11 Tdo 345/2025

11 Tdo 345/2025-3046

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného P. W. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 11 To 40/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 9/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. W. K. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 6 T 9/2023, byl obviněný P. W. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, částečně dokonaným, částečně nedokonaným, ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených.

2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestech ohledně obviněných M. K., T. R. a L. J.

3. O odvoláních, které proti tomuto rozsudku podali obviněný P. W. K. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a to ve prospěch obviněných M. K., T. R. a L. J., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 11 To 40/2024, mimo jiné tak, že k odvolání obviněného P. W. K. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně obviněného P. W. K. vrchní soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným tím, že:

v období od přesně nezjištěného dne roku 2017 do 9. 6. 2023 jako člen organizované skupiny působící na území České republiky a Polské republiky, vyznačující se racionalitou, plánovitostí a dělbou úkolů s cílem dlouhodobě a soustavně produkovat ve velkém objemu drogu marihuanu, tuto následně prodávat a tím se nezákonně obohacovat,

P. W. K. stanovoval a požadoval objem výroby a dodání sušiny konopí – drogy marihuany, když místa a čas předání byly většinou stanoveny po vzájemné dohodě, kterou odebíral za účelem další distribuce v Polské republice a vyplácel spoluobžalovaným M. K. a T. R. určenou cenu převážně v polské měně,

spoluobžalovaný M. K. zajišťoval telefonické spojení s P. W. K., při němž dostával instrukce o požadovaném množství marihuany, její ceně, domlouval místo a čas předání, zajistil vhodné objekty, v nichž sám nebo společně se spoluobžalovaným T. R. pěstoval konopí a vyráběl marihuanu, podílel se na jejím doručování P. W. K. a dále z peněz získaných prodejem marihuany částečně hradil spoluobžalovanému L. J. splátky hypotéky, vodu a elektrickou energii v nemovitosti pěstírny v XY,

spoluobžalovaný T. R. zajistil vhodné objekty, v nichž sám nebo společně se spoluobžalovaným M. K. pěstoval konopí a vyráběl marihuanu, zajišťoval nákup technologie, hnojiv a dalších potřebných zařízení pro výrobu drogy v pěstírnách, podílel se na doručování drogy P. W. K. a dále z peněz získaných prodejem marihuany částečně hradil spoluobžalovanému L. J. splátky hypotéky, vodu a elektrickou energii v nemovitosti pěstírny v XY,

spoluobžalovaný L. J. vědomě a úmyslně poskytl svoji nemovitost – rodinný dům v obci XY spoluobžalovaným M. K. a T. R. k vybudování a provozování skryté vnitřní pěstírny a následné výrobě drogy marihuany, dům jezdil kontrolovat, a od spoluobžalovaných M. K. a T. R. si nechal z peněz získaných prodejem marihuany částečně hradit splátky hypotéky, vodu a elektrickou energii v této pěstírně a částečně se sám na úhradě těchto nákladů rovněž podílel,

přičemž, aby eliminovali své odhalení, měnili P. W. K., spoluobžalovaní M. K. a T. R. místa jednotlivých předávek drogy a vybírali si zcela odlehlá a neobydlená místa poblíž státní hranice mezi Českou a Polskou republikou, většinou v lokalitě obce XY a XY v České nebo Polské republice, kam se spoluobžalovaní M. K., T. R. a nejméně v jednom případu spoluobžalovaný L. J. dopravovali dvěma motorovými vozidly, kdy posádka prvního vozidla měla za úkol posádce druhého vozidla, v němž byla marihuana přepravována, hlásit případný výskyt policejních hlídek, vozidla odstavili a následně na domluvené místo předání drogy P. W. K. šli pěšky, uvedenou drogu přitom balili a P. W. K. předávali v balících vždy o hmotnosti 0,4 až 1,5 kg za jím stanovenou cenu ve výši 70 až 80 Kč za 1 g drogy, kdy takto nejméně v několika desítkách případů vyrobili a P. W. K. prodali nejméně 76 516,3 g drogy marihuany za částku nejméně 5 356 141 Kč za účelem její další distribuce v Polské republice, a z dalších probíhajících pěstebních cyklů by mohli prodat dalších nejméně 14 kg drogy marihuany, kterou P. W. K. poptával, a 525 g pryskyřice z konopí - drogy hašiše, který mu chtěli prodat a jehož vzorek mu předali, takto:

1) od přesně nezjištěného dne roku 2017 do 9. 6. 2023 v rodinném domě v obci XY, okres Hradec Králové, spoluobžalovaný L. J. jakožto vlastník této nemovitosti, vědomě a úmyslně umožnil, aby spoluobžalovaní M. K. a T. R. na základě předchozí domluvy s P. W. K. pěstovali konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC, vyráběli z něj drogu marihuanu a následně ji prodávali P. W. K. za účelem další distribuce v Polské republice, za tímto účelem spoluobžalovaní M. K. a T. R. zde instalovali postupně 3 pěstební stany vybavené moderní automatizovanou pěstební technologií s LED svítidly, určenou k maximalizaci zisku kanabinoidních látek, v nichž skrytým vnitřním způsobem vypěstovali v přesně nezjištěném počtu cyklů rostliny konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC, z nichž vyrobili přesně nezjištěné množství upotřebitelné sušiny - drogy marihuany, kterou následně prodávali u státní hranice mezi Českou a Polskou republikou v lokalitě obce XY a na dalších místech u státní hranice P. W. K. za účelem další distribuce v Polské republice, dále v období od měsíce dubna 2023 do 9. 6. 2023 na uvedeném místě, tedy v domě č. p. XY v obci XY, spoluobžalovaní M. K. a T. R. zasadili a uvedeným způsobem pěstovali ve třech pěstebních stanech 149 ks rostlin konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC o průměrné výšce 40 cm, které měli v úmyslu dopěstovat do úplné zralosti, sklidit, vyrobit z nich drogu marihuanu a tuto následně prodat P. W. K. za účelem další distribuce v Polské republice, přičemž z rostlin, které v době zajištění policejním orgánem obsahovaly celkem 651 gramů psychotropní látky delta-9-THC v koncentraci od 7,8 do 12 % hmotnostních, bylo možno vyrobit nejméně 7 057 g upotřebitelné hmoty - drogy marihuany, když k této výrobě a prodeji nedošlo pouze z důvodu zásahu policejního orgánu,

2) v období od přesně nezjištěné doby, nejspíše od roku 2018, do 9. 6. 2023 ve svém bydlišti v rodinném domě č. p. XY v ulici XY v XY – XY, okres XY, spoluobžalovaný T. R. zasadil a skrytým vnitřním způsobem pěstoval ve 2 pěstebních stanech vybavených moderní automatizovanou pěstební technologií s LED svítidly, určenou k maximalizaci zisku kanabinoidních látek, v přesně nezjištěném počtu cyklů vysoce prošlechtěného kultivaru rostlin konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC v úmyslu vyrobit z nich drogu marihuanu a tuto se spoluobžalovaným M. K. prodat P. W. K., což zčásti učinil v přesně nezjištěném množství upotřebitelné hmoty - drogy marihuany, takto v době zásahu policejního orgánu dne 9. 6. 2023 pěstoval 58 ks rostlin konopí o výšce 40 cm a 40 ks rostlin o výšce 20 až 25 cm, a to v úmyslu rostliny dopěstovat do úplné zralosti, sklidit, vyrobit z nich drogu marihuanu a tuto následně společně se spoluobžalovaným M. K. prodat P. W. K. za účelem další distribuce v Polské republice, přičemž z rostlin, které v době zajištění policejním orgánem obsahovaly celkem 42,03 gramů psychotropní látky delta-9-THC v koncentraci 3,8 % a 1,8 % hmotnostních, bylo možno vyrobit nejméně 1 118,49 g upotřebitelné hmoty – drogy marihuany, když k této výrobě a prodeji nedošlo pouze z důvodu zásahu policejního orgánu, a dále z již vypěstovaných rostlin konopí o hmotnosti asi 2 kg vyrobil 3 ks pryskyřice konopí hnědé barvy - drogy hašiše o celkové hmotnosti 211,88 g s obsahem psychotropní látky delta-9-THC 56,79 g, tj. koncentrací 27 % hmotnostních, za účelem prodeje P. W. K. a z dalších vypěstovaných a zpracovaných rostlin vyrobil celkem 1 166 g upotřebitelné hmoty - drogy marihuany s obsahem psychotropní látky delta-9-THC 63,86 g a koncentrací 3,1 a 18 % hmotnostních,

poté, co v době od blíže nezjištěného dne roku 2023 do 9. 6. 2023 ve svém bydlišti v domě č. p. XY v ulici XY v XY - XY spoluobžalovaný T. R. vypěstoval skrytým vnitřním způsobem v pěstebních stanech vybavených moderní automatizovanou pěstební technologií s LED svítidly a odvodem vzduchu, určenou k maximalizaci zisku kanabinoidních látek, blíže nezjištěný počet rostlin konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, tyto sklidil a vyrobil z nich drogu marihuanu, drogu následně zabalili do neprodyšného obalu černé barvy a takto připravenou k prodeji ji osobním motorovým vozidlem a následně pěšky spolu se spoluobžalovaným M. K. dopravili dne 9. 6. 2023 kolem 15.22 hodin do lokality poblíž obce XY u státní hranice mezi Českou a Polskou republikou, kde ji po přechodu státní hranice do Polské republiky měl na základě předchozí vzájemné domluvy koupit za účelem další distribuce v Polské republice P. W. K., přičemž k vývozu marihuany a jejímu prodeji P. W. K. nedošlo pouze z důvodu zásahu policejního orgánu, přičemž celková upotřebitelná hmotnost marihuany v množství 860 g obsahovala 185,8 g psychotropní látky delta-9-THC, tedy koncentraci 21 % hmotnostních,

3) v období od přesně nezjištěné doby, nejspíše od roku 2018, do 9. 6. 2023 v místě svého bydliště v rodinném domě č. p. XY v ul. XY v XY, okres XY, spoluobžalovaný M. K. zasadil a skrytým vnitřním způsobem pěstoval postupně v 5 pěstebních stanech vybavených moderní automatizovanou pěstební technologií s LED svítidly, určenou k maximalizaci zisku kanabinoidních látek, a v 1 pěstebním boxu vysoce prošlechtěné kultivary rostlin konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC v úmyslu vyrobit z nich drogu marihuanu, kdy takto vypěstoval v přesně nezjištěném počtu cyklů rostliny konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC, z nichž vyrobil přesně nezjištěné množství upotřebitelné sušiny - drogy marihuany, kterou následně společně se spoluobžalovaným T.

R. prodávali v lokalitě obce XY u státní hranice mezi Českou a Polskou republikou P. W. K., takto v době zásahu policejního orgánu dne 9. 6. 2023 na uvedeném místě, tedy v rodinném domě č. p. XY, v ul. XY v XY, pěstoval 4 ks rostlin konopí o výšce 30 až 80 cm, 180 ks rostlin o výšce 10 cm, 40 ks rostlin o výšce 50 cm, 61 ks rostlin o výšce 40 cm, 36 ks rostlin o výšce 50 cm, 64 ks rostlin o výšce 10 až 30 cm, 6 ks rostlin o výšce 75 cm, a to v úmyslu rostliny dopěstovat do úplné zralosti, sklidit, vyrobit z nich drogu marihuanu a tuto následně společně s T.

R. prodat P. W. K. za účelem další distribuce v Polské republice, přičemž z rostlin, které v době zajištění policejním orgánem obsahovaly celkem 249,12 gramů psychotropní látky delta-9-THC v koncentraci od 1,3 % do 8,8 % hmotnostních, bylo možno vyrobit nejméně 3 903,47 g upotřebitelné hmoty - drogy marihuany, když k této výrobě a prodeji nedošlo pouze z důvodu zásahu policejního orgánu, a dále z již vypěstovaných rostlin konopí vyrobil 6 ks cihliček pryskyřice konopí - drogy hašiš o celkové hmotnosti 314,12 g s obsahem 70,69 g psychotropní látky delta-9-THC, tj. 23 % hmotnostních, za účelem prodeje P.

W. K., a tohoto jednání se obžalovaný P. W. K. dopustil v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, neboť k takové činnosti neměl povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky, a s vědomím, že konopí je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, pryskyřice z konopí (hašiš), je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, který je na seznam č. 3 o omamných látkách, přílohou č. 3, nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

Za toto jednání jej uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, částečně dokonaným, částečně ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku jej odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. W. K. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když má za to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jehož se měl dopustit, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Obviněný namítá, že jednání popsaného a kvalifikovaného v rozsudku vrchního soudu se nedopustil, a toto jednání mu ani nebylo prokázáno. Vytýká, že v předchozím řízení došlo k porušení základních zásad trestního řízení, zejména § 2 odst. 5 tr. ř. V dané věci policejní orgán, státní zástupce ani soudy takto nepostupovaly, když se spokojily s doznáním části spoluobviněných, kteří dovolatele usvědčují, byť ten vinu popírá. Bezdůvodně odmítly provést důkazy jím navržené, a to finanční šetření jeho majetkových poměrů v Polsku a slyšení jím navrhovaných svědků. Tím byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1

6. Uvádí, že od počátku trestního stíhání proti němu stály shodné výpovědi spoluobviněných M. K. a T. R., kteří svou obhajobu vystavěli na plném doznání, včetně usvědčení obviněného jako jejich jediného odběratele jimi vyprodukované marihuany se záměrem dosáhnout nižšího trestu. Za této situace orgány činné v trestním řízení se jeho obhajobou a důkazy na její podporu odmítly zabývat a tyto označily za nadbytečné. Soudy tak své závěry o jeho vině opřely téměř výhradně o výpovědi těchto spoluobviněných, kteří se k trestné činnosti plně doznali, popsali, v jakém rozsahu a odkdy marihuanu pěstovali a zejména uvedli, že veškerou produkci drogy prodali obviněnému.

7. Obviněný toto od počátku popíral, pouze doznal že od M. K. zhruba od roku 2020 do počátku roku 2023 po částech za celou dobu odebral 2 kg marihuany za celkem 120.000 Kč, a to výlučně pro svou potřebu. Její množství se řídilo jeho potřebou a finančními možnostmi. Nikdy ji dále nepředával ani neprodával ani to neměl v úmyslu. Výpovědi spoluobviněných K. a R. ohledně množství marihuany, kterou mu měli prodat, označil za nepravdivé. Domnívá se, že oba jmenovaní museli být od počátku navázáni na odběratele jiného, neboť on se s nimi seznámil až mnohem později, než oni uvádějí. Jimi vyprodukovanou drogu tedy nedodávali pouze jemu, ale i někomu dalšímu, jehož nechtějí označit. K potvrzení svých údajů, kdy se obviněný seznámil se spoluobviněným K. a zda ten již v této době marihuanu prodával, navrhl vyslechnout B. S. Dále navrhl jako svědka vyslechnout svého spolupracovníka z firmy Škoda Auto A. B. R.

8. Konstatuje, že nikdy nedisponoval takovými finančními částkami, aby mohl nakoupit marihuanu v množství, jak uvádějí spoluobvinění a jak je mu kladeno za vinu a odkazuje na své majetkové poměry, které dle svých možností doložil. Poukázal i na zcela zřejmý nepoměr mezi jeho majetkovými poměry a majetkovými poměry M. K. a T. R. Pokud by se dopustil trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, musely by být jeho zisky z této činnosti mnohem vyšší než zisky K. a R. a musely by se rovněž projevit v jeho majetku.

9. Navrhoval policii, státnímu zástupci a posléze i soudu provedení kompletního finančního šetření ohledně jeho majetkových poměrů v České republice i v Polsku, jeho důkazním návrhům, ačkoliv mohly potvrdit jeho obhajobu, však bylo vyhověno jen částečně ohledně finančního šetření toliko v České republice, které jeho údaje potvrdilo. V rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. pak krajský soud nedůvodně jako nadbytečné odmítl navržené doplnění dokazování o finanční šetření jeho majetkových poměrů v Polsku. Tyto důkazy by přitom potvrdily, že se s M. K. seznámil až v roce 2020 a nemohl tedy od něj odebírat drogu již od roku 2017 (viz svědci S., R., S.), čímž by bylo potvrzeno, že K. a spol. měli i jiné odběratele. Finanční šetření by pak potvrdilo, že majetek obviněného odpovídal jeho běžnému výdělku a že nedisponoval takovými prostředky, aby mohl nakupovat drogy za miliony, natož pak dalším majetkem, který by musel vlastnit, pokud by drogy dále distribuoval. V podrobnostech obviněný odkázal na své výpovědi a všechna podání, která v dané věci učinil.

10. Obviněný dále namítá zcela důkazně nepodloženou kvalifikaci dle odst. 4 písm. c) § 283 tr. zákoníku. Ze spoluobviněných se stýkal pouze s M. K., krom počátečního kontaktu výhradně telefonicky, a to pouze tak, že se domlouvali, kolik drogy K. přiveze a za jakou cenu, další osoba, kterou on v té době neznal, mu pak drogu předala na určeném místě a zinkasovala peníze. Mezi obviněným a K. byl tedy pouze vztah prodávajícího na jedné straně a kupujícího, v tomto případě i konečného spotřebitele, na straně druhé. Předmětného jednání se nedopustil, provedenými důkazy mu ani nebylo prokázáno a bylo tedy nesprávně právně posouzeno.

11. Dodal, že po právní moci rozhodnutí byl vyrozuměn státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové o podaní spoluobviněného T. R. adresovaného Kanceláři prezidenta republiky. V něm žádá zrušení rozsudku ohledně osoby obviněného, neboť na policii a před soudy proti němu křivě vypovídal jak on, tak M. K. Vypěstovanou marihuanu od počátku prodávali jinému odběrateli, obviněnému pak jen malé množství, až od počátku roku 2020. Své doznání a výpovědi učinili proto, aby dostali nižší tresty. Hlavního odběratele neoznačili z obav z následků. Obviněného označili proto, že se nejprve domnívali, že jako cizinec nebude policií zjištěn, a proto na svých výpovědích ve svém zájmu setrvali.

12. K tomu obviněný uvedl, že tyto nové údaje korespondují s jeho obhajobou, zejména s údaji, od jaké doby drogu odebíral včetně množství, které uvedl. I z těchto důvodů měla být jeho obhajoba prověřena, a byl proto v této věci podán návrh na obnovu řízení.

13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jeho se týkající rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal v potřebném rozsahu věc znovu projednat a rozhodnout.

14. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatelovy námitky sice lze v části obsahově podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., podané dovolání je nicméně zjevně neopodstatněné.

15. Podle státního zástupce lze s dovolatelem souhlasit, že jeho odsouzení je nezanedbatelným způsobem založeno na výpovědích spoluobviněných K. a R., poukázal však, že jejich výpovědi jsou podporovány i dalšími důkazy objektivní povahy. Odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu kupř. dokládají, že spoluobvinění K. a R. dovolatele ve svých vzájemných hovorech označovali přezdívkami jako „šéf“ či „Pablo“ (zjevná narážka na Pablo Escobara), přičemž vzájemně řešili i obavy z toho, že by o něj jakožto (jediného) odběratele mohli přijít, neboť nejsou schopni produkovat tolik marihuany, kolik dovolatel požaduje. Již na základě těchto důkazů je bez pochybností vyvrácena dovolatelova obhajoba spočívající v tom, že si od spoluobviněného K. v rozmezí několika let koupil pouze cca 2 kg marihuany, a to výlučně pro svoji potřebu. Naopak z těchto důkazů vyplývá, že ve velkém množství od spoluobviněných K. a R. nakupoval marihuanu, přičemž jiný závěr, než že by tak činil v úmyslu další distribuce, je zcela iluzorní. Pokud zpochybňuje, že by disponoval dostatečnými finančními prostředky pro nákup takového množství marihuany, nutno poukázat na enormní množství peněz, jež spoluobvinění K. a R. měnili ve směnárnách z polských zlotých (prokazatelně obdržených od dovolatele za marihuanu) na české koruny.

16. Ke zpochybňované věrohodnosti spoluobviněných K. a R. státní zástupce zdůraznil, že trestní řízení je ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž je to především nalézací soud, jenž je povolán hodnotit výpověď svědků a obviněných, stejně tak jako i jejich věrohodnost, a který v hlavním líčení představuje subjekt trestního řízení nejvhodněji vybavený prostředky pro zjišťování skutkového stavu s ohledem na plné uplatnění zásad bezprostřednosti a ústnosti. Postupoval-li nalézací soud důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, nemůže odvolací ani dovolací soud sám napadený rozsudek zrušit pouze z toho důvodu, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným výsledkem – musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2726/14 ze dne 1. 4. 2015 (N 67/77 SbNU 31), body 33-34]. V dané věci odvolací soud skutková zjištění na podkladě dílčího doplnění či zopakování dokazování určitým způsobem precizoval. Žádné vybočení z logiky projednávané věci přitom nelze v předkládané věci identifikovat, přičemž závěry plynoucí z výpovědí spoluobviněných jsou podporovány i dalšími důkazy objektivní povahy. Námitky ohledně učiněných skutkových zjištění tak státní zástupce vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.

17. Pokud se dále jedná o dovolatelem citované podání spoluobviněného R. adresované Kanceláři prezidenta republiky, v němž tvrdil, že dovolatele křivě obvinil, v této souvislosti státní zástupce poukázal na to, že se dovolatel na základě stejných skutečností domáhal obnovy řízení. Jeho návrh na obnovu řízení byl přitom usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2024, č. j. 7 Nt 657/2024-40, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 15 To 12/2025, pravomocně zamítnut. Důvody, jež k tomuto procesnímu vyústění vedly, jsou uvedeny v obou citovaných usneseních, na jejichž odůvodnění pro účely vyjádření k dovolání odkázal. Podle státního zástupce nelze přehlédnout, že dovolatel i spoluobviněný R. vykonávají tresty odnětí svobody ve stejné věznici (Stráž pod Ralskem), přičemž se tam i potkávají – z průběhu trestního řízení navíc vyplynulo, že spoluobvinění R. i K. byli vůči dovolateli (minimálně) při páchání trestné činnosti spíše v podřízeném postavení, přestože právě oni byli primárními producenty marihuany. Tvrdí-li proto spoluobviněný R.: „[k] tomuto doznání jsem se rozhodl sám, jelikož mě tíží svědomí“, anebo „z důvodu mé křivé výpovědi, která poslala člověka na 11 let do vězení, zničil jsem mu život a jeho rodině, tíží mě svědomí a nemohu s tím pocitem žít“, státní zástupce vyslovil pochybnost o pravdivosti a autentičnosti uvedených tvrzení.

18. Ani námitku opomenutých důkazů neshledal státní zástupce opodstatněnou. V tomto ohledu se plně ztotožnil s odvolacím soudem, jenž se touto otázkou dostatečným a přezkoumatelným způsobem zabýval s tím, že dovolatelem uplatněné (a zamítnuté) důkazní návrhy byly nadbytečné. Za opomenutý důkaz nelze považovat ani požadavek obviněného na provedení finančního šetření na území Polska, a to v souvislosti s tvrzenými, nikoli zámožnými poměry dovolatele. Je tomu tak již proto, že po úpravě právní kvalifikace odvolacím soudem již u dovolatele odpadl kvalifikační znak „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe značný prospěch“, zjišťování majetkových poměrů dovolatele za těchto okolností nelze považovat za rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. Ani případné potvrzení nepříliš dobré finanční situace dovolatele by nevylučovalo, že on sám byl jen dalším mezičlánkem dalšího distribučního řetězce, a tedy původcem finančních zdrojů pro nákup marihuany od českých výrobců a zároveň ani koncovým beneficientem zisku z takto prováděného drogového obchodu. Z tohoto hlediska neprovedení finančního šetření v Polsku shledal za legitimní, neboť pro účely posouzení věci jde o důkaz nadbytečný.

19. Rozporoval-li dovolatel i naplnění kvalifikačního znaku ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ani v tomto směru státní zástupce neshledal dovolací argumentaci opodstatněnou. V řízení bylo prokázáno, že dovolatel obstarával marihuanu (a také hašiš) k následné distribuci do Polské republiky. Je tak zřejmý mezinárodní přesah drogové trestné činnosti, a sice částečné páchání této činnosti mimo dosah českých orgánů činných v trestním řízení, což odůvodňuje naplnění zmiňovaného kvalifikačního znaku, a to i tehdy, pokud jedním z těchto států je i Česká republika. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že minimálně spoluobvinění K. a R. byli primárními producenty marihuany, přičemž dovolatel ji od nich odkupoval se záměrem další distribuce v Polské republice. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že další distribuční kanály v Polsku se podrobněji objasnit nepodařilo. Při převozech marihuany spoluobvinění K. a R. postupovali tak, že jeli ve dvou vozidlech, přičemž to první kontrolovalo, zda na cestě není policie, o čemž by uvědomil druhého řidiče převážejícího marihuanu. Z těchto vztahů je tak zcela zřejmá dělba úkolů mezi členy, přičemž skutečnost, že dovolatel vystupoval ve vzájemných vztazích se spoluobviněnými K. a R. v pozici kupujícího, je pro posouzení, zda se jednalo o organizovanou skupinu, irelevantní. Podstatné je, že zjištěné jednání obviněných se vyznačovalo plánovitostí a koordinovaností, přičemž to byl právě dovolatel, jenž určoval poptávku po marihuaně, v jehož důsledku spoluobvinění K. a R. byli nuceni zvyšovat produkci marihuany. Zdaleka se tedy nejednalo o ryze „dodavatelsko-odběratelský“ vztah bez bližší vzájemné koordinace produkční a distribuční činnosti. Z provedeného dokazování lze uzavřít, že dovolatel spolu s dalšími spoluobviněnými působil v rámci organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž jeho námitky v tomto ohledu státní zástupce rovněž shledal neopodstatněné.

20. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno.

23. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

24. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

25. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

26. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura přitom na takovýto případ pamatuje např. rozhodnutím Nejvyššího soudu uveřejněném pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že „„… dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně“. Taktéž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

27. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z dovolací argumentace obviněného je zjevné, že jej uplatnil v jeho první (byť výslovně neoznačené) a třetí alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž obviněný popírá, že se předmětného jednání dopustil v přisouzeném rozsahu, tvrdí, že toto nebylo prokázáno, namítá, že soudy závěry o jeho vině opřely téměř výhradně o výpovědi spoluobviněných M. K. a T. R., které nesprávně vyhodnotily a přecenily na úkor výpovědi obviněného, pokud zpochybňuje jejich tvrzení, pokud jej označili jako jediného odběratele jimi vyprodukované marihuany, a že tito byli od počátku navázáni na jiného odběratele, jehož nechtějí označit, neboť on se s nimi seznámil později než uvádějí, že drogu odebíral výlučně pro svoji potřebu dle svých finančních možností, poukazuje, že na rozdíl od spoluobviněných nikdy nedisponoval takovou finanční částkou, aby mohl nakoupit jemu přisuzované množství marihuany a další. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.

28. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy zpochybnit a prosadit vlastní (pro něj příznivější) variantu skutkového děje.

29. Ke zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudu prvního stupně (byť jej výslovně nenamítá), nutno zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

30. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Krajský soud v Hradci Králové realizoval komplexní a bezvadné dokazování a to, pokud jde o jeho rozsah a svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů se přesvědčivě vypořádal.

31. Není pochyb o tom, že soud prvního stupně vyvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti z velké části popírá, je z této spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů soud prvního stupně shledal zejména ve výpovědích – doznání spoluobviněných M. K. a T. R. – pěstitelů marihuany, kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným seznámili, ale také, v jakém rozsahu a odkdy marihuanu pěstovali a zejména uvedli, že veškerou svoji produkci této drogy prodali obviněnému.

Tyto výpovědi, které soudy posoudily jako věrohodné a upřednostnily před výpovědí obviněného, pak korespondovaly i s výpovědí dalšího spoluobviněného L. J. Skutkové závěry soudů jsou dále podporovány řadou dalších, zejména listinných důkazů, z nichž lze poukázat na zprávy o majetkových poměrech obviněného K., protokoly o provedení domovních prohlídek, odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a fyzikální chemie, odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, protokoly o vydání věci, odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechnika, obsah odposlechů telekomunikačního provozu, znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny věcí movitých a předmětů, odborné vyjádření z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a další.

Ve veřejném zasedání konaném 12. 6. 2024 mimo výpovědi obviněného T. R., rovněž odvolací soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil, že na předmětném účtu MONETA Money Bank, a. s. byly ke dni 23. 5. 2024 zajištěny peněžní prostředky ve výši 2 270,81 Kč (u obviněného M. K.), na předmětných účtech Raiffeisen stavební spořitelny, a. s. byl ke dni 28. 5. 2024 zůstatek ve výši 2 345,31 Kč (u obviněného M. K.), ve výši 177 288,75 Kč (u obviněného L. J.), ve výši 137 255,19 Kč (u obviněného L. J.). Na předmětných účtech České spořitelny, a.

s. byl ke dni 31. 5. 2024 zajištěn zůstatek ve výši 64 094,93 Kč (u obviněného M. K.) a 97 235,36 Kč (u obviněného T. R.). Dále odvolací soud opětovně provedl k důkazům protokol o provedení domovní prohlídky v domě XY na č. l. 513-516, včetně fotodokumentace na č. l. 517-522 a videodokumentace na č. l. 524-526, odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie na č. l. 528-529. Nově pak odvolací soud předložil k důkazům podle § 213 odst. 1 tr. ř. listiny, které nebyly provedeny před soudem prvního stupně, byť krajský soud tyto listiny zmiňuje v odstavci 19 odůvodnění rozsudku.

Jednalo se o úřední záznam ze dne 20. 6. 2023 na č. l. 1992, sdělení jednatele EUROEXCHANGE s. r. o. na č. l. 1993, přehledy odpočtů klienta T. R. za období roku 2019-2023 na č. l. 1994-2001, přehledy odpočtů klienta M. K. za období 2020-2023 na č. l. 2002-2010 a úřední záznam ze dne 23. 5. 2023 na č. l.

818. Z těchto listinných důkazů bylo potvrzeno, že obvinění K. a R.

za shora uvedená období směnili polské zloté na české koruny a obdrželi celkovou částku ve výši 5.356.141 Kč. Nutno poznamenat, že zajištěné pokladní lístky ze směnárny EUROEXCHANGE nalezené při domovní prohlídce u obviněného T. R. jsou již obsažené v celkové částce ve výši 2.889.433 Kč, kterou v inkriminovaném období převzal (k tomu srov. body 11. – 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Soudy tak důvodně neuvěřily obhajobě obviněného K., který brojil proti celkovému množství zakoupené marihuany s tím, že zakoupil 2 kg pro vlastní spotřebu a tuto odebíral podle svých finančních možností (k tomu srov. body 11.- 13. a 20. – 21. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

32. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). 33. Pokud jde o námitky obviněného spočívající v neprovedení důkazů výslechem svědků B. S., A. B. R. a finančním šetřením ohledně jeho majetkových poměrů v Polsku, jak v dovolání namítá, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).

34. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř.

35. Současně se soud prvního stupně neopomněl zaobírat též důvody, proč nepřistoupil k doplnění dokazování navrženého obhajobou (k tomu srov. bod 25. odůvodnění rozsudku). Rovněž odvolací soud v bodě 17. odůvodnění rozsudku logicky a přesvědčivě odůvodnil zamítnutí návrhů tohoto obviněného na doplnění dokazování výslechem svědků B. S., A. B. R. a finančním šetřením ohledně jeho majetkových poměrů v Polsku konstatováním, že tyto shledal nedůvodnými. Pokud jde o výpověď B. S. uvedl, že tato byla za souhlasu stran podle § 211 odst. 6 tr. ř. čtena k důkazu u hlavního líčení dne 8. 2. 2024. Soud prvního stupně provedl dostatečné množství důkazů, doplněné ještě odvolacím soudem u veřejného zasedání dne 12. 6. 2024, přičemž návrh na výslech dvou shora uvedených svědků by nemohl nic změnit na rozhodnutí o vině a trestu obviněného. Naopak provedením takového důkazu by se soud druhého stupně provinil proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. Krajský soud rozhodně nepochybil, pokud po logické úvaze odmítl provést důkaz majetkovými poměry obviněného v Polské republice, který vyhodnotil jako nadbytečný, neboť by trestnou činnost již nepomohl nijak objasnit.

36. Obecně hmotněprávní námitkou je rovněž výhrada obviněného, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, opírající se o tvrzení, že právní kvalifikace jeho jednání ve smyslu odst. 4 písm. c) § 283 tr. zákoníku nebyla důkazně podložena, popřel svoji vedoucí roli ve skupině, namítal, že nikdy nebyl organizátor, nikoho nekoordinoval, nic nepěstoval ani nevozil. Ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nicméně svou argumentací ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení věci. Jeho námitky směřují toliko proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.

37. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle stávající judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh.

tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.

8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.

8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji.

To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v § 288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp.

zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.

38. Ve vztahu k výše označené dovolací námitce lze konstatovat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soud prvního stupně, s jehož závěry se v tomto ohledu ztotožnil i odvolací soud, upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny pachatelů na území České republiky s přesahem do Polské republiky, zabývající se mj. produkcí a následným prodejem marihuany, která se dopouštěla trestné činnosti na území více států.

Znak více států, jimiž se rozumí nejméně dva státy byl v posuzovaném případě naplněn tím, že skupina působila minimálně na území Polské republiky, ale i České republiky, přičemž byl u obviněného prokázán i rozporovaný znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, když v této souvislosti nelze pominout, že obviněný P. W. K. byl jednoznačně kontaktován prostřednictvím dalších osob polské národnosti k páchání posuzované trestné činnosti.

39. Není pochyb o tom, že obviněný P. W. K. se trestněprávního jednání dopouštěl jako člen organizované skupiny působící ve více státech, která měla přesah z České republiky do Polské republiky. U tohoto znaku pachatel totiž ani nemusí být členem takové organizované skupiny, ale postačuje, že je na její činnost navázán při svém jednání záležejícím v neoprávněném nakládání s omamnými a psychotropními látkami. V posuzovaném případě se do realizace činu objektivně zapojily více než 3 osoby, a to obvinění P.

W. K., M. K., T. R. a L. J., dále se do ní měla zapojit A. F. a dosud neztotožněná osoba, která měla v některých případech doprovázet obviněného P. W. K. v tzv. doprovodném vozidle. Provedení činu se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním. Jednotlivé úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, mezi nimiž byla nutná odpovídající návaznost, kterou musel zajistit nějaký řídící a koordinační článek.

Každý z obviněných, A. F. a dosud neztotožněná osoba měl či měl mít, v rámci struktury předmětného zprostředkování drogy pevně stanovenou pozici blíže rozvedenou ve výrokové části napadeného rozsudku. Vyhlídky na úspěšné dokončení činu významně zvyšovalo zejména to, že celá akce byla rozdrobena do méně nápadných aktů několika osob. Určení jednotlivých úloh přitom nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na něm učiněných skutkových zjištění, přičemž plánovitost a koordinace mezi obviněnými a jednotlivými ať již obviněnými či dosud neztotožněnou osobou je zřejmá ze stylu provedení.

Současně i větší počet osob podílejících se na předmětném obchodu s drogami, koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení a jednotlivé úlohy osob v řetězci ztěžovaly rozkrytí celé skupiny podílející se na obchodu s marihuanou. Jak z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě 24 vyplynulo, nevznikly žádné pochybnosti o jednání obviněného P. W. K. jako člena organizované skupiny (k tomu srov. body 48.–49. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

40. Jak odvolací soud dále uvedl, z výpovědí obviněných K. a R. vyplývaly déletrvající kontakty a prodej marihuany obviněnému K. v množství, které neodpovídalo spotřebě drogy jednou či dvěma osobami, přičemž obviněnému K. bylo známo, že drogu nakupuje od osob české národnosti a že je dovezena z České republiky a následně předána na předem smluveném místě a době na území Polské republiky v požadovaném množství a za předem sjednanou kupní cenu. Nelegální rostliny konopí byly pěstovány ve třech indoor pěstírnách umístěných v předmětných rodinných domech Královéhradeckého kraje, a to v pěstebních stanech.

Např. jízda dvěma vozidly, kdy první vozidlo (řízené obviněným K.) upozorňovalo druhé, v němž byla marihuana převážena (řízené obviněným R.) na případné policejní hlídky, způsob předání drogy tak, aby se minimalizovalo riziko odhalení trestné činnosti – na hraničním přechodu u dřevěného mostku či u lesa po přebrodění řeky v blízkosti hranic obviněným R., použití celkem deseti nejlevnějších telefonů bez GPS polohy (z toho pěti u každého z obviněných K. a K.), zastírací mluva v telefonátu ohledně marihuany (např. primalex a metr označující její množství, malování pak značí sušení) se svými rysy zcela zřejmě naplňuje kvalifikační znak zvlášť závažného zločinu uvedený v § 283 odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku (k tomu srov. bod 50 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

41. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku částečně dokonaného, částečně nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolacím soudem přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i jím aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá. Pokud obviněný poukázal na obsah podání spoluobviněného T. R. a v něm obsažené nové skutečnosti, lze jen připomenout, že tzv. nova nejsou v řízení o dovolání přípustná (srov. obdobně č. 2/1996 Sb. rozh. tr.). Ostatně obviněný této skutečnosti si byl patrně vědom, když dle vyjádření státního zástupce podal z tohoto důvodu návrh na povolení obnovy řízení. 42. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž i soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 16–29), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 6-25). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo.

IV. Závěrečné shrnutí

43. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. W. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 6. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu