11 Tdo 687/2024-690
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 2 To 18/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 10/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 48 T 10/2023, byl obviněný M. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, IČ 47114304 se sídlem Praha 2, Vinohradská 2577/178, škodu způsobenou trestným činem ve výši 4.027 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl dále zavázán nahradit nemajetkovou újmu v penězích způsobenou trestným činem zaplacením peněžité částky a to: - 400.000 Kč poškozené T. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY - 400.000 Kč poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, XY - 400.000 Kč poškozenému BBBBB (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, XY.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození T. T., nar. XY, AAAAA, nar. XY a BBBB, nar. XY, odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
blíže nezjištěného dne ve druhé polovině měsíce června roku 2023 v XY na ulici XY před domem č. XY, předala P. P. M. B. jednu injekční stříkačku obsahující jednu spotřební dávku roztoku vytvořeného rozpuštěním transdermální náplasti obsahující účinnou látku fentanyl ve vodě a citronové šťávě, kterou si M. B. nitrožilně aplikoval a následně dne 22. 7. 2023 kolem 18:00 hodin v XY na ulici XY do bytu č. XY v šestém patře domu č. XY, který v té době obýval L. Z., nar. XY společně s M. B. a jeho družkou P. P., nar. XY, přinesla P. P. nejméně jeden kus léčebného přípravku s obchodním názvem Fentanyl 50?g/h ve formě transdermální náplasti zabalené v originálním balení, s vědomím, že tento léčivý přípravek obsahuje omamnou látku fentanyl, tuto připravila k nitrožilní aplikaci tak, že náplast vložila na lžíci s pěti kapkami citronové šťávy a vodou, směs zahřívala nad varnou deskou v kuchyni za účelem získání samotné omamné látky, poté tuto směs s přesně nezjištěným množstvím omamné látky fentanyl natáhla do dvou injekčních stříkaček, jednu z nich si sama nitrožilně aplikovala a druhou předala M. B. jako protislužbu za možnost přespání v uvedeném bytě a ten si tuto směs rovněž nitrožilně aplikoval,
následně dne 23. 7. 2023 okolo 11:00 P. P. extrahovala omamnou látku fentanyl totožným způsobem, avšak tentokrát k náplasti použité předchozího dne přidala další část náplasti, aby byl účinek omamné látky silnější, na což M. B. upozornila, takto připravenou směs s přesně nezjištěným množstvím omamné látky fentanyl natáhla do dvou injekčních stříkaček, jednu z nich si sama nitrožilně aplikovala a druhou předala M. B., který si tuto směs rovněž nitrožilně aplikoval
a následně dne 23. 7. 2023 okolo 17:00 hod. P. P. extrahovala omamnou látku fentanyl opět stejným způsobem, kdy k náplastem použitým při předchozí přípravě drogy přidala další část náplasti, aby byl účinek omamné látky silnější, na což M. B. upozornila a takto připravenou směs s přesně nezjištěným množstvím omamné látky fentanyl natáhla do dvou injekčních stříkaček, přičemž jednu z nich si sama nitrožilně aplikovala a druhou předala M. B., který z této injekční stříkačky část směsi užil nitrožilně a přesně nezjištěnou část směsi s přesně nezjištěným množstvím omamné látky fentanyl nejprve odložil a v době, kdy již P. P. spala, ji aplikoval rovněž nitrožilně poškozené P. P., ačkoliv si byl vědom její aktuální silné opilosti, tělesné konstituce a naprosté nezkušenosti s užíváním jiných návykových látek než alkoholu s vědomím, že se jedná o omamnou látku a ačkoliv mohl vědět, že její aplikací může dojít ke způsobení smrti, následkem čehož došlo u poškozené ke kombinované intoxikaci alkoholem a fentanylem, vedoucí k jejímu následnému úmrtí, konstatovanému lékařskou záchrannou službou v 20:40,
přičemž P. P. a M. B. takto jednali, aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a fentanyl je uveden v příloze č. 1 vládního nařízení č. 463/2013 o seznamech návykových látek, ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách
a takového jednání se M. B. dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 2 T 101/2019, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2021, odsouzen pro trestné činy nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) a podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců a k trestu propadnutí věci, který byl vykonán dne 29. 3. 2021.
2. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněné P. P.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění M. B., P. P. a v neprospěch obviněné P. P. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 2 To 18/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků mu přisouzeného trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vrchní soud v Olomouci zamítl svým usnesením řádný opravný prostředek proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro toto rozhodnutí. V důsledku této skutečnosti nebyl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě, ač soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozsudku rozhodl, že se dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládaní s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv se v daném případě jednalo toliko o zločin nedovolené výroby a jiného nakládaní s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
5. V rámci dovolací argumentace obviněný předně namítl, že výrok o vině v rozsudku krajského soudu je v rozporu s výsledky provedeného dokazování, když ze závěrů znaleckého posudku znalců MUDr. Uvíry, MUDr. Handlose, Ph.D., a Ing. Vladimíry Gebauerové je nepochybné, že několik málo hodin před smrtí P. P. hladina alkoholu v její krvi dosahovala hladiny odpovídající smrtelné otravě alkoholem. Dále se v něm uvádí, že ze soudně lékařského hlediska nelze kategoricky prokázat, zda by ke smrti poškozené došlo, kdyby byla ovlivněna pouze jednou z prokázaných rozhodných, toxikologicky významných látek, tedy zda by ke smrti došlo v případě ovlivnění poškozené jen alkoholem.
6. Obviněný zdůraznil, že byl odsouzen za to, že způsobil smrt poškozené, ačkoliv znalci tvrdí, že nelze vyloučit, že fentanyl smrt P. P. nezpůsobil. S ohledem na tyto pochybnosti vyslovil přesvědčení, že skutek měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo kvalifikován pouze jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a v rámci této trestní sazby též uložen trest.
7. Rovněž má za to, že pokud mezi jeho jednáním a smrtelným následkem u poškozené P. P. není prokázána příčinná souvislost, pak měli být poškození Zdravotní pojišťovna MV ČR, T. T., AAAAA a BBBBB odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něj zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2024, č. j. 2 To 18/2024-611, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání předně vyplývá, že dovolací argumentace obviněného, kterou vedl k vyloučení jeho podílu odpovědnosti za smrt poškozené v souvislosti s aplikováním fentanylu představuje opakování, resp. pokračovaní jeho obhajoby uplatňované v předcházejících fázích trestního řízení, kterou již řešily soudy nižších stupňů. Jestliže Vrchní soud v Olomouci zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, byl náležitě uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, a to v kombinaci s dále deklarovanými dovolacími důvody uvedenými v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jejímiž vadami měl být zatížen již rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Ačkoli obviněný uplatnil tyto dva zmiňované dovolací důvody, námitky specificky nepodřadil pod jednotlivá ustanovení, tedy nerozlišoval, které výhrady směřují do oblasti skutkových zjištění, a které mají nabývat již podobu vad ryze hmotněprávního charakteru.
10. Dovolací argumentace, ve které se obviněný snažil reinterpretovat výsledky znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, jakož i jejich význam pro identifikování podílu na smrti poškozené v důsledku aplikace drogy, resp. alkoholu, podle státního zástupce nepřekračovala meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Ve věci přitom neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro který by teprve mohl nastat zcela výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění stabilizovaných u soudů nižších stupňů.
11. Jestliže obviněný v této souvislosti naznačoval potřebu aplikace zásady in dubio pro reo, konstatoval, že tato má procesní charakter a týká se otázek skutkových. K porušení uvedené zásady by mohlo dojít tehdy, pokud by důkazní situace skutečně vyzněla tak, že by nebylo možno se důvodně přiklonit ani k jedné z více v úvahu připadajících skutkových variant a soudy by zvolily variantu pro obviněného méně příznivou. Jen za této situace, tj. skutečně existujícího patového důkazního stavu, neodstranitelného dalším možným dokazováním, který je s ohledem na uplatňující se princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr. ř.) třeba řešit přijetím pro obviněného nejpříznivější skutkové varianty, by přijetí jiné varianty soudy znamenalo porušení obviněným zmiňované zásady. Sama skutečnost, že soud v situaci, kdy žádné pochybnosti nemá, přijme řešení, které obviněný nesdílí, porušení zásady in dubio pro reo nezakládá.
12. Pokud se obviněný v dovolací argumentaci dožadoval mírnější kvalifikace skutku jako trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, s ohledem na absenci, resp. nejednoznačné určení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a smrtí poškozené, tendovaly uvedené výhrady také k dalšímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který má podchycovat vadnou aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy nižších stupňů. Této dovolací argumentaci státní zástupce nepřiznal opodstatnění.
13. Zdůraznil, že bezprostřední příčinnou smrti poškozené byla kombinovaná intoxikace alkoholem a fentanylem. Na smrti poškozené se vůbec nepodílelo onemocnění přirozené povahy. Ze soudně lékařského hlediska byla konstatována násilná smrt, která se nachází v přímé příčinné souvislosti s nadměrným požitím alkoholu a současným užitím fentanylu, resp. clonezapamu. Znalci uvedli, že ze soudně lékařského hlediska nelze stanovit kvantitativní podíl prokázaných látek majoritně se podílejících na nastalé smrti – tedy alkoholu a fentanylu, na rozvoji poruchy vícečetných orgánových funkcí, navozující komplexní patofyziologický děj vedoucí k úmrtí poškozené. Jakkoli znalci upozornili, že ze soudně lékařského hlediska nelze kategoricky prokázat, zda by došlo ke smrti poškozené, kdyby byla ovlivněna pouze jednou z prokázaných toxikologicky významných látek, tak z hlediska vyvozování trestní odpovědnosti zůstává podání fentanylu rozhodnou, resp. dostatečně významnou příčinou pro způsobení těžšího následku. Fentanyl společně s alkoholem spolupůsobil na stav organismu poškozené a jeho účinky na něj negativně gradoval. Nauka trestního práva potvrzuje, že určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny také tehdy, když kromě ní k následku vedly další okolnosti. Příčinná souvislost je dána i tehdy, jakmile vedle příčiny, která způsobila následek, působila také další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit smrt sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou.
14. K tomu státní zástupce poukázal, že třebaže ve srovnání obviněný nezemřel po požití fentanylu i ve větší dávce, faktem je, že jeho organismus byl na účinek této látky postupně adaptován s ohledem na předcházející zkušenosti a souběžně nebyl ovlivněn alkoholem, který vykazuje stejný sedativní účinek jako fentanyl, takže konečný efekt pak znásobuje. Zároveň obviněný věděl, že poškozená konzumovala alkohol a v jaké míře tak činila, neboť alkohol zakoupil, přinesl jí ho do bytu, byl přítomen konzumaci alkoholu a hovořil s poškozenou těsně před tím, než jí aplikoval fentanyl do loketní jamky. Se zřetelem na námitku o vysoké dávce alkoholu poznamenal, že znalkyní zjištěná hladina alkoholu u poškozené v době několika hodin před její smrtí byla podstatně vyšší než v době jejího úmrtí. Poškozená se v době podání fentanylu nacházela již ve fázi odbourávání alkoholu, dále jej nepožívala a tělo se s ním postupně vypořádávalo, podobně jako v předcházejících obdobích. Z provedeného dokazování, a to i s oporou o výpovědi obou obviněných, je rovněž zřejmé, že poškozená nevypila alkoholu více, než byla zvyklá pít jindy, normálně srozumitelně komunikovala s okolím a byla schopna dát obviněnému souhlas s aplikací drogy. Naopak po kritické aplikaci fentanylu komentovala jeho účinky a do několika málo minut zkolabovala a nastala její smrt.
15. Jestliže obviněný brojil také proti správnosti výroku o přiznání náhrady majetkové škody a nemateriální újmy, ačkoli obecně může takový výrok vykazovat jistou souvislost s aplikací hmotněprávních předpisů z oblasti občanského práva, dovolací argumentace nebyla takto zaměřena, přičemž prvořadě předpokládala zpochybnění příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozené. Státní zástupce proto shledal, že uvedená argumentace se míjí s vymezením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost a důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
20. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
21. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který obviněný rovněž poukázal, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
23. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, k čemuž lze obecně konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
24. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
25. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
26. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovou situaci např. rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1455/2016 ze dne 25. 1. 2017, nebo ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
27. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten obviněný uplatnil v jeho první alternativě tj. že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že nemají oporu v provedeném dokazování a jsou s nimi v rozporu. Ten spatřuje zejména v závěrech obou soudů, které podle jeho názoru posoudily provedené důkazy – konkrétně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a soudní toxikologie zpracovaný soudními znalci MUDr. Matějem Uvírou, MUDr. Petrem Handlosem, PhD. a Ing. Vladimírou Gebauerovou, v rozporu s jeho obsahem. Na základě toho tvrdí, že smrt poškozené mu nemůže být přičítána k tíži, když pro závěr soudů, že svým jednáním způsobil poškozené smrt chybí opora v provedeném dokazování, namítá, že ani zjištění znalců stran skutečné příčiny smrti poškozené nejsou jednoznačná. Takto koncipované námitky však směřují proti skutkovým zjištěním obsahující nesouhlas obviněného s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy, na jejichž podkladě předkládá vlastní skutkovou verzi, podle které se na úmrtí poškozené nepodílel. Dovolatel se tedy v podstatě domáhá toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem.
28. Ve vztahu k tvrzenému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které podle jeho názoru provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily.
29. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Krajský soud v Ostravě realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Olomouci, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal.
30. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
31. Za relevantní nelze považovat ani tvrzení obviněného, že soudy i přes pochybnosti stran stanovení jednoznačné příčiny smrti poškozené nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
32. Zásada in dubio pro reo je tedy zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016), ze které vyplývá, že pokud porušení zásady in dubio pro reo nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá v dovolacím řízení přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy.
33. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „…se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14.
34. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vytkl nesprávnou právní kvalifikaci jemu přisouzeného jednání. Má za to, že s ohledem na existující pochybnosti stran příčin smrti poškozené měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo skutek posouzen nikoliv jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ale toliko jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. K tomu lze uvést, že jeho dovolací argumentace sice obecně zasahuje do oblasti hmotněprávního posouzení skutku, kterou lze subsumovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně jeho tvrzení, jimiž svůj právní názor odůvodnil, jsou, jak výše uvedeno, v zásadě jen polemikou s přijatými skutkovými zjištěními nižších soudů.
35. Je totiž zřejmé, že argumentace obviněného plynule přecházela od hmotněprávních k čistě skutkovým námitkám, které měly podpořit jeho klíčové tvrzení vylučující jeho podíl odpovědnosti za smrt poškozené v souvislosti s aplikováním fentanylu, a tím odůvodnit mírnější právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Jeho výhrady se tak pohybovaly na rozhraní dovolacích důvodů zakotvených pod písmeny g) a h) § 265b tr. ř. Nejvyšší soud ovšem nemohl přiznat jakoukoliv relevanci žádné z námitek, stejně jako dovolací argumentaci jako celku. Naopak shledal, že soudem prvního stupně přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i jím aplikovaná právní kvalifikace, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, jsou správná.
36. Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze s velkou mírou tolerance za právně relevantní, byť balancující na hraně polemiky se skutkovými zjištěními soudů, považovat námitku obviněného, jíž se pokouší zpochybnit zachování příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (spočívajícím v aplikaci fentanylu poškozené) a nastalým následkem v podobě způsobení smrti poškozené P. P. Jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou.
37. Závěry o absenci přímé příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného spočívajícím v tom, že „poškozené P. P. nitrožilně aplikoval přesně nezjištěnou směs s přesně nezjištěným množstvím omamné látky fentanyl, ačkoliv si byl vědom její aktuální silné opilosti, tělesné konstituce a naprosté nezkušenosti s užíváním jiných návykových látek než alkoholu s vědomím, že se jedná o omamnou látku, a ačkoliv mohl vědět, že její aplikací může dojít ke způsobení smrti, následkem čehož došlo u poškozené ke kombinované intoxikaci alkoholem a fentanylem“, a následkem v podobě smrti poškozené, totiž obviněný opírá z velké míry o zpochybnění skutkových zjištění soudů a odlišném hodnocení provedených důkazů tvrzením, že z provedeného znaleckého posudku ani z výpovědí znalce MUDr. Matěje Uvíry u hlavního líčení nevyplynula jednoznačná příčina smrti poškozené, tedy zda za ni jednoznačně může toliko aplikace předmětné omamné látky - fentanylu. Takovouto konstrukci je třeba odmítnout jako nepřiléhavou vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem daného případu, jak to správně učinily oba soudy.
38. Objektivní stránka skutkové podstaty každého trestného činu obligatorně zahrnuje znaky, kterými jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. Pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li zde příčinný vztah, nelze obviněnému přičítat k tíži následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnosti. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného, tedy jeho podílu na způsobeném následku, který je relevantní z hlediska trestního práva a je představován způsobením smrti poškozené P. P., je tak zásadní prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozené.
39. Příčinný vztah podle právní teorie a soudní praxe spojuje jednání s následkem, a to i těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jednání pachatele trestného činu přitom musí být pro vznik následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost přitom není dána v případě (přerušuje se), kdy do příčinného vztahu vstoupí jako výlučná a samostatná další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele. V případě způsobení následku z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout.
Příčinný vztah se nepřerušuje v případě, kdy k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, bez níž by k následku nedošlo. Základem příčinného vztahu je tzv. teorie podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, anebo by nenastal způsobem, jakým nastal. Příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem přitom nelze omezovat jen na následky obvyklé, běžné. Na základě zásady umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti vyplývá, že jednání pachatele trestného činu musí být příčinou dostatečně významnou.
Příčinný vztah se rovněž nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Není rovněž rozhodné, zda k následku došlo působením více okolností, tedy nejenom jednáním pachatele. Konkrétní jednání nebo okolnosti mají povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly i další jednání a okolnosti. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. např. rozhodnutí č. 3412/1929, č. 3858/1930, č. 47/1970-II, č. 20/1981 Sbírky rozh.
tr.). Právě takováto situace nastala i v projednávané věci (bod 37. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
40. Soud prvního stupně objasnění příčiny smrti P. P. věnoval značnou pozornost, přičemž na závěry podrobně rozvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, které nevzbuzují žádné pochybnosti, lze podle Nejvyššího soudu odkázat a s těmito se plně ztotožnit. Svá zjištění soud prvního stupně opřel o vyhodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odvětví soudní toxikologie zpracovaný soudními znalci MUDr. Matějem Uvírou, MUDr. Petrem Handlosem, PhD., a Ing. Vladimírou Gebauerovou, které znalci stvrdili při svém výslechu u hlavního líčení dne 29. 1. 2024. Z těchto vyplynulo, že bezprostřední příčinou smrti poškozené byla kombinovaná intoxikace zejména alkoholem a fentanylem. V krvi poškozené odebrané při provedené soudní pitvě byla stanovena hladina alkoholu 4,46 g/kg a hladina fentanylu 0,002 mg/l. Jako méně významný faktor se na nastalé smrti mohlo spolupodílet také ovlivnění organismu látkou ze skupiny benzodiazepinů (clonazepam), kdy byla prokázána přítomnost jejího metabolitu 7-aminoclonazepamu, a to pouze ve stopové koncentraci. Ze soudně lékařského hlediska jde o smrt násilnou, která je v přímé příčinné souvislosti s nadměrným požitím alkoholu a současným užitím fentanylu a clonazepamu. Znalci rovněž uvedli, že ze soudně lékařského hlediska nelze stanovit kvantitativní podíl prokázaných látek majoritně se podílejících na nastalé smrti, tj. fentanylu a alkoholu, na rozvoji poruchy vícečetných orgánových funkcí, působících rozvrat vnitřního prostředí, tedy komplexního patofyziologického děje podmiňujícího nastalé úmrtí.
41. Přestože znalci konstatovali, že ze soudně lékařského hlediska nelze kategoricky prokázat, zda by došlo ke smrti poškozené, kdyby byla ovlivněna pouze jednou z prokázaných toxikologicky významných látek, nutno zdůraznit, že z hlediska vyvozování trestní odpovědnosti zůstává podání fentanylu rozhodnou, resp. dostatečně významnou příčinou pro způsobení těžšího následku (smrti poškozené). Fentanyl společně s alkoholem spolupůsobil na stav organismu poškozené a jeho účinky na něj negativně gradoval, byť nelze matematicky vyjádřit podíl uvedených faktorů. Intoxikace organismu poškozené fentanylem v souběhu se všemi ostatními skutečnostmi, zvláště pak s ovlivněním alkoholem, nebyla bagatelní, ale naopak dostatečně významnou příčinou pro vzniklý následek v podobě smrti poškozené. Jak již výše uvedeno, není rovněž rozhodné, zda k následku došlo působením více okolností, tedy nejenom jednáním pachatele. Konkrétní jednání nebo okolnosti mají povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly i další jednání a okolnosti. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou.
42. S těmito závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud odvolací, který zdůraznil, že závěry znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství a klinické toxikologie (včetně vyjádření příslušných znalců u hlavního líčení) jednoznačně hovoří o tom, že bezprostřední příčinou smrti poškozené byla kombinovaná intoxikace alkoholem (4,46 g/kg) a fentanylem (0,002 mg/l), přičemž nelze kategoricky uvést, zda by došlo ke smrti poškozené, pokud by byla ovlivněna pouze jednou z prokázaných, toxikologicky významných, látek. Dodal, že ač fentanyl byl jednou ze dvou toxikologicky významných látek, které vyvolaly smrt poškozené, byla jeho aplikace jednáním obviněného M. B. příčinou dostatečně významnou.
43. Odvolací soud rovněž poukázal, že správnosti znaleckého posudku nasvědčují i další skutkové okolnosti, které spočívají v tom, že poškozená P. P. byla osobou výrazně závislou na požívání alkoholických nápojů, přičemž víno, které ve značném množství požila v inkriminovaný den, obdobně často požívala ve značném množství i v době předcházející, aniž to na jejím organismu vyvolalo následky srovnatelné se situací, která je předmětem tohoto trestního řízení. Ač se v její krvi nacházelo značné množství alkoholu, které by pro jiné osoby mohlo mít již za následek úmrtí, ona v době předcházející aplikaci fentanylu komunikovala s obviněným B., aplikaci fentanylu si iniciativně vyžádala a děje vedoucí k jejímu úmrtí nastaly teprve poté, co došlo k aplikaci fentanylu. I z toho je zjevné, že aplikovaný fentanyl byl významnou příčinou smrtelného následku (body 35-38 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
44. Jak též poukazuje státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, třebaže obviněný nezemřel po požití fentanylu i ve větší dávce, faktem je, že jeho organismus byl na účinek této látky postupně adaptován s ohledem na předcházející zkušenosti a souběžně nebyl ovlivněn alkoholem, který vykazuje stejný sedativní účinek jako fentanyl, takže konečný efekt pak znásobuje. Zároveň věděl, že poškozená konzumovala alkohol a v jaké míře, neboť alkohol zakoupil, přinesl jí ho do bytu, byl přítomen konzumaci alkoholu a hovořil s poškozenou těsně před tím, než jí aplikoval fentanyl do loketní jamky. Je rovněž zřejmé, že poškozená nevypila alkoholu více, než byla zvyklá pít jindy, normálně srozumitelně komunikovala s okolím a byla schopna dát obviněnému souhlas s aplikací drogy. Naopak po kritické aplikaci fentanylu komentovala poškozená jeho účinky a do několika málo minut zkolabovala a nastala její smrt.
45. V návaznosti na to oba soudy shodně uzavřely, že jednání obviněného spočívající v nitrožilní aplikaci fentanylu poškozené je dostatečně významnou, resp. jednou z rozhodujících příčin smrti poškozené, a příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem byla zachována.
46. Nicméně nutno konstatovat, že samotná příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým těžším následkem by k trestní odpovědnosti za tento následek nepostačovala, neboť příčinný vztah mezi jednáním a následkem musí být na straně pachatele zahrnut i takovou formou zavinění, jakou trestní zákoník vyžaduje. Na straně obviněného pak byla vedle samotné příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem těžšího následku shledána i trestním zákoníkem vyžadovaná forma zavinění.
47. Těžším následkem jako okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku je, že pachatel uvedeným činem způsobil smrt.
48. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky vytýkaného jednání ve vztahu k obviněnému, této otázce se soud prvního stupně rovněž v potřebné míře věnoval, přičemž dostatečně a přesvědčivě vyjádřil své úvahy směřující k závěru o zavinění obviněného, z nichž plyne jeho vnitřní vztah k následku jeho jednání. Své závěry pak podrobně rozvedl v bodě 36. odůvodnění svého rozsudku, přičemž uzavřel, že obviněný se žalovaného skutku ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku i ve vztahu k jeho kvalifikované nástavbě podle odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když vědom si svého předchozího odsouzení pro typově stejnorodou trestnou činnost rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 2 T 101/2019, chtěl P. P. opatřit a také 23. 7. 2023 okolo 17:00 opatřil omamnou látku fentanyl, s vědomím, že bude P. P. tato látka aplikována, což sám nitrožilně učinil s vědomím její nezkušenosti s jakoukoli formou užívání jiných návykových látek než alkoholu, její nedostatečné výživy a opilosti. V důsledku svých předešlých zkušeností s nitrožilní aplikací návykových látek, především fentanylu, musel vědět, že u poškozené P. P. může v důsledku aplikace fentanylu dojít k významnému zhoršení zdravotního stavu i ke smrti, ke které následně skutečně došlo a bez přiměřených důvodů spoléhal, že takovýto následek nezpůsobí, a tedy ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku jednal z nedbalosti vědomé podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. S těmito závěry se v napadeném usnesení též ztotožnil odvolací soud a ostatně v podaném dovolání obviněný v tomto směru ničeho konkrétně nenamítal.
49. V obecné rovině tak lze jen připomenout, že jakákoli látka mající charakter omamné či psychotropní látky (tedy laicky řečeno drogy) negativně ovlivňuje lidské zdraví, ať již v rovině psychické anebo fyzické. To platí zvláště o metamfetaminu, který patří mezi tzv. tvrdé drogy. V tomto ohledu není bez významu odkaz na závěry, vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu, který ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, podle nichž: „Pachatel zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku si musí být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná. Není totiž pochyb o tom, že každý prodejce drogy (z pohledu soudu je lhostejné, zda se jedná o prodej či jiné opatření drogy) zcela vědomě riskuje, že jím podaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Z hlediska naplnění subjektivní stránky citovaného zločinu není proto rozhodné, zda pachatel neměl konkrétní představu o účincích drogy na organismus poškozené“. Ve vztahu k posuzované problematice jsou též přiléhavé závěry vyplývající z další ustálené judikatury Nejvyššího soudu – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tdo 53/2021, ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 11 Tdo 771/2021, a další.
50. V projednávaném případě obviněný M. B. aplikací fentanylu poškozené P. P. zjevně nechtěl jmenované způsobit smrt a s takovým následkem nebyl ani srozuměn (o srozumění jde tehdy, pokud pachatel ví, že svým jednáním může zapříčinit trestněprávně relevantní následek a nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku následku zabránit). Jeho jednání ve vztahu ke způsobenému těžšímu následku tak nebylo zahrnuto úmyslnou formou zavinění, avšak soudy s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti případu správně dovodily jeho zavinění těžšího následku (smrti poškozené) z nedbalosti.
51. Nejvyšší soud shledal mimo označený dovolací důvod námitku obviněného, proti správnosti výroků o přiznání náhrady majetkové škody a nemateriální újmy, opírající se o tvrzení, že pokud vznik škody, jíž má poškozeným uhradit, nebyl v příčinné souvislosti s posuzovaným trestným činem, měli být poškození Zdravotní pojišťovna MV ČR, T. T., AAAAA a BBBBB odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Je třeba uvést, že byť jde u příčinné souvislosti (příčinného vztahu), jakožto pojmu hmotného práva, o výhradu, která má hmotněprávní povahu spočívající v základech trestní odpovědnosti u objektivní stránky trestného činu, která zahrnuje jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi (srov. přiměřeně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 155 až 156), byla vznesena obviněným mimo dovolací důvod, neboť se nedomáhal příčinné souvislosti tak, jak byla objasněna, uvedena ve skutkovém zjištění, event. rozvedena v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí ve skutkovém zjištění. Z něho je totiž zřejmé, že u poškozené P. P. v důsledku aplikace fentanylu obviněným došlo k jejímu úmrtí, a to na základě trestného jednání ve skutku popsaného. Přitom příčinná souvislost mezi tímto jednáním obviněného a vzniklým následkem nebyla ničím přerušena. Je tak patrné, že popsané jednání dává potřebný podklad pro závěr, že příčinný vztah jednání obviněného s ním způsobeným následkem spojuje. Obviněný však z těchto skutkových zjištění nevycházel, ale opíral tuto svou výhradu zaměřenou proti nutnosti škodu uhradit o zcela jiné okolnosti, které však z výsledků provedeného dokazování nevyplynuly a jsou jen vlastní ničím nepodloženou verzí obviněného, o niž výhrady proti náhradě škody nelze opírat.
52. V rámci této výhrady tedy obviněný nenamítl nesprávné použití hmotněprávních norem, pročež jím vznesené námitky nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017 sp. zn. 8 Tdo 499/2017, ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 11 Tdo 93/2013 či ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 11 Tdo 394/2024).
53. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že vina dovolatele byla provedeným dokazováním spolehlivě
prokázána. Skutková zjištění Krajského soudu v Ostravě podstatná pro právní posouzení věci mají odpovídající obsahové zakotvení v celé řadě důkazů, jež do sebe logicky zapadají, čímž vytvořily ucelený důkazní řetězec, ze kterého bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že v důsledku aplikace fentanylu obviněným došlo ke smrti poškozené, přičemž způsobení smrti je v příčinné souvislosti s poskytnutím této drogy a zároveň i zahrnuto zaviněním obviněného. Přisouzená hmotněprávní kvalifikace jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, je tak zcela namístě. Nejvyšší soud tedy v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ani v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
54. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal taktéž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, pakliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
55. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu