11 Tdo 86/2022

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání obviněných 1. R. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, 2. J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, 3. D. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, 4. J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, 5. L. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, a 6. L. Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 15 To 6/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2020, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. K., D. M., J. M., L. P. a L. Z. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. L. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 9 T 4/2020, byli obvinění R. K., J. L., D. M., J. M., L. P. a L. Z. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

2. Za uvedené jednání byli obvinění R. K. a J. L. odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání šesti let, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byly oběma jmenovaným obviněným uloženy rovněž tresty propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Obvinění D. M., L. P., J. M. a L. Z. pak byli citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání tří let s tím, že podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon těchto trestů podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a to za současného vyslovení dohledu nad jejich osobami. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byly výše jmenovaným obviněným uloženy rovněž tresty propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo navíc obviněnému J. M. uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. Dále bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto tak, že poškození A. K. a O. M. byli odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obvinění R. K., J. L., D. M., J. M., L. P. a L. Z. předmětné trestné činnosti dopustili společně se spoluobviněným M. B. tím, že: obviněný J. L.

· v období od dubna 2018 do září 2018 na různých místech v XY, např. na XY nebo XY, v intervalu 1x až 2x týdně neoprávněně prodával obviněnému J. M. 1,5 až 2 gramy pervitinu na jeden prodej, kdy 1 gram prodával za částku 1.000 Kč, čímž mu prodal celkem nejméně 30 gramů pervitinu,

obvinění M. B., R. K., J. L., D. M., J. M., L. P., L. Z. · nejméně od měsíce října 2018 do 18. 12. 2018 v intervalu 1x až 2x týdně každý svým jednotlivým či společným jednáním přispěl k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu ve velkém rozsahu z Polské republiky do České republiky a následné výrobě a distribuci pervitinu na území České republiky, když obviněný R. K. nejméně od října 2018 do 18. 12. 2018 organizoval výrobu pervitinu tak, že za pomoci obviněné L.

P., obviněného L. Z., obviněného M. B. vybral peníze od odběratelů pervitinu, následně se sešel v XY nebo na dalších místech Královéhradeckého kraje směrem k hranicím s Polskou republikou s obviněným J. L. a předal mu finanční hotovost na nákup léčiv nebo mu finanční hotovost na nákup léčiv s obsahem pseudoefedrinu předal obviněný L. Z. na pokyn obviněného R. K., který stejně jako obviněný D. M. figuroval v této skupině jako řidič při převozu léčiv z Polské republiky, následně obviněný J. L. smluvil nákup léčebných přípravků s obsahem pseudoefedrinu (Galpseud, Sudafed) a chemikálií potřebných k výrobě pervitinu v Polské republice, v lékárně XY, ul.

XY, v obci XY, poté společně obvinění J. L., D. M., L. Z., J. M., v několika případech i obviněný R. K. jeli ve více vozidlech do Polské republiky, kde v obci XY nakoupili léčebný přípravek Galpseud v množství od 200 do 250 kusů balení, kdy jedno balení obsahuje 100 kusů tablet, nebo léčebný přípravek Sudafed v množství od 2.000 až 2.200 balení, kdy jedno balení obsahuje 12 kusů tablet, když toto množství postačí k výrobě nejméně 1 kg pervitinu, následně po nákupu a dovozu chemikálií a uvedených tablet do České republiky docházelo k výrobě pervitinu v domě čp.

XY v ulici XY, XY, okres Chrudim, kterou prováděli obvinění J. L., J. M. a D. M., a během výrobního cyklu, který trval první den nejméně 12 hodin a další den další 2 až 3 hodiny, vyrobili nejméně 650 gramů pervitinu na jeden výrobní cyklus; po výrobě si vyrobený pervitin rozdělili podle předchozí domluvy tak, že obviněný J. L. si ponechá polovinu množství a polovinu množství si ponechá obviněný R. K., když větší část pervitinu následně dovezl obviněný L. Z. obviněné L. P., která pervitin uschovávala v místě svého bydliště, kde jej zčásti předávala obviněnému R.

K. za účelem dalšího prodeje, nebo dle příkazu obviněného R. K. obviněnému M. B. taktéž za účelem dalšího prodeje, anebo sama prodávala níže uvedeným osobám, čímž takto shora jmenovaní obvinění se různou měrou podíleli na výrobě nebo vyrobili celkem nejméně 6.050 gramů pervitinu, který následně distribuovali dalším osobám, konkrétně a) obviněný J. L. s obviněným L. Z. dne 7. 10. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY v obci XY, ul. XY, celkem 200 kusů balení léčebného přípravku Galpseud a 2 kg červeného fosforu, když nejpozději do dne 6.

10. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému R. K.

částku ve výši 35.000 Kč získanou z předchozích prodejů pervitinu, po nákupu léčiv tyto vyloupali z blistrů, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České republiky dne 8. 10. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obviněný J. L. společně s obviněným J. M. vyrobili z části tablet nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne 300 gramů předal obviněný J. L. obviněným L. Z. a R. K., kteří v následujících dnech prodali pervitin dalším osobám, zejména obviněným L. P., D. M. a minimálně 15 gramů pervitinu obviněnému M.

B., z další části nakoupeného množství léčiv dále obviněný J. L. dne 11. 10. 2018 vyrobil nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, které následně předal v obci XY, okres Chrudim, obviněnému R. K., který dále dne 12. 10. 2018 předal 20 gramů pervitinu obviněnému M. B. k dalšímu prodeji a osobní spotřebě, b) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebné přípravky (Galpseud a Sudafed) nakoupil s obviněným J. M. dne 14. 10. 2018 v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 230 kusů balení léčebného přípravku Galpseud, když nejpozději dne 14.

10. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému R. K. nezjištěnou část finančních prostředků získaných z předchozích prodejů pervitinu a dne 15. 10. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L. a J. M. společně z části tablet vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu, z další části tablet nakoupeného množství léčiv dále obviněný J. L. dne 17. 10. 2018 vyrobil nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, které následně předal v XY, okres Chrudim, obviněnému R. K., který dne 17. 10. 2018 zprostředkoval prodej minimálně 20 gramů pervitinu M.

B. a L. Z., kdy obviněný L. Z. pervitin prodal dalším osobám, c) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebných přípravků (Galpseud a Sudafed), společně s obviněnými D. M. a L. Z. dne 21. 10. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 220 kusů balení léčebného přípravku Galpseud, když nejpozději do dne 20. 10. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému R. K. částku ve výši 30.000 Kč získaných z předchozích prodejů pervitinu, po nákupu léčiv tyto vyloupali z blistrů, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České republiky, dne 22.

10. 2018 pak obviněný J. L. společně s obviněnými J. M. a D. M. na adrese XY, okres Chrudim, vyrobili z části tablet nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství obviněnému L. Z., který pervitin odvezl obviněnému R. K. na adresu XY, kde mu část pervitinu předal a zároveň dne 23. 10. 2018 předal s vědomím obviněného R. K. v XY minimálně 40 gramů pervitinu obviněnému M. B. a část prodal dalším osobám, z další části nakoupeného množství léčiv dále obvinění J.

L. a J. M. dne 24. 10. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, když téhož dne obvinění L. Z. a R. K. opatřili finanční hotovost, kterou předali obviněnému J. L., d) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebných přípravků (Galpseud a Sudafed), v Polské republice, v lékárně v obci XY, se domluvil s obviněným R. K.

na výrobě nejméně 1 kg pervitinu, následně obviněný J. L. s obviněnými D. M. a L. Z. dne 28. 10. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 250 kusů balení léčebného přípravku Galpseud, když nejpozději do dne 26. 10. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu léčiv předal obviněnému L. Z. nezjištěnou část finančních prostředků a dále obviněnému R. K. částku ve výši 20.000 Kč získanou z předchozích prodejů pervitinu, po nákupu léčiv tyto vyloupali z blistrů, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České republiky, dne 29.

10. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. z části tablet vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství pervitinu obviněnému L. Z. a obviněnému R. K., kteří vyrobený pervitin odvezli k obviněné L. P. do místa jejího pobytu, kde byl pervitin rozvážen na menší množství, z další části nakoupeného množství léčiv obviněný J. L. sám dne 1. 11. 2018 vyrobil nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, kdy následně po domluvě obviněného L.

Z. s obviněným R. K. se setkal obviněný J. L. s obviněným R. K. v XY a předal mu blíže nezjištěné množství pervitinu, ze kterého následně obviněný R. K. ponechal část obviněnému L. Z. a dne 2. 11. 2018 část obviněnému M. B., kteří pervitin prodali dalším osobám, e) obviněný J. L. po telefonickém objednání léčebných přípravků (Galpseud a Sudafed) v Polské republice, v lékárně v obci XY, nakoupil spolu o obviněnými D. M. a L. Z. dne 4. 11. 2018 v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 250 ks balení léčebného přípravku Galpseud, když nejpozději dne 3.

11. 2018 obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu předal obviněnému R. K. nezjištěnou finanční částku získanou z předchozích prodejů pervitinu, shora jmenovaní v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České republiky, dne 5. 11. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. z části tablet vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství pervitinu obviněnému L. Z. a R. K. u obviněné L.

P., kdy obviněný R. K. společně s obviněným L. Z. dne 7. 11. 2018 v časných ranních hodinách osobně předali 50 gramů pervitinu obviněnému M. B., který pervitin zčásti prodal dalším osobám a zčásti užil pro svoji potřebu, z další části nakoupeného množství léčiv obvinění J. L. a D. M. dne 7. 11. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, které následně předal obviněný J. L. v XY obviněnému L. Z. a obviněnému R. K., kteří pervitin uschovali u obviněné L. P., když následně pervitin předali dalším osobám, a to konkrétně dne 8.

11. 2018 obviněný R. K. s obviněnou L. P. osobně předali 50 gramů pervitinu obviněnému M. B. a dále na pokyn obviněného R. K. předal obviněný L. Z. 25 gramů pervitinu obviněnému D. M., f) obviněný J. L. po telefonickém objednání dne 8. 11. 2018 léčebných přípravků (Galpseud a Sudafed) a červeného fosforu a jódu v Polské republice, v lékárně v obci XY, s obviněnými D. M. a L. Z. dne 11. 11.

2018 nakoupili v

Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 2 000 ks balení léčebného přípravku Sudafed, 1 kg červeného fosforu a 1 kg jódu, když nejpozději dne 10. 11. 2018 pro účely tohoto nákupu léčiv poskytli finanční prostředky získané z předchozích prodejů pervitinu obvinění R. K., L. P., L. Z. a M. B., obvinění J. L., D. M. a L. Z. v Polské republice zakoupené tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto převezli do České republiky a následně dne 12. 11. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J.

L., D. M. a J. M. z části tablet a chemikálií vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu a téhož dne obviněný J. L. předal blíže nezjištěné množství pervitinu obviněným L. Z. a R. K. u obviněné L. P., která následně pervitin rozvážila na menší množství a prodávala či předávala dalším osobám, přičemž po dohodě s obviněným R. K. obdržel dne 13. 11. 2018 minimálně 50 gramů pervitinu obviněný M. B., který jej zčásti dále prodal, z části nakoupeného množství léčiv a chemikálií obvinění J. L. a D. M. dne 14.

11. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, který následně obviněný J. L. předal obviněné L. P., která v následujících dnech podle pokynů obviněného R. K. předávala pervitin obviněnému L. Z., který jej dále prodával, a sama prodávala dalším osobám, g) obviněný J. L. po telefonickém objednání dne 14. 11. 2018 léčebného přípravku Sudafed v Polské republice, v lékárně v obci XY, spolu s obviněným D. M. a další neustanovenou osobou dne 18. 11. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul.

XY, v obci XY, 2 200 ks balení léčebného přípravku Sudafed, když finanční prostředky na nákup léčiv opatřil obviněný R. K., kterému před samotným odjezdem shora uvedených osob do Polské republiky obviněný M. B. pro účely tohoto nákupu předal minimálně 13.000 Kč získaných z předchozího prodeje pervitinu, shora jmenovaní v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu a takto je převezli do České republiky a následně dne 19. 11. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, z části tablet obvinění J.

L., D. M. a J. M. vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu, kdy dne 20. 11. 2018 s vědomím obviněných R. K. a L. Z. obdržel 50 gramů pervitinu obviněný M. B., který pervitin prodal zčásti dalším osobám, z další části nakoupeného množství léčiv obvinění J. L. a D. M. dne 22. 11. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, h) obviněný J. L. po telefonickém objednání dne 2. 12. 2018 v Polské republice, v lékárně v obci XY léčebných přípravků (Galpseud a Sudafed) a červeného fosforu, s obviněným D.

M. a další neustanovenou osobou dne 5. 12. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 230 ks balení léčebného přípravku Galpseud a červený fosfor, když finanční prostředky na nákup léčiv a chemikálií opatřil obviněný R. K., v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu, a takto je převezli do České republiky a následně dne 6. 12. 2018 zčásti tablet na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M.

vyrobili nejméně 500 gramů pervitinu, z další části nakoupeného množství léčiv dále obvinění J. L. a D. M. dne 8. 12. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, který následně obviněný J. L. předal obviněnému R. K., i) obviněný J. L. po předchozím telefonickém objednání léčebného přípravku (Galpseud a Sudafed) v Polské republice, v lékárně v obci XY, spolu s obviněným D. M. a další neustanovenou osobou nakoupili dne 12. 12. 2018 v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 200 ks balení léčebného přípravku Galpseud, kdy finanční prostředky na nákup léčiv opatřil obviněný R.

K., v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu, a takto převezli do České republiky, a od 12. do 13. 12. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J. L., D. M. a J. M. vyrobili z části nakoupeného množství léčiv nejméně 500 gramů pervitinu, z další části nakoupeného množství léčiv obvinění J. L. a D. M. dne 15. 12. 2018 vyrobili nejméně 150 až 200 gramů pervitinu, který následně obviněný J. L. po domluvě s obviněným R. K. předal v XY obviněné L. P., j) obviněný J.

L. po předchozím telefonickém objednání léčebného přípravku (Galpseud a Sudafed) v Polské republice, v lékárně v obci XY, s obviněným D. M. a další neustanovenou osobou dne 17. 12. 2018 nakoupili v Polské republice, v lékárně XY, ul. XY, v obci XY, 200 ks balení léčebného přípravku Galpseud, kdy finanční prostředky na nákup léčiv opatřili obvinění R. K. a L. P., v Polské republice tablety vyloupali, umístili do pytlů a ukryli v dutinách vozu, a takto převezli do České republiky a dne 18. 12. 2018 na adrese XY, okres Chrudim, obvinění J.

L., D. M. a J. M. vyrobili celkem 350,74 gramu pervitinu, zajištěného z části v objektu varny, a z části u obviněných J. L. a J. M., když v rámci nařízené domovní prohlídky v objektu varny dne 18. 12. 2018 byly zajištěny v kanystrech roztoky v různém stádiu rozpracování s hmotností celkem 379,044 g metamfetaminu báze a 118,47 g pseudoefedrinu báze, obviněná L. P. výše popsaným způsobem získaný pervitin prodávala níže uvedeným osobám a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně ? v období od října 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY, okres Pardubice, neoprávněně prodávala F.

B., nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu za částku 1.500 Kč, později 2.000 Kč za jeden gram, kdy mu celkem prodala nejméně 15 gramů pervitinu,

? v období od července 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY, okres Pardubice, v intervalu 1x týdně neoprávněně prodávala M. Č., nar. XY, 1 gram pervitinu za částku 1.000 Kč, kdy mu celkem prodala nejméně 20 gramů pervitinu, ? v období od října 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY, okres Pardubice, neoprávněně prodávala P. L., nar. XY, 0,5 gramu pervitinu za částku 1.000 Kč, kdy mu celkem prodala nejméně 10 gramů pervitinu, ? v období od října 2018 do 14. 12. 2018 na různých místech v XY, okres Pardubice, neoprávněně prodávala J. S., nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu za částku 1.500 Kč, později 2.000 Kč za jeden gram, kdy jí celkem prodala nejméně 20 gramů pervitinu,

?

v přesně nezjištěné době od října 2018 do 17. 12. 2018 v XY, okres Pardubice, nejméně v jednom případě na pokyn obviněného R. K. předala obviněnému M. B. 10 gramů pervitinu, který obviněný M. B. zaplatil obviněnému R. K.,

? v přesně nezjištěné době v průběhu tří měsíců zpětně do 17. 12. 2018 v XY, okres Pardubice, v intervalu 1x za 14 dní prodávala blíže nezjištěné osobě vystupující pod jménem H. z XY a M. Z., nar. XY, 3 gramy pervitinu na jedno předání, za částku 1.200 Kč za 1 gram pervitinu, kdy takto prodala nejméně 18 gramů pervitinu,

? v přesně nezjištěném období od léta 2018 do prosince 2018 zpravidla na XY v XY u Baru XY a v okolí svého bydliště, v intervalu nejméně 2x měsíčně neoprávněně prodávala B. H., nar. XY, dávku pervitinu za částku 500 Kč, a to nejméně 12 dávek pervitinu, tedy celkem za částku 6.000 Kč, ? v přesně nezjištěném období od měsíce září 2018 do prosince 2018 v okolí svého bydliště, minimálně ve čtyřech případech, neoprávněně prodala L. H., nar. XY, za částku 500 Kč dávku pervitinu, tedy celkem 4 dávky za částku 2.000 Kč, obviněný D.

M. pervitin získaný od obviněného J. L. následně prodával níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně ? v období od jara 2018 do konce měsíce října 2018 na různých místech v XY, okres Rychnov nad Kněžnou, v intervalu 1x týdně neoprávněně prodával R. G., nar. XY, 1 až 2 gramy pervitinu za částku 1.800 Kč až 2.000 Kč za jeden gram, kdy mu celkem prodal nejméně 36 gramů pervitinu, ? v období od června 2018 do 17. 12. 2018 na různých místech v XY, okres Rychnov nad Kněžnou, v intervalu 1x týdně i častěji neoprávněně prodával M.

K., nar. XY, 1 až 7 gramů pervitinu, nejčastěji 3 gramy, za částku 1.700 Kč za jeden gram, kdy mu celkem prodal nejméně 84 gramů pervitinu, ? v období od června 2018 do října 2018 na různých místech v XY, okres Rychnov nad Kněžnou, v intervalu 1x až 2x týdně neoprávněně prodával M. S., nar. XY, 2 gramy pervitinu za částku 1.500 Kč za jeden gram, kdy mu celkem prodal nejméně 80 gramů pervitinu,

? v období od jara 2017 do prosince 2018 na různých místech v XY a XY, okres Rychnov nad Kněžnou, v intervalu jedenkrát za 14 dní neoprávněně prodával M. H., nar. XY, 0,3 gramu pervitinu za částku ve výši 500 Kč, kdy mu celkem prodal nejméně 12 gramů pervitinu,

? v období od měsíce června 2018 do prosince 2018 na různých místech v XY v deseti případech neoprávněně prodal K. M., nar. XY, 1 gram pervitinu za částku ve výši 2.000 Kč, kdy jí celkem prodal nejméně 10 gramů pervitinu za částku 20.000 Kč,

? v období od měsíce června 2018 do července 2018 u Penny Marketu v XY, okres Rychnov nad Kněžnou, dvakrát neoprávněně prodal M. P., nar. XY, 6,5 gramu pervitinu za částku ve výši 10.000 Kč, ? v období od konce léta 2018 do poloviny prosince 2018 na různých místech v XY, XY a XY v intervalu jedenkrát za 14 dní neoprávněně prodal D. V., nar. XY, dávku pervitinu za částku ve výši 1.500 Kč až 3.000 Kč, kdy jedna dávka pervitinu za částku ve výši 1.500 Kč postačila D. V. až na sedm užití, obviněný R. K. pervitin získaný od obviněného J. L.

následně prodával níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně ? v období od října 2018 do 17. 12. 2018 v XY, v XY nebo v XY, v intervalu 1x týdně neoprávněně domluvil prodej nebo prodal obviněnému M. B., nar. XY, 10 až 20 gramů pervitinu za částku 1.100 Kč za jeden gram, ve dvou případech mu předal po 100 gramech pervitinu, čímž mu takto prodal či domluvil prodej nejméně 320 gramů pervitinu,

? v období od konce léta 2018 do konce listopadu 2018 v XY, v intervalu dvakrát měsíčně neoprávněně za uhrazení dluhu předal D. N., nar. XY, 3 až 5 gramů pervitinu, čímž mu celkem předal nejméně 30 gramů pervitinu, ? v období od října 2018 do začátku prosince 2018 v XY nebo v XY, nejméně v sedmi až osmi případech neoprávněně prodal P. Ž., nar. XY, 8 až 12 gramů pervitinu, v jednom případě 16 gramů pervitinu, a dále ve stejném období domluvil P. Ž., nar. XY, nejméně ve čtyřech případech prodej 10 gramů pervitinu na jedno předání, které uskutečnil obviněný L.

Z., čímž mu prodal nebo domluvil prodej nejméně 116 gramů pervitinu, obviněný L. Z. pervitin získaný od obviněného J. L. následně prodával či předával níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně ? v přesně nezjištěné době od října 2018 do 17. 12. 2018 v XY, nejméně ve dvou případech na pokyn obviněného R. K. neoprávněně předal obviněnému M. B. po 20 gramech pervitinu, který obviněný M. B. zaplatil obviněnému R. K., ? v období od října 2018 do začátku prosince 2018 v XY na nádraží nejméně ve čtyřech případech na pokyn obviněného R.

K. neoprávněně prodal nebo předal P. Ž., nar. XY, 10 gramů pervitinu, kdy mu celkem prodal nebo předal nejméně 40 gramů pervitinu, obviněný M. B. výše popsaným způsobem získaný pervitin od obviněných L. P., R. K. a L. Z. prodával níže uvedeným a dosud neustanoveným osobám, když konkrétně ? v období od poloviny roku 2018 do prosince 2018 na různých místech Pardubického a Královéhradeckého kraje, zejména v XY, dále v XY a XY, v pěti případech neoprávněně prodal Z. H., nar. XY, 1 gram pervitinu za částku ve výši 1.500 Kč, tedy celkem nejméně 5 gramů pervitinu, ? v období od roku 2017 do měsíce prosince 2018 zejména ve XY, dále v XY a XY v intervalu 2x až 3x měsíčně neoprávněně předal M.

M., nar. XY, 0,5 gramu pervitinu jako protiplnění za provedení oprav mobilních telefonů, tedy celkem nejméně 10 gramů pervitinu,

? v období od měsíce září 2018 do prosince 2018 zejména na benzínové čerpací stanici Shell v XY, ve dvou případech u servisu XY v XY, v intervalu 2x až 3x měsíčně neoprávněně předal F. H., nar. XY, celkem 40 gramů pervitinu za částku ve výši 1.500 Kč za 1 gram pervitinu, celkem za částku 60.000 Kč, ? v období měsíců listopad a prosinec 2018 na různých místech Pardubického kraje, zejména v XY, v XY a XY, ve třech případech neoprávněně prodal L. S., nar. XY, 1 gram pervitinu za částku ve výši 1.000 Kč, tedy celkem nejméně 3 gramy pervitinu,

? v období měsíců listopad a prosinec 2018 v XY v sedmi případech neoprávněně prodal R. Š., nar.

XY, 1 gram pervitinu za částku ve výši 1.200 Kč až 1.300 Kč, tedy celkem nejméně 7 gramů pervitinu, ? v období měsíce prosince 2018 na různých místech Královéhradeckého kraje, v jednom případě u Motorestu XY, celkem v pěti případech neoprávněně předal J. H., nar. XY, 0,5 gramu pervitinu, kdy se jednalo o předání pervitinu za protiplnění za provedenou taxislužbu, tedy celkem nejméně 2,5 gramu pervitinu, přičemž těchto jednání se obvinění dopustili přesto, že metamfetamin, zvaný též pervitin, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a s vědomím, že se o takové látky jedná.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění R. K., J. L. a v neprospěch všech obviněných rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal, načež svým rozsudkem ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 15 To 6/2021, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ohledně obviněných R. K., J. L., D. M., J. M., L. P. a L. Z. ve výrocích o uložených trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu.; jinak zůstalo napadené rozhodnutí krajského soudu nedotčeno. Nově byli odvolacím soudem obvinění R. K. a D. M. odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 3 zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněný J. L. byl citovaným rozsudkem soudu druhého stupně odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 zařazen do věznice s ostrahou. Obvinění J. M., L. P. a L. Z. pak byli citovaným rozsudkem soudu druhého stupně odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání osmi let, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 3 zařazeni do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněných R. K. a J. L. byla odvolacím soudem podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.

II. Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim

5. Obviněný R. K. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný R. K. na prvním místě rozporuje právní kvalifikaci svého jednání jako jednání člena organizované skupiny. Dle obviněného o nákupu surovin, výrobě pervitinu, jeho distribuci a o rozdělení finančních částek, které se za prodej utržily, rozhodoval spoluobviněný J. L. Obviněný se dle svého tvrzení pohyboval v jedné větvi pachatelů, která nebyla v kontaktu s větví řízenou spoluobviněným J. L., která drogu vyráběla a distribuovala. Obviněný navíc znal pouze okrajově část osob, které se podílely na trestné činnosti a nebyl srozuměn s tím, že byl pachatelem trestné činnosti s dalšími osobami. Obviněný má tedy za to, že v daném případě se nejednalo o organizovanou skupinu, neboť tu nebyly dány známky jakékoli hierarchie, rozdělení úkolů, plánovitosti jednání ani jeho organizovanosti za účelem úspěšného provedení trestného činu.

7. Obviněný dále namítá, že se cítí poškozen postupem soudu prvého stupně ve věci poučení o prohlášení viny podle § 206a násl. novelizovaného znění trestního řádu (správně má být uvedeno ustanovení § 206c tr. řádu). Nalézací soud o této možnosti obviněného poučil s tím, že bylo zřejmé, že v případě prohlášení viny dojde k uložení příznivějších trestů. Učinil tak přitom předtím, než novelizace zavádějící tento institut nabyla účinnosti. V daném případě tedy nepostupoval procesně správně, přičemž o případném vyjádření obviněných stran prohlášení viny ani nerozhodl usnesením před vyhlášením meritorního rozhodnutí. Obviněný dále namítá, že po zvážení věci prohlásil vinu, přestože se neztotožnil s tím, že by měl distribuovat takové množství drogy, která je uvedena ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Obviněný rovněž zdůrazňuje, že v důsledku svého prohlášení viny nenavrhoval důkazy, které by měly prokazovat, že množství drogy, která byla určena k distribuci a kterou obdržel, bylo výrazně nižší.

8. Dále pak obviněný poukazuje na skutečnost, že spolu se spoluobviněnou L. P. poskytoval Policii ČR údaje týkající se předmětné trestné činnosti a jejích pachatelů. Obviněný tedy namítá, že z tohoto pohledu se nemohl dopustit trestné činnosti, která je mu kladena za vinu a odkazuje na důkazy, které navrhne k prokázání této skutečnosti spoluobviněná L. P.

9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný se tedy fakticky domáhá rovněž zrušení rozsudku soudu prvního stupně, byť to ve svém podání výslovně neuvedl.

10. Obviněný J. L. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to do výroku o trestu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný tyto dovolací důvody uplatnil v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v 265b odst. 1 písm. a) až k), ve znění účinném do 31. 12. 2021.

11. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. L. namítá, že v rámci výměry uloženého trestu nebylo soudy nižších stupňů žádným způsobem přihlédnuto k době, po kterou mu bylo stanoveno omezení spočívající mimo jiné v povinnosti dostavovat se v určený čas k probačnímu úředníkovi, zdržovat se v určením místě a podrobit se výkonu elektronické kontroly plnění povinností prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci jeho pohybu, a to s ohledem na skutečnost, že v době podání dovolání je s přihlédnutím k doručenému usnesení o zápočtu vazby zjevné, že předmětná doba mu nebude do trestu započítána ani v rámci vykonávacího řízení. Vrchní soud se přitom touto odvolací námitkou nezabýval, byť má obviněný za to, že tato má dopad až do roviny ústavněprávní, když v případě absence zápočtu doby, po kterou trvalo užití tohoto institutu nahrazujícího vazbu proti jeho osobě, by byl nedůvodně znevýhodněn oproti osobám trestně stíhaným při plné osobní svobodě.

12. Obviněný dále odmítá roli hlavního organizátora trestné činnosti a namítá, že na páchání dotčené trestné činnosti měl menší podíl než spoluobviněný R. K. Obviněný dle svého tvrzení nemohl určovat prodejní cenu drogy, rozhodovat o otázkách její výroby, dostával menší podíl z vyrobeného množství drogy a svůj podíl drogy předával toliko spoluobviněnému J. M. Sám přitom uváděl větší množství vyrobeného pervitinu, ačkoli si byl vědom případné závažnější právní kvalifikace a vyšší trestní sazby, přičemž jako jediný dobrovolně nahradil škodu způsobenou na objektu v XY, kde docházelo k výrobě pervitinu. Obviněný má proto i nadále za to, že jemu uložený trest je nepřiměřený, a to mimo jiné i s přihlédnutím k jeho dosavadní bezúhonnosti, nízkému věku a jeho postoji projevenému od počátku zahájení trestního stíhání spoluprací s orgány činnými v trestním řízení, kdy dle jeho mínění lze ze souhrnu těchto skutečností vyvodit, že k jeho nápravě postačí uložení trestu odnětí svobody o výrazně nižší výměře.

13. Poslední námitkou obviněný brojí proti přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně odvolacím soudem, když dle jeho tvrzení odvolací soud v rámci svého přezkumu vyvodil, že obvinění jsou vinni spácháním trestného činu dle závažnější kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ačkoli ze strany státního zástupce ani žádného z obviněných nedošlo k podání odvolání do výroku o vině. Obviněný se domnívá, že takovýmto postupem odvolacího soudu mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces a účinnou obhajobu, neboť již nemá možnost zpochybnit naplnění znaků této kvalifikované skutkové podstaty. Dle obviněného je přitom pro danou věc naprosto nepodstatné, že spoluobvinění jezdili nakupovat léčiva do zahraničí, neboť tento aspekt nemá na závažnost projednávané trestné činnosti žádný vliv. Obviněný přitom konstatuje, že mu není zřejmé, jakou přitěžující okolnost vedoucí k uložení vyššího trestu by měla tato skutečnost ve smyslu trestního zákoníku představovat.

14. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, jakož i rozhodnutí krajského soudu a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle § 265m tr. řádu sám nově rozhodl o trestu.

15. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal prostřednictvím svého obhájce dovolání taktéž obviněný D. M., a to do výroku o trestu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný přitom výslovně uvádí, že důvodnost jeho dovolání se zakládá na skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný nadto odkázal – pravděpodobně v důsledku administrativního pochybení – také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ačkoli dále nikterak nenamítá, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným.

16. Obviněný na úvod svého dovolání uvádí, že již v přípravném řízení jednání, které mu bylo kladeno za vinu, plně doznal. Své doznání pak zopakoval i před soudem prvního stupně, kdy navíc v závěru hlavního líčení, vedeného již za účinnosti novely trestního řádu zavádějící institut prohlášení viny, po poučení soudem prvního stupně tuto možnost využil. Obviněný je tedy přesvědčen, že splnil podmínku uvedenou v § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a eventuální procesní pochybení soudu prvního stupně pro něj nemohou mít negativní důsledky. Dle obviněného pak s ohledem na jeho osobu, dosavadní trestní i správní bezúhonnost, silné rodinné zázemí, partnerský vztah s reálnými plány založit rodinu, ekonomickou saturovanost, životní zkušenosti z pobytu ve vazbě a hlavního líčení, jakož i s ohledem na přístup k otázce své viny a sebereflexe, byly splněny požadavky kladené na jeho osobu v podobě mimořádných osobních poměrů ve smyslu § 58 tr. zákoníku. Obviněný k tomuto rovněž upozorňuje, že v průběhu trestního řízení byl propuštěn z vazby na svobodu za současného nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a dále mu bylo uloženo omezení zdržovat se v obydlí s povinností dostavit se k probačnímu úředníkovi. Rovněž bylo rozhodnuto o výkonu elektrické kontroly plnění povinností prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci jeho pohybu. Obviněný konstatuje, že mu k dnešnímu dni toto omezení podle § 73 odst. 1 písm. c), odst. 3, 4 tr. zákoníku (správně má být uvedeno tr. řádu) nebylo započítáno do výkonu trestu, nicméně jeho řádné plnění ukazuje na skutečnost, že jeho osobní poměry byly po propuštění z vazby na svobodu zcela příkladné.

17. Jedná-li se o povahu jím spáchané trestné činnosti, pak obviněný uvádí, že odvolací soud rezignoval na individuální hodnocení jednání každého ze členů skupiny. V nalézacím řízení přitom bylo prokázáno, že s ohledem na délku jednání, jež je mu kladeno za vinu, se jednalo o jednorázový exces, tedy vybočení z jeho dosud běžného života. Do trestné činnosti se obviněný zapojil ve věku blízkém věku mladistvého, a to po dobu pouze několika měsíců, navíc v době, kdy dle obžaloby již byla organizovaná skupina vytvořena a spoluobviněným L. byly nastaveny mechanismy její činnosti. Je tedy patrné, že jeho role byla, na rozdíl od jiných spoluobviněných, pouze okrajová, nahraditelná a nikterak výjimečná, jelikož obviněný ani nerozhodoval o klíčových otázkách, neorganizoval skupinu a neudílel pokyny ostatním osobám. Obviněný současně z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku nabyl dojmu, že odvolací soud vytkl prvoinstančnímu soudu, stejně jako intervenujícímu státnímu zástupci, že dané jednání nehodnotily v intencích § 284 odst. 4 tr. zákoníku, a z tohoto důvodu u jeho osoby odstranil moderační ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, což považuje za nepřijatelné. Navíc obviněný dodává, že v případě, kdy lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, je zcela namístě uložit trest mírnější. Obviněný je přitom přesvědčen, že v daném případě naplnil podmínky pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pročež odkazuje mimo jiné i na prvostupňová rozhodnutí v jiných případech, kdy byla řešena obdobná trestná činnost, přičemž nalézacím soudem bylo v těchto věcech shledáno splnění podmínek pro aplikaci § 58 tr. zákoníku.

18. Obviněný navrhuje postup podle 265h odst. 3 tr. řádu, tedy přerušení výkonu napadeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že by mu mohl být nově uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Závěrem pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu ve výroku o jeho trestu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle § 265m tr. řádu Nejvyšší soud sám nově rozhodl o trestu.

19. Obviněný J. M. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to v celém jeho rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

20. Obviněný J. M. úvodem namítá, že odvolací soud zcela pominul jeho odvolací námitky spočívající v nesplnění procesních podmínek pro meritorní projednání odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, v němž zcela absentovalo odůvodnění, ze kterého by bylo patrné, které vady státní zástupce vytýká výroku o trestu, jenž byl dovolateli soudem prvního stupně uložen. Neodmítnutí odvolání státního zástupce je dle obviněného porušením práva na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Nadto je třeba poukázat na skutečnost, že měl-li odvolací soud výhrady k procesnímu postupu soudu prvního stupně, který usnesením nepřijal prohlášení viny obviněných, mohl tento vadný postup zhojit, a to vrácením věci soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Obviněný je pak přesvědčen, že rozhodnutí soudu prvního stupně je, na rozdíl od rozhodnutí odvolacího soudu, řádně odůvodněné a logicky konzistentní, zatímco odvolací soud vybočil ze zákonných mantinelů odvolacího přezkumu.

21. Obviněný dále brojí proti právnímu posouzení učiněnému odvolacím soudem ve vztahu k možnosti aplikovat § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jelikož k tomuto postupu lze přistoupit i v případech nejzávažnějších útoků proti lidskému životu a zdraví a není důvodu, proč by bylo právě v daném případě užití tohoto institutu vyloučeno. Jeho užití záleží pouze na uvážení soudu, které nesmí postrádat pouze vnitřní logiku a konzistenci, a rovněž musí být řádně odůvodněné a mít oporu v provedeném dokazování a řádném zákonném procesu, přičemž nalézací soud dle obviněného těmto požadavkům v dané věci vyhověl. Naopak rozhodnutí soudu druhého stupně bylo dle obviněného založeno na argumentech, které vrchní soud nebyl oprávněn použít, jelikož poukázal na nesprávnost právní kvalifikace skutku, ačkoli tato otázka vůbec neměla být předmětem odvolacího řízení. Odvolací soud nadto ve věci žádným způsobem nedoplnil dokazování, přestože dospěl k zásadním skutkovým závěrům, bez nichž by nemohl sám rozhodnout výrokem o trestu natolik diametrálně odlišným oproti rozsudku soudu prvního stupně.

22. Obviněný je dále přesvědčen o tom, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze nese v důsledku navýšení výměry trestu a změny způsobu jeho výkonu znaky tzv. překvapivého rozhodnutí ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu. Odvolací soud totiž jako jediný argument pro nepřiznání možnosti snížení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby použil argument překvapivý, který nebyl ani předmětem odvolání státního zástupce, tedy otázku právní kvalifikace skutku. Obviněnému přitom nebylo možno se na takový právní názor odvolacího soudu připravit, či s ním jakkoliv polemizovat. Takový postup je však zcela nepřípustný a porušuje právo obviněného na spravedlivý proces a právo na obhajobu.

23. Obviněný navrhuje postup podle 265o odst. 1 tr. řádu, tedy přerušení výkonu dovoláním napadeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že dotčeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Závěrem svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud stran jeho osoby v celém rozsahu zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

24. Obviněná L. P. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněná odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

25. Obviněná úvodem zdůrazňuje, že se doznala k nákupu drog a jejich prodeji, avšak zcela popřela, že by věděla o výrobě 6 kg pervitinu. S trestnou činností přišla do kontaktu v rámci partnerského vztahu se spoluobviněným R. K., svého jednání litovala a v době vyšetřování dotčené trestné činnosti poskytovala informace orgánům činným v trestním řízení, není drogově závislá a již delší dobu je zaměstnána. Z provedeného dokazování bylo potvrzeno, že nejenže ona sama nevnímala svoji pozici jako člen organizované skupiny, nýbrž ji jako takovou nebral ani nikdo ze spoluobviněných. S žádným z nich se totiž nedomlouvala na tom, kdo, kdy, jakým způsobem zajistí materiál na výrobu drogy, kdo vyrobí drogu, kdy a v jakém množství, ani na prodávaném množství, ceně či další distribuci. V jejím případě se tak jednalo o samostatnou činnost kupujícího dealera drog, který prodával drobné množství pervitinu svým odběratelům a rovněž si kupuje drogu i sám pro sebe. Jednání obviněné tedy nemělo být posouzeno jako společné jednání, které přispělo k fungování organizované skupiny. Obviněná dle svého tvrzení fakticky disponovala pouze s množstvím drogy, které odpovídá maximálně značnému rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pročež by uvedené jednání mělo být namísto současné právní kvalifikace posouzeno pouze podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [z obsahu dovolání je zjevné, že došlo k administrativnímu pochybení a obviněná ve skutečnosti usiluje o změnu právní kvalifikace dotčeného jednání na trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku].

26. Obviněná dále namítá, že její nápravy lze dosáhnout trestem odnětí svobody kratšího trvání s podmíněným odkladem jeho výkonu, a to po změně užité právní kvalifikace a s ohledem na její doznání. Závěrem svého dovolání pak navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu i krajského soudu, a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, eventuálně aby Nejvyšší soud zrušil pouze rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněná rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud před vlastním rozhodnutím o podaném dovolání rozhodl rovněž o odkladu výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu uložen.

27. Obviněný L. Z. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to ve výroku o trestu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

28. Obviněný na úvod svého dovolání uvádí, že se již v přípravném řízení jednání, které mu bylo kladeno za vinu, plně doznal. Své doznání pak zopakoval i před soudem prvního stupně, kdy navíc v závěru hlavního líčení, jež bylo konáno již za účinnosti novely trestního řádu zavádějící institut prohlášení viny, po poučení soudem prvního stupně tuto možnost využil. Obviněný je tedy přesvědčen, že splnil podmínku uvedenou v § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a eventuální procesní pochybení soudu prvního stupně tak pro něho nemohou mít negativní důsledky. Dle obviněného pak s ohledem na jeho osobu, dosavadní trestní i správní bezúhonnost, silné zázemí a podporu rodiny, nadcházející narození potomka, ekonomickou saturovanost, životní zkušenosti z pobytu ve vazbě a hlavního líčení, jakož i s ohledem na jeho přístup k otázce jeho viny a sebereflexe, byly splněny požadavky kladené na jeho osobu ve smyslu § 58 tr. zákoníku.

29. Jedná-li se o povahu jím spáchané trestné činnosti, pak obviněný uvádí, že odvolací soud rezignoval na individuální hodnocení jednání každého ze členů skupiny. V nalézacím řízení bylo prokázáno, že obviněný se na trestné činnosti podílel menší měrou, a to na pokyn spoluobviněných J. L. a R. K., přičemž nebylo prokázáno, že by z jednání měl nějaký finanční či jiný profit, pročež se dá jeho role označit jako ryze okrajová. Obviněný byl řidičem, který vozil spoluobviněné do Polska a byť měl povědomí o tom, že se ve varně v XY pervitin vyrábí, nikterak se tohoto procesu neúčastnil a pouze v několika případech pervitin předal dalším osobám. S ohledem na délku a bezúplatnost jednání, jež je mu kladeno za vinu, je tak zřejmé, že se jednalo o jeho jednorázový exces, tedy vybočení z jeho dosud běžného života. Do trestné činnosti se obviněný zapojil po dobu dvou měsíců, a to v době, kdy dle obžaloby již byla organizovaná skupina vytvořena a byly nastaveny mechanismy její činnosti. Obviněný nebyl ani člen skupiny, který by rozhodoval o klíčových otázkách, organizoval skupinu či by udílel pokyny ostatním jejím členům. Obviněný přitom z odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně nabyl dojmu, že odvolací soud vytkl prvoinstančnímu soudu, jakož i intervenujícímu státnímu zástupci, že nehodnotily dané jednání v intencích § 284 odst. 4 tr. zákoníku, a z tohoto důvodu odstranil ve vztahu k osobě obviněného moderační ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, což obviněný považuje za nepřijatelné. V této souvislosti navíc dodává, že v případě, kdy lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, je namístě tomuto uložit trest mírnější, což je i případ jeho osoby, když byl doposud bezúhonný. Obviněný je přitom přesvědčen, že naplnil podmínky § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pročež v této souvislosti odkazuje i na prvostupňová rozhodnutí v jiných případech, ve kterých byla řešena obdobná trestná činnost a přesto bylo splnění podmínek pro aplikaci § 58 tr. zákoníku příslušnými soudy shledáno.

30. Obviněný navrhuje postup podle 265h odst. 3 tr. řádu, tedy přerušení výkonu soudního rozhodnutí, jež bylo dovoláním napadeno, neboť je přesvědčen, že by mu mohl být nově uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu ve výroku o trestu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle § 265m tr. řádu sám nově rozhodl o trestu.

31. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. 1 NZO 964/2021-30, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření uvedl, že z hlediska podaných dovolání považuje za podstatné, že proti rozsudku nalézacího soudu byla podána jen tři odvolání, přičemž proti výroku o vině se odvolal toliko dovolatel R. K. Naproti tomu státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a dovolatel J. L. se odvolali pouze proti výrokům o trestu. Ostatní dovolatelé pak odvolání vůbec nepodali, pročež tak výroky o vině – vyjma osoby dovolatele R. K. – nabyly právní moci již v rámci řízení vedeného před soudem prvního stupně, aniž by se jimi mohl či musel zabývat soud odvolací jakožto soud druhého stupně.

32. K tomu státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, nehledě na jeho případné poznámky obiter dictum. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, odst. 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Uvedené státní zástupce vztahuje k dovolání obviněné L. P., která podala dovolání rovněž proti výroku o vině, aniž by jej předtím napadla svým odvoláním. V části, v níž tato obviněná brojí proti výroku o vině, je tedy její dovolání nepřípustné.

33. Státní zástupce dále konstatuje, že jmenovaná dovolatelka brojí rovněž proti výroku o trestu, byť tak činí v úzké návaznosti na svůj nesouhlas s výrokem o vině. K tomu ovšem neuvádí žádnou bližší argumentaci zaměřenou na nepřiměřenost trestu ani na jeho případné mimořádné snížení cestou § 58 tr. zákoníku. Proto k této její stručné námitce konstatuje, že otázka přiměřenosti uloženého trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.

34. K námitce dovolatele R. K. rozporující závěr, že jednal jako člen organizované skupiny, státní zástupce uvádí, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku sám popisuje skutečnosti, které jsou pro organizovanou skupinu příznačné a ve svém souhrnu se jedná o procesní námitky směřované proti učiněným skutkovým zjištěním, které neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, by za právně relevantně uplatněnou bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Takovou námitku však dovolatel R. K. neučinil a celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že nižší soudy porušily procesní zásadu in dubio pro reo. Samotné porušení zásady in dubio pro reo nedosahující závažnosti, v jejímž důsledku by došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, ovšem dle státního zástupce dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť i výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud samy nemají zopakovat celé dokazování.

35. Stran obviněným R. K. namítaného nesprávného poučení o institutu prohlášení viny a na něj navazujícího průběhu dokazování považuje státní zástupce za podstatné, že se opět jedná o pouhý nesouhlas s učiněnými skutkovými zjištěními, který neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Státní zástupce k této námitce rovněž poukazuje na analogicky použitelnou judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k nepřípustnosti dovolání proti upuštění od dokazování postupem podle § 206d tr. řádu.

36. Stran námitky tohoto dovolatele o jeho beztrestnosti v důsledku toho, že o předmětné trestné činnosti poskytoval údaje policii, státní zástupce uvádí, že tato není opřena o žádnou konkrétní právní argumentaci a není tedy možno se k této námitce blíže vyjádřit.

37. K námitkám obviněného J. L., jenž brojí pouze proti výroku o trestu, státní zástupce předně poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž uvedený soud přiléhavým způsobem odůvodnil, proč vyhověl odvolání státního zástupce a ukládal tresty v základní a nikoliv snížené trestní sazbě. Z hlediska dovolání považuje státní zástupce za rozhodné, že všechny dovolatelovy námitky ve svém souhrnu brojí pouze proti přiměřenosti uloženého trestu a jejich prostřednictvím se dovolatel výlučně domáhá mimořádného snížení trestu postupem podle § 58 tr. zákoníku, pročež takto formulované námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Obviněný v námitkách namířených proti uloženému trestu brojí rovněž proti odvolacím soudem zmíněné možnosti přísnějšího právního posouzení, avšak tato je uvedena pouze v odůvodnění napadeného rozsudku, aniž by se jakkoli dotkla výroku o vině.

38. Dovolatel dále dle státního zástupce zakládá svou klíčovou námitku proti uloženému trestu na tom, že mu do trestu měla být započítána doba, kdy se sice již nenacházel ve vazbě, ale byl podroben kontrole pohybu za pomoci tzv. elektronického náramku, přičemž v absenci takového výroku o zápočtu spatřuje chybějící výrok ve smyslu tvrzeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. K tomu je dle státního zástupce nutno předeslat, že zápočet je předmětem samostatného rozhodnutí ve vykonávacím řízení, proti němuž je dovolání nepřípustné. Není-li zápočet možný, pročež soud k vykonané vazbě či trestu pouze přihlédne při stanovení druhu či výměry nově ukládaného trestu, ani pak není toto přihlédnutí součástí výroku, nýbrž je jen obsaženo v odůvodnění takového rozhodnutí, přičemž nedostatky samotného odůvodnění zásadně nelze napadat dovoláním, když podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání namířené jen proti důvodům rozhodnutí v zásadě nepřípustné. Žádnou z těchto variant tak nemůže být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť v dovoláním napadeném rozsudku žádný výrok nechybí, pročež se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

39. K námitkám obviněného L. Z., jenž brojí proti tomu, že odvolací soud neshledal důvody pro mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, státní zástupce uvádí, že tato námitka žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Státní zástupce ve svém vyjádření následně provádí rozbor vývoje judikatury, na jehož základě uzavírá, že cestou dovolání se nelze domáhat snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jelikož se jedná o snížení ponechané na úvaze soudu. Proti právnímu posouzení skutku dovolání nesměřuje a směřovat ani nemůže, když výrok

o vině dovolatele nebyl napaden odvoláním. Dovolání dovolatele tedy pouze obecně směřuje proti výši trestu, který považuje dovolatel za nepřiměřený. Přiměřenost uloženého trestu ovšem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá, přičemž dovolatel nenamítá, že by snad došlo k porušení zásady proporcionality trestních sankcí.

40. K dovolání obviněného D. M. státní zástupce uvádí, že tento obviněný uplatnil ve svém dovolání námitky převážnou měrou totožné s námitkami dovolatele L. Z., pročež státní zástupce stran námitek brojících proti neaplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, stejně jako námitek směřujících proti přiměřenosti uloženého trestu odkazuje na příslušnou část svého vyjádření k dovolání obviněného L. Z. s tím, že tato námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. K námitce, dle které obviněnému nebylo do výkonu trestu započítáno omezení spočívající v jeho kontrole za pomoci tzv. elektronického náramku, státní zástupce uvádí, že z hlediska dovolání považuje za podstatné, že tento dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a ani obsahově nenamítá, že by snad byl výrok napadeného rozhodnutí neúplný. Tuto kusou zmínku o nezapočítání proto nepovažuje za součást jeho dovolacích námitek namířených proti výroku o trestu, ovšem jinak by stejně jako v případě obdobné námitky obviněného J. L. platilo, že takováto námitka by se nacházela mimo dovolací důvody.

41. K námitkám obviněného J. M., jenž namítá, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal své odvolání toliko v neprospěch ostatních obviněných, nikoliv v neprospěch tohoto dovolatele, státní zástupce uvádí, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v odůvodnění svého odvolání ze dne 9. 12. 2020 uvedl skutečnosti dílem společné pro všechny spoluobviněné a dílem se týkající pouze obviněného J. M. Dovolatele tedy zjevně zahrnul mezi ty spoluobviněné, jimž byl uložen trest nepřiměřeně mírný, a to bez splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody postupem podle § 58 tr. zákoníku, při neodpovídajícím hodnocení jeho dosavadní beztrestnosti na straně jedné a závažnosti výroby a distribuce drog na straně druhé.

42. K námitkám, jimiž tento dovolatel brojí proti neužití § 58 tr. zákoníku odvolacím soudem, z čehož dovozuje naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, státní zástupce upozorňuje, že samotný obviněný ve svém dovolání k tomu správně konstatuje, že požadované zmírnění trestu záleží na uvážení soudu a není nárokové. Ohledně nezmírnění trestu cestou § 58 tr. zákoníku pak státní zástupce opět odkazuje na své vyjádření k totožným námitkám dovolatelů L. Z. a D. M.

43. K námitkám, v nichž obviněný označuje navýšení svého trestu odvolacím soudem za rozhodnutí překvapivé, státní zástupce uvádí, že obviněný k tomuto odkazuje na zjevně nepřiléhavý judikát, v němž odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce změnil výrok o vině. Oproti tomu v dovolatelově věci zůstal výrok o vině nezměněn. Dle státního zástupce nic nenasvědčuje ani překvapivosti ukládaného trestu, jelikož obviněný byl po celou dobu, tj. od zahájení trestního stíhání až do svého pravomocného odsouzení, ohrožen trestem odnětí svobody ve stále stejném rozmezí 8 až 12 let, přičemž mu byl odvolacím soudem uložen trest na samotné dolní hranici zákonné trestní sazby. Dovolatel J. M. tak vznáší pouze námitky procesní povahy a uložený trest nepovažuje za přiměřený. Takové námitky ovšem dle státního zástupce žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.

44. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření konstatoval, že námitky dovolatelů R. K., L. Z., D. M. a J. M. neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, přičemž uvedené se vztahuje taktéž na dovolání obviněné L. P., které je nadto v části nepřípustné. Námitky dovolatele J. L. pak dle státního zástupce sice dílem odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, avšak v této části jsou zjevně neopodstatněné, když v ostatních částech jeho dovolání rovněž neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Za tohoto stavu tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněných R. K., L. Z., D. M., J. M. a L. P. odmítl, neboť tato dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu a aby podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl i dovolání obviněného J. L., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

45. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případné replice. Do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních Nejvyššímu soudu předložil repliku prostřednictvím svého obhájce pouze obviněný R. K., přičemž v této zopakoval, že podstatou jeho dovolání je skutečnost, že byl nalézacím soudem nesprávně poučen o institutu prohlášení viny, v důsledku čehož se nedomáhal provedení potřebného dokazování skutkového stavu, bylo mu odňato právo na spravedlivý proces a došlo k porušení principu presumpce neviny. Dovolatel dále uvádí, že se neztotožňuje ani s tvrzením státního zástupce, že znal způsob fungování organizované skupiny a její hierarchii v době, kdy docházelo k páchání trestné činnosti, jelikož ve svém dovolání uvedl skutečnosti, které se dozvěděl až v průběhu trestního řízení.

III. Přípustnost dovolání

46. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

47. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že jednotliví obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

48. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

49. Jak již bylo konstatováno shora, všichni obvinění své dovolání podali mimo jiné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy proto, že se domnívají, že tímto mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení

skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

50. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. Článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či je-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací.

51. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Současně byl do tohoto ustanovení pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Jde tedy o nově formulovaný dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovoláním opírajícím se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

52. V souvislosti s obviněným J. M. uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], je třeba upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

53. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], který ve svém dovolání s ohledem na výše uvedené uplatnil obviněný J. L., považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že tento dovolací důvod lze aplikovat jen za předpokladu, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se přitom rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou přitom vymezeny zejména v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 121 až § 124 tr. řádu.

54. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu], který v rámci podaného mimořádného opravného prostředku uplatnil obviněný J. L., v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný J. L. citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a tento je tedy vázán na jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

55. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, dle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. Například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f odst. 2 tr. řádu). Všem dovolatelům přitom lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula ještě před datem 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.

56. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci – dovolání obviněného R. K.

57. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. K. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolací námitek neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022). Obviněný ve svém dovolání především opakovaně rozporuje, že spolu s ostatními obviněnými jednal jako člen organizované skupiny, jelikož o existenci a fungování této skupiny v době páchání trestné činnosti nevěděl, nepůsobil ve vůdčí roli, pohyboval se v jedné větvi pachatelů, která nebyla v kontaktu s jinou větví, kterou organizoval spoluobviněný J. L., mezi obviněnými nebyly známky hierarchie, organizovanosti, plánovitosti či rozdělení úkolů a jejich dělba za účelem úspěšného provedení trestného činu. Obviněný dále rozporuje úplnost provedeného dokazování s ohledem na procesní pochybení nalézacího soudu stran užití institutu prohlášení viny a namítá svou beztrestnost založenou na své spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.

58. Z výše uvedeného jasně plyne, že obviněný R. K. podstatnou část svých námitek založil na odmítnutí skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, které vedly k jednoznačnému závěru o existenci organizované skupiny. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě opakovaně připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.

Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Pravá podstata námitek, jimiž obviněný rozporuje existenci organizované skupiny a svou roli v ní, přitom směřuje do učiněných skutkových zjištění, aniž by tyto námitky nasvědčovaly extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.

Takovéto námitky však nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022), založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

59. V kontextu námitek obviněného R. K., jimiž tento brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Hradci Králové v předmětné věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o existenci organizované skupiny rozdělené do prodejní a výrobní větve, které byly úzce propojeny, přičemž to byl právě obviněný R. K., kdo vedl prodejní větev zajišťující distribuci drogy, a jako takový byl s fungováním celé této skupiny obeznámen. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje nepřesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména body 64. až 67. Nalézací soud přitom dle Nejvyššího soudu pečlivě zdůvodnil všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny, do níž byly zapojeny více než tři osoby za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh měla zajišťovať úspěšnější dokonání činu. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Nalézací soud obsáhle odůvodnil, v čem spatřuje účast jednotlivých obviněných na činnosti organizované skupiny, proč neuvěřil obhajobě jednotlivých obviněných a na základě čeho dospěl ke skutkovému závěru o tom, že se na činnosti této skupiny podílel také obviněný R. K. Jednání obviněných přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť obvinění vytvořili organizovanou skupinu, jejíž členové dlouhodobě zajišťovali shromažďování finančních prostředků, nákup a dovoz prekursorů z Polska, stejně jako výrobu pervitinu a jeho následnou distribuci. Nejvyšší soud tak s ohledem na rozsah dokazování provedeného nalézacím soudem neshledal, že by v nyní posuzované věci došlo k porušení zásady in dubio pro reo, jelikož za daného stavu lze v souladu s výše uvedenými závěry konstatovat, že nalézací soud posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny.

60. Jmenovaný dovolatel má dále za to, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces v důsledku nalézacím soudem nesprávně provedeného poučení o institutu prohlášení viny a následné absence usnesení o přijetí prohlášení jeho viny, přičemž právě v důsledku tohoto nesprávného poučení nenavrhoval dodatečné důkazy stran množství drogy, která byla určena k distribuci a kterou obviněný obdržel.

61. Nejvyšší soud k institutu prohlášení viny předně konstatuje, že smyslem zákonodárné iniciativy a jejího výsledku v podobě přijatého zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020, bylo posílení procesních stran v řízení před soudem. S ohledem na určitá prohlášení obviněného učiněná již na počátku hlavního líčení před zahájením procesu dokazování je sledováno rovněž významné urychlení a usnadnění jeho průběhu, a tedy nezanedbatelný časový a tím i kladný finanční dopad (k tomu srov. I poslanecký návrh – sněmovní tisk 466/0 ze dne 5.

4. 2019). Tímto zákonem byl jako jakýsi mezistupeň mezi označením určitých skutečností za nesporné a dohodou o vině a trestu pro případ, pokud se procesní strany na počátku hlavního líčení shodnou toliko na otázce viny (a to v otázkách skutkových i právních), nikoliv však na otázce trestu a dalších výrocích, přijat institut prohlášení viny, který znamená, že další trestní řízení by se zásadně vedlo jen pro účely rozhodnutí o sankci, popřípadě dalších výroků. Především však dovolací soud zdůrazňuje, že je to soud, kdo po prohlášení viny učiněného ze strany obviněného rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá.

Soud přitom nemusí takové prohlášení viny přijmout, nepovažuje-li takový postup za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních procesních stran. Je tedy vždy jen na příslušném soudu, aby pečlivě uvážil okolnosti, za nichž k prohlášení viny došlo, a zda je důvod o tomto prohlášení obviněného pochybovat.

62. Také v tomto případě se s ohledem na výše uvedené jedná fakticky o námitku skutkové povahy. Obviněný se ke své trestné činnosti doznal již v přípravném řízení, přičemž samotné poučení jeho osoby nalézacím soudem (učiněné až po jeho prvotním doznání) o možnosti učinění prohlášení viny, kteréžto bylo učiněno v době před nabytím účinnosti shora citované novely trestního řádu, jež tento institut zavedla, nelze přes nesprávnost tohoto postupu považovat za pochybení, kterým by obviněný byl poškozen na svém právu na spravedlivý proces.

Nalézací soud totiž nebyl povinen prohlášení o vině obviněného přijmout a obviněnému nebylo v žádném případě přislíbeno uložení trestu pod spodní hranicí zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byl uznán vinným, kterak se obviněný snaží ve svém dovolání naznačit, jelikož § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku představuje fakultativní postup soudu, jehož aplikace není odvislá pouze od existence formálně učiněného prohlášení o vině. Obviněný, vědom si těchto skutečností, se přesto ke své trestné činnosti opětovně doznal v hlavním líčení a nenavrhoval žádné dodatečné důkazy stran prokázání množství vyrobené drogy, a to přesto, že byl srozuměn s tím, že přijetí jeho prohlášení viny bude nalézací soud zvažovat až po provedeném dokazování v samotném závěru prvostupňového řízení ve věci samé.

Za této situace a ve světle skutečnosti, že obviněný ve svém dovolání pouze prostřednictvím zcela obecné argumentace předestírá hypotetickou možnost předložení blíže nespecifikovaných důkazů, kterými by mohl v nalézacím řízení rozporovat množství vyrobené drogy, nelze shledat jakýkoli zásah do jeho práva na spravedlivý proces, a to ani přes procesní pochybení nalézacího soudu při přijetí prohlášení viny obviněného.

63. Dle zjištění Nejvyššího soudu proběhlo dokazování v dané věci v plné míře, přičemž i stran skutkových okolností vztahujících se množství drogy vyrobené a distribuované organizovanou skupinou Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o množství drogy distribuované organizovanou skupinou, přičemž k tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně. Množství distribuované drogy bylo spolehlivě zjištěno nejen z výpovědi obviněného R. K., ale zejména z výpovědi spoluobviněného J. L. a spoluobviněného J. M. Byl to přitom právě obviněný J. L., který zajišťoval výrobu pervitinu určeného k prodeji (jak ostatně ve svém dovolání namítá též obviněný R. K.), přičemž je logické, že tento spoluobviněný měl o množství drogy určené k prodeji největší přehled a naopak se nelze domnívat, že by tento spoluobviněný účelově uvedl větší množství pervitinu, než by bylo skutečně vyrobeno. Množství distribuovaného pervitinu uváděné ve výpovědích spoluobviněných J. L. a J. M. koresponduje rovněž se skutkovými zjištěními stran počtu nákupů a celkového množství léků dovezených z Polska za účelem výroby pervitinu, jakož i stran počtu cyklů výroby této drogy. Veškerá skutková zjištění jsou pak podporována mimo jiné i záznamy telefonických hovorů a SMS zpráv, stejně jako protokoly z domovních prohlídek a prohlídek nebytových prostor.

64. Jde-li o část dovolání, v níž obviněný namítl svoji beztrestnost v důsledku spolupráce s orgány činnými v trestním řízení a odkázal na důkazy, které k tomuto měla navrhnout spoluobviněná L. P. ve svém odvolání, je takový argument neobsahující žádnou právní argumentaci a odkazující na jiná blíže neurčená podání spoluobviněných zcela irelevantní. Jak totiž vyplývá z dosavadní ustálené judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr.), Nejvyšší soud jako soud dovolací se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou konkrétně uplatněny přímo v textu dovolání v souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. řádu, přičemž dovolatel nemůže opírat své námitky jen o odkaz na svá dřívější tvrzení obsažená v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (natož pak na blíže neurčená budoucí podání učiněná jinými osobami).

65. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (v tomto případě dovolatele). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. Např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

VI. K meritu věci – dovolání obviněných D. M. a L. Z.

66. Nejvyšší soud následně v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolací námitky obviněných D. M. a L. Z. splňují kritéria jimi uplatněného či jiného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu, jakož i obsahu obou podaných dovolání přitom dospěl k závěru, že námitky obviněných jimi uplatněnému, ale ani žádnému jinému v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022) neodpovídají. Obvinění veškeré své výhrady zaměřili výhradně proti trestu uloženému odvolacím soudem, kterýžto měl být dle jejich názoru vyměřen pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, a to postupem podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž uložené tresty považují oba obvinění za nepřiměřené a z hlediska odůvodnění soudem druhého stupně též za nepřezkoumatelné.

67. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že k výroku o trestu se v době podání dovolání obviněných zpravidla vztahovaly dva dovolací důvody, a to podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ve znění účinném od 1. 1. 2022 pak došlo pouze ke změnám písmenného označení těchto ustanovení), avšak ani jeden z těchto dovolacích důvodů obvinění neuplatnili a i pokud by tak učinili, jimi užité dovolací námitky by nebyly pod tyto dovolací důvody podřaditelné. První z těchto důvodů totiž spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž Nejvyšší soud v tomto ohledu pochybení neshledal. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup, což tedy není situace přiléhavá pro nyní projednávanou věc.

68. Jde-li o obviněnými požadovanou aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pak platí, že tato je toliko na volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu, tzn. že oproti obligatornímu postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv. spolupracujícího obviněného, což však není případ ani jednoho z výše jmenovaných dovolatelů), jde o fakultativní postup soudu, který tak není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. podle jeho rozhodnutí uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) přitom platí, že pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu, a to ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], nelze podřazovat námitky směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a tedy ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením § 58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).

69. V nyní posuzovaném případě byli oba dovolatelé v souladu s § 283 odst. 3 tr. zákoníku ohroženi nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soud druhého stupně uložil obviněnému D. M. nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání osmi a půl let, pro jehož výkon je navíc zařadil do věznice mírnějšího typu, využívajíce ve prospěch obviněných moderačního ustanovení podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněnému L. Z. pak odvolací soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání osmi let, jehož výkon rovněž zmírnil citovanou moderací. Odvolací soud přitom v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněnými spáchaného činu, jejich osobní poměry a dosavadní způsob života, včetně jejich doznání, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až § 39 tr. zákoníku a vyjmenované v rozhodnutí nalézacího soudu, na něž odvolací soud odkázal, jak je zřejmé zejména z bodů 18., 19. a 20. odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu. S přihlédnutím k úvahám odvolacího soudu o ukládaném trestu lze uzavřít, že tento soud se nezpronevěřil imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jeho rozsudku se totiž podává, že si byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k obviněným dospěl k závěru, že je na jejich osoby třeba působit tresty odnětí svobody vyměřenými na samé spodní hranici zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byli pravomocně uznáni vinnými, jejichž způsob výkonu je na místě moderovat postupem podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku.

70. Ani samotná skutečnost, že odvolací soud vyloučil možnost využití moderace podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v důsledku povahy trestné činnosti obviněných, zejména pak faktu, že jejich jednání materiálně naplnilo zákonné znaky odpovídající právní kvalifikaci podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, nelze dle Nejvyššího soudu takovýto postup vrchního soudu posoudit jako obviněnými namítanou faktickou změnu právní kvalifikace žalovaného jednání, jež by byla tímto soudem učiněna i navzdory absentujícímu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podanému proti výroku o vině v neprospěch obviněných. V uvedeném případě se totiž zcela zjevně jednalo toliko o poznámku obiter dictum, která sloužila pouze k osvětlení kontur úvah odvolacího soudu stran závažnosti jednání obviněných. Z napadeného rozhodnutí je zjevné, že odvolací soud vyhodnotil mezinárodní charakter trestné činnosti obviněných jakožto klíčový pro svůj závěr, že se společenská škodlivost jejich jednání vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod skutkovou podstatu užitou nalézacím soudem.

71. Za tohoto stavu, kdy odvolací soud obviněným prokazatelně uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl neslučitelný s principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl námitky obviněných z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený bez užití moderačního ustanovení na samé spodní hranicí zákonné trestní sazby, včetně námitky brojící proti nevyužití fakultativní možnosti postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022).

72. Stran námitky, jíž obviněný D. M. upozorňuje, že mu k dnešnímu dni nebyla jím řádně dodržovaná omezení nahrazující vazbu podle § 73 odst. 1 písm. c), odst. 3, 4 tr. řádu započítána do výkonu trestu, Nejvyšší soud dodává, že tuto námitku je na místě označit za zcela irelevantní, a to s ohledem na výše uvedenou judikaturu stran naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Takováto námitka mohla být podřazena pouze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, či pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, což však obviněný neučinil, přičemž i v takovém případě by se jednalo o námitku zjevně nedůvodnou, k čemuž Nejvyšší soud odkazuje na níže uvedené závěry vyslovené v rámci vypořádání obdobné námitky spoluobviněného J. L.

VII. K meritu věci – dovolání obviněného J. M.

73. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda též dovolání obviněného J. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, či jiného důvodu dovolání (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022). Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky uplatněným, ale ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům, neodpovídají. Podstata dovolací argumentace obviněného spočívá v námitkách, že odvolací soud nebyl k přezkumu výroku o vině stran osoby obviněného oprávněn a navíc pochybil, když pro obviněného překvapivým způsobem dospěl k chybnému závěru o nemožnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při ukládání trestu.

74. Úvodem považuje Nejvyšší soud za podstatné zdůraznit, že postupem podle § 253 odst. 3 tr. řádu odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Odmítnutí odvolání tak představuje zvláštní způsob rozhodnutí o obsahově nedostatečném odvolání, který odráží změnu koncepce odvolacího řízení, v němž omezený revizní princip při přezkoumávání věci ustoupil principu vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním. Jde o důsledek procesu, v jehož rámci se uplatní nejdříve zákonná povinnost soudu prvního stupně dát všem oprávněným osobám podrobné poučení o právu napadat rozsudek odvoláním, o postupu při podání odvolání a o jeho náležitostech (§ 125 odst. 2 a § 249 tr. řádu), na kterou pak navazuje další povinnost předsedy senátu tohoto soudu k součinnosti v případě, když se oprávněná osoba důsledně neřídila tímto poučením a podala obsahově vadné odvolání (§ 251 odst. 1, odst. 2 tr. řádu), a v případě neodstranění vad odvolání tento proces končí odmítnutím takového odvolání odvolacím soudem bez věcného přezkoumání jeho důvodnosti (§ 253 odst. 3, 4 tr. řádu), neboť odvolacímu soudu pak chybí základní podmínka k tomu, aby se mohl věcně zabývat odvoláním, totiž vymezení rozsahu přezkumné povinnosti.

75. Obsah odvolání je vymezen v ustanovení § 249 odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být tento řádný opravný prostředek ve lhůtě uvedené v § 248 tr. řádu nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. řádu odůvodněn tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek soudu prvního stupně napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které danému rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby řádně poučeny. Náležitostmi obsahu odvolání, jejichž nedostatek vede k odmítnutí odvolání, jsou tedy označení osoby odvolatele, specifikace napadeného rozsudku a konkrétní vymezení výroku rozsudku, který je napadán (popřípadě rozsahu, v němž je napadán), a v jeho rámci popis vad, které jsou vytýkány tomuto rozsudku nebo předcházejícímu řízení.

76. Při posuzování obsahových náležitostí odvolání je nutné zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel v rámci specifikace namítaných vad povinen zacházet. Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle § 59 odst. 4 a § 249 odst. 1 tr. řádu, jestliže i přes stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké konkrétní vady (procesní, skutkové, hmotněprávní atd.) jsou vytýkány tomuto rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 835/2002, ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 203/2017, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 To 362/2016). Aby byl tento řádný opravný prostředek skutečně účinný, nelze na něj klást přehnaně náročné požadavky, pročež je nutno se vyhnout přepjatému formalismu.

77. Dovolací soud na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že interpretací obsahu odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové lze vcelku spolehlivě dospět k závěru, že směřuje proti výroku o trestu ve vztahu k osobám všech obviněných, a to i obviněného J. M. Tento závěr ostatně zcela zřejmě učinil i soud odvolací, podle něhož státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal odvolání do výroku o uložených trestech, a to v neprospěch všech obviněných ohledně výměry trestů odnětí svobody.

Z obsahu protokolu o hlavním líčení přitom vyplývá, že státní zástupce již dne 1. 10. 2020, tedy bezprostředně po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu, podal v rámci konaného hlavního líčení odvolání přímo do protokolu, a to výslovně ve vztahu ke všem obviněným. Z obsahu jeho odvolání pak dle dovolacího soudu vyplývá i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu stran obviněného J. M., jelikož z jeho písemného odůvodnění podaného odvolání je zjevné, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové konkrétně namítá, že v dané věci nebyly stran trestu ukládaného tomuto obviněnému dány podmínky pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku, a to zejména v důsledku opomenutí důsledného posouzení povahy spáchané trestné činnosti s ohledem na materiální stránku jednání. Nad rámec takto vyjádřených obecných námitek pak státní zástupce k trestu ukládanému obviněnému J. M. výslovně uvádí, že s ohledem na pozitivní změnu jeho života včetně dobrovolné protitoxikomanické terapie, o níž se pokoušel již v době vazebního omezení, a současnou ošetřovatelskou práci vykonávanou v Alzheimercentru, lze hovořit o podstatnějším vlivu těchto okolností při úvahách o ukládaném trestu.

Dovolací soud proto shrnuje, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ve svém řádném opravném prostředku vymezil nejen to, který rozsudek soudu prvního stupně napadá a jaké konkrétní vady jsou vytýkány řízení, jež mu předcházelo, ale dostatečně zřejmý je i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu k obviněnému J. M.

78. K námitce obviněného brojící proti překvapivosti napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že ve smyslu judikatury Ústavního soudu může tzv. překvapivé rozhodnutí porušovat právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a tím zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění do 31. 11. 2021 (k tomu blíže viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04). Za překvapivé rozhodnutí ve smyslu judikatury Ústavního soudu se považuje takové rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat (srov. Např.

nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04). Jde o takové rozhodnutí, jehož skutkové či právní závěry jsou do té míry odlišné, že účastník řízení vzhledem k dosavadnímu průběhu projednávání věci nemohl takové rozhodnutí předpokládat (nemohl ho anticipovat) a v důsledku toho vůči němu nemohl uplatnit nezbytnou obhajobu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. III. ÚS 93/99, nález Ústavního soudu ze dne 25.

11. 2009, sp. zn. I. ÚS 2669/09).

79. Z pohledu námitek obviněného je možno uvést následující. Obviněný tzv. překvapivost rozhodnutí soudu druhého stupně dovozuje v podstatě ze skutečnosti, že mu soud druhého stupně z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podaného v jeho neprospěch uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoliv mu byl nalézacím soudem dříve uložen výrazně mírnější trest odnětí svobody, navíc s podmíněným odkladem jeho výkonu. V tomto směru je třeba konstatovat, že o tzv. překvapivé rozhodnutí jde tehdy, jestliže postup rozhodujících soudů nese znaky libovůle, tj. v případech, kdy se soud druhého stupně odchýlí od hodnocení důkazů provedeného soudem prvního stupně a tyto důkazy hodnotí jinak, aniž by je sám zopakoval nebo doplnil, tedy pokud se odvolací soud odchýlí od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvního stupně na základě před ním bezprostředně provedených důkazů a od právních závěrů z těchto důkazů vycházejících, a rozhoduje tak sám bez dokazování, aniž by obviněnému umožnil se k nově nastolenému meritu věci vyjádřit.

Tím odvolací soud obviněnému odepře právo na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na obhajobu, neboť takové rozhodnutí je možno označit za překvapivé a nepředvídatelné [srov. Např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 176/43 SbNU 23), sp. zn. I. ÚS 2669/09 ze dne 25. 11. 2009 (N 246/55 SbNU 367), sp. zn. III. ÚS 1980/13 ze dne 9. 1. 2014 (N 1/72 SbNU 23)]. Všem případům řešeným výše citovanými nálezy Ústavního soudu je přitom společné, že účastníku řízení je takovým postupem odňata možnost reagovat na změněnou situaci a též není dodržena zásada dvojinstančnosti řízení, která zaručuje, aby skutková a právní zjištění soudu byla podrobena přezkumu soudem vyššího stupně.

Jedná se ovšem o případ, kdy se soud druhého stupně odchýlí od skutkových závěrů a právních závěrů soudu prvního stupně.

80. V předmětné věci se soud druhého stupně na rozdíl od případů řešených shora poukazovanými nálezy Ústavního soudu neodchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a neměnil ani užitou právní kvalifikaci, přičemž své rozhodnutí neopřel ani o skutečnosti, které by byly obviněnému neznámé. Soud druhého stupně totiž v dané věci vyšel ze skutkových zjištění nalézacího soudu a zjištěných okolností relevantních pro stanovení druhu a výměry trestu, přičemž dospěl k závěru, že nelze přistoupit k aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zejména z důvodu, že obviněný se dopustil vysoce závažné trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící na území nejen České republiky, ale i Polské republiky, přičemž jeho jednání dle názoru odvolacího soudu splňuje podmínky pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty závažnějšího trestného činu, v jehož rámci by byl obviněný ohrožen vyšší trestní sazbou. Ke změně právní kvalifikace dotčeného jednání však odvolací soud v důsledku absence podaného odvolání státního zástupce proti výroku o vině v neprospěch kteréhokoli ze spoluobviněných nejenže nepřistoupil, ale ani přistoupit nemohl a své závěry tak vyjádřil pouze poznámkou obiter dictum, aby osvětlil kontury svých úvah stran závažnosti jednání obviněného. Samotné vyloučení možnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odvolacím soudem přitom nelze posuzovat jako jakousi materiální změnu právní kvalifikace žalovaného jednání postavenou na novém hodnocení důkazů, kterak v podaném dovolání tvrdí obviněný.

81. Soud druhého stupně přitom náležitě a ve standardním rozsahu odůvodnil, proč ve vztahu k osobě obviněného přistoupil ke zpřísnění krajským soudem původně uloženého trestu. Překvapivost rozhodnutí přitom nelze nazírat za situace, kdy byl obviněnému uložen trest v zákonném rozsahu vymezeném trestním zákoníkem, přičemž k uložení takového trestu mohl teoreticky přistoupit již soud prvního stupně, jelikož po celou dobu od zahájení trestního stíhání až do pravomocného skončení věci byl dovolatel ohrožen trestem odnětí svobody ve stále stejném rozmezí. Jestliže mu byl uložen trest osmiletý, pak se takový trest nachází na samotné dolní hranici zákonné trestní sazby a hrozby takového trestu si tedy musel být vědom po celou dobu svého trestního stíhání. Otázka zpřísnění trestu pak byla rovněž meritem podaného odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, nikoli zcela nečekaným a nepředvídatelným rozhodnutím soudu druhého stupně.

82. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že soud druhého stupně není povinen a ani oprávněn upozornit obviněného na to, že zvažuje možnost uložení nepodmíněného trestu, ačkoliv byl nalézacím soudem původně uložen trest podmíněný. Rozhodující je skutečnost, že státním zástupcem bylo podáno odvolání proti výroku o trestu v neprospěch obviněného (§ 247 odst. 1 tr. řádu), když tato skutečnost umožňuje soudu druhého stupně, jsou-li pro to dány zákonné podmínky, rozhodnout v neprospěch obviněného v intencích ustanovení § 259 odst. 4 tr. řádu. Pokud zákon umožnuje, aby soud druhého stupně mohl změnit rozhodnutí v neprospěch obviněného za splnění zákonem stanovených podmínek, stěží lze obecně namítat překvapivost, případně možnou nepříznivou nepředvídatelnost takového rozhodnutí (blíže viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 674/16).

83. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [jenž je od 1. 1. 2022 nově označen pod písm. i) téhož ustanovení] Nejvyšší soud opětovně připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K tomu, co se rozumí druhem trestu, který zákon nepřipouští, blíže bod 51. tohoto usnesení.

84. Stran uplatnitelnosti námitek, jimiž se obviněný domáhá snížení trestu za užití fakultativního postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, Nejvyšší soud dále odkazuje na své závěry, které jsou uvedeny ve vztahu k obdobným námitkám obviněných L. Z. a D. M. Také stran obviněného J. M. lze přitom uzavřít, že odvolací soud tomuto obviněnému prokazatelně uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. V důsledku toho nemohl Nejvyšší soud námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený bez užití moderačního ustanovení na samé spodní hranicí zákonné trestní sazby, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022).

VIII. K meritu věci – dovolání obviněné L. P.

85. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda i dovolání obviněné L. P. splňuje kritéria jí uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněnou uplatněné dovolací námitky uplatněnému dovolacímu důvodu z části neodpovídají a z části jsou nepřípustné.

86. Stran námitek obviněné, jež směřují proti výroku o vině z rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud upozorňuje, že podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (v druhém odstavci tohoto ustanovení je pak uveden výčet rozhodnutí, jimiž se rozumí „rozhodnutí ve věci samé“).

87. Nejvyšší soud přitom shledal, že dovolání obviněné, jímž tato napadla rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 15 To 6/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 9 T 4/2020, ohledně bodu 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné. Jak správně poukazuje státní zástupce ve svém vyjádření, dovolání obviněné v části, v níž vznáší námitky proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2., totiž nesměřuje proti rozhodnutí učiněnému ve druhém stupni. Uvedený výrok totiž nenapadla odvoláním ani obviněná, která nenapadla rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec, ani státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (ten podal odvolání jen proti výroku o trestu ve vztahu k osobám všech obviněných), a tudíž odvolací soud nejen v této části rozsudek soudu prvního stupně materiálně nepřezkoumával, ale ani nebyl povinen jej věcně přezkoumávat.

88. S touto problematikou se Nejvyšší soud jednoznačně vypořádal již v usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněném pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., když judikoval, že „jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu) může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu“.

89. Identický názor zastává i odborná literatura, podle níž (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3032 až 3033) rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je i nadále omezen osobou odvolatele a od ní odvozeným právem napadat jednotlivé (oddělitelné) výroky rozsudku a předchozí řízení. Odvolací soud však přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky, proti nimž odvolání odvolatel skutečně podal a správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud zásadně nesmí přezkoumat. Oddělitelným výrokem je přitom třeba rozumět takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit, např. výrok o trestu, náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení či o ochranném opatření. Oddělitelným však bude i jednotlivý výrok o vině tam, kde bylo ve společném řízení rozhodnuto o více skutcích.

90. Ke stejnému právnímu závěru dospěl Nejvyšší soud i v nyní posuzované věci. Pro úplnost považuje za potřebné pouze doplnit, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (mimo jiné) uvedl, že jednání spoluobviněných (a tedy i obviněné L. P.) mělo být správně posouzeno ze strany soudu prvního stupně jakožto jednání spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž výslovně uvedl, že takovéto pochybení nemůže napravit s ohledem na absenci odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci králové podaného proti výroku o vině v neprospěch obviněných, nelze takové konstatování považovat za přezkum daného výroku o vině v materiálním smyslu. V tomto směru je možno opětovně poukázat na to, že vzhledem k rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláními obviněné a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, k takovému přezkumu vrchní soud nejenže nebyl povinen, ale ani nebyl oprávněn.

91. Konečně toliko na okraj lze k námitkám obviněné vzneseným k předmětnému bodu výroku o vině poznamenat, že svou povahou jde navíc o výhrady skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím obviněná brojí proti závěru nalézacího soudu o existence organizované skupiny jakožto kvalifikačního znaku daného trestného činu na základě zpochybnění správnosti skutkových zjištění, když rozporuje, že by do takovéto organizované skupiny byla jakkoli zapojena a jí realizovaná distribuce drog byla realizována zcela samostatně.

92. K argumentaci obviněné, dle které by v návaznosti na jí požadovanou změnu právní kvalifikace jejího jednání a jí učiněné doznání bylo možno dosáhnout její nápravy mírnějším trestem, Nejvyšší soud odkazuje na závěry stran uplatnitelnosti námitek brojících proti nepřiměřenosti trestu v rámci dovolání, které jsou uvedeny u obdobných námitek spoluobviněných L. Z. a D. M. Také stran obviněné lze uzavřít, že odvolací soud obviněné prokazatelně uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud nemohl námitky obviněné z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený bez užití moderačního ustanovení na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022).

IX. K meritu věci - dovolání obviněného J. L.

93. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda rovněž dovolání obviněného J. L. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolací námitek směřujících proti trestu uloženému odvolacím soudem neodpovídá jím výslovně uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022). Dovolatel J. L. ve svých námitkách, jimiž brojí proti výměře uloženého trestu odnětí svobody, konkrétně namítá zejména to, že uložený trest je vzhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti nepřiměřený, a dále poukazuje na svoji spolupráci s policií a na rozhodující podíl spoluobviněného R. K. na celé trestné činnosti. Dle obviněného odvolací soud rovněž pochybil, když odůvodnil zvýšení trestu tím, že dovolatelovo jednání mělo být posouzeno též podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, avšak pro absenci odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové proti výroku o vině již nebylo možné užité právní posouzení skutku zpřísnit. Obviněný současně namítá, že mu není zřejmé, o jakou přitěžující okolnost by se v tomto případě mohlo jednat.