11 Tdo 1064/2022-1884
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání
obviněného P. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 11 To 37/2022, v trestní věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 66/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 1 T 66/2021,
byl obviněný P. H. v bodě ad 1) výroku rozsudku uznán vinným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného a
dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž za tento
zločin a přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl
uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 94/2020
ze dne 26. 11. 2020, který nabyl právní moci dne 12. 5. 2021, byl podle § 283
odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst.
1 tr. zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen též
trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 6 výroku
rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z
trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 94/2020, ze dne 26.
11. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněného J.
B.
3. Podkladem pro to bylo zjištění, že:
1) obvinění J. B. a P. H. společně
v přesněji nezjištěné době v průběhu období nejméně od 11. 8. 2020, kdy P.
H. nakoupil jód, zkumavky a kyselinu fosforečnou, do 4. 3. 2021 zejména v
domě č. p. XY v XY v XY, okres Praha-západ a dále v prostoru u rybníka v
Praze 5 – Stodůlkách v blízkosti ulice XY, po rozdělení úloh při realizaci
jejich společného záměru, to jest výrobě psychotropní látky metamfetaminu
použitím skleněných a plastových nádob, teploměru, plynového vařiče a dalších
pomůcek a také zpracováním přesněji nezjištěného množství léku Cirrus
obsahujícího pseudoefedrin, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné,
kyseliny solné, jódu, fosforu a dalších surovin postupně v nezjištěném počtu
případů vyrobili přesněji nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin
uvedené v příloze číslo 5 k nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech
návykových látek, nejméně však 1,5 kilogramu,
z něhož J. B. po inkasu sjednané kupní ceny předal:
- nejméně dne 18. 12. 2020 v době kolem 18:30 hodin v XY v Praze 5
přesněji nezjištěné množství neidentifikovanému muži s přezdívkou Č.,
- dne 19. 12. 2020 v době kolem 18:43 hodin 2,5 gramu neidentifikovanému
muži s přezdívkou F.,
- dne 21. 12. 2020 kolem 17:54 v ulici XY v Praze 8 a dne 30. 12.
2020 na přesněji nezjištěném místě v Praze přesněji nezjištěné množství M.
K., nar. XY,
- dne 22. 12. 2020 v době kolem 15:20 hodin na nezjištěném místě
nezjištěné množství P. K., nar. XY,
- nejméně ve dvou případech na nezjištěném místě v množství po nejméně
dvou gramech J. J., nar. XY,
a P. H. po inkasu sjednané kupní ceny předal:
- v přesněji nezjištěné době postupně v pěti případech v XY, okres
Praha západ, vždy po jednom gramu A. B., nar. XY,
- v přesněji nezjištěné době postupně v pěti případech v XY, okres Praha
západ, vždy po jednom gramu J. T., nar. XY,
- v přesněji nezjištěné době v Praze 6 – Dejvicích v nezjištěném počtu
případů postupně celkem 10 gramů E. K., nar. XY,
- ve dnech 1. 11., 3. 11. a 8. 11. 2020 na nezjištěném místě nezjištěné
množství M. D., nar. XY,
a k další realizaci jejich společného záměru vyrobit psychotropní látku
metamfetamin měli v automobilu značky Audi A8 registrační značky XY užívaném
J. B. i P. H. uloženo celkem 21 kg jódu a 6 kg červeného fosforu, jejichž
zpracováním hodlali vyrobit nejméně 12,245 kilogramu psychotropní látky
metamfetamin, což se jim kvůli zajištění těchto věcí Policií ČR dne 4. 3. 2021
nepodařilo, a takto jednali s vědomím, že jim taková činnost nebyla povolena.
4. O odvolání obviněného P. H. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne
20. 6. 2022, sp. zn. 11 To 37/2022, pod bodem II., tak, že je podle § 256 tr.
ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu
prvního stupně podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání,
které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve
znění účinném od 1. 1. 2022), když má za to, že rozhodná skutková zjištění,
která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu
s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci
dosavadního řízení uvádí, že pokud jde o nesprávné právní posouzení skutku a
tedy i nesprávné hmotně právní posouzení, jeho námitka se týká způsobu
stanovení množství vyrobeného metamfetaminu, které mělo odraz ve stanovení
právní kvalifikace jemu vytýkaného jednání a ve stanovení výše trestu.
7. Odmítá argumentaci odvolacího soudu, pokud v souvislosti s odvolacími
námitkami spoluobviněného J. B. uvedl, že nemohou obstát ani námitky
dovolatele pro jeho opětovné nákupy většího množství jódu a kyseliny
fosforečné, baněk, teploměrů či zkumavek, a ani se nezabýval jeho námitkou, že
metamfetamin v kvalitě i kvantitě tvrzené obžalobou a nalézacím soudem není
možné vyrobit s ohledem na podmínky, které pro výrobu obvinění měli mít. Pokud
je zmíněna kyselina chlorovodíková a jód, jedná se o suroviny k hlavní surovině
(prekursoru, tedy látce obsahující pseudoefedrin) komplementární, když pro
stanovení množství vyrobené drogy a pro stanovení právní kvalifikace je
stěžejní hlavní ingredience, což je v daném případě léčivo Cirrus obsahující
pseudoefedrin. Zmiňované komplementární suroviny lze totiž využít i jiným
způsobem, kupř. jód se používá v nejrůznějších rozpouštědlech jako velice
účinné dezinfekční činidlo a kyselina chlorovodíková slouží i ke snížení
alkality ve vodě, k čištění, leptání a dalším technickým účelům, chromování,
odstraňování vodního kamene, tedy např. při čištění bazénů atd. Zcela osamělým
se pak jeví výrok, že měly být k výrobě metamfetaminu nějakým zužitkovatelným
způsobem používány zkumavky. Jsou tak nepodložené závěry soudů, pokud způsob
určení celkového množství drogy, které je rozhodujícím prvkem pro stanovení
právní kvalifikace, založily na základě takto provedeného dokazování.
8. Rovněž závěry obou nižších soudů ohledně kvality výroby metamfetaminu
shledal obviněný v extrémním rozporu s výsledky dokazování. Jestliže ze vzorků
zachycených během vyšetřování vyplývá, že kvalita zajištěného pervitinu
(metamfetaminu) je konstantně vysoká a nelze o této vést jakékoli pochybnosti,
má za to, že z ojedinělého vzorku, který zajistily orgány činné v trestním
řízení nelze dovodit, že se jedná o kvalitní, takřka čistý produkt. V tomto
ohledu zpochybňuje, že by s obviněným B. byli natolik fundovaní a bylo v
jejich možnostech, aby mohli pervitin v dané kvalitě a v soudy uváděném
množství vyrobit. Postup soudů, kdy toliko na základě vzorku byla dovozována
celková kvalita drogy shledal v rozporu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a pro závěr o
právní kvalifikaci jeho jednání a uloženém trestu, jako naprosto nedostačující.
9. Poukázal na znalecké zkoumání znalkyně kpt. Ing. Petry Jeništové, která ve
své výpovědi hovoří o tom, že závěr o tom, že by se z 1 kg tablet Cirrus dalo
vyrobit 287,7 g metamfetaminu a z 1 litru kyseliny chlorovodíkové 2 016 g této
látky, učinila na základě svých znalostí, přičemž vycházela též podkladů od
Kriminalistického ústavu, který je metodicky vede a z příručky Národní
protidrogové centrály. Ve zpracovaných materiálech je z chemické stechiometrie
a reakce jasně dané, jaké množství metamfetaminu by se z konkrétního materiálu
potencionálně dalo vyrobit. Ve zpracovaném odborném vyjádření uváděla
teoretickou maximální výtěžnost zmíněných tablet, v realitě však bývá nižší, v
průměru 80%, minimální možná výtěžnost je přitom nulová.
10. Za důkazně nepodložené označil rovněž závěry soudů, že sám resp. ve
spolupachatelství s obviněným B. měl a vůbec mohl vyrobit takové množství
metamfetaminu. Jestliže znalkyně kpt. Ing. Petra Jeništová zcela jasně hovoří o
tom, že vliv prostředí na kvalitu vyrobeného tovaru je zcela zásadní, pak
vyráběli-li pervitin na uváděných adresách, tedy asi 100 m od obytné zástavby,
navíc v povětrnostních podmínkách pro výrobu chemické povahy naprosto
nevhodných, je výtěžnost samotného metamfetaminu více než sporná, evidentně
hodnotitelná v prospěch výroby zdaleka menšího množství samotné drogy, a tedy
mělo být k této skutkové okolnosti přistupováno striktně v intencích pravidla
in dubio pro reo. Za zcela zásadní považuje nesprávnost napadeného rozhodnutí
ve vztahu k množství vyrobeného pervitinu, resp. k potencionální výrobě této
látky, a k této skutečnosti se pak vážící otázce právní kvalifikace.
11. Zdůraznil, že samotné výroby či přípravy se neúčastnil a ani teoreticky tak
nemohl vyrobit či jiným způsobem participovat na výrobě množství pervitinu „ve
velkém rozsahu“ tj. více než 1.5 kg“, jak je dovozováno a ani o tom není žádný
důkaz. Uvedený závěr nevyplývá ani ze skutečnosti, že ve vozidle Audi A8 bylo
nalezeno celkem 21 kg jódu a 6 kg červeného fosforu, s tím, že jejich
zpracováním hodlali vyrobit nejméně 12,245 kg psychotropní látky metamfetamin,
což se jim z důvodu zajištění těchto věcí policií dne 4. 3. 2021 nepodařilo. Za
stávajícího stavu dokazování takovéto úvahy označil toliko za teoretické, které
by neměly být základem pro výrok o vině a potažmo jemu uloženého trestu.
Odvolací soud měl zjišťovat množství dodaného prekursoru - léku Cirrus
obsahujícího pseudoefedrin. Z výpovědi svědků K. a J. vyplynulo, že měli
dovézt obviněnému B. lék Cirrus toliko v jednom či dvou případech, množství
však uváděli toliko obecně, spíše odhadem, když celý obchod byl dohodnut s
další osobou, jíž předaly peněžní hotovost, a která převzala léčiva. I pokud by
bylo vycházeno z množství prekursoru, dochází obviněný k závěru, že i kdyby
tyto dvě osoby dodaly obviněnému B. 2 až 2,5 kg prekursoru, pak by za
ideálních podmínek bylo možné vyrobit z tohoto množství toliko 575,4 – 719,15 g
metamfetaminu. To však není množství, jež by mohlo naplnit hranici třetího
odstavce ustanovení § 283 tr. zákoníku.
12. V neposlední řadě dovolatel namítá, že rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů, kdy k okolnostem jeho návštěvy XY ohledně jeho
vědomosti o tom, co mělo být obsahem zasílané věci, uvádí, že již od počátku
řízení před soudem tvrdí, že nevěděl, co mělo být v kufru a tuto informaci se
dozvěděl až ze sdělení policejních příslušníků, zasahujících při zadržení obou
obviněných. Z těchto důvodů při prvním výslechu dne 5. 3. 2021 v přípravném
řízení na otázku, zda věděl, pro co do XY jede, uvedl, že věděl, že se tam
jede pro jód v množství kolem 19 nebo 20 kg, nevěděl však, na co má být použit.
Z jakého zdroje se tuto informaci dozvěděl, však nebylo zkoumáno a nakonec tak
učinil v hlavním líčení. Že by tomu mělo být jinak, nebylo jakkoli obžalobou
vyvráceno, naopak se k tomuto jeho tvrzení připojil i obviněný B., z jehož
výpovědi plyne, že adresátem předmětné zásilky měl být J. P., kterého znal
toliko on, nikoli dovolatel. Odvolací soud se nicméně tím, že on sám jakékoli
spojení na osobu, jež mu kufr předala, neměl, vůbec nezabýval.
13. Rovněž má za to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech, když v hlavním líčení svědek J. T. využil ustanovení
§ 100 tr. ř. a odepřel svoji výpověď, přičemž „po poučení dle §§ 99, 100, 101
tr. ř. uvedl: poučení jsem porozuměl, vypovídat nebudu, protože bych mohl
ohrozit sám sebe. Jsem nespravedlivě odsouzen a nechci spolupracovat.“ Podle
obviněného nicméně takto formulované uplatnění jeho práva v intencích zejména
ustanovení § 100 tr. ř. je nedostačující a bylo na soudu, aby takto přehlíživý
postoj svědka usměrnil a získal alespoň elementární povědomí o tom, proč
výpověď odmítá. Tato okolnost je podstatná s ohledem na fakt, že valná většina
omamných látek přičítaných dovolateli byla nalezena právě v pokoji obývaném
svědkem T. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1679/20. O
svědecké výpovědi J. T. z přípravného řízení tak lze hovořit jako o důkazu
procesně nepoužitelném.
14. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc
přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
15. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že
dovolatel ve svém dovolání uplatnil argumentaci shodnou s jeho dosavadní
obhajobou i s jeho odvoláním, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak
soud odvolací, a s jejich argumentací se plně ztotožnil.
16. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z
dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Soudy
řádně odůvodnily, jak dovodily kvalitu a rozhodné množství pervitinu a z čeho
považovaly za prokázanou vědomost dovolatele, že prekurzory jsou určeny právě k
jeho výrobě.
17. Je jistě možno využít zajištěné suroviny k dezinfekci, snížení alkality
vody, čištění, leptání, chromování a odstranění vodního kamene, tedy například
i k dovolatelem uváděnému čištění bazénů. Hlavní slabinou obhajoby obviněného
je nicméně skutečnost, že ji uplatnil při koncipování dovolání, aniž by se k ní
předtím sám jakkoliv skutkově vyjádřil. K tomu odkázal na str. 11-14 protokolu
o hlavním líčení ze dne 22. 2. 2022, kde zpracovatelky odborného vyjádření
vysvětlovaly, jakým způsobem vypočítaly ze zajištěných surovin zamýšlené
množství vyrobeného pervitinu, k čemuž dovolatel toliko uvedl, že se
nevyjadřuje, aniž by poukázal na jiný způsob užití posuzovaných surovin – kdy a
kde chtěl on nebo někdo jiný čistit kolik jak velkých bazénů či jak jinak chtěl
suroviny využít.
18. Je možné, aby dovolatel v budoucnu svou obhajobu doplnil o zamýšlené
způsoby jiného využití zajištěných surovin, kdy by mohlo být prověřeno
například i to, zda a jaké množství těchto surovin by odpovídalo zamýšlenému
čištění konkrétního bazénu. Připravovaný rozsah výroby pervitinu by tím mohl
být snížen kupř. i s dopadem na právní kvalifikaci. Jednalo by se ovšem o
tvrzení nové, které by bylo třeba ověřovat novými důkazy. Takový postup by tedy
mohl být realizován pouze cestou obnovy řízení a nikoliv v řízení dovolacím,
jehož základem je dokazování dosud provedené.
19. Podstatným je nicméně podle státního zástupce skutečnost, že zjevný rozpor
mezi nějakým důkazem a skutkovým zjištěním soudů o kvalitě a množství pervitinu
a o svém zavinění dovolatel neoznačil. Ve shora uvedených částech proto
dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
20. Pokud se dovolatel domáhá užití zásady in dubio pro reo, státní zástupce
zdůraznil, že se jedná o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší
soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím
řízení. S odkazem na bohatou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu
státní zástupce uvedl, že námitky argumentující porušením zásady in dubio pro
reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. To je patrno například
z odstavce 14 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7
Tdo 1315/2021 a z odstavce 16 odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3.
2022 sp. zn. III. ÚS 581/22.
21. Státní zástupce učinil závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen
posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení
ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě
by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Stejný význam má
nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Samotné porušení
zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť
také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem
provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud
ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé
dokazování. V této části proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
22. Pokud dovolatel požaduje, aby svědek T. podrobněji vysvětlil odmítnutí své
výpovědi odkazem na své tvrzené ohrožení, podle státního zástupce se jedná o
požadavek, který by smysl institutu odepření výpovědi mohl zmařit.
23. Závěrem státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele žádnému dovolacímu
důvodu neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d
odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti
stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr.
ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný
dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody, na které je v dovolání ve
smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska
splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
(srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
26. Obviněný ve svém dovolání mj. odkázal na důvod dovolání uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1.
2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního
řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č.
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších
předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání
spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených
důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k
nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve
svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany
obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
27. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury
Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III.
ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS
216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k
zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou
určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný
pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo
rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a
odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy
nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv.
extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění,
která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy
skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití
procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se
zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez
příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv.
důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak
soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně
odůvodněno.
28. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné
iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto
dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl
obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje
pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích
důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích
spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání
skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí,
a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze
vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
29. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného
interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy
práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a
základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci
dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní
práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov.
Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
30. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně
je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje
reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními z nich učiněnými.
31. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal,
že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v
předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti
rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se
kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v
podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a
správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve
smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor
rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
32. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního
soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného P. H. splňuje kritéria
jím uplatněných dovolacích důvodů, přičemž po prostudování připojeného
spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k
závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím
uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, taxativně uvedeným v § 265b
odst. 1 tr. ř., a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném
od 1. 1. 2022.
33. Ve svých námitkách s odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil obviněný zásadní nesouhlas s tím, kterak soudy
nižších instancí (zejména Krajský soud v Praze) vyhodnotily ve věci provedené
důkazy stran projednávaného skutku, zejména míru jeho participace na výrobě
pervitinu. V této souvislosti akcentoval, že byl uznán vinným na základě
důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v
důsledku čehož shledal stávající skutková zjištění jako deformovaná, nemající
oporu v provedeném dokazování. K tomu lze uvést, že pokud se jedná o zjištění
aktivní účasti obviněného na výrobě metamfetaminu, soud prvního stupně správně
poukázal mj. na záznamy o odposlechu a komunikaci zajištěnou v mobilním
telefonu, z nichž je zjevné, že oba obvinění vyráběli pervitin společně a
opakovaně na místech v rozsudku blíže uvedených, přičemž materiál na výrobu
obstarávali oba a pervitin využívali pro vlastní potřebu, příp. distribuovali
svým známým (k tomu viz body 36, 37 a 43 odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně a bod 24 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
34. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatele stran absence
subjektivní stránky přisouzeného zločinu, opírající se zejména o tvrzení, že
samotné výroby metamfetaminu či přípravy se neúčastnil a ani teoreticky tak
nemohl vyrobit či participovat na výrobě množství pervitinu ve velkém rozsahu,
že toto nevyplývá ani z nálezu jódu a kyseliny chlorovodíkové ve vozidle Audi
8, že v případě návštěvy XY nevěděl, co mělo být obsahem jím převáženého
kufru aj., přičemž jakákoli jeho vědomost v tomto směru nebyla žádnými důkazy
spolehlivě prokázána. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu
dokazování a nikoliv proti právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v
rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování
a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho
rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině
obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska
subjektivní stránky daného zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který
by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o jeho zapojení do
předmětné trestné činnosti i o tom, že se dopouští protiprávního jednání.
35. Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy
nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „in dubio pro reo“.
Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo
proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in
dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2
Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke
zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez
důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve
prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter,
týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným
zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
36. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a
Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v
dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6.
5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a
na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo
467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje
až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá
onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy
Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne
30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například
odstavec 22 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5
Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že
toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako
takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury
Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko
extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek,
že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně
neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou
v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne
10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn.
Ústavního soudu.
37. K tvrzenému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů
stran posouzení kvality vyrobeného pervitinu, kdy má obviněný za to, že na
podkladě ojedinělého, orgány činnými v trestním řízení zajištěného vzorku nelze
učinit závěr, že se jedná o kvalitní, takřka čistý produkt, aniž by zkoumaly i
další okolnosti případu, zejména, zda vůbec bylo v možnostech obviněných takto
kvalitní pervitin vyrobit, stejně jako, že z provedených důkazů neplynou ani
skutkové závěry stran jeho cesty do XY, kdy v rozporu s jeho tvrzením i
spoluobviněného B. soudy dovodily jeho vědomost o tom, na co měl být jód
nalézající se v kufru použit, nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor
mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový
exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor
ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a
jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je
patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94,
sp. zn. IV. ÚS 570/03). Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená
rozhodnutí netrpí.
38. Nutno odmítnout taktéž související polemickou poznámku obviněného,
že soud prvního stupně opřel svůj závěr o jediném možném využití jódu a
kyseliny chlorovodíkové, a to k výrobě metamfetaminu, ačkoliv se jednalo o
suroviny komplementární, když jediným a určujícím ukazatelem pro stanovení
množství vyrobené drogy má být hlavní ingredience - látka obsahující
pseudoefedrin - v daném případě léčivo Cirrus. Tím dovolatel dovozuje snahu o
zpochybnění závěrů soudu, že tyto komponenty byly využívány na výrobu
metamfetaminu a popírá, že zamýšlené množství drogy lze vypočítat i z množství
jiných látek než pouze z množství léku Cirrus. Tato jeho obhajoba, jak poukázal
i odvolací soud, je nicméně v přímém rozporu s provedenými důkazy, kdy např. z
pořízených prostorových odposlechů, resp. zaznamenaných telefonních hovorů je
evidentní, že si obviněný byl této skutečnosti jednoznačně vědom. Lze sice
připustit i jiné možnosti širšího využití jódu a kyseliny chlorovodíkové či
jiných chemikálií, jak je obviněným namítáno, z provedených důkazů nicméně
jednoznačně vyplývá, že byly určeny k výrobě metamfetaminu a nikoli k jejich
jinému využití, což mimo tvrzení dovolatele z jiného důkazu nelze dovodit.
39. Není pochyb o tom, že Krajský soud v Praze odvodil své skutkové závěry z
výsledků provedeného obsáhlého dokazování. Jejich dostatečné ukotvení je třeba
shledávat zejména ve stěžejní výpovědi obviněného z přípravného řízení, kdy
přiznává, že na označených místech docházelo k výrobě metamfetaminu, byť vůdčí
aktivitu připisuje spoluobviněnému J. B., zatímco jeho činnost byla z jeho
pohledu spíše pomocného charakteru. Nelze pominout ani výpovědi spoluobviněného
J. B., jakož i svědků A. B., J. T., E. K. a M. D. (odběratelů
pervitinu), kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali,
ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od něj
pervitin získali. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního
stupně, pokud vycházel z výpovědi svědka J. T. z přípravného řízení, přičemž
neshledal důvod pochybovat o její věrohodnosti, zejména za situace, kdy plně
korespondovala se zjištěními vyplývajícími z jejich vzájemné telefonní
komunikace. Výpověď obviněného koresponduje i s výsledky domovních prohlídek a
prohlídek jiných prostor a pozemků, při nichž došlo v místech obývaných a
užívaných oběma obviněnými k nálezu předmětů a surovin zjevně určených a
použitých k výrobě metamfetaminu. Vedle toho došlo i k zajištění materiálu
obsahujícího psychotropní látku. Některé z nádob nesoucích stopy předmětné
psychotropní látky či suroviny užívané při její výrobě používali oba obvinění,
jak dokládají i zajištěné daktyloskopické stopy. Z odborného vyjádření z oboru
kriminalistiky, odvětví genetiky se podává, že ze stěrů a střihů dvou párů
gumových rukavic zajištěných při domovní prohlídce v domě čp. XY v obci XY
byl stanoven profil DNA shodný s profilem obviněného. Skutečnost, že se rovněž
obviněný podílel na samotné výrobě pervitinu, dokresluje též nejen jeho
fotografie v plynové masce, ale zejména daktyloskopická stopa zajištěná na
jedné z baněk v místě, jež svědčí spíše pro faktickou práci s tímto předmětem a
nikoli jen o její uchopení v rámci úklidu, jak je obviněným tvrzeno. Nesporně
tedy jeho aktivita překročila rámec pomoci, jak v rámci své obhajoby namítá. Předmětem zkoumání byla též technická zařízení užívaná obviněnými, přičemž i v
nich byly nalezeny údaje o realizaci předmětné trestné činnosti, jak je patrno
z odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání
nosičů zachycující komunikaci mezi oběma obviněnými. Ta dokazuje, že jednání
obviněného vypovídá o tom, že se sám aktivně podílel na vlastním procesu výroby
metamfetaminu, čemuž nakonec odpovídá i obrazový datový soubor v jím užívaném
telefonu a další listinné důkazy kupř. účetní doklady. Pokud jde o kvalitu a
rozsah trestné činnosti obviněných, ty byly stanoveny na základě závěrů
odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, z nichž je patrno,
jaké množství předmětné psychotropní látky mělo být vyrobeno spotřebováním
kyseliny chlorovodíkové v množství chybějícím v nalezeném obalu.
Závěry
odborných vyjádření nasvědčují tomu, že toto množství výrazně převyšuje hranici
velkého rozsahu, čemuž odpovídá jak doba, pro kterou se měli oba obvinění
předmětného jednání dopouštět (viz doklady o nákupu), tak i prokázaná frekvence
kontaktů s odběrateli metamfetaminu vyplývající ze zaznamenaného
telekomunikačního provozu. Hranici velkého rozsahu převyšuje i množství
metamfetaminu, které bylo možné vyrobit zpracováním fosforu a jódu zajištěných
v zavazadlovém prostoru automobilu užívaném oběma obviněnými. Těmto důkazům
byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost.
40. Není pochybením, pokud oba soudy pracovaly s obviněným
zpochybňovanými důkazy jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy, neboť
jednotlivé usvědčující důkazy nestojí osamoceně, ale naopak v klíčových bodech
spolu navzájem korespondují, přičemž odpovídají závěrům znaleckého zkoumání.
Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné
důkazy považovaly za plně dostačující k prokázání viny obviněného. Pakliže je
obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je
zřejmé, že učiněná skutková zjištění Krajského soudu v Praze, z nichž v
napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, z provedených důkazů
zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak
zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu. Současně se oba soudy nižších
instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami
obviněného.
41. Svou další námitku, že rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně
nepoužitelném důkazu - výpovědi svědka J. T. z přípravného řízení, opřel
obviněný o tvrzení, že je nesprávný postup nalézacího soudu jestliže nezkoumal,
z jakých důvodů svědek T. odepřel u hlavního líčení svou výpověď, když po
poučení podle §§ 99, 100, 101 tr. ř. uvedl: „poučení jsem porozuměl, vypovídat
nebudu, protože bych mohl ohrozit sám sebe. Jsem nespravedlivě odsouzen a
nechci spolupracovat“.
42. Podle ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř. svědek je oprávněn odepřít vypovídat,
jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému
příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu,
partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž
újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
43. Jak z obviněným citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1679/20
nicméně vyplývá, právo svědka odepřít vypovídat podle § 100 odst. 2 tr. ř. je
nutno hodnotit vždy podle konkrétních okolností daného případu s důrazem na
objektivní kritérium vyplývající ze svědkem uvedených důvodů, na základě nichž
odmítá vypovídat, neboť odepření vypovídat nesmí být zcela zjevně bezdůvodné
bez vztahu k trestní věci, v níž má být svědectví podáno. V rámci objektivního
kritéria je však legitimním hlediskem i subjektivní vnímání svědka, který je
oprávněn si zásadně zvolit rozsah, v němž odepře vypovídat.
44. Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že na základě trestního příkazu
Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 14 T 139/2021 (č. l.
1779-1780 spisu), byl J. T. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, v podstatě na
základě skutkových zjištění, že od přesně nezjištěné doby do dne 4. 3. 2021 v
objektu hostince XY, který provozoval, v zásuvce stolu v jím užívané
kanceláři, pro svou vlastní potřebu přechovával v množství větším než malém
jinou omamnou nebo psychotropní látku – MDMA (extázi).
45. Vyhodnotil-li svědek, že jeho odepření vypovídat není zjevně bezdůvodné ve
vztahu k trestní věci, v níž mělo být jeho svědectví podáno, nelze nalézacímu
soudu vytýkat, pokud v návaznosti na to, za podmínek § 211 odst. 4 tr. ř. přečetl jeho výpověď z
přípravného řízení ze dne 11. 6. 2021 (č. l. 137-143 spisu), přičemž neshledal
důvody pro pochyby o její věrohodnosti. Tato výpověď rovněž korespondovala s
poznatky ze zajištěné komunikace mezi dovolatelem a svědkem T. Odvolací soud
rovněž nepřisvědčil tvrzení obviněného, že ze strany orgánů činných v trestním
řízení došlo k záměně jejich postavení, neboť důkazy svědčí o tom, že pervitin
dodával obviněný J. T. a nikoli naopak. I v tomto případě se tedy jedná o
námitku nedůvodnou.
46. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (
dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř.), jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro
jeho naplnění, jak výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na
příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní
vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí
být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které
jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v
napadeném rozhodnutí.
47. Pokud jde o námitky obviněného, které vznesl v rámci odkazu na
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze
konstatovat, že uvedené námitky jsou koncipovány způsobem, který se s dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naprosto rozchází.
48. V reakci na to Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na výše
uvedený dovolací důvod fakticky nenamítl, že by jemu připisované trestné
jednání ve skutečnosti nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zločinu, jímž
byl pravomocně uznán vinným. Výše uvedenými výhradami totiž toliko opětovně
odmítá zásadní skutková zjištění nalézacího soudu přehodnocená odvolacím
soudem, aby tak prosadil vlastní obhajobu, v rámci které tvrdí, že soudy
nižších stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že se na výrobě a distribuci
metamfetaminu podílel v přisouzeném rozsahu. Konkrétně poukazuje na absenci
důkazů o tom, že měl a mohl vyrobit množství drogy překračující hranci velkého
rozsahu, když podle jím předestřeného výpočtu vyplývajícího z výpovědí svědků
M. K. a J. J. dochází k závěru, že by z množství jimi dodaného
prekursoru – léku Cirrus obsahujícího pseudoefedrin bylo možno vyrobit toliko
575,4 – 719,15 g metamfetaminu, což však není množstvím, jež by mohlo naplnit
hranici třetího odstavce ustanovení § 283 tr. zákoníku, na rozdíl od množství
vyrobené drogy, jak jej uvádí soud prvního stupně. Takto koncipovanými
námitkami nicméně – přes jejich formální označení, nesprávné právní posouzení
skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení fakticky vytýkáno není. Těmito
tvrzeními obviněný toliko pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že
provedené důkazy jej z jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, nikterak
neusvědčily, v důsledku čehož usiluje o zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze
a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. Takovouto argumentační negací
však dovolatel své námitky znovu zaměřil toliko proti nižšími soudy provedeným
důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné a irelevantní.
49. Pokud jde o námitky vztahující se k údajně nesprávnému určení množství
vyrobeného metamfetaminu a množství metamfetaminu, které bylo možné vyrobit z
látek zajištěných při zadržení obviněných, touto otázkou se zejména soud
prvního stupně velmi pečlivě zabýval, přičemž konstatoval, že rozsah trestné
činnosti prokazují výsledky provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných
prostor, při kterých byly zajištěny předměty a suroviny sloužící k výrobě
metamfetaminu, stopy, z nichž bylo možné učinit závěry o tom, jaké množství
surovin již bylo v rámci výroby spotřebováno, přičemž zajištěn byl i samotný
produkt. Fakt, že k výrobě pervitinu ze strany obviněných docházelo nejméně od
11. 8. 2020, je nesporně dán tím, že právě v tento den obviněný nakoupil v
obchodě XY mimo jiné jód a kyselinu fosforečnou, přičemž již předtím ve
zmíněné prodejně došlo ze strany obviněných k nákupu jódu a laboratorního
vybavení. Trestná činnost obviněných pak byla ukončena jejich zadržením.
50. Stran užité metody pro výpočet množství vyrobené drogy soud prvního stupně
vycházel zejména z obsahu odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví
chemie, na něž lze v podrobnostech odkázat, přičemž jejich závěry stvrdily
jejich zpracovatelky kpt. Ing. Petra Jeništová a kpt. Ing. Helena Erbenová
rovněž v rámci svého výslechu u hlavního líčení dne 22. 2. 2022. Na jejich
podkladě lze spolehlivě uzavřít, že obvinění v rozhodném období vyrobili zcela
jistě nejméně 1,5 kilogramu metamfetaminu. Jestliže v daném případě byla mezi
zajištěnými věcmi též láhev od kyseliny chlorovodíkové, přičemž bylo zjištěno,
že z jejího obsahu bylo spotřebováno 932 ml, ze závěrů odborných vyjádření dále
vyplývá, že chybějící množství by postačovalo k výrobě 1,9 kg metamfetaminu. Na
základě údajů, jež soudu sdělily zpracovatelky odborných vyjádření, že uvedené
údaje odpovídají teoretické maximální výtěžnosti, soud udávané hodnoty ponížil
o 20%, kdy právě tuto hodnotu označily jako průměrnou v případě výtěžnosti
vstupního produktu (efedrinu). Na základě těchto údajů a s přihlédnutím k
vysoké kvalitě samotného zajištěného produktu, tak nalézací soud dospěl k
závěru, že obvinění zcela jistě vyrobili nejméně 1,5 kg metamfetaminu. Stejně
nalézací soud postupoval v případě určení minimálního množství metamfetaminu,
jež by byli obvinění schopni vyrobit zpracováním surovin, které byly zajištěny
v motorovém vozidle dne 4. 3. 2021 – množství 21 kg jódu by dle zpracovaného
odborného vyjádření postačovalo k výrobě 15,5 kg metamfetaminu a 6 kg červeného
fosforu k výrobě 18,2 kg zmíněné látky, ponížením tohoto množství dle shora
vymezených kritérií dospěl soud k závěru, že zpracováním těchto surovin by byli
obvinění schopni vyrobit nejméně 12,245 kilogramu psychotropní látky
metamfetamin (bod 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nelze tedy
pochybovat o naplnění judikaturou požadovaného množství pro spáchání trestného
činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. ve „velkém rozsahu“ ve
smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp.
zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013,
sp. zn. 15 Tdo 1003/2012.
51. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové
podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr.
zákoníku, který obvinění spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že
obviněný svým jednáním v přímém úmyslu naplnil skutkovou podstatu tohoto
zločinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v
napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze, ani v rozsudku Krajského soudu v
Praze, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal
porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
52. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného
jednání v přisouzeném rozsahu nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení
důkazů řádně provedených v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. velmi obezřetně. Podle
názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s
hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze
jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost
hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci
odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního
stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v
rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a
náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř.
hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím
způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru
primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 6
- 18), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 8 -
13). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší
soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně
přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že
obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že
postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý
proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl.
40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím
namítáno.
53. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného
P. H. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z
jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo
rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu