11 Tdo 605/2025

11 Tdo 605/2025-2442

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněných 1. J. P., a 2. O. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 11 To 78/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 98 T 11/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. P. a O. L. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 98 T 11/2023, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech ad I, II/1a) – ch) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem v bodech I, II/1a) – ch) dokonaným, dílem v bodě II/1 ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem v bodě II/1 ukončeným ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 7 výroku rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 101 odst. 1, písm. c), odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné opatření zabrání věci blíže specifikovaných na straně 7–9 výroku rozsudku.

Obviněný O. L. byl tímtéž rozsudkem uznán vinným v bodě ad III/1, 3 pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad III/2 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 10 výroku rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné opatření zabrání věci blíže specifikovaných na straně 10–11 výroku rozsudku.

2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění ve výroku rozsudku blíže uvedených.

3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných D. Š. a J. H.

4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění J. P., O. L. a D. Š., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 11 To 78/2024, tak, že z podnětu odvolání těchto obviněných napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ve všech výrocích těchto se týkajících a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně nich znovu rozhodl tak, že obviněné J. P., O. L. a D. Š. uznal vinnými tím, že:

I. J. P. a D. Š.

v přesně nezjištěné době od srpna 2022 do září 2022 na různých místech Libereckého kraje za účelem neoprávněného dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výroby a distribuce metamfetaminu na území České republiky D. Š. v Polské republice dvakrát nakoupila od M. S., tablety léku Cirrus obsahující 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, a to v celkovém množství 1,5 kg, z něhož lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 280 g čistého hydrochloridu metamfetaminu, přičemž v prvním případě J. P. s D. Š. jel do města XY v Polsku pro 1 kg tablet léku Cirrus, který tam D. Š. koupila za 65 000 Kč a předala J. P. na zpáteční cestě z Polské republiky, a následně J. P. z něj vyráběl metamfetamin a ve druhém případě D. Š. koupila 0,5 kg tablet léku Cirrus, tento pak dovezla na území České republiky, kde ho v Libereckém kraji předala J. P., který z něj následně vyráběl metamfetamin,

II. J. P.

od přesně nezjištěné doby do dne 21. 11. 2022: - v garáži bez č. e. poblíž XY v Liberci postavené na pozemku parc. č. XY, - v jím užívaném bytě na adrese XY, Liberec, - v domě na adrese XY, XY, - v rekreačním objektu č. p. XY v obci XY v XY, - pětkrát v bytě na adrese XY, Liberec,

z léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin nebo efedrin a za využití dalších chemických látek – červeného fosforu, jódu, toluenu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné – a laboratorního a varného skla tzv. „českou cestou“ vyráběl metamfetamin nebo prováděl úkony směřující k výrobě metamfetaminu tzv. českou cestou, díky čemuž vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu,

přičemž dne 28. 4. 2022 v bytě na adrese XY, Liberec, při manipulaci s výše uvedenými látkami zapříčinil vznik požáru a přechovával 2 583 g červeného fosforu, z něhož by bylo možno vyrobit 7 850 g hydrochloridu metamfetaminu, a 1 981 g elementárního jódu, z něhož by bylo možno vyrobit 1 460 g hydrochloridu metamfetaminu,

dne 21. 11. 2022 v bytě na adrese XY, Liberec, přechovával 1,05 g metamfetaminu obsahujícího 0,69 g metamfetaminu báze (65,3 %), 169,356 g pseudoefedrinu hydrochloridu, z kterého lze reálně vyrobit 99,795 g metamfetaminu hydrochloridu, 826 g jódu, z kterého lze reálně vyrobit 387 g metamfetaminu hydrochloridu, 381 g červeného fosforu, z kterého lze reálně vyrobit 1 462 g metamfetaminu hydrochloridu, a vyrobený metamfetamin zčásti užil sám a zčásti ho distribuoval těmto osobám:

a) v době od října 2022 do dne 21. 11. 2022 na různých místech v Libereckém kraji nejméně třikrát týdně neoprávněně předával R. S., metamfetamin v množství nejméně po 0,4 g

b) v říjnu 2022 v bytě na adrese XY, Liberec, v nezjištěném množství případů neoprávněně předal M. H., nezjištěné množství metamfetaminu,

c) v létě 2022 na nezjištěném místě v Libereckém kraji jako protislužbu za obstarání léků s obsahem pseudoefedrinu jednou neoprávněně předal L. D., nejméně 2 g metamfetaminu,

d) v době od dubna 2022 do dne 21. 11. 2022 v bytě na adrese XY, Liberec, jednou za měsíc neoprávněně prodával obžalovanému J. H., metamfetamin v množství 1 g za částky 1 000 Kč,

e) od konce léta 2022 do dne 21. 11. 2022 na různých místech v Libereckém kraji jako protislužbu za poskytnutí rekreačního objektu č. p. XY v obci XY v XY neoprávněně dvakrát předal O. L., po 2 g metamfetaminu a jednou předal zdarma 1 g metamfetaminu,

f) v době od listopadu 2021 do dne 21. 11. 2022 na různých místech v Libereckém kraji v nezjištěném množství případů neoprávněně předal J. A., nezjištěné množství metamfetaminu,

g) v průběhu roku 2022 v domě na adrese XY, XY, jako protislužbu za uskladnění věcí na půdě domu na adrese XY, XY, jednou neoprávněně předal P. S., tzv. čáru metamfetaminu,

h) v době od února 2022 do dubna 2022 na různých místech v Libereckém kraji jako protislužbu za svůj odvoz neoprávněně osmkrát poskytl A. F., nezjištěné množství metamfetaminu v hodnotě 500 Kč nebo 1 000 Kč,

ch) v době od dne 14. 11. 2022 do dne 21. 11. 2022 na různých místech v Libereckém kraji třikrát neoprávněně předal zdarma S. K., po 0,1 g metamfetaminu,

III. O. L.

v době ode dne 11. 8. 2022 do dne 21. 11. 2022 poskytl obžalovanému J. P. k užívání rekreační objekt č. p. 102 v obci XY v XY s vědomím, že obžalovaný J. P. v tomto objektu z léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin a za využití dalších chemických látek – červeného fosforu, jódu, toluenu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné – a laboratorního a varného skla tzv. „českou cestou“ bude vyrábět metamfetamin,

v půdních prostorech domu na adrese XY, XY, z léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin a za využití dalších chemických látek – červeného fosforu, jódu, toluenu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné – a laboratorního a varného skla tzv. „českou cestou“

na začátku léta 2022 společně s obžalovaným J. P. prováděl úkony směřující k výrobě metamfetaminu, při nichž se popálil, a proto od těchto úkonů upustil, načež v září 2022 z pozůstatků po těchto úkonech vyrobil 1 g metamfetaminu,

a v noci ze dne 4. 11. 2022 na den 5. 11. 2022 s M. V. vyráběl nezjištěné množství metamfetaminu,

přičemž dne 21. 11. 2022 v těchto prostorách pro účely další výroby metamfetaminu přechovával 2 590 mg metamfetaminu hydrochloridu, 177 mg pseudoefedrinu báze, ze kterého by bylo možno vyrobit 104 mg metamfetaminu hydrochloridu, 65,1 g červeného fosforu, ze kterého by bylo možno vyrobit 312 g metamfetaminu hydrochloridu, 29,1 g jódu, ze kterého by bylo možno vyrobit 17 g metamfetaminu hydrochloridu, 200 ml kyseliny trihydrogenfosforečné, ze které by bylo možno vyrobit 472 g metamfetaminu hydrochloridu, 200 ml kyseliny chlorovodíkové, ze které by bylo možno vyrobit 150 g metamfetaminu hydrochloridu, a 50,7 litru toluenu, ze kterého by bylo možno vyrobit 5 070 g metamfetaminu hydrochloridu,

v době od května 2022 do října 2022 na živnostenský list Z. K., ve společnosti Verkon, s. r. o. s vědomím, že budou užity k výrobě metamfetaminu, na základě požadavku obžalovaného J. P. nakoupil vícehrdlou baňku, teploměr, 2 l kyseliny ortofosforečné (85 %), ze které lze za předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 3 929 g metamfetaminu hydrochloridu, a 1,5 kg jódu, ze kterého lze za předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 104 g metamfetaminu hydrochloridu,

přičemž obžalovaný J. P. se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2018 č. j. 4 T 12/2015-366, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2018, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 21. 9. 2019,

a obžalovaný O. L. se výše uvedeného jednání dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 7. 2022 sp. zn. 1 T 93/2020, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 54 měsíců,

a všichni obvinění jednali s vědomím, že nedisponují příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

Tím spáchali:

obviněný J. P. v bodech ad I., II. a) – ch) zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněný O. L. v bodě ad III. zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

Za to byli odsouzeni:

obviněný J. P. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 127denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 254 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 7 výroku rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné opatření zabrání věci blíže specifikovaných na str. 7 a 8 výroku rozsudku,

obviněný O. L. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 9 výroku rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo též uloženo ochranné opatření zabrání věci blíže specifikovaných na str. 9 a 10 výroku rozsudku.

5. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž nově rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněné D. Š..

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadli obvinění J. P. a O. L. prostřednictvím svých obhájců dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

7. Obviněný J. P. napadl svým dovoláním výrok o vině pod bodem II., přičemž zpochybnil právní kvalifikaci podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku – naplnění znaku „spáchal čin ve velkém rozsahu“, a v návaznosti na to rovněž výrok o trestu.

8. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení předně namítl, že byl odsouzen za držení chemické látky nezbytné k výrobě pervitinu tzv. „českou cestou“, spočívající v držení 2 583 g červeného fosforu, z něhož měl vyrobit 7 850 g hydrochloridu metamfetaminu. K zajištění této látky došlo na adrese XY, Liberec, po požáru, který způsobil při odpařování fosforu. Její množství však absolutně vybočuje z množství, které pro něj bylo reálně upotřebitelné. Ačkoliv není zřejmé, kdy s výrobou metamfetaminu započal, podle soudu k tomu došlo poté, co obviněný koupil varnu, kdy vzhledem k uvedeným prodejům musel činit kroky k výrobě metamfetaminu. Podle obviněného však rozhodným byl okamžik, kdy reálně začal činit kroky vedoucí k výrobě metamfetaminu.

9. Projevil též nesouhlas se závěrem soudů, že pervitin předávaný event. prodávaný jiným osobám [viz jednání pod body II. a) – ch)] pocházel z jeho výroby, přičemž podotkl, že se jednalo o pervitin, který měl původně pro sebe z jiných zdrojů. Z provedených důkazů není zaznamenám úspěšný var pervitinu v kvalitě, která odpovídala kvalitě pervitinu popsaného jeho jednotlivými uživateli (odběrateli). Podle soudů měl vyrábět pervitin v podstatě po celou dobu stíhaného období, tedy od dubna 2022 do svého zadržení. Důkazy se však datují až od období srpna či září 2022 do jeho zadržení. Naopak, zajištěné důkazní prostředky potvrzují, že byl, co se týká výroby metamfetaminu minimálně do začátku podzimu 2022 naprostý amatér. Úspěšný var pervitinu se mu povedl pouze jednou, a to ještě výsledný produkt byl nevalné kvality, mnohokrát zůstal ve fázi výroby tzv. „Efa“, tj. získání látky na mezistupni výroby. Závěr soudu tak nestojí na objektivně zjištěných důkazech.

10. Obviněný přiznal, že činil kroky k výrobě metamfetaminu poté, co nakoupil od spoluobviněné Š. léky Cirrus a zároveň si opatřil novou varnu. Od tohoto okamžiku, přestože se mu nikdy nepovedl žádný dokonalý var a jeho činnost spočívala pořád spíše v pokusech, nepochybně činil kroky k výrobě konkrétního (alespoň zhruba) množství metamfetaminu, a takové jednání mu je bezpochyby přičitatelné v konkrétní skutkové podstatě. Nesouhlasí však, pokud soud za jednání směřující k výrobě metamfetaminu, pokládal již jednání, v jehož rámci došlo k zahoření červeného fosforu na adrese XY, Liberec.

11. Po celé trestní řízení uváděl, že koupil varnu, jejíž součástí byly další látky potřebné k výrobě metamfetaminu, mj. i na adrese zajištěný červený fosfor, chyběla mu však základní surovina, tj. zdroj pseudoefedrinu, popř. efedrinu. Podstatné je však to, že při domovní prohlídce na uvedené adrese nebyly zajištěny chemické stopy žádného varu. Ve spise se rovněž nevyskytuje žádná informace o tom, že by před tímto datem nebo po tomto datu (v rozmezí minimálně několika měsíců) nakoupil či prodal jakékoliv významnější množství metamfetaminu (v řádu alespoň vyšších jednotek gramů) či nakoupil prekurzory nebo další látky potřebné k úspěšnému varu. Neexistuje tak jakýkoliv poznatek o jeho drogové činnosti.

12. Nepodložený je též závěr soudů, že se mu podařilo vyrobit metamfetamin ve více případech. Má za to, že není možné vždy pouze mechanicky zvážit množství zajištěných chemických látek, ale je třeba, aby pachatel měl alespoň rámcovou představu, k čemu má v úmyslu tyto látky použít, jakým způsobem a kolik jich vůbec potřebuje. Jak spoluobviněný L., tak i on sám sebe označil – pokud jde o výrobu této drogy – za naprostého amatéra, který měl pouze základní představu, jaké látky jsou k výrobě potřeba, kdy se sice o produkci metamfetaminu pokoušel, zpravidla však neúspěšně. Předmětnou varnu koupil jako celek, bez vědomí, co všechno obsahuje, přičemž nepopírá vědomost, že obsahuje nějaké chemické látky. Neznal však postup ani množství jednotlivých chemikálií potřebných k úspěšné výrobě. Množství chemických látek, které byly součástí varny, tak bylo věcí pouhé náhody, a nebylo jím obstaráno s konkrétním úmyslem vyprodukovat metamfetamin ve velkém rozsahu.

13. Rovněž zpochybnil způsob, jakým orgány činné v trestním řízení a následně soudy dospěly k určení množství metamfetaminu hydrochloridu, které bylo možné z uvedeného množství červeného fosforu specifikovaného v případě jednání proběhlých dne 28. 4. 2022 (zahoření červeného fosforu v bytě na adrese XY, Liberec) a dne 21. 11. 2022 (v bytě na adrese XY, Liberec) vyrobit. V tomto směru tak označil rozsudek za nepřezkoumatelný, když rozdíl v údajné výtěžnosti chemické látky činí počty, které se v rozsudku objevují jako nepodložená čísla bez reálného základu.

14. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, č. j. 11 To 78/2024-2278, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – ­pobočka v Liberci ze dne 5. 6. 2024, č. j. 98 T 11/2023-2144, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

15. Obviněný O. L. v rámci dovolací argumentace vyjádřil pochybnosti o rozsahu své trestné činnosti tvrzením, že tento soudy spíše odhadovaly, než by jej měly podložen důkazy.

16. Předně zdůraznil zákonný požadavek řádného zdůvodnění písemné formy rozsudku, přičemž namítl, že soudy uvedené postuláty nerespektovaly. Následně připomněl zákonné požadavky na obsah odůvodnění rozsudku s tím, že soudy při zjišťování rozhodných skutečností vycházely z doslovných výpovědí svědků, které pouze citovaly, aniž by výpovědi podrobily hodnocení jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti, a to ve vztahu k jiným důkazům. Množství omamné a psychotropní látky (velký rozsah) ve vztahu k jeho osobě tak soudy spíše dovozují, nežli prokazují. Napadený rozsudek tedy shledal nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě, tedy k velkému rozsahu psychotropní látky, k jejíž výrobě měl opatřit prostředky spoluobviněnému P.

17. S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3741/11, ze dne 28. 6. 2012, zdůraznil, že princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Odsuzující výrok může mít zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Tento požadavek však nebyl ohledně jeho jednání splněn.

18. Opakovaně též upozornil na skutečnost, že (v souladu se zásadou in dubio pro reo) je třeba vycházet z nejmenšího množství uvedené látky (v daném případě jódu), a ne z potencionálního největšího množství dané látky (za předpokladu, kdy další komponenty chyběly). Namítl, že ani on ani obviněný P. neměli k dispozici další látky (zejména prekurzor v potřebném množství, z něhož by mohl být extrahován pseudoefedrin) v takovém rozsahu, aby mohli zjištěné množství kyseliny ortofosforečné a jódu reálně a bezprostředně použít. Má za to, že teprve v případě opatření všech dalších potřebných látek nutných k výrobě metamfetaminu v rozsahu, k němuž mohlo být využito zjištěné množství látek a teprve po zahájení samotného procesu výroby metamfetaminu, by jednání obviněného P. přešlo do fáze pokusu ve smyslu zákonného ustanovení.

19.V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný v podrobnostech vytkl též porušení svých procesních práv souvisejících s prostudováním trestního spisu. V této souvislosti namítl, že mu nebylo v rámci přípravného řízení umožněno jeho prostudování za přítomnosti jeho obhájce. V prvním termínu stanoveném policejním orgánem se on sám prostudování spisu ze zdravotních důvodů účastnit nemohl a požádal o termín nový. U následujícího nově ustaveného termínu již přitom nebyla dodržena třídenní lhůta a policejní orgán prostudování provedl přesto, že se jeho obhájce nemohl dostavit z důvodu kolize s jiným jednáním. Obviněný tak má za to, že jeho procesní práva byla porušena, neboť neměl v přípravném řízení možnost seznámit se se spisem za přítomnosti svého obhájce, neměl možnost se k nashromážděným důkazům vyjádřit ani neměl možnost učinit návrhy na doplnění dokazování. Tento postup označil za nezákonný, přičemž se neztotožnil ani s tím, jak se s touto jeho námitkou vypořádaly soudy. Soud prvního stupně měl totiž podle jeho mínění z důvodu existence naznačené vady věc vrátit státnímu zástupci k došetření. Kromě toho namítl, že spoluobviněný P., u něhož k prostudování spisu došlo již dne 9. 11. 2023, se nemohl seznámit s jeho novým výslechem, který proběhl až dne 10. 11. 2023.

20. V následující pasáži dovolání obviněný opětovně zpochybnil naplnění zvlášť přitěžující okolnosti vyjádřené „velkým rozsahem“. Poukázal, že k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) dochází také tehdy, pokud orgány veřejné moci nesprávně aplikují právní normy a právní závěry v jejich rozhodnutích se dostávají do extrémního nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Nesouhlasí tak s právní kvalifikací jemu přisouzeného skutku, neboť je přesvědčen, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno jako jednání uskutečněné ve značném rozsahu, nikoliv ve velkém rozsahu.

21. Dále namítl, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s veškerými okolnostmi, tedy nezjišťovaly, na co fakticky byly zakoupené látky vůbec použity, zda vůbec byly využity k výrobě „pervitinu“, ani nebylo řešeno množství účinné látky. Není tak možné bez pochyb učinit závěr, že bylo nebo by mohlo být vyrobeno výše uvedené množství, a to zejména s ohledem, na to, že při „výrobě“ spoluobviněným P. bylo činěno mnoho chyb, hodně látek bylo jeho neodborností zničeno a nebyla získána kvalitní látka s odpovídající účinnou složkou. S určitostí tak nebylo objasněno množství vyrobené látky, nebyla řádně doložena a objasněna otázka existence účinné složky v souvislosti se zajištěnými látkami.

22. Soudy se rovněž nevypořádaly ve vztahu k rozsahu spáchání trestného činu podpůrně i s dalšími okolnostmi, za nichž byl čin spáchán – zejména způsobem, jakým obviněný nakládal s látkami, které koupil pro obviněného P., zda u konečných konzumentů hrozila újma a další jiné skutečnosti. Poukázal, že pokud by se skutečnosti uvedené v napadeném rozsudku zakládaly na pravdě, není příliš pravděpodobné, že by měl potřebu žádat obviněného P. o jednotky gramů metamfetaminu. Zákonný znak svědčící pro přísnější právní kvalifikaci po zohlednění výše uvedeného, tak nebyl naplněn (viz usnesení NS ve věci sp. zn. 7 Tdo 407/2014).

23. Za nesprávné obviněný označil závěry soudů ohledně jeho zavinění vzhledem ke kvalifikované skutkové podstatě. Svědek S. v rámci svědecké výpovědi výslovně potvrdil, že to byl prvotně on, kdo rekreační objekt č.p. 102 v obci XY obviněnému P. zapůjčil a jeho svědectví nebylo ani v rámci dokazování během hlavního líčení žádným způsobem zpochybněno. On sám v této záležitosti figuroval jako zprostředkovatel a původně ani nevěděl, k čemu obviněný P. objekt potřebuje. Výpověď svědka S., a především pak skutečnost, že dovolatel neměl žádné oprávnění obviněnému P. objekt poskytnout, však soud mlčky přešel. Jeho zavinění je proto třeba hodnotit se zřetelem k samotnému počátku umožnění pobytu P. v objektu (svědek S. výslovně uvedl, že mu objekt přenechal za účelem bydlení). Zjevně tak jeho činnost v daném případě nesměřovala k vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

24. Obviněný sice připustil, že byl dlouhodobým uživatelem návykových látek, oproti spoluobviněnému P., který nabyl distribucí návykových látek peněžní prostředky v řádu statisíců korun, kdy některé mu byly zabaveny, jiné odcizeny obviněnou Š., však byl pouhým uživatelem, ne osobou, která by z návykových látek měla jakýkoliv prospěch. V napadeném rozsudku není popsán, byť jen jeden konkrétní případ, kdy by obviněný drogu někomu poskytl či jakýkoliv způsobem na návykových látkách finančně profitoval. Žádný takový případ nevyplývá ani z odposlechů, které jsou součástí spisového materiálu. Soud prvního stupně v rozsudku zmiňuje konverzaci mezi ním a V. či L. Ačkoliv z této komunikace nevyplývá vůbec nic konkrétního, soud tuto komunikaci vykládá po svém, tj. způsobem pro obviněného nejméně příznivým. Při respektování zásad trestního práva by však z této komunikace neměl vyvozovat vůbec nic, neboť je neurčitá a nemá oporu v dalším důkazním materiálu. Fakticky se jedná o běžnou komunikaci mezi uživateli návykových látek, jejichž vnímání reality často neodpovídá skutečnosti, a kteří mají tendenci přehánět a chvástat se. Jedinou skutečnost, kterou odposlechy dokazují je fakt, že obviněný byl uživatelem pervitinu, který si (pro sebe) snažil opatřovat. Odvolací soud se nicméně k této komunikaci nijak nevyjádřil a odvolací argumenty v této části mlčky přešel.

25. V návaznosti na to obviněný poukázal, že zavinění se nepresumuje a je třeba ho dokazovat, přičemž „se musí vztahovat ke všem skutečnostem, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu“ (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 182), a tedy „musí proto zahrnovat příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem, účinkem (v jejich požadovaných formách), tj. včetně objektu a předmětu útoku“ (viz KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 281). Jak je nicméně z obsahu napadeného rozsudku zřejmé, naplnění subjektivní stránky v něm není řádně doloženo.

26. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, č. j. 11 To 78/2024-2278, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 6. 2024, č. j. 98 T 11/2023-2144, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

27. Ve svých vyjádřeních k podaným dovoláním státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněných předně poukázal, že podaná dovolání obou obviněných jsou opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy beze zbytku a správně vypořádaly. V návaznosti na to připomněl např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/20023.

28. Pokud jde o dovolání obviněného J. P. opřené především o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., to je z významné části vystavěno na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového (a z pohledu dovolatele vadného) hodnocení důkazů, dospěly. Obviněný tedy (kromě výhrad zpochybňujících soudy dovozený úmysl vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu, k nimž se státní zástupce stručně vyjádřil v pasáži věnované dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.) vylučuje, že by se mu podařilo vyrobit pervitin ve více případech, a současně nesouhlasí se závěrem soudů, že v případě jeho distribuce [skutky II. a) – ch)] se jednalo o drogu, kterou skutečně vyrobil. Sám sebe totiž označuje za osobu zcela neznalou přesné výroby metamfetaminu a tvrdí, že o tuto se spíše neúspěšně pokoušel.

29. Pokud jde o námitky vztahující se ke skutkovým zjištěním, obviněný primárně realizuje vlastní výklad důkazů a formuje vlastní skutkové závěry. Obecně sice takto přednesené výhrady pod žádný (ani shora uvedený) dovolací důvod nespadají, podle státního zástupce však nelze pominout, že oporou uvedeným námitkám je obviněným primárně akcentovaný klíčový důkaz, totiž vlastní popěrná obhajoba. Právě s ní mají být některé skutkové závěry soudů v nesouladu. Uvedené dvě námitky obviněného tak s velkou mírou tolerance pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné z důvodů, které již v rámci odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly oba soudy.

30. Státní zástupce uvedl, že nedostatek tzv. extrémního rozporu lze dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování. Nemůže být proto založen pouhou situací, kdy obviněný v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů dospěje k odlišným skutkovým závěrům než soudy a onen zjevný rozpor odvozuje právě jen z nesouladu skutkových zjištění soudů v porovnání se svou představou o tom, jak skutkový děj proběhl. Takovou vadou však odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť veškerá skutková zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jejichž správnost aproboval rovněž Vrchní soud v Praze z řádně provedených a procesně použitelných důkazů a po jejich vyhodnocení, nepochybně dovodit lze.

31. Poukázal, že soudy především důvodně neuvěřily dovolací námitce obviněného, že byl v té době naprostý laik a o výrobu pervitinu se pokoušel zpravidla neúspěšně. V návaznosti na provedené důkazy mj. přiléhavě akcentovaly, že již přinejmenším v závěru měsíce dubna 2022 prakticky ovládal proces výroby metamfetaminu a byl schopný ho dovést do úspěšného konce, přičemž výrobu pervitinu realizoval a v několika případech i úspěšně provedl opakovaně, byť konkrétní rozsah vyrobené drogy spolehlivě zjištěn nebyl.

32. O zčásti úspěšné výrobě konečného „produktu“ pak svědčí i další zjištění, že vyrobený pervitin kromě užití pro vlastní potřebu distribuoval dalším zájemcům, a to formou darování, poskytnutí za protislužbu či prodeje. Soudy právem neuvěřily lživé obhajobě dovolatele, podle níž se v případě distribuce jednalo výlučně o pervitin, který měl od jiné osoby primárně pro svou potřebu a tento pouze v několika případech „přeprodal“ či převedl jiným zájemcům.

33. Nelze sice vyloučit, že část distribuovaného pervitinu mohla pocházet i z jiných zdrojů než z výroby dovolatele, nepochybně však z podstatné části šířil právě metamfetamin, který sám vyrobil. Jak v této souvislosti přiléhavě zmínil soud prvního stupně, důvodem pro zakoupení varny obviněným bylo mj. to, aby si metamfetamin sám vyrobil a nemusel ho shánět. Pokud se mu podařilo pervitin přímo vyrobit – a tuto skutečnost vzaly soudy za spolehlivě prokázanou – a to dokonce ve více případech, než sám dovolatel doznal (doznal pouze dvě úspěšné výroby nezjištěného množství drogy), nedávalo by smysl, aby drogu dále pokoutně sháněl od jiné osoby, a poté ji přeprodával či předával dalším osobám. V této souvislosti státní zástupce upozornil rovněž na odvolacím soudem zmíněný telefonický hovor obviněného na tísňovou linku Policie ČR ze dne 3. 5. 2022, z jehož obsahu lze dovodit, že obviněný byl při výrobě metamfetaminu úspěšný ve více případech. Mj. zde výslovně uvedl, že „…ňák jakoby i vyrábím ten pervitin a já to dýluju lidem…“. Z uvedeného tedy vyplývá, že při výrobě metamfetaminu byl úspěšný vícekrát, byť samozřejmě nelze učinit konkrétní závěr, v kolika případech a v jakém množství koncový produkt vyrobil. Podle státního zástupce tak skutkovým zjištěním soudů nelze nic vytknout, tato jsou správná a s provedenými důkazy souladná.

34. Dodal, že pod označený (ani jiný) dovolací důvod nelze podřadit výhradu dovolatele v jejímž rámci zpochybnil faktickou správnost odborných expertiz z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, jež byla určující pro objasnění množství hydrochloridu metamfetaminu, který bylo možno získat z červeného fosforu, s nímž nakládal. I kdyby tedy bylo připuštěno, že závěry jedné z expertizy (či obou) nejsou zcela přesné a realitě odpovídají jen rámcově, bezpochyby by i v takovém případě množství hydrochloridu metamfetaminu, který potenciálně bylo možné vyrobit, významně přesáhlo spodní hranici rozhodující pro určení velkého rozsahu (oněch 600 g hydrochloridu metamfetaminu). Obviněný totiž v případech, jež zmiňuje, přechovával více než 2.500 g červeného fosforu určeného k výrobě pervitinu (viz požár v bytě v Liberci na ulici XY dne 28. 4. 2022) a dále 381 g červeného fosforu (zajištěný dne 21. 11. 2022 při domovní prohlídce v Liberci v bytě na ulici XY).

35. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod který lze podle státního zástupce s velkou dávkou tolerance podřadit výtku, v jejímž rámci dovolatel zpochybnil naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, přičemž nesouhlasil se závěry soudů, podle kterých obstaral chemikálie a léčiva v úmyslu vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu. I v tomto případě se však jedná o námitku postrádající opodstatnění.

36. Pokud jde o teoretické úvahy klíčové pro dovození okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby určené rozsahem spáchané (či potenciálně páchané) trestné činnosti, státní zástupce odkázal např. na úvahy Vrchního soudu v Praze v odůvodnění jeho rozsudku. Z pohledu určení rozsahu má primárně význam především kvantitativní hledisko, kdy je tedy namístě vycházet především z množství drogy, s níž pachatel nakládal. Ze závěrů obsažených v rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, i ve stanovisku trestního kolegia téhož soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, pak vyplývá, že z kvantitativního hlediska je u metamfetaminu „velkým rozsahem“ neoprávněné nakládání alespoň s 1.500 g této drogy, respektive – lze-li určit množství účinné látky v droze obsažené – neoprávněné nakládání s takovým jeho množstvím, v němž je obsažena účinná látka (metamfetaminová báze) v množství nejméně 500 g, respektive – je-li účinná látka obsažena v droze ve formě soli (hydrochloridu) – v množství nejméně 600 g.

37. V posuzované věci bylo prokázáno, že obviněnému se sice v několika případech metamfetamin vyrobit podařilo, jeho přesné množství však specifikovat nelze. Za podstatnou z pohledu naznačené dovolací námitky státní zástupce označil skutečnost, že dovolatel byl uznán vinným „pouze“ přípravou k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jež měla – pokud jde o nejpřísnější právní kvalifikaci – spočívat v úmyslném vytvoření podmínek pro neoprávněné vyrobení psychotropní látky ve velkém rozsahu, a to opatřením prostředků a nástrojů k jeho spáchání. Obviněný si přitom obstaral varnu, léčiva a chemické látky v takovém rozsahu, kdy jen z červeného fosforu bylo možno vyrobit hydrochlorid metamfetaminu v množství, jež mnohonásobně přesahovalo spodní hranici velkého rozsahu. Dodal, že další okolnosti charakterizující spáchané trestněprávní jednání, které tvoří podpůrné (tzv. kvalifikační) hledisko pojmu velký rozsah ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, u dovolatele nebyly dány v natolik výjimečné či neobvyklé intenzitě v jeho prospěch, aby ve svém souhrnu převážily a umožnily tak dojít k závěru, že fakticky nevytvářel podmínky pro neoprávněné vyrobení psychotropní látky ve velkém rozsahu. Je tomu dokonce naopak, neboť další okolnosti doprovázející jeho trestnou činnost – kupříkladu ziskuchtivou pohnutkou vedené neoprávněné nakládání konkrétně s metamfetaminem, který patří mezi tzv. tvrdé drogy – potvrzují správnost závěru, že se jednání, jímž byl uznán vinným, dopustil v takovém rozsahu, jaký mu přičítá odsuzující rozsudek.

38. Poukaz obviněného na skutečnost, že obstarané množství chemických látek bylo jen náhodné a z ničeho nevyplývá jeho úmysl vyrábět pervitin ve velkém rozsahu, přitom nemůže obstát. V projednávané věci bylo spolehlivě prokázáno, že si (společně se spoluobviněnými) přinejmenším červený fosfor a jód (a se spoluobviněnou Š. také lék Cirrus), opatřil jako předměty nutné a určené výlučně k budoucí, opakované a kontinuální výrobě metamfetaminu. Přitom je zřejmé, že pokud by metamfetamin neprodukovali, pro uvedené chemické látky by neměli jiné využití a neměli by ani důvod je nakupovat a přechovávat. I s ohledem na investované prostředky tak má státní zástupce za to, že dovolatel měl v úmyslu vyrábět pervitin v maximálním reálně uskutečnitelném rozsahu, neboť varnu a potřebné chemikálie a léčiva si rozhodně neobstaral jen na zkoušku a pro produkci nějakého minimálního množství drogy.

39. Pokud jde o dovolání obviněného O. L., ten poukázal na údajnou vadu trestního řízení související s prostudováním spisu. Podle státního zástupce však takovou námitku ryze procesní povahy pod žádný z obviněným vytýkaných dovolacích důvodů podřadit nelze. Jiný dovolací důvod, např. ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jímž by namítal nepřítomnost obhájce při tomto úkonu, přitom obviněný neuplatnil. Současně platí, že v obecné rovině sice nelze vyloučit zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení ani v případě, dojde-li nezákonným postupem formálně nenaplňujícím některý z označených dovolacích důvodů k natolik zásadnímu porušení práv obviněného (práva na obhajobu, práva na spravedlivý proces), pro které rozhodnutí soudů nemohou obstát, v daném případě však takovou vadu dovodit nelze.

40. Státní zástupce zdůraznil, že s uvedenou námitkou se již vypořádaly oba soudy v rámci rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě (viz odst. 10. až 14. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 12. 2023, č. j. 98 T 11/2023-1913), resp. o zamítnutí jeho stížnosti proti ponechání ve vazbě (viz odst. 5. a 6. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 11 To 21/2024). Žádný ze soudů přitom nehledal důvody, pro které by bylo nutné věc vracet do přípravného řízení. Jediný rozdíl v jejich argumentaci byl v tom, že zatímco Vrchní soud v Praze neshledal, že by bylo přípravné řízení touto vadou vůbec zatíženo, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v postupu policejního orgánu souvisejícím s prostudováním spisu pochybení dovodil, dospěl nicméně k závěru, že toto porušení nebylo takové povahy, aby nemohlo být napraveno v řízení před soudy. Státní zástupce se ve vztahu k řešené problematice ztotožnil s argumenty Vrchního soudu v Praze, na které odkázal.

41. K uvedenému dodal, že prostudování spisu je právem obviněného a obhájce, nikoli jejich povinností. Jedná se přitom o samostatné právo obviněného a jeho obhájce, přičemž žádné ustanovení trestního řádu ani nestanoví povinnost prostudovat spisy společně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 7 Tz 81/2000). Obviněný tedy není oprávněn určovat, že spis po skončení vyšetřování prostuduje výlučně v přítomnosti obhájce.

42. V dané trestní věci jak obhájce, tak obviněný L., byli o termínu prostudování spisu, které mělo proběhnout dne 6. 11. 2023, vyrozuměni řádně a včas, s dostatečným předstihem významně přesahujícím zákonem požadované nejméně tři dny. Obhájce se k tomuto úkonu do věznice také dostavil a obviněný jeho provedení odmítl ze zdravotních důvodů. To nic nemění na tom, že obhájci bylo v důsledku včasného vyrozumění umožněno realizovat jeho právo prostudovat spis (byť bez současného prostudování obviněným), a bylo jen na jeho rozhodnutí, zda tohoto práva uvedeného dne využije či nikoli. Policejní orgán současně vyhověl požadavku obviněného a termín prostudování – již bez nutnosti zachování nejméně třídenní lhůty – přesunul na nové datum, o čemž kromě obviněného vyrozuměl znovu i obhájce. Ten se prostudování odmítl účastnit z důvodu kolize s jiným jednáním, obviněný však své právo realizoval a spis prostudoval sám. Za dané situace je státní zástupce toho názoru, že policejní orgán nepochybil, svou povinnost splnil a obviněnému a jeho obhájci jejich právo na prostudování spisu realizovat umožnil. Námitka, v jejímž rámci byla zpochybněna bezvadnost prostudování spisu u spoluobviněného P., se již netýká osoby obviněného L. Obviněný je přitom oprávněn podat dovolání jen ve svůj prospěch a pouze proti takovému výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká (kupř. rozhodnutí publ. pod č. 26/2012 Sb. rozh. tr.). Proto nemůže podat dovolání např. ve prospěch či v neprospěch spoluobviněného, zúčastněné osoby apod.

43. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitky, jež jsou vystavěny pouze na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového (a z pohledu dovolatele vadného) hodnocení důkazů dospěly. Výlučně jejich prostřednictvím dovolatel rozporuje správnost výpočtu množství metamfetaminu, který bylo možno jejich aktivní činností vyrobit. Takový druh námitek se ale s uvedeným dovolacím důvodem míjí. Pouhý nesouhlas dovolatele se způsobem určení množství potenciálně vyrobeného metamfetaminu, který soudy provedly na základě řádného vyhodnocení všech provedených důkazů (zejména výslechy spoluobviněných, zajištěné odposlechy, odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, a taktéž stopy zajištěné v rámci domovních prohlídek) totiž ještě neznamená, že skutková zjištění soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Takovou vadou přitom odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť veškerá skutková zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jejichž správnost aproboval rovněž Vrchní soud v Praze, z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze. To se týká i problematiky množství metamfetaminu, který spoluobvinění – dovolatele nevyjímaje – vyrobili, respektive jehož výrobu zamýšleli a připravovali.

44. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podle státního zástupce podřadit toliko výtky, v jejichž rámci dovolatel jednak tvrdí, že on ani spoluobviněný P. neměli k dispozici další látky (zejména prekurzor) v množství potřebném pro to, aby mohli ve spojení s dalšími chemikáliemi a předměty, jimiž disponovali, vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu, a současně vylučuje zavinění zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V obou případech se však jedná o námitky neopodstatněné.

45. K první námitce státní zástupce připomněl, že jednání obviněného bylo posouzeno „jen“ jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

46. Platí přitom, že skutek spočívající v přechovávání chemikálií a dalších věcí za účelem prokazatelné budoucí výroby metamfetaminu, lze za splnění dalších podmínek posoudit jako přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 a § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku i v případě, že pouze jedna z látek přechovávaných pachatelem postačuje k výrobě takového množství metamfetaminu, aby byl čin spáchán ve velkém rozsahu (např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022 sp. zn. 5 To 24/2022 publikovaný pod č. 29/2024 Sb. rozh. tr.). Nakládal-li tedy dovolatel podle skutkových zjištění soudů v rámci aktivit směřujících k následné výrobě metamfetaminu mimo jiné s pomocnou chemickou látkou jódem v množství 1.500 g, z něhož by bylo možné vyrobit metamfetamin hydrochlorid v množství 1.104 g, závěr soudů o naplnění uvedené zvlášť přitěžující okolnosti (ve stadiu přípravy) byl již jen s ohledem na toto zjištění zcela namístě.

47. Opodstatnění postrádá i námitka, v jejímž rámci obviněný rozporoval zavinění zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Platí, že zmíněnou okolnost lze zavinit i z nedbalosti podle § 17 písm. b) tr. zákoníku. V projednávané věci bylo spolehlivě prokázáno, že dovolatel si společně se spoluobviněnými příslušné látky opatřili jako předměty nutné a určené výlučně k budoucí, opakované a kontinuální výrobě metamfetaminu. Přitom je zřejmé, že pokud by metamfetamin neprodukovali, pro uvedené chemické látky by neměli jiné využití a neměli by ani důvod je nakupovat a přechovávat. Podle státního zástupce tak i s ohledem na investované prostředky měl dovolatel v úmyslu vyrábět pervitin v maximálním uskutečnitelném rozsahu, neboť předměty k tomu určené si rozhodně neobstaral jen na zkoušku a pro produkci nějakého minimálního množství drogy (např. 1 g, 5 g, 10 g…). O zavinění uvedeného těžšího následku tak není pochyb.

48. Závěrem státní zástupce připomněl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo rozhodnutí odpovídající jeho představám. Uvedeným základním právem je zajišťován „pouze“ nárok na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto aspekty přitom v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli naplněny byly a rozhodnutím soudů tudíž nelze ničeho vytknout.

49. Nemohlo proto dojít ani k porušení obviněným zmiňované zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002 sp. zn. IV. ÚS 154/02 se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. V posuzované trestní věci však žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.

50. Státní zástupce uzavřel, že soudy učinily správná skutková zjištění, přičemž výhrady nelze mít ani k Vrchním soudem v Praze přisouzené právní kvalifikaci činu oběma obviněným. S ohledem na výše uvedené závěrem navrhl, aby obě podaná dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

51. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

52. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

53. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

54. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

55. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, a rovněž i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pamatuje na takové situace řadou rozhodnutí (např. usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022), z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Dovolání obviněného J. P.

56. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný jej uplatnil v jeho první alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obviněného s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy podle jeho názoru vyhodnotily nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti způsobu hodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž popírá, že se mu podařilo vyrobit pervitin ve více případech, nesouhlasí, že v případě distribuce (skutky II./a) – ch)/ se jednalo o drogu, kterou skutečně vyrobil, neboť je osobou zcela neznalou přesné výroby metamfetaminu, o kterou se spíše neúspěšně pokoušel, pokud zpochybnil správnost závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie určujících množství metamfetaminu, který by bylo možno získat z červeného fosforu, s nímž nakládal a další. V důsledku toho shledal, že skutková zjištění stran jemu přisouzené trestné činnosti neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.

57. Podstata dovolací argumentace obviněného spočívá v tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jeho vině přisouzeným trestným činem nemají podklad v provedených a soudy hodnocených důkazech, a to na podkladě snahy dovolatele důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.

58. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění je nutno zdůraznit, že jeho existence předpokládá takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů ze strany nižších soudů s tím, že provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily. Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.

59. Podle Nejvyššího soudu bylo na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně, které se také staly dostatečným podkladem pro vyslovený závěr o vině obviněného a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.

60. Pokud obviněný J. P. popírá, že by v bytě v Liberci, XY úspěšně vyrobil metamfetamin, neboť byl naprostý laik a o výrobu pervitinu se spíše neúspěšně pokoušel, odvolací soud poukázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, že mimo doznání obviněného rovněž stopy, nacházející se v prostoru celého bytu, kde byla provedena domovní prohlídka svědčí pro závěr, že v předmětném bytě minimálně činil úkony směřující k výrobě metamfetaminu, což sušení červeného fosforu (které nebylo dokončeno z důvodu vzniku požáru) za účelem jeho dalšího využití při výrobě metamfetaminu, jednoznačně je. Rovněž z obsahu telefonického hovoru ze dne 3. 5. 2022 (hovor na tísňovou linku 158 – č. l. 1398) lze jednoznačně dovodit, že obviněný nebyl úspěšný pouze v jednom případě, jak tvrdí, ale vzhledem k tomu, že výslovně uvedl, že:….“ňák jakoby i vyrábím ten pervitin a já to dýluju lidem….“, lze dovodit, že byl úspěšný při výrobě metamfetaminu vícekrát, byť z daného hovoru nelze konkrétně určit, v kolika případech a v jakém množství se tak stalo (šlo přinejmenším o jeden pokus ukončený zahořením červeného fosforu v bytě na ul. XY, dále o pokus o extrakci pervitinu ve XY na ul. XY, dále o výrobu v garáži poblíž XY ulice v Liberci, v chatě v obci XY, a nejméně v pěti případech (a to v některých případech i podle doznání obviněného úspěšně) v Liberci v bytě na ulici XY. K tomu je nutno zdůraznit že obviněný obsah tohoto telefonického hovoru nerozporoval ani v přípravném řízení ani v řízení před soudem prvního stupně.

61. O zčásti úspěšné výrobě konečného „produktu“ pak svědčí i další zjištění, že vyrobený pervitin, kromě užití pro vlastní potřebu, obviněný distribuoval dalším zájemcům, a to formou darování, poskytnutí za protislužbu či prodeje. Doznal-li, že poskytl metamfetamin osobám uvedeným v bodě II./ a) – c), e) – c) v množství zde uvedeném, soudy důvodně neuvěřily jeho obhajobě, že tento sám nevyrobil, ale jednalo se výlučně o pervitin, který měl od jiné osoby primárně pro svou potřebu a pouze v několika případech jej „přeprodal“ či převedl jiným zájemcům. Rovněž jestliže důvodem pro zakoupení varny bylo, aby si metamfetamin vyrobil pro vlastní potřebu a nemusel ho shánět, nedává smysl, aby vedle toho stále sháněl metamfetamin za účelem distribuce těmto osobám, neboť tím problém se sháněním metamfetaminu neeliminoval. Nelze sice vyloučit, že část distribuovaného pervitinu mohla procházet i z jiných zdrojů než z jeho výroby, nepochybně však z podstatné části distribuoval metamfetamin, který sám vyrobil. K tomu soud navíc poukázal, že z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný vyrobil metamfetamin častěji, než připouští, a tudíž mohl disponovat dostatečným množstvím metamfetaminu k jeho distribuci. Ačkoli totiž tvrdil, že v říjnu 2022 a listopadu 2022 metamfetamin vyráběl pouze u J. H. v XY ulici, z odposlechu vyplynulo, že tak činil i na jiných místech. Rovněž obviněnému neuvěřil, pokud ve vztahu ke skutku v bodě II./d) popíral, že by metamfetamin prodával i obviněnému H. (k tomu srov. bod 113 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

62. Důvodnost nelze přiznat ani námitce, jíž obviněný poukazoval na nepřesné časové uvození páchání stíhaného jednání, kdy uvedl, že se trestné činnosti dopouštěl až od srpna 2022 a nikoliv od dubna 2022. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění, které ani sám nerozporoval, minimálně již v dubnu 2022 se dopouštěl prodeje metamfetaminu J. H. a s distribucí svědkům J. A. či A. F. [skutky II./d, f), h)] započal ještě před dubnem 2022, který byl soudy ustaven jako nejzazší moment, kdy byl schopen pervitin vyrábět.

63. Toliko za polemiku se skutkovými zjištěními nutno považovat námitku, jíž obviněný zpochybnil faktickou správnost odborných expertíz z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, jež byla určující pro objasnění množství hydrochloridu metamfetaminu, který bylo možno získat z červeného fosforu, s nímž obviněný nakládal. Lze dodat, že je obecně známou skutečností, že z červeného fosforu lze vyrobit násobné množství metamfetaminu (i hydrochloridu metamfetaminu). I kdyby tedy bylo připuštěno, že závěry jedné z expertizy (či obou) nejsou zcela přesné a realitě odpovídají jen rámcově, bezpochyby by i v takovém případě množství hydrochloridu metamfetaminu, který potenciálně bylo možné vyrobit, významně přesáhlo spodní hranici rozhodující pro určení velkého rozsahu (oněch 600 g hydrochloridu metamfetaminu). Obviněný totiž v případech, jež zmiňuje, přechovával více než 2.500 g červeného fosforu určeného k výrobě pervitinu (viz požár v bytě v Liberci na ulici XY dne 28. 4. 2022) a dále 381 g červeného fosforu (zajištěný dne 21. 11. 2022 při domovní prohlídce v Liberci v bytě na ulici XY).

64. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

65. Za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného J. P., jimiž zpochybnil naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, přičemž nesouhlasil se závěry soudů, podle kterých obstarával chemikálie a léčiva v úmyslu vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu. Shodně s obviněným O. L., který rovněž namítá, že ani on ani obviněný J. P. neměli k dispozici další látky (zejména prekurzory) v množství potřebném pro to, aby mohli ve spojení s dalšími chemikáliemi a předměty, jimiž disponovali, vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu, tak oba obvinění rozporovali naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve velkém rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

66. Nejvyšší soud připomíná, že k problematice posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku a příslušných rozsahů v něm vymezených, existuje ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura. Stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud (trestní kolegium) dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta.

V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé.

Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. U pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 gramů účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu, za „velký rozsah“ se pak považuje 1.500 gramů metamfetaminu s obsahem minimálně 500 gramů účinné psychotropní látky metamfetaminu či 600 gramů soli hydrochloridu.

67. K výkladu příslušných rozsahů (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh.

tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.

Z citované judikatury však jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.

4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).

68. Jak vyplývá ze skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku obvinění neoprávněně nakládali nejen s metamfetaminem, ale i s dalšími látkami specifikovanými ve výroku rozsudku. Obviněný J. P. mj. s prekursorem – konkrétně s červeným fosforem v množství 2 583 gramů, ze kterého by bylo možné vyrobit metamfetamin hydrochlorid v množství 7 850 gramů. Ani další okolnosti charakterizující spáchané trestněprávní jednání, které tvoří další, podpůrné (tzv. kvalifikační) hledisko pojmu „velký rozsah“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nejsou u obviněného P. dány v natolik výjimečné či neobvyklé intenzitě v jeho prospěch, aby ve svém souhrnu převážily a umožnily dovodit, že obviněný nevytvářel podmínky pro neoprávněné vyrobení psychotropní látky ve velkém rozsahu. Je tomu dokonce naopak, poněvadž tyto další okolnosti – obviněný neoprávněně nakládal s metamfetaminem, který patří mezi tzv. tvrdé drogy, a se ziskuchtivou pohnutkou přispívají k jednoznačnému závěru, že se jednání, jímž byl uznán vinným, dopustil v takovém trestněprávně relevantním rozsahu, jaký mu přičítá rozsudek.

69. Obdobné závěry odvolací soud shledal i ohledně obviněného O. L., který nakládal mj. s pomocnou chemickou látkou jódem v množství 1 500 gramů, ze kterého by bylo možné vyrobit metamfetamin hydrochlorid v množství 1 104 gramů, nehledě na další látky určené k výrobě pervitinu. Další okolnosti charakterizující spáchané trestněprávní jednání, které tvoří další, podpůrné (tzv. kvalifikační) hledisko pojmu „velký rozsah“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nejsou u obviněného L. dány v natolik výjimečné či neobvyklé intenzitě v jeho prospěch, aby ve svém souhrnu převážily a umožnily tak dovodit, že nevytvářel podmínky pro neoprávněné vyrobení psychotropní látky ve velkém rozsahu. Odvolací soud akcentoval, že obviněný O. L. sice chemické látky nakoupil na základě požadavku obviněného P., ale jednal tak s vědomím, že budou užity. O naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ u obou obviněných tak není žádných pochyb.

70. Relevanci nelze přiznat ani námitce obviněného J. P. zpochybňující naplnění subjektivní stránky tvrzením, že obstarání množství chemických látek bylo jen náhodné a z ničeho nevyplývá jeho úmysl vyrábět pervitin ve velkém rozsahu. Nutno uvést, že červený fosfor a jód jsou chemické látky, u kterých lze bez jakýchkoliv pochybností dospět k závěru, že si je obvinění zajistili toliko z důvodu zajištění výrobního procesu (během kterého je z látky obsahující pseudoefedrin extrahována tzv. českou cestou výsledná psychotropní látka).

V projednávané věci bylo prokázáno, že obvinění si minimálně červený fosfor a jód opatřili jako předměty nutné k budoucí, opakované, kontinuální výrobě metamfetaminu (obvinění P. a Š. si rovněž opatřili léčiva obsahující pseudoefedrin v množství specifikovaném ve výroku rozsudku). Přitom je zřejmé, že pokud by metamfetamin neprodukovali, tak by pro uvedené chemické látky neměli žádné jiné využití, pročež by je neměli důvod nakupovat, ani je přechovávat. Z provedených skutkových zjištění tedy bylo bez důvodných pochybností doloženo, že právě červený fosfor a jód (i ostatní zajištěné chemické látky, ale u prekursoru – červeného fosforu a jódu lze bez pochybností dovodit jejich jednoznačné využití pro výrobu metamfetaminu, proto odvolací soud správně pro kvantifikaci množství metamfetaminu, které by bylo možno vyrobit, vycházel právě z výše uvedených látek) obvinění využívali toliko k účelu výroby metamfetaminu.

Navíc je i s ohledem na investované prostředky zjevné, že obviněný měl v úmyslu vyrábět pervitin v maximálním reálně uskutečnitelném rozsahu, neboť varnu a potřebné chemikálie a léčiva si rozhodně neobstaral jen na zkoušku a pro produkci nějakého minimálního množství drogy (k tomu srov. body 51–53 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

71. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami, jimiž obviněný, navíc bez odkazu na konkrétní dovolací důvod shledal rovněž vadným výrok o trestu, které však nepodložil jakoukoliv bližší argumentací ani konkretizací, jaký trest má na mysli.

72. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

Dovolání obviněného O. L.

73. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný O. L. uplatnil rovněž v jeho první alternativě, nelze podřadit námitky, jež jsou vystavěny pouze na výhradách proti způsobu hodnocení důkazů ze strany obou soudů, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě tohoto, z pohledu obviněného nesprávného hodnocení důkazů dospěly a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž vyjádřil pochybnosti o správnosti výpočtu množství metamfetaminu, který bylo možno aktivní činností obviněných vyrobit, namítá, že tento soudy spíše odhadovaly, nežli měly podložen důkazy a další. Takovéto námitky se ale s uvedeným dovolacím důvodem míjí. Podstata dovolací argumentace obviněného spočívá v tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jeho vině přisouzeným trestným činem nemají podklad v provedených a soudy hodnocených důkazech, a to na podkladě snahy dovolatele důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.

74. Podle Nejvyššího soudu bylo na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů (zejména výslechů spoluobviněných, zajištěných odposlechů, odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, a taktéž stop zajištěných v rámci domovních prohlídek) možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, které se také staly dostatečným podkladem pro soudem druhého stupně vyslovený závěr o vině obviněného a pro jemu přisouzenou právní kvalifikaci. To se týká i problematiky množství metamfetaminu, který spoluobvinění vyrobili, respektive jehož výrobu zamýšleli a připravovali.

75. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů, které shledává velmi obecně odůvodněné a v důsledku toho nejednoznačné, ve skutečnosti těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

76. V daném kontextu za relevantní nelze považovat námitky obviněného O. L., že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „… pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

77. Pokud tedy obviněný poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o dovolateli popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly.

78. Lze dodat, že podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02) se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť odvolací soud po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.

79. Ani výhradu obviněného stran procesního postupu policejního orgánu, že mu bylo upřeno právo na prostudování spisu za přítomnosti jeho obhájce, odvolací soud neshledal důvodnou, přičemž plně odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 29. 2. 2024, č. j. 11 To 21/2024-1983, kde se v rámci vazebního zasedání mj. i touto námitkou podrobně zabýval, přičemž ji shledal zcela nedůvodnou (k tomu srov. bod 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

80. Z odůvodnění citovaného usnesení se stran předmětné námitky podává, že přípravné řízení ve vztahu k obviněnému O. L. tvrzenou vadou zatíženo nebylo. Policejní orgán jeho právo na prostudování spisu neignoroval, neboť obviněného i jeho obhájce řádně a včas vyrozuměl o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. K úkonu ve smyslu § 166 odst. 1 tr. ř. dne 6. 11. 2023 byla zachována třídenní lhůta k přípravě, když obviněný byl vyrozuměn dne 26. 10. 2023 a obhájce dne 25. 10. 2023. Dne 6. 11. 2023 byl obviněnému L. a jeho obhájci poskytnut prostor k seznámení se spisem, nicméně obviněný uvedl, že k tomu není ze zdravotních důvodů schopen a že trvá na seznámení se spisem v přítomnosti svého obhájce, až mu to dovolí jeho zdravotní stav. Dne 9. 11. 2023 byli obviněný a obhájce vyrozuměni, že spis mohou prostudovat dne 10. 11. 2023. U nově stanoveného termínu úkonu již třídenní lhůta k přípravě zachována být nemusela, neboť tato byla již zachována k původnímu úkonu, který byl přerušen toliko z tvrzeného důvodu na straně obviněného. Pokud se k úkonu dne 10. 11. 2023 nedostavil obhájce z důvodu kolize jednání, nejedná se o porušení práva obviněného na obhajobu. Podle soudu je nutné akcentovat i ustanovení § 166 odst. 2 tr. ř., ze kterého mj. vyplývá, že účast obhájce u úkonu není obligatorní. Obviněný se nicméně dne 10. 11. 2024 se spisem seznámil.

81. I podle Nejvyššího soudu policejní orgán zjevně nepochybil, svou povinnost splnil a obviněnému a jeho obhájci jejich právo na prostudování spisu realizovat umožnil. Žádné ustanovení trestního řádu taktéž nestanoví povinnost společného prostudování spisu obviněným a jeho obhájcem. Námitka, v jejímž rámci obviněný zpochybnil bezvadnost prostudování spisu u spoluobviněného P., se již obviněného L. netýká. Obviněný je oprávněn podat dovolání jen ve svůj prospěch a pouze proti takovému výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká (kupř. rozhodnutí publ. pod č. 26/2012 Sb. rozh. tr.). Proto nemůže podat dovolání např. ve prospěch či v neprospěch spoluobviněného, zúčastněné osoby apod.

82. Za relevantní, nicméně neopodstatněné, lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný O. L. rovněž uplatnil, podřadit námitky, že pokud ani on ani s ostatními spoluobviněnými nedisponovali všemi komponenty k výrobě metamfetaminu, měly soudy vycházet z nejmenšího množství látky sloužící k výrobě drogy (v daném případě jódu) a nikoli z potencionálního největšího množství, že ani on ani obviněný P. neměli k dispozici další látky (zejména prekursor) v množství potřebném pro to, aby mohli ve spojení s ostatními chemikáliemi a předměty, jimiž disponovali, vyrobit metamfetamin ve velkém rozsahu. V tomto směru lze odkázat na podrobnou argumentaci, jíž se Nejvyšší soud k totožné námitce obviněného J. P. podrobně vyjádřil v bodech 65– 69 toho usnesení.

83. Jen pro úplnost lze dodat, že jednání obviněného bylo posouzeno „jen“ jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Platí přitom, že skutek spočívající v přechovávání chemikálií a dalších věcí za účelem prokazatelné budoucí výroby metamfetaminu lze za splnění dalších podmínek posoudit jako přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle https://app.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqga4v6nbqfzyg mmrq&refSource=text | § 20 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku i v případě, že pouze jedna z látek přechovávaných pachatelem postačuje k výrobě takového množství metamfetaminu, aby byl čin spáchán ve velkém rozsahu (např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022 sp. zn. 5 To 24/2022 publ. pod č. 29/2024 Sb. rozh. tr.).

84. Za neopodstatněné nutno považovat rovněž námitky obviněného O. L., jimiž zpochybňuje naplnění subjektivní stránky ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování, které umožnilo učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští předmětného trestného jednání.

85. Soud prvního stupně důvodně neuvěřil tvrzení obviněného, že byl pouhým uživatelem metamfetaminu a jeho podíl na výrobě byl pouze náhodný, neboť je to v rozporu se skutečnostmi, které opakovaně doznal. Rovněž odvolací soud jako zcela nevěrohodné vyhodnotil tvrzení obviněného, že nevěděl, že obviněný P. v rekreačním objektu v XY bude vyrábět metamfetamin, že byl pouze zprostředkovatel a měl za to, že obviněný P. tam bude jen bydlet. Obviněný L. umožnil pobyt obviněného P. v rekreačním objektu, byť nebyl jeho vlastníkem, i přes to, že v předchozí době společně s obviněným P. uskutečnili úkony při výrobě metamfetaminu, konkrétně ve XY ulici. Navíc obviněný do rekreačního objektu dovezl obviněnému P. chemické látky, což sám doznal. Z věcí (chemické látky, laboratorní vybavení, kanystry atd.) v rekreačním objektu bylo jednoznačně identifikovatelné, že dochází k úkonům bezprostředně souvisejícím s výrobou metamfetaminu (k tomu srov. bod 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

86. Rovněž lze poukázat na obsah telefonické komunikace mezi obviněnými P. a L. pod body 82. až 87. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Z telefonního hovoru ze dne 16. 10. 2022 lze jednoznačně dovodit, že obviněný L. věděl, že obviněný P. v rekreačním objektu vyrábí metamfetamin, kdy obsahem tohoto rozhovoru je i sdělení, že tuto skutečnost návštěvníci rekreačního objektu nepoznali, resp. nic k tomu neuvedli.

87. Odvolací soud rovněž konstatoval, že lze sice souhlasit s námitkou obviněného L., že z provedeného dokazování nevyplývá, že by dovezl léky obsahující pseudoefedrin, resp. se podílel na neoprávněném získávání těchto léků (což mu ani nebylo kladeno za vinu), nicméně při výrobě metamfetaminu aktivně participoval s obviněným P., který tyto léky neoprávněně získával a následně obviněný L. i sám vyráběl metamfetamin minimálně z prostředků, které u něho právě obviněný P. zanechal. Neobstojí tedy jeho tvrzení, že pokud neměl přístup k lékům obsahujícím pseudoefedrin, nemohl se vůbec podílet na výrobě drogy. Naopak aktivní činností přispíval k výrobě drogy, kdy je zcela nerozhodné, že část prostředků a chemických látek původně patřila toliko obviněnému P., resp. chemické látky potřebné k výrobě drogy obviněný L. opatřil na podkladě požadavků spoluobviněného P. (včetně použití finančních prostředků P.), když byla prokázána aktivní participace obviněného L. na výrobě metamfetaminu, k níž se zcela doznal. Výroba metamfetaminu s další osobou pak jednoznačně vyplývá z odposlechů telefonních hovorů obviněného L. Soud prvního stupně skutečnosti zjištěné z obsahu těchto telefonních hovorů rozhodně interpretačně nezkreslil a dospěl tedy ke správným skutkovým závěrům, se kterými se ztotožnil i odvolací soud. V podrobnostech lze odkázat na body 93., 105. – 107. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 34. – 35. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

88. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že oba obvinění svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnili všechny zákonné znaky jim přisouzené trestné činnosti. Odvolacím soudem přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i jím aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu naprosto přiléhavá.

89. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelů již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 12-55), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 11-35). Nejvyšší soud taktéž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů nebyly porušeny ani žádné obviněnými namítané zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.

90. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných J. P. a O. L. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jejich zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 8. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu