8 Tdo 560/2018-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2018 o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného T. M. proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 6 To 25/2018,
jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-
Místku pod sp. zn. 4 T 140/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 4 T
140/2016, byla trestní věc obviněného T. M. stíhaného podaným návrhem na
potrestání Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku pro skutek
spočívající v tom, že dne 11. 5. 2016 v době kolem 08:10 hodin ve F.-M. řídil
pod vlivem omamné a psychotropní látky minimálně po ulici G. osobní motorové
vozidlo tov. zn. Citroën Berlingo, RZ …, bílé barvy, kdy byl zastaven a
kontrolován hlídkou Policie České republiky, Obvodního oddělení Frýdek-Místek,
a z důvodu podezření z ovlivnění návykovou látkou se podrobil odběru krve, kdy
následným toxikologickým vyšetřením a znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že v
době řízení činila koncentrace 4,7 ng/ml THC v jeho krvi, což je dle znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, stav nezpůsobilý k
bezpečnému řízení motorového vozidla, v čemž byl spatřován přečin ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 222 odst. 2 tr.
ř. postoupena Magistrátu města Frýdek-Místek, odboru dopravy a silničního
hospodářství, neboť nejde o trestný čin, jde však o skutek, který by mohl být
příslušným orgánem posouzen jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona
o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů.
2. Proti citovanému usnesení podal státní zástupce Okresního státního
zastupitelství ve Frýdku-Místku v neprospěch obviněného stížnost, která byla
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 6 To 25/2018,
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 6 To
25/2018, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. M. dovolání,
v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g), l) tr.
ř. a namítl, že usnesení soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku a bylo jím rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž
byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, tedy je zatíženo vadami uvedenými
v § 265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř., přičemž soud druhého stupně, který
uvedená pochybení nenapravil a stížnost státního zástupce podle § 148 odst. 1
písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl, své rozhodnutí zatížil též vadou
uvedenou v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
4. Po připomenutí dosavadního průběhu řízení konstatoval, že se s
právním závěrem soudu druhého stupně, na němž bylo založeno jeho zamítavé
usnesení, nemůže ztotožnit. Pro stav vylučující způsobilost ve smyslu § 274
odst. 1 tr. zákoníku neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové
látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k
provozovanému zaměstnání či jiné prováděné činnosti. Proto je pro účely
trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zjistit, jakou měrou byla
užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou
činnost. K naplnění znaku tohoto trestného činu se však nevyžaduje takový stav,
kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikovat, ale postačí
pouze takové ovlivnění jeho fyzických a psychických schopností návykovou
látkou, která vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při
které by mohly být ohroženy život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda
na majetku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4
Tdo 765/2014, též ŠÁMAL P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář.
2. vydání Praha: C. H. Beck, str. 2790). Pevná kvantitativní hranice pro
množství omamné látky v organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku zatím byla
judikaturou a rozhodovací praxí soudů stanovena pouze pro případy řízení
motorového vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů. V případech
ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem
nebyly výsledky rozhodovací činnosti soudů doposud sjednoceny na obecně
akceptovatelné hranici takového množství jednotlivých druhů těchto látek v
tělních tekutinách pachatele, při kterém by již žádný řidič bez ohledu na své
individuální vlastnosti a schopnosti nebyl způsobilý motorové vozidlo bezpečně
ovládnout (když za takovou hranici nelze považovat ani žádný násobek limitů
stanovených nařízením vlády č. 41/2014 Sb.). Za tohoto stavu věci je pak u
jiných návykových látek naprosto nezbytné zjišťovat druh a množství této látky
tak, aby na tomto podkladě bylo možné zjistit konkrétní míru ovlivnění
pachatele tou kterou návykovou látkou.
5. Zpravidla se přitom nebude možné obejít bez odborného vyjádření či
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, přičemž jejich
zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství
návykové látky v době řízení motorového vozidla. Pouhé zjištění, že řidič
motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než
alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu
vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti. Pouze znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na základě poznatků o množství a druhu
návykové látky, event. její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v
těle, jakož i o zjištěných reakcích a jednání pachatele, může určit, zda a jak
byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení a zda se nacházel ve stavu
vylučujícím způsobilost k této činnosti.
6. Nejvyšší státní zástupce měl za to, že v posuzované trestní věci
orgány činné v přípravném řízení podle výše uvedených zásad přijatých
judikaturou Nejvyššího soudu (viz zejména usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn.
8 Tdo 449/2010, uveřejněné pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.) postupovaly. V trestní
věci obviněného T. M. byl vypracován znalecký posudek znalkyní z oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D., z Ústavu
soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě, která v závěru posudku
konstatovala, že v séru řidiče byla stanovena koncentrace THC ve výši 4,7
ng/ml. Na základě tohoto znaleckého posudku byl přibrán znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to MUDr. Milan Karas, který podle
zjištěného množství látky, její koncentrace a doby, po kterou měl řidič
předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny a jimiž se
jednání řidiče projevovalo, stanovil, jak dalece byl řidič v době jízdy
zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn.
7. Znalec MUDr. Milan Karas v závěru posudku konstatoval a u hlavního
líčení na svých závěrech setrval, že obviněný T. M. byl v době řízení
motorového vozidla ve stavu akutního ovlivnění THC, kdy byla prokázána
koncentrace 4,7 ng/ml. Nedošlo sice k ovlivnění pohybové koordinace, ale při
prokázané hladině THC byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti řidiče
racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace v silničním provozu, a
koordinovat tak své chování, když se navíc jednalo o chronického uživatele
marihuany. Znalec v závěru svého posudku i ve své výpovědi u hlavního líčení
konstatoval, že v době řízení motorového vozidla byl obviněný ve stavu
vylučujícím způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo. Ve svém posudku
rozebral i vliv kanabinoidů na řízení vozidla a konstatoval, že užívání konopí
vede k řadě psychických i tělesných efektů. THC je svými účinky řazeno k
halucinogenním látkám, při kouření je účinek mnohem kratší a není tak
halucinogenní jako při zkonzumování potravin připravených z této rostliny nebo
z hašiše. THC má v mozkové tkáni své vlastní receptory, které zprostředkovávají
jeho účinek. Stav po intoxikaci je charakterizován mnoha různými, často
protichůdnými symptomy, jsou to snížení tělesné teploty, zvýšení tepové
frekvence, euforie, objevují se sklony k dotváření vnímaných neurčitých tvarů
na smysluplné obrazy pomocí fantazie, někdy přecházejí až v iluze, bohaté a
barevné halucinace zrakové, chuťové i tělové.
8. Z mnoha odborných lékařských studií je obecně známo, že
delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) prodlužuje reakční čas, zhoršuje schopnost
řídit motorové vozidlo minimálně na 10 hodin po požití, někdy však i na několik
dnů či týdnů. V pokusech na trenažerech se prokázala zhoršená schopnost řídit
až 24 hodin po vykouření jedné cigarety marihuany. Po požití této drogy řidič
reaguje zpomaleně, je nerozhodný, přehlíží dopravní značky, nerespektuje chodce
na přechodech, mění nedůvodně rychlost jízdy vozidla, hrozí mu zvýšené oslnění
kvůli rozšíření zornic. Před zhoršenou schopností řídit motorové vozidlo pod
vlivem THC varují také materiály Světové zdravotnické organizace s ohledem na
vysoký počet zemřelých, kteří zavinili dopravní nehodu a byli pod vlivem drog z
konopí. Zhoršená schopnost řídit se projeví zejména v kritických situacích, kdy
jsou rychlé a přesné reakce nejpotřebnější.
9. Nalézací soud se se závěry znalce MUDr. Milana Karase nespokojil, a
tudíž přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Mgr.
Marka Péreze, Ph.D., který uvedl, že obviněný T. M. nebyl nezpůsobilý řídit
motorové vozidlo, přičemž poukazoval zejména na závěry ústavního znaleckého
posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice vyhotoveného v jiné trestní věci, které
v podstatě do svého posudku opsal. Dovolatel v této souvislosti s odkazem na
stávající judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. 12. 2017, sp. zn. 4 Tz 9/2017) zdůraznil, že závěry soudům jinak
známého ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice v Bohnicích není
možné plně akceptovat.
10. V předmětné trestní věci oběma znaleckými posudky z oboru
zdravotnictví, jak odvětví toxikologie, tak i odvětví psychiatrie,
vypracovaného znalcem MUDr. Milanem Karasem, bylo podle dovolatele nepochybně
prokázáno, že v době řízení motorového vozidla se řidič nacházel ve stavu
vylučujícím způsobilost, který si přivodil užitím návykové látky, a vykonával
činnost, tedy řídil motorové vozidlo, a mohl tak ohrozit život nebo zdraví lidí
nebo způsobit značnou škodu na majetku. Nelze souhlasit s tím, že obviněný
pouze nepatrně překročil hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb. – v
případě THC se jedná o překročení hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014
Sb. o celých 135 %. Znalecký posudek, samozřejmě jako každý jiný důkaz, podléhá
hodnotícímu procesu podle § 2 odst. 6 tr. ř. Jestliže však soud nabude
pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů jednoho ze dvou přibraných znalců
téže odbornosti, pak jej taková skutková pochybnost v odborných otázkách
neopravňuje, aby ji sám řešil. Za takové situace je namístě postup předepsaný v
§ 109 až 110 tr. ř., tj. vyžádání vysvětlení od znalce (který však byl proveden
pouze prostřednictvím výslechu znalce MUDr. Milana Karase u hlavního líčení), a
v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrání jiného znalce, přičemž
ve výjimečných a zvlášť obtížných případech může jít dokonce o vyžádání posudku
ústavního. Jestliže soudy toliko na základě vlastních hodnotících úvah
upřednostnily závěry jednoho ze dvou protichůdně vyznívajících znaleckých
posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (znalecký posudek MUDr. Mgr.
Marka Péreze, Ph.D., byl pouze přečten za podmínek § 211 odst. 5 tr. ř. v rámci
hlavního líčení), a bez relevantního doplnění důkazního stavu věci postupem
shora naznačeným dovodily, že obviněný v době řízení motorového vozidla nebyl,
resp. nemusel být natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo
bezpečné řízení motorového vozidla, pak učinily zcela opačné skutkové zjištění,
než jaké bylo obsahem znaleckého posudku téže odbornosti, zpracovaného MUDr.
Milanem Karasem, a to aniž by svoje doprovodné myšlenkové úvahy přesvědčivým
způsobem vyložily (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2003,
sp. zn. IV. ÚS 565/02). Pokud za této důkazní situace dospěly k závěru, že
stíhaným skutkem nebyly naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, pak se jejich skutková
zjištění, rozhodná pro právní posouzení věci, dostala do extrémního rozporu s
provedenými důkazy, přičemž extrémní rozpor nelze považovat pouze za projev
základního práva obviněného na spravedlivý proces, neboť spravedlivé a zákonné
rozhodování soudů nutno považovat za obecně platný komponent ústavního vymezení
České republiky jako demokratického právního státu.
11. Podle dovolatele je dále třeba mít na zřeteli, že okolnosti, na které
poukázaly soudy obou stupňů, ani nebyly způsobilé výše konstatované znalecké
závěry MUDr. Milana Karase zpochybnit. Zejména skutečnost, že pachatel není
schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění
návykovou látkou muselo neustále a zjevně projevovat na chování obviněného při
policejní kontrole či stylem jeho jízdy. Pro závěr, že řidič není v důsledku
požití návykové látky způsobilý řídit motorové vozidlo, rovněž není nutné, aby
i při běžné komunikaci vystupoval jako osoba opilá, resp. „zfetovaná“. Projevy
požití drogy určitou osobou nejsou shodné jako projevy požití alkoholu, jak se
patrně soudy domnívaly. Zatímco osoba opilá bude typicky např. vrávorat nebo z
ní bude možné cítit alkohol, projevy požití omamné látky jsou charakteristické
např. vizuálními, sluchovými a hmatovými halucinacemi, což nemusí být pro
policistu provádějícího případnou kontrolu nutně seznatelné. Při řízení vozidla
může mít ale takový stav naprosto fatální následky. Doplnil, že se nelze
ztotožnit s konstatováním, že podle soudní praxe indikuje nejméně trojnásobek
hodnoty stanovené vládním nařízením č. 41/2014 Sb. trestný čin. Takový závěr
relevantní soudní praxí (vyšších soudů) dovozen nebyl. Uzavřel, že soudy
neodstranily pochybnosti ve skutkových zjištěních za pomoci zákonem
předepsaného způsobu doplnění dokazování a opatřené důkazy vyhodnotily zjevně v
rozporu se zásadami formální logiky. Za takového stavu věci nemohly při
rozhodování vycházet ze stávající rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, a to
zejména ze závěrů jeho již výše specifikovaného rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo
765/2014, a nemohly se ani řídit jeho dalšími rozhodnutími vztahujícími se k
posuzované právní problematice (viz rozhodnutí ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 Tdo
897/2015, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 3 Tdo 883/2016, a z poslední doby také
rozhodnutí ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 847/2017).
12. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.,
za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 6 To 25/2018, a usnesení Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 4 T 140/2016, stejně jako i všechna
další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
13. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr.
ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně
neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Dovolatel v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. f), g), a l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze
dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Stížnost státního
zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku byla zamítnuta
poté, co stížnostní soud na jejím podkladě meritorně přezkoumal napadené
usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen
byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel
odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
16. Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto
o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném
zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky
pro takové rozhodnutí. Citovaný dovolací důvod spočívá v okolnosti, že nebyly
splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených
v § 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř., kterým soud přesto rozhodl.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů
dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že
dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem
stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě
procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani
nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem
odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci
nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat
Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
18. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl
soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o
trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán
vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit
správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu
spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též
dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně
soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem
pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
19. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud
přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v
případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek
porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků
spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování
o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních
práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a
chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004,
sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna
ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž
zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního
řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení
postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy
důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v
rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů
provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k
tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04,
ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). Pochybení podřaditelná pod
výše uvedené vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.
20. S ohledem na napadené usnesení, dovolací námitky a uplatněné důvody
dovolání je významnou otázkou, zda závěr Okresního soudu ve Frýdku-Místku, že
se obviněný T. M. při řízení motorového vozidla nenacházel ve stavu vylučujícím
způsobilost, kterým byl při svém rozhodnutí o postoupení věci správnímu orgánu
veden, nebyl učiněn předčasně. V posuzované trestní věci je stěžejní zjištění,
zda výše uvedený závěr o absenci objektivní stránky přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku má oporu v provedeném
dokazování.
21. Podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu ohrožení pod vlivem návykové
látky dopustí, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil
vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
22. K naplnění znaků tohoto přečinu se nevyžaduje, jak připomněl i dovolatel,
aby pachatel nebyl zcela schopen vozidlo ovládat, např. tím, že upadá do
bezvědomí, anebo pokud není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění
fyzických a psychických schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena
způsobilost vykonávat činnost, při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví
lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je
třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, a to již v přípravném
řízení i v řízení před soudem, a je nutné zjistit všechny okolnosti, za nichž k
jízdě pod vlivem návykové látky došlo, jakož i to, o jaký druh a množství se v
konkrétním případě jednalo (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 54/1968 Sb. rozh.
tr.).
23. Soud prvního stupně naznal, že obviněný sice byl v době řízení motorového
vozidla ovlivněn návykovou látkou, schopnost toto vozidlo bezpečně řídit ovšem
neměl vyloučenou. Jak vyplývá z jeho poměrně stručné až kusé argumentace
obsažené v rozhodnutí o postoupení věci, vycházel přitom z výpovědi obviněného,
výpovědí zasahujících policistů a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, zpracovaného znalcem MUDr. Mgr. Markem Pérezem, Ph.D. Soud
druhého stupně, jenž se se závěry nalézacího soudu ztotožnil, uvedl, že
zjištěná hladina THC v krvi (4,7 ng/ml) jen mírně převyšovala hladinu návykové
látky stanovenou pro přestupek (2,0 ng/ml), nedosahovala, jak je vyžadováno,
jejího trojnásobku, přičemž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, je jen jedním z důkazů a další důkazy nesvědčí o ovlivnění
návykovou látkou natolik, že by bylo možné dovodit, že obviněný nebyl vůbec
schopen bezpečně řídit a ovládat vozidlo. Doplnění dokazování o revizní
znalecký posudek by bylo nadbytečné, neboť znalci se na svých závěrech nebyli
schopni shodnout a soudní praxe je nejednotná (str. 4, 5 usnesení).
24. Dovolací soud shora uvedené úvahy soudů nižších stupňů, s určitými
výhradami, jimž bude dále věnována pozornost, v podstatě sdílí. Nejvyšší státní
zástupce správně připomněl, že v řízení byly provedeny dva znalecké posudky z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to vedle posudku znalce MUDr. Mgr.
Marka Péreze, Ph.D., i posudek znalce MUDr. Milana Karase. Ze znaleckého
posudku MUDr. Milana Karase (č. listu 17 až 19) vyplývá, že obviněný byl v době
řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím schopnost toto vozidlo bezpečně
řídit. Byl pod vlivem THC, přičemž vzhledem k tomu, že je chronickým uživatelem
marihuany, nutno předpokládat důsledky takového chronického užívání jako jsou
poruchy pozornosti, narušení krátkodobé paměti a schopnosti organizovat a
integrovat komplexní informace. Na tomto závěru znalec setrval i v hlavním
líčení (č. listu 79) a dodal, že vychází z obecně popisovaných účinků THC na
nervovou soustavu. Znalec v obecné rovině upozornil, že ve vztahu k řízení
motorového vozidla pro vliv kanabinoidů platí, že užívání konopí vede k řadě
psychických a tělesných efektů. Kanabinoidy zhorší schopnost řídit motorové
vozidlo minimálně na 10 hodin. Po aplikaci drog z konopí lze u řidičů očekávat
v akutní fázi útlum, únavu, poruchy motorických funkcí, koncentrace, pozornosti
a jemných automatizmů, prodloužení reakčního času atd. Řidič pod vlivem této
látky působí ospalým dojmem, reaguje zpomaleně, je nepozorný, přehlíží dopravní
značky, nerespektuje chodce na přechodech, neodůvodněně mění rychlost vozidla a
s ohledem na rozšíření zornic mu hrozí zvýšené riziko oslnění. Vylučování THC z
organismu trvá velmi dlouho, biologický poločas je 30 hodin. Z provedených
studií vyplývá, že účinek metabolitů na psychiku je výrazně delší, než je
literaturou uváděná délka samotné intoxikace. Z obsahu znaleckého posudku
vyplývá, že znalec co do opatřených důkazů měl k dispozici úřední záznam
Policie České republiky o kontrole podezřelého z požití alkoholických nápojů
nebo jiné návykové látky z 11. 5. 2016 v 08:10 hod., protokol o lékařském
vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou z 11. 5. 2016 v
09:00 hod. a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č.
listu 17, 18). Znalec se vyjádřil k závěrům obsaženým v ústavním znaleckém
posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice konstatováním, že má na věc jiný názor.
25. K podání dalšího znaleckého posudku z téhož oboru, soudem prvního stupně
označeného jako „revizní“, byl přibrán znalec MUDr. Mgr. Marek Pérez, Ph.D.
Podle zadání soudu prvního stupně se znalec měl na základě obsahu spisového
materiálu vyjádřit, do jaké míry byl obviněný T. M. schopen bezpečně ovládat
motorové vozidlo a zda byl případně ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení
motorového vozidla, měl určit, do jaké míry a jakým konkrétním způsobem byly u
obviněného narušeny psychomotorické a kognitivní schopnosti v důsledku
ovlivnění návykovou látkou (znalec měl vzít v úvahu konkrétní projevy chování
obviněného, jak byly zjištěny policejním orgánem a při lékařském toxikologickém
vyšetření bezprostředně po jízdě, eventuálně jak vyplynuly z výslechu svědků v
hlavním líčení), stanovit, zda u obviněného byly prokázány sklony ke zneužívání
návykových látek a alkoholu nebo závislost na nich, stanovit – při zohlednění
zjištěného stupně případné závislosti či prostého abúzu THC u obviněného – jaké
odpovídající míře ovlivnění alkoholem by zjištěná hladina ve výši 4,7 ng/ml THC
odpovídala; pokud by neodpovídala hladině 1 promile alkoholu v krvi, stanovit,
jaká by byla odpovídající hladina THC na úrovni 1 promile alkoholu. Znalec se
měl vyjádřit k závěrům ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice
Bohnice, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaného v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, a také k závěrům
znaleckého posudku a zejména výpovědi znalce MUDr. Milana Karase v hlavním
líčení a vyložit rozdíl mezi tzv. terapeutickou a toxickou hladinou THC v krvi
co do vlivu na schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo.
26. Ze znaleckého posudku MUDr. Mgr. Marka Péreze, Ph.D. (č. listu 88 až 93),
který byl v hlavním líčení podle § 211 odst. 5 tr. ř. přečten (č. listu 128),
což ale nic nemění na tom, že důkaz byl proveden způsobem odpovídajícím zákonu,
se na rozdíl od závěrů znalce MUDr. Milana Karase podává, že ovlivnění
obviněného kanabinoidy nedosahovalo míry, která by vylučovala schopnost
bezpečně ovládat motorové vozidlo nebo která by vylučovala způsobilost k řízení
motorového vozidla. Nebyly zaznamenány tělesné, psychické ani behaviorální
známky akutní intoxikace; nebyla překročena hranice mezi terapeutickou a
toxickou dávkou. Zasahujícími policisty ani lékařským vyšetřením nebylo
zaznamenáno narušení psychomotorických ani kognitivních schopností obviněného.
Byl prokázán sklon ke zneužívání kanabinoidů, nikoliv však syndrom závislosti.
Zjištěná hladina (4,7 ng/ml) by odpovídala ovlivnění alkoholem v míře vyšší než
0,2 promile, ale nižší než 1 promile. Hladina THC v krvi odpovídající hladině 1
promile alkoholu v krvi je 10 ng/ml. Znalec se ztotožnil se závěry znalců
Psychiatrické nemocnice Bohnice i s odborným přístupem, který uplatnili při
zpracování ústavního (revizního) znaleckého posudku v trestní věci vedené
Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 7 To 269/2014 (jedná se o znalecký posudek
ze dne 8. 12. 2014 zpracovaný v trestní věci vedené Okresním soudem v Chebu pod
sp. zn. 6 T 11/2014), podle nichž porovnání některých nealkoholových drog s 1
promile alkoholu je možné, vychází-li se z předpokladu, že jde o hranici mezi
terapeutickým rozmezím a intoxikací. Rozdíl mezi terapeutickou a toxickou
dávkou je hranice slučitelnosti s bezpečným ovládáním motorového vozidla. Při
užití dávky terapeutické se projevují hlavně žádoucí účinky – léčebné,
trankvilizační, anxiolytické, euforizační, stimulační. Po překročení hranice
mezi dávkou terapeutickou a toxickou převládají účinky škodlivé, ohrožující
zdraví, zhoršující tělesné a psychické funkce, zneschopňující a vyžadující
léčebný zásah. Znalec MUDr. Mgr. Marek Pérez, Ph.D., zdůraznil, že obviněný byl
policisty stavěn namátkově, nikoliv z důvodu nápadnosti ve způsobu jízdy,
neporušil pravidla provozu a nezpůsobil poškození osob nebo majetku, policisté
ani vyšetřující lékař nezjistili významné změny v jeho chování, tělesných
reakcích a tělesném stavu, přičemž zjištěná hladina THC v séru nepřekračuje
hranici mezi dávkou terapeutickou a toxickou. Znalec také uvedl, že se
neztotožňuje se závěry posudku zpracovaného znalcem MUDr. Milanem Karasem, ani
s jeho výpovědí v hlavním líčení.
27. Nutno dodat, že vlastní vyšetření obviněného ani jeden ze znalců neprovedl.
Znalec MUDr. Mgr. Marek Pérez, Ph.D., tak neučinil, poněvadž obviněný se
nacházel dlouhodobě mimo území České republiky. Podle tohoto znalce vlastní
vyšetření nebylo nezbytné, neboť spisový materiál obsahuje dostatek rozhodných
informací potřebných k posouzení případu.
28. I přes výše popsané protichůdné závěry obou znaleckých posudků, lze v
posuzovaném případě rozhodnutí soudů nižších stupňů akceptovat. Nejvyšší soud
nezpochybňuje, že znalecký posudek jako každý jiný důkaz podléhá hodnotícímu
procesu ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a že nabude-li soud pochybnosti o
správnosti znaleckých posudků jednoho ze dvou přibraných znalců téže
odbornosti, pak není na něm, aby sám řešil pochybnosti v odborných otázkách
(srov. kupř. rozhodnutí publikovaná pod č. 40/1972, č. 62/1973 Sb. rozh. tr.),
pročež je namístě postup předepsaný v § 109, popř. § 110 tr. ř., tj. vyžádání
vysvětlení od znalce a v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrání
jiného znalce, přičemž ve výjimečných a zvlášť obtížných případech může jít
dokonce o vyžádání posudku ústavního. Se zřetelem ke konkrétní důkazní situaci
a jejím výsledkům však nepovažuje za nezbytné z hlediska správného posouzení
věci dokazování doplnit.
29. Dovolatel správně připomněl, že řídil-li pachatel motorové vozidlo pod
vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen to, o jakou
návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče
touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod
vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že
v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve
smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru
ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak
(srov. k tomu např. č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít
bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich
zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství
návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství
a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl
pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5.
2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, uveřejněné pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., ze dne
18. 3. 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010, či ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo
358/2015). Výsledek zkoumání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
je podkladem, nikoliv však jediným, pro to, aby soud posoudil, zda obviněný
skutečně byl ve stavu vylučujícím způsobilost, anebo zda byl návykovou látkou
ovlivněn v menší míře, která případně zakládá odpovědnost za přestupek. Obdobně
jako u alkoholu i u jiných návykových látek platí, že důkazem o míře ovlivnění
obviněného těmito látkami a snížení jeho řidičských schopností mohou být např.
svědecké výpovědi spolujezdců, policistů a lékařů, kteří prováděli klinické
vyšetření, jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, eventuálně i o
způsobu jeho jízdy apod. (srov. přiměřeně č 36/1984, č. 12/1985, rozhodnutí č.
26/2008 Sb. rozh. tr.).
30. V posuzované věci není sporu o druhu a množství návykové látky. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie,
zpracovaném znalkyní RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D. (č. listu 20 a 21), byla k
toxikologickému vyšetření dodána krev obviněného, přičemž v séru byla prokázána
přítomnost THC a jeho metabolitu a byla stanovena koncentrace THC 4,7 ng/ml. Podle dovolatele však existují pochyby o míře ovlivnění specifikovanou
návykovou látkou v době řízení vozidla, které dosud provedenými důkazy nebyly
odstraněny a nebyly ani provedeny všechny dosažitelné důkazy k jejich
odstranění. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, stran této pro
rozhodnutí zásadní okolnosti zastávali zcela odlišná stanoviska, a to i po
seznámení s názorem opačným. MUDr. Milan Karas přihlédnul zejména k důsledkům
chronického užívání marihuany, MUDr. Mgr. Marek Pérez, Ph.D., který přisvědčuje
názorům obsažených ve znaleckém posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne
8. 12. 2014, zpracovaném v trestní věci vedené Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, především akcentoval, že zjištěná hladina 4,7 ng/ml odpovídala
ovlivnění alkoholem v míře vyšší než 0,2 promile, ale nižší než 1 promile, a
nepřekročila hranici mezi dávkou terapeutickou a toxickou. V této souvislosti
je zapotřebí poznamenat, že Nejvyšší soud se validitou znaleckého posudku
Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne 8. 12. 2014 opakovaně zabýval, přičemž
dovodil, že jeho závěry zdaleka nejsou obecně přijímány odbornou komunitou
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 Tdo 897/2015, ze
dne 27. 10. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1019/2015, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz
10/2017, ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 4 Tz 9/2017, ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 847/2017, aj.). Minimálně poradní sbor ministerstva spravedlnosti pro
psychiatrii a sexuologii ve vyjádření ze dne 1. 3. 2017 posudku vytýkal vnitřní
rozpornost a jeho autoři mimo jiné uzavřeli, že z odborného hlediska se ani
nejeví jako správné stanovení jednotné hranice množství nealkoholové návykové
látky, při jejímž dosažení v organismu řidiče by se bez dalšího mělo
předpokládat, že řidič byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového
vozidla. Sami se pak shodli v názoru (který ale také není všemi odborníky
akceptován), že podmínkou způsobilosti k řízení motorového vozidla je nulová
hladina návykových psychotropních látek. Důležité je ovšem také zjištění, že
znalecký posudek znalce MUDr. Mgr. Marka Péreze, Ph.D., ze závěrů tohoto
znaleckého posudku primárně a výlučně nevycházel a opíral se o vlastní
hodnocení a originálně přijaté závěry. Vyjadřoval-li se znalec, byť souhlasně,
k závěrům obsaženým ve zmiňovaném znaleckém posudku, činil tak v konkrétních
souvislostech, jsa vyzván soudem prvního stupně v rámci otázek předkládaných mu
k zodpovězení. Není také od věci upozornit, že jeho závěry korespondují
požadavkům soudní praxe, neboť reagují na komplexní posouzení skutkového stavu,
na celostní vyznění dokazování.
Oproti tomu znalec Milan Karas, mající na
problematiku odlišný názor (nutno dodat, že zastávaný též jen určitou částí
odborné veřejnosti, jak o tom svědčí např. i výstupy poradního sboru
ministerstva spravedlnosti pro psychiatrii a sexuologii), vychází, aniž by
reagoval na konkrétní projevy chování obviněného, konkrétní způsob jeho jízdy,
policisty popisovaný důvod provedení kontroly a zkoušky, z premisy, že ve
vztahu k řízení motorového vozidla pro vliv kanabinoidů platí, že užívání
konopí vede k řadě psychických a tělesných efektů, jež také popsal, a bez
bližšího vysvětlení a akceptovatelné argumentace uzavřel, že u obviněného,
chronického uživatele THC, nutno ve vztahu ke schopnostem řízení motorového
vozidla předpokládat důsledky chronického užívání THC a že v době řízení
motorového vozidla byl ve stavu vylučujícím schopnost řídit bezpečně motorové
vozidlo. V tomto směru nemá v obsahu znaleckého posudku ani výpovědi znalce
oporu tvrzení nejvyššího státního zástupce uvedené v dovolání, že tento znalec
„podle zjištěného množství látky, její koncentrace a doby, po kterou měl řidič
předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny a jimiž se
jednání řidiče projevovalo, stanovil, jak dalece byl řidič v době jízdy
zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn“.
31. Dovolací soud má závěry soudů, zejména pak soudu druhé stupně, který
vysvětlil, proč lze přisvědčit závěrům znaleckého posudku znalce MUDr. Mgr.
Marka Péreze, Ph.D., za odůvodněné a podložené též dalšími výsledky dokazování.
Jak správně připomněl soud druhé stupně, odborná veřejnost ani rozhodovací
praxe v řešení stanovení případné limitní hranice jiné návykové látky než
alkoholu nezaujímá jednotné hledisko. Jakkoliv se nabízí pro zhodnocení míry
intoxikace využít srovnání přepočtem koncentrace psychoaktivní látky ve vztahu
ke koncentraci alkoholu, nutno zdůraznit, že jde o tendence dosud nikoli obecně
přijímané a schvalované při vědomí, že měření projevů alkoholu a ostatních
návykových látek nelze srovnávat. Důvody spočívají především v tom, že
metabolismus i účinky jednotlivých drog jsou silně individuální a mechanismus
jejich účinku je podstatně složitější než u alkoholu (srov. sdělení
Psychiatrické společnosti ČLS JEP ze dne 16. 8. 2017). Nadále proto platí, že
otázka míry ovlivnění schopnosti osob jednajících pod vlivem návykové látky je
velmi individuální. Stanovení konkrétní hranice pro negativní ovlivnění
schopnosti řídit motorové vozidlo v důsledku užití jiné návykové látky než
alkoholu není z objektivního hlediska jednoznačně možné ani žádoucí, neboť je
zde celá řada faktorů, jež mají zásadní a individuální vliv na posouzení
konkrétního případu a konkrétní posuzované osoby (k tomu shodně stanovisko
Vědecké rady České lékařské komory ve věci problematiky stanovení konkrétní
hranice mezi negativním ovlivněním řidičských schopností v důsledku užití jiné
návykové látky než alkoholu a vyloučení schopnosti řidiče k řízení motorového
vozidla, které bylo schváleno Vědeckou radou ČLK dne 15. 2. 2018). Z uvedeného
ovšem také vyplývá, že bez pochybností nelze přijmout ani východiska založená
na názoru, že podmínkou způsobilosti k řízení motorového vozidla je nulová
hladina návykových psychotropních látek. Znalec MUDr. Mgr. Marek Pérez, Ph.D.,
při zpracování znaleckého posudku uvážil a přesvědčivě a logicky vyhodnotil
všechny relevantní skutkové okolnosti, dostupné informace k osobě obviněného.
Nelze tudíž očekávat řešení nevzbuzující pochybnosti ani od dalšího, případně i
ústavního znaleckého posudku, jak naznačuje dovolatel.
32. Na okraj je vhodné též připomenout, že při obdobné koncentraci THC v krvi
obviněného bylo posupováno stejným procesním způsobem např. v trestní věci
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 215/2015 (koncentrace THC 8,54
ng/ml v krvi), Městského soudu v Brně sp. zn. 8 T 101/2014 (koncentrace THC 4,9
ng/ml v krvi) či téhož soudu pod sp. zn. 7 T 46/2016 (koncentrace THC 6,2 ng/ml
v krvi).
33. Dovolací soud považuje z hlediska budoucích úvah soudu nižšího stupně za
nezbytné zmínit, že při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovou
látkou jistě lze v obecné rovině přihlédnout k nařízení vlády č. 41/2014 Sb.,
Konstatování, že by pro členění typizovaných drogových deliktů řidičů na
přestupky a trestné činy měla koncentrace jiných návykových látek v krvi
pachatele odpovídat několikanásobku hodnoty stanovené tímto nařízením, však
nemá oporu ani ve výsledcích odborné diskuse, ani v respektované judikatuře
soudů. V obecné rovině je proto opodstatněná výtka dovolatele, že závěrům
relevantní soudní praxe neodpovídá konstatování soudu druhého stupně, že
předpokladem právního posouzení činu jako trestného činu, nikoliv jako
přestupku, je hladina THC v krvi dosahující minimálně trojnásobku hodnoty
stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb. Tento recentní judikaturou soudů
nepodložený závěr soudu druhého stupně však nemá žádný význam z hlediska
celkové věcné správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
34. Soudu prvního stupně nutno vytknout, že ve výroku, jímž se podle § 222
odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, neuvedl skutek, jak byl konkrétně
zjištěn soudem, bez ohledu na to, jak byl popsán v návrhu na potrestání. Popis
skutku, pro který se věc postupuje (je třeba zachovat jeho totožnost), musí
odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem,
protože jen takto vymezený skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí
dále zabývat. Takovým podkladem nejsou úvahy a závěry uvedené pouze v
odůvodnění rozhodnutí. Proto měl být popis skutku relevantně doplněn a změněn v
údajích o míře způsobilosti obviněného k řízení motorového vozidla. Ani tento
nedostatek však nemá žádný význam pro posouzení věcné správnosti rozhodnutí.
35. Soudy nižších stupňů nepochybily, opřely-li svůj závěr o míře ovlivnění
specifikovanou návykovou látkou o znalecký posudek znalce MUDr. Mgr. Marka
Péreze, Ph.D., a uzavřely, že obviněný sice řídil pod vlivem takové návykové
látky, ale neřídil ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, jak je
vyžadován z hlediska naplnění znaků objektivní stránky tohoto přečinu. Poněvadž
shledaly, že nejde o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274
odst. 1 tr. zákoníku, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem
posouzen jako přestupek [podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o
silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů], o němž je tento orgán
příslušný rozhodnout, důvodně byla podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupena
jinému orgánu.
36. Nejvyšší soud, veden těmito důvody, proto dovolání nejvyššího státního
zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné
odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu