištěné, jak obviněný uvedl ve svém dovolání, pak není zřejmé, proč je neuvedl v seznamu subdodavatelů předkládanému poskytovateli dotace. Dále je třeba upozornit, že soudy nižších stupňů připustily, že někteří z těchto subdodavatelů skutečně práce na rekonstrukci objektu Krajky provedli. Objekt Krajky totiž byl zrekonstruován, což vyžadovalo dodávky materiálu, prací či služeb. Nicméně u některých z těchto subdodavatelů, např. u obchodní společnosti Bril-stav, s. r. o., bylo zjištěno, že tato obchodní společnost vznikla až po podání žádosti o dotaci obviněným Leonem Netušilem, jejím jediným jednatelem byl občan Uzbecké republiky, který byl též jejím jediným zaměstnancem, od druhé poloviny února byla nekontaktní, v místě svého sídla nesídlila a ani zde nevykonávala svoji podnikatelskou činnost.

50. Především ale výslechy jednotlivých svědků před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že převážná většina všech stavebních prací byla provedena stavebními dělníky, kteří měli uzavřenou smlouvu o provedení práce s obviněným Leonem Netušilem nebo obchodní společností Finebau, jejímž jediným společníkem a jednatelem byl obviněný Leon Netušil. Tento obviněný jim pak také za odvedenou práci vyplácel prostřednictvím svých zaměstnankyň odměnu v hotovosti, zadával jim práci, úkoloval je a celou rekonstrukci objektu Krajky organizoval. Dále svědek J. D. st., jako osoba samostatně výdělečně činná, uvedl, že ho kontaktoval obviněný Leon Netušil, neboť potřeboval provést elektroinstalaci na objektu Krajky. Obviněný Leon Netušil nejprve požadoval provedení práce bez fakturace, což svědek odmítl, a naopak požádal obviněného, aby mu objednávku oficiálně zaslal. Objednávka přišla na e-mail svědkovi obratem a zněla na obchodní společnost Office Planet, které pak svědek provedené práce také fakturoval (přitom výslovně uvedl, že faktury osobně předával obviněnému Leonu Netušilovi). Stejné požadavky na fakturaci uvedl též svědek P. T. V podrobnostech lze i v tomto směru odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.

51. Z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplynulo, že obviněný Leon Netušil požadoval provedení prací, poskytnutí služeb nebo materiálu bez fakturace, v případě, že na tento požadavek dodavatelé nepřistoupili, služby na pokyn obviněného Leona Netušila formálně fakturovali obchodní společnosti Office Planet, s níž ovšem do té doby nebyli v kontaktu, protože služby objednával a fakticky též proplácel obviněný Leon Netušil. Obchodní společnost Office Planet totiž neměla finanční prostředky, kterými by tyto fakturované práce hradila a ani se jiným než shora popsaným formálním způsobem při fakturaci na stavbě nijak nepodílela. To bylo mimo jiné prokázáno svědeckými výpověďmi stavebních dělníků a zaměstnankyň obviněného Leona Netušila a výpisy z bankovního účtu obchodní společnosti Office Planet, jakož i znaleckým posudkem znalecké kanceláře Dušek, s. r. o. Obviněný Leon Netušil zasílal na bankovní účet obchodní společnosti Office Planet finanční prostředky, aby navodil zdání, že této obchodní společnosti zaplatil odměnu za odvedenou práci. Tyto finanční prostředky z bankovního účtu obchodní společnosti Office Planet však byly v blízké časové souvislosti po jejich připsání na tento bankovní účet obviněným Davidem Czarkowskim v hotovosti vybrány a poté dalšími osobami vkládány zpět na bankovní účet obviněného Leona Netušila. K žádnému uhrazení poskytnutých služeb obchodní společností Office Planet tak ve skutečnosti nedošlo, tato obchodní společnost ani žádné služby obviněnému Leonu Netušilovi neposkytla. Její zapojení do dotačního řízení tak bylo čistě simulované, za účelem vytvoření zdání, že je skutečným dodavatelem stavebních prací, ač fakturované práce neprovedla a pouze za ně vystavovala nepravdivé faktury, které pak následně mohl obviněný Leon Netušil předložit poskytovateli dotace, aby od něj vylákal dotační prostředky v co nejvyšším rozsahu.

52. Obviněný David Czarkowski dále namítl, že je v rozporu s provedenými důkazy, a to výpisy z bankovního účtu obchodní společnosti Office Planet a fakturami vystavenými jednotlivými subdodavateli, závěr soudů nižších stupňů, že vystavil za obchodní společnost Office Planet faktury za dodávky stavebních prací pro obviněného Leona Netušila jakožto odběratele, které však neodpovídaly skutečnosti, neboť obchodní společnost Office Planet v deklarovaném rozsahu stavební práce neprovedla. Z uvedených důkazů podle něj mělo vyplynout, že hodnota subdodávek dosahovala částky nejméně 11 393 384,14 Kč, přitom v ní nebyly zahrnuty subdodávky, které byly hrazeny v hotovosti, ani náklady na lidskou práci, které by uvedenou částku zdvojnásobily.

53. Také touto obhajobou se již soudy nižších stupňů dostatečně zabývaly a řádně vysvětlily, na základě kterých provedených důkazů byla vyvrácena. Lze odkázat zejména na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 19. kde jsou shrnuty závěry znaleckého posudku znalecké kanceláře Dušek, s. r. o. Soud prvního stupně zde řádně vysvětlil, proč vycházel i ze závěrů znaleckého posudku a proč i na jeho podkladě důvodně usoudil, že práce fakturované obchodní společností Office Planet obviněnému Leonu Netušilovi nemohly být v uvedeném rozsahu vykonány, ale jednalo se o jejich fiktivní vykázání. Ze znaleckého posudku též vyplývá, jak probíhalo financování celé rekonstrukce objektu Krajky (a to zejména z prostředků poskytnutých poskytovatelem dotace). Uvedené závěry znalce korespondují s důkazy vyplývajícími z dalších provedených důkazních prostředků v tomto trestním řízení. Jak již bylo výše uvedeno, např. svědci J. D. st. a P. T. vysvětlili, že jimi vykonaná práce na objektu Krajky byla objednána obviněným Leonem Netušilem, který ji též chtěl uhradit v hotovosti, jakmile žádali standardní fakturaci, byly jim sděleny fakturační údaje obchodní společnosti Office Planet, která si je nechala proplatit obviněným Leonem Netušilem. Stejně tak bylo prokázáno, že někteří z údajných subdodavatelů byli pouze tzv. prázdné schránky, které žádnou podnikatelskou činnost nevykonávaly.

54. Vzhledem k těmto provedeným důkazům faktury předložené obviněným Davidem Czarkowskim nijak nevyvracejí závěr, že obchodní společnost Office Planet práce v rozsahu deklarovaném poskytovateli dotace neprovedla, a to ani prostřednictvím subdodavatelů. Jak již bylo uvedeno výše, někteří ze subdodavatelů sice faktury formálně vystavili obchodní společnosti Office Planet, nicméně služby ve skutečnosti objednal i následně hradil obviněný Leon Netušil, jemuž přímo tito subdodavatelé služby také poskytli. Obchodní společnost Office Planet tak byla pouhým formálním fakturačním mezičlánkem bez jakéhokoliv ekonomického přínosu, formálně sice vystupovala jako dodavatel stavebních prací tak, aby bylo navozeno zdání, že jsou splněny podmínky pro poskytnutí dotace na základě sice formálně bezvadných, nicméně realitě neodpovídajících faktur za provedené práce. Ve skutečnosti ale obchodní společnost Office Planet žádné práce neprovedla, a to ani prostřednictvím subdodavatelů, neboť neměla dostatek finančních prostředků, vše zařizoval obviněný Leon Netušil, který Office Planet využíval jen v případech, kdy dodavatelé odmítli poskytnout služby bez řádné fakturace.

55. Obviněný David Czarkowski nesouhlasil ani se závěrem soudů nižších stupňů, že na rekonstrukci objektu Krajky byly vynaloženy náklady v podstatně nižší výši než poskytovateli dotace deklarovaných 31 362 415 Kč. Dovolával se přitom znaleckého posudku Ing. Martina Polepila, podle nějž obvyklá cena reálně provedených prací činila ke dni 31. 12. 2014 částku ve výši 40 076 000 Kč. Tím má být vyvrácen závěr soudů nižších stupňů, že rekonstrukci objektu Krajky měl realizovat sám obviněný Leon Netušil za podstatně nižší náklady ve výši 18 083 735 Kč. Obviněný nesouhlasil ani s vysvětlením odvolacího soudu, že znalecký posudek vycházel z průměrných mezd poskytovaných stavebním dělníkům, avšak v nyní projednávaném případě stavební dělníci nedosahovali ani na polovinu průměrné mzdy. Uvedení stavební dělníci jako zaměstnanci obviněného Leona Netušila totiž pro něj vykonávali práci, která však nebyla předmětem smlouvy o dílo mezi obchodní společností Office Planet a obviněným Leonem Netušilem.

56. Ani s touto námitkou obviněného Davida Czarkowskiho nemohl dovolací soud souhlasit, neboť opět vychází z jiného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů na podkladě řádného a dostatečného dokazování. Jde tak opět o pouhou polemiku, co z provedeného dokazování vyplývá a jak mají být hodnoceny jednotlivé důkazy. V trestním řízení před soudy nižších stupňů totiž bylo zcela jasně prokázáno, že svědci, kteří vykonávali stavební práce na objektu Krajky a byli vyslechnuti v tomto trestním řízení, sice pracovali pro obviněného Leona Netušila, popř. pro obchodní společnost Finebau, jejímž jediným společníkem a jednatelem byl obviněný Leon Netušil, ale pracovali na rekonstrukci objektu Krajky podle smlouvy o dílo uzavřené mezi obviněným a obchodní společností Office Planet. Tak například svědek J. S. uvedl, že se podílel na bouracích pracích při rekonstrukci objektu Krajky a dále na stavbě stropů a podlah, svědek J. D. ml. vypověděl, že na objektu Krajky vykonával tesařské práce, rozebíral střechu a postavil novou, dále stavěl podlahy, přitom na stavbě byl až do její kolaudace. Svědek J. D. st. uvedl, že na objektu Krajky dělal elektroinstalaci. Svědek L. K. byl na stavbě od doby, kdy se začalo bourat, až do doby, kdy se stavěly nosné zdi. Svědek V. K. vypověděl, že na objekt Krajky dovážel materiál, přitom pokyny dostával od obviněného Davida Czarkowskiho, ale odměnu za vykonanou práci dostával od obviněného Leona Netušila. Svědek P. P. uvedl, že objekt Krajky zaměřil a provedl studie stavby, dále byl přizván, aby zpracoval projektovou dokumentaci při rekonstrukci střechy, přitom smlouvu o dílo měl uzavřenou s obviněným Leonem Netušilem. Ze svědeckých výpovědí tak zcela jasně vyplynulo, že svědci, kteří vypovídali v tomto trestním řízení, se přímo podíleli na rekonstrukci objektu Krajky, a to podle položkového rozpočtu, který byl součástí smlouvy o dílo.

57. Nejvyšší soud, který dokazování sám neprovádí, nemůže měnit hodnocení důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, jak bylo shora zevrubně vysvětleno. Může ale konstatovat, že ani on sám neshledal, že by toto hodnocení ze strany soudů nižších stupňů, zejména jde-li o znalecký posudek a výpovědi svědků, bylo nelogické, vnitřně rozporné, případně že by závěry na jeho základě učiněné byly zjevně excesivní, jak obviněný namítal. Soudy nižších stupňů tak důvodně a na podkladě jimi provedeného dokazování dospěly k závěru, že náklady, které obviněný Leon Netušil vynaložil na rekonstrukci objektu Krajky, byly ve skutečnosti významně nižší, než jak vyplývá ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Martinem Polepilem. Nadto je třeba upozornit, že např. bourací práce, u kterých obviněný namítal, že nebyly součástí položkového rozpočtu, jeho součástí byly, jak vyplývá z položkového rozpočtu na č. l. 1519-1529 trestního spisu.

58. K námitkám obviněného Davida Czarkowskiho, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů lze tak závěrem uvést, že soudy nižších stupňů se věcí náležitě a dostatečně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, důkazy náležitě vyhodnotily a na jejich základě učinily skutkové závěry, které následně adekvátně právně kvalifikovaly jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie. Proti takovému postupu na podkladě námitek podaných obviněným v dovolání nemá výhrad ani Nejvyšší soud jako soud dovolací, který neshledal žádný zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, stejně tak neshledal ani porušení práva obviněného Davida Czarkowskiho na spravedlivý proces.

59. Obvinění Leon Netušil i David Czarkowski nesouhlasili ani s uloženou povinností nahradit poškozené České republice – Ministerstvu financí škodu ve výši 15 625 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 30. 3. 2022 do zaplacení. Obviněný Leon Netušil k tomu uvedl, že vztahy vzniklé v souvislosti s čerpáním dotací jsou upraveny v zákoně o rozpočtových pravidlech, přitom nárok na náhradu škody společně s úrokem z prodlení se posuzuje podle občanskoprávních předpisů. Vzhledem k tomu, že v nyní projednávaném případě byla Česká republika – Ministerstvo financí poškozena v souvislosti s čerpáním dotace, nemohl jí vzniknout nárok na náhradu škody a na úrok z prodlení. Soudy nižších stupňů proto pochybily, pokud jí toto právo přiznaly. Obviněný David Czarkowski nesouhlasil s uloženou povinností nahradit poškozené úrok z prodlení, neboť objekt Krajky, jejímž zpeněžením by obvinění mohli vzniklou škodu uhradit, byl zajištěn orgány činnými v trestním řízení, proto nejsou podle § 1970 ve spojení s § 1968 a § 1975 o. z. za prodlení odpovědní.

60. Nejvyšší soud se nejprve vyjádří k námitce obviněného Leona Netušila. Jak již bylo rozvedeno shora, v tomto trestním řízení bylo zjištěno, že obvinění poskytovatele dotace klamali v průběhu celého dotačního řízení, proto nebyly splněny podmínky pro poskytnutí dotace. Kdyby poskytovatel dotace o tomto protiprávním jednání obviněných v průběhu dotačního řízení věděl, nejenže by dotační prostředky vůbec neposkytl, ale ani by je poskytnout nemohl pro nedodržení podmínek pro jejich poskytnutí. Vzhledem k tomu, že poskytovatel dotace toto protiprávní jednání obviněných v průběhu dotačního řízení neodhalil, poskytl obviněnému Leonu Netušilovi dotační prostředky v požadované výši.

Tímto protiprávním jednáním obviněných tak poškozené České republice – Ministerstvu financí vznikla škoda rovnající se výši neoprávněně vyplacených dotačních prostředků. Bylo proto povinností soudu, nebylo-li zákonných překážek, rozhodnout již přímo v trestním řízení o povinnosti obviněných takto způsobenou škodu nahradit, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, škoda v této výši nebyla dosud uhrazena a poškozený se včas a řádně se svým nárokem na náhradu škody připojil k trestnímu řízení (srov. § 43 odst. 3 a § 228 odst. 1 tr.

ř.). Přiznáním nároku na náhradu škody poškozené České republice – Ministerstvu financí přitom soud prvního stupně nezasáhl do pravomoci správních orgánů, které by obviněnému mohly uložit odvod za porušení rozpočtové kázně, resp. obviněným mohl uložit povinnost k náhradě škody. Jak již bylo uvedeno, poškozené škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání obviněných, které je trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, v němž se výslovně předpokládá možnost vzniku škody, která je ve vyšších odstavcích tohoto ustanovení upravena jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že za škodu se považuje neoprávněně vyplacená dotace, a to v celé vyplacené výši za předpokladu, že by ji poskytovatel dotace vůbec nevyplatil, kdyby věděl o klamání ze strany pachatele, které naplňuje znaky trestného činu podle § 260 tr. zákoníku. K tomu lze pro zjednodušení odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 5 Tdo 225/2023, které bylo uveřejněno pod č. 23/2024 Sb. rozh. tr. s těmito právními větami: „I. U trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr.

zákoníku může být v postavení poškozeného i Česká republika.

II. Škodou u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 3, odst. 4 písm. c) nebo odst. 5 tr. zákoníku je celá částka poskytnuté dotace za předpokladu, že s ohledem na závažnost porušení dotačních pravidel neměla být dotace vůbec poskytnuta nebo by poskytovatel mohl důvodně požadovat její vrácení v celé výši. To platí, i pokud byla dotace použita v zásadě na deklarovaný účel, ale nikoli za stanovených podmínek.“ Z téhož názoru vycházela i předtím ustálená judikatura Nejvyššího soudu, za všechny je možno odkázat např.

na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1010/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, a mnohá další.

61. Stejně tak ustálená je aplikační praxe i v tom směru, že v trestním řízení je možno (resp. třeba) obviněnému, který byl uznán vinným trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie, uložit nahradit tímto trestným činem způsobenou škodu. Tak zejména podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 995/2023, které bylo uveřejněno pod č. 38/2025 Sb. rozh. tr., bylo v V. právní větě konstatováno: „Poškozený trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie (podobně i dotačním podvodem) je oprávněn požadovat z titulu náhrady škody plnění po pachatelích takového trestného činu, třebaže současně má možnost žádat vydání stejné částky jako bezdůvodného obohacení po příjemci dotace.

Právo na vydání bezdůvodného obohacení a právo na náhradu škody proti škůdci, který zavinil, že se jiný bezdůvodně obohatil, jsou totiž dva samostatné nároky, které může poškozený uplatnit podle svého uvážení. Plněním na základě jednoho z nich zaniká nárok poškozeného na plnění v takové výši na plnění druhého z nich.“ Ústavní stížnosti podané proti tomuto usnesení byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1225/24 a I. ÚS 1313/24. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 Tdo 611/2024, dokonce akceptoval postup soudů nižších stupňů, pokud obviněným jako označeným spolupachatelům trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu v rozsahu rozdílu mezi vyplacenou dotací žadateli o dotaci a částkou, kterou žadatel o dotaci vrátil poskytovateli dotace na základě rozhodnutí správce daně o porušení rozpočtové kázně (ovšem ve výrazně menším rozsahu, než bylo následně zjištěno v trestním řízení – viz k tomu zejména bod 97.

tohoto usnesení). Tento přístup akceptoval i Ústavní soud, který svým usnesením ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2452/25, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky – obchodní společnosti, která byla žadatelem o dotaci a které bylo uloženo vyplacenou a správcem daně neodčerpanou částku poskytnutou dotačním orgánem nahradit jako škodu. K této problematice srov. i další rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1123/2023, proti němuž směřovala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 13.

10. 2025, sp. zn. I. ÚS 1203/24). Nejvyšší soud i Ústavní soud tak opakovaně akceptovali, že pachatelům trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie lze uložit povinnost k náhradě škody ve výši, v jaké byl poškozený poskytovatel dotace jejich jednáním ochuzen. Nedošlo-li k refundaci dotace z evropských rozpočtů, může nárok na náhradu takto způsobené škody uplatňovat Česká republika, resp. za ni příslušná složka, kterou zpravidla je Ministerstvo financí, jako tomu bylo i v nyní projednávaném případě.

62. Ke ztrátě na majetku poškozené České republiky v důsledku trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie se přistupuje, jak bylo shora rozvedeno, jako ke škodě způsobené trestným činem, tedy protiprávním jednáním, kterou je možno uložit k náhradě obviněnému v trestním řízení (odkázat lze na § 2910 o. z.). Je-li obviněných více, kteří se úmyslně na vzniku škody spolupodíleli (zde jako spolupachatelé), je zcela důvodné jim uložit povinnost k náhradě škody společně a nerozdílně podle § 2915 odst. 1 o.

z. V tomto směru lze připomenout právní větu z rozhodnutí publikovaného pod č. 7/2021 Sb. rozh. obč. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3333/2019): „Škůdci, kteří podle pravomocného rozsudku vydaného soudem v trestním řízení spáchali trestný čin jako spolupachatelé, jsou zásadně povinni nahradit škodu způsobenou takovým trestným činem společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.); povinnost k náhradě škody podle účasti škůdců na škodlivém následku (§ 2915 odst. 2 věta první o.

z.) jim lze uložit jen výjimečně. Jestliže však škůdci spáchali trestný čin jako spolupachatelé a zároveň jako členové organizované skupiny, jsou povinni nahradit tím způsobenou újmu (škodu) vždy společně a nerozdílně; ustanovení § 2915 odst. 2 věty první o. z. o dělené povinnosti škůdců se zde vůbec neuplatní.“ Přistupuje-li se k nároku státu na zaplacení nedůvodně vyplacené částky (v podobě podvodně vylákané dotace) jako ke škodě ve smyslu § 2910 o. z., je zcela namístě přiznat i úrok z prodlení podle civilních předpisů, pokud škůdci škodu nezaplatili včas, tj. bezprostředně poté, co k takové úhradě byli poškozeným vyzváni.

Žádné konkrétní námitky proti způsobu výpočtu výše úroku z prodlení (ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn) či stanovení okamžiku, kdy počíná prodlení a povinnost hradit úroky z prodlení, však obviněný Leon Netušil nevznesl, proto ani Nejvyšší soud nemá prostor pro přezkum této části výroku rozsudku soudu prvního stupně.

63. Nejvyšší soud nemohl souhlasit ani s námitkou obviněného Davida Czarkowskiho. Nejprve je třeba ve shodě se stáním zástupcem uvést, že obviněný nemá žádný nárok na to, aby uložená povinnost k náhradě škody byla uhrazena výlučně vrácením neoprávněně poskytnutých dotačních prostředků, resp. není-li to možné, zpeněžením majetku, na který byla dotace použita. Předně je třeba upozornit, že zajištění nemovitosti objektu Krajky orgány činnými v trestním řízení rozhodně nelze považovat za neposkytnutí součinnosti věřitelem, které by mělo za účinek jeho prodlení, jak obviněný namítal.

Aby byl věřitel v prodlení v důsledku neposkytnutí součinnosti, musí jít o součinnost, která je pro splnění tohoto závazku objektivně nezbytná a která dlužníkovi v plnění jeho závazku objektivně brání. Je tedy nutné posoudit, zda je určitá součinnost věřitele objektivně nutná k tomu, aby dlužník mohl svůj závazek splnit. U některých závazků může být součinnost věřitele sjednána smluvně, stanovena zákonem anebo může vyplývat z povahy smluvního plnění (tak např. z povahy plnění bude věřitel povinen umožnit vstup do prostor, ve kterých si sjednal úklid, zákon stanovuje součinnost objednatele umožnit kontrolorovi přístup k předmětu kontroly podle § 2655 o.

z. apod.). Je-li předmětem závazku dlužníka něco dát (dare), pak obvykle ke splnění tohoto závazku není součinnost věřitele nutná, zvláště jde-li o poskytnutí genericky určeného plnění v podobě peněz. Tak tomu bylo i v nyní projednávaném případě, když obvinění nepotřebovali ke splnění svého závazku žádnou součinnost poškozené České republiky – Ministerstva financí, snad vyjma sdělení čísla bankovního účtu, na který měla být částka ve výši 15 625 338 Kč (případně společně s úroky z prodlení) zaslána.

Proto i námitka obviněného Davida Czarkowskiho proti přiznanému úroku z prodlení je zjevně neopodstatněná. Nadto bylo shora vysvětleno, že je na poškozeném, zda bude nárok na nahrazení majetkové újmy způsobené podvodným vylákáním dotace uplatňovat vůči žadateli o dotaci jako bezdůvodně obohaceném, nebo proti jiné osobě, která se na trestném činu účastnila, jako škody, kterou má nahradit (a to společně a nerozdílně s dalšími osobami, které se svým úmyslným jednáním na způsobení škody účastnily). Požadavek poškozené České republiky, zastoupené Ministerstvem financí, aby jí obviněný David Czarkowski v plném rozsahu (spolu s druhým obviněným společně a nerozdílně) nahradil způsobenou škodu, je tak zcela legitimní, stejně tak je legitimní a správné i rozhodnutí soudů nižších stupňů, které takovou povinnost obviněnému uložily.

Je též zcela legitimní, že nemovitost, která byla z podvodně vylákaných prostředků zrekonstruována, byla po dobu trestního řízení zajištěna jako výnos z trestné činnosti, jakož i to, že byl k návrhu poškozeného změněn důvod zajištění pro účely náhrady škody. Toto zajištění pak podle § 48 odst. 1 písm. c) tr. ř. přetrvává ještě 4 měsíce po právní moci odsuzujícího rozsudku, v jejichž rámci může poškozený činit kroky k vymožení svého nároku na náhradu škody, který mu byl přiznán v trestním řízení.

64. Lze tak konstatovat, že soudy nižších stupňů se věcí náležitě zabývaly, provedly dokazování v potřebném rozsahu, aby mohly učinit závěry, které nalezly odraz ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, nepochybily ani v tom směru, že skutek obou obviněných posoudily jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, stejně tak nepochybily ani tím, že poškozené České republice přiznaly nárok na náhradu škody i spolu s úroky z prodlení. Proti těmto závěrům směřující námitky obviněných nebyly ze shora uvedených důvodů shledány důvodnými. Nejvyšší soud přezkoumával rozhodnutí soudů nižších stupňů jen v rozsahu vymezeném obviněnými v jejich dovoláních, ostatními otázkami, které s námitkami nesouvisely, se nezabýval.

V. Závěrečné shrnutí

65. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněných Leona Netušila a Davida Czarkowskiho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu