11 Tdo 953/2023

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2023 o dovolání obviněných 1. J. P., a 2. M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 55 To 53/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 183/2018, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 2 T 183/2018, byl obviněný J. P. uznán vinným pod bodem I. zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl jmenovaný obviněný okresním soudem odsouzen podle § 156 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti v trvání pěti let spočívající v zákazu provozovat živnost řeznictví a uzenářství a provozovat podnik, závod či jakékoliv jiné zařízení podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi. Podle § 70 odst. 1 a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný dále odsouzen k trestům propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

2. Obviněný M. S. pak byl týmž rozsudkem okresního soudu pod bodem I. uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl jmenovaný obviněný okresním soudem odsouzen podle § 156 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti v trvání tří let spočívající v zákazu provozovat živnost řeznictví a uzenářství a provozovat podnik, závod či jakékoliv jiné zařízení podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi. Podle § 70 odst. 1 a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný dále odsouzen k trestům propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

3. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Liberci právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden ve výrocích o vině i trestu odvoláními obviněných J. P. a M. S., jakož i odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci podaným v neprospěch obou jmenovaných obviněných do výroku o vině i trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci svým rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 55 To 53/2022, a to tak, že napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 2 T 183/2018, z podnětu odvolání všech výše uvedených osob podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), a písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně obviněného M. S. v celém rozsahu a ohledně obviněného J. P. ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu.

4. Citovaným rozsudkem krajského soudu byl následně obviněný J. P. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu uznán vinným jednáním popsaným pod bodem I. kvalifikovaným jako zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za toto jednání a za jednání popsané pod bodem II., ohledně něhož zůstal výrok o vině z rozhodnutí nalézacího soudu nezměněn, byl obviněný J. P. krajským soudem podle § 156 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti v trvání čtyř let spočívající v zákazu provozovat živnost řeznictví a uzenářství a provozovat podnik, závod či jakékoliv jiné zařízení podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi.

Podle § 70 odst. 1 a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále jmenovaný obviněný odsouzen k trestům propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný M. S. pak byl týmž rozsudkem krajského soudu pod bodem I. uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl krajským soudem odsouzen podle § 156 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti v trvání dvou let spočívající v zákazu provozovat živnost řeznictví a uzenářství a provozovat podnik, závod či jakékoliv jiné zařízení podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování s nimi. Podle § 70 odst. 1 a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný M. S. dále odsouzen k trestům propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně.

5. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Liberci, ve spojení se zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci [ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I.)], se obvinění J. P. a M. S. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými Hynkem Trnkou a P. P.) tím, že: obviněný J. P. I. v blíže nezjištěné době, nejméně od ledna 2015 do 10. 1. 2017 z vlastních finančních prostředků vždy po předchozí telefonické domluvě s obviněným Hynkem Trnkou, nar.

20. 9. 1975, ředitelem SZP Sychrov, a. s., a další osobou působící v PSS Druzcov, s. r. o., odkupoval od SZP Sychrov, a. s. a PSS Druzcov, s. r. o., živá selata a prasnice, ačkoliv si byl vědom toho, že tato zvířata nejsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vhodná pro další zpracování za účelem jejich uvedení do oběhu, a tato zvířata, aniž by od chovatelů měl zajištěné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti zvířat k přepravě či informaci o potravinovém řetězci nebo veterinární osvědčení, následně v počtu nejméně 110 kusů živá převezl do pronajatého objektu garáže na adrese XY č. p.

XY, čímž porušil mimo jiné čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. 4. 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (dále též „Nařízení č. 853/2004“), a s nimi souvisejících příloh č. II a III, zejména odst. 1, odst. 6 oddílu III přílohy II uvedeného Nařízení a z kapitoly VI oddílu I přílohy III uvedeného Nařízení, a to v přívěsném vozíku s plachtou, SPZ XY, připojeného za vozidlem tov. zn. Volkswagen Sharan, SPZ XY, které nesplňovaly požadavky pro převoz živých zvířat stanovené v § 7 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „veterinární zákon“), v příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29.

4. 2004, o hygieně potravin (dále jen „Nařízení č. 852/2004“), v § 6 vyhlášky č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění dalších předpisů, či v § 8c až § 8f zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon proti týrání“), následně v uvedeném objektu na adrese XY č. p. XY, který nebyl schválen ani registrován, jak ukládá čl.

4 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 853/2004 ve spojení s § 49 odst. 1 písm. h) bod 2. veterinárního zákona a s tím související § 21 odst. 1 veterinárního zákona, § 22 odst. 1 veterinárního zákona a s tím související § 32 odst. 1 vyhlášky č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Vyhláška č. 289/2007) či § 24 veterinárního zákona, na základě předchozí dohody za součinnosti s obviněným M.

S., který znal původ a stav zvířat, tato zvířata v objektu na adrese XY č. p.

XY porazil (usmrtil), spařil a vyvrhl jejich vnitřnosti, dále části poražených zvířat přepravil za součinnosti s obviněným M. S. v přívěsném vozíku s plachtou, registrační značky XY připojeným za vozidlem tov. zn. Volkswagen Passat, SPZ XY, které nesplňovaly požadavky pro převoz mrtvých zvířat, živočišných produktů a masných výrobků stanovené v § 26 veterinárního zákona ve spojení s Nařízením č. 852/2004, či z § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „potravinový zákon“), do objektu na adrese XY č. p.

XY, který nebyl schválen ani registrován, jak ukládá čl. 4 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 853/2004 ve spojení s § 49 odst. 1 písm. h) bod 2. veterinárního zákona a s tím související § 21 odst. 1 veterinárního zákona, § 22 odst. 1 veterinárního zákona a s tím související § 32 odst. 1 Vyhlášky č. 289/2007 či § 24 veterinárního zákona za účelem dalšího zpracování a následného prodeje, případně bezúplatného poskytnutí, ačkoliv takto poskytované živočišné produkty pocházely z neschválených, neregistrovaných zařízení, nebyly řádně veterinárně zkontrolované, ani řádně označené, nebyly tedy zdravotně nezávadné, a tudíž je nebylo možné uvést do oběhu, čímž porušil povinnosti plynoucí z kapitoly IV oddílu IV přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (dále jen „Nařízení č. 854/2004), z přílohy II Nařízení č. 852/2004, z čl.

3 odst. 1 Nařízení č. 853/2004 a s nimi souvisejících příloh č. II a III, z § 20 odst. 1 veterinárního zákona, § 21 odst. 12 veterinárního zákona či § 3 odst. 1 písm. b) potravinového zákona (co do nedodržení standardů při zpracování prasat), dále povinnosti plynoucí z kapitoly III oddílu I přílohou I Nařízení č. 854/2004, čl. 3 odst. 1 Nařízení č. 853/2004 a s nimi souvisejících příloh č. II a III či z § 18 odst. 1 písm. d) veterinárního zákona (co do označení produktů uváděných do oběhu), dále povinnosti plynoucí mimo jiné z čl.

4 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 853/2004 ve spojení s § 49 odst. 1 písm. h) bod 2. veterinárního zákona, z § 21 odst. 1 veterinárního zákona, z § 22 odst. 1 veterinárního zákona a s tím související § 32 odst. 1 vyhlášky č. 289/2007, z § 23 odst. 1 veterinárního zákona či z § 24 veterinárního zákona (co do uvádění na trh pouze produktů ze způsobilých zařízení), a povinnosti stanovené čl. 14 odst. 1, odst. 2, čl. 18 odst. 1, odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „Nařízení č. 178/2002“), z § 18 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), odst. 2 písm. a) veterinárního zákona, z § 23 odst. 3 veterinárního zákona či z § 10 odst. 1 písm. c) potravinového zákona (co do uvádění na trh pouze potravin zdravotně nezávadných), přičemž na uvedené činnosti na základě dohody s obviněným J.

P.

spolupracovaly další osoby formou výkonu pomocných prací při porážce prasat, odvozem jatečního odpadu z objektu na adrese XY č. p. XY s pravidelností cca 1× týdně, dalšího zpracování produktů vzešlých z uvedených porážek a jejich uvádění do oběhu, konkrétně:

I. 1. v blíže nezjištěné době, nejméně však od ledna 2015 do 10. 1. 2017, v prostoru areálu společnosti SZP Sychrov, a. s., IČO 001 20 421, na adrese Doubí 96, Čtveřín – Doubí, sídlem tamtéž, zabývající se mimo jiné velkochovem vepřů, odkoupil od SZP Sychrov, a. s., za niž jednali ředitel obviněný Hynek Trnka, respektive jeho podřízení P. P., narozený XY, V. V., narozená XY, a L. V., narozený XY, nejméně 94 prasat za částky v rozmezí 1 Kč/kg až 20 Kč/kg živé váhy, ačkoliv zaměstnanci SZP Sychrov, a.

s., diagnostikovali takové poruchy zdraví, že prasata nebyla vhodná pro další zpracování za účelem jejich uvedení do oběhu, zároveň aniž měl od chovatele zajištěné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti zvířat k přepravě či informaci o potravinovém řetězci nebo Veterinární osvědčení, a tato prasata odvezl za pomoci přívěsného vozíku s plachtou, registrační značky XY, připojeného za motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Sharan, registrační značky XY, do XY č. p. XY a následně do XY č. p.

XY k dalšímu zpracování, I. 2. v blíže nezjištěné době, nejméně však od 13. 9. 2016 do 5. 1. 2017, v XY, v prostoru areálu společnosti PSS Druzcov, s. r. o., IČO 260 06 553, se sídlem v Podůlší 49, Podůlší, zabývající se mimo jiné velkochovem vepřů, odkoupil od PSS Druzcov, s. r. o., za niž jednal technik uvedené společnosti obviněný M. H., nejméně 16 prasat za blíže nezjištěné částky, ačkoliv u nich zaměstnanci společnosti PSS Druzcov, s. r. o., diagnostikovali takové poruchy zdraví, že prasata nebyla vhodná pro další zpracování za účelem jejich uvedení do oběhu, zároveň aniž měl od chovatele zajištěné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti zvířat k přepravě či informaci o potravinovém řetězci nebo Veterinární osvědčení, a tato prasata odvezl za pomoci přívěsného vozíku s plachtou, registrační značky XY, připojeného za motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Sharan, registrační značky XY, do XY č. p.

XY a k dalšímu zpracování do XY č. p. XY,

I. 3. přibližně dne 26. 10. 2016 na blíže nezjištěné benzinové čerpací stanici na základě předchozí telefonické dohody prodal obviněnému O. K. 40 kg vepřového masa za 2.600 Kč s vědomím, že maso je určeno zákazníkům XY, se sídlem v XY, XY, ke konzumaci, přičemž předmětné živočišné produkty neprošly řádnou veterinární kontrolou, a to ani v době porážky, ani v době zpracování, I. 4. na základě předchozí telefonické dohody v přesně nezjištěné době, nejméně však od 14. 9. 2016 do 25. 11. 2016, do restaurace XY na adrese XY, XY za vědomí obviněného P. P., provozovatele dané restaurace, prodal nejméně 150 kg vepřového masa a jiných živočišných produktů za nejméně 5.500 Kč, s vědomím, že tyto živočišné produkty byly určeny ke konzumaci zákazníkům dané restaurace, přičemž tyto produkty předával kuchařům působícím v dané restauraci, obviněným Z. H. a L.

K., a předmětné živočišné produkty neprošly řádnou veterinární kontrolou, a to ani v době porážky, ani v době zpracování, I. 5. na základě předchozí telefonické dohody v přesně nezjištěné době, nejméně však od 23. 9. 2016 do 8. 1. 2017, do restaurace XY v XY a jinde prodal obviněnému J. M. v množství nejméně 1 305 kg vepřového masa a jiných živočišných produktů za nejméně 1.800 Kč, s vědomím, že blíže nezjištěná část z těchto živočišných produktů byla určena pro osobní potřebu a zbytek byl určen ke konzumaci zákazníkům dané restaurace, kde obviněný J.

M. byl v té době kuchařem, přičemž předmětné živočišné produkty neprošly řádnou veterinární kontrolou, a to ani v době porážky, ani v době zpracování, I. 6. nejméně v době od 13. 9. 2016 do 10. 1. 2017 ve XY a jinde, na základě předchozí telefonické dohody prodal obviněnému Janu Fontanovi, zastávajícímu funkci jednatele J&F Plus s. r. o., zabývající se výrobou a zpracováním masných a uzenářských výrobků, nejméně 17 kg živočišných produktů v podobě vepřového masa, vepřového ořezu, vepřového sádla, drobů, pajšlu, za blíže nezjištěnou cenu s vědomím, že maso může být určeno zákazníkům uvedené společnosti ke konzumaci, přičemž předmětné živočišné produkty neprošly řádnou veterinární kontrolou, a to ani v době porážky, ani v době zpracování, I.

7. nejméně v době od 12. 9. 2016 do 5. 1. 2017 v XY a jinde, na základě předchozí telefonické dohody prodal obviněnému Vladislavu Jakubcovi, zastávajícímu funkci jednatele J&F Plus s. r. o., zabývající se výrobou a zpracováním masných a uzenářských výrobků, nejméně 173,5 kg živočišných produktů v podobě vepřového masa, vepřového ořezu, drobů, jater, sleziny aj. za blíže nezjištěnou cenu s vědomím, že maso může být určeno zákazníkům uvedené společnosti ke konzumaci, přičemž předmětné živočišné produkty neprošly řádnou veterinární kontrolou, a to ani v době porážky, ani v době zpracování, I.

8. na základě předchozí telefonické dohody v přesně nezjištěné době, nejméně však od 21. 9. 2016 do 19. 12. 2016, prodal do restaurace XY, XY, XY a jinde obviněnému P. S. pronajímateli uvedené restaurace, nezjištěné množství vepřového masa a nejméně 3 kg vepřové kůže, přičemž předmětné živočišné produkty neprošly řádnou veterinární kontrolou, a to ani v době porážky, ani v době zpracování,

I. 9. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 14. 10. 2016 do 7. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal E. G., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu jeho známých nejméně 87 kg vepřového masa, 3 kg vepřového sádla a neurčité množství klobás, I. 10. v Liberci, XY, dále u restaurace XY ve XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 25. 10. 2016 do 6. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. B., narozené XY, pro její osobní spotřebu a spotřebu jejích známých nejméně 10 kg vepřového masa a jiných živočišných produktů za nejméně 2.200 Kč,

I. 11. v Liberci, XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 15. 9. 2016 do 10. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal E.

F., narozené XY, pro její osobní spotřebu a spotřebu jejích známých nejméně 36 kg vepřového masa a 5 kg vepřových jater, I. 12. u restaurace XY ve XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 19. 9. 2016 do 14. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal M. K., narozené XY, pro její osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa, I. 13. na náměstí ve XY, v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době po dobu 1 roku, přibližně od roku 2015 až do 10. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal P.

K., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu zhruba 1× měsíčně nezjištěné množství vepřového masa v řádech desítek kg, I. 14. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 23. 10. 2016 do 9. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal M. P., narozené XY, pro její osobní spotřebu 5 vepřových půlek po nejméně 33 kg, tedy celkem nejméně 165 kg, a nejméně 3 kg špeku, I. 15. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 10. 10. 2016 do 14. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal M.

K., narozené XY, pro její osobní spotřebu vepřovou půlku, I. 16. v XY č. p. XY v přesně nezjištěné době přibližně dne 20. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody dal J. P., narozenému XY, jako protiplnění za práci vykonanou pro obviněného J. P. pro jeho osobní spotřebu vepřovou půlku, I. 17. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 14. 10. 2016 do 1. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal Z. K., narozené XY, pro její osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa, I.

18. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 13. 10. 2016 do 30. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal L. Š., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu 2 vepřové půlky, I. 19. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 19. 9. 2016 do 29. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal F. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 50 kg vepřového masa, I. 20. na různých parkovištích v XY, v XY u XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 12.

9. 2016 do 23. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. K., narozené XY, pro její osobní spotřebu a spotřebu jejích známých nejméně 151 kg vepřového masa, 7 kg klobás za nejméně 2.300 Kč,

I. 21. v XY č. p. XY, v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 13. 9. 2016 do 30. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal P. H., narozené XY, pro její osobní spotřebu a spotřebu jejích známých 1 vepřovou půlku a 30 kg vepřového masa, I. 22. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 13. 9. 2016 do 23. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal M. Ď., narozené XY, pro její osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa, I. 23. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 20. 9. 2016 do 20. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal R. B., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu jeho známých nezjištěné množství vepřového masa za nejméně 2.700 Kč, I. 24. ve XY, v XY č.

p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 9. 2016 do 23. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal a zdarma M. V., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu 24 kg vepřového masa a 10 kg vepřového sádla,

I. 25. v Liberci, v XY č. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 13. 10. 2016 do 9. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 35 kg vepřového masa, I. 26. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 24. 9. 2016 do 28. 9. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. H., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu jeho známých nejméně 6 kg vepřového masa,

I. 27. v Liberci na čerpacích stanicích u XY nebo u obchodu XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 9. 2016 do 19. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal V. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 136 kg vepřového masa, 23 kg vepřového sádla, 23 kg klobás, 22 kg prejtu a další živočišné produkty, I. 28. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěném období roku 2015, na základě předchozí telefonické dohody prodal J. G., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu zhruba ve 2-3 případech nejméně 2 naporcovaná prasata odpovídající asi 70 kg vepřového masa,

I. 29. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 13. 9. 2016 do 2. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal M. K., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu 1 zpracované sele a 15,5 kg vepřového masa za nejméně 3.850 Kč,

I. 30. v XY č. p. XY, ve XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 21. 9. 2016 do 9. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal Z. C., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 20 kg vepřového masa, I. 31. v XY č. p. XY, na nádražích XY a v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 12. 9. 2016 do 9. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. M., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu 17 kg vepřového masa,

I. 32. v Liberci, v ulici XY a jinde nejméně v období let 2015, 2016 do 10. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody prodal Z. N., rozené J., narozené XY pro její osobní spotřebu a spotřebu jejích známých zhruba 2× ročně nezjištěné množství vepřového masa v řádech desítek kg, I. 33. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 10. 10. 2016 do 13. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal V. J., narozené XY, pro její osobní spotřebu 15 kg vepřového masa - 5 kg vepřového sádla, 5 kg vepřových jater a 5 kg vepřových kolen, I. 34. v XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 8. 11. 2016 do 10. 11. 2016 na základě předchozí telefonické dohody zdarma poskytl K. K., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 1 vepřové plíce a 1 vepřovou hlavu,

I. 35. ve XY a jinde v přesně nezjištěné době od roku 2016 do 10. 1. 2017 ve 4 případech na základě předchozí telefonické dohody prodal M. P., narozené XY, pro její osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa v řádech jednotek kg,

I. 36. v XY č. p.

XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 29. 10. 2016 do 3. 11. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal M. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nezjištěné množství živočišných produktů ve 4 přepravkách,

I. 37. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 15. 9. 2016 do 17. 12. 2016, na základě předchozí telefonické dohody prodal J. F., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa a živočišných produktů,

I. 38. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 23. 9. 2016 do 30. 9. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. R., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu jeho známých nejméně 10 kg vepřového masa za nejméně 700 Kč,

I. 39. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 12. 10. 2016 do 22. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal P. H., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 1 vepřovou půlku, 3 kg vepřového masa a vepřovou hlavu,

I. 40. v XY č. p. XY, v XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně od 6. 10. 2016 do 15. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal R. Ž., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu 1 vepřovou půlku o 30 kg za nejméně 1.500 Kč,

I. 41. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 9. 2016 do 17. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal R. Š., narozené XY, pro její osobní spotřebu a spotřebu své dcery M. T., narozené XY, nezjištěné množství vepřového masa za nejméně 2.600 Kč, I. 42. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 18. 9. 2016 do 29. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal E. R., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa, I. 43. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 20. 10. 2016 do 23. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal J. G., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 2 vepřové půlky, I. 44. v XY č. p. XY, ve XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 12. 10. 2016 do 26. 10. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal O. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 44 kg vepřového masa a 3 vepřová srdce,

I. 45. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně od 28. 10. 2016 do 30. 11. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal D. J., narozené XY, pro její osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa, I. 46. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 25. 10. 2016 do 16. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody poskytl J. S., narozenému XY, jako protiplnění za práce vykonané pro obviněného J. P. pro jeho osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového sádla a nejméně 2 kg klobás, I. 47. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 15. 9. 2016 do 13. 10. 2016 na základě předchozí telefonické či osobní dohody prodal a poskytl jako protiplnění za vykonané práce P. C., narozenému XY, pro osobní spotřebu 1 sele o váze nejméně 25 kg, I. 48. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 19. 10. 2016 do 23. 10.

2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal P. C., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 10 kg vepřového masa, I. 49. v XY č. p. XY, v XY č. p. XY a jinde nejméně v období let 2015, 2016 do 10. 1. 2017, zhruba 1× měsíčně, na základě předchozí osobní dohody prodal J. M., narozené XY, pro její osobní spotřebu a spotřebu členů její rodiny nezjištěné množství vepřového masa v řádech set kg za desítky tisíc korun, I. 50. na parkovišti v XY v Liberci, na parkovišti u XY v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době nejpozději dne 10. 1. 2017 nejméně ve 3 případech na základě předchozí telefonické dohody prodal R. Š., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nezjištěné množství vepřového masa v řádech desítek kg za řádově tisíce korun,

I. 51. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně od 29. 11. 2016 do 22. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal T. Š., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu jeho známých nejméně 130 kg vepřového masa,

I. 52. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 17. 9. 2016 do 9. 12. 2016 na základě předchozí telefonické dohody prodal společně J. K., narozenému XY, a M. M., narozenému XY, pro jejich osobní spotřebu nejméně 20 kg vepřového masa,

I. 53. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 10. 2016 do 5. 1. 2017 na základě předchozí telefonické dohody zdarma poskytl N. H. B., narozenému XY, známému jako F., pro jeho osobní spotřebu nezjištěné množství živočišných produktů, včetně krve a vnitřností, I. 54. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době v roce 2016 v 1 případě na základě předchozí osobní dohody prodal J. B., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 2 kg vepřového masa, I. 55. v XY č. p. XY a jinde v přesně nezjištěné době přibližně dne 14. 10. 2016 na základě předchozí osobní dohody prodal J. K., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu nejméně 1 vepřovou půlku o hmotnosti cca 30 kg;

II. v přízemí objektu na adrese XY č. p. XY, v tzv. bourárně, od přesně nezjištěné doby do 20:10 hodin dne 10. 1. 2017 neoprávněně přechovával celkem 184,52 gramů konopí, zvaného marihuana, uskladněné v transparentním sáčku s nápisem IKEA a ve dvou uzavíracích sklenicích, přičemž z uvedené rostlinné sušiny byla zjištěna účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) o obsahu 8,9 %, což odpovídá hmotnosti 12,7 gramu čistého delta-9-THC v 184,52 gramech zajištěného materiálu, přičemž konopí je jako omamná látka zařazeno do seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a uvedeno v příloze číslo 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a obsahuje účinnou psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), která je jako psychotropní látka zařazena v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena v příloze číslo 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, aniž by měl k zacházení s těmito látkami zákonné povolení podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

obviněný M. S. I. v blíže nezjištěné době, nejméně od ledna 2015 do 10. 1. 2017, poté, co obviněný J. P. z vlastních finančních prostředků po předchozí telefonické domluvě odkupoval od SZP Sychrov, a. s. a PSS Druzcov, s. r. o., živá selata a prasnice, ačkoliv si byl vědom toho, že tato zvířata nejsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vhodná pro další zpracování za účelem jejich uvedení do oběhu, a tato zvířata, aniž by od chovatele měl zajištěné potvrzení veterinárního lékaře o způsobilosti zvířat k přepravě či informaci o potravinovém řetězci nebo veterinární osvědčení, následně v počtu nejméně 110 kusů živá převezl v přívěsném vozíku s plachtou, SPZ XY, připojeného za vozidlem tov.

zn. Volkswagen Passat, SPZ XY, do pronajatého objektu garáže na adrese XY č. p. XY, obviněný M. S., který znal původ, stav zvířat, způsob jejich nabytí obviněným J. P. od dalších osob působících v SZP Sychrov, a. s. a PSS Druzcov, s. r. o., na základě předchozí dohody a za součinnosti s obviněným J. P. tato zvířata v objektu na adrese XY č. p. XY, který nebyl schválen ani registrován, jak ukládá čl. 4 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 853/2004 ve spojení s § 49 odst. 1 písm. h) bod 2. veterinárního zákona a s tím související § 21 odst. 1 veterinárního zákona, § 22 odst. 1 veterinárního zákona a s tím související § 32 odst. 1 vyhlášky č. 289/2007 či § 24 veterinárního zákona, porazil (usmrtil), spařil a vyvrhl jejich vnitřnosti, části poražených zvířat za součinnosti s obviněným J.

P. přepravil v přívěsném vozíku s plachtou, registrační značky XY připojeným za vozidlem tov. zn. Volkswagen Passat, SPZ XY, které nesplňovaly požadavky pro převoz mrtvých zvířat, živočišných produktů a masných výrobků stanovené v § 26 veterinárního zákona ve spojení s Nařízením č. 852/2004, či z § 3 odst. 1 písm. b) potravinového zákona, do objektu na adrese XY č. p. XY, který nebyl schválen ani registrován, jak ukládá čl. 4 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 853/2004 ve spojení s § 49 odst. 1 písm. h) bod 2.

veterinárního zákona a s tím související § 21 odst. 1 veterinárního zákona, § 22 odst. 1 veterinárního zákona a s tím související § 32 odst. 1 vyhlášky č. 289/2007 či § 24 veterinárního zákona, kde je předal zpět obviněnému J. P. k dalšímu zpracování a následnému prodeji, případně bezúplatnému poskytnutí, s čímž mu v několika případech sám podle jeho pokynů pomáhal, a zároveň sám z takto získaných surovin vyráběl masné výrobky, zejména klobásy, které sám uváděl dále do oběhu, ačkoliv takto poskytované živočišné produkty pocházely z neschválených, neregistrovaných zařízení, nebyly řádně veterinárně zkontrolované, ani řádně označené, nebyly tedy zdravotně nezávadné, a tudíž je nebylo možné uvést do oběhu, čímž porušil povinnosti plynoucí z kapitoly IV oddílu IV přílohy I Nařízení č. 854/2004, z přílohy II Nařízení č. 852/2004, z čl.

3 odst. 1 Nařízení č. 853/2004 a s nimi souvisejících příloh č. II a III, z § 20 odst. 1 veterinárního zákona, § 21 odst. 12 veterinárního zákona či § 3 odst. 1 písm.

b) potravinového zákona (co do nedodržení standardů při zpracování prasat), dále povinnosti plynoucí z kapitoly III oddílu I přílohou I Nařízení č. 854/2004, čl. 3 odst. 1 Nařízení č. 853/2004 a s nimi souvisejících příloh č. II a III či z § 18 odst. 1 písm. d) veterinárního zákona (co do označení produktů uváděných do oběhu), dále povinnosti plynoucí mimo jiné z čl. 4 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 853/2004 ve spojení s § 49 odst. 1 písm. h) bod 2. veterinárního zákona, z § 21 odst. 1 veterinárního zákona, z § 22 odst. 1 veterinárního zákona a s tím související § 32 odst. 1 vyhlášky č. 289/2007, z § 23 odst. 1 veterinárního zákona či z § 24 veterinárního zákona (co do uvádění na trh pouze produktů ze způsobilých zařízení), a povinnosti stanovené čl.

14 odst. 1, odst. 2, čl. 18 odst. 1, odst. 2 Nařízení č. 178/2002, z § 18 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), odst. 2 písm. a) veterinárního zákona, z § 23 odst. 3 veterinárního zákona či z § 10 odst. 1 písm. c) potravinového zákona (co do uvádění na trh pouze potravin zdravotně nezávadných), přičemž si byl vědom, že na uvedené činnosti kromě něj s obviněným J. P. spolupracovaly na základě dohody s obviněným J. P. další osoby formou výkonu pomocných prací při porážce prasat, či dalším zpracování produktů vzešlých z uvedených porážek, nejméně na výrobě klobás, které obviněný M.

S. uváděl dále do oběhu, konkrétně obviněný M. S. sám na základě předchozí telefonické dohody prodal, případně zdarma poskytl

I. 56. v XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 6. 10. 2016 do 15. 12. 2016 M. V., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu svých známých nejméně 19 kg klobás a dalších nejméně 10,5 kg živočišných produktů, I. 57. v XY a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 1. 10. 2016 do 15. 12. 2016 R. M., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu svých známých nejméně 43 kg klobás a jiných živočišných produktů, I. 58. v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 15. 12. 2016 do 20. 12. 2016 P. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu svých známých nejméně 8,5 kg klobás,

I. 59. v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 8. 11. 2016 do 6. 1. 2017 J. P., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu svých známých nejméně 35 kg klobás,

I. 60. v XY č. p. XY, v XY č. p. XY, v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. 10. 2016 do 15. 12. 2016 M. V., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu svých známých nejméně 30 kg klobás, I. 61. v Liberci a jinde v přesně nezjištěné době, nejméně však od 19. 10. 2016 do 15. 12. 2016 P. D., narozenému XY, pro jeho osobní spotřebu a spotřebu svých známých nejméně 8 kg klobás.

6. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 55 To 53/2022, napadl obviněný J. P. (dále též jen „obviněný č. 1“ či „dovolatel č. 1“) prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný č. 1 odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a zároveň rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále pak podle názoru obviněného č. 1 napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

7. Dovolatel č. 1 s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu v úvodu svého mimořádného opravného prostředku předně namítl, že se k jeho výslechu v procesním postavení obviněného konanému dne 12. 1. 2017 obhájkyně, jež mu byla ustanovena dne 11. 1. 2017, nedostavila, přičemž sám před svým výslechem s ustanovenou obhájkyní nemluvil a nemohl se s ní poradit. I přesto se rozhodl vypovídat, avšak nebyla splněna zákonem stanovená podmínka spočívající ve vzdání se obhájce ve smyslu § 36b tr. řádu, a to výslovným písemným prohlášením do protokolu za přítomnosti a zejména po předchozí poradě s ustanovenou obhájkyní. Obviněný č. 1 má za to, že i pouhé vzdání se ustanoveného obhájce a souhlas s provedením vyšetřovacího úkonu bez účasti obhájce musí být opřeno o náležité poučení obviněného o následcích jeho výpovědi učiněné bez přítomnosti ustanoveného obhájce. Obviněnému č. 1 v tomto důsledku byla podle jeho názoru upřena minimální prvotní právní pomoc po jeho zadržení a převzetí prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž bylo porušeno jeho nejvýznamnější procesní právo na obhajobu, pročež protokol o výslechu obviněného ze dne 12. 1. 2017 nemohl být čten v hlavním líčení postupem podle § 207 odst. 2 tr. řádu. Přitom podle názoru obviněného č. 1 ze spisového materiálu není zřejmé, z jakého důvodu se obhájkyně předmětného úkonu nezúčastnila a zda o něm byla řádně vyrozuměna. V dané trestní věci nadto jmenovaný obviněný dne 12. 1. 2017 vypovídal k usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 1. 2017, které však neobsahovalo skutkové jednání popsané pod bodem II., ohledně kterého bylo trestní stíhání jeho osoby rozšířeno až dne 29. 6. 2017. Také z tohoto důvodu dovolatel č. 1 namítá, že jeho výpověď ze dne 12. 1. 2017 z přípravného řízení představuje ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. procesně nepoužitelný důkaz.

8. K jednání popsanému pod bodem II. obviněný č. 1 dále namítl, že formálním znakem citovaného přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu je „přechovávání pro vlastní potřebu“, přičemž tento obligatorní znak objektivní stránky musí vyplývat z popisu skutkové věty ve výrokové části napadeného rozsudku. Soudy obou stupňů se však nezbývaly otázkou, zda je obviněný č. 1 konzumentem drog, zda byl za přechování či výrobu drogy v minulosti trestně stíhán a odsouzen, či projednán pro přestupek. Pro uznání jeho osoby vinným citovaným přečinem podle jeho názoru nepostačuje, že v rámci domovní prohlídky provedené dne 10. 1. 2017 byla zajištěna inkriminovaná sušina, zejména za situace, kdy předmětnou nemovitost v obci XY č. p. XY prokazatelně užívalo více osob, k čemuž obviněný č. 1 předložil listinné důkazy, které však prvoinstančním soudem nebyly nedůvodně provedeny jako důkaz pro jejich údajnou nadbytečnost, a to navzdory skutečnosti, že se obviněný č. 1 ke skutku pod bodem II. nikdy procesně použitelným způsobem nevyjádřil.

9. Stran jednání popsaného pod bodem I. pak obviněný č. 1 namítl, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku prokazatelně založil jeho trestněprávní odpovědnost na závěru o postavení jeho osoby jakožto provozovatele potravinářského podniku, a to navzdory zjevným pochybnostem o tom, zda na něj vůbec dopadají povinnosti ve vyjmenovaných právních předpisech, které měl porušit. Postavení dovolatele č. 1 jako provozovatele potravinářského podniku nadto není konstatováno ve výrokové části napadeného rozsudku. Odvolací soud dále v napadeném rozsudku dospěl k chybnému právnímu závěru o naplnění znaku „sobě nebo jinému opatří potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví“, přestože nebyla prokázána nelegálnost prodeje živých prasnic a selat od chovatelů jeho osobě, u zakoupených zvířat nebyla prokázána zdravotní závadnost, přičemž současně bylo prokázáno, že obdobná selata a prasnice jsou dovážena na jatka v Mělníku a poté prodávána v prodejně jako nucený výsek.

10. Obviněný č. 1 dále namítl, že v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona lze dospět k závěru, že zakoupením prasat se stal „chovatelem“. Jako chovatel přitom mohl porážet jateční zvířata v rámci domácí zabíjačky ve vlastním hospodářství, přičemž při překročením počtu provedených domácích zabíjaček ve vlastním hospodářství se mohl dopustit toliko přestupku, nicméně stále se jedná o domácí zabíjačky. Za tímto účelem obviněný č. 1 zdůrazňuje skutečnost, že předložil jako důkaz novinové články a sdělení publikovaná na webových stránkách Státní veterinární správy, ze kterých vyplývá, že řízení o správním deliktu byla Státní veterinární správou vedena i v případech nelegálních porážek prasat ve větším rozsahu, než je uvedeno v napadeném rozsudku. Odvolací soud však předmětný návrh obviněného posoudil zcela chybně jako nadbytečný.

11. Obviněný č. 1 dále namítá rovněž nesprávné právní posouzení či jiné hmotně právní posouzení odvolacím soudem v otázce naplnění zákonného znaku „organizované skupiny“. Ze zjištěného skutkového stavu věci podle jeho názoru nevyplývá vědomost jednotlivých obviněných o tom, že se na těchto trestných jednáních vzájemně podílí i další osoby. V daném případě nebylo rovněž podle jeho názoru prokázáno, jakým způsobem se on a spoluobvinění včlenili do této trestné činnosti a jakým způsobem se na ni aktivně podíleli, a to zejména za situace, kdy je dovolateli č. 1 a spoluobviněnému M. S. kladeno za vinu jednání páchané v období od ledna 2015 do 10. 1. 2017, zatímco spoluobviněnému P. P. jednání páchané v období od 14. 9. 2016 do 25. 11. 2016.

12. Obviněný č. 1 dále rozporuje ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. též odvolacím soudem ustálený skutkový stav, jelikož soudy obou nižších stupňů podle jeho názoru vycházely ze znaleckého posudku z oboru potravinářství, odvětví zpracování masa, mléka, ryb a medu a různá potravinářská odvětví a z oboru veterinářství, specializace bezpečnost potravin živočišného původu, kontrola výroby, skladování, přepravy a prodeje potravin živočišného původu, audity potravinářských podniků (dále jen „znalecký posudek“) vypracovaného MVDr. Pavlem Moravcem, jenž je na místě označit za vadný, a to v důsledku formulace otázek položených znalci policejním orgánem. Při vypracování posudku přitom jmenovaný znalec nikdy osobně nebyl v objektech XY č. p. XY, ani XY č. p. XY, neviděl žádné produkty a byl tak pouze odkázán na to, co mu předložil policejní orgán.

13. Soudy obou nižších stupňů dále podle obviněného č. 1 pochybily při hodnocení procesní použitelnosti stěžejního důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu. V době vydání příkazu Okresního soudu v Liberci k provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 9. 9. 2016 totiž nebyly postaveny najisto skutečnosti důvodně nasvědčujícímu tomu, že mohl být spáchán trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že jednání konkrétních osob nese znaky organizované skupiny. Z předmětného příkazu přitom podle obviněného č. 1 nevyplývá ani žádný závěr opírající se o úřední záznam k vyhodnocení dat zjištěných na základě příkazu k zjištění údajů z telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Liberci dne 29. 7. 2016 podle § 88a tr. řádu. Z hlediska ústavně chráněných základních práv je pak podle obviněného č. 1 nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle § 158 odst. 3 tr. řádu, např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření. Nadto nebylo podle obviněného č. 1 odvolacím soudem postaveno na jisto, zda byla pro vydání příkazu splněna i další zákonem předpokládaná podmínka uvedená v § 88 odst. 1 tr. řádu, tj. „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“. Za situace, kdy údajná trestná činnost měla být páchána od roku 2008 a prověřovanou trestnou činností je zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, jehož předmětem ochrany je zdraví lidí, v tomto případě širokého okruhu osob, mohlo být podle obviněného udržování protiprávního stavu, při kterém mohly být ohroženy konzumací zdravotně závadného masa další osoby, v rozporu se zásadou minimalizace nezbytných zásahů do práv a svobod osob ve smyslu § 2 odst. 4 tr. řádu a není zřejmé, z jakého důvodu nezasáhly orgány veterinární správy.

14. Závěrem svého dovolání pak obviněný J. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a následně věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

15. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 55 To 53/2022, napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce rovněž obviněný M. S. (dále též jen „obviněný č. 2“ nebo „dovolatel č. 2“), přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný č. 2 odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle názoru obviněného č. 2 napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

16. Dovolatel č. 2 s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že okresní soud použil pro zjištění skutkového stavu ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I. údaje o provozu, které byly získány nezákonně, jelikož příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 7. 2016, sp. zn. 0 Nt 27079/2016, byl vydán v rozporu s názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 4 Pzo 6/2017, neboť nebyl splněn jednak předpoklad, že budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale zejména nebyla splněna zákonná podmínka pro jeho nařízení spočívající v tom, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo jeho dosažení by bylo jinak podstatně ztížené. V daném případě bylo podle dovolatele č. 2 možno sledovat jednotlivé obviněné či nemovitosti, provádět šetření u dodavatelů a požadovat od nich podání vysvětlení a pověřit např. orgán veterinární správy, aby zdokumentoval prasata a jejich zdravotní stav. Dále nebyla řádně odůvodněna doba příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, tedy proč byl příkaz vydán na dobu šesti měsíců. S těmito námitkami vznesenými již v odvolání se podle dovolatele č. 2 krajský soud v odvolacím řízení nikterak nevypořádal, když svůj přezkum zaměřil výlučně co do procesní použitelnosti odposlechů.

17. Avšak ani pořízené odposlechy nejsou podle obviněného č. 2 procesně použitelným důkazem v daném případě, jelikož se opíraly o procesně nepoužitelné údaje o telekomunikačním provozu a absentovalo řádné odůvodnění příkazu k odposlechu, když nebyla řádně odůvodněna doba, po kterou byl odposlech nařízen a nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení odposlechu. Z odůvodnění příkazu k provedení odposlechu totiž podle obviněného č. 2 není zřejmé, jaké konkrétní poznatky přinesly údaje o provozu ve vztahu k trestné činnosti. Konečně pak podle názoru obviněného č. 2 nebyla splněna zákonná podmínka, že uvedeného účelu nebylo možno dosáhnout jinak. V době vydání příkazu k odposlechu Policie ČR disponovala toliko trestním oznámením a zjištěním, že za období od 29. 1. 2016 do 29. 7. 2016 obviněný č. 2 komunikoval přes telefonní stanici v 4.195 případech. Z odůvodnění se však nepodává, v kolika případech komunikoval se spoluobviněným J. P., v kolika případně s dalšími osobami, které byly podezřelé, tj. v kolika případech se týkala komunikace organizované skupiny.

18. Obviněný č. 2 dále k procesu dokazování namítl, že procesně nepoužitelný byl v daném případě rovněž znalecký posudek, neboť znalec MVDr. Pavel Moravec ani při svém výslechu nevysvětlil, z jaké právní úpravy (k jakému rozhodnému datu účinnosti) při jeho zpracování vycházel. Sám znalec pak podle obviněného č. 2 řešil v rámci posudku otázky právní, které příslušejí řešit soudu. Vadou znaleckého posudku bylo dále i to, že znalec zcela převzal podklady, které mu byly předány Policií ČR, aniž by si sám podklady opatřil či ohledal důležité předměty, v důsledku čehož fakticky zpracoval zcela tendenční posudek.

19. Obviněný č. 2 následně s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítl, že jednání popsané pod bodem I. nelze kvalifikovat jako trestnou činnost páchanou organizovanou skupinou. Obviněný č. 2 totiž jakožto vyučený řezník není odborníkem na právo, proto naprosto důvěřoval původu prasat, která nejevila žádné známky toho, že by maso z nich mělo jakkoli ohrožovat zdraví lidí a v dané věci nebylo nikterak prokázáno, že by prodej prasat soukromníkům byl nelegální. Obviněný č. 2 tedy podle svého tvrzení pouze pomáhal svému kamarádovi při porážce prasat a ačkoli měl tušení, jak spoluobviněný J. P. nakládá s živočišnými produkty, nespatřoval v tom žádnou protiprávní činnost. Vyrostl totiž na vesnici, kde je zcela běžné, že si sousedé přenechávají produkty ze zabijačky. Obviněný č. 2 v době, kdy mělo docházet k jednání popsanému pod bodem I. podle svého tvrzení neznal ani „odběratele“ vepřového masa od spoluobviněného J. P. a rozhodně nevěděl, k jakému konkrétnímu účelu bude maso, které bylo získáno z poražených prasat při porážce, použito. Je tedy přesvědčen, že nebyl členem žádné organizované skupiny, a to již proto, že žádná organizovaná skupina nikdy nevznikla a neexistovala.

20. Podle obviněného č. 2 přitom jednání popsané pod bodem I. nelze kvalifikovat ani podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož je zapotřebí vycházet ze zákonné definice § 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona, podle kterého je chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Z uvedené definice je podle obviněného č. 2 zřejmé, že koupí prasat se stal spoluobviněný J. P. před porážkou zvířat chovatelem ve smyslu veterinárního zákona a pokud následně došlo k porážce prasat, nemůže být vyloučeno, že se jedná o domácí porážku podle § 21 odst. 2 veterinárního zákona. Fakticky je tedy podle obviněného č. 2 kriminalizováno jednání, které není zákonem postiženo. Pokud krajský soud dovozuje, že obviněný č. 2 byl subjektem, který provozuje „potravinářský podnik“ spolu se spoluobviněným J. P., musela by daná činnost vykazovat znaky „potravinářského podniku“, tj. i znaky, které jsou uvedeny ve veterinárním zákoně, tj. nejméně se musí jednat o činnost, která je realizována pod státním veterinárním dozorem. Obviněný č. 2 se domnívá, že české právo nezná definici potravinářského podniku a nelze při kvalifikaci jednání vycházet pouze z unijních předpisů. Krajský soud se s odvoláním obviněného stran této otázky nevypořádal podle jeho názoru dostatečně, neboť nevysvětlil, proč nebylo a není na místě aplikovat právní úpravu účinnou po 10. 1. 2017, když podle názoru dovolatele č. 2 je právě tato úprava pro něho příznivější v důsledku skutečnosti, že nařízení č. 854/2004 bylo zrušeno ke dni 27. 4. 2017.

21. Závěrem svého dovolání pak obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a následně věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

22. K podaným dovoláním obou obviněných se v rámci písemného stanoviska ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 1 NZO 782/2023-22, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření uvádí, že námitky obviněného č. 1 stran nepřítomnosti jeho obhájkyně při výslechu jeho osoby v procesním postavení obviněného v přípravném řízení účinně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu nenaplňují. Uvedenou námitkou se přitom podle státního zástupce již dostatečně zabýval odvolací soud, kdy tento správně poukázal na nemožnost analogického použití § 36b tr.

řádu. Obviněný přitom mohl podle § 33 odst. 1 tr. řádu žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a jestliže tohoto práva nevyužil, nelze proti procesnímu provedení jeho výslechu z hlediska přítomnosti obhájce nic namítat. Pokud se týká pochyb o účinnosti vyrozumění obhájkyně obviněného, dovolatel č. 1 podle státního zástupce neuvádí, že obhájkyně způsobem zvoleným policejním orgánem vyrozuměna nebyla, resp. že by výslovně popřela své vyrozumění. Ze spisového materiálu přitom plyne, že do sféry dispozice obhájkyně obviněného J.

P. se dostala nejméně SMS se zprávou o jejím ustanovení a zamýšleném provedení výslechu obviněného. Pokud obhájkyně na takovou zprávu nereagovala postupem podle § 165 odst. 2 tr. řádu s požadavkem, že se chce výslechu účastnit, nelze považovat provedení výslechu obviněného bez účasti jeho obhájkyně za nezákonné, a proto nebylo ani v rozporu s trestním řádem, pokud byla předmětná výpověď obviněného v hlavním líčení přečtena postupem podle § 207 odst. 2 tr. řádu.

23. Formálně lze podle státního zástupce podřadit pod uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ty námitky, ve kterých obviněný č. 1 činí výhrady proti právnímu posouzení skutku. V dané věci však lze podle státního zástupce odkázat na přiléhavou argumentaci v bodě 72. dovoláním napadeného rozsudku. V ustanovení § 156 odst. 1 tr. zákoníku totiž není stanoven požadavek žádné zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení pachatele. Navíc lze podle státního zástupce uvést z právních ustanovení popsaných ve výrokové části napadeného rozsudku, že zejména § 20 odst. 1 veterinárního zákona hovoří o každém, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných a jiných zvířat, tedy porušení tohoto ustanovení není vázáno na konkrétní subjekt. Ve vazbě na některé další předpisy státní zástupce souhlasí se soudy obou stupňů, které správně vyhodnotily postavení obviněných jako faktický výkon provozovatelů potravinářského podniku. V souladu s obecným pojetím pojmu podnik v evropském právu je zřejmé, že se jedná o jakoukoliv obecnou entitu bez ohledu na formální vnější status, která vykonává ekonomickou aktivitu, zde popsanou činnost v oblasti potravin. Proto je obviněným přičitatelné porušení povinností, které se vážou na potravinářský podnik či jeho provozovatele, a to i když svou činnost nevykonával v rámci oprávnění podle příslušného právního předpisu. Ze způsobu jednání popsaného ve výrokové větě v bodě I. je pak na místě podle státního zástupce považovat skutkovou podstatu § 156 odst. 1 tr. zákoníku za naplněnou, pokud obvinění vykonávali svou činnost bez příslušného oprávnění za účelem dosažení zisku.

24. Za neopodstatněnou je třeba podle státního zástupce považovat rovněž námitku obviněného č. 1 týkající se nenaplnění znaku spáchání činu v pozici člena organizované skupiny podle § 156 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V daném případě státní zástupce opětovně poukazuje na odůvodnění rozsudků odvolacího soudu i soudu prvního stupně, ze kterých podle něho nemůže být jakýchkoliv pochyb, že se obviněný č. 1 podílel na činnosti organizované skupiny vědomě, neboť jako rozhodující osoba věděl, že nemocná prasata jsou kupována od dalších spolupachatelů neoprávněně, tato jsou následně za součinnosti obviněného č. 2 porážena a dále prodávána spoluobviněnému P. P., který nevyžadoval při koupi žádné informace o původu masa a současně věděl, že maso nepochází přímo od obviněného č. 1, tedy musel mít alespoň rámcovou představu, že se na trestné činnosti podílí více než dvě osoby.

25. Za nesprávné hmotněprávní posouzení pak podle státního zástupce nelze považovat námitku obviněného č. 1 vztahující se k hodnocení důkazů, konkrétně znaleckého posudku, proto není třeba se touto námitkou vůbec věcně zabývat.

26. Námitky spočívající v tvrzené nezákonnosti příkazu k odposlechu podle § 88 odst. 1 tr. řádu lze podle státního zástupce formálně podřadit pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ani tyto námitky nejsou podle něj opodstatněné. Věcně se jimi již podrobně zabývaly soudy obou stupňů, přičemž z příkazu k odposlechu ze dne 9. 9. 2016, sp. zn. 0 Nt 15128/2016, jednoznačně vyplývá, že soud na základě údajů o telekomunikačním provozu nejméně právě ve vztahu k osobě obviněného č. 1 zjistil, že tento opakovaně komunikoval s majiteli, provozovateli chovatelských a zemědělských podniků, řeznictví a restauračních zařízení. Z citovaného příkazu k odposlechu vyplývá konkrétní podezření zjištěné na základě informací od Státní veterinární správy, které podepřely zjištěné údaje o telekomunikačním provozu. Z prvotních indicií tedy podle státního zástupce bylo možné uzavřít, že může být páchána trestná činnost organizovanou skupinou již na základě toho, že na porážce zvířat se podílí dvě osoby a tato zvířata jsou nelegálně nakupována a pravděpodobně dále jejich maso prodáváno dalším osobám v rozporu s předpisy upravujícími nakládání s chovnými zvířaty a živočišnými potravinami.

27. Pokud se týká námitky obviněného č. 1 ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II., pak rozhodujícím důkazem je podle státního zástupce protokol o provedení domovní prohlídky, při níž byla sušina konopí s obsahem THC objevena v objektu, nad kterým obviněný sám vykonával kontrolu. Z uvedeného je podle státního zástupce zřejmé, že obviněný musel uvedenou rostlinnou sušinu přechovávat vědomě, a proto je nadbytečné se zabývat použitelností výpovědi jeho osoby z přípravného řízení ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. Soud prvního stupně přitom podle státního zástupce správně poukázal na to, že v případě, že by obviněný č. 1 přechovával omamnou a psychotropní látku pro jiného, dopustil by se jednání s přísnější právní kvalifikací podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

28. K námitce obviněného č. 2 stran splnění podmínek pro vydání příkazu podle § 88a odst. 1 tr. řádu, státní zástupce konstatuje, že se jedná o argumentaci, kterou se soudy nižších stupňů již dříve zabývaly. Jiným způsobem by přitom nebylo možné odhalit veškeré potenciální kontakty mezi podezřelými osobami, neboť nebylo vyloučeno, že někteří zainteresovaní aktéři mezi sebou jednali toliko telefonicky. K námitkám stran nezákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. řádu státní zástupce odkazuje na svoji argumentaci ve vztahu k identickým námitkám obviněného č. 1. Nezákonnost příkazu podle § 88 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k obviněnému č. 2 pak podle státního zástupce nezpůsobuje ani absence odůvodnění, v kolika případech dle údajů zjištěných podle § 88a odst. 1 tr. řádu komunikoval s obviněným č. 1, neboť již na základě trestního oznámení obsaženého ve spisovém materiálu existovalo důvodné podezření, že se na prověřované činnosti podílí oba tito obvinění.

29. Jde-li o obviněným č. 2 namítané řešení právních otázek znalcem, tak v tomto ohledu nelze podle státního zástupce rozsudkům soudů nižších stupňů ničeho vytknout, neboť není zřejmé, že by své právní závěry vystavěly na znaleckém posudku. Námitka spočívající v tvrzení, že znalec posuzoval některé předměty podle fotografií pak zjevně není námitkou podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť uvedený postup nezpůsobuje procesní nepoužitelnost znaleckých závěrů a je jen věcí nalézacího soudu, jak takto provedený důkaz vyhodnotí.

30. Pokud obviněný č. 2 namítá, že § 156 odst. 1 tr. zákoníku nelze na jednání obviněných popsané pod bodem I. aplikovat z důvodu, že J. P. mohl být chovatelem ve smyslu veterinárního zákona a v jeho případě nebyl naplněn znak organizované skupiny, pak k tomuto státní zástupce uvádí, že v tomto ohledu učinily odpovídající skutkové a právní závěry soudy obou nižších stupňů. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že maso bylo za úplatu dodáváno zcela mimo okruh obviněným blízkých osob, pročež nelze pravidla týkající se domácí porážky na daný případ vůbec použít. Pokud zároveň není věcně namítán zjevný rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, není úkolem dovolacího soudu, aby znovu tyto skutkové závěry přezkoumával a hodnotil. Obecně lze pouze dodat, že s ohledem na množství porážených prasat a způsob jejich přepravy se zjevně nemohl obviněný č. 2 domnívat, že byla nakoupena k legitimnímu zpracování a jedná se toliko o domácí porážky, a tedy musel být srozuměn, že maso bude distribuováno neoprávněně dalším vědomě angažovaným osobám. V důsledku toho byl obviněný nejméně srozuměn s nelegální činností organizované skupiny. Za tohoto stavu se tedy jedná o námitky zjevně neopodstatněné.

31. Státní zástupce tak v závěru svého vyjádření shrnul, že dovolání obou dovolatelů jsou zjevně neopodstatněná, pročež navrhl, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

32. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům obou obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.

III. Přípustnost dovolání

33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

34. Po prostudování obou podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

35. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

36. V souvislosti s obviněným J. P. uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že tento dovolací důvod je naplněn v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tak o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. řádu. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními principy (viz článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Účelem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je dosáhnout nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se ovšem úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, uveřejněné pod č. 23/2007 Sb. rozh. tr.). V každé konkrétní věci je proto třeba zkoumat, jak relevantně bylo postupem orgánů činných v trestním řízení do práv obviněného na jeho obhajobu zasaženo, jaký mělo případné pochybení vliv na průběh a zejména výsledek řízení, a to ve světle požadavků na zachování potřebných standardů spravedlivého procesu (přiměřeně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).

37. Oba obvinění pak ve svém podání odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

38. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

39. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

40. V souvislosti s obviněnými uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že oběma uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

41. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

42. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

43. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci

44. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných J. P. a M. S. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. P. obsahuje argumentaci podřaditelnou pod jím uplatněné dovolací důvody, jíž je navíc třeba shledat zčásti důvodnou, avšak z jeho obsahu je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení jmenovaného obviněného a otázka, která má být z podnětu jeho dovolání řešena, nemá po právní stránce zásadního významu. Naproti tomu obviněný M. S. ve svém dovolání vznesl mimo jiné námitky, jež jsou sice formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody či některý jiný ze zákonných dovolacích důvodů, nicméně tyto Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.

V.1 K dovolacím námitkám obviněného J. P.

45. Obviněný J. P. předně v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl procesní námitky stran jím tvrzené nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. V prvé řadě spatřuje porušení svého práva na obhajobu a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu v důsledku toho, že při jeho výslechu konaném dne 12. 1. 2017 v rámci přípravného řízení nebyla přítomna jeho tehdejší obhájkyně. Nejvyšší soud ovšem tyto námitky neshledal důvodnými.

46. V posuzované trestní věci je nutno shrnout to nejpodstatnější z obsahu procesního spisu. Vůči obviněnému č. 1 bylo trestní stíhání zahájeno pro skutek popsaný pod bodem I. usnesením policejního orgánu ze dne 10. 1. 2017, kteréžto si obviněný osobně převzal dne 11. 1. 2017 v 0:25 hodin, přičemž téhož dne mu byla po jeho zadržení ustanovena obhájkyní Mgr. Lucie Hanzelínová, jelikož na straně obviněného č. 1 byly dány důvody nutné obhajoby a jmenovaný obviněný si sám obhájce nezvolil. Obhájkyně obviněného č. 1 byla následně tentýž den podle úředního záznamu policejního orgánu č. j.

KRPL-45075-128/TČ-2016-180572 ze dne 12. 1. 2017 neúspěšně telefonicky kontaktována ze strany orgánů činných v trestním řízení za účelem jejího vyrozumění o zamýšleném konání výslechu obviněného P., následně jí byla zaslána SMS zpráva s touto informací a konečně byl o její informování stran zamýšleného konání výslechu obviněného dne 12. 1. 2017 požádán její manžel Mgr. Viktor Hanzelín, který jakožto advokát ze stejné advokátní kanceláře v dané věci působil jako obhájce spoluobviněného M. S.. Následujícího dne došlo k realizaci výslechu obviněného č. 1 za přítomnosti Mgr.

Richarda Polmy, Mgr. Viktora Hanzelína, Mgr. Oty Jankulíka a Mgr. Miloslava Juračky jakožto obhájců spoluobviněných, zatímco obhájkyně obviněného č. 1 se k předmětnému výslechu nedostavila (a nebyla při tomto úkonu zastoupena ani řádně zvoleným substitutem). Dovolatel č. 1 byl přitom před realizací svého výslechu ze strany policejního orgánu řádně poučen o svých právech a povinnostech, a to včetně práva požadovat přítomnost své obhájkyně v souladu s § 33 odst. 1 tr. řádu. Nejednalo se přitom v žádném případě pouze o formální poučení, kteréžto by obviněný č. 1 nemusel fakticky zaznamenat či by je mohl špatně pochopit, jelikož v rámci protokolu o provedení výslechu ze dne 12.

1. 2017 výslovně prohlásil, že si obhájce nezvolil a možná si jej zvolí sám, přičemž soudem mu sice byla ustanovena obhájkyně, avšak s touto dosud nehovořil. I přesto obviněný č. 1 do protokolu učinil výslovné rozhodnutí, že na přítomnosti své obhájkyně netrvá, a i za těchto podmínek chce vypovídat. Naopak nejsou zaznamenány žádné námitky obviněného č. 1, kterými by tento rozporoval způsob provedení předmětného výslechu ze dne 12. 1. 2017. Žádných námitek ohledně nepřítomnosti obhájkyně při výslechu ze dne 12.

1. 2017 či o nedostatečnosti jejího vyrozumění o provedení předmětného vyšetřovacího úkonu pak obviněný č. 1 neměl ani následně v rámci přípravného řízení ani při hlavním líčení v rámci řízení před nalézacím soudem. Obviněný č. 1 přitom za přítomnosti nově zvoleného obhájce JUDr. Filipa Šourka vypovídal rovněž dne 14. 2. 2017, kterak je zřejmé z protokolu o pokračování ve výslechu jeho osoby v procesním postavení obviněného. V rámci tohoto výslechu pak vypovídal opětovně a podrobněji než dne 12.

1.

2017 k jednání popsanému pod bodem I., přičemž se doznal k tomu, že prasata nakupoval na objednávku svých odběratelů a nakupoval zvířata nemocná či s defektem, že živočišné produkty (zejména maso) zpracovával bez jakékoli kontroly, nevystavoval k nim žádné řádné doklady a dodával je neoznačené. Obviněný č. 1 rovněž podrobně doznal dodávky živočišných produktů 13 dodavatelům a celkově vypověděl, že prodal maso asi 50 osobám. Obviněný č. 1 se tedy rozhodl kontinuálně o své trestné činnosti vypovídat, a to jak za nepřítomnosti své původní obhájkyně, tak i následně za přítomnosti jím zvoleného obhájce, přičemž svou obhajobu směřoval k tvrzení o zákonnosti svého jednání popsaného pod bodem I.

47. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že přítomnost obhájce je zásadně nutná v případě provádění těch procesních úkonů, jejichž výsledkem je konkrétní důkaz. Takovou povahu nepochybně má výslech obviněného, avšak je namístě zdůraznit, že v dané věci nedošlo k pochybení policejního orgánu, jelikož ze spisového materiálu nevyplývá, že by obhájce (resp. obhájkyně) obviněného č. 1 policejnímu orgánu podle § 165 odst. 3 tr. řádu oznámil, že se chce takovýchto úkonů účastnit, přičemž ani obviněný přítomnost obhájce nepožadoval, a naopak po předchozím řádném poučení výslovně souhlasil s realizací svého výslechu za jeho nepřítomnosti.

Nad rámec výše uvedeného přitom k tomuto Nejvyšší soud poznamenává, že ve smyslu § 165 tr. řádu není účast obhájce při vyšetřovacích úkonech povinná, nýbrž jde o právo obhajoby, které musí policejní orgán respektovat a zajistit jeho uplatnění. Z tohoto hlediska nelze považovat za jakékoli pochybení, pokud při realizaci prvního výslechu obviněného v přípravném řízení nebyla jeho řádně soudem ustanovená obhájkyně přítomna. Obviněný č. 1 tedy od počátku trestního stíhání na svých obhajovacích právech krácen nebyl a nedošlo tedy ani k naplnění dovolacího důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr.

řádu. K identickým závěrům dospěl ostatně již krajský soud v bodě 47. odůvodnění svého rozhodnutí, v němž mimo jiné správně uzavřel, že v případě obviněného č. 1 nedošlo ani k porušení práva na obhajobu s odkazem na analogické použití § 36b odst. 1, odst. 2 tr. řádu, neboť nepřítomnost ustanoveného obhájce, který byl o úkonu vyrozuměn, neúčastnil se jej, svoji nepřítomnost neomluvil a obviněný č. 1 jeho přítomnost výslovně nevyžadoval, nemůže být porušením tohoto práva. Vzdání se ustanoveného obhájce a souhlas s provedením vyšetřovacího úkonu bez účasti obhájce jsou zcela odlišné situace a na případ obviněného č. 1 tak nelze analogicky aplikovat § 36b odst. 1, odst. 2 tr.

řádu, k čemuž rovněž správně poukázal na skutečnost, že k identickému závěru dospěl již Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 905/2019.

48. Pokud pak obviněný č. 1 vznáší hypotetickou otázku ohledně toho, zda byla jeho obhájkyně o konání předmětného výslechu řádně vyrozuměna, když o tom není ve spise důkaz, nerozporuje tím nikterak žádný ze závěrů krajského soudu o opaku učiněný ve výše poukazovaném bodě odůvodnění jeho rozhodnutí a tuto námitku je tak na místě označit za irelevantní. Obviněný č. 1 se pouze opětovně snaží nastínit existenci možnosti, která však nemá oporu ve spisovém materiálu, z něhož naopak vyplývá, že jeho obhájkyně zůstala v dané věci pasivní navzdory skutečnosti, že byla (byť v poměrně krátkém časovém intervalu před konáním vyšetřovacího úkonu) o konání výslechu obviněného vyrozuměna přinejmenším prostřednictvím SMS zprávy, když daná forma komunikace byla zvolena orgány činnými v trestním řízení s ohledem na požadavek jejího rychlého obeznámení s termínem konání plánovaného úkonu, stejně jako prostřednictvím svého manžela, který byl zároveň advokátem ze stejné advokátní kanceláře a současně obhájcem další ze spoluobviněných osob.

Případná pasivita obhájce a nevyužité možnosti obhajoby přitom nezakládají ve všech případech povinnost orgánů činných v trestním řízení nahrazovat obhájcem (z hlediska zajištění jeho účasti) opomenuté úkony vlastní aktivitou (např. změnou termínu výslechu s ohledem na možnou pozdější aktivitu obhajoby). Ze zásady oficiality, zakotvené v ustanovení řádu, nelze vyvodit povinnost orgánů činných v trestním řízení kompenzovat při každé příležitosti pasivitu profesionálního obhájce a nahrazovat ji vlastní aktivitou ve prospěch obviněného.

Obhájkyně obviněného č. 1 přitom nepožádala o účast na vyšetřovacím úkonu podle § 165 odst. 3 tr. řádu, nepožádala ani o změnu termínu výslechu svého klienta, z jeho konání se neomluvila, ani žádnou jinou formou na vyrozumění o konání výslechu nereagovala, načež bylo její ustanovení obhájkyní obviněného dne 17. 1. 2017 zrušeno usnesením Okresního soudu v Liberci poté, co si obviněný č. 1 zvolil vlastního obhájce a soudu byla doložena jemu udělená plná moc.

49. Ačkoli je s ohledem na výše uvedené na místě konstatovat, že realizací výslechu obviněného J. P. dne 12. 1. 2017 za nepřítomnosti jemu soudem ustanovené obhájkyně nedošlo k porušení práva jmenovaného obviněného na obhajobu, které by mělo za následek nutnost vyřazení předmětné výpovědi z důkazní materie, částečně se Nejvyšší soud ztotožnil s námitkou obviněného č. 1, jíž tento brojil proti procesní použitelnosti předmětné výpovědi, a to ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. Tuto obviněný č. 1 odůvodnil nad rámec výše uvedeného rovněž tím, že předmětnou výpověď učinil ještě předtím, než bylo jeho trestní stíhání pro skutek popsaný pod bodem II.

zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 29. 6. 2027, přičemž takto formulovanou námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu je třeba předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci.

50. Dále je z pohledu Nejvyššího soudu namístě připomenout, že podle § 207 odst. 2 tr. řádu se protokol o dřívější výpovědi obviněného přečte jen tehdy, koná-li soud hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, dále tehdy, pokud obviněný využije svého zákonného práva podle § 33 odst. 1 tr. řádu a odepře vypovídat anebo objeví-li se podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a údaji jím uváděnými při hlavním líčení, to vše za předpokladu, že byl výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu.

Na eventuální rozpory je přitom třeba obviněného nejprve upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu. Smyslem tohoto ustanovení je zajištění práva obviněného na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na obhajobu. Pakliže trestní řád umožňuje provedení důkazu mimo hlavní líčení, musí být právo na obhajobu zajištěno ve stejné míře, v jaké je garantováno v rámci hlavního líčení. Protokolem o dřívější výpovědi obviněného se zde rozumí protokol o jeho výpovědi, kterou učinil v procesním postavení obviněného (§ 32 tr.

řádu), tedy mimo jiné i protokol o výpovědi učiněné v přípravném řízení před policejním orgánem (§ 164 odst. 1, odst. 3 tr. řádu). Dřívější výpověď obviněného, která má být k důkazu podle § 207 odst. 2 tr. řádu čtena, musí splňovat nezbytné předpoklady, kterými je zjištění, že dřívější výslech obviněného byl proveden jednak po sdělení obvinění, kterým je třeba rozumět usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. řádu), a jednak způsobem odpovídajícím trestnímu řádu. Musí jít tedy o výslech učiněný v procesním postavení obviněného a s dodržením všech práv obviněného podle ustanovení § 2 odst. 13 a 14, § 33, § 91 až 95, § 164 a 165 tr.

řádu, tedy zejména po náležitém poučení, při respektování zákazu donucení k výpovědi, dále s možností souvisle a podrobně se vyjádřit k obvinění a uvádět okolnosti a důkazy na svoji obhajobu, při respektování zákazu kladení otázek kapciózních a sugestivních s tím, že obhájce obviněného (pakliže v dané věci vystupuje na základě jeho zvolení či ustanovení) měl možnost se účastnit výslechu obviněného, jestliže oznámil, že tak chce učinit, atd.

51. Podle § 160 odst. 2 tr. řádu se obviněnému sděluje obvinění doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání, které je třeba učinit nejpozději na počátku jeho prvního výslechu v dané věci v postavení obviněného. Uvedené přitom platí vždy jednotlivě ke každému oddělitelnému skutku, ke kterému má být obviněný vyslýchán a v němž je spatřováno naplnění znaků skutkové podstaty některého z trestných činů. Z toho vyplývá, že vyjadřuje-li se obviněný v přípravném řízení ke skutečnostem, jež zakládají podezření na spáchání dalšího trestného činu, pro který obviněný nebyl dosud obviněn, nemůže být jeho výpověď k těmto skutečnostem považována za výpověď učiněnou v postavení obviněného.

Takovýto ryze formalistický postup by představoval nepřípustné omezení práva obviněného na obhajobu a mohl by představovat mimo jiné i porušení zákazu sebeobviňování, a to zvláště v případech, kdy obviněný v přípravném řízení nemá a nemusí mít obhájce. Z tohoto důvodu může být sdělení obviněného učiněné v přípravném řízení ke skutku, pro který mu dosud nebylo sděleno obvinění (resp. ve vztahu k němuž dosud nebylo řádně zahájeno trestní stíhání), z pohledu trestním řádem vyžadovaných kautel považováno toliko za podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 až 10 tr.

řádu, jehož smyslem a účelem je pouze prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, avšak nemá samo o sobě povahu důkazního prostředku v trestním řízení. Uvedené podmínky přitom nevyplývají jen z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. III. ÚS 376/01, N 174/24 SbNU 291), ale též z ustanovení § 158 odst. 6 tr. řádu, z nějž se podává mimo jiné to, že je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.

52. Jde-li o dovolatelem č. 1 zpochybňované předpoklady pro přečtení protokolu o jeho výslechu ze dne 12. 1. 2017, pak je třeba uvést následující zjištění vyplývající z předloženého spisového materiálu. Trestní stíhání obviněného č. 1 pro skutek popsaný pod bodem I. bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 10. 1. 2017 poté, co byla téhož dne v místě jeho bydliště na adrese XY č. p. XY realizována domovní prohlídka. Předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání si obviněný č. 1 převzal v 0:25 hodin dne 11. 1. 2027, načež byl dne 12. 1. 2017 realizován jeho první výslech, v němž bylo pokračováno dne 14. 12. 2017. V rámci prvního z výslechů přitom jmenovaný obviněný vypovídal zejména k jednání popsanému pod bodem I., avšak nadto ve vztahu k výsledkům domovní prohlídky provedené dne 10. 1. 2017 uvedl, že o marihuaně ve svém bydlišti věděl a manipuloval s ní. Dne 14. 12. 2017 se pak již nikterak relevantně k nálezu marihuany nevyjádřil. Trestní stíhání obviněného P. bylo následně rozšířeno usnesením policejního orgánu ze dne 29. 6. 2017 o skutek popsaný pod bodem II. Obviněný č. 1 byl posléze ke skutku popsanému pod bodem II. poprvé vyslechnut dne 23. 8. 2017, přičemž z protokolu o tomto úkonu je zřejmé, že jmenovaný obviněný již při tomto výslechu odmítl vypovídat z důvodu podle § 33 odst. 1 tr. řádu, jelikož by si svojí výpovědí podle svého vyjádření mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání.

53. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 2 T 183/2018, jakož i obsahu předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že v rámci hlavního líčení byly mimo jiné čteny protokoly o výpovědích obviněného J. P. z přípravného řízení, a to poté, co tento obviněný odmítl v hlavním líčení vypovídat, když tak bylo podle soudu prvního stupně činěno v souladu se zákonnými důvody pro čtení dřívějších výpovědí uvedenými v § 207 odst. 2 tr. řádu. Stran skutku popsaného pod bodem II. pak byla hodnocena výše shrnutá výpověď obviněného č. 1 ze dne 12. 1. 2017, přičemž kromě této byl obviněný č. 1 podle nalézacího soudu usvědčen též na základě výsledků domovní prohlídky, jakož i odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie a chemie. Rovněž z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 55 To 53/2022, se podává, že odvolací soud shledal, a to v návaznosti na odvolání obviněného směřované do výroku o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně, že nalézací soud měl dostatek podkladů pro skutkové závěry vtělené do bodu II. svého rozhodnutí, a to i s ohledem na jeho výpověď učiněnou dne 12. 1. 2017 v přípravném řízení.

54. Po prostudování předmětného spisového materiálu tedy Nejvyšší soud v souladu s výše uvedenými teoretickými východisky dospěl k závěru, že námitky obviněného č. 1 jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídají, jelikož obviněný č. 1 tyto opírá o tvrzení, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na nepoužitelných důkazech. Dovolatel J. P. byl ke skutku popsanému pod bodem II. v rámci přípravného řízení vyslechnut v postavení obviněného pouze dne 23. 8. 2017, přičemž v souladu se svým právem odmítl vypovídat. Pokud tedy v rámci hlavního líčení konaného dne 22. 10. 2021 nalézací soud přistoupil za užití § 207 odst. 2 tr. řádu ke čtení jeho výpovědi ze dne 12. 1. 2017 z přípravného řízení a z této následně vycházel při formulaci skutkových zjištění vtělených do popisu jednání uvedeného pod bodem II., vycházel tento soud zčásti z procesně nepoužitelných důkazů, pročež jím provedené dokazování zatížil pochybením, které představuje zásah do práva obviněného na obhajobu.

55. Nad rámec shora uvedeného ovšem Nejvyšší soud předesílá, že i přes zjištění, že důkaz v podobě výpovědi obviněného P. z přípravného řízení ze dne 12. 1. 2017 byl nalézacím soudem v hlavním líčení proveden postupem, který je namístě označit za rozporný s trestním řádem, jedná se o závěr stran nepoužitelnosti toliko tohoto konkrétního důkazu ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. Je-li však pachatelova (tj. v tomto případě obviněného č. 1) vina jednáním popsaným pod tímto bodem spolehlivě prokázána též jinými procesně použitelnými důkazy, nic nebrání tomu, opřít odsuzující rozsudek o tyto jiné důkazy. Obviněný č. 1 přitom ke skutečnosti, že se v jím obývané nemovitosti, nad níž vykonával kontrolu, nacházela marihuanu v řízení před soudy nižších stupňů ničeho nevypověděl a v rámci své obhajoby se omezil toliko na popření vlastnictví marihuany a návrh na výslech osob, které podle jeho tvrzení měly v rozhodné době rovněž do předmětné nemovitosti přístup. Ve svém dovolání pak nadto namítl, že nebylo prokázáno, že by byl uživatelem drog, pročež nemohl marihuanu držet pro svoji potřebu a důvod držení marihuany nebyl vyjádřen ve skutkové větě.

56. Soudy nižších stupňů přitom při konstruování skutkového děje stran jednání popsaného pod tímto bodem důvodně vycházely z protokolu o domovní prohlídce ze dne 10. 1. 2017, jakož i z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, přičemž předmětné důkazy obviněného č. 1 z trestné činnosti popsané pod bodem II. jednoznačně usvědčují, a to i po vyloučení procesně nepoužitelné výpovědi jeho osoby učiněné v přípravném řízení dne 12. 1. 2017 z důkazní materie. Při domovní prohlídce realizované dne 10. 1. 2017 v místě bydliště obviněného č. 1 byla totiž v transparentním sáčku s nápisem IKEA a ve dvou uzavíracích sklenicích nalezena marihuana o celkové hmotnosti 184,52 gramů, a to v prostorách tzv. bourárny (tedy v prostorách, které využíval obviněný č. 1 k páchání trestné činnosti popsané pod bodem I.), nad níž měl v rozhodné době hlavní kontrolu, přijímal zde své zákazníky za účelem předání živočišných produktů, měl zde uloženy nástroje ke zpracování živočišných produktů a intenzivně ji k této činnosti za účelem své faktické obživy užíval. Aniž by pak byla jakkoli sofistikovaně ukryta, nacházela se předmětná droga v této místnosti konkrétně v kredenci, v němž měl obviněný č. 1 rovněž uloženy své četné písemnosti. Za této situace se jeví jakožto vyloučené, že by se marihuana nacházela na tomto místě bez vědomí obviněného č. 1 a umístila ji zde třetí osoba. I při vyloučení části usvědčujících důkazů z důkazní materie (konkrétně výpovědi obviněného č. 1 ze dne 12. 1. 2017) tedy Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav byl v dané věci odvolacím soudem zjištěn dostatečně, a to navzdory tomu, že se nalézací soud dopustil pochybení při dokazování ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II., když postupem podle § 207 odst. 2 tr. řádu četl ve vztahu k tomuto skutku procesně nepoužitelnou výpověď obviněného č. 1 z přípravného řízení ze dne 12. 1. 2017.

57. Za irelevantní je pak na místě označit obviněným č. 1 vznesené obecné dovolací námitky stran neprokázání účelu držby drog, a to zejména toho, zda byl jejich uživatelem. Otázka toho, zda obviněný č. 1 zamýšlel drogu sám užít, není z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný č. 1 pod bodem II. uznán vinným, nikterak rozhodná, jelikož s ohledem na znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 284 tr. zákoníku není nikterak určující, zda obviněný držící vědomě drogu činil takto s úmyslem ji sám užít, či zda ji držel bez jakéhokoli konkrétního úmyslu, tedy aniž by se dosud rozhodl, jak s ní dále naloží. Za rozhodnou je naopak na místě označit skutečnost, že soudy nižších stupňů správně s ohledem na výsledky dokazování nepovažovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo za prokázané to, že obviněný č. 1 držel marihuanu např. za účelem jejího prodeje či obecně pro třetí osobu (osoby).

58. V dané věci tak podle zjištění Nejvyššího soudu není prostor pro aplikaci pravidla in dubio pro reo ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. jako celku, jelikož nejsou přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného č. 1 stran tohoto jednání. Souhrn dostatečně kvalitních a procesně použitelných důkazů tvoří logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti vážící se ke skutku popsanému pod bodem II. a usvědčují z jeho spáchání obviněného č. 1. V dané věci lze tedy bez jakýchkoli pochybností učinit závěr o vině obviněného P. na základě výše citovaných, procesně použitelných důkazů, které navzájem tvoří ucelený řetězec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou v souladu, tzn. že tvoří vzájemně souladné, související závěry o vině jeho osoby, čímž je současně vyloučen závěr jiný.

59. V obecné rovině platí, že podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu Nejvyšší soud odmítne dovolání obviněného, pokud jsou kumulativně naplněny dvě zákonné podmínky, a to že projednání dovolání nemá potenciál zásadně ovlivnit postavení obviněného a zároveň otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť byla již judikaturou přesvědčivě vyřešena. To konkrétně znamená, že v případě, kdy by Nejvyšší soud plně vyhověl podanému dovolání, by ani tato okolnost nevedla k výsledku, který by zásadním způsobem ovlivnil postavení obviněného (ať již v jeho prospěch či neprospěch). Zároveň platí, že vznesená námitka stran posuzované otázky nepůsobí v aplikační praxi žádné potíže, neboť již byla konstantní judikaturou jednoznačně vyřešena (v tomto případě se tak stalo již rozhodnutím zejména Ústavního soudu, na nějž je v předchozích částech tohoto usnesení přímo odkazováno).

60. V projednávaném případě dovolatel J. P. sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opodstatněně, nicméně Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že zjištěnou vadu napadeného rozhodnutí (respektive jemu předcházejícího trestního řízení) není třeba napravovat kasačním rozhodnutím nebo vlastním rozhodnutím dovolacího soudu.

61. Pokud se jedná o výtky obviněného č. 1 směřující proti úplnosti provedeného dokazování ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II., pak tyto lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně je dovolací soud neshledal důvodnými. Posuzovaná trestní věc nemůže být stižena vadou opomenutých důkazů, když nalézací soud veškeré obhajobou navrhované důkazy nepominul, formálně o nich rozhodl a v bodě 276. odůvodnění svého rozhodnutí také vysvětlil, proč návrh na provedení listinných důkazů, na jejichž základě měly být identifikovány všechny osoby, které měly teoreticky přístup do nemovitosti, v níž byla marihuana nalezena, pro nadbytečnost zamítl.

To přitom obviněný č. 1 ani nerozporuje, když ve svém dovolání vyjádřil pouze svoji nespokojenost s tím, jakým způsobem se s jeho odvolací námitkou stran neúplnosti dokazování vypořádal soud druhého stupně, jenž se ztotožnil se závěry soudu nalézacího a s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uzavřel, že všechny dosud provedené důkazy a jejich hodnocení vinu obviněného P. prokazují. Taktéž dovolací soud shledal argumentaci okresního soudu jako logickou a přesvědčivou, a to i při zohlednění nutnosti vyloučit shora označený procesně nepoužitelný důkaz v podobě čtení výpovědi obviněného č. 1 z přípravného řízení ze dne 12.

1. 2017. Lze tak mít jednoznačně za to, že nalézací soud plně dostál své povinnosti a své zamítavé rozhodnutí o návrhu obviněného na doplnění dokazování řádně a dostatečně zdůvodnil. Za této situace pak bylo shledáno jako vyhovující zákonným požadavkům, pokud odvolací soud na tyto závěry poukázal a konstatoval, že se s těmito v plné míře ztotožnil, pročež nelze hovořit o opomenutí důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

62. Naopak námitky směřující vůči procesu dokazování stran jednání popsaného pod bodem I., jež obviněný č. 1 odůvodnil svým tvrzením o vadnosti znaleckého posudku vypracovaného MVDr. Pavlem Moravcem, Nejvyšší soud shledal zcela irelevantními a neodpovídajícími žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, jelikož představují prostý nesouhlas dovolatele se způsobem, jakým byl tento důkaz hodnocen soudy nižších stupňů. Obviněný č. 1 přitom těmito námitkami ve svém dovolání zopakoval svoji argumentaci vznesenou již před odvolacím soudem, se kterou se soud druhého stupně náležitě vypořádal a své závěry řádně a pečlivě odůvodnil v bodě 64.

odůvodnění svého rozsudku, přičemž na tyto závěry lze beze zbytku odkázat. Nad rámec toho Nejvyšší soud konstatuje, že znalec přibraný policejním orgánem v přípravném řízení měl pro vypracování znaleckého posudku dostatečné množství podkladů, včetně výsledků z laboratorních vyšetření vypracovaných Státním veterinárním ústavem, přičemž sám náležitě osvětlil použití jednotlivých odborných metod, zodpověděl otázky položené mu v hlavním líčení, načež soudy nižších stupňů neshledaly mezi jeho závěry a skutkovými zjištěními žádné rozpory či pochybnosti.

Jím vypracovaný znalecký posudek řádně hodnotily, a proto jim nelze ničeho vytýkat. Konečně sama obhajoba měla možnost klást znalci v hlavním líčení otázky a této možnosti také využila, když znalec svými odpověďmi částečně reagoval i na nyní opakovaně předložené výtky, a to v hlavním líčení konaném dne 28. 8. 2020.

63. Obviněný č. 1 se přitom navzdory této skutečnosti ve svém dovolání nikterak nezaměřil na věcnou správnost znaleckého posudku, nýbrž pouze zcela obecně namítá, že znalec nemohl mít dostatek podkladů, pokud sám nenavštívil trestnou činností dotčené objekty a neměl fyzicky k dispozici předměty, k nimž se vyjadřoval, a nadto jako znalec činil na základě vadně formulovaných otázek právní závěry, když se konkrétně vyjadřoval k rozdílům mezi domácí porážkou v rámci vlastního hospodářství chovatele a činností potravinářského podniku.

Skutečnost, že znalec vycházel z komplexního zadokumentování místa porážek bez toho, aniž by je sám navštívil, ovšem apriori nemůže vyloučit správnost jeho závěrů. Znalec vycházel z množiny dostupných podkladů, které v něm (ani na straně soudu prvního stupně) nevyvolávaly jakékoli pochybnosti o tom, že jsou relevantním zachycením stavu movitých i nemovitých věcí užívaných k páchání trestné činnosti. Skutečnost, že závěry znalce nekorespondují s představami obviněného č. 1, které nadto nebyly obviněným formulovány v rámci konkrétních tvrzení, pak ovšem odbornost a správnost jeho závěrů nikterak nesnižuje.

Argumentace obviněného č. 1 tak nedoznala ani podoby jakékoli relevantní, byť i jen obecné, polemiky s odbornými závěry znalce a jako taková je mimo meritorní dovolací přezkum. Není přitom jakkoli zjevné, že by otázky položené znalci byly formulovány nepřípustným způsobem a ačkoli znalec hodnotil vhodnost postupů obviněných a podmínek při zabíjení zvířat a jejich zpracování ve světle zákonných požadavků, součástí jeho znaleckého posudku není žádné právní hodnocení, které by kterýkoliv ze soudů nižších stupňů jakkoli doslovně převzal, či by na něj, byť i jen, poukázal.

Přitom ani v tomto ohledu obviněný č. 1 své námitky nikterak blíže nekonkretizuje a jeho argumentace zůstává obecná a povrchní, ačkoli ze spisového materiálu je zjevné, že vlastním hodnocením charakteru činnosti obviněných, resp. jejich faktickým postavením jakožto provozovatelů potravinářského podniku, se velice podrobně zabýval zejména soud prvního stupně (a to v bodech 277. až 312. odůvodnění svého rozsudku), přičemž s jeho závěry se ztotožnil rovněž odvolací soud, kterak je patrné z bodu 72.

odůvodnění jeho rozhodnutí.

64. Další námitky obviněného č. 1, jimiž tento ve vztahu ke jednání popsanému pod bodem I. namítá procesní nepoužitelnost důkazu, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, sice pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit lze, nicméně se v daném případě jedná o námitky neopodstatněné. Obviněný č. 1 konkrétně namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ve smyslu § 88 tr. řádu. Zejména není předmětný příkaz řádně odůvodněn ve smyslu § 88 odst. 2 tr. řádu, jelikož není dostatečně odůvodněn účel jeho vydání konkrétními skutkovými okolnostmi, jakož i skutečnost, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Obviněný č. 1 je tedy přesvědčen, že v důsledku těchto pochybení výstupy z těchto odposlechů a záznamů o telekomunikačním provozu nemohou být použity jako zákonné důkazní prostředky. Nejvyšší soud proto posuzoval okolnosti, za nichž došlo k nařízení rozporovaného odposlechu a záznamu o telekomunikačním provozu, přičemž námitkám obviněného č. 1 o nezákonnosti, a tudíž nepoužitelnosti takto opatřeného důkazu, nepřisvědčil.

65. Obecně je třeba uvést, že možnost provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trestním řízení je upravena ustanovením § 88 tr. řádu. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu (elektronická komunikace) představuje zajišťovací institut, jenž za podmínek vymezených v § 88 tr. řádu představuje dovolený zásah do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, které je zaručeno čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu přitom nelze ohledně všech trestných činů, nýbrž podle § 88 odst. 1 tr. řádu lze tento nařídit pouze pro určité kategorie trestných činů, výslovně v tomto ustanovení specifikované, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení (takový důvodný předpoklad je možno vyvodit např. z povahy trestné činnosti, která vyžaduje častou komunikaci pachatele nebo ze samotného faktu, že podezřelý velmi často komunikuje s dalšími podezřelými osobami), a současně nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené (a to zpravidla pokud není možné předpokládat, že k usvědčení pachatelů postačují „běžné“ důkazní prostředky, jelikož jejich provádění by mohlo vést k vyzrazení, a tedy i zmaření probíhajícího prověřování). Tyto předpoklady musí být vždy splněny kumulativně.

66. Podle § 88 odst. 2 tr. řádu nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, když příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.

67. Pro úplnost je třeba uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ trestní řád vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v jeho § 2 odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.

68. Z vlastního příkazu Okresního soudu v Liberci k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 9. 9. 2016, sp. zn. V 256/2016, 0 Nt 15128/2016, vyplývá, že byl povolen ve věci, ve které bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když soudce Okresního soudu v Liberci rozhodl o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k telefonním číslům obviněných J. P. a M. S. (tehdy podezřelých), a to na dobu čtyř měsíců od 12. 9. 2016 do 12. 1. 2017.

69. Z pohledu použité argumentace obviněného č. 1 je k požadavkům na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, potažmo k hodnocení zákonnosti těchto úkonů a důkazů získaných na jejich základě, nezbytné alespoň v obecné rovině připomenout některá související doktrinální východiska. Z těchto se podává, že kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu.

Zásada volného hodnocení důkazů totiž orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně – materiálně. Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, ale pro jejich nesplnění zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost, neúčinnost apod. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné.

Je tak tomu v případě získání důkazu nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení (§ 89 odst. 3 tr. řádu) nebo v případě nesplnění kogentních procesních podmínek, za kterých má být důkaz proveden. Naznačená východiska pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu znamenají, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v § 88 odst. 1, odst. 2 tr.

řádu, nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání [srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 804, 877, 878, 1196].

70. Vzhledem ke shora naznačeným východiskům je třeba předně zdůraznit, že soudce Okresního soudu v Liberci v předmětném příkazu ze dne 9. 9. 2016, sp. zn. V 256/2016, 0 Nt 15128/2016, zcela zřejmě dospěl k závěru, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, ačkoli tuto skutečnost výslovně v příkazu uvedl. Současně je v příkazu konstatováno, že policejní orgán prováděl prověřování podezření ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku, kterého se již od roku 2008 měli dopouštět ve vzájemné shodě a po předchozí dohodě obvinění P. a S. tím, že obviněný č. 1 prováděl nákup, porážku a následný prodej závadového masa z nemocných a veterinárně nezkontrolovaných zvířat, zatímco obviněný č. 2 mu zajišťoval porážku a bourání masa, a dále mu nezjištěná osoba zajišťovala střežení prostor, v nichž dochází k páchání trestné činnosti. Na základě informací od Státní veterinární správy přitom byly potvrzeny nákupy nejméně 46 prasat obviněným č. 1 ve více než 23 případech s vystavením faktur na fiktivní osoby.

Ze zajištěných údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 1 tr. řádu bylo zjištěno, že oba obvinění velice intenzivně komunikovali prostřednictvím mobilních telefonů, přičemž obviněný č. 1 komunikoval opakovaně s provozovateli chovatelských a zemědělských podniků, řeznictví, restaurací a s dalšími osobami zabývajícími se zpracováním masa. Současně je v příkazu odůvodněna souvislost telefonních čísel užívaných v předmětné době obviněným č. 1 a obviněným č. 2 s šetřenou trestnou činností, jakožto i skutečnost, že prvotní indicie policejních orgánů, že by prostřednictvím telefonické komunikace mohlo docházet k realizaci šetřené trestné činnosti, jsou reálné.

Předmětný příkaz obsahuje i uvedení doby povolení odposlechu a účelu, kterým bylo především získání důkazů o trestné činnosti podezřelých, ztotožnění případných spolupachatelů i případných odběratelů, přičemž tato zjištění byla nezbytným předpokladem pro další řízení ve věci. Soudce příslušného soudu rovněž uvedl, že existuje podezření, že se jedná o organizovanou trestnou činnost širší skupiny osob, přičemž se jedná o závažnou trestnou činnost s vysokou latencí, kterou se podezřelým daří utajovat již od roku 2008, pročež je potřeba postupovat s maximální obezřetností.

Zákonné možnosti odhalení tohoto typu trestné činnosti tak byly značně omezené a využití jiných postupů by s vysokou mírou pravděpodobnosti vedlo k odhalení podstaty šetření policejního orgánu a zmaření smyslu prověřování. Jinak řečeno, soudce okresního soudu, byť implicitně, odůvodnil, nejen proč vzhledem k charakteru trestné činnosti nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, ale také proč se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon. V tomto směru je zároveň třeba zmínit, že na odůvodnění příkazu nelze klást takové obsahové požadavky jako na rozhodnutí meritorní, když na podkladě těchto příkazů teprve mají být zajišťovány důkazy a skutečnosti potřebné k objasnění věci.

71. Nejvyšší soud především považuje za vhodné a žádoucí z pohledu námitek obviněného č. 1 zmínit, že příkaz nelze co do jeho odůvodnění posuzovat izolovaně (viz přiměřeně nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13), nýbrž v kontextu návrhu na jeho vydání, jakož i dalšího, v době vydání existujícího spisového materiálu. Zejména nelze oddělovat návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu od vlastního příkazu, naopak tyto je třeba z pohledu dodržení předpokladu pro vydání příkazu posuzovat komplexně.

V tomto směru je třeba uvést, že skutečně vzhledem k charakteru trestné činnosti bylo nezbytné především ustanovit všechny osoby, které se na páchání trestné činnosti mohly podílet, včetně vazeb mezi nimi, přičemž je reálný předpoklad, že tyto osoby by při realizaci trestné činnosti mezi sebou komunikovaly, a to především telefonicky. Proto lze uzavřít, že závěr soudce spočívající v tom, že sledovaného účelu v daném okamžiku řízení nelze dosáhnout jinak, je správný a má oporu ve skutečnostech, které byly známy v době vydání tohoto příkazu.

Na uvedeném ničeho nemění námitka obviněného č. 1, podle kterého mohly orgány činné v trestním řízení užít jiných prostředků, jelikož tuto možnost soudce před vydáním příkazu k odposlechu zvážil, když dospěl k závěru, že jiný postup by buď nevedl k rozkrytí struktury organizované skupiny, zjištění rozsahu trestné činnosti a zmapování odběratelsko- dodavatelských vztahů, nebo by vedl k upozornění obviněných (v té době podezřelých) na skutečnost, že je jejich trestná činnost prověřována. Identické lze pak konstatovat i ve vztahu k možnosti zásahu Státní veterinární správy, který by sice mohl vést k okamžitému ukončení trestné činnosti obviněných a tím k zamezení dalšího ohrožování trestním zákonem chráněných zájmů, ale zároveň by podstatně ztížil možnost potrestání pachatelů, a tedy efektivnější ochranu veřejných zájmů zejména do budoucna prostřednictvím preventivní, represivní a výchovné funkce trestu.

72. Předmětným příkazem byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na dobu čtyř měsíců. Ačkoli lze připustit, že předmětný příkaz neobsahuje žádné bližší úvahy ohledně délky trvání nařízených odposlechů, je možno uzavřít, že faktická délka povoleného odposlechu podle Nejvyššího soudu odpovídá závažnosti a charakteru projednávané trestné činnosti, když její objasnění z toho pohledu, kdo se na páchání trestné činnosti podílí a jakou měrou, popř. jaká je úloha jednotlivých osob a jejich postavení v ní, nepochybně předpokládá delší dobu operativního šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak aby mohlo být rozhodnuto o sdělení obvinění (resp. zahájení trestního stíhání) podle § 160 odst. 1 tr.

řádu vůči konkrétním osobám. Zde je třeba zdůraznit, že poznatky získané odposlechy nepochybně podstatným způsobem přispěly k formulování skutku, pro který bylo vedeno trestní řízení (jakož i následné trestní stíhání), včetně jeho právní kvalifikace. Samotná délka povoleného odposlechu se právě z tohoto pohledu jeví zcela odpovídající. Soudce rozhodující o vydání příkazu si rovněž byl vědom citelnosti zásahu do soukromí odposlouchávaných osob a z tohoto pohledu požadavku na dodržení zásady přiměřenosti (§ 2 odst. 4 tr.

řádu). Jak již bylo naznačeno výše, skutečnost, že soudce v dotčeném příkazu dobu povoleného odposlechu nikterak blíže nezdůvodnil, nepochybně představuje vadu tohoto příkazu. Nicméně je třeba poznamenat, že tento formální nedostatek nezaložil jeho nezákonnost, jelikož důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na konkrétní dobu byly v každém případě „materiálně“ seznatelné z konkrétních skutkových okolností, které byly rozvedeny v odůvodnění návrhu na vydání příkazu, jakož i ve vlastním příkazu soudu.

Jinak vyjádřeno, skutečnost, že soudce výslovně neodůvodnil v příkazu dobu trvání odposlechu představuje [se zřetelem k požadavku formálně-materiálního posuzovaní zákonnosti (opatřování) důkazů] „pouze“ formální nedostatek příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nezpůsobuje tak jeho nezákonnost (srov. též shora citované usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017).

73. Nadto je třeba se zřetelem k obsahu spisového materiálu a po provedení testu účinnosti trojí kontroly konstatovat, že policejní orgán před vlastním podáním návrhu prokazatelně prověřil validitu získaných informací a provedl nezbytné operativní šetření ohledně podezření ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnými J. P. a M. S. (viz zejména sdělení Státní veterinární správy o tom, že obviněný č. 1 nakoupil od počátku roku 2015 více než 46 kusů prasat na faktury s fiktivními jmény, tzn. množství masa neúměrně vysoké k možné vlastní spotřebě) a za účelem prověření byl nejprve vydán příkaz k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 1 tr.

řádu, který představuje méně závažný zásah do ústavních práv podezřelých osob, jakož i širšího okruhu osob, s nimiž tito komunikovali. Následně byly skutkové okolnosti zjištěné operativním šetřením a úkony trestního řízení vyjádřeny v podnětu policejního orgánu, návrhu státní zástupkyně i soudním příkazu na povolení odposlechu. V době povolování odposlechu tedy existovalo důvodné podezření, že dochází k páchání trestné činnosti, ohledně které je možno odposlech povolit, a jaké osoby jsou z jejího páchání v daném stadiu řízení podezřelé.

Vlastnímu vydání příkazu tak předcházel důvodný poznatek policejního orgánu o spáchání trestného činu, takže vydáním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly teprve získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila nějakého protiprávního činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1217/2016).