11 Tdo 92/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovoláních obviněných 1. O. B., 2. E. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, 3. V. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 4. I. P. B., 5. T. H., a 6. M. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 To 45/2020-12695, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2018, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných O. B., E. K. a I. P. B. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných V. N., T. H. a M. Š. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. 1. 2020, č. j. 41 T 4/2018-11813, byli v záhlaví tohoto usnesení označení obvinění, společně s dalšími spoluobviněnými, uznáni vinnými následujícími trestnými činy.

2. Obviněný O. B. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný E. K. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný V. N. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a dále pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný I. B. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný T. H. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný M. Š. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

3. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněným následující tresty. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 13 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému B. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému K. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému K. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku blíže vymezil. Obviněnému N. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému N. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku blíže specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému dva tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Obviněnému H. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému Š. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému Š. uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku. Současně témuž obviněnému uložil podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval.

4. Současně soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestech dalších spoluobviněných, jmenovitě L. Š., M. V., J. L. a J. T.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění B., K., N., B., H., Š., V. a L., jakož i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, odvolání. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, podaného v neprospěch obviněného Š. a odvolání obviněných B., K., N., B., H., Š., V. a L. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ohledně obviněných B., K., B., H., Š., V. a L. v celém rozsahu a ohledně obviněného N. ve výroku o vině pod body I. 1. až 4. a II. 1. a v celém výroku o trestu.

6. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve vztahu ke zrušeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud nově v dané trestní věci rozhodl tak, že obviněného B. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněného K. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněného N. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (při zachování výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v té části, v níž byl obviněný N. uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku – pozn. Nejvyššího soudu). Obviněného B. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněné H. a Š. uznal odvolací soud každého vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.1.

7. Za uvedené trestné činy odvolací soud nově obviněným uložil následující tresty. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému B. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému K. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému K. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému N. za jednání popsané níže pod body I. 1. až 4. a II. 1. a dále za pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem IV. rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku dále odvolací soud obviněnému N. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku blíže specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému dva tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval.

Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Obviněnému H. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84 odst. 1, za použití § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu nad tímto obviněným. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku dále témuž obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, při stanovení výše jedné denní sazby na 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému H. trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému Š. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84 odst. 1, za použití § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu nad tímto obviněným.

Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále témuž obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 263 denních sazeb, při stanovení výše jedné denní sazby na 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 263 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému Š. uložil trest propadnutí věci, resp.

věcí, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku. Současně témuž obviněnému uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval.

8. Současně odvolací soud rozhodl o vině a o trestech spoluobviněných V. a L. Odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch obviněných V. a L. odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl.

9. Uvedených trestných činů se obvinění (společně s dalšími spoluobviněnými, popř. již odsouzenými) – podle skutkových zjištění odvolacího soudu – dopustili následovně:

obvinění O. B., E. K., V. N., I. B., T. H., M. Š. a M. V.,

společně s již v této věci odsouzenými J. T. a L. Š.,

v rámci jednání, jak jsou ve vztahu k nim dále popsána pod body I., II. a III. výroku tohoto rozsudku, vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe výrobou, případně distribucí marihuany, tedy sušiny toxikomanicky využitelných částí rostlin konopí, které je jako omamná látka jednak zařazeno do seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách ve znění Protokolu o změnách Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.), jednak je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, přičemž konopí a potažmo marihuana obsahují psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „delta-9-THC“), který je jednak obsažen v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.,

s vědomím, že nakládání s těmito látkami je regulováno zákonem a že nemají povolení s těmito látkami zacházet, tedy v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 2, § 4 a pod bodem II. výroku tohoto rozsudku též v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., tedy úmyslně v rozporu se zákonem nakládali s uvedenými látkami,

přičemž všichni jmenovaní obvinění a již odsouzení T. a Š. v rámci jednání níže popsaných pod body I., II. a III. výroku tohoto rozsudku si byli vědomi toho, že jednají v rámci skupiny více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, jejíž činnost je zaměřena na soustavné páchání úmyslné drogové trestné činnosti za účelem dosažení finančního zisku, přičemž všem jmenovaným obviněným a již odsouzeným byly známy též role nejméně dvou dalších účastníků skupiny, zabývající se níže popsanou trestnou činností v procesu samotného zajištění podmínek pro pěstování konopí i výrobu a distribuci marihuany, když obvinění B., K., N. a B. tak činili s vědomím, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky, tedy že jednají v rámci organizované skupiny osob působící ve více státech,

přičemž postavení a role jednotlivých obviněných a odsouzených T. a Š. ve skupině byly následující:

obviněný B. jako organizátor trestné činnosti zajišťoval od přesně neurčené doby, nejméně od počátku roku 2013, nemovitosti na území České republiky, v nichž byly následně na základě jeho pokynů a za jeho finanční podpory zřizovány a provozovány pěstírny rostlin konopí, poskytoval obviněným vozidla pro transport marihuany, sazenic rostlin konopí a převoz vybavení pěstíren, řídil jednotlivé předávky marihuany či malých rostlinek konopí, a to včetně dodávek marihuany kurýrovi do zahraničí, přijímal peníze za prodej marihuany a v některých případech sám marihuanu předával odběratelům,

obviněný K. převážel marihuanu, případně malé rostliny konopí z pěstíren a tyto distribuoval na pokyn obviněného B. předem určeným odběratelům, a to nejméně obviněnému N., od něhož inkasoval za dodanou marihuanu finanční prostředky, a to i v eurech, a dále již v jiné trestní věci odsouzeným (v dané věci svědkům) P. B. a J. H., případně dalším neustanoveným osobám, současně prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren, a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení,

obviněný N. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení, přijímal objednávky od obviněného B. na prodej marihuany s následným vývozem do Rakouské republiky, objednávky předával obviněnému B. a marihuanu po předchozí dohodě s obviněným B. převážel v součinnosti s obviněným K. od dodavatele ke kurýrovi – obviněnému B., jenž platil za zboží předem v eurech, a v některých případech obviněného B. se zásilkou marihuany do Rakouské republiky osobně převážel,

obviněný B. objednával z podnětu blíže neztotožněného zahraničního odběratele z Rakouské republiky dodávky marihuany ve větším množství u obviněného N., o němž věděl, že objednávku postoupí organizátorovi obchodu, předem obviněného N. vyplácel v eurech a čekal, až zajištěnou marihuanu přiveze do místa jeho bydliště, a následně zajistil, ať již osobně, v součinnosti s obviněným N. či jiným nezjištěným způsobem, vývoz zásilky marihuany do Rakouské republiky,

obviněný H. prováděl činnosti spojené s provozem pěstíren a pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení, převážel marihuanu na obviněným B. předem určená místa za účelem předání marihuany odběratelům,

obviněný Š. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení,

obviněný V. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení, z matečních rostlin řízkováním pěstoval klony rostlin konopí, které byly následně dopěstovávány v dalších zajištěných pěstírnách i určeny pro pěstírny, jejichž provoz není předmětem tohoto rozsudku,

odsouzený Š. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení,

odsouzený T. po předchozí dohodě s obviněným B. si opakovaně přebíral v areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o. marihuanu ve větším množství od obviněného B., případně od obviněného K., a to za účelem další distribuce,

konkrétně takto

I . obvinění B., K., N. a B. se podíleli na distribuci marihuany tak, že:

1. nejméně v době od 2. 6. 2015 do 6. 6. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím, že dne 2. 6. 2015 kolem 10:56 hod. došlo nejdříve mezi obviněným B. a obviněným N. k telefonické dohodě o uskutečnění obchodu s marihuanou, následně téhož dne kolem 11:56 hod. obviněný N. telefonicky zkontaktoval obviněného B. a konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz“ s ním sjednal termín převzetí marihuany na sobotu dne 6. 6. 2015 s tím, že množství marihuany bude ještě upřesněno, následně obviněný N. dne 2. 6. 2015 v 13:18 hod. telefonicky sdělil výsledek této dohody obviněnému B., když dne 4. 6. 2015 v 11:18 hod. obviněný N. telefonicky obviněnému B. upřesnil množství marihuany opět konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz v hodnotě 20 000 Kč“ a současně sdělil, že si pro ně přijede v sobotu mezi 9:00-9:30 hod. a počká „před tím obchoďákem“, obviněný B. přislíbil zajištění osoby k předání marihuany, za tímto účelem dne 4. 6. 2015 kolem 12:25 hod. se obviněný B. telefonicky domluvil na osobní schůzce s obviněným K., který následně předal marihuanu dne 6. 6. 2015 obviněnému N.,

obviněný N. se pak na základě výše uvedené dohody s obviněným B. dne 6. 6. 2015 kolem 8:15 hod. nejprve sešel v ulici XY, České Budějovice, s obviněným B., od kterého převzal finanční hotovost mj. na nákup objednané marihuany, následně odjel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, z Českých Budějovic do Prahy, kde téhož dne kolem 9:55 hod. převzal na parkovišti před prodejnou M., ulice XY, Praha, část XY, od obviněného K. přesně nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, kterou dovezl na uvedené místo obviněný K. v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, přesně nezjištěnou finanční hotovost v eurech, uloženou v obálce, obviněný N. položil do vozidla obviněného K. na sedadlo spolujezdce a poté si přeložil z tohoto vozidla marihuanu uloženou v zavazadlovém prostoru v bílé krabici a žlutočervené plastové tašce s nápisem Bauhaus, do zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Mercedes, se kterým přijel, a následně odjel zpět do Českých Budějovic, kde marihuanu předal dne 6. 6. 2015 kolem 12:10 hod. obviněnému B. ve dvoře domu č. XY, ulice XY, který pak nezjištěným způsobem zajistil její vývoz do Rakouské republiky nezjištěnému odběrateli,

2. nejméně v období od 9. 7. 2015 do 11. 7. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím způsobem, že dne 9. 7. 2015 kolem 22:36 hod. se obviněný N. domluvil s obviněným B. na objednávce marihuany o blíže nezjištěné hmotnosti konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz v hodnotě 15 000 Kč“ s tím, že „půjčka bude upřesněna“, dne 10. 7. 2015 kolem 09:47 hod. se dohodli na osobním předání drogy dne 11. 7. 2015 v době mezi 10:00 a 10:30 hod., obviněný B. se za tímto účelem telefonicky domluvil na osobní schůzce sjednané telefonicky dne 10. 7. 2015 kolem 11:10 hod. s obviněným K., k níž došlo dne 10. 7. 2015 kolem 19:00 hod. a na níž pověřil obviněného K. předávkou drogy, převzaté tímto v průběhu nočních hodin z 10. 7. 2015 na 11. 7. 2015 na blíže nezjištěném místě, obviněnému N.,

následně obviněný N. dne 11. 7. 2015 kolem 7:15 hod. převzal v XY ulici v Českých Budějovicích od obviněného B. zálohu na nákup drogy ve výši 2 700 EUR, bezprostředně po jejím převzetí odjel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, společně se svým synem – svědkem L. N. a svědkem J. L. do Prahy, kde se dne 11. 7. 2015 kolem 10:35 hod. setkal na parkovišti před prodejnou M., ul. XY č. p. XY, Praha, část XY, s obviněným K., který přijel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, obě vozidla poté přejela společně na parkoviště před prodejnu B., kde spolu obviněný N. a obviněný K. krátce komunikovali, dále pokračovali na parkoviště před prodejnou vozidel B., ul. XY, Praha, část XY, kde obviněný N. od obviněného K. převzal marihuanu o přesně nezjištěné hmotnosti s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, přičemž marihuanu přivezl obviněný K. na základě dohody s obviněným B. ve žluté igelitové tašce v uvedeném vozidle a obviněný N. si ji od něho převzal, přenesl ji do svého osobního vozidla, uložil na zadní sedadlo a následně odjel do Českých Budějovic, kde ji v přesně nezjištěné době předal obviněnému B. za účelem vývozu do Rakouské republiky,

3. nejméně v období od 22. 7. 2015 do 29. 7. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím způsobem, že dne 22. 7. 2015 kolem 11:16 hod. obviněný N. telefonicky objednal pro obviněného B. u obviněného B. konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz ve výši 15.000 Kč“ s tím, že „půjčku ještě upřesní“, odběr blíže nezjištěného množství marihuany, dne 23.

7. 2015 ve 14:13 hod. pak obviněný N. telefonicky smluvil s obviněným B. odběr marihuany v termínu dne 25. 7. 2015 v 10:00 hod., přičemž v mezidobí dne 23. 7. 2015 kolem 15:26 hod. si obviněný B. telefonicky sjednal osobní schůzku s obviněným K., kterého pověřil dodáním marihuany obviněnému N. na předem sjednaném místě, a ještě téhož dne v 17:06 hod. obviněný B. zaslal potvrzující SMS obviněnému N., tento se na základě sjednané objednávky dne 25. 7. 2015 kolem 07:20 hod. sešel před domem č. p. XY v ulici XY v Českých Budějovicích s obviněným B., následně vstoupili oba do domu, v jehož prostorách obviněný N.

od obviněného B. převzal finanční hotovost v eurech na nákup marihuany v blíže nezjištěné výši, poté se svědkyní O. K. kolem 08:20 hod. odjeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia combi, RZ XY, do Prahy, kde zastavili kolem 9:53 hod. na parkovišti před prodejnou B., ul. XY, Praha, část XY, kde obviněný N. vyndal z vozidla sportovní tašku a odešel ke zde stojícímu osobnímu motorovému vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým na parkoviště přijel obviněný K., obviněný N. k němu nasedl do vozidla a společně přejeli na parkoviště s označením XY, ul.

XY č. XY, kde kolem 10:00 hod. manipulovali v zavazadlovém prostoru vozidla s marihuanou, následně přejeli zpět na parkoviště před prodejnou B., ul. XY, Praha, kde obviněný N. ze zavazadlového prostoru vozidla obviněného K. vyndal černý kufr s marihuanou o blíže nezjištěné hmotnosti s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC a přenesl jej k vozidlu, se kterým na místo přijel, a uložil jej do zavazadlového prostoru, přičemž sportovní tašku ve vozidle obviněného K. zanechal, a následně oba odjeli společně se svědkyní K., která na parkovišti čekala ve vozidle, přičemž marihuanu uloženou ve vozidle vyvezli obviněný N.

a obviněný B. společně se svědkyní J. T. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, dne 26. 7. 2015 kolem 19:30 hod. přes hraniční přechod XY, okres XY, na území Rakouské republiky za účelem její další distribuce, následně v době od 22:04 hod. dne 26. 7. 2015 do 10:35 hod. dne 27. 7. 2015 obviněný B. opakovaně telefonicky reklamoval u obviněného N. množství dodané marihuany v zásilce a dne 29. 7. 2015 od 18:10 hod. do 18:13 hod. po něm požadoval, aby mu sjednal schůzku „s tím, kdo to organizuje“, což obviněný N.

odmítl s tím, že organizátor se nechce s nikým stýkat, ale že mu zavolá, načež obviněný N. obratem téhož dne v 18:14 hod. telefonicky zkontaktoval obviněného B., že s ním potřebuje mluvit,

4. nejméně v době od 5. 8. 2015 do dne 8. 8. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím způsobem, že dne 5. 8. 2015 kolem 07:34 hod. nejdříve obviněný B. s obviněným N. telefonicky sjednali obchod s marihuanou, když obviněný B. učinil konspirativním způsobem poptávku „2,5 nebo lépe 3,5“, obviněný N. toto množství upřesnil na „2,5“ a poté, co mu v telefonním rozhovoru téhož dne v 07:37 hod.

obviněný B. sdělil, že už mu „domluvil příspěvek 4.000 na naftu pro každého z nich“, přislíbil obviněný N., „že zkusí sehnat těch 3.500 EUR“ a dá mu vědět, téhož dne kolem 10:32 hod. telefonicky obviněný B. požadoval po obviněném N., aby se jednalo o „skéro bez žádných směs“, na základě této dohody obviněný N. telefonicky objednal dne 5. 8. 2015 kolem 11:34 hod. u obviněného B. konspirativním způsobem prodej přesně nezjištěného množství marihuany pod legendou „zapůjčení peněz ve výši 25.000 Kč“ a stanovil datum převzetí na den 8.

8. 2015, po přijetí této objednávky obviněný B. dne 5. 8. 2015 kolem 14:38 hod. telefonicky pozval obviněného K. k sobě domů a v jeho přítomnosti telefonicky sdělil obviněnému N. konkrétní čas schůzky 8. 8. 2015 v 10:00 hod., obviněný K. poté dne 8. 8. 2015 kolem 9:28 hod. na pokyn obviněného B. drogu v nemovitosti č. p. XY, ulice XY, XY, okres Praha-XY, vyzvedl a ukrytou ve sportovní tašce ji uložil do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, obviněný N.

se téhož dne kolem 7:25 hod. sešel v Českých Budějovicích v ulici XY s obviněným B., od něhož převzal finanční hotovost určenou k zakoupení marihuany, a následně odjel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, do Prahy, kde kolem 10:20 hod. zastavil na parkovišti před prodejnou B., ul. XY č. XY, Praha, část XY, ze zavazadlového prostoru vozidla vyndal černý kufr, se kterým přešel k vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, kterým na místo přijel obviněný K., obviněný N. si k němu přisedl a s vozidlem přejeli na parkoviště u budovy XY., XY ulice č. p.

XY, Praha, v zavazadlovém prostoru vozidla obviněného K. přeložili společně ze sportovní tašky do černého kufru marihuanu o blíže nezjištěné hmotnosti s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, poté přejeli zpět na parkoviště před prodejnou B., ul. XY, Praha, část XY, kde si obviněný N. černý kufr s marihuanou přenesl do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, marihuanu z kufru přeložil do bílé plastové tašky s logem Kaufland, kterou uložil na podlahu za sedadlem řidiče, a s vozidlem přejel před prodejnu A., XY ulice č. XY, Praha, část XY, kde se kolem 10:40 hod.

na základě předchozí domluvy setkal s obviněným B., který si marihuanu v plastové tašce převzal a naložil do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla Mini One, RZ XY, a odjel do Českých Budějovic, kde kolem 13:17 hod. tašku s marihuanou odnesl do bytového domu č.

II. obvinění B., K., H., N., Š. a V. a odsouzený Š. se společně s dalšími níže uvedenými osobami podíleli na pěstování konopí a jeho zpracování v marihuanu v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, k čemuž využívali sofistikované botanické a technologické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek, ventilačního potrubí a vzduchotechniky s následným sušením takto vypěstovaných rostlin, zejména jejich vrcholíků, za účelem výroby marihuany a jejího následného skladování a distribuce, a to níže uvedeným způsobem,

1. od blíže nezjištěné doby, nejpozději od roku 2013, do doby provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, ulice XY, obec XY, okres XY, ve vlastnictví obviněného Š., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se starali obviněný N. a další blíže neztotožněné osoby, uvedení takto v prostorách pěstírny vyrobili dosud nezjištěné množství marihuany, přičemž v době domovní prohlídky realizované dne 26. 9. 2016 byla v nemovitosti zajištěna místnost s vybudovaným zavlažovacím systémem, a byly zajištěny další komponenty související s pěstováním rostlin konopí indoor způsobem, zejména plastové kanystry od hnojiv potřebných pro pěstování rostlin konopí, pěstební plata, plastové květináče, svítidla s výbojkami, sadbovače, předřadníky, zbytky rostlinné hmoty z pěstebních kostek a sušená rostlinná hmota, ve které byla odborným zkoumáním zjištěna přítomnost psychotropní látky delta-9-THC, přičemž v době od 13. 7. 2015 do 24. 9. 2015 obviněný B. zorganizoval po vzájemné dohodě s obviněnými K., Š., odsouzeným Š. a svědkem D. převoz části vybavení uvedené indoor pěstírny konopí z nemovitosti č. p. XY v XY ulici v XY a převozem technologií pověřil obviněného K. a svědka D. ve vztahu k jednání pod bodem II/2 a obviněného K. a odsouzeného Š. ve vztahu k jednání pod bodem II/3,

2. od blíže nezjištěné doby, nejméně od 13. 7. 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016, po převozu z indoor pěstírny konopí uvedeném pod bodem II/1 výroku tohoto rozsudku, který realizovali z pokynu obviněného B. dne 13. 7. 2015 obviněný K. a svědek D. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, provozovali v nemovitosti č. p. XY, XY, část XY, okres XY, ve vlastnictví obviněného Š., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se staral zejména obviněný Š. a v níž vyrobili blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž v době domovní prohlídky zde byly zjištěny zčásti již vyklizené prostory určené k pěstování konopí a zajištěny další komponenty související s pěstováním rostlin konopí, zejména černé folie, uhlíkové filtry, hnojiva určená pro pěstování rostlin konopí, osvětlovací lampy, výbojky, předřadiče, digitální váhy, ventilátory, zavlažovací systém, drtička, nůžky, sušený rostlinný materiál obsahující psychotropní látku delta-9-THC, suché rostliny konopí (klony) a květináče se zbytkovým kořenovým systémem rostlin konopí v celkovém počtu 243 ks,

3. od blíže nezjištěné doby, nejméně od 23. 9. 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016, po převozu z indoor pěstírny konopí uvedeném pod bodem II/1 výroku tohoto rozsudku, který realizovali z pokynu obviněného B. dne 23. 9. 2015 obviněný K. a odsouzený Š. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, do nemovitosti č. p. XY, XY, okres XY, ve vlastnictví odsouzeného Š., provozovali v této nemovitosti indoor pěstírnu konopí, na jejímž vybudování se podílel po vzájemných telefonických dohodách s obviněným B. a odsouzeným Š. rovněž obviněný V., přičemž o provoz pěstírny se staral zejména odsouzený Š., a v pěstírně vyrobili blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž v době domovní prohlídky zde byly zajištěny komponenty související s pěstováním rostlin konopí, zejména ventilátory, výbojky, filtry, předřadníky, plastové barely, čerpadla, hnojiva určená pro pěstování rostlin konopí, prázdné květináče a sušený rostlinný materiál o celkové hmotnosti 4 008,1 gramu, obsahující 2 831,9 gramu využitelné drti s obsahem 324,4 gramu psychotropní látky delta-9-THC, a rovněž zde byl zjištěn neoprávněný zásah do elektrického vedení k zajištění potřebné energie pro pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem,

4. od blíže nezjištěné doby, nejméně od druhé poloviny roku 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, obec XY, okres XY, ve vlastnictví obviněného V., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se staral zejména obviněný V. a ve které vyrobili blíže nezjištěné množství marihuany, a obviněný V. předpěstovával z řízků mateřských rostlin sadbu konopí s vysokým obsahem účinné látky delta-9-THC určenou k distribuci do dalších pěstíren, přičemž v době domovní prohlídky zde byly zjištěny pěstební místnosti a zajištěny další komponenty související s pěstováním rostlin konopí, zejména plata s vatou, plastové barely k pěstování matečních rostlin, ventilátory, předřadníky, digitální váhy, sáčky s rychlouzávěrem, vakuovací přístroje, hnojiva, 336 ks kartónových krabic, květináče, výbojky, předřadníky, folie, 561 ks zasazených rostlinek konopí o průměrné výšce 10 až 15 cm, umístěných v sedmi plastových vaničkách a část samostatně volně pouze v pěstebních vatách, jejichž vysušením v této fázi růstu by bylo získáno 106 g upotřebitelné sušiny s obsahem 2,4 g (2,3%) účinné látky delta-9-THC, a zasazených 22 ks rostlin konopí o průměrné výšce 55 až 70 cm, umístěných samostatně v květináčích, jejichž vysušením v této fázi růstu by bylo získáno 780 g upotřebitelné sušiny s obsahem 5,1 g (0,66%) účinné látky delta-9-THC,

přičemž konkrétně z této pěstírny převážel obviněný K. po dohodě s obviněnými B., V. a Š. rostliny konopí menšího vzrůstu za účelem jejich dalšího pěstování v jiných pěstírnách, a to tak, že

a) dne 15. 10. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem B. ze dne 13. 10. 2015 naložil obviněný K. v pěstírně v době od 14:22 hod. do 15:55 hod. nezjištěné množství malých rostlin konopí, uložených v papírových krabicích, do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o., se sídlem XY, Praha XY, část XY, kde je se svědkem B. přeložili kolem 17:00 hod. do nákladového prostoru vozidla tov. zn. Citröen Jumper, RZ XY, řízeného svědkem B., který je převezl do nemovitosti č. XY, ulice XY, Plzeň, část XY, ve které provozoval indoor pěstírnu konopí,

b) dne 22. 10. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem H. ze dne 20. 10. 2015 kolem 18:16 hod. a po telefonické dohodě s obviněným B. ze dne 21. 10. 2015 kolem 11:15 hod. o zapůjčení vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, naložil obviněný K. v pěstírně v době od 13:46 hod. do 15:04 hod. nezjištěné množství rostlin konopí, uložených v papírových krabicích, speciální hnojiva v plastových barelech a další věci potřebné pro pěstování rostlin konopí do vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání v blízkosti hřbitova, který se nachází na adrese XY č. XY, XY, okres Praha-XY, kde je se svědkem J. H. v 16:15 hod. přeložili do vozidla tov. zn. Ford Transit, RZ XY, řízeného svědkem H., který je převezl do nemovitosti č. p. XY, XY, část XY, okres XY, kde je na základě předchozí telefonické domluvy předal obviněnému Š. k dalšímu pěstování v této indoor pěstírně konopí,

c) dne 3. 11.2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem H. a po telefonické dohodě s obviněným B. ze dne 2. 11. 2015 kolem 11:21 hod. o zapůjčení vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, naložil obviněný K. v pěstírně v době od 13:46 hod. do 15:04 hod. 13 ks kartonových krabic, přičemž v každé krabici byla umístěna plastová přepravka se 77 kusy rostlin konopí výšky cca 8-10 cm, celkem tedy 1001 kusů rostlin konopí, jejichž vysušením v této fázi růstu by bylo získáno 224,4 g upotřebitelné sušiny s obsahem 6,15 g (2,74 %) účinné látky delta-9-THC, do vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání v blízkosti hřbitova, který se nachází na adrese XY č. XY, XY, okres Praha-XY, kde je se svědkem H. v 09:00 hod. přeložili do vozidla tov. zn. Audi A6, RZ XY, řízeného svědkem H., který s nimi byl dne 3. 11. 2015 kolem 11:00 hod. zadržen hlídkou Celní správy na silnici vedoucí z Prahy směrem na Karlovy Vary u druhé odbočky na XY,

d) dne 5. 11. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem B. naložil obviněný K. v pěstírně v době od 14:28 hod. do 15:10 hod. nezjištěné množství malých rostlin konopí, uložené v pěti papírových krabicích, do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde je se svědkem B. přeložili kolem 16:30 hod. do nákladového prostoru vozidla tov. zn. Citröen Jumper, RZ XY, řízeného svědkem B., který je převezl do nemovitosti č. XY, ulice XY, Plzeň, část XY, ve které provozoval indoor pěstírnu konopí,

e) dne 20. 11. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem B. ze dne 11. 11. 2015 kolem 9:01 hod. a dne 19. 11. 2015 kolem 13:53 hod. naložil obviněný K. v pěstírně v době kolem 7:25 hod. celkem 90 ks malých rostlin konopí výšky 5-7 cm zasazených v květináčích, uložených v papírové krabici o rozměrech cca 70x50x30 cm, z nichž by po usušení bylo získáno 14,182 gramů sušiny konopí, do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým se ještě vrátil do místa svého bydliště na adrese XY, XY, XY, a následně v 08:50 hod. odjel na místo předání do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde je se svědkem B. přeložili kolem 09:20 hod. do nákladového prostoru vozidla tov. zn. Citröen Jumper, RZ XY, řízeného svědkem B., který měl v úmyslu je převézt do nemovitosti č. XY, ulice XY, Plzeň, část XY, ve které provozoval indoor pěstírnu konopí, přičemž k tomu s ohledem na jeho zadržení při nájezdu na Pražský okruh směr Plzeň orgány Celní správy nedošlo,

5. od blíže nezjištěné doby, nejméně od října roku 2015, do blíže nezjištěné doby měsíce května roku 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, obec XY, XY, ve vlastnictví svědkyně J. N. - družky obviněného B., kterou užíval svědek J. K., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se starali zejména svědek K. a obvinění V., K. a H., kteří v této pěstírně vyrobili dosud blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž v době provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 již pěstírna nebyla funkční, avšak ze zajištěných věcí a stop je jednoznačné, že ve výše uvedené době se jednalo o plně funkční indoor pěstírnu rostlin konopí,

6. od blíže nezjištěné doby, nejméně od léta roku 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, obec XY, ulice XY, okres Praha-XY, užívané svědkem D. T. a svědkem T. E., jemuž pronájem zajistil obviněný H., sklad marihuany, kterou zde vážili a balili odběratelům podle požadavků, když v době domovní prohlídky byly zajištěny věcné důkazy související s touto činností, zejména 10 ks papírových krabic o rozměrech 50x30x26 cm, digitální váhy zn. Brons, svářečka plastových fólií s názvem Plastic Film Sealer FRN 600 a větší počet igelitových pytlů s přítlačným uzávěrem, přičemž na digitální váze a svářečce byla zjištěna přítomnost zbytků částí rostlin konopí a zbytkového množství delta-9-THC, když tento sklad užíval mj. svědek E., který byl společně se svědkem J. S. pravomocně odsouzen rozsudkem Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem, sp. zn. R/12 KLs-5130JS30213027/15, pro vývoz marihuany o hmotnosti 15,5 kg do Spolkové republiky Německo, přičemž nemovitost dále užívali obvinění H. a K., kteří opakovaně a pravidelně v období ode dne 29. 10. 2015 do dne 18. 1. 2016 objekt navštěvovali,

III. obvinění B., K., H. a odsouzený T. se podíleli na distribuci marihuany tak, že

1. dne 27. 1. 2016 kolem 14:00 hod. převzal odsouzený T. na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. ze dne 26. 1. 2016 kolem 13:57 hod. a ze dne 27. 1. 2016 kolem 10:17 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s.r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o., se sídlem Praha XY, blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, uložené ve dvou kusech papírových krabic, které naložil do osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, s vozidlem následně odjel do místa svého bydliště č. p. XY, ul. XY, Praha – XY, kde marihuanu vyložil, přičemž marihuanu po předchozí telefonické výzvě obviněného B. ze dne 27. 1. 2016 v 09:20 hod. přivezl v 10:15 hod. do uvedené provozovny obchodní společnosti E. s.r.o. obviněný H.,

2. dne 15. 3. 2016 kolem 15:05 hod. převzal odsouzený T. na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. ze dne 14. 3. 2016 kolem 19:54 hod. a ze dne 15. 3. 2016 kolem 12:22 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o. se sídlem Praha XY, blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC uložené v papírové krabici, kterou zde naložil do osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, s vozidlem následně odjel do místa svého bydliště č. p. XY, ul. XY, Praha – XY, kde marihuanu vyložil, přičemž tuto marihuanu přivezl předtím dne v 11:00 hod. do uvedené provozovny obchodní společnosti E. s.r.o. obviněný H. osobním vozidlem tov. zn. Chrysler Town&Country GP, RZ XY, zde ji uložil v 11:00 hod. do zde zaparkovaného nákladního vozidla tov. zn. Volkswagen Transporter 3.0, RZ XY, MPZ XY, od kterého měl u sebe dálkové ovládání, a když odsouzený T. do areálu ve 13:59 hod. přijel, zaparkoval své vozidlo v areálu, odešel do haly, v 15:04 hod. pak vyšel společně s obviněným B., který dálkovým ovladačem odemkl zde zaparkované nákladní vozidlo tov. zn. Volkswagen Transporter 3.0 a z něho si odsouzený T. v 15:05 hod. odebral předmětnou krabici s marihuanou,

3. dne 31. 3. 2016 ve 12:00 hod. převzal odsouzený T. po předchozí telefonické dohodě s obviněným B. ze dne 31. 3. 2016 v 10:38 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s.r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o., od obviněného K. blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, uložené v papírové krabici, kterou přivezl obviněný K. na místo předání osobním vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, již odsouzený J. T. si krabici uložil na zadní sedadlo osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, po převzetí drogy odsouzený T. komunikoval u vozidla s obviněným K. a ve 12:03 hod. z místa odjel,

4. dne 16. 5. 2016 v době od 13:02 do 13:21 hod. převzal odsouzený T. na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. ze dne 12. 5. 2016 v 13:29 hod. a ze dne 13. 5. 2016 kolem 11:54 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o., blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, uložené ve dvou papírových krabicích, které naložil do osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, s vozidlem následně odjel do místa svého bydliště č. p. XY, ul. XY, Praha – XY, kde marihuanu vyložil,

a marihuanu získanou shora uvedeným způsobem pak odsouzený T. následně po částech distribuoval v prostorách XY umístěných v přízemí a sklepní části nemovitosti č. p. XY, obec XY, část Praha - XY, drobným odběratelům,

IV. (převzato z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně – pozn. Nejvyššího soudu) obviněný V. N. sám

1. dne 12. března 2016 v době kolem 16:39 hod. na parkovišti u benzínové čerpací stanice společnosti B. P., ulice XY č. p. XY, České Budějovice a v době kolem 16:47 hod. na veřejném prostranství před domem č. XY, ulice XY, České Budějovice prodal agentovi Policie České republiky č. XY drogu pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 14,529 gramů, uloženou ve třech igelitových sáčcích s přítlačnou lištou, která obsahovala 9,507 gramů (72,6%) účinné látky metamfetamin báze, za celkovou částku 15 000 Kč,

2. dne 21. března 2016 v době kolem 18:27 hod. na parkovišti před domem č. XY, ulice XY, České Budějovice prodal agentovi Policie České republiky č. XY využitelnou sušenou drť rostlin konopí (marihuanu) o celkové hmotnosti 364,6 gramů uloženou ve čtyřech igelitových sáčcích s přítlačnou lištou, která obsahovala 53,997 gramů (14,81 %) účinné látky delta-9-THC, za částku 1 940 EUR,

3. dne 3. května 2016 v době kolem 14:20 hod. na parkovišti před prodejnou M., XY, Praha, část XY, bezúplatně předal agentovi Policie České republiky č. XY drogu pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 29,73 gramů uloženou ve skleněném obalu s uzávěrem, která obsahovala 23,01 gramů (77,4%) účinné látky metamfetamin báze (MDMA) a 43 ks tablet s logem Volkswagen 02-white o celkové hmotnosti 10,07 gramů, ve kterých byl prokázán 3,4-methylendioxymethamfetamin hydrochlorid (dále jen MDMA HCl) uložený ve dvou igelitových sáčcích s přítlačnou lištou, s obsahem 4,07 gramů (40,4%) účinné látky 3,4-methylendioxymethamfetamin báze, přičemž droga pervitin (metamfetamin), je jako látka psychotropní zařazena do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen o návykových látkách) stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

přičemž droga marihuana (konopí) je jako látka omamná zařazena do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedena v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a obsahuje psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-THC), která je zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a účinná látka 3,4-methylendioxymethamfetamin (MDMA) je jako látka psychotropní zařazena do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a obviněný si byl vědom, že se jedná o látky, kdy nakládání s nimi je regulováno zákonem a že nemá povolení s těmito látkami zacházet, tedy neoprávněně s nimi nakládal v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.

II. Dovolání a vyjádření k nim

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní v záhlaví označení obvinění dovolání.

11. Obviněný B. tak činí prostřednictvím svého obhájce doc. JUDr. Eduarda Bruny, Ph.D., advokáta, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. i) tr. řádu. Má totiž za to, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem prvoinstančního soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, kterými jsou v daném případě zejména nezákonně pořízené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, které jsou z tohoto důvodu v řízení k důkazu nepoužitelné. Kromě výše uvedených dovolacích důvodů současně namítá některá další pochybení soudů a vady, jimiž jsou předmětná rozhodnutí zatížena. Obviněný si je vědom skutečnosti, že tyto vady jsou procesního charakteru a běžně je nelze subsumovat pod některý z důvodů vymezených v § 265b tr. řádu, avšak samy o sobě představují významný a citelný zásah do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a proto je nelze podle jeho názoru vyloučit z přezkumu dovolacího soudu v předmětné trestní věci (k čemuž obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05). Dále napadenému

rozsudku odvolacího soudu obviněný vytýká nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Požadovaný kasační zásah dovolacího soudu je podle něj odůvodněn (nad rámec výše uvedených nezákonných důkazů) zejména proto, že zákonem předvídané znaky spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ze skutkového stavu věci nebyly, a to ani s určitou mírou pravděpodobnosti, nijak zjištěny.

12. Obviněný následně uvádí, že se závěry odvolacího soudu, ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně, zásadně nesouhlasí a trvá na tom, že se skutků tak, jak jsou popsány, nedopustil. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily skutkový děj, který navíc nemá oporu v provedeném dokazování, když důkazní řízení jednak nebylo v dané věci provedeno dostatečně a v předpokládaném rozsahu a dále je rozhodnutí o jeho vině založeno téměř výhradně na procesně nepoužitelných důkazech. Z provedeného dokazování současně plyne, že jeho vina byla soudy pouze předpokládána, a tudíž (s přihlédnutím k výše uvedenému) nebyla nikterak a zákonným způsobem jednoznačně prokázána. Nadto obviněný zdůrazňuje, že obsah pořízených odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu soudy vykládaly výhradně v jeho neprospěch, aniž by splnily svou povinnost a přiklonily se k takovému hodnocení důkazů, které je pro obviněného nejpříznivější (čímž porušily § 2 odst. 5 tr. řádu). Postup soudů obou stupňů v daném trestním řízení podle něj nesvědčí o náležitém respektu k principu presumpce neviny, jenž plyne z § 2 odst. 2 tr. řádu, článku 40 odst. 2 Listiny a také článku 6 bod. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). To současně znamená, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Podle obviněného z napadených soudních rozhodnutí přesvědčivě nevyplývá, že by jeho vina byla prokázána v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. řádu mimo jakoukoli rozumnou pochybnost, tedy s tím nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat. Nejméně odvolací soud jej tak měl – v souladu se zásadou in dubio pro reo – zprostit obžaloby.

13. Vyjma těchto pochybení je obviněný toho názoru, že je dané trestní řízení zatíženo podstatnou vadou v podobě porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny a článku 6 Úmluvy, když soudy obou stupňů nerespektovaly ani elementární ustanovení trestního řádu upravující základní zásady trestního řízení (konkrétně obviněný soudům vytýká porušení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu, zásady materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, zásady vyhledávací a zásady oficiality ve smyslu § 2 odst. 4, 5 tr. řádu). V konečném důsledku proto podle něj jednaly oba soudy v rozporu se zásadou zákonnosti ve smyslu § 2 odst. 1 tr. řádu, článku 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a článku 2 Listiny. Dané trestní řízení je tak zatíženo takovými procesními vadami, zejména co se týče procesně nepoužitelných důkazů, které byly a jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit konečné rozhodnutí ve věci. Připomíná, že porušení práva na spravedlivý proces je důvodem pro dovolací přezkum, k čemuž se opakovaně vyjádřil rovněž Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (jehož závěry obviněný dále cituje).1.

14. Obviněný v prvé řadě zásadně nesouhlasí se závěry zejména odvolacího soudu ohledně zákonnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Trvá na tom, že byly pořízeny nezákonným způsobem, jsou proto v řízení k důkazu absolutně nepoužitelné a nelze z nich činit jakékoliv skutkové závěry. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu je závažným zásahem do základních lidských práv odposlouchávané osoby zakotvených v článku 7 a článku 13 Listiny, pročež může k takovému zásahu dojít pouze za podmínek stanovených v ustanovení § 88 tr. řádu. V daném případě podle obviněného již prvotní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu [příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 1 Nt 3021/2015 (dále také jen „příkaz“) – pozn. Nejvyššího soudu], jednoznačně nesplňuje zákonem a ustálenou judikaturou předpokládané náležitosti. Přestože na veškeré nedostatky příkazu obviněný velmi důrazně upozorňoval, odvolací soud se jimi dostatečně nezabýval a tyto nepřiměřeně bagatelizoval v jeho neprospěch (k čemuž obviněný dodává, že z celého napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud zdůrazňuje výhradně skutečnosti v jeho neprospěch).

15. V návaznosti na uvedené obviněný nejprve připomíná dikci § 88 odst. 2 tr. řádu a požadavky na obsah odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Dále připomíná obsah odůvodnění příkazu s tím, že tento nenaplňuje zákonné a judikaturou předpokládané náležitosti a nesplňuje ani základní podmínky plynoucí z § 88 odst. 2 tr. řádu. Je proto toho názoru, že takový příkaz nelze hodnotit jinak než jako zjevně nezákonný, což má za následek nezákonnost i všech následných příkazů vydaných Obvodním soudem pro Prahu 10 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v dané věci (k čemuž odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019).

16. V příkazu předně není nikterak odůvodněna jeho neodkladnost nebo neopakovatelnost ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu, resp. příkaz tuto pasáž vůbec neobsahuje (ač byl vydán ve fázi před zahájením trestního stíhání a soud tak byl povinen v této fázi trestního řízení neodkladnost a neopakovatelnost daného úkonu řádně zdůvodnit) a tato není patrná ani z příslušného spisového materiálu. Absence této náležitosti přitom představuje porušení základních a ústavně zaručených práv obviněného majících rovněž za následek nezákonnost takového úkonu (k čemuž obviněný připomíná podrobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Pzo 2/2020). Současně obviněný zdůrazňuje, že ani samotný návrh státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neobsahuje v tomto směru žádnou argumentaci. Rozhodující soudce tedy podle obviněného nedostál požadavkům plynoucím stran odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z posledně vzpomenutého rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž v podstatě jen mechanicky převzal návrh státního zástupce na jeho vydání.1.

17. Dále obviněný upozorňuje, že z obsahu příkazu není zřejmé, z jakého důvodu mají být skutečnosti významné pro trestní řízení zjišťovány právě prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v předmětném příkazu zcela absentuje zdůvodnění toho, proč tyto skutečnosti nemohou být zjištěny jiným a méně invazivním způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Vyjma citace zákonných podmínek pro vydání příkazu a konstatování jejich splnění není v tomto zdůvodněna ani maximální doba nařízení odposlechu v délce čtyř měsíců (k čemuž obviněný poukazuje na požadavky stran odůvodnění tohoto druhu příkazu plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 4 Pzo 10/2015). Zmíněné závěry Nejvyššího soudu podle něj nebyly ani v minimální míře naplněny, když obdobně jako v citovaném případě soud pouze nekriticky převzal názor státního zástupce, aniž by však při rozhodování a za současného zachování nezbytné míry pečlivosti opatřil příkaz vlastními úvahami a zákonnými náležitostmi.

18. Podle obviněného z právě uvedeného plyne, že příkaz měl pravděpodobně primárně sloužit k tomu, aby teprve na jeho základě byly získány informace o případné trestné činnosti konkrétních osob, což je však nepřípustné (k tomu obviněný cituje závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019). Připomíná požadavek zdrženlivosti při povolování odposlechu odůvodněné mírou zásahu do soukromí člověka (k němuž se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, jehož argumentaci obviněný cituje) a dále požadavek, aby jejich nařizování podléhalo důsledné a efektivní soudní kontrole (jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06). Tyto ústavněprávní požadavky Obvodní soud pro Prahu 10 při rozhodování o návrhu na vydání příkazu nenaplnil, a to ani v minimální míře. Odvolací soud nadto podle obviněného svými závěry a bagatelizací jeho odvolacích námitek nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 10 bez dalšího aproboval, čímž současně zcela ignoroval mnohaletou ustálenou judikaturu jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu a veškeré oprávněné a judikatorně podložené námitky obviněného týkající se nezákonnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu vyložil nepřípustně v jeho neprospěch. Napadené rozhodnutí je tudíž založeno na tzv. libovůli soudu, tedy právním názoru, který plyne ze subjektivního přesvědčení soudů o jeho vině. Takový přístup je však v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, který připomněl požadavek Evropského soudu pro lidská práva, aby soudci nevycházeli z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, ale aby důkazní břemeno spočívalo na obžalobě a aby případné pochybnosti byly využity ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16).

19. Za neakceptovatelné obviněný považuje, že skutkové okolnosti, na základě kterých byl příkaz vydán, měly spočívat v tom, že měl zajišťovat dovoz kokainu a extáze do České republiky a následně je zde i distribuovat. Takové jednání nebylo ve vztahu k jeho osobě zjištěno, a to ani po dlouhých měsících probíhajících odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla opakovaně prodlužována, přestože nebylo zjištěno, že by se obviněný dopouštěl trestné činnosti, pro niž byl prvotní příkaz vydán. I právě uvedené svědčí o ryze formalistickém přístupu soudu při prodlužování doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, to vše za současné absence jakékoliv vlastní myšlenkové úvahy soudu ohledně nutnosti a především zákonnosti pořizování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.1.

20. Obviněný dále zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 10 se nikdy nezabýval podstatnou otázkou, zda významné skutečnosti tvrzené v žádosti o povolení odposlechů, nebylo možno zjistit jinak (jak požaduje příslušná zákonná úprava). I za současného formálně-materiálního pojetí hodnocení příkazů k odposlechům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017) nemohou příkazy v nyní projednávané trestní věci z hlediska jejich zákonných obsahových náležitostí podle něj obstát, když nesplňují prakticky ani jeden ze základních předpokladů, které jsou na ně zákonem a judikaturou kladeny. Odposlechy tak podle názoru obviněného neměly být v žádném případě provedeny, byť se domnívá, že stejně ve vztahu k jeho osobě nemají naprosto žádnou vypovídací hodnotu.

21. S ohledem na vše shora uvedené obviněný tuto část svého dovolání uzavírá s tím, že v (již prvotním) příkazu absentují veškeré jak zákonem, tak judikaturou vyžadované náležitosti, které činí i všechny v dané věci vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nezákonnými, a tedy absolutně procesně nepoužitelnými důkazy. Jejich nařízením došlo k hrubému a neakceptovatelnému porušení zásady přiměřenosti a zdrženlivosti a zejména zásady zákonnosti.

22. V další části dovolání obviněný brojí proti soudy spolehlivě nevyřešené kvalifikaci, pokud jde o zákonem presumované znaky organizátorství, tedy že měl fungovat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Takovýto stav věci ze skutkového stavu totiž podle jeho přesvědčení, ani s určitou mírou pravděpodobnosti, nijak nevyplývá a tyto znaky jsou fakticky jen hypoteticky předpokládány. Má za to, že znaky skutkové podstaty svým jednáním v žádném případě nenaplnil a nejednal (alespoň se to tak jeví z výrokové části a odůvodnění napadeného rozhodnutí) ani v postavení účastníka, resp. organizátora předmětného trestného činu. Zvláště zdůrazňuje, že neinicioval žádnou dohodu o spáchání trestné činnosti, ani nevytvořil plán, jak v dané věci postupovat. Žádným způsobem rovněž nerozděloval úkoly a nezajišťoval styk mezi osobami, které se měly podílet na údajné trestné činnosti. Pokud pak komunikoval s různými osobami, rozhodně tak nečinil za účelem zprostředkování kontaktu mezi osobami za účelem páchání čehokoliv protiprávního. V této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1439/2017, z něhož se podává, že organizátor se na spáchání trestného činu musí podílet dominantním způsobem. To se ale v dané věci nestalo a ani se neprokázalo, že by se stát mohlo.

23. Dále obviněný namítá, že odvolací soud bez bližšího odůvodnění konstatoval, že měl být nejméně srozuměn s tím, že marihuana bude směřovat do zahraničí. K výše uvedeným závěrům však nepředkládá ani jeden ze soudů žádný relevantní důkaz, který by byl způsobilý jakkoli tento závěr podpořit. V tomto ohledu nebylo provedeno odpovídající dokazování a závěr o tom, že měl být srozuměn s distribucí marihuany do zahraničí, se tak pohybuje pouze v hypotetické rovině. Tento nedostatek se pak samozřejmě bezprostředně projevil ve výsledném právním, resp. hmotněprávním posouzení věci. Obviněný je proto toho názoru, že za takové situace nemůže závěr soudů ohledně naplnění kvalifikačního znaku, že měl čin spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, bez dalšího obstát.

24. V následující části dovolání obviněný deklaruje, že bez ohledu na výše uvedené je toho názoru, že ani další provedené důkazy nesvědčí o tom, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Podle názoru soudů měl být organizátorem páchané trestné činnosti, když měl jednak zajišťovat nemovitosti následně určené pro pěstování konopí a dále měl poskytovat vozidla pro transport omamných látek a pro převoz vybavení určeného k pěstování konopí; tyto své úvahy opírají soudy především o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Pomine-li obviněný nezákonnost uvedených odposlechů a záznamů, platí, že tyto soudy vykládají pouze v jeho neprospěch a žádným způsobem nerespektují základní ústavněprávní zásadu in dubio pro reo (k tomu obviněný uvádí, že hovoří-li v rámci pořízeného odposlechu o půjčce, nelze z takového výroku bez dalšího dovodit, že jde ve skutečnosti o distribuci drog, tak jako z převozu či přenášení papírových krabic do různých objektů nelze bez dalšího dovozovat jejich obsah, jak však učinil odvolací soud; v případě prohlídek jiných prostor a motorových vozidel ve spojení s obchodní společností E. s.r.o. (dále jen „společnost E.“) naopak soudy zcela neakceptovatelným způsobem řádně nevyhodnotily skutečnost, že ani při jedné z uvedených prohlídek nebylo zajištěno a nalezeno ničeho, co by se jakkoliv týkalo domnělé trestné činnosti, a to i přesto, že těchto prohlídek byli účastni speciálně cvičení služební psi). Uvedené a současně zásadní skutečnosti soudy zcela pominuly a ponechaly bez reakce navíc za situace, kdy je obviněnému jakožto údajnému organizátorovi kladeno za vinu, že měl k páchání domnělé trestné činnosti poskytovat vozidla, v nichž mělo být převáženo konopí. 1.

25. Z právě uvedeného lze podle obviněného bez dalšího dovodit jiný závěr, a totiž že se nikdy nemohl dopustit jednání drogového charakteru a ani se na něm nikterak nepodílel. Ve vztahu ke shora uvedené společnosti se pak soudy vypořádaly pouze s otázkou týkající se její ekonomické situace, což neprokazuje v podstatě ničeho. Je tedy zjevné, že pokud měly soudy hodnotit jakýkoliv důkaz ve prospěch obviněného, zůstal tento pominut nebo nesprávně vyhodnocen a případnými námitkami ohledně značné deformace důkazů v neprospěch obviněného odvolací soud nepřípustně bagatelizoval, a to navzdory výše uvedené argumentaci.

26. Obviněný rovněž zdůrazňuje zásadní nedostatek v dokazování před oběma soudy. V řízení navrhoval mimo jiné výslech svědka P. Š., kdy nutnost jeho výslechu řádně odůvodnil (přičemž v případě všech jeho důkazních návrhů šlo o naprosto zásadní důkazy). Uvedený důkazní prostředek však nebyl soudy akceptován, natož pak proveden, přičemž tento svůj postup a způsob provádění dokazování soudy žádným rozumným způsobem nezdůvodnily, když se omezily pouze na strohé sdělení o jeho nadbytečnosti. Obviněný je toho názoru, že jím navrhovaný důkaz byl způsobilý zpochybnit nesprávné závěry soudů o jeho zapojení do domnělé trestné činnosti. Nebylo mu však vyhověno a nebylo mu ani umožněno, aby zamítnutí jeho návrhu mohl jakkoliv rozporovat, čímž byl významně porušen princip rovnosti zbraní. Stejně tak odvolací soud zcela ignoroval návrhy obviněného ohledně výslechu zpracovatelů fonoskopických znaleckých posudků, konkrétně PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D. a Mgr. Radka Skarnitzla, Ph.D., kteří by byli jednak schopni vyjádřit se k jeho relevantním námitkám ohledně manipulace se zvukovým záznamem pořízeným soudem při hlavním líčení a dále by mohla být zodpovězena otázka možné podjatosti soudu mající vliv na odsuzující rozhodnutí obviněného. To vše opět bez relevantního odůvodnění.

27. K tomu obviněný zdůrazňuje, že takový postup je v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu zakládajícím nepřezkoumatelnost a protiústavnost rozhodnutí, jak se podává z nálezů Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17 a ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 335/05, z nichž obviněný cituje. Postupem soudů nižších stupňů došlo podle obviněného k porušení principu opomenutého důkazu, kontradiktornosti řízení a rovnosti stran, neboť soudy odmítly připustit důkazy, na nichž by bylo demonstrováno, že důkazy, které byly v řízení provedeny, neprokazují nebo nejsou s to prokázat skutečnosti, které byly tvrzeny obžalobou. Tím bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, neboť mu byla odepřena možnost verifikovat důkazní hodnotu provedených důkazů. Nadto se soudy uchýlily k hodnocení pouze těch důkazů, které byly navrženy obžalobou a svědčily v neprospěch obviněného.1.

28. V návaznosti na výše uvedené obviněný konstatuje, že závěry soudů jsou v extrémním rozporu s fakticky provedeným dokazováním, postrádají logické vyhodnocení, místy nemají souvislost s danou trestní věcí a jsou vnitřně rozporné; současně vedl nesprávný postup obou soudů k odepření jeho práva na spravedlivý proces. Pro dokreslení této části své argumentace obviněný připomíná judikatorní východiska k doktríně tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými (konkrétně usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a zásadě zákazu deformace důkazů [s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05]. K tomu obviněný akcentuje, že v dané věci nejde o případ, kdy by z provedeného dokazování bylo možno usuzovat na dvě či více obdobně pravděpodobných skutkových verzí, nýbrž je objektivně možno dospět pouze k tomu závěru, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Tak jako tak podle obviněného soudy v nyní projednávané věci porušily postuláty výše uvedené, přičemž připomíná další požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu ve vztahu k realizaci důkazního řízení (k čemuž obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04).

29. Podle obviněného je tudíž zřejmé, že v nyní projednávané trestní věci došlo k naplnění všech zákonem a judikaturou předpokládaných variant tzv. extrémního rozporu, a zároveň k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Současně podle obviněného platí, že skutkové závěry soudů nelze, a to s ohledem na faktický obsah relevantních důkazů, z těchto vůbec dovodit. Soudy, resp. soud odvolací, dále opomenul důkazy, které mohly vést k jeho ospravedlnění a stávající skutková zjištění jsou vlastně představou, pouhými hypotetickými domněnkami o možném průběhu skutkového děje a nemají naprosto nic společného s objektivní realitou, praktickou jistotou či materiální pravdou (§ 2 odst. 5 věta první tr. řádu). Oba soudy dále nerespektovaly výkladová pravidla zákona a ustálenou judikaturu a postupovaly v příkrém rozporu se zásadou zákonnosti, principem presumpce neviny a z něj vyplývajícím pravidlem in dubio pro reo, zásadou materiální pravdy, zásadou vyhledávací a zásadou volného hodnocení důkazů.

30. S ohledem na právě uvedené pak podle obviněného nelze říci, že by mu bylo prokázáno zavinění, neboť na tento znak je v daném případě, jako tomu tak obvykle bývá, možno usuzovat pouze nepřímo, z okolností objektivní povahy (které vzhledem k výše uvedeným vadám dokazování nebyly zjištěny, což obviněný dále rozvádí). Ze skutkových zjištění, jak jsou obsažena především ve skutkové větě, případně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nelze dovodit subjektivní vztah obviněného k znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Obviněný je přesvědčen, že závěry soudů ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku z jeho zjištěného jednání spolehlivě nevyplývají, nejsou seznatelné ani ze skutkové věty o vině, v níž není jeho úmysl dostatečně vyjádřen a konečně nevyplývají ani z dalších rozhodných okolností, popisovaných v rozhodnutích soudů obou stupňů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je však zjevné, že soud tento skutkový závěr, namísto na důkazech, staví na svém přesvědčení, čímž protiústavně deformuje výsledek dokazování v zásadní otázce, týkající se úmyslného jednání obviněného.

Kromě toho co do subjektivní stránky je podle mínění obviněného napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a nelze ani zjistit, zda úvahy soudu v tomto směru korelují s vykonanými skutkovými zjištěními. Trvá na tom, že popis skutku musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného jednání, tedy musí obsahovat všechny podstatné okolnosti nezbytné z hlediska soudy zvolené právní kvalifikace. Pokud skutková věta ve výrokové části neobsahuje úplný popis skutečností relevantních z hlediska naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž danou vadu nelze zhojit ani v odůvodnění rozsudku, jak se pokusil odvolací soud. Obviněný znovu připomíná význam zásady in dubio pro reo a tvrdí, že popsanou deformací důkazů a nesprávným vyhodnocením subjektivní stránky předmětné trestné činnosti došlo k zjevnému porušení zásady presumpce neviny ve smyslu článku 40 odst. 2 Listiny (k čemuž cituje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 27.

3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16).1.

31. Ve světle výše uvedeného obviněný namítá, že odvolací soud fakticky rezignoval na svou přezkumnou činnost, jejíž podstatu shrnuje s odkazem na komentářovou literaturu. Připomíná dále povinnosti a možnosti odvolacího soudu stran doplnění dokazování, které umožňuje (mimo jiné) nápravu vad napadeného rozsudku, což se ale v dané trestní věci nestalo. Obviněný je toho názoru, že pokud se odvolací soud domníval, že prostřednictvím výslechů navrhovaných svědků nemohou být zjištěny žádné nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit meritorní rozhodnutí, pak měl alespoň ve stručnosti uvést, proč tomu tak je, a ne jen povšechně konstatovat, že by tyto důkazy nic nového nepřinesly (na podporu svého postoje obviněný prezentuje rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu k problematice tzv. opomenutých důkazů, z níž výslovně cituje nález téhož soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Protože odvolací soud svým povinnostem plynoucím z uvedené judikatury nedostál, má za to, že jím v dovolání a odvolání specifikované důkazy lze považovat za důkazy opomenuté. K tomu obviněný zdůrazňuje, že soud je vázán rovněž zásadou oficiality a zásadou vyhledávací.

32. Obviněný následně dále rozvíjí svoji argumentaci, podle níž soudy nižších stupňů porušily princip presumpce neviny a z něj plynoucí zásadu in dubio pro reo. Vytýká, že soudy zvolily ve svých rozsudcích takové hodnocení důkazů, které bylo v jeho neprospěch, v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními a své související úvahy nadto náležitě neosvětlily a neodůvodnily. Je přesvědčen, že zde existovaly důvodné pochybnosti o tom, jak se věc udála a závěry o jeho zavinění proto neobstojí. Závěry soudů obou stupňů proto obviněný nemůže akceptovat, tím více za situace, kdy z proběhnuvšího řízení jednoznačně nevyplývají.

33. Za další významné pochybení soudů považuje obviněný závěry ohledně množství drogy. V tomto ohledu totiž jakýkoliv exaktní údaj zcela absentuje a nebylo podle něj ani provedeno odpovídající dokazování. Zjištění o domnělém množství drogy se proto pohybuje pouze v hypotetické rovině, což se bezprostředně projevilo ve výsledném právním, resp. hmotněprávním posouzení věci. Je toho názoru, že za této situace nemůže závěr soudů ohledně naplnění kvalifikačního znaku, že měl čin spáchat ve značném rozsahu, nikterak obstát. Trvá na tom, že zjištění, pokud možno, přesných údajů ohledně údajně vypěstované a distribuované marihuany má podstatný význam nejen pro správnou kvalifikaci trestného činu, tedy pro hmotněprávní posouzení údajně spáchaného skutku, ale rovněž také pro řešení otázky případného adekvátního trestu.

34. V neposlední řadě obviněný poukazuje na to, že rozhodnutí soudů nejsou řádně odůvodněna. Zejména v těch jejich částech týkajících se dokazování, interpretace některých důkazů a odůvodnění ohledně kvalifikačních znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu (a to v rozporu kladenými na volné hodnocení důkazů soudy kladenými judikaturou Ústavního soudu, k čemuž obviněný cituje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08). Soudy podle něj nedostály svým povinnostem při hodnocení důkazů, neboť svá rozhodnutí založily jednak na procesně nepoužitelných důkazech, které navíc vyložily zcela nepřípustným způsobem v jeho neprospěch a některé důkazy soudy neprovedly vůbec.

Také konečné závěry soudů ohledně naplnění kvalifikačních znaků se nachází pouze v hypotetické rovině, bez provedení odpovídajícího dokazování. Významným způsobem tak zasáhly do základního práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 a násl. Listiny zejména při realizaci důkazního řízení. Nad rámec těchto pochybení obviněný uvádí naprosto nedostatečné zdůvodnění soudních rozhodnutí (jak ze strany nalézacího, tak především ze strany odvolacího soudu), kdy odvolacímu soudu vytýká, že k projednání jeho odvolání nepřistupoval s náležitou péčí, což dále vysvětluje, tak jako již výše a připomíná bezvýjimečný požadavek přesnosti vyjadřování, bezvadné úpravy formální i obsahové a jasnost a jednoznačnost skutkového vyjádření naplnění jednotlivých znaků předmětného trestného činu v rozsudku (zde obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.

1. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1565/2011). Vůči odůvodnění výroku o trestu obviněný konstatuje, že oba soudy se náležitě nezabývaly argumentací důvodů, pro které byl trest uložen. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že soud je vždy povinen v rozsudku výslovně uvést a náležitě odůvodnit všechna kritéria, která ho vedla k uložení vyměřeného trestu. To právě proto, že pouze za situace, kdy je obviněný takto s úvahami soudu transparentně seznámen, má zachovánu možnost napadnout vyměřený trest a domáhat se jeho přezkumu v druhé instanci, jak uvádí Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 10.

12. 2009, sp. zn. III. ÚS 39/09.1.

35. Závěrem obviněný dodává, že za situace, kdy v jeho jednání byla shledaná právní kvalifikace uváděná v rozsudku, se kterou nesouhlasí, a pokud by byly vzaty v úvahu všechny okolnosti případu, které skutečně vyplynuly z dokazování, pak mohl jeden nebo druhý soud využít ustanovení § 58 tr. zákoníku a uložit mu trest v menší výši (k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, uveřejněné pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.). Zde obviněný – ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu – zdůrazňuje faktory důležité pro posouzení účelu trestu, za které lze považovat a) nezbytnost, resp. nutnost ochrany společnosti před konkrétním pachatelem trestného činu (individuální prevence), posouzená ve světle života, který pachatel vedl od spáchání stíhaného skutku do vynesení rozhodnutí, b) zjištění, zda obviněný (opět vzhledem ke způsobu života po shora vymezený úsek) skutečně potřebuje výchovu k řádnému životu skrze trest ukládaný v konkrétní výši, popř. vůbec skrze trest, c) reálnou účinnost ukládaného trestu ve směru výchovného působení na ostatní členy společnosti (generální prevence) v souvislosti s odstupem od doby, kdy došlo ke spáchání trestného činu.

36. S ohledem na vše výše uvedené je obviněný přesvědčen, že rozhodnutími soudů obou stupňů došlo k porušení jeho výše vzpomenutých základních práv a dále k porušení principu rozhodování in dubio pro reo, a tím i zásady presumpce neviny a v neposlední řadě shora uvedených základních zásad trestního řízení, neboť soudy nerespektovaly principy řádně vedeného soudního řízení. Tímto postupem nedošlo ze strany soudů k zajištění ochrany jeho základních práv způsobem, který předpokládá Listina.

37. Obviněný B. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu zrušil v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, a to ve výroku o vině a o trestu, a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci sám, popřípadě aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, po předběžném přezkoumání tohoto mimořádného opravného prostředku, rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo toto dovolání podáno. 1.

38. Obviněný K. podává dovolání skrze svého obhájce Mgr. et Mgr. Jana Fraňka, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje v tom, že v dané trestní věci je dán extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu, přičemž zároveň došlo i k porušení procesních ustanovení zakládajících povinnost soudu svá rozhodnutí řádně odůvodnit a uvést úvahy, jimiž se řídil při hodnocení provedených důkazů. Současně se obviněný domnívá, že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

39. K namítanému extrémnímu nesouladu obviněný uvádí, že není zřejmé, jakým způsobem soudy nižších stupňů prokázaly, že měl jakékoliv povědomí, či byl srozuměn s existencí organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Je přesvědčen, že ohledně daného znaku jakékoliv adekvátní úvahy soudů i důkazy o této skutečnosti absentují a soudy se navíc v souvislosti s tímto znakem dopustily tzv. deformace důkazů v jeho neprospěch. Dále vyslovuje obviněný přesvědčení, že skutek je nesprávně kvalifikován a napadený odsuzující rozsudek vychází z nezákonně nařízených odposlechů, jejichž obsah byl klíčový pro formulování zjištěného skutkového stavu věci.

40. Stran prve uvedeného obviněný připomíná výrok o vině rozsudku odvolacího soudu (viz výše), s jehož zněním nesouhlasí. Zdůrazňuje, že okolnost, že za marihuanu bylo placeno v měně euro, nemůže prokazovat jeho vědomost, a to na úrovni úmyslu, že obchod s marihuanou byl prováděn organizovanou skupinou působící ve více státech, když k takovému závěru by bylo třeba provést další dokazování, což se ale nestalo. Následně obviněný dále rozvádí jeho přesvědčení, že z napadeného rozsudku odvolacího soudu se nepodává, resp. je obtížně seznatelné, zda v jeho jednání soud spatřoval úmysl přímý či úmysl nepřímý. Klíčové přitom podle obviněného je, že není zřejmé, zda byl odsouzen za to, že o existenci organizované skupiny působící ve více státech věděl (úmysl přímý, jak je naznačeno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), anebo byl s její možnou existencí srozuměn (úmysl nepřímý, jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obviněný připomíná úvahy soudu prvního stupně stran významu plateb v měně euro a zdůrazňuje, že v celém spise není jediná zmínka, která by jej spojovala se zahraničím, případně s jakýmkoliv cizím státním příslušníkem. Skutečnost, že za nákup marihuany bylo placeno v eurech, sama o sobě neprokazuje, že by tyto finanční prostředky měly původ v zahraničí, jak naznačuje soud prvního stupně. Jestliže odvolací soud tuto úvahu prvostupňového soudu korigoval v odůvodnění svého rozsudku, neučinil podle obviněného nic pro to, aby celou věc podrobně analyzoval. Podle obviněného tak došlo k deformaci důkazu – plateb v měně euro – když odvolací soud v bodu 232. svého rozsudku upustil od toho, že obviněný věděl o zahraničním obchodu s marihuanou, ale současně svoji konstrukci o zavinění obviněného vystavěl na tzv. srozumění jeho osoby s tím, že marihuana bude směřovat do zahraničí. Zároveň ale ve skutkové větě výroku o vině svého rozsudku tentýž soud uvedl, že obviněný věděl o tom, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky, a tedy v této části svého rozhodnutí uvádí úmysl přímý, v rozporu s odůvodněním svého rozhodnutí, kde zmiňuje úmysl eventuální. Vědění o nějaké skutečnosti je totiž podle obviněného něco zcela jiného než srozumění s touto.

41. Přes odlišný náhled soudů nižších stupňů na otázku jeho zavinění a výše uvedené rozpory, zdůrazňuje, že jeho účast a povědomí o účasti na organizované skupině působící ve více státech je založena pouze na tvrzení obou soudů, že se měl účastnit předání finančních prostředků v měně euro mezi ním a obviněným N., a to na pokyn obviněného B., jenž byl v kontaktu opět pouze s ním a obviněným N. Z této formy obchodu mezi obviněnými soudy dovodily existenci organizované skupiny působící ve více státech, s čímž obviněný nesouhlasí, když schéma celého obchodu spočívalo v tom, že byl v kontaktu se dvěma českými občany, jimž měl marihuanu předávat v Praze. Nijak tedy nebylo prokázáno, že by byť jen tušil něco o existenci obviněného B. a údajném převozu marihuany do zahraničí. Jediným argumentem soudů, podle něhož měl vědět o mezinárodním obchodu, je tedy úhrada za marihuanu v eurech. Opětovně proto obviněný trvá na svém přesvědčení, že soudy tento jediný důkaz zásadním způsobem deformovaly, když z něj učinily závěr o existenci mezinárodního obchodu s marihuanou, o němž obviněný věděl. Takový postup se přitom příčí rozhodovací praxi Ústavního soudu (k čemuž obviněný odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/20, či ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1291/12). Následně obviněný předkládá podrobnou úvahu stran toho, jaké skutečnosti lze z realizace plateb v eurech vyvodit a zda na jejich základě lze bez dalšího dovodit, že šlo o mezinárodní obchod.1.

42. Obviněný dále akcentuje požadavek existence aktivního volního vztahu pachatele k trestněprávně relevantnímu následku, jako nezbytného předpokladu úmyslné formy zavinění (k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015), přičemž nepostačuje toliko vztah lhostejnosti pachatele k takovému následku (k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/2009). Zdůrazňuje, že v jeho případě byla po dobu několika měsíců monitorována jeho pracovní činnost pro obviněného B., přičemž za celou dobu – mimo provedené platby v měně euro – neexistuje jakýkoliv náznak toho, že by měl povědomí o nějakém zahraničním obchodu či k němu měl jakýkoliv postoj. Samotná skutečnost o platbách v eurech je nadto dovozována zejména z odposlechů mezi obviněnými N. a B., ve kterých ale nijak nefiguroval, přičemž z pořízených kamerových záznamů není zřejmé, že by kontroloval obsah obálek s penězi. Následně obviněný poukazuje na absurdní závěry plynoucí z úvah soudů nižších stupňů, podle nichž by každý prodej drogy uhrazený v uvedené měně bylo nutno právně posoudit jako pokus trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Znovu akcentuje, že na nepřímý úmysl nelze usuzovat, ale je nutno jej prokázat na základě zjištěných okolností.

43. V další části svého dovolání obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku. Poukazuje na závěry Ústavního soudu prezentované v jeho nálezu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, z nichž se podává, že kvalifikovaná skutková podstata týkající se organizované skupiny působící ve více státech sleduje postih pouze těch nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky. Namítá, že v dané trestní věci nejde o natolik závažný případ, neboť nebylo přesně zjištěno množství zobchodované marihuany, ani finančních prostředků, které byly za ni utrženy a šlo o celkem čtyři případy, kdy marihuana překročila státní hranice České republiky.

Závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu tak podle obviněného dopadají i na jeho trestní věc a současný trestní zákoník (když ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu, o nějž jde, nedošlo oproti předchozí právní úpravě obsažené v trestním zákoně téměř k žádným změnám). K tomu obviněný připomíná, že teorie trestního práva nadále hovoří o tzv. formálně-materiálním pojetí trestného činu a bylo by podle něj velkým zjednodušením, pokud by závěry daného nálezu byly vykládány pouze ve smyslu reakce na tehdejší (tzv. ve věci, jíž se Ústavní soud v daném nálezu zabýval, tehdy platné – pozn. Nejvyššího soudu) materiálně-formální pojetí trestného činu a na § 88 odst. 1 tr.

zákoníku a v něm obsažený materiální korektiv. K tomu obviněný cituje z uvedeného nálezu s tím, že podle Ústavního soudu by šlo o drakonické přepínání trestní represe, jestliže by podle daného ustanovení (o organizované skupině působící ve více státech – pozn. Nejvyššího soudu) mělo být jako nejlehčí běžně se vyskytující případ postihováno právě jednání stěžovatele, jenž bylo v dané věci obdobné jako v nyní projednávané věci obviněného. Obviněný je tedy přesvědčen, že i přes odlišné současné pojetí trestného činu se závěry uvedeného nálezu prosadí i v jeho trestní věci a jednání, jímž byl uznán vinným, nedosahuje takové společenské škodlivosti jako další okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. a) tr.

zákoníku, tj. těžká újma na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt, anebo podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Absurditu takového právního posouzení jeho jednání obviněný demonstruje na příkladu dovozu 10 g marihuany třemi studenty z Bratislavy do Prahy, kteréžto jednání by bylo nutno rovněž kvalifikovat podle ustanovení § 284 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Klade si proto otázku, zda je stávající konstrukce této skutkové podstaty v souladu s ústavním pořádkem a uzavírá, že skutky, kladené mu za vinu a popsané pod body I.

1. až 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jsou nesprávně právně kvalifikovány a podmínky posouzení jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebyly dány.1.

44. Poslední část dovolacích námitek obviněného K. míří do oblasti procesních vad vedoucích k nepoužitelnosti důkazů a posouzení jejich dopadu do oblasti dokazování. Připomíná, že již v závěrečné řeči obhajoba namítala nepoužitelnost některých důkazů, a to zejména těch, které vyplynuly z učiněných odposlechů. Odvolací soud navíc konstatoval řadu vad stran příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ale nakonec shledal, že tyto splňují alespoň základní náležitosti vyžadované § 88 odst. 2 tr.

řádu. Podle obviněného však ani formálně-materiální pojetí důkazu není bezbřehé. Uvádí, že prvotní příkaz, na nějž další vydané příkazy navazují, byl vydán, aniž by mu předcházely jakékoliv poznatky z přesvědčivého a validního zdroje. Tomu ostatně přisvědčil i odvolací soud, když uvedl, že tyto poznatky nebyly součástí spisu, ačkoliv tomu tak mělo být, čímž podle obviněného došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Obviněný připomíná, že se podklady, na jejichž základě byl daný příkaz vydán, ocitly ve spise až po šesti letech trestního řízení a samotný příkaz ohledně podkladů, z nich soud při jeho vydání vyšel, pouze uvádí, že soudce přezkoumal návrh státního zástupce a samotný spis.

Jinými slovy z příkazu nelze zjistit, na základě jakých dokumentů soud rozhodoval, přičemž doložené úřední záznamy z listopadu a prosince 2014, týkající se osoby vystupující pod jménem I. H., která ve spise již dále nefiguruje, ani úřední záznamy o schůzkách policistů Národní protidrogové centrály s německými kolegy, které nejsou potvrzeny žádnými dalšími listinami, nepovažuje obviněný za dostačující a poukazuje na to, že nebyly součástí spisového materiálu až do chvíle, kdy obhajoba namítla, že vydání příkazu nepředchází žádný dokument, vyjma záznamu o zahájení úkonů trestního řízení.

Celý proces tak podle obviněného – jakkoliv nechce spekulovat o pravdivosti daných dokumentů – vzbuzuje jisté pochybnosti o jeho zákonnosti. Tyto pochybnosti mohly být vyvráceny odůvodněním daného příkazu, které však schází. K tomu obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, v němž Ústavní soud připomněl význam zásady quod non est in actis, non est in mundo, z níž plyne, že nelze předpokládat existenci všech stanovených podmínek pro postup orgánů veřejné moci, pokud o tom neexistuje relevantní záznam.

45. Stran uvedeného příkazu tak obviněný uzavírá, že jeho odůvodnění je nepřezkoumatelné a takové rozhodnutí nelze zpětně aprobovat tím, že z odposlechu byly později zjištěny podstatné skutečnosti. Okrajem uvádí, že příkaz vykazuje i další nedostatky, totiž absenci odůvodnění délky trvání odposlechu, posouzení subsidiarity užití odposlechu a posouzení jeho neodkladnosti a neopakovatelnosti. Další příkazy přitom na tento prvotní příkaz navazují a jeho vady rovněž obsahují. Za této situace tudíž ve svém souhrnu podle obviněného všechny příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nemohou po materiální stránce obstát, přičemž právě z nich čerpaly orgány činné v trestním řízení převážnou většinu informací. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů jsou tak na nich z velké části založena a bez nich nemohou obstát rovněž.1.

46. Obviněný K. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a na jeho základě podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a podle § 265k odst. 2 tr. rádu zrušil i další rozhodnutí obsahově na něj navazující.

47. Obviněný N. podává své dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Douchy, advokáta, přičemž má za to, že v projednávané trestní věci je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to ve vztahu k rozsudkům soudů obou stupňů.

48. Konkrétně obviněný uvádí, že dokazování se stran jednání, které je mu kladeno za vinu, opírá téměř výhradně o skutečnosti zjištěné a zdokumentované činností policejního agenta nasazeného právě na jeho osobu. Má tudíž za prokázané, že se snažil obchodovat se vším, co mu mohlo přinést zisk. Dále uvádí, že výsledkem celkového ročního nasazení agenta bylo, že obviněný tomuto opatřil ve třech případech celkem 364,6 g marihuany, a to přesto, že jej agent v rozporu s nepřípustností policejní provokace opakovaně nabádal k opatření a dodání (jmenovitě marihuany). Toto množství podle něj vyvrací tvrzení soudů nižších stupňů o nebývalém rozsahu pěstební činnosti v pěstírnách řízených obviněným B.

49. Zmíněný výsledek roční činnosti agenta podle obviněného jednoznačně vylučuje právní posouzení jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný připomíná judikatorní vymezení organizované skupiny, přičemž skutečnost, že byl schopen obstarat policejnímu agentovi drogu v malých množstvích a z toho jen jednou jím poptávanou marihuanu, vylučuje, že by se posuzované trestné činnosti dopustil jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nadto skupiny, která se měla soustavně zabývat pěstováním marihuany, a to v nebývalém rozsahu. Stejně tak policejní agent nezjistil nic, co by svědčilo o spojení obviněného s organizovanou skupinou působící ve více státech.

50. Obviněný N. má tak naopak za to, že činností policejního agenta bylo zdokumentováno jeho jednání, které lze právně posoudit jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu.

51. Obviněný B. podává dovolání skrze svoji obhájkyni JUDr. Ivanu Valtovou, advokátku, a to s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje v tom, že je dán extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu a v konečném důsledku i jeho právními závěry.

52. K tomu obviněný připomíná podstatu jednání, jímž byl uznán vinným, s tím, že odvolací soud na straně soudu prvního stupně shledal zásadní procesní pochybení, když dne 6. 6. 2015 došlo k jeho nepovolenému sledování, učiněnému na základě povolení ke sledování obviněného N., pročež odvolací soud k tomuto důkazu nepřihlížel. Z tohoto (a ještě dalšího) důvodu proto odvolací soud částečně změnil skutková zjištění uvedená v bodu I. 1. výroku o vině svého rozsudku, a to beze změny právní kvalifikace takového jednání. Nově v označené části daného výroku odvolací soud uvedl, že obviněný nezjištěným způsobem zajistil vývoz marihuany do Rakouské republiky nezjištěnému odběrateli. Obdobná neurčitá tvrzení přitom obsahují ve vztahu k jeho osobě i body I. 2., I. 3 a I. 4 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu.1.

53. Podle obviněného je dán extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními v tom, že ačkoliv u odvolacího soudu nastala nová důkazní situace, reagoval na tuto změnu odvolací soud jen minimální změnou ve formulaci výroku o vině pod bodem I. 1. svého rozsudku, přičemž nadále uvedl, a to značně neurčitým způsobem, že měl vyvážet marihuanu do Rakouské republiky. Tato skutečnost však podle obviněného nebyla prokázána. Na margo uvedeného obviněný považuje za potřebné znovu připomenout důvody svých cest do Rakouské republiky a zpět, přičemž tyto uvedl již dříve v řízení před soudy nižších stupňů, které ale zcela pominuly jím uváděné skutečnosti a nepřihlédly k výpovědi jeho družky I. F. učiněné mimo hlavní líčení dne 25. 9. 2019 a v odůvodnění svých rozhodnutí se s touto nijak nevypořádaly. Má proto za to, že tato výpověď představuje tzv. opomenutý důkaz a jeho nevypořádáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.

54. Obviněný dále uvádí, že extrémní rozpor spatřuje dále v následujících skutečnostech (přičemž předesílá, že předmětem řízení je zvlášť závažný zločin za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let a odsuzující rozsudek je založen výhradně na nepřímých důkazech – odposleších, sledováních osob a audionahrávkách; připomíná také, že i přes řadu vad a nedostatků příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odvolací soud konstatoval, že ač tyto nemají všechny obsahové náležitosti, splňují alespoň základní zákonné náležitosti a jsou tedy procesně použitelné). Nikdy nebylo „napřímo“ bez důvodných pochybností zjištěno, že předmětem distribuce do Rakouské republiky byla marihuana, jaké bylo její množství a kvalita. Ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu je navíc u jeho osoby uvedeno, že mělo jít o větší množství, nicméně v bodech I. 1. až 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu je uvedeno, že mělo jít o přesně nezjištěné množství marihuany. Dále obviněný namítá, že ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu je uvedeno, že větší část marihuany měl objednávat od obviněného N. – přitom v témže rozsudku je uvedeno, že obviněný N. měl v průběhu jednoho roku, kdy na něj byl nasazen policejní agent, tomuto opatřit pouze 364,6 g marihuany, což budí logicky pochybnost o tvrzených větších dodávkách marihuany uvedených ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, které obviněnému B. měl obviněný N. dodávat. Konečně obviněný namítá, že údajné předávání finanční hotovosti k nákupu marihuany obviněnému N. je v rozsudku odvolacího soudu tvrzeno „najisto“, ale nebylo nijak prokázáno a obdobně je tomu i s domnělým předáváním (dovozem) marihuany do bydliště obviněného B. obviněným N. Jeho trestní odpovědnost tak byla vyvozena na základě domněnek, přičemž takto realizované důkazní řízení je podle něj v kolizi se zásadami spravedlivého procesu. K tomu obviněný připomíná, že Ústavní soud v několika svých nálezech vyslovil tzv. zákaz deformace důkazu (k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/20), jenž však v dané trestní věci nebyl soudy dodržen, když tyto učinily řadu skutkových závěrů, které z důkazů nevyplývaly.

55. S ohledem na uvedený extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů má pak obviněný B. za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když svým jednáním nenaplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nesprávná realizace důkazního řízení má přitom – podle judikatury Ústavního soudu – za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se jej co do viny a trestu, dále zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně v důsledku zrušení pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l tr. řádu.1.

56. Obviněný H. napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Řeháka, advokáta, z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.

57. Úvodem svého dovolání (po citaci zákonného znění uplatněných dovolacích důvodů a rekapitulaci dosavadního průběhu řízení o obsahu soudních rozhodnutí) obviněný konstatuje, že v dané trestní věci jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. To proto, neboť důkazy použité odvolacím soudem k prokázání jeho viny jsou založeny na pouhých domněnkách a hypotézách soudu a nikoliv na přímých důkazech, které by jeho vinu jednoznačně prokazovaly. Podle obviněného dokonce použité důkazy nelze považovat ani za důkazy nepřímé.

58. Konkrétně obviněný poukazuje na závěr odvolacího soudu, podle něhož ze zajištěných stop vyplynulo, že pěstírna v nemovitosti v XY měla být v minulosti plně funkční. Na žádném místě napadeného rozsudku však nelze dohledat konkrétní věci či stopy, které by dokládaly, že tomu tak bylo, přičemž pokud soud v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétní důkazy nespecifikuje, je třeba říci, že toto konkrétní skutkové zjištění je v rozporu s obsahem provedených důkazů, když z žádného z nich neplyne, že v dané nemovitosti se nacházela funkční pěstírna konopí. Stejně tak podle obviněného nemá oporu v provedených důkazech ani závěr odvolacího soudu o provozu funkční pěstírny konopí v obci XY, přičemž podle odvolacího soudu se zde měl nacházet sklad marihuany, která se zde měla vážit a balit jednotlivým odběratelům. Ani v tomto případě však nelze v rozsudku odvolacího soudu dohledat jediný důkaz prokazující takový závěr odvolacího soudu.

59. Nad rámec podaného dovolání a pro dokreslení způsobu, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy, uvádí obviněný, že ze sledování realizovaného Policií České republiky bylo zjištěno, že před nemovitostí v XY opakovaně manipuloval s papírovými krabicemi – jejich obsah však nebyl nijak zjištěn a jeho obhajoba, že tyto obsahovaly mikrovlnné trouby, případně jiné zboží, které nakoupil za účelem jeho legálního prodeje, byla ignorována, stejně jako fakt, že při domovní prohlídce byly v téže nemovitosti nalezeny desítky mikrovlnných trub uskladněných v papírových krabicích, k jejichž pořízení obviněný doložil fakturu. Uvedené skutečnosti ale odvolací soud zcela ignoroval. Lze proto podle obviněného uzavřít, že závěr odvolacího soudu, že se v dané nemovitosti nacházela marihuana, která byla zabalena a distribuována v papírových krabicích, je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, neboť z těchto plyne, že na místě bylo nalezeno jiné zboží zabalené v papírových krabicích a ne marihuana. Obdobnou argumentaci je možno použít i ve vztahu k obsahu papírových krabic, jejichž obsahem měla být marihuana a které měl obviněný dodávat do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o. (dále jen „společnost E.“). Odvolací soud zde opět převzal tvrzení obžaloby, že obsahem uvedených krabic měla být droga, která byla následně distribuována, avšak tato nebyla policií následně ani objevena, ani zajištěna.1.

60. Obviněný tak uzavírá, že celé jeho obvinění a odsouzení je založeno jen na hypotézách, že v papírových krabicích, se kterými manipuloval, byla marihuana a že v nemovitosti v XY zřejmě byla pěstírna, o kterou se mohl starat. Kdyby však odvolací soud nevycházel pouze z těchto předpokladů, nemohl by ve věci rozhodnout jinak, než že by jej zprostil obžaloby. Odvolací soud ale jednoznačně ignoroval důkazy svědčící v jeho prospěch, a naopak u důkazů v jeho neprospěch projevil velkou míru tolerance a představivosti, což považuje za nepřijatelné. Z uvedených důvodů proto obviněný H. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

61. Obviněný Š. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Špulky, advokáta, a to výslovně proti celému výroku o vině a všem výrokům o trestu napadeného rozsudku odvolacího soudu, přičemž jej opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož znění cituje. Po připomenutí nosných důvodů napadeného rozhodnutí obviněný konstatuje přesvědčení, že uvedený dovolací důvod byl naplněn jednak v tom směru, že rozhodná skutková zjištění obou soudních instancí, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedené navrhované podstatné důkazy, konkrétně jím navrhovaný znalecký posudek (případně odborné vyjádření), jenž by odborně posoudil hodnoty naměřené spotřeby elektrické energie ve vztahu k nalezené a údajně funkční pěstírně v objektu v XY.

62. Dále obviněný vyslovuje přesvědčení, že v projednávané trestní věci nemohou být a ani nejsou jednotlivé provedené důkazy objektivním podkladem pro rozhodnutí o vině a o trestu, tak aby bylo nepochybné, že se skutek stal, potažmo že se jej dopustil právě on. Napadený rozsudek má ve skutečnosti za silně rozporný se skutečně zjištěným skutkovým stavem a učiněný v důkazní nouzi, pokud jde o otázku jeho viny a má za to, že bylo naopak prokázáno, že se ničeho nedopustil. Závěry soudů obou stupňů proto podle něj představují porušení § 2 odst. 5 tr. řádu a § 2 odst. 6 tr. řádu, jejichž podstatu a účel připomíná a poukazuje na relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a závěry komentářové literatury stran zásady in dubio pro reo a judikaturu Ústavního soudu týkající se zásady volného hodnocení důkazů. K uvedenému obviněný shrnuje, že závěr o jeho vině trestným činem podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku není ve světle výsledků provedeného dokazování přesvědčivý a soudům – zvláště soudu odvolacímu – vytýká selektivní hodnocení provedených důkazů, doplňování úvah o skutkovém ději vlastními domněnkami a spekulacemi, v důsledku čehož soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (k čemuž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Jejich závěry podle obviněného nelze považovat za správné, úplné a jasné, a tudíž jsou neakceptovatelné.

63. Konkrétně obviněný poukazuje na výpověď svědka J. H. učiněnou u hlavního líčení dne 25. 6. 2019, z níž vyplývá, že to byl svědek, kdo odvezl do nemovitosti v XY veškeré věci, které zůstaly v policií odhalené pěstírně konopí v nemovitosti v XY, provozované právě svědkem. To vysvětluje, proč se v nemovitosti obviněného našlo vybavení připravované indoor pěstírny konopí či zbytky sušiny rostlin konopí. Výpověď svědka H. však soudy obou stupňů vyhodnotily jako nevěrohodnou, přičemž výhrady obviněného proti vedení výslechu tohoto (ale i dalších svědků) odvolací soud bagatelizoval, případně se k nim ani nevyjádřil (např. nepravdivé tvrzení soudu prvního stupně o tom, že svědek H. nedokázal vysvětlil, jak se jeho DNA dostala na elektrické předřadiče v nemovitosti v XY). Dále obviněný poukazuje na pasáž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu věnující se jeho námitkám stran hodnocení výpovědi svědka H. a týkající se věcí, které měl obviněný od svědka obdržet v souvislosti s pěstováním konopí (zde obviněný cituje jeho bod 253). Podle obviněného odvolací soud dospěl k závěrům, které neodpovídají skutečnosti, neboť při svém výslechu v hlavním líčení uvedl, že od svědka H. obdržel všechny věci, které v nemovitosti v XY po zásahu policií zůstaly, tedy nikoliv pouze květináče, jak nesprávně uvádí odvolací soud. Obviněný tak k této části dovolání uzavírá, že úvahy odvolacího soudu v tomto směru nejsou správné a svědek H. v nemovitosti obviněného složil zkrátka vše, co v XY zůstalo po zásahu policie.1.

64. Obviněný dále namítá, že oba soudy nižších stupňů nesprávně dovodily jeho účast na údajném pěstování konopí v jeho nemovitosti v XY – je přesvědčen, že provedené důkazy neumožňují učinit závěr, že by vůbec věděl, či se snad jakkoliv aktivně podílel, na pěstování konopí v této nemovitosti. Znovu opakuje, že v této nebyl více než sedm let před tím, než proběhl policejní zásah (což podle něj potvrzují i výsledky policejního sledování při němž nebyl ani jednou v této nemovitosti spatřen). Rozporuje závěr soudů nižších stupňů, že faktickým vlastníkem dané nemovitosti byl obviněný B., přičemž tento podle něj nijak nepodporuje ani obsah rozhovoru mezi obviněným B.

a M. B., v němž obviněný B. sděluji svůj záměr tuto nemovitost prodat, což obviněný dále vysvětluje. Rovněž závěr soudů nižších stupňů o jeho podílu na pěstování konopí v nemovitosti v T., odkud měly být do nemovitosti obviněného v XY převezeny rostliny konopí menšího vzrůstu za účelem jejich dalšího pěstování, podle obviněného neplyne ze žádného z důkazů provedených v tomto řízení, a to ať už jde o vědomost či aktivní účast obviněného na provozování pěstírny konopí v nemovitosti v XY.

65. Podle obviněného je také nepochopitelný závěr obou soudů nižších stupňů o pěstování konopí v nemovitosti v XY, neboť naměřená skutečná spotřeba elektrické energie takový závěr prakticky vylučuje. K tomu připomíná, že v řízení bylo zjištěno, že v této nemovitosti nebyla zřízena neoprávněná přípojka pro odběr elektrické energie. Ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika ze dne 30. 9. 2016, zpracovaného Ing. Milošem Kancim (dále jen „odborné vyjádření“) také vyplynulo, že celkovou denní spotřebu pěstírny nebylo možné zjistit a ta tak byla pouze odhadnuta, což obviněný považuje v takto závažné trestní věci za nedostatečné a neadekvátní.

Nadto spotřeba elektrické energie plynoucí z výpisů poskytnutých dodavatelem byla ve skutečnosti zhruba třetinová, oproti jejímu odhadu v odborném vyjádření. Jestliže pak soud prvního stupně pro podporu svých závěrů přišel s vlastním posouzením odběru elektrické energie, založeným na srovnání spotřeby v době, kdy nemovitost vlastnil obviněný a v době, kdy tato patřila předchozímu vlastníku, uvádí obviněný, že toto srovnání učinil na podkladě spotřeby v rozličných ročních obdobích i rozdílné délce, tak aby výsledky porovnání průměrné spotřeby vyvolaly dojem značného rozdílu ve spotřebě elektrické energie těmito dvěma osobami.

Ačkoliv na zmíněné pochybení obviněný poukázal ve svém odvolání, odvolací soud jej ve svém napadeném rozsudku bagatelizoval. Při vědomí těchto rozdílností proto obviněný navrhl vypracování znaleckého posudku, který by odborně, nikoliv na základě pouhého odhadu, posoudil hodnoty naměřené spotřeby elektrické energie v nemovitosti v XY ve vztahu k nálezu údajně funkční pěstírny konopí. Na podporu tohoto svého návrhu pak obviněný předložil soudům vyúčtování od dodavatelské společnosti, z nichž plyne, že v době, kdy nemovitosti užívala tříčlenná rodina obviněného byla spotřeba elektrické energie výrazně vyšší než v době, kdy zde měla být provozována pěstírna konopí.

Obviněný doložil rovněž další výpočet, a to v případě znaleckého posouzení ceny odebrané elektřiny v případě jiné pěstírny, jenž podle něj – společně s výše uvedenými skutečnostmi – dokládá pravdivost jeho tvrzení, že v nemovitosti v XY nebyla provozována pěstírna konopí. Tyto námitky však odvolací soud odmítl a vadnou úvahu soudu prvního stupně stran množství odebrané elektrické energie nahradil vlastními domněnkami (konkrétně v bodu 262. svého rozsudku), které podle obviněného rovněž nemohou obstát.

To proto, neboť odvolací soud svoji argumentaci založil na ničím nepodložených spekulacích, na jejichž podkladě dospěl k závěru, že spotřeba elektrické energie v souvislosti s pěstováním konopí v dané nemovitosti byla velmi blízko spodní hranici rozmezí určeného odhadem obsaženým v odborném vyjádření. To však podle obviněného nic nemění na tom, že závěry odborného vyjádření jsou rovněž pouhým odhadem a průměrná spotřeba elektrické energie v dané nemovitosti byla ve skutečnosti zhruba třetinová oproti odborným vyjádřením stanovenému odhadu.

Obviněný proto uzavírá, že ani odvolací soud nebyl schopen se vypořádat s touto stěžejní námitkou, od jejíhož posouzení se odvíjel závěr o tom, zda byla v nemovitosti v XY pěstírna konopí či nikoliv. Za této situace obviněný nerozumí tomu, proč v dané věci nebyl vypracován odborný posudek k odběru elektrické energie a proč nebylo na základě vybavení nalezeného v dané nemovitosti znaleckým posudkem stanoveno, jaký by byl odběr elektrické energie v případě, že by nalezené vybavení skutečně bylo použito k pěstování rostlin konopí. Jestliže navzdory všemu uvedenému odvolací soud zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování opatřením znaleckého posudku, který by se detailně zabýval výše uvedenou otázkou, spatřuje v tomto pochybení obviněný naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.1.

66. Obviněný Š. své dovolání uzavírá shrnutím, že v jeho případě soudy nedostály svým povinnostem kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění jejich rozhodnutí, přičemž jejich skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy a v řízení rovněž nebyly provedeny všechny navrhované podstatné důkazy. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a obsahově navazující rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

67. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněných k této uvádí následující.

68. Státní zástupce předně uvádí, že obvinění opakují ve svých dovoláních obhajobu, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně a kterou shrnuli ve svých odvoláních, s nimiž se již vypořádal odvolací soud v bodu 145 a násl. odůvodnění svého rozsudku. S argumentací soudů nižších stupňů se státní zástupce přitom ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje a k dovoláním obviněných dodává následující.

69. Stran dovolání obviněného N. státní zástupce [vedle připomenutí, že hmotněprávní námitky obviněného podle aktuální právní úpravy dovolacího řízení odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a námitky proti skutkovým zjištěním odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] uvádí, že s jeho dovolacími námitkami se odvolací soud vypořádal v bodu 222. odůvodnění svého rozsudku. Zde vysvětlil, z jakých důkazů byl dovozen vztah obviněného N. k ostatním odsouzeným a jak se tento obviněný podílel na společném jednání v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Z hlediska dovolání je přitom podle státního zástupce podstatné, že jde o námitku sice formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak obsahově opřenou o zásadu in dubio pro reo (k níž se vyslovuje níže).

70. K dovolání obviněného H. státní zástupce uvádí, že odvolací soud v bodech 235. až 241. odůvodnění svého rozsudku nově vymezil (zúžil) podíl tohoto obviněného na činnosti ostatních odsouzených. Proto je jeho jednání, na nějž poukazuje ve svém dovolání, popsáno v odlišných bodech jednotlivých rozsudků – v bodech II. 6 a II. 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně a v bodech II. 5 a II. 6 výroku rozsudku soudu odvolacího.1.

71. In concreto státní zástupce uvádí, že ohledně pěstírny v XY skutečně obsahují oba výroky jen odkaz na „zajištěné věci a stopy“. Rozsah důkazů, z nichž soudy nižších stupňů při posuzování otázky viny obviněného stran daného jednání vyšly, je však patrný z odůvodnění jejich rozhodnutí. Tak odvolací soud v bodu 244. odůvodnění svého rozsudku uvádí mimo jiné i k bodu II. 6 výroku rozsudku soudu prvního stupně (pěstírna v XY), že na daném místě se nacházela pěstírna, kterou organizačně řídil obviněný B., což spolehlivě dokládá řada vzájemně korespondujících důkazů (zejména audiozáznamy agenta a dokumentace zajištěná v místě bydliště obviněného B. i v provozovně společnosti E.), které dokládají, že v XY byla balírna a sklad marihuany. V bodech 274. až 276. citovaného odůvodnění pak odvolací soud přímo reagoval na totožnou námitku obviněného, že v XY nebyla pěstírna, když poukázal na komponenty a vybavení pro pěstírnu určené, na nalezené zbytky marihuany a na sledováním zjištěný pohyb obviněného H. Ohledně pěstírny v XY přitom obsahují výčet důkazů již samotné výroky rozsudků obou soudů, přičemž lze odkázat na bod 277. rozsudku odvolacího soudu, který obsáhle a přesvědčivě vysvětlil, proč i tuto část jednání dovolatele považuje za prokázanou.

72. Z hlediska dovolání obviněného H. je podle státního zástupce stěžejní, že tento obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, kdy více než o zjevný nesoulad opírá své námitky o již zmíněnou zásadu in dubio pro reo. Provedené důkazy se snaží zpochybnit, aniž by označil takový, který by byl ve zjevném rozporu se skutkovým zjištěním soudů (skladování mikrovlnných trub takovým důkazem být nemůže, neboť taková činnost není s to vyvrátit zjištění soudů o skladování marihuany, protože jedno jednání nevyvrací druhé). I zde tak jde o námitku formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsahově však opřenou o zásadu in dubio pro reo. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak obviněný žádnou argumentaci Nejvyššímu soudu nepředkládá.

73. Rovněž s námitkami obviněného B., který popírá, že by vyvážel marihuanu do Rakouska a namítá extrémní nesoulad i porušení zásady in dubio pro reo, se soudy nižších stupňů vypořádaly. Státní zástupce konkrétně odkazuje na rozsudek odvolacího soudu a jeho body 222. až 230., v němž daný soud popsal úlohu obviněného v souvislosti s jednáním dalších odsouzených a odůvodnil množství marihuany s jakým bylo obchodováno. Z hlediska dovolání je podle přesvědčení státního zástupce podstatné, že opět jde o námitku formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsahově však opřenou o zásadu in dubio pro reo, k níž se vyjadřuje státní zástupce níže.