Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o
dovolání obviněných 1. R. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, 2. J. L., nar. XY v XY, trvale
bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, 3. D.
M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici Jiřice, 4. J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, 5. L. P., nar. XY v XY, trvale
bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, a 6.
L. Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2021,
sp. zn. 15 To 6/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 9 T 4/2020, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. K.,
D. M., J. M., L. P. a L. Z. odmítají.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. L.
odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2020, sp.
zn. 9 T 4/2020, byli obvinění R. K., J. L., D. M., J. M., L. P. a L.
Z. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byli obvinění R. K. a J. L. odsouzeni
podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
k trestům odnětí svobody v trvání šesti let, pro jejichž výkon byli podle § 56
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst.
2 písm. a) tr. zákoníku byly oběma jmenovaným obviněným uloženy rovněž tresty
propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové
části citovaného rozsudku krajského soudu. Obvinění D. M., L. P., J. M. a
L. Z. pak byli citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzeni podle § 283
odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestům
odnětí svobody v trvání tří let s tím, že podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl
výkon těchto trestů podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a to
za současného vyslovení dohledu nad jejich osobami. Podle § 70 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku byly výše jmenovaným obviněným uloženy rovněž tresty propadnutí
věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části
citovaného rozsudku krajského soudu. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr.
zákoníku bylo navíc obviněnému J. M. uloženo ochranné protitoxikomanické
léčení v ambulantní formě. Dále bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to movitých
věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle §
229 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto tak, že poškození A. K. a
O. M. byli odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se
obvinění R. K., J. L., D. M., J. M., L. P. a L. Z. předmětné trestné
činnosti dopustili společně se spoluobviněným M. B. tím, že:
obviněný J. L.
· v období od dubna 2018 do září 2018 na různých místech v XY, např.
na XY nebo XY, v intervalu 1x až 2x týdně neoprávněně prodával obviněnému
J. M. 1,5 až 2 gramy pervitinu na jeden prodej, kdy 1 gram prodával za
částku 1.000 Kč, čímž mu prodal celkem nejméně 30 gramů pervitinu,
obvinění M. B., R. K., J. L., D. M., J. M., L. P., L. Z. · nejméně od měsíce října 2018 do 18. 12. 2018 v intervalu 1x až 2x
týdně každý svým jednotlivým či společným jednáním přispěl k fungování
organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu
ve velkém rozsahu z Polské republiky do České republiky a následné výrobě a
distribuci pervitinu na území České republiky,
když obviněný R. K. nejméně od října 2018 do 18. 12. 2018 organizoval výrobu
pervitinu tak, že za pomoci obviněné L. P., obviněného L. Z., obviněného
M. B. vybral peníze od odběratelů pervitinu, následně se sešel v XY nebo na
dalších místech Královéhradeckého kraje směrem k hranicím s Polskou republikou
s obviněným J. L. a předal mu finanční hotovost na nákup léčiv nebo mu
finanční hotovost na nákup léčiv s obsahem pseudoefedrinu předal obviněný L. Z. na pokyn obviněného R. K., který stejně jako obviněný D. M. figuroval v
této skupině jako řidič při převozu léčiv z Polské republiky, následně obviněný
J. L. smluvil nákup léčebných přípravků s obsahem pseudoefedrinu (Galpseud,
Sudafed) a chemikálií potřebných k výrobě pervitinu v Polské republice, v
lékárně XY, ul. XY, v obci XY, poté společně obvinění J. L., D. M., L. Z., J. M., v několika případech i obviněný R. K. jeli ve více vozidlech do
Polské republiky, kde v obci XY nakoupili léčebný přípravek Galpseud v
množství od 200 do 250 kusů balení, kdy jedno balení obsahuje 100 kusů tablet,
nebo léčebný přípravek Sudafed v množství od 2.000 až 2.200 balení, kdy jedno
balení obsahuje 12 kusů tablet, když toto množství postačí k výrobě nejméně 1
kg pervitinu, následně po nákupu a dovozu chemikálií a uvedených tablet do
České republiky docházelo k výrobě pervitinu v domě čp. XY v ulici XY, XY,
okres Chrudim, kterou prováděli obvinění J. L., J. M. a D. M., a během
výrobního cyklu, který trval první den nejméně 12 hodin a další den další 2 až
3 hodiny, vyrobili nejméně 650 gramů pervitinu na jeden výrobní cyklus; po
výrobě si vyrobený pervitin rozdělili podle předchozí domluvy tak, že obviněný
J. L. si ponechá polovinu množství a polovinu množství si ponechá obviněný
R. K., když větší část pervitinu následně dovezl obviněný L. Z. obviněné
L. P., která pervitin uschovávala v místě svého bydliště, kde jej zčásti
předávala obviněnému R. K. za účelem dalšího prodeje, nebo dle příkazu
obviněného R. K. obviněnému M. B. taktéž za účelem dalšího prodeje, anebo
sama prodávala níže uvedeným osobám, čímž takto shora jmenovaní obvinění se
různou měrou podíleli na výrobě nebo vyrobili celkem nejméně 6.050 gramů
pervitinu, který následně distribuovali dalším osobám,
konkrétně
a) obviněný J. L. s obviněným L. Z. dne 7. 10. 2018 nakoupili v
Polské republice, v lékárně XY v obci XY, ul. XY, celkem 200 kusů balení
léčebného přípravku Galpseud a 2 kg červeného fosforu, když nejpozději do dne
6. 10. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému
R. K.
částku ve výši 35.000 Kč získanou z předchozích prodejů pervitinu, po
nákupu léčiv tyto vyloupali z blistrů, umístili do pytlů a ukryli v dutinách
vozu a takto převezli do České republiky dne 8. 10. 2018 na adrese XY, okres
Chrudim, obviněný J. L. společně s obviněným J. M. vyrobili z části tablet
nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne 300 gramů předal obviněný J. L. obviněným L. Z. a R. K., kteří v následujících dnech prodali pervitin dalším
osobám, zejména obviněným L. P., D. M. a minimálně 15 gramů pervitinu
obviněnému M. B., z další části nakoupeného množství léčiv dále obviněný J. L. dne 11. 10. 2018 vyrobil nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, které následně
předal v obci XY, okres Chrudim, obviněnému R. K., který dále dne 12. 10. 2018 předal 20 gramů pervitinu obviněnému M. B. k dalšímu prodeji a osobní
spotřebě,
b) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebné přípravky
(Galpseud a Sudafed) nakoupil s obviněným J. M. dne 14. 10. 2018 v Polské
republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 230 kusů balení léčebného
přípravku Galpseud, když nejpozději dne 14. 10. 2018 obviněný M. B. pro
účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému R. K. nezjištěnou část finančních
prostředků získaných z předchozích prodejů pervitinu a dne 15. 10. 2018 na
adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L. a J. M. společně z části
tablet vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu, z další části tablet nakoupeného
množství léčiv dále obviněný J. L. dne 17. 10. 2018 vyrobil nejméně 150 až
200 gramů pervitinu, které následně předal v XY, okres Chrudim, obviněnému
R. K., který dne 17. 10. 2018 zprostředkoval prodej minimálně 20 gramů
pervitinu M. B. a L. Z., kdy obviněný L. Z. pervitin prodal dalším
osobám,
c) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebných přípravků
(Galpseud a Sudafed), společně s obviněnými D. M. a L. Z. dne 21. 10. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 220 kusů
balení léčebného přípravku Galpseud, když nejpozději do dne 20. 10. 2018
obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému R. K. částku ve výši 30.000 Kč získaných z předchozích prodejů pervitinu, po nákupu
léčiv tyto vyloupali z blistrů, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a
takto převezli do České republiky, dne 22. 10. 2018 pak obviněný J. L. společně s obviněnými J. M. a D. M. na adrese XY, okres Chrudim,
vyrobili z části tablet nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství obviněnému L. Z., který pervitin odvezl
obviněnému R. K. na adresu XY, kde mu část pervitinu předal a zároveň dne
23. 10. 2018 předal s vědomím obviněného R. K. v XY minimálně 40 gramů
pervitinu obviněnému M. B. a část prodal dalším osobám, z další části
nakoupeného množství léčiv dále obvinění J. L. a J. M. dne 24. 10. 2018
vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, když téhož dne obvinění L. Z. a
R. K. opatřili finanční hotovost, kterou předali obviněnému J. L.,
d) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebných přípravků
(Galpseud a Sudafed), v Polské republice, v lékárně v obci XY, se domluvil s
obviněným R. K.
na výrobě nejméně 1 kg pervitinu, následně obviněný J. L. s obviněnými D. M. a L. Z. dne 28. 10. 2018 nakoupili v Polské
republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 250 kusů balení léčebného
přípravku Galpseud, když nejpozději do dne 26. 10. 2018 obviněný M. B. pro
účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému L. Z. nezjištěnou část
finančních prostředků a dále obviněnému R. K. částku ve výši 20.000 Kč
získanou z předchozích prodejů pervitinu, po nákupu léčiv tyto vyloupali z
blistrů, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České
republiky, dne 29. 10. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. z části tablet vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu a téhož
dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství pervitinu obviněnému
L. Z. a obviněnému R. K., kteří vyrobený pervitin odvezli k obviněné L. P. do místa jejího pobytu, kde byl pervitin rozvážen na menší množství, z další
části nakoupeného množství léčiv obviněný J. L. sám dne 1. 11. 2018 vyrobil
nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, kdy následně po domluvě obviněného L. Z. s obviněným R. K. se setkal obviněný J. L. s obviněným R. K. v XY a
předal mu blíže nezjištěné množství pervitinu, ze kterého následně obviněný R. K. ponechal část obviněnému L. Z. a dne 2. 11. 2018 část obviněnému
M. B., kteří pervitin prodali dalším osobám,
e) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebných přípravků
(Galpseud a Sudafed) v Polské republice, v lékárně v obci XY, nakoupil spolu o
obviněnými D. M. a L. Z. dne 4. 11. 2018 v Polské republice, v lékárně
XY, ul. XY, v obci XY, 250 ks balení léčebného přípravku Galpseud, když
nejpozději dne 3. 11. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu předal
obviněnému R. K. nezjištěnou finanční částku získanou z předchozích prodejů
pervitinu, shora jmenovaní v Polské republice tablety vyloupali, umístili do
pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České republiky, dne 5. 11. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. z
části tablet vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství pervitinu obviněnému L. Z. a R. K. u obviněné L. P., kdy obviněný R. K. společně s obviněným L. Z. dne 7. 11. 2018 v časných ranních hodinách osobně předali 50 gramů pervitinu
obviněnému M. B., který pervitin zčásti prodal dalším osobám a zčásti užil
pro svoji potřebu, z další části nakoupeného množství léčiv obvinění J. L. a
D. M. dne 7. 11. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, které
následně předal obviněný J. L. v XY obviněnému L. Z. a obviněnému R. K., kteří pervitin uschovali u obviněné L. P., když následně pervitin předali
dalším osobám, a to konkrétně dne 8. 11. 2018 obviněný R. K. s obviněnou
L. P. osobně předali 50 gramů pervitinu obviněnému M. B. a dále na pokyn
obviněného R. K. předal obviněný L. Z. 25 gramů pervitinu obviněnému D. M.,
f) obviněný J. L. po telefonickém objednání dne 8. 11. 2018 léčebných
přípravků (Galpseud a Sudafed) a červeného fosforu a jódu v Polské republice, v
lékárně v obci XY, s obviněnými D. M. a L. Z. dne 11. 11.
2018 nakoupili v
Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 2 000 ks balení léčebného
přípravku Sudafed, 1 kg červeného fosforu a 1 kg jódu, když nejpozději dne 10. 11. 2018 pro účely tohoto nákupu léčiv poskytli finanční prostředky získané z
předchozích prodejů pervitinu obvinění R. K., L. P., L. Z. a M. B.,
obvinění J. L., D. M. a L. Z. v Polské republice zakoupené tablety
vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České
republiky a následně dne 12. 11. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění
J. L., D. M. a J. M. z části tablet a chemikálií vyrobili nejméně 500
gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství
pervitinu obviněným L. Z. a R. K. u obviněné L. P., která následně
pervitin rozvážila na menší množství a prodávala či předávala dalším osobám,
přičemž po dohodě s obviněným R. K. obdržel dne 13. 11. 2018 minimálně 50
gramů pervitinu obviněný M. B., který jej zčásti dále prodal, z části
nakoupeného množství léčiv a chemikálií obvinění J. L. a D. M. dne 14. 11. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, který následně obviněný
J. L. předal obviněné L. P., která v následujících dnech podle pokynů
obviněného R. K. předávala pervitin obviněnému L. Z., který jej dále
prodával, a sama prodávala dalším osobám,
g) obviněný J. L. po telefonickém objednání dne 14. 11. 2018 léčebného
přípravku Sudafed v Polské republice, v lékárně v obci XY, spolu s obviněným
D. M. a další neustanovenou osobou dne 18. 11. 2018 nakoupili v Polské
republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 2 200 ks balení léčebného
přípravku Sudafed, když finanční prostředky na nákup léčiv opatřil obviněný R. K., kterému před samotným odjezdem shora uvedených osob do Polské republiky
obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu předal minimálně 13.000 Kč získaných
z předchozího prodeje pervitinu, shora jmenovaní v Polské republice tablety
vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto je převezli do
České republiky a následně dne 19. 11. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, z
části tablet obvinění J. L., D. M. a J. M. vyrobili nejméně 500 gramů
pervitinu, kdy dne 20. 11. 2018 s vědomím obviněných R. K. a L. Z. obdržel 50 gramů pervitinu obviněný M. B., který pervitin prodal zčásti dalším
osobám, z další části nakoupeného množství léčiv obvinění J. L. a D. M. dne 22. 11. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu,
h) obviněný J. L. po telefonickém objednání dne 2. 12. 2018 v Polské
republice, v lékárně v obci XY léčebných přípravků (Galpseud a Sudafed) a
červeného fosforu, s obviněným D. M. a další neustanovenou osobou dne 5. 12. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 230 ks
balení léčebného přípravku Galpseud a červený fosfor, když finanční prostředky
na nákup léčiv a chemikálií opatřil obviněný R. K., v Polské republice tablety
vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu, a takto je převezli do
České republiky a následně dne 6. 12. 2018 zčásti tablet na adrese XY, okres
Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M.
vyrobili nejméně 500 gramů
pervitinu, z další části nakoupeného množství léčiv dále obvinění J. L. a
D. M. dne 8. 12. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, který
následně obviněný J. L. předal obviněnému R. K.,
i) obviněný J. L. po předchozím telefonickém objednání léčebného
přípravku (Galpseud a Sudafed) v Polské republice, v lékárně v obci XY, spolu s
obviněným D. M. a další neustanovenou osobou nakoupili dne 12. 12. 2018 v
Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 200 ks balení léčebného
přípravku Galpseud, kdy finanční prostředky na nákup léčiv opatřil obviněný R. K., v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách
vozu, a takto převezli do České republiky, a od 12. do 13. 12. 2018 na adrese
XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. vyrobili z části
nakoupeného množství léčiv nejméně 500 gramů pervitinu, z další části
nakoupeného množství léčiv obvinění J. L. a D. M. dne 15. 12. 2018
vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, který následně obviněný J. L. po domluvě s obviněným R. K. předal v XY obviněné L. P.,
j) obviněný J. L. po předchozím telefonickém objednání léčebného
přípravku (Galpseud a Sudafed) v Polské republice, v lékárně v obci XY, s
obviněným D. M. a další neustanovenou osobou dne 17. 12. 2018 nakoupili v
Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 200 ks balení léčebného
přípravku Galpseud, kdy finanční prostředky na nákup léčiv opatřili obvinění
R. K. a L. P., v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a
ukryli v dutinách vozu, a takto převezli do České republiky a dne 18. 12. 2018
na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. vyrobili
celkem 350,74 gramu pervitinu, zajištěného z části v objektu varny, a z části u
obviněných J. L. a J. M., když v rámci nařízené domovní prohlídky v objektu
varny dne 18. 12. 2018 byly zajištěny v kanystrech roztoky v různém stádiu
rozpracování s hmotností celkem 379,044 g metamfetaminu báze a 118,47 g
pseudoefedrinu báze,
obviněná L. P. výše popsaným způsobem získaný pervitin prodávala níže uvedeným osobám a dalším
dosud neustanoveným osobám, když konkrétně
? v období od října 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY, okres
Pardubice, neoprávněně prodávala F. B., nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu za
částku 1.500 Kč, později 2.000 Kč za jeden gram, kdy mu celkem prodala nejméně
15 gramů pervitinu,
? v období od července 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY, okres
Pardubice, v intervalu 1x týdně neoprávněně prodávala M. Č., nar. XY, 1 gram
pervitinu za částku 1.000 Kč, kdy mu celkem prodala nejméně 20 gramů pervitinu,
? v období od října 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY, okres
Pardubice, neoprávněně prodávala P. L., nar. XY, 0,5 gramu pervitinu za částku
1.000 Kč, kdy mu celkem prodala nejméně 10 gramů pervitinu,
? v období od října 2018 do 14. 12. 2018 na různých místech v XY, okres
Pardubice, neoprávněně prodávala J. S., nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu za
částku 1.500 Kč, později 2.000 Kč za jeden gram, kdy jí celkem prodala nejméně
20 gramů pervitinu,
?
v přesně nezjištěné době od října 2018 do 17. 12. 2018 v XY, okres
Pardubice, nejméně v jednom případě na pokyn obviněného R. K. předala
obviněnému M. B. 10 gramů pervitinu, který obviněný M. B. zaplatil
obviněnému R. K.,
? v přesně nezjištěné době v průběhu tří měsíců zpětně do 17. 12. 2018 v XY,
okres Pardubice, v intervalu 1x za 14 dní prodávala blíže nezjištěné osobě
vystupující pod jménem H. z XY a M. Z., nar. XY, 3 gramy pervitinu na jedno
předání, za částku 1.200 Kč za 1 gram pervitinu, kdy takto prodala nejméně 18
gramů pervitinu,
? v přesně nezjištěném období od léta 2018 do prosince 2018 zpravidla na XY v
XY u Baru XY a v okolí svého bydliště, v intervalu nejméně 2x měsíčně
neoprávněně prodávala B. H., nar. XY, dávku pervitinu za částku 500 Kč, a to
nejméně 12 dávek pervitinu, tedy celkem za částku 6.000 Kč,
? v přesně nezjištěném období od měsíce září 2018 do prosince 2018 v okolí
svého bydliště, minimálně ve čtyřech případech, neoprávněně prodala L. H.,
nar. XY, za částku 500 Kč dávku pervitinu, tedy celkem 4 dávky za částku 2.000
Kč,
obviněný D. M. pervitin získaný od obviněného J. L. následně prodával níže uvedeným a
dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně
? v období od jara 2018 do konce měsíce října 2018 na různých místech v XY,
okres Rychnov nad Kněžnou, v intervalu 1x týdně neoprávněně prodával R. G.,
nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu za částku 1.800 Kč až 2.000 Kč za jeden gram,
kdy mu celkem prodal nejméně 36 gramů pervitinu,
? v období od června 2018 do 17. 12. 2018 na různých místech v XY, okres
Rychnov nad Kněžnou, v intervalu 1x týdně i častěji neoprávněně prodával M. K., nar. XY, 1 až 7 gramů pervitinu, nejčastěji 3 gramy, za částku 1.700 Kč za
jeden gram, kdy mu celkem prodal nejméně 84 gramů pervitinu,
? v období od června 2018 do října 2018 na různých místech v XY, okres Rychnov
nad Kněžnou, v intervalu 1x až 2x týdně neoprávněně prodával M. S., nar. XY,
2 gramy pervitinu za částku 1.500 Kč za jeden gram, kdy mu celkem prodal
nejméně 80 gramů pervitinu,
? v období od jara 2017 do prosince 2018 na různých místech v XY a XY, okres
Rychnov nad Kněžnou, v intervalu jedenkrát za 14 dní neoprávněně prodával M. H., nar. XY, 0,3 gramu pervitinu za částku ve výši 500 Kč, kdy mu celkem
prodal nejméně 12 gramů pervitinu,
? v období od měsíce června 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY v
deseti případech neoprávněně prodal K. M., nar. XY, 1 gram pervitinu za
částku ve výši 2.000 Kč, kdy jí celkem prodal nejméně 10 gramů pervitinu za
částku 20.000 Kč,
? v období od měsíce června 2018 do července 2018 u Penny Marketu v XY, okres
Rychnov nad Kněžnou, dvakrát neoprávněně prodal M. P., nar. XY, 6,5 gramu
pervitinu za částku ve výši 10.000 Kč,
? v období od konce léta 2018 do poloviny prosince 2018 na různých místech v
XY, XY a XY v intervalu jedenkrát za 14 dní neoprávněně prodal D. V., nar. XY, dávku pervitinu za částku ve výši 1.500 Kč až 3.000 Kč, kdy jedna dávka
pervitinu za částku ve výši 1.500 Kč postačila D. V. až na sedm užití,
obviněný R. K. pervitin získaný od obviněného J. L.
následně prodával níže uvedeným a
dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně
? v období od října 2018 do 17. 12. 2018 v XY, v XY nebo v XY, v intervalu 1x
týdně neoprávněně domluvil prodej nebo prodal obviněnému M. B., nar. XY, 10 až
20 gramů pervitinu za částku 1.100 Kč za jeden gram, ve dvou případech mu
předal po 100 gramech pervitinu, čímž mu takto prodal či domluvil prodej
nejméně 320 gramů pervitinu,
? v období od konce léta 2018 do konce listopadu 2018 v XY, v intervalu
dvakrát měsíčně neoprávněně za uhrazení dluhu předal D. N., nar. XY, 3 až 5
gramů pervitinu, čímž mu celkem předal nejméně 30 gramů pervitinu,
? v období od října 2018 do začátku prosince 2018 v XY nebo v XY, nejméně v
sedmi až osmi případech neoprávněně prodal P. Ž., nar. XY, 8 až 12 gramů
pervitinu, v jednom případě 16 gramů pervitinu, a dále ve stejném období
domluvil P. Ž., nar. XY, nejméně ve čtyřech případech prodej 10 gramů
pervitinu na jedno předání, které uskutečnil obviněný L. Z., čímž mu prodal
nebo domluvil prodej nejméně 116 gramů pervitinu,
obviněný L. Z. pervitin získaný od obviněného J. L. následně prodával či předával níže
uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně
? v přesně nezjištěné době od října 2018 do 17. 12. 2018 v XY, nejméně ve dvou
případech na pokyn obviněného R. K. neoprávněně předal obviněnému M. B. po 20 gramech pervitinu, který obviněný M. B. zaplatil obviněnému R. K.,
? v období od října 2018 do začátku prosince 2018 v XY na nádraží nejméně ve
čtyřech případech na pokyn obviněného R. K. neoprávněně prodal nebo předal
P. Ž., nar. XY, 10 gramů pervitinu, kdy mu celkem prodal nebo předal nejméně
40 gramů pervitinu,
obviněný M. B. výše popsaným způsobem získaný pervitin od obviněných L. P., R. K. a L. Z. prodával níže uvedeným a dosud neustanoveným osobám, když konkrétně
? v období od poloviny roku 2018 do prosince 2018 na různých místech
Pardubického a Královéhradeckého kraje, zejména v XY, dále v XY a XY, v pěti
případech neoprávněně prodal Z. H., nar. XY, 1 gram pervitinu za částku ve
výši 1.500 Kč, tedy celkem nejméně 5 gramů pervitinu,
? v období od roku 2017 do měsíce prosince 2018 zejména ve XY, dále v XY a XY
v intervalu 2x až 3x měsíčně neoprávněně předal M. M., nar. XY, 0,5 gramu
pervitinu jako protiplnění za provedení oprav mobilních telefonů, tedy celkem
nejméně 10 gramů pervitinu,
? v období od měsíce září 2018 do prosince 2018 zejména na benzínové čerpací
stanici Shell v XY, ve dvou případech u servisu XY v XY, v intervalu 2x až 3x
měsíčně neoprávněně předal F. H., nar. XY, celkem 40 gramů pervitinu za částku
ve výši 1.500 Kč za 1 gram pervitinu, celkem za částku 60.000 Kč,
? v období měsíců listopad a prosinec 2018 na různých místech Pardubického
kraje, zejména v XY, v XY a XY, ve třech případech neoprávněně prodal L. S.,
nar. XY, 1 gram pervitinu za částku ve výši 1.000 Kč, tedy celkem nejméně 3
gramy pervitinu,
? v období měsíců listopad a prosinec 2018 v XY v sedmi případech neoprávněně
prodal R. Š., nar.
XY, 1 gram pervitinu za částku ve výši 1.200 Kč až 1.300 Kč,
tedy celkem nejméně 7 gramů pervitinu,
? v období měsíce prosince 2018 na různých místech Královéhradeckého kraje, v
jednom případě u Motorestu XY, celkem v pěti případech neoprávněně předal J. H., nar. XY, 0,5 gramu pervitinu, kdy se jednalo o předání pervitinu za
protiplnění za provedenou taxislužbu, tedy celkem nejméně 2,5 gramu pervitinu,
přičemž těchto jednání se obvinění dopustili přesto, že metamfetamin, zvaný též
pervitin, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o
psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek, a s vědomím, že se o takové látky jedná.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění R. K.,
J. L. a v neprospěch všech obviněných rovněž státní zástupce Krajského
státního zastupitelství v Hradci Králové. Vrchní soud v Praze jako soud
odvolací tato odvolání projednal, načež svým rozsudkem ze dne 19. 3. 2021, sp.
zn. 15 To 6/2021, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1
písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu
v Hradci Králové ohledně obviněných R. K., J. L., D. M., J. M., L. P. a
L. Z. ve výrocích o uložených trestech odnětí svobody a způsobu jejich
výkonu.; jinak zůstalo napadené rozhodnutí krajského soudu nedotčeno. Nově byli
odvolacím soudem obvinění R. K. a D. M. odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr.
zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jejichž výkon
byli podle § 56 odst. 3 zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněný J. L. byl
citovaným rozsudkem soudu druhého stupně odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle
§ 56 odst. 3 zařazen do věznice s ostrahou. Obvinění J. M., L. P. a L.
Z. pak byli citovaným rozsudkem soudu druhého stupně odsouzeni podle § 283
odst. 3 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání osmi let, pro jejichž
výkon byli podle § 56 odst. 3 zařazeni do věznice s ostrahou. Naproti tomu
odvolání obviněných R. K. a J. L. byla odvolacím soudem podle § 256 tr.
řádu jako nedůvodná zamítnuta.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
5. Obviněný R. K. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání,
kterým napadl obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V
rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož
naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný R. K. na
prvním místě rozporuje právní kvalifikaci svého jednání jako jednání člena
organizované skupiny. Dle obviněného o nákupu surovin, výrobě pervitinu, jeho
distribuci a o rozdělení finančních částek, které se za prodej utržily,
rozhodoval spoluobviněný J. L. Obviněný se dle svého tvrzení pohyboval v
jedné větvi pachatelů, která nebyla v kontaktu s větví řízenou spoluobviněným
J. L., která drogu vyráběla a distribuovala. Obviněný navíc znal pouze
okrajově část osob, které se podílely na trestné činnosti a nebyl srozuměn s
tím, že byl pachatelem trestné činnosti s dalšími osobami. Obviněný má tedy za
to, že v daném případě se nejednalo o organizovanou skupinu, neboť tu nebyly
dány známky jakékoli hierarchie, rozdělení úkolů, plánovitosti jednání ani jeho
organizovanosti za účelem úspěšného provedení trestného činu.
7. Obviněný dále namítá, že se cítí poškozen postupem soudu prvého
stupně ve věci poučení o prohlášení viny podle § 206a násl. novelizovaného
znění trestního řádu (správně má být uvedeno ustanovení § 206c tr. řádu).
Nalézací soud o této možnosti obviněného poučil s tím, že bylo zřejmé, že v
případě prohlášení viny dojde k uložení příznivějších trestů. Učinil tak přitom
předtím, než novelizace zavádějící tento institut nabyla účinnosti. V daném
případě tedy nepostupoval procesně správně, přičemž o případném vyjádření
obviněných stran prohlášení viny ani nerozhodl usnesením před vyhlášením
meritorního rozhodnutí. Obviněný dále namítá, že po zvážení věci prohlásil
vinu, přestože se neztotožnil s tím, že by měl distribuovat takové množství
drogy, která je uvedena ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Obviněný rovněž
zdůrazňuje, že v důsledku svého prohlášení viny nenavrhoval důkazy, které by
měly prokazovat, že množství drogy, která byla určena k distribuci a kterou
obdržel, bylo výrazně nižší.
8. Dále pak obviněný poukazuje na skutečnost, že spolu se spoluobviněnou
L. P. poskytoval Policii ČR údaje týkající se předmětné trestné činnosti a
jejích pachatelů. Obviněný tedy namítá, že z tohoto pohledu se nemohl dopustit
trestné činnosti, která je mu kladena za vinu a odkazuje na důkazy, které
navrhne k prokázání této skutečnosti spoluobviněná L. P.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek vrchního soudu, a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný se tedy fakticky domáhá
rovněž zrušení rozsudku soudu prvního stupně, byť to ve svém podání výslovně
neuvedl.
10. Obviněný J. L. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého
obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to do výroku o trestu. V rámci svého
mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí
dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť
v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný tyto
dovolací důvody uplatnil v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť odvolacím soudem
bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení tomuto
rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v 265b odst. 1 písm.
a) až k), ve znění účinném do 31. 12. 2021.
11. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. L.
namítá, že v rámci výměry uloženého trestu nebylo soudy nižších stupňů žádným
způsobem přihlédnuto k době, po kterou mu bylo stanoveno omezení spočívající
mimo jiné v povinnosti dostavovat se v určený čas k probačnímu úředníkovi,
zdržovat se v určením místě a podrobit se výkonu elektronické kontroly plnění
povinností prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího
detekci jeho pohybu, a to s ohledem na skutečnost, že v době podání dovolání je
s přihlédnutím k doručenému usnesení o zápočtu vazby zjevné, že předmětná doba
mu nebude do trestu započítána ani v rámci vykonávacího řízení. Vrchní soud se
přitom touto odvolací námitkou nezabýval, byť má obviněný za to, že tato má
dopad až do roviny ústavněprávní, když v případě absence zápočtu doby, po
kterou trvalo užití tohoto institutu nahrazujícího vazbu proti jeho osobě, by
byl nedůvodně znevýhodněn oproti osobám trestně stíhaným při plné osobní
svobodě.
12. Obviněný dále odmítá roli hlavního organizátora trestné činnosti a
namítá, že na páchání dotčené trestné činnosti měl menší podíl než
spoluobviněný R. K. Obviněný dle svého tvrzení nemohl určovat prodejní cenu
drogy, rozhodovat o otázkách její výroby, dostával menší podíl z vyrobeného
množství drogy a svůj podíl drogy předával toliko spoluobviněnému J. M. Sám
přitom uváděl větší množství vyrobeného pervitinu, ačkoli si byl vědom případné
závažnější právní kvalifikace a vyšší trestní sazby, přičemž jako jediný
dobrovolně nahradil škodu způsobenou na objektu v XY, kde docházelo k výrobě
pervitinu. Obviněný má proto i nadále za to, že jemu uložený trest je
nepřiměřený, a to mimo jiné i s přihlédnutím k jeho dosavadní bezúhonnosti,
nízkému věku a jeho postoji projevenému od počátku zahájení trestního stíhání
spoluprací s orgány činnými v trestním řízení, kdy dle jeho mínění lze ze
souhrnu těchto skutečností vyvodit, že k jeho nápravě postačí uložení trestu
odnětí svobody o výrazně nižší výměře.
13. Poslední námitkou obviněný brojí proti přezkumu rozhodnutí soudu
prvého stupně odvolacím soudem, když dle jeho tvrzení odvolací soud v rámci
svého přezkumu vyvodil, že obvinění jsou vinni spácháním trestného činu dle
závažnější kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, ačkoli ze strany státního zástupce ani žádného z obviněných nedošlo k
podání odvolání do výroku o vině. Obviněný se domnívá, že takovýmto postupem
odvolacího soudu mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces a účinnou obhajobu,
neboť již nemá možnost zpochybnit naplnění znaků této kvalifikované skutkové
podstaty. Dle obviněného je přitom pro danou věc naprosto nepodstatné, že
spoluobvinění jezdili nakupovat léčiva do zahraničí, neboť tento aspekt nemá na
závažnost projednávané trestné činnosti žádný vliv. Obviněný přitom konstatuje,
že mu není zřejmé, jakou přitěžující okolnost vedoucí k uložení vyššího trestu
by měla tato skutečnost ve smyslu trestního zákoníku představovat.
14. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek
vrchního soudu, jakož i rozhodnutí krajského soudu a dále nalézacímu soudu
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby
podle § 265m tr. řádu sám nově rozhodl o trestu.
15. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal
prostřednictvím svého obhájce dovolání taktéž obviněný D. M., a to do výroku o
trestu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2021. Obviněný přitom výslovně uvádí, že důvodnost jeho dovolání se zakládá
na skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný nadto odkázal –
pravděpodobně v důsledku administrativního pochybení – také na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021,
ačkoli dále nikterak nenamítá, že by mu byl uložen takový druh trestu, který
zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným.
16. Obviněný na úvod svého dovolání uvádí, že již v přípravném řízení
jednání, které mu bylo kladeno za vinu, plně doznal. Své doznání pak zopakoval
i před soudem prvního stupně, kdy navíc v závěru hlavního líčení, vedeného již
za účinnosti novely trestního řádu zavádějící institut prohlášení viny, po
poučení soudem prvního stupně tuto možnost využil. Obviněný je tedy přesvědčen,
že splnil podmínku uvedenou v § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a eventuální
procesní pochybení soudu prvního stupně pro něj nemohou mít negativní
důsledky. Dle obviněného pak s ohledem na jeho osobu, dosavadní trestní i
správní bezúhonnost, silné rodinné zázemí, partnerský vztah s reálnými plány
založit rodinu, ekonomickou saturovanost, životní zkušenosti z pobytu ve vazbě
a hlavního líčení, jakož i s ohledem na přístup k otázce své viny a
sebereflexe, byly splněny požadavky kladené na jeho osobu v podobě mimořádných
osobních poměrů ve smyslu § 58 tr. zákoníku. Obviněný k tomuto rovněž
upozorňuje, že v průběhu trestního řízení byl propuštěn z vazby na svobodu za
současného nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a dále mu bylo uloženo
omezení zdržovat se v obydlí s povinností dostavit se k probačnímu úředníkovi.
Rovněž bylo rozhodnuto o výkonu elektrické kontroly plnění povinností
prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci jeho
pohybu. Obviněný konstatuje, že mu k dnešnímu dni toto omezení podle § 73 odst.
1 písm. c), odst. 3, 4 tr. zákoníku (správně má být uvedeno tr. řádu) nebylo
započítáno do výkonu trestu, nicméně jeho řádné plnění ukazuje na skutečnost,
že jeho osobní poměry byly po propuštění z vazby na svobodu zcela příkladné.
17. Jedná-li se o povahu jím spáchané trestné činnosti, pak obviněný
uvádí, že odvolací soud rezignoval na individuální hodnocení jednání každého ze
členů skupiny. V nalézacím řízení přitom bylo prokázáno, že s ohledem na délku
jednání, jež je mu kladeno za vinu, se jednalo o jednorázový exces, tedy
vybočení z jeho dosud běžného života. Do trestné činnosti se obviněný zapojil
ve věku blízkém věku mladistvého, a to po dobu pouze několika měsíců, navíc v
době, kdy dle obžaloby již byla organizovaná skupina vytvořena a spoluobviněným
L. byly nastaveny mechanismy její činnosti. Je tedy patrné, že jeho role byla,
na rozdíl od jiných spoluobviněných, pouze okrajová, nahraditelná a nikterak
výjimečná, jelikož obviněný ani nerozhodoval o klíčových otázkách,
neorganizoval skupinu a neudílel pokyny ostatním osobám. Obviněný současně z
odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku nabyl dojmu, že odvolací soud vytkl
prvoinstančnímu soudu, stejně jako intervenujícímu státnímu zástupci, že dané
jednání nehodnotily v intencích § 284 odst. 4 tr. zákoníku, a z tohoto důvodu u
jeho osoby odstranil moderační ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
což považuje za nepřijatelné. Navíc obviněný dodává, že v případě, kdy lze
dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, je zcela namístě uložit
trest mírnější. Obviněný je přitom přesvědčen, že v daném případě naplnil
podmínky pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pročež odkazuje mimo
jiné i na prvostupňová rozhodnutí v jiných případech, kdy byla řešena obdobná
trestná činnost, přičemž nalézacím soudem bylo v těchto věcech shledáno splnění
podmínek pro aplikaci § 58 tr. zákoníku.
18. Obviněný navrhuje postup podle 265h odst. 3 tr. řádu, tedy přerušení
výkonu napadeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že by mu mohl být
nově uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Závěrem pak navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu ve výroku o jeho trestu a
dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl, případně aby podle § 265m tr. řádu Nejvyšší soud sám nově rozhodl o
trestu.
19. Obviněný J. M. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého
obhájce výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to v celém jeho
rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021,
jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý
proces. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že mu byl
uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
20. Obviněný J. M. úvodem namítá, že odvolací soud zcela pominul jeho
odvolací námitky spočívající v nesplnění procesních podmínek pro meritorní
projednání odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové, v němž zcela absentovalo odůvodnění, ze
kterého by bylo patrné, které vady státní zástupce vytýká výroku o trestu, jenž
byl dovolateli soudem prvního stupně uložen. Neodmítnutí odvolání státního
zástupce je dle obviněného porušením práva na rovnost účastníků řízení ve
smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Nadto je třeba poukázat
na skutečnost, že měl-li odvolací soud výhrady k procesnímu postupu soudu
prvního stupně, který usnesením nepřijal prohlášení viny obviněných, mohl tento
vadný postup zhojit, a to vrácením věci soudu prvního stupně k dalšímu
projednání. Obviněný je pak přesvědčen, že rozhodnutí soudu prvního stupně je,
na rozdíl od rozhodnutí odvolacího soudu, řádně odůvodněné a logicky
konzistentní, zatímco odvolací soud vybočil ze zákonných mantinelů odvolacího
přezkumu.
21. Obviněný dále brojí proti právnímu posouzení učiněnému odvolacím
soudem ve vztahu k možnosti aplikovat § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
jelikož k tomuto postupu lze přistoupit i v případech nejzávažnějších útoků
proti lidskému životu a zdraví a není důvodu, proč by bylo právě v daném
případě užití tohoto institutu vyloučeno. Jeho užití záleží pouze na uvážení
soudu, které nesmí postrádat pouze vnitřní logiku a konzistenci, a rovněž musí
být řádně odůvodněné a mít oporu v provedeném dokazování a řádném zákonném
procesu, přičemž nalézací soud dle obviněného těmto požadavkům v dané věci
vyhověl. Naopak rozhodnutí soudu druhého stupně bylo dle obviněného založeno na
argumentech, které vrchní soud nebyl oprávněn použít, jelikož poukázal na
nesprávnost právní kvalifikace skutku, ačkoli tato otázka vůbec neměla být
předmětem odvolacího řízení. Odvolací soud nadto ve věci žádným způsobem
nedoplnil dokazování, přestože dospěl k zásadním skutkovým závěrům, bez nichž
by nemohl sám rozhodnout výrokem o trestu natolik diametrálně odlišným oproti
rozsudku soudu prvního stupně.
22. Obviněný je dále přesvědčen o tom, že napadený rozsudek Vrchního
soudu v Praze nese v důsledku navýšení výměry trestu a změny způsobu jeho
výkonu znaky tzv. překvapivého rozhodnutí ve smyslu konstantní judikatury
Ústavního soudu. Odvolací soud totiž jako jediný argument pro nepřiznání
možnosti snížení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby použil
argument překvapivý, který nebyl ani předmětem odvolání státního zástupce, tedy
otázku právní kvalifikace skutku. Obviněnému přitom nebylo možno se na takový
právní názor odvolacího soudu připravit, či s ním jakkoliv polemizovat. Takový
postup je však zcela nepřípustný a porušuje právo obviněného na spravedlivý
proces a právo na obhajobu.
23. Obviněný navrhuje postup podle 265o odst. 1 tr. řádu, tedy přerušení
výkonu dovoláním napadeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že
dotčeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Závěrem
svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud stran jeho osoby v celém rozsahu
zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Obviněná L. P. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého
obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci
svého mimořádného opravného prostředku obviněná odkázala na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož
naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
25. Obviněná úvodem zdůrazňuje, že se doznala k nákupu drog a jejich
prodeji, avšak zcela popřela, že by věděla o výrobě 6 kg pervitinu. S trestnou
činností přišla do kontaktu v rámci partnerského vztahu se spoluobviněným R.
K., svého jednání litovala a v době vyšetřování dotčené trestné činnosti
poskytovala informace orgánům činným v trestním řízení, není drogově závislá a
již delší dobu je zaměstnána. Z provedeného dokazování bylo potvrzeno, že
nejenže ona sama nevnímala svoji pozici jako člen organizované skupiny, nýbrž
ji jako takovou nebral ani nikdo ze spoluobviněných. S žádným z nich se totiž
nedomlouvala na tom, kdo, kdy, jakým způsobem zajistí materiál na výrobu drogy,
kdo vyrobí drogu, kdy a v jakém množství, ani na prodávaném množství, ceně či
další distribuci. V jejím případě se tak jednalo o samostatnou činnost
kupujícího dealera drog, který prodával drobné množství pervitinu svým
odběratelům a rovněž si kupuje drogu i sám pro sebe. Jednání obviněné tedy
nemělo být posouzeno jako společné jednání, které přispělo k fungování
organizované skupiny. Obviněná dle svého tvrzení fakticky disponovala pouze s
množstvím drogy, které odpovídá maximálně značnému rozsahu ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pročež by uvedené jednání mělo být namísto
současné právní kvalifikace posouzeno pouze podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku [z obsahu dovolání je zjevné, že došlo k administrativnímu
pochybení a obviněná ve skutečnosti usiluje o změnu právní kvalifikace
dotčeného jednání na trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku].
26. Obviněná dále namítá, že její nápravy lze dosáhnout trestem odnětí
svobody kratšího trvání s podmíněným odkladem jeho výkonu, a to po změně užité
právní kvalifikace a s ohledem na její doznání. Závěrem svého dovolání pak
navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu i krajského
soudu, a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl, eventuálně aby Nejvyšší soud zrušil pouze rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněná rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud
před vlastním rozhodnutím o podaném dovolání rozhodl rovněž o odkladu výkonu
trestu odnětí svobody, který jí byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu
uložen.
27. Obviněný L. Z. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého
obhájce rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to ve výroku o trestu. V rámci
svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož
naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
28. Obviněný na úvod svého dovolání uvádí, že se již v přípravném
řízení jednání, které mu bylo kladeno za vinu, plně doznal. Své doznání pak
zopakoval i před soudem prvního stupně, kdy navíc v závěru hlavního líčení, jež
bylo konáno již za účinnosti novely trestního řádu zavádějící institut
prohlášení viny, po poučení soudem prvního stupně tuto možnost využil. Obviněný
je tedy přesvědčen, že splnil podmínku uvedenou v § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku a eventuální procesní pochybení soudu prvního stupně tak pro něho
nemohou mít negativní důsledky. Dle obviněného pak s ohledem na jeho osobu,
dosavadní trestní i správní bezúhonnost, silné zázemí a podporu rodiny,
nadcházející narození potomka, ekonomickou saturovanost, životní zkušenosti z
pobytu ve vazbě a hlavního líčení, jakož i s ohledem na jeho přístup k otázce
jeho viny a sebereflexe, byly splněny požadavky kladené na jeho osobu ve smyslu
§ 58 tr. zákoníku.
29. Jedná-li se o povahu jím spáchané trestné činnosti, pak obviněný
uvádí, že odvolací soud rezignoval na individuální hodnocení jednání každého ze
členů skupiny. V nalézacím řízení bylo prokázáno, že obviněný se na trestné
činnosti podílel menší měrou, a to na pokyn spoluobviněných J. L. a R. K.,
přičemž nebylo prokázáno, že by z jednání měl nějaký finanční či jiný profit,
pročež se dá jeho role označit jako ryze okrajová. Obviněný byl řidičem, který
vozil spoluobviněné do Polska a byť měl povědomí o tom, že se ve varně v XY
pervitin vyrábí, nikterak se tohoto procesu neúčastnil a pouze v několika
případech pervitin předal dalším osobám. S ohledem na délku a bezúplatnost
jednání, jež je mu kladeno za vinu, je tak zřejmé, že se jednalo o jeho
jednorázový exces, tedy vybočení z jeho dosud běžného života. Do trestné
činnosti se obviněný zapojil po dobu dvou měsíců, a to v době, kdy dle obžaloby
již byla organizovaná skupina vytvořena a byly nastaveny mechanismy její
činnosti. Obviněný nebyl ani člen skupiny, který by rozhodoval o klíčových
otázkách, organizoval skupinu či by udílel pokyny ostatním jejím členům.
Obviněný přitom z odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně nabyl
dojmu, že odvolací soud vytkl prvoinstančnímu soudu, jakož i intervenujícímu
státnímu zástupci, že nehodnotily dané jednání v intencích § 284 odst. 4 tr.
zákoníku, a z tohoto důvodu odstranil ve vztahu k osobě obviněného moderační
ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, což obviněný považuje za
nepřijatelné. V této souvislosti navíc dodává, že v případě, kdy lze dosáhnout
nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, je namístě tomuto uložit trest
mírnější, což je i případ jeho osoby, když byl doposud bezúhonný. Obviněný je
přitom přesvědčen, že naplnil podmínky § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
pročež v této souvislosti odkazuje i na prvostupňová rozhodnutí v jiných
případech, ve kterých byla řešena obdobná trestná činnost a přesto bylo splnění
podmínek pro aplikaci § 58 tr. zákoníku příslušnými soudy shledáno.
30. Obviněný navrhuje postup podle 265h odst. 3 tr. řádu, tedy přerušení
výkonu soudního rozhodnutí, jež bylo dovoláním napadeno, neboť je přesvědčen,
že by mu mohl být nově uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního
soudu ve výroku o trestu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle § 265m tr. řádu sám nově
rozhodl o trestu.
31. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné
stanovisko ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. 1 NZO 964/2021-30, státní zástupce činný
u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve
svém vyjádření uvedl, že z hlediska podaných dovolání považuje za podstatné, že
proti rozsudku nalézacího soudu byla podána jen tři odvolání, přičemž proti
výroku o vině se odvolal toliko dovolatel R. K. Naproti tomu státní zástupce
Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a dovolatel J. L. se
odvolali pouze proti výrokům o trestu. Ostatní dovolatelé pak odvolání vůbec
nepodali, pročež tak výroky o vině – vyjma osoby dovolatele R. K. – nabyly
právní moci již v rámci řízení vedeného před soudem prvního stupně, aniž by se
jimi mohl či musel zabývat soud odvolací jakožto soud druhého stupně.
32. K tomu státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že dovolatel může
napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl
odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, nehledě na
jeho případné poznámky obiter dictum. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku,
který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a neměl
povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, odst. 3 tr. řádu, musí být
takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr.
řádu. Uvedené státní zástupce vztahuje k dovolání obviněné L. P., která podala
dovolání rovněž proti výroku o vině, aniž by jej předtím napadla svým
odvoláním. V části, v níž tato obviněná brojí proti výroku o vině, je tedy její
dovolání nepřípustné.
33. Státní zástupce dále konstatuje, že jmenovaná dovolatelka brojí
rovněž proti výroku o trestu, byť tak činí v úzké návaznosti na svůj nesouhlas
s výrokem o vině. K tomu ovšem neuvádí žádnou bližší argumentaci zaměřenou na
nepřiměřenost trestu ani na jeho případné mimořádné snížení cestou § 58 tr.
zákoníku. Proto k této její stručné námitce konstatuje, že otázka přiměřenosti
uloženého trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
34. K námitce dovolatele R. K. rozporující závěr, že jednal jako
člen organizované skupiny, státní zástupce uvádí, že dovolatel ve svém
mimořádném opravném prostředku sám popisuje skutečnosti, které jsou pro
organizovanou skupinu příznačné a ve svém souhrnu se jedná o procesní námitky
směřované proti učiněným skutkovým zjištěním, které neodpovídají žádnému z
dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu. Z hlediska dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, by za právně
relevantně uplatněnou bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu
mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Takovou námitku
však dovolatel R. K. neučinil a celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k
tomu, že nižší soudy porušily procesní zásadu in dubio pro reo. Samotné
porušení zásady in dubio pro reo nedosahující závažnosti, v jejímž důsledku by
došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, ovšem dle státního
zástupce dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť i výběr mezi různými
alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad
ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již
přístup nemají, pokud samy nemají zopakovat celé dokazování.
35. Stran obviněným R. K. namítaného nesprávného poučení o institutu
prohlášení viny a na něj navazujícího průběhu dokazování považuje státní
zástupce za podstatné, že se opět jedná o pouhý nesouhlas s učiněnými
skutkovými zjištěními, který neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Státní
zástupce k této námitce rovněž poukazuje na analogicky použitelnou judikaturu
Nejvyššího soudu vztahující se k nepřípustnosti dovolání proti upuštění od
dokazování postupem podle § 206d tr. řádu.
36. Stran námitky tohoto dovolatele o jeho beztrestnosti v důsledku
toho, že o předmětné trestné činnosti poskytoval údaje policii, státní zástupce
uvádí, že tato není opřena o žádnou konkrétní právní argumentaci a není tedy
možno se k této námitce blíže vyjádřit.
37. K námitkám obviněného J. L., jenž brojí pouze proti výroku o
trestu, státní zástupce předně poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu, v nichž uvedený soud přiléhavým způsobem odůvodnil, proč vyhověl
odvolání státního zástupce a ukládal tresty v základní a nikoliv snížené
trestní sazbě. Z hlediska dovolání považuje státní zástupce za rozhodné, že
všechny dovolatelovy námitky ve svém souhrnu brojí pouze proti přiměřenosti
uloženého trestu a jejich prostřednictvím se dovolatel výlučně domáhá
mimořádného snížení trestu postupem podle § 58 tr. zákoníku, pročež takto
formulované námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Obviněný v
námitkách namířených proti uloženému trestu brojí rovněž proti odvolacím soudem
zmíněné možnosti přísnějšího právního posouzení, avšak tato je uvedena pouze v
odůvodnění napadeného rozsudku, aniž by se jakkoli dotkla výroku o vině.
38. Dovolatel dále dle státního zástupce zakládá svou klíčovou námitku
proti uloženému trestu na tom, že mu do trestu měla být započítána doba, kdy se
sice již nenacházel ve vazbě, ale byl podroben kontrole pohybu za pomoci tzv.
elektronického náramku, přičemž v absenci takového výroku o zápočtu spatřuje
chybějící výrok ve smyslu tvrzeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. K tomu je dle státního
zástupce nutno předeslat, že zápočet je předmětem samostatného rozhodnutí ve
vykonávacím řízení, proti němuž je dovolání nepřípustné. Není-li zápočet možný,
pročež soud k vykonané vazbě či trestu pouze přihlédne při stanovení druhu či
výměry nově ukládaného trestu, ani pak není toto přihlédnutí součástí výroku,
nýbrž je jen obsaženo v odůvodnění takového rozhodnutí, přičemž nedostatky
samotného odůvodnění zásadně nelze napadat dovoláním, když podle § 265a odst. 4
tr. řádu je dovolání namířené jen proti důvodům rozhodnutí v zásadě
nepřípustné. Žádnou z těchto variant tak nemůže být naplněn dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť
v dovoláním napadeném rozsudku žádný výrok nechybí, pročež se jedná o námitku
zjevně neopodstatněnou.
39. K námitkám obviněného L. Z., jenž brojí proti tomu, že odvolací
soud neshledal důvody pro mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku, státní zástupce uvádí, že tato námitka žádnému dovolacímu důvodu
neodpovídá. Státní zástupce ve svém vyjádření následně provádí rozbor vývoje
judikatury, na jehož základě uzavírá, že cestou dovolání se nelze domáhat
snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku, jelikož se jedná o snížení ponechané na úvaze soudu. Proti
právnímu posouzení skutku dovolání nesměřuje a směřovat ani nemůže, když výrok
o vině dovolatele nebyl napaden odvoláním. Dovolání dovolatele tedy pouze
obecně směřuje proti výši trestu, který považuje dovolatel za nepřiměřený.
Přiměřenost uloženého trestu ovšem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá,
přičemž dovolatel nenamítá, že by snad došlo k porušení zásady proporcionality
trestních sankcí.
40. K dovolání obviněného D. M. státní zástupce uvádí, že tento
obviněný uplatnil ve svém dovolání námitky převážnou měrou totožné s námitkami
dovolatele L. Z., pročež státní zástupce stran námitek brojících proti
neaplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, stejně jako námitek směřujících
proti přiměřenosti uloženého trestu odkazuje na příslušnou část svého vyjádření
k dovolání obviněného L. Z. s tím, že tato námitka žádnému z dovolacích
důvodů neodpovídá. K námitce, dle které obviněnému nebylo do výkonu trestu
započítáno omezení spočívající v jeho kontrole za pomoci tzv. elektronického
náramku, státní zástupce uvádí, že z hlediska dovolání považuje za podstatné,
že tento dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a ani obsahově nenamítá, že by snad byl
výrok napadeného rozhodnutí neúplný. Tuto kusou zmínku o nezapočítání proto
nepovažuje za součást jeho dovolacích námitek namířených proti výroku o trestu,
ovšem jinak by stejně jako v případě obdobné námitky obviněného J. L.
platilo, že takováto námitka by se nacházela mimo dovolací důvody.
41. K námitkám obviněného J. M., jenž namítá, že státní zástupce
Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal své odvolání toliko v
neprospěch ostatních obviněných, nikoliv v neprospěch tohoto dovolatele, státní
zástupce uvádí, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci
Králové v odůvodnění svého odvolání ze dne 9. 12. 2020 uvedl skutečnosti dílem
společné pro všechny spoluobviněné a dílem se týkající pouze obviněného J.
M. Dovolatele tedy zjevně zahrnul mezi ty spoluobviněné, jimž byl uložen
trest nepřiměřeně mírný, a to bez splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu
odnětí svobody postupem podle § 58 tr. zákoníku, při neodpovídajícím hodnocení
jeho dosavadní beztrestnosti na straně jedné a závažnosti výroby a distribuce
drog na straně druhé.
42. K námitkám, jimiž tento dovolatel brojí proti neužití § 58 tr.
zákoníku odvolacím soudem, z čehož dovozuje naplnění dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, státní
zástupce upozorňuje, že samotný obviněný ve svém dovolání k tomu správně
konstatuje, že požadované zmírnění trestu záleží na uvážení soudu a není
nárokové. Ohledně nezmírnění trestu cestou § 58 tr. zákoníku pak státní
zástupce opět odkazuje na své vyjádření k totožným námitkám dovolatelů L. Z.
a D. M.
43. K námitkám, v nichž obviněný označuje navýšení svého trestu
odvolacím soudem za rozhodnutí překvapivé, státní zástupce uvádí, že obviněný k
tomuto odkazuje na zjevně nepřiléhavý judikát, v němž odvolací soud z podnětu
odvolání státního zástupce změnil výrok o vině. Oproti tomu v dovolatelově věci
zůstal výrok o vině nezměněn. Dle státního zástupce nic nenasvědčuje ani
překvapivosti ukládaného trestu, jelikož obviněný byl po celou dobu, tj. od
zahájení trestního stíhání až do svého pravomocného odsouzení, ohrožen trestem
odnětí svobody ve stále stejném rozmezí 8 až 12 let, přičemž mu byl odvolacím
soudem uložen trest na samotné dolní hranici zákonné trestní sazby. Dovolatel
J. M. tak vznáší pouze námitky procesní povahy a uložený trest nepovažuje
za přiměřený. Takové námitky ovšem dle státního zástupce žádnému z dovolacích
důvodů neodpovídají.
44. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření konstatoval, že
námitky dovolatelů R. K., L. Z., D. M. a J. M. neodpovídají žádnému
dovolacímu důvodu, přičemž uvedené se vztahuje taktéž na dovolání obviněné L.
P., které je nadto v části nepřípustné. Námitky dovolatele J. L. pak dle
státního zástupce sice dílem odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, avšak v této části jsou
zjevně neopodstatněné, když v ostatních částech jeho dovolání rovněž neodpovídá
žádnému dovolacímu důvodu. Za tohoto stavu tak státní zástupce navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněných R.
K., L. Z., D. M., J. M. a L. P. odmítl, neboť tato dovolání byla
podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu a aby podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl i dovolání obviněného J. L., neboť jde o
dovolání zjevně neopodstatněné. Státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
45. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným obviněnými bylo
následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich
případné replice. Do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných
dovoláních Nejvyššímu soudu předložil repliku prostřednictvím svého obhájce
pouze obviněný R. K., přičemž v této zopakoval, že podstatou jeho dovolání je
skutečnost, že byl nalézacím soudem nesprávně poučen o institutu prohlášení
viny, v důsledku čehož se nedomáhal provedení potřebného dokazování skutkového
stavu, bylo mu odňato právo na spravedlivý proces a došlo k porušení principu
presumpce neviny. Dovolatel dále uvádí, že se neztotožňuje ani s tvrzením
státního zástupce, že znal způsob fungování organizované skupiny a její
hierarchii v době, kdy docházelo k páchání trestné činnosti, jelikož ve svém
dovolání uvedl skutečnosti, které se dozvěděl až v průběhu trestního řízení.
III.
Přípustnost dovolání
46. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují
všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §
265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a
na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i
oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále
zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v
§ 265f tr. řádu.
47. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že
jednotliví obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu
respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující
relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné
skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
48. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně
uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12.
2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
49. Jak již bylo konstatováno shora, všichni obvinění své dovolání
podali mimo jiné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy proto, že se domnívají, že tímto
mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V
mezích tohoto dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek,
jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl
obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu
spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení
správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových
zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež
dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení
skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se
rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž
v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva.
50. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12.
2021 prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu
(srov. Článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se
nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně
garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech
opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4.
2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31.
3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3.
2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující
podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za
následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů
spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů
získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či
je-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn.
IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně
ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
51. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná
novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021,
(v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Současně byl
do tohoto ustanovení pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v
tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Jde tedy o nově formulovaný
dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího
soudu uplatňované ve vztahu k dovoláním opírajícím se o důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
52. V souvislosti s obviněným J. M. uplatněným dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s
účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu],
je třeba upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy,
jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, není naopak naplněn
pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo
přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní
sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo
530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Druhem trestu, který zákon
nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze
zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez
splnění zákonných podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním
případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý
druh trestu. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí
svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku
stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se
jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení
horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice,
pokud je taková hranice v zákoně určena (včetně nesprávného užití § 58 tr.
zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
53. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], který ve svém dovolání s ohledem
na výše uvedené uplatnil obviněný J. L., považuje Nejvyšší soud za potřebné
připomenout, že tento dovolací důvod lze aplikovat jen za předpokladu, pokud
nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho
výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný.
Chybějícím výrokem se přitom rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán
činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl.
Neúplný výrok je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje
některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní
kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně
příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta
vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Náležitosti výrokové části rozsudku
jsou přitom vymezeny zejména v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 a §
121 až § 124 tr. řádu.
54. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. m) tr. řádu], který v rámci podaného mimořádného opravného
prostředku uplatnil obviněný J. L., v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle
první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy,
kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z
formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §
254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr.
řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán
tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jde tedy o
případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem
podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254
tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci
obviněný J. L. citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených
alternativ a tento je tedy vázán na jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
55. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, dle které se
procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení,
nikoli v době činu (srov. Například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1.
Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí
č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je při svém rozhodování v dovolacím řízení
realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního
účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely
provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále
pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených
rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného
rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8.
2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody
podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto
mimořádného opravného prostředku (§ 265f odst. 2 tr. řádu). Všem dovolatelům
přitom lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula ještě před datem
1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
56. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného
interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy
„práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a
základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci
dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní
práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov.
Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci – dovolání obviněného R. K.
57. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i
Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. K. splňuje kritéria jím
uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu
přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolací
námitek neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani žádnému jinému dovolacímu
důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném
do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022). Obviněný ve svém
dovolání především opakovaně rozporuje, že spolu s ostatními obviněnými jednal
jako člen organizované skupiny, jelikož o existenci a fungování této skupiny v
době páchání trestné činnosti nevěděl, nepůsobil ve vůdčí roli, pohyboval se v
jedné větvi pachatelů, která nebyla v kontaktu s jinou větví, kterou
organizoval spoluobviněný J. L., mezi obviněnými nebyly známky hierarchie,
organizovanosti, plánovitosti či rozdělení úkolů a jejich dělba za účelem
úspěšného provedení trestného činu. Obviněný dále rozporuje úplnost provedeného
dokazování s ohledem na procesní pochybení nalézacího soudu stran užití
institutu prohlášení viny a namítá svou beztrestnost založenou na své
spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.
58. Z výše uvedeného jasně plyne, že obviněný R. K. podstatnou část
svých námitek založil na odmítnutí skutkových zjištění učiněných nalézacím
soudem, které vedly k jednoznačnému závěru o existenci organizované skupiny.
Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším
soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě opakovaně připomíná, že
ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12.
2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dovolání mimořádným
opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního
stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud
druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to
odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Pravá podstata námitek, jimiž obviněný
rozporuje existenci organizované skupiny a svou roli v ní, přitom směřuje do
učiněných skutkových zjištění, aniž by tyto námitky nasvědčovaly extrémnímu
rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
Takovéto námitky však nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod
obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021,
tak ve znění účinném od 1. 1. 2022), založit přezkumnou povinnost dovolacího
soudu.
59. V kontextu námitek obviněného R. K., jimiž tento brojí proti
zjištěnému skutkovému stavu, Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Hradci
Králové v předmětné věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy
zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté
vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení
všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě
zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o existenci
organizované skupiny rozdělené do prodejní a výrobní větve, které byly úzce
propojeny, přičemž to byl právě obviněný R. K., kdo vedl prodejní větev
zajišťující distribuci drogy, a jako takový byl s fungováním celé této skupiny
obeznámen. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje nepřesvědčivé
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména body 64. až 67. Nalézací soud
přitom dle Nejvyššího soudu pečlivě zdůvodnil všechny relevantní aspekty ústící
v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny, do níž byly zapojeny více
než tři osoby za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě
dělba těchto úloh měla zajišťovať úspěšnější dokonání činu. Celá skupina přitom
vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly
pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro
společnost. Nalézací soud obsáhle odůvodnil, v čem spatřuje účast jednotlivých
obviněných na činnosti organizované skupiny, proč neuvěřil obhajobě
jednotlivých obviněných a na základě čeho dospěl ke skutkovému závěru o tom, že
se na činnosti této skupiny podílel také obviněný R. K. Jednání obviněných
přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť obvinění vytvořili
organizovanou skupinu, jejíž členové dlouhodobě zajišťovali shromažďování
finančních prostředků, nákup a dovoz prekursorů z Polska, stejně jako výrobu
pervitinu a jeho následnou distribuci. Nejvyšší soud tak s ohledem na rozsah
dokazování provedeného nalézacím soudem neshledal, že by v nyní posuzované věci
došlo k porušení zásady in dubio pro reo, jelikož za daného stavu lze v souladu
s výše uvedenými závěry konstatovat, že nalézací soud posuzoval věrohodnost
provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se
nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové
závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny.
60. Jmenovaný dovolatel má dále za to, že byl zkrácen na svém právu na
spravedlivý proces v důsledku nalézacím soudem nesprávně provedeného poučení o
institutu prohlášení viny a následné absence usnesení o přijetí prohlášení jeho
viny, přičemž právě v důsledku tohoto nesprávného poučení nenavrhoval dodatečné
důkazy stran množství drogy, která byla určena k distribuci a kterou obviněný
obdržel.
61. Nejvyšší soud k institutu prohlášení viny předně konstatuje, že
smyslem zákonodárné iniciativy a jejího výsledku v podobě přijatého zákona č.
333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020, bylo posílení procesních stran v řízení
před soudem. S ohledem na určitá prohlášení obviněného učiněná již na počátku
hlavního líčení před zahájením procesu dokazování je sledováno rovněž významné
urychlení a usnadnění jeho průběhu, a tedy nezanedbatelný časový a tím i kladný
finanční dopad (k tomu srov. I poslanecký návrh – sněmovní tisk 466/0 ze dne 5.
4. 2019). Tímto zákonem byl jako jakýsi mezistupeň mezi označením určitých
skutečností za nesporné a dohodou o vině a trestu pro případ, pokud se procesní
strany na počátku hlavního líčení shodnou toliko na otázce viny (a to v
otázkách skutkových i právních), nikoliv však na otázce trestu a dalších
výrocích, přijat institut prohlášení viny, který znamená, že další trestní
řízení by se zásadně vedlo jen pro účely rozhodnutí o sankci, popřípadě dalších
výroků. Především však dovolací soud zdůrazňuje, že je to soud, kdo po
prohlášení viny učiněného ze strany obviněného rozhodne, zda takové prohlášení
přijímá nebo nepřijímá. Soud přitom nemusí takové prohlášení viny přijmout,
nepovažuje-li takový postup za vhodný s ohledem na okolnosti případu a
vyjádření ostatních procesních stran. Je tedy vždy jen na příslušném soudu, aby
pečlivě uvážil okolnosti, za nichž k prohlášení viny došlo, a zda je důvod o
tomto prohlášení obviněného pochybovat.
62. Také v tomto případě se s ohledem na výše uvedené jedná fakticky o
námitku skutkové povahy. Obviněný se ke své trestné činnosti doznal již v
přípravném řízení, přičemž samotné poučení jeho osoby nalézacím soudem (učiněné
až po jeho prvotním doznání) o možnosti učinění prohlášení viny, kteréžto bylo
učiněno v době před nabytím účinnosti shora citované novely trestního řádu, jež
tento institut zavedla, nelze přes nesprávnost tohoto postupu považovat za
pochybení, kterým by obviněný byl poškozen na svém právu na spravedlivý proces.
Nalézací soud totiž nebyl povinen prohlášení o vině obviněného přijmout a
obviněnému nebylo v žádném případě přislíbeno uložení trestu pod spodní hranicí
zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byl uznán vinným,
kterak se obviněný snaží ve svém dovolání naznačit, jelikož § 58 odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku představuje fakultativní postup soudu, jehož aplikace není
odvislá pouze od existence formálně učiněného prohlášení o vině. Obviněný,
vědom si těchto skutečností, se přesto ke své trestné činnosti opětovně doznal
v hlavním líčení a nenavrhoval žádné dodatečné důkazy stran prokázání množství
vyrobené drogy, a to přesto, že byl srozuměn s tím, že přijetí jeho prohlášení
viny bude nalézací soud zvažovat až po provedeném dokazování v samotném závěru
prvostupňového řízení ve věci samé. Za této situace a ve světle skutečnosti, že
obviněný ve svém dovolání pouze prostřednictvím zcela obecné argumentace
předestírá hypotetickou možnost předložení blíže nespecifikovaných důkazů,
kterými by mohl v nalézacím řízení rozporovat množství vyrobené drogy, nelze
shledat jakýkoli zásah do jeho práva na spravedlivý proces, a to ani přes
procesní pochybení nalézacího soudu při přijetí prohlášení viny obviněného.
63. Dle zjištění Nejvyššího soudu proběhlo dokazování v dané věci v plné
míře, přičemž i stran skutkových okolností vztahujících se množství drogy
vyrobené a distribuované organizovanou skupinou Krajský soud v Hradci Králové
postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak,
aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro
jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního
přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností
jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě
kterých skutečností dospěl k závěru o množství drogy distribuované
organizovanou skupinou, přičemž k tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje
na rozsudek soudu prvního stupně. Množství distribuované drogy bylo spolehlivě
zjištěno nejen z výpovědi obviněného R. K., ale zejména z výpovědi
spoluobviněného J. L. a spoluobviněného J. M. Byl to přitom právě obviněný
J. L., který zajišťoval výrobu pervitinu určeného k prodeji (jak ostatně ve
svém dovolání namítá též obviněný R. K.), přičemž je logické, že tento
spoluobviněný měl o množství drogy určené k prodeji největší přehled a naopak
se nelze domnívat, že by tento spoluobviněný účelově uvedl větší množství
pervitinu, než by bylo skutečně vyrobeno. Množství distribuovaného pervitinu
uváděné ve výpovědích spoluobviněných J. L. a J. M. koresponduje rovněž
se skutkovými zjištěními stran počtu nákupů a celkového množství léků
dovezených z Polska za účelem výroby pervitinu, jakož i stran počtu cyklů
výroby této drogy. Veškerá skutková zjištění jsou pak podporována mimo jiné i
záznamy telefonických hovorů a SMS zpráv, stejně jako protokoly z domovních
prohlídek a prohlídek nebytových prostor.
64. Jde-li o část dovolání, v níž obviněný namítl svoji beztrestnost v
důsledku spolupráce s orgány činnými v trestním řízení a odkázal na důkazy,
které k tomuto měla navrhnout spoluobviněná L. P. ve svém odvolání, je
takový argument neobsahující žádnou právní argumentaci a odkazující na jiná
blíže neurčená podání spoluobviněných zcela irelevantní. Jak totiž vyplývá z
dosavadní ustálené judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod
č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr.), Nejvyšší soud jako soud dovolací se může zabývat
jen těmi skutečnostmi, které jsou konkrétně uplatněny přímo v textu dovolání v
souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. řádu, přičemž
dovolatel nemůže opírat své námitky jen o odkaz na svá dřívější tvrzení
obsažená v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v
předcházejících stadiích řízení (natož pak na blíže neurčená budoucí podání
učiněná jinými osobami).
65. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší
soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení
Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na
spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či
zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (v tomto
případě dovolatele). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na
spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního
rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v
dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý
proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v
projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. Např. nález
Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu
ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
VI.
K meritu věci – dovolání obviněných D. M. a L. Z.
66. Nejvyšší soud následně v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i
Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolací námitky obviněných D. M. a L. Z.
splňují kritéria jimi uplatněného či jiného dovolacího důvodu. Po prostudování
předmětného spisového materiálu, jakož i obsahu obou podaných dovolání přitom
dospěl k závěru, že námitky obviněných jimi uplatněnému, ale ani žádnému jinému
v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu (a
to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022)
neodpovídají. Obvinění veškeré své výhrady zaměřili výhradně proti trestu
uloženému odvolacím soudem, kterýžto měl být dle jejich názoru vyměřen pod
spodní hranicí zákonné trestní sazby, a to postupem podle § 58 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku, přičemž uložené tresty považují oba obvinění za nepřiměřené a z
hlediska odůvodnění soudem druhého stupně též za nepřezkoumatelné.
67. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že k výroku o trestu se v době
podání dovolání obviněných zpravidla vztahovaly dva dovolací důvody, a to podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve
znění účinném do 31. 12. 2021 (ve znění účinném od 1. 1. 2022 pak došlo pouze
ke změnám písmenného označení těchto ustanovení), avšak ani jeden z těchto
dovolacích důvodů obvinění neuplatnili a i pokud by tak učinili, jimi užité
dovolací námitky by nebyly pod tyto dovolací důvody podřaditelné. První z
těchto důvodů totiž spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu,
který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž
Nejvyšší soud v tomto ohledu pochybení neshledal. Druhý z těchto důvodů spočívá
v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od
potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový
postup, což tedy není situace přiléhavá pro nyní projednávanou věc.
68. Jde-li o obviněnými požadovanou aplikaci ustanovení § 58 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku, pak platí, že tato je toliko na volné úvaze ve věci
rozhodujícího soudu, tzn. že oproti obligatornímu postupu podle § 58 odst. 5
tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv. spolupracujícího obviněného,
což však není případ ani jednoho z výše jmenovaných dovolatelů), jde o
fakultativní postup soudu, který tak není povinen dané ustanovení využít. Podle
ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. podle jeho rozhodnutí uveřejněného
pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) přitom platí, že pod žádný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 tr. řádu, a to ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], nelze podřazovat
námitky směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a
tedy ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby.
Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na
úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené
ustanovením § 58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
69. V nyní posuzovaném případě byli oba dovolatelé v souladu s § 283
odst. 3 tr. zákoníku ohroženi nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné
trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soud druhého stupně uložil
obviněnému D. M. nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání osmi a půl
let, pro jehož výkon je navíc zařadil do věznice mírnějšího typu, využívajíce
ve prospěch obviněných moderačního ustanovení podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku.
Obviněnému L. Z. pak odvolací soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v
délce trvání osmi let, jehož výkon rovněž zmírnil citovanou moderací. Odvolací
soud přitom v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost
obviněnými spáchaného činu, jejich osobní poměry a dosavadní způsob života,
včetně jejich doznání, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až
§ 39 tr. zákoníku a vyjmenované v rozhodnutí nalézacího soudu, na něž odvolací
soud odkázal, jak je zřejmé zejména z bodů 18., 19. a 20. odůvodnění napadeného
rozhodnutí vrchního soudu. S přihlédnutím k úvahám odvolacího soudu o ukládaném
trestu lze uzavřít, že tento soud se nezpronevěřil imperativům přiměřenosti,
humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jeho rozsudku se
totiž podává, že si byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu
vědom klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr.
zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních
pro rozhodování o trestu ve vztahu k obviněným dospěl k závěru, že je na jejich
osoby třeba působit tresty odnětí svobody vyměřenými na samé spodní hranici
zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byli pravomocně uznáni
vinnými, jejichž způsob výkonu je na místě moderovat postupem podle § 56 odst.
3 tr. zákoníku.
70. Ani samotná skutečnost, že odvolací soud vyloučil možnost využití
moderace podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v důsledku povahy trestné
činnosti obviněných, zejména pak faktu, že jejich jednání materiálně naplnilo
zákonné znaky odpovídající právní kvalifikaci podle § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, nelze dle Nejvyššího soudu takovýto postup vrchního soudu posoudit
jako obviněnými namítanou faktickou změnu právní kvalifikace žalovaného
jednání, jež by byla tímto soudem učiněna i navzdory absentujícímu odvolání
státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podanému
proti výroku o vině v neprospěch obviněných. V uvedeném případě se totiž zcela
zjevně jednalo toliko o poznámku obiter dictum, která sloužila pouze k osvětlení kontur úvah odvolacího soudu stran
závažnosti jednání obviněných. Z napadeného rozhodnutí je zjevné, že odvolací
soud vyhodnotil mezinárodní charakter trestné činnosti obviněných jakožto
klíčový pro svůj závěr, že se společenská škodlivost jejich jednání vymyká
běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod skutkovou podstatu
užitou nalézacím soudem.
71. Za tohoto stavu, kdy odvolací soud obviněným prokazatelně uložil
odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě
nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl neslučitelný s
principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl námitky
obviněných z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit
jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z
důvodu jeho přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících
a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a
vyměřený bez užití moderačního ustanovení na samé spodní hranicí zákonné
trestní sazby, včetně námitky brojící proti nevyužití fakultativní možnosti
postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nemohou být relevantně
uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve
smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně
jako ve znění účinném od 1. 1. 2022).
72. Stran námitky, jíž obviněný D. M. upozorňuje, že mu k dnešnímu
dni nebyla jím řádně dodržovaná omezení nahrazující vazbu podle § 73 odst. 1
písm. c), odst. 3, 4 tr. řádu započítána do výkonu trestu, Nejvyšší soud
dodává, že tuto námitku je na místě označit za zcela irelevantní, a to s
ohledem na výše uvedenou judikaturu stran naplnění dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Takováto
námitka mohla být podřazena pouze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, či pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, což však
obviněný neučinil, přičemž i v takovém případě by se jednalo o námitku zjevně
nedůvodnou, k čemuž Nejvyšší soud odkazuje na níže uvedené závěry vyslovené v
rámci vypořádání obdobné námitky spoluobviněného J. L.
VII.
K meritu věci – dovolání obviněného J. M.
73. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda též dovolání obviněného J. M.
splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm.
g) a písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, či jiného důvodu
dovolání (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1.
1. 2022). Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu
přitom dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky uplatněným, ale
ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům, neodpovídají. Podstata dovolací
argumentace obviněného spočívá v námitkách, že odvolací soud nebyl k přezkumu
výroku o vině stran osoby obviněného oprávněn a navíc pochybil, když pro
obviněného překvapivým způsobem dospěl k chybnému závěru o nemožnosti aplikace
§ 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při ukládání trestu.
74. Úvodem považuje Nejvyšší soud za podstatné zdůraznit, že postupem
podle § 253 odst. 3 tr. řádu odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje
náležitosti obsahu odvolání. Odmítnutí odvolání tak představuje zvláštní způsob
rozhodnutí o obsahově nedostatečném odvolání, který odráží změnu koncepce
odvolacího řízení, v němž omezený revizní princip při přezkoumávání věci
ustoupil principu vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním. Jde o důsledek
procesu, v jehož rámci se uplatní nejdříve zákonná povinnost soudu prvního
stupně dát všem oprávněným osobám podrobné poučení o právu napadat rozsudek
odvoláním, o postupu při podání odvolání a o jeho náležitostech (§ 125 odst. 2
a § 249 tr. řádu), na kterou pak navazuje další povinnost předsedy senátu
tohoto soudu k součinnosti v případě, když se oprávněná osoba důsledně neřídila
tímto poučením a podala obsahově vadné odvolání (§ 251 odst. 1, odst. 2 tr.
řádu), a v případě neodstranění vad odvolání tento proces končí odmítnutím
takového odvolání odvolacím soudem bez věcného přezkoumání jeho důvodnosti (§
253 odst. 3, 4 tr. řádu), neboť odvolacímu soudu pak chybí základní podmínka k
tomu, aby se mohl věcně zabývat odvoláním, totiž vymezení rozsahu přezkumné
povinnosti.
75. Obsah odvolání je vymezen v ustanovení § 249 odst. 1 tr. řádu, podle
něhož musí být tento řádný opravný prostředek ve lhůtě uvedené v § 248 tr. řádu
nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle
§ 251 tr. řádu odůvodněn tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek
soudu prvního stupně napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení,
které danému rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby řádně
poučeny. Náležitostmi obsahu odvolání, jejichž nedostatek vede k odmítnutí
odvolání, jsou tedy označení osoby odvolatele, specifikace napadeného rozsudku
a konkrétní vymezení výroku rozsudku, který je napadán (popřípadě rozsahu, v
němž je napadán), a v jeho rámci popis vad, které jsou vytýkány tomuto rozsudku
nebo předcházejícímu řízení.
76. Při posuzování obsahových náležitostí odvolání je nutné zohlednit,
že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých
podrobností je odvolatel v rámci specifikace namítaných vad povinen zacházet.
Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající
podmínkám podle § 59 odst. 4 a § 249 odst. 1 tr. řádu, jestliže i přes
stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a
jaké konkrétní vady (procesní, skutkové, hmotněprávní atd.) jsou vytýkány
tomuto rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, tak aby byl zřejmý i rozsah
přezkumné činnosti odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 835/2002, ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo
203/2017, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 To 362/2016). Aby byl tento řádný
opravný prostředek skutečně účinný, nelze na něj klást přehnaně náročné
požadavky, pročež je nutno se vyhnout přepjatému formalismu.
77. Dovolací soud na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že
interpretací obsahu odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové lze vcelku spolehlivě dospět k závěru, že
směřuje proti výroku o trestu ve vztahu k osobám všech obviněných, a to i
obviněného J. M. Tento závěr ostatně zcela zřejmě učinil i soud odvolací,
podle něhož státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové
podal odvolání do výroku o uložených trestech, a to v neprospěch všech
obviněných ohledně výměry trestů odnětí svobody. Z obsahu protokolu o hlavním
líčení přitom vyplývá, že státní zástupce již dne 1. 10. 2020, tedy
bezprostředně po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu, podal v rámci konaného
hlavního líčení odvolání přímo do protokolu, a to výslovně ve vztahu ke všem
obviněným. Z obsahu jeho odvolání pak dle dovolacího soudu vyplývá i rozsah
přezkumné činnosti odvolacího soudu stran obviněného J. M., jelikož z jeho
písemného odůvodnění podaného odvolání je zjevné, že státní zástupce Krajského
státního zastupitelství v Hradci Králové konkrétně namítá, že v dané věci
nebyly stran trestu ukládaného tomuto obviněnému dány podmínky pro aplikaci §
58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to zejména v důsledku opomenutí důsledného
posouzení povahy spáchané trestné činnosti s ohledem na materiální stránku
jednání. Nad rámec takto vyjádřených obecných námitek pak státní zástupce k
trestu ukládanému obviněnému J. M. výslovně uvádí, že s ohledem na pozitivní
změnu jeho života včetně dobrovolné protitoxikomanické terapie, o níž se
pokoušel již v době vazebního omezení, a současnou ošetřovatelskou práci
vykonávanou v Alzheimercentru, lze hovořit o podstatnějším vlivu těchto
okolností při úvahách o ukládaném trestu. Dovolací soud proto shrnuje, že
státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ve svém
řádném opravném prostředku vymezil nejen to, který rozsudek soudu prvního
stupně napadá a jaké konkrétní vady jsou vytýkány řízení, jež mu předcházelo,
ale dostatečně zřejmý je i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu
k obviněnému J. M.
78. K námitce obviněného brojící proti překvapivosti napadeného
rozhodnutí lze konstatovat, že ve smyslu judikatury Ústavního soudu může tzv.
překvapivé rozhodnutí porušovat právo na spravedlivý proces podle čl. 36
Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod a tím zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, ve znění do 31. 11. 2021 (k tomu blíže viz rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04). Za překvapivé rozhodnutí ve smyslu
judikatury Ústavního soudu se považuje takové rozhodnutí, které nebylo možné na
základě zjištěného skutkového stavu předvídat (srov. Např. nález Ústavního
soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04). Jde o takové rozhodnutí, jehož
skutkové či právní závěry jsou do té míry odlišné, že účastník řízení vzhledem
k dosavadnímu průběhu projednávání věci nemohl takové rozhodnutí předpokládat
(nemohl ho anticipovat) a v důsledku toho vůči němu nemohl uplatnit nezbytnou
obhajobu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS
544/98, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. III. ÚS
93/99, nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. I. ÚS 2669/09).
79. Z pohledu námitek obviněného je možno uvést následující. Obviněný
tzv. překvapivost rozhodnutí soudu druhého stupně dovozuje v podstatě ze
skutečnosti, že mu soud druhého stupně z podnětu odvolání státního zástupce
Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podaného v jeho neprospěch
uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoliv mu byl nalézacím soudem dříve
uložen výrazně mírnější trest odnětí svobody, navíc s podmíněným odkladem jeho
výkonu. V tomto směru je třeba konstatovat, že o tzv. překvapivé rozhodnutí jde
tehdy, jestliže postup rozhodujících soudů nese znaky libovůle, tj. v
případech, kdy se soud druhého stupně odchýlí od hodnocení důkazů provedeného
soudem prvního stupně a tyto důkazy hodnotí jinak, aniž by je sám zopakoval
nebo doplnil, tedy pokud se odvolací soud odchýlí od skutkových zjištění, jaká
učinil soud prvního stupně na základě před ním bezprostředně provedených důkazů
a od právních závěrů z těchto důkazů vycházejících, a rozhoduje tak sám bez
dokazování, aniž by obviněnému umožnil se k nově nastolenému meritu věci
vyjádřit. Tím odvolací soud obviněnému odepře právo na spravedlivý proces,
jehož součástí je i právo na obhajobu, neboť takové rozhodnutí je možno označit
za překvapivé a nepředvídatelné [srov. Např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 173/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 176/43 SbNU 23), sp. zn. I. ÚS 2669/09 ze dne
25. 11. 2009 (N 246/55 SbNU 367), sp. zn. III. ÚS 1980/13 ze dne 9. 1. 2014 (N
1/72 SbNU 23)]. Všem případům řešeným výše citovanými nálezy Ústavního soudu je
přitom společné, že účastníku řízení je takovým postupem odňata možnost
reagovat na změněnou situaci a též není dodržena zásada dvojinstančnosti
řízení, která zaručuje, aby skutková a právní zjištění soudu byla podrobena
přezkumu soudem vyššího stupně. Jedná se ovšem o případ, kdy se soud druhého
stupně odchýlí od skutkových závěrů a právních závěrů soudu prvního stupně.
80. V předmětné věci se soud druhého stupně na rozdíl od případů
řešených shora poukazovanými nálezy Ústavního soudu neodchýlil od skutkového
stavu zjištěného soudem prvního stupně a neměnil ani užitou právní kvalifikaci,
přičemž své rozhodnutí neopřel ani o skutečnosti, které by byly obviněnému
neznámé. Soud druhého stupně totiž v dané věci vyšel ze skutkových zjištění
nalézacího soudu a zjištěných okolností relevantních pro stanovení druhu a
výměry trestu, přičemž dospěl k závěru, že nelze přistoupit k aplikaci § 58
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zejména z důvodu, že obviněný se dopustil vysoce
závažné trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící na území
nejen České republiky, ale i Polské republiky, přičemž jeho jednání dle názoru
odvolacího soudu splňuje podmínky pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty
závažnějšího trestného činu, v jehož rámci by byl obviněný ohrožen vyšší
trestní sazbou. Ke změně právní kvalifikace dotčeného jednání však odvolací
soud v důsledku absence podaného odvolání státního zástupce proti výroku o vině
v neprospěch kteréhokoli ze spoluobviněných nejenže nepřistoupil, ale ani
přistoupit nemohl a své závěry tak vyjádřil pouze poznámkou obiter dictum, aby
osvětlil kontury svých úvah stran závažnosti jednání obviněného. Samotné
vyloučení možnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odvolacím soudem
přitom nelze posuzovat jako jakousi materiální změnu právní kvalifikace
žalovaného jednání postavenou na novém hodnocení důkazů, kterak v podaném
dovolání tvrdí obviněný.
81. Soud druhého stupně přitom náležitě a ve standardním rozsahu
odůvodnil, proč ve vztahu k osobě obviněného přistoupil ke zpřísnění krajským
soudem původně uloženého trestu. Překvapivost rozhodnutí přitom nelze nazírat
za situace, kdy byl obviněnému uložen trest v zákonném rozsahu vymezeném
trestním zákoníkem, přičemž k uložení takového trestu mohl teoreticky
přistoupit již soud prvního stupně, jelikož po celou dobu od zahájení trestního
stíhání až do pravomocného skončení věci byl dovolatel ohrožen trestem odnětí
svobody ve stále stejném rozmezí. Jestliže mu byl uložen trest osmiletý, pak se
takový trest nachází na samotné dolní hranici zákonné trestní sazby a hrozby
takového trestu si tedy musel být vědom po celou dobu svého trestního stíhání.
Otázka zpřísnění trestu pak byla rovněž meritem podaného odvolání státního
zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, nikoli zcela
nečekaným a nepředvídatelným rozhodnutím soudu druhého stupně.
82. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že soud druhého stupně není
povinen a ani oprávněn upozornit obviněného na to, že zvažuje možnost uložení
nepodmíněného trestu, ačkoliv byl nalézacím soudem původně uložen trest
podmíněný. Rozhodující je skutečnost, že státním zástupcem bylo podáno odvolání
proti výroku o trestu v neprospěch obviněného (§ 247 odst. 1 tr. řádu), když
tato skutečnost umožňuje soudu druhého stupně, jsou-li pro to dány zákonné
podmínky, rozhodnout v neprospěch obviněného v intencích ustanovení § 259 odst.
4 tr. řádu. Pokud zákon umožnuje, aby soud druhého stupně mohl změnit
rozhodnutí v neprospěch obviněného za splnění zákonem stanovených podmínek,
stěží lze obecně namítat překvapivost, případně možnou nepříznivou
nepředvídatelnost takového rozhodnutí (blíže viz rozhodnutí Ústavního soudu ze
dne 31. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 674/16).
83. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. řádu [jenž je od 1. 1. 2022 nově označen pod písm. i)
téhož ustanovení] Nejvyšší soud opětovně připomíná, že tento dovolací důvod je
dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K tomu, co se rozumí
druhem trestu, který zákon nepřipouští, blíže bod 51. tohoto usnesení.
84. Stran uplatnitelnosti námitek, jimiž se obviněný domáhá snížení
trestu za užití fakultativního postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku, Nejvyšší soud dále odkazuje na své závěry, které jsou uvedeny ve
vztahu k obdobným námitkám obviněných L. Z. a D. M. Také stran obviněného
J. M. lze přitom uzavřít, že odvolací soud tomuto obviněnému prokazatelně
uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném
případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl
neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. V důsledku toho nemohl
Nejvyšší soud námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně
proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený bez užití moderačního ustanovení na
samé spodní hranicí zákonné trestní sazby, nemohou být relevantně uplatněny v
rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §
265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění
účinném od 1. 1. 2022).
VIII.
K meritu věci – dovolání obviněné L. P.
85. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda i dovolání obviněné L. P. splňuje
kritéria jí uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, či jiného důvodu dovolání. Po
prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k
závěru, že obviněnou uplatněné dovolací námitky uplatněnému dovolacímu důvodu z
části neodpovídají a z části jsou nepřípustné.
86. Stran námitek obviněné, jež směřují proti výroku o vině z rozhodnutí
soudu prvního stupně, Nejvyšší soud upozorňuje, že podle § 265a odst. 1 tr.
řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže
soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (v druhém odstavci tohoto
ustanovení je pak uveden výčet rozhodnutí, jimiž se rozumí „rozhodnutí ve věci
samé“).
87. Nejvyšší soud přitom shledal, že dovolání obviněné, jímž tato
napadla rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 15 To
6/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10.
2020, sp. zn. 9 T 4/2020, ohledně bodu 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně, není přípustné. Jak správně poukazuje státní zástupce ve svém
vyjádření, dovolání obviněné v části, v níž vznáší námitky proti výroku o vině
rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2., totiž nesměřuje proti rozhodnutí
učiněnému ve druhém stupni. Uvedený výrok totiž nenapadla odvoláním ani
obviněná, která nenapadla rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec, ani státní
zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (ten podal odvolání
jen proti výroku o trestu ve vztahu k osobám všech obviněných), a tudíž
odvolací soud nejen v této části rozsudek soudu prvního stupně materiálně
nepřezkoumával, ale ani nebyl povinen jej věcně přezkoumávat.
88. S touto problematikou se Nejvyšší soud jednoznačně vypořádal již v
usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněném pod č. 20/2004
Sb. rozh. tr., když judikoval, že „jestliže odvolání bylo podáno toliko proti
výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst.
1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného
výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž
byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr.
řádu) může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom
rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního
stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud
nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumávat
ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako
nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu“.
89. Identický názor zastává i odborná literatura, podle níž (srov.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C.
H. Beck, 2013, s. 3032 až 3033) rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je
i nadále omezen osobou odvolatele a od ní odvozeným právem napadat jednotlivé
(oddělitelné) výroky rozsudku a předchozí řízení. Odvolací soud však přezkoumá
z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky, proti nimž odvolání
odvolatel skutečně podal a správnost postupu řízení, které jim předcházelo.
Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud zásadně nesmí přezkoumat.
Oddělitelným výrokem je přitom třeba rozumět takový výrok, který lze samostatně
přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit, např. výrok o trestu,
náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného
obohacení či o ochranném opatření. Oddělitelným však bude i jednotlivý výrok o
vině tam, kde bylo ve společném řízení rozhodnuto o více skutcích.
90. Ke stejnému právnímu závěru dospěl Nejvyšší soud i v nyní posuzované
věci. Pro úplnost považuje za potřebné pouze doplnit, že pokud odvolací soud v
odůvodnění svého rozsudku (mimo jiné) uvedl, že jednání spoluobviněných (a tedy
i obviněné L. P.) mělo být správně posouzeno ze strany soudu prvního stupně
jakožto jednání spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž výslovně uvedl,
že takovéto pochybení nemůže napravit s ohledem na absenci odvolání státního
zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci králové podaného proti
výroku o vině v neprospěch obviněných, nelze takové konstatování považovat za
přezkum daného výroku o vině v materiálním smyslu. V tomto směru je možno
opětovně poukázat na to, že vzhledem k rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu
prvního stupně napaden odvoláními obviněné a státního zástupce Krajského
státního zastupitelství v Hradci Králové, k takovému přezkumu vrchní soud
nejenže nebyl povinen, ale ani nebyl oprávněn.
91. Konečně toliko na okraj lze k námitkám obviněné vzneseným k
předmětnému bodu výroku o vině poznamenat, že svou povahou jde navíc o výhrady
skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím obviněná brojí proti závěru
nalézacího soudu o existence organizované skupiny jakožto kvalifikačního znaku
daného trestného činu na základě zpochybnění správnosti skutkových zjištění,
když rozporuje, že by do takovéto organizované skupiny byla jakkoli zapojena a
jí realizovaná distribuce drog byla realizována zcela samostatně.
92. K argumentaci obviněné, dle které by v návaznosti na jí požadovanou
změnu právní kvalifikace jejího jednání a jí učiněné doznání bylo možno
dosáhnout její nápravy mírnějším trestem, Nejvyšší soud odkazuje na závěry
stran uplatnitelnosti námitek brojících proti nepřiměřenosti trestu v rámci
dovolání, které jsou uvedeny u obdobných námitek spoluobviněných L. Z. a D.
M. Také stran obviněné lze uzavřít, že odvolací soud obviněné prokazatelně
uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném
případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl
neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. Za tohoto stavu tak
Nejvyšší soud nemohl námitky obviněné z hlediska zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně
proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený bez užití moderačního ustanovení na
samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nemohou být relevantně uplatněny v
rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §
265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění
účinném od 1. 1. 2022).
IX.
K meritu věci - dovolání obviněného J. L.
93. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i
Ústavního soudu dále zkoumal, zda rovněž dovolání obviněného J. L. splňuje
kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného
spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným
vznesených dovolací námitek směřujících proti trestu uloženému odvolacím soudem
neodpovídá jím výslovně uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani žádnému jinému dovolacímu
důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném
do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022). Dovolatel J. L. ve
svých námitkách, jimiž brojí proti výměře uloženého trestu odnětí svobody,
konkrétně namítá zejména to, že uložený trest je vzhledem k jeho dosavadní
bezúhonnosti nepřiměřený, a dále poukazuje na svoji spolupráci s policií a na
rozhodující podíl spoluobviněného R. K. na celé trestné činnosti. Dle
obviněného odvolací soud rovněž pochybil, když odůvodnil zvýšení trestu tím, že
dovolatelovo jednání mělo být posouzeno též podle § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, avšak pro absenci odvolání státního zástupce Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové proti výroku o vině již nebylo možné užité
právní posouzení skutku zpřísnit. Obviněný současně namítá, že mu není zřejmé,
o jakou přitěžující okolnost by se v tomto případě mohlo jednat.