USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 o dovolání obviněného M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 15 To 92/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 42/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. 20 T 42/2022, byl obviněný M. B. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl jmenovaný obviněný krajským soudem podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, jakožto i nemovité věci podrobně specifikované tamtéž, jenž je v podílovém spoluvlastnictví obviněného a jeho manželky A. B.
2. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl v zákonné lhůtě napaden ve výroku o vině a trestu odvoláním obviněného. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 15 To 92/2023, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu. Citovaným rozsudkem vrchního soudu byl následně obviněný M. B. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný vrchním soudem podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl vrchním soudem dále uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně, jakožto i obviněným vlastněné jedné poloviny nemovité věci podrobně specifikované tamtéž. Mimo obviněného podala proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích odvolání rovněž jeho manželka A. B., když tento řádný opravný prostředek byl Vrchním soudem v Praze výrokem pod bodem III. podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítnut jako opožděný.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení se závěry Vrchního soudu v Praze se obviněný M. B. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že: přestože věděl, že konopí je řazeno mezi omamné látky podle Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách, přičemž je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou, zařazenou v Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž je veden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a byl si vědom toho, že k manipulaci s takovými látkami je potřeba zvláštního povolení, kterým nedisponoval, od přesně nezjištěné doby do 17. 3. 2021, ve vnitřních prostorách zemědělské usedlosti v obci XY č. XY, XY - XY, okr. XY, provozoval pěstírnu konopí a in-door způsobem zde pěstoval rostliny konopí setého, které hodlal sklidit a vyrobit z nich marihuanu, přičemž při domovní prohlídce realizované dne 17. 3. 2021 bylo v uvedené nemovitosti zajištěno celkem 616 ks různě vzrostlých rostlin, z toho 441 kusů bylo o výšce 30 až 40 cm, a 175 kusů rostlin o výšce 50 až 60 cm, v plastovém květináči bez zeminy byl zajištěn rostlinný materiál o celkové hmotnosti 229,8 g, ze kterého bylo získáno 206,1 g jemné využitelné sušiny s koncentrací účinné látky THC 4,47%, tj. 9,21 g účinné látky delta-9-THC s tím, že všechny zajištěné rostliny v počtu 616 kusů obsahovaly účinnou látku delta-9-THC s koncentrací nejméně 2,93% účinné látky, a ze všech zajištěných živých rostlin bylo po jejich dopěstování možno získat nejméně 21.991 g využitelné suché rostlinné hmoty s minimálním množstvím 644,3 g účinné látky delta-9-THC.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 15 To 92/2023, napadl obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle názoru obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně popřel, že by uvedené jednání měl spáchat v takovém rozsahu, jaký je mu kladen za vinu, tedy že by měl v úmyslu vypěstovat a přechovávat takové množství konopí, jež bylo stanoveno odvolacím soudem. V souvislosti s tím zároveň namítl, že provedené dokazování nepovažuje za dostačující, jelikož ani jeden ze soudů nepřipustil a neprovedl důkazy, které se přímo dotýkají podstaty
zjišťované skutečnosti, která může sama o sobě mít přímý vliv na právní posouzení dané věci. V první řadě se podle obviněného jedná o odborné vyjádření Ing. Anežky Kosmákové Janatové, PhD., která je jedním z největších odborníků na problematiku pěstování a využití konopí v České republice, přičemž jí užitá metodika výpočtu je běžně používána i orgány činnými v trestním řízení, pro které zpracovatelka odborná vyjádření vyhotovuje a vychází z objektivně zjištěných podmínek, tj. zejména ze skutečného množství výbojek, jejich výkonu, potence pěstovaného konopí a dalších podpůrných okolností.
Důležitost závěrů tohoto odborného vyjádření spatřuje obviněný především v tom, že je mu kladeno za vinu vypěstování, resp. přechovávání konopí pouze v předpokládaném množství, nikoli tedy ve skutečně zajištěném množství, když množství konopí, které soud převzal do skutkové věty, vedlo následně k užití přísnější právní kvalifikace skutku. Závěry odborného vyjádření OKTE, které byly inkorporovány do napadeného rozhodnutí, přitom podle obviněného vychází z nesprávných vstupních informací a jsou založeny na předpokladu, že pěstování konopí bude realizováno v ideálních podmínkách, za 100% výkonnosti všech výbojek, ideální teploty, zálivky a podobně.
Podle obviněného jsou ovšem tyto v podstatě laboratorní podmínky v praxi zcela nereálné a v tomto smyslu není možno na těchto konstruovat jakýkoli použitelný závěr. Dovolatel podle svého tvrzení nikterak neusiloval o ideální pěstební podmínky, když pěstírnu ani sám nezřídil. V době domovní prohlídky byla pěstírna naopak provozována pouze cca z jedné čtvrtiny, většina výbojek vůbec nesvítila, příkon elektrické energie byl ve vztahu k ideálnímu provozu nedostačující, elektrická centrála byla nefunkční.
Zjištěný stav tedy poukazuje spíše na jeho laxnost ohledně provozu pěstírny a nikoli na jeho úmysl dosáhnout maximální výtěžnosti při pěstování konopí a maximalizace zisku. Odlišnost závěrů těchto vyjádření je podle obviněného takového charakteru, že soudy měly provést jako důkaz vyjádření Ing. Kosmákové předložené jeho osobou a vypořádat se s nimi.
6. Obviněný dále označuje za nesprávný skutkový závěr odvolacího soudu ohledně vypěstování zajištěného rostlinného materiálu o celkové hmotnosti 229,8 g obsahujícího 9,21 g účinné látky THC, když soud uzavřel, že tento rostlinný materiál byl vypěstován jeho osobou. Obviněný zdůrazňuje, že od počátku popíral, že by tento materiál skutečně vypěstoval, že byl skutečně jeho, či že by s ním jako se svým nakládal, přičemž soudy více méně rezignovaly na zjišťování toho, komu potencionálně mohl tento rostlinný materiál patřit nebo kdo ho vypěstoval. Obviněný sám ve svých výpovědích uváděl, že pěstírnu objevil po odchodu osob vietnamské národnosti, po nichž v daném objektu zbyla vybavená pěstírna, a to včetně rostlinného materiálu.
7. Vedle uvedeného pak obviněný namítá, že se nemůže ztotožnit ani s argumentem odvolacího soudu o tom, že odborné vyjádření znalce z oboru elektro Pavla Kupilíka předložené obhajobou nelze považovat za relevantní důkaz svědčící ve prospěch obviněného. Dle názoru dovolatele by soud měl v případě, kdy již připustil přečtení odborného vyjádření, konfrontovat jeho zpracovatele, aby vysvětlil jakékoli rozpory či nesrovnalosti obsažené v jeho vyjádření. Soudy však na toto zcela rezignovaly a paušálně důkaz výslechem zpracovatele odborného vyjádření zamítly jako nadbytečný.
8. V důsledku výše uvedených skutečností pak soudy nižších stupňů podle obviněného porušily jeho práva vyplývající ze zásady in dubio pro reo, kdy se lze oprávněně domnívat, že jednak nebylo dostatečným způsobem prokázáno, že by měl skutečně v úmyslu vypěstovat takové množství konopí, za které byl odsouzen, a jednak odmítly provést důkazy, který by tuto skutečnost ve prospěch obviněného prokazovaly, zejména provedení odborného vyjádření Ing. Kosmákové Janatové, PhD. a případného následného výslechu zpracovatelky, to vše při současné konfrontaci znalce Kupilíka se závěry jeho odborného vyjádření, které tento neměl možnost obhájit a soud rovnou vycházel z toho, že je nesprávně vypracované, ačkoli se jedná o odbornou záležitost a soud není nadán dostatečnou aprobací pro to, aby mohl minimálně bez ověření si závěrů v podstatě obou těchto vyjádření učinit správný skutkový závěr. Jelikož nedošlo k provedení některých podstatných důkazů, nemohlo podle obviněného zároveň dojít ke správnému zjištění hmotnosti rostlinné hmoty a účinné látky, jíž bylo možno získat z dopěstovaných rostlin konopí, a tedy ani ke správnému hmotněprávnímu posouzení skutku. Pokud by pak soud dospěl oproti stávajícím skutkovým závěrům ke zcela nižším hodnotám ohledně hmotnosti konopí a účinné látky v dopěstovaných rostlinách, bylo by možno podle obviněného při změně právní kvalifikace skutku reálně uvažovat i o uložení trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu.
9. S ohledem na výše uvedené obviněný namítá, že mu trest, který by se jinak nejevil nepřiměřeně přísný, byl ukládán na základě nesprávné právní kvalifikace a byl vyměřen v rámci nesprávné zákonné trestní sazby. Podle obviněného je dále v rámci úvah o společenské nebezpečnosti jeho jednání vzít v potaz rovněž změny, kterých v současné době doznal pohled na pěstování konopí a jeho užívání. Odvolací soud nadto podle jeho názoru nesprávně posoudil jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, když nesprávně uzavřel, že je osobou narušenou, u níž je perspektiva nápravy poněkud ztížena, neboť již byl v minulosti soudně trestán. Podle obviněného byl totiž dříve odsouzen za zcela bagatelní trestnou činnost, přičemž daná odsouzení se týkala jednání spáchaného před mnoha lety v mladické nerozvážnosti.
10. Závěrem svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný v závěru svého dovolání rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o jím podaném dovolání podle § 265h odst. 3 tr. řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí (pozn. správně měl ovšem zřejmě na mysli odkaz na ustanovení § 265o odst. 1 tr. řádu).
11. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 1 NZO 139/2024-16, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stádiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly, pročež lze poukázat na přiléhavou argumentaci obsaženou v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů. Státní zástupce dále akcentuje, že Krajský soud v Českých Budějovicích realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál i Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými odvolacími námitkami se přiléhavě vypořádal a postupem ve prospěch obviněného napravil drobná pochybení prvostupňového soudu. Zjevně neopodstatněnou je tedy podle státního zástupce výhrada obviněného, v jejímž rámci vytkl nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů. Z hlediska modifikace skutkových závěrů a přisouzení konkrétní formy jednání naplňující zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku je přitom významné i to, že Vrchní soud v Praze shledal za prokázaný znak jednání vyjádřený zjištěním, že obviněný omamnou a psychotropní látku pro jiného prokazatelně „přechovával“ a nikoli „vyrobil“.
12. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupce konstatuje, že rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. V nyní projednávané věci pak podle státního zástupce žádný ze soudů návrhy obviněného na doplnění dokazování nepřehlédl, oba se jimi řádně zabývaly, přičemž obsáhle a přesvědčivě rozvedly důvody, pro které těmto návrhům nevyhověly. S argumenty uvedenými v odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů se pak státní zástupce beze zbytku ztotožňuje, neboť skutkový stav byl řádně objasněn na podkladě důkazů zbylých. Ani dovolatelem navrhované další důkazy by totiž nebyly schopny jakkoli zpochybnit fakt, že se dopustil jednání spočívajícího v pěstování (a přechovávání pro jiného) konopí in-doorovým způsobem, a to v rozsahu a kvalitě svědčící o tom, že se již nejednalo o pěstování pro jeho vlastní potřebu. Rozhodnutí žádného ze soudů proto vadou opomenutých důkazů zatíženo není, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu.
13. Státní zástupce toliko na okraj doplnil, že žádnou z dovolacích námitek obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Správnost právního posouzení skutku je totiž z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou těch správných a provedeným důkazům odpovídajících skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy a jež jsou vymezeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedeny v odůvodněních rozhodnutí obou soudů. Dovolací argumentace obviněného je přitom podle státního zástupce vystavěna výlučně na nesouhlasu s rozsahem dokazování a se skutkovými závěry soudů nižších stupňů.
14. Státní zástupce tedy s ohledem na výše uvedené závěrem shrnul, že dovolání obviněného je obsahově vystaveno na zjevně neopodstatněných námitkách. Za tohoto stavu proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
15. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně soudem prvního stupně zasláno obhájci obviněného k případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla Nejvyššímu soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným M. B. uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
20. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
21. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je pak dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
22. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.
23. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu tedy zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
24. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
25. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky nejsou, a to ani zčásti, formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, pročež je namístě je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání je totiž zřejmé, že obviněný veškerými svými námitkami pouze opětovně rozporuje rozsah své trestné činnosti stran množství jím vypěstovaného konopí, trvá na tom, že soudy nižších stupňů nemohly zamítnout jeho důkazní návrhy a polemizuje s odůvodněním těchto zamítnutí, přičemž se v návaznosti na jím požadovanou změnu skutkového stavu dožaduje rovněž změny právní kvalifikace svého jednání a uložení mírnějšího trestu. Ve svém dovolání však obviněný, a to navzdory uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nevznáší jedinou námitku směřující proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení a svými námitkami usiluje pouze o přijetí jím předkládané verze skutkového stavu, na jejímž základě rozporuje naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný nadto uplatnil prakticky veškeré tyto námitky již ve svém odvolání, jakož i v nalézacím řízení, přičemž tyto byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány.
26. V rámci své námitky směřované vůči procesu dokazování obviněný především namítl vadu v podobě existence tzv. opomenutých důkazů, když vyjádřil své přesvědčení, že v této věci měl být soudy nižších stupňů vyslechnut Pavel Kupilík jakožto zpracovatel odborného vyjádření z oboru elektro předloženého obhajobou, dále měl být proveden důkaz obhajobou předloženým odborným vyjádřením Ing. Kosmákové Janatové, PhD. a jejím výslechem.
27. Nejvyšší soud k tomuto opětovně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat.
Oba soudy nižších stupňů přitom svá rozhodnutí vydaná v nyní posuzované věci řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádaly s obhajobou obviněného. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, jež vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I.
ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.
28. Podle zjištění Nejvyššího soudu je totiž v nyní posuzované věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy, by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.
Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Skutkové závěry, ke kterým dospěl odvolací soud po korekci závěrů nalézacího soudu, přitom mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů.
Nejvyšší soud se rovněž zcela ztotožnil se závěry odvolacího soudu, jenž bodech 36. až 41. odůvodnění svého rozhodnutí důkladně vypořádal veškeré obhajobou navrhované důkazy, když vysvětlil, proč je považuje za nadbytečné, stejně jako tak učinil nalézací soud v bodech 35. až 38 odůvodnění svého rozsudku. Ačkoli není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy soudů nižších stupňů v dané věci, Nejvyšší soud se v návaznosti na vznesenou námitku tzv. zjevného rozporu k důkazním návrhům předneseným obhajobou obviněného blíže vyjádří.
29. V prvé řadě je třeba odmítnout úvahu obviněného o tom, že v případě předložení odborného vyjádření obhajobou musí být toto vždy provedeno bez ohledu na jeho zjevnou irelevantnost a nadto musí být dána možnost výslechu jeho zpracovatele za účelem případného upřesnění jeho obsahu. S tímto východiskem prezentovaným obviněným se nelze ztotožnit a lze naopak konstatovat, že v dané věci nebyly důkazní návrhy odmítnuty kvůli pochybnostem o odbornosti zpracovatelů či správnosti jejich závěrů v odborné rovině, nýbrž v důsledku skutečnosti, že jejich zpracovatelé v těchto odborných vyjádřeních reagovali na obecně formulované dotazy obhajoby, jež vycházely z obviněným prezentované verze skutkového stavu, nikoli z reálných podmínek, jež pro pěstování konopí obviněný udržoval v jím provozované pěstírně.
Zpracovatel odborného vyjádření z oboru elektro se v tomto tedy nikterak konkrétně nevěnoval možnosti provozu zařízení nalezených v pěstírně s ohledem na typ a stav zde se nacházející elektroinstalace, nýbrž se obecně vyjadřoval k maximálnímu odběru, jenž může zajistit jistič s vypínacím proudem 25 A, přičemž dospěl k závěru, že tento může umožnit zapojení celkem 9 svítidel s nominálním příkonem 600 W a dodal, že jističe různých charakteristik mohou snášet odlišně různé přetížení. Takto obecné závěry vycházející z údajů poskytnutých obhajobou však nemohly nikterak vyvrátit skutečnosti vyplývající z fotodokumentace pořízené při domovní prohlídce, na níž je zachyceno mimo jiné celkem 14 současně svítících výbojek, ani zjištění stran skutečnosti, že se zde nacházela moderně vybavená pěstírna způsobilá k zajištění podmínek pro růst zde nalezených rostlin.
O tom ostatně svědčí nejen nález rostlin v různých stádiích růstu, ale rovněž přehled spotřeby energie, z něhož je zřejmý extrémně vysoký odběr elektrické energie realizovaný v dané pěstírně, a to zcela zjevně za účelem chodu zařízení umožňujících realizaci pěstebních cyklů, byť tyto byly realizovány jen s částečným využitím kapacity zařízení nalezených v obviněným provozované pěstírně. Pokud i Ing. Anežka Kosmáková Janatová, PhD. poskytla ve svém odborném vyjádření odpovědi na otázky prezentované obhajobou, pak ani tyto nemohly být v dané věci relevantní, neboť zjednodušeně řečeno odpovídala pouze na to, kolik rostlinné hmoty bylo možno získat z konopí pěstovaného pod 9 ks výbojek o výkonu 600 W (v jediném pěstebním cyklu), zda je výnos rostlin konopí nezávislý na intenzitě osvětlení, co se rozumí při pěstování konopí ideálními podmínkami a zda obsahují rostliny konopí THC.
Ani v tomto odborném vyjádření se tedy zpracovatelka nikterak nevyjadřovala k faktickým podmínkám růstu rostlin v dotčené pěstírně, přičemž její závěry nebyly nikterak způsobilé prokázat skutkový stav v dané věci, či byť jen zpochybnit – natožpak vyvrátit - skutková zjištění o úspěšnosti pěstitelské činnosti obviněného učiněná ze zbylých ve věci provedených důkazů, a to zejména zprotokolů o domovních prohlídkách, včetně pořízené fotodokumentace, z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika a z odvětví chemie, jakožto i z přehledů spotřeby energie.
30. Námitky obviněného stran existence opomenutých důkazů v důsledku zamítnutí návrhů obhajoby je tedy s ohledem na výše uvedené na místě označit za zcela irelevantní, jelikož podle zjištění Nejvyššího soudu ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že soudy nižších stupňů nikterak neopomenuly rozhodnout o žádném z důkazů, jejichž provedení obviněný v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání o odvolání výslovně žádal (tzn. stran kterých byl vznesen jasný důkazní návrh), přičemž odmítnutí obhajobou vznesených důkazních návrhů dostatečně odůvodnily.
31. Dále se obviněný ve svém dovolání opětovně vymezil proti jím tvrzenému závěru odvolacího soudu o tom, že vypěstoval rostliny, z nichž pocházel v jím provozované pěstírně nalezený rostlinný materiál o celkové hmotnosti 229,8 g, ze kterého bylo získáno 206,1 g jemné využitelné sušiny s koncentrací účinné látky THC 4,47 %, tj. 9,21 g účinné látky delta-9-THC.
32. V návaznosti na výše uvedené je třeba znovu připomenout, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Naopak Nejvyšší soud je do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma soudy nižších stupňů zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, neboť tyto závěry byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
33. V této souvislosti lze totiž poukázat na fakt, že obviněný touto námitkou nerozporuje žádné z rozhodných skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem, které by bylo určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného trestnému činu. Odvolací soud totiž korigoval skutkové závěry nalézacího soudu a v bodě 18. odůvodnění svého rozhodnutí výslovně dospěl k závěru, že obviněnému lze pro nedostatek dalších důkazů klást za vinu toliko poslední zjištěný pěstební cyklus. Z právní kvalifikace žalovaného jednání pak byla vypuštěna výroba omamné a psychotropní látky jako jeden ze způsobů, jímž mělo dojít k naplnění zákonných znaků základní skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr.
zákoníku. Námitky obviněného přitom směřují výlučně proti tomu, zda předmětný rostlinný materiál vypěstoval, aniž by jakkoli relevantně brojil proti závěru o tom, že jej držel pro jiného, čímž naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V daném případě tedy nebylo zjištěno, že by odvolacím soudem přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že by jeho rozhodná skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo tomu, že by tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
Takovéto námitky obviněného tak s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím uplatněné, ale ani pod žádné jiné dovolací důvody taxativně uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
34. Ve světle těchto námitek Nejvyšší soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze v předmětné věci postupoval v návaznosti na závěry učiněné soudem prvního stupně v souladu s § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Jak již bylo konstatováno výše, v nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování rozhodných skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14.
7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá polemika obviněného s provedeným dokazováním přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Současně byl projednávaný skutek odvolacím soudem přiléhavě právně kvalifikován, neboť obviněný držel pro jiného rostlinný materiál a rostliny, z nichž by po jejich dopěstování bylo možnost získat nejméně 21.991 g suché rostlinné hmoty s minimálním množstvím 644,3 g účinné látky delta-9-THC, tj. v množství odpovídajícím značnému rozsahu, když tuto zákonnou hranici (definovanou stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh.
tr., která je stanovena množstvím 100 g účinné látky) obviněný mnohonásobně přesáhl, pročež byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
35. Obviněný ve svém dovolání vznesl námitku zaměřenou rovněž proti odvolacím soudem uloženému trestu odnětí svobody, kterou opírá téměř výlučně o zbylé námitky, jimiž se snaží rozporovat zjištěný skutkový stav a přiléhavost užité právní kvalifikace. Pouze zcela okrajově tuto námitku odůvodnil rovněž obecným poukazem na změny přístupu současné společnosti k pěstování a užívání konopí a tím, že se neztotožnil se způsobem, kterým odvolací soud hodnotil jeho osobu s ohledem na jeho trestní minulost. Jak již bylo předestřeno výše, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitky zaměřené na posouzení otázky, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.).
36. Naopak námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávaném případě však Vrchní soud v Praze obviněnému prokazatelně uložil přípustný druh trestu, který byl tímto soudem vyměřen v rámci předepsané zákonné trestní sazby.
37. V návaznosti na shora uvedené tak Nejvyšší soud konstatuje, že samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu, není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada byla ostatně opakovaně konstatována v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
38. Současně je třeba připustit, že výše uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).
39. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obviněný byl v tomto případě v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od dvou do deseti let, přičemž soudem druhého stupně mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, tedy přibližně ve třetině zákonné trestní sazby. Odvolací soud přitom při ukládání trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného zvlášť závažného zločinu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jeho nápravy, stejně jako jeho chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až § 39 tr. zákoníku. Vrchní soud v bodech 49. a 50. odůvodnění svého rozsudku odkázal na závěry nalézacího soudu a ve shodě s ním dospěl k závěru, že u obviněného nelze shledat jedinou polehčující okolnost, jelikož s ohledem na jeho trestní minulost nelze jeho způsob života označit za řádný, když naopak shledal toliko okolnosti přitěžující, jelikož se obviněný dopouštěl trestné činnosti ze ziskuchtivosti, a to přesto, že byl schopen dosáhnout i bez páchání trestné činnosti velice uspokojivé životní úrovně. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s jím poukazovaným odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně Nejvyšší soud shledal, že si Vrchní soud v Praze byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, přičemž dovolací soud se s jeho závěry v plné míře ztotožňuje. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu tedy neodpovídá nejen obviněným uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy odvolací soud jeho osobě prokazatelně uložil odpovídající druh trestu a jeho uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe.
40. Za zcela irelevantní je pak na místě označit snahu obviněného - spíše okrajovou námitkou - zpochybnit společenskou škodlivost pěstování toxikomanicky zneužitelného konopí v důsledku blíže nespecifikovaných „změn pohledu na pěstování a užívání konopí“. Platná legislativa stran neoprávněného nakládání s marihuanou, její výroby pro její omamné a psychotropní účinky a vymezení zákonných znaků trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, totiž nedoznala v rozhodné době žádných změn. Naopak je na místě zdůraznit, že konstantně je vnímáno šíření toxikomanie a rozšířené zneužívání omamných a psychotropních látek (včetně sušiny toxikomanicky zneužitelného konopí) jakožto celospolečenský problém. Nejvyšší soud tedy nemohl ani tuto námitku obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako relevantní a oprávněnou.
VI. Závěr
41. V souvislosti s argumentací uplatněnou dovolatelem je třeba opětovně zdůraznit, že tento veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
42. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek správně právně kvalifikován, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn.
43. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného M. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
44. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě obviněným podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného na odklad, resp. přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 4. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu