20 Cdo 3218/2024-304
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné G. P. Investments a. s., se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Ostrovského 253/3, identifikační číslo osoby 28507461, zastoupené Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Wittgensteinova 1217/2b, proti povinné P. H., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 5 757 749,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 207 EXE 6129/2023, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2024, č. j. 17 Co 118, 119/2024-181, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2024, sp. zn. 17 Co 118, 119/2024-181, se v části výroku I, jímž krajský soud změnil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 207 EXE 6129/2023-100, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud Praha - západ (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 207 EXE 6129/2023-100, zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Martinou Havlovou, Exekutorský úřad Praha - západ (dále „exekutorka“) pro pohledávku oprávněné ve výši 5 757 749,14 Kč se smluvními úroky v sazbě 8,5 % ročně jdoucí z této pohledávky od 1. 2. 2023 do zaplacení a s úroky z prodlení v sazbě 15 % ročně jdoucí z této pohledávky od 1. 2. 2023 do zaplacení podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 25. 1. 2022 notářem v Praze Mgr. Petrem Oulíkem pod sp. zn. NZ 106/2022 (dále „exekuční titul“ či „notářský zápis“); soud prvního stupně současně rozhodl o nákladech řízení a usnesením ze dne 21. 12. 2023, č. j. 207 EXE 6129/2023-107, rozhodl o nákladech exekutorky.
2/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. 17 Co 118, 119/2024-181, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2023, č. j. 207 EXE 6129/2023-100, změnil tak, že návrh povinné na zastavení exekuce v rozsahu pohledávky 5 757 749,14 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této pohledávky od 1. 2. 2023 do zaplacení, nákladů oprávněné a nákladů exekutorky zamítl, „jinak“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil „v tom, že se exekuce (…) zastavuje v rozsahu smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 5 757 749,14 Kč ode dne 1. 2. 2023 do zaplacení a že se exekuce zastavuje co do způsobu jejího provádění prodejem nemovitých věcí na základě exekučního příkazu ze dne 7. 8. 2023, č. j. 183 EX 1171/23-28“ (výrok I). Zároveň odvolací soud změnil usnesení soudu prvního
stupně ze dne 21. 12. 2023, č. j. 207 EXE 6129/2023-107, tak, že se o náhradě nákladů exekuce nerozhoduje (výrok II). 3/ Odvolací soud předně konstatoval, že notářský zápis coby exekuční titul (§ 40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) musí splňovat krom obecných náležitostí podle § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), speciální náležitosti stanovené v ustanovení § 71a nebo § 71b notářského řádu.
Námitky povinné, jimiž odůvodňovala nepřípustnost vedení posuzované exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), se mj. týkaly formální vykonatelnosti notářského zápisu, a to vymezení osoby oprávněné a osoby povinné, skutečností, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmětu plnění a svolení povinné k vykonatelnosti notářského zápisu. Odvolací soud k tomu provedl dokazování se závěrem, že exekuční titul „byl sjednán za původního věřitele k tomu oprávněnými osobami“ a „žádná ze shora vymezených náležitostí tohoto typu notářského zápisu v něm neabsentuje“.
Právním důvodem pohledávky byl závazek z poskytnutého spotřebitelského úvěru na bydlení ve výši 5,3 mil. Kč Smlouva o úvěru (uzavřená mezi NEY spořitelním družstvem jako věřitelem a manžely H. jako dlužníky dne 25. 1. 2022 pod č. 1626100040 - dále též „smlouva o úvěru“), z níž notářský zápis vychází, spadá oproti smlouvě o zápůjčce mezi konsenzuální kontrakty vznikající již jejím uzavřením, takže k dovršení kontraktačního procesu není nezbytné poskytnutí vlastního peněžitého plnění (čerpání úvěru bylo v dané věci potvrzením dlužníků ke dni 31.
1. 2022 řádně prokázáno). 4/ Odvolací soud dále odmítl námitky povinné ohledně neurčitosti a nesrozumitelnosti vymáhané povinnosti, je-li zřejmý předmět vymahatelného plnění jako „kapitalizovaná jistina úvěru“ ve výši 5 300 000 Kč navýšená o kapitalizované úroky (čl. 2, bod 2.1. notářského zápisu), „přičemž mechanismus jejich kapitalizace a přičtení k aktuální výši nesplacené jistiny“ notářský zápis stanovil v čl. 2, bodu 2.2. Rovněž sazba úroku z prodlení (čl. 2, bod 2.3.) odpovídá judikaturním požadavkům.
5/ K povinnou namítanému nesouladu mezi dobou plnění (okamžikem vykonatelnosti) podle notářského zápisu ve vztahu k jistině a její splatností plynoucí ze smlouvy o úvěru odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že nepostupoval v souladu s výkladovými pravidly § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“). Odvolací soud proto vyslechl svědkyně J. K. a K. F. k „ustálené praxi věřitele v kontextu konkrétního znění dané smlouvy“ se závěrem, že byl „patrný úmysl věřitele sjednat předmětný úvěr se splatností k 31.
1. 2023, tj. na dobu dvanácti celých měsíců“; to potvrdil rovněž spoludlužník ze smlouvy a bývalý manžel povinné P. H.
Exekuční titul tedy ve sjednané době plnění koresponduje splatnosti podle hmotněprávního závazku, k čemuž odvolací soud připomněl, že rozhodující pro zahájení exekuce je faktická vykonatelnost vymáhané pohledávky, která byla v posuzovaném případě splněna (se zřetelem ke dni zahájení exekuce 21. 7. 2023). 6/ V notářském zápisu svolili společní dlužníci pouze k vykonatelnosti kapitalizované jistiny (hlavní pohledávky zahrnující původně poskytnutou jistinu zvyšující se jednou měsíčně „o zkapitalizované úroky“) a úroku z prodlení, nikoli k vykonatelnosti „smluvního úroku jako nabíhajícího příslušenství hlavní pohledávky“.
Dohoda o automatickém přičítání měsíčně kapitalizovaných úroků neodpovídá ani hmotněprávnímu závazku ze smlouvy o úvěru. 7/ Odvolací soud se zabýval ujednáním smlouvy o úvěru ohledně prioritního splacení poskytnutých finančních prostředků z výtěžku prodeje zastavených nemovitých věcí (odstavec 34 až 36 odůvodnění napadeného usnesení), jakož i přiměřeností zajištění poskytnutého úvěru (zde nedovodil rozpor s dobrými mravy či „šikanózní“ vymáhání pohledávky - viz odstavec 37 odůvodnění). Uzavřel, že návrh povinné na zastavení je důvodný co do smluvního úroku 8,5 % p.
a. z částky 5 757 749,14 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a co do způsobu provedení exekuce prodejem nemovitých věcí, ve zbylém rozsahu návrhu nevyhověl. 8/ Proti usnesení odvolacího soudu, a to v rozsahu výroku, jímž
odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila předně citací § 237 o. s. ř. a rovněž porušením svého práva na spravedlivý proces. V podrobnostech dovolatelka rekapitulovala řízení před odvolacím soudem se zaměřením na neurčitost stanovení splatnosti jí poskytnutého úvěru, skutečnou vůli jednajících (bod IV. A. dovolání), předběžnou vykonatelnost exekučního titulu před hmotněprávní smlouvou (IV. B.), neurčitost vymezení vymáhané povinnosti, úročení a kapitalizaci (IV.
C.), rozpor úročení a kapitalizace mezi smlouvou o úvěru a exekučním titulem (IV. D.), zajišťovací funkci notářského zápisu (IV. E.), absenci pověření exekučního titulu (IV. F.), posouzení přezajištěnosti úvěru a neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy (IV. G.), čerpání úvěru (IV. H.) a dokazování před dovolacím soudem bez návrhu účastníků (IV. I.). Navrhla, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že „se exekuční řízení zastavuje“, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, současně navrhla „odklad vykonatelnosti“ napadeného rozhodnutí.
9/ K bodu A. dovolatelka uvedla, že smlouva o úvěru obsahuje nejasná a neurčitá ujednání o splatnosti dluhu, která notářským zápisem nemohou být zhojena; v této souvislosti jsou závěry odvolacího soudu v extrémním rozporu s provedenými důkazy a odvolacím soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, není přiléhavý, neboť se nezabývá vztahem spotřebitele a podnikatele. K bodu B. zdůraznila, že notářský zápis nemůže být exekučním titulem, pokud by přiznával nárok, který by soud v nalézacím řízení přiznat nemohl (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. III. ÚS 3347/12, nepřímo i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 3009/2019). Ohledně bodu C. se odvolací soud v otázce, zda může být dohoda k přímé vykonatelnosti podle § 71b notářského řádu formálně a materiálně vykonatelná v případě, že povinnost v této dohodě byla sjednána „neurčitě, nepřesně či zmatečně a v rozporu s hmotněprávní dohodou“, dostal do rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16.
dubna 2019, sp. zn. 20 Cdo 309/2019. Shodně i způsob kapitalizace úroků je nejen zmatečný a neurčitý, ale též odlišný ve znění hmotněprávního ujednání od dohody se svolením k přímé vykonatelnosti, což je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016 (bod D.). Otázku v rozhodování dovolacího soudu doposud neřešenou, tj. zda lze vést exekuci, jestliže z hmotněprávní dohody plyne, že notářský zápis je toliko zajišťovacím institutem, posoudil odvolací soud nesprávně s ohledem na ustanovení čl.
III odst. 3 smlouvy o úvěru (bod E.). Neobsahoval-li notářský zápis jakožto přílohu pověření osob jednajících za oprávněnou, není možné takovou vadu exekučního titulu zhojit až v rámci odvolacího řízení o návrhu na zastavení exekuce; „opačný závěr by vedl k odepření spravedlnosti“ (bod F.).
K otázce neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy (ad bod E.) dovolatelka argumentovala rozporem s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, podle kterého musí být platnost smlouvy o úvěru posuzována v kontextu veškerých vzájemných práv a povinností (ve věci dovolatelky činila úroková sazba 2,68 násobek v té době obvyklé úrokové sazby, roční procentní sazba nákladů přesahovala více než trojnásobně v té době obvyklou sazbu, pohledávka byla „přezajištěna“ zástavním právem na majetku v hodnotě minimálně 10 milionů Kč, vinkulací pojistného plnění a garancí bankovních účtů spoludlužníků). Otázku reálného poskytnutí půjčky (zápůjčky) či úvěru Nejvyšší soud řešil opakovaně (např. v usnesení ze dne 3. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 1418/2017, či ze dne 23. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018), přičemž závěr odvolacího soudu se od této judikatury odchýlil, nadto je důkaz o poskytnutí úvěru „nedostatečný“ (bod H.).
10/ Oprávněná se k dovolání protistrany vyjádřila tak, že dovolatelkou předestřené okruhy otázek byly odvolacím soudem posouzeny správně. Exekuční řízení bylo zahájeno až poté, co se dovolatelka ocitla v prodlení s plněním vymáhané pohledávky; fakticky jde pouze o to, zda zákonný úrok z prodlení bude vymáhán od 1. 2. 2023 či od 26. 2. 2023 do zaplacení. Pro kapitalizaci úroků platí v otázce určitosti „ujednání o smluvních pokutách“ s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. 25 Cdo 2635/98, není pochopitelné, že by notářský zápis měl mít pouze zajišťovací funkci a nebylo možné jej užít jako exekuční titul. 11/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce vykonatelnosti notářského zápisu z hlediska korektivu dobrých mravů přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň je i opodstatněné. 12/ Nejvyšší soud k relevantní problematice ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004); jde o jednu z náležitostí, kterou musí takový zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu, tudíž nemůže být ani narovnáním či novací. I když je zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Notářský zápis je sepsán na základě dohody oprávněné a povinné osoby bez oprávnění zkoumat její podklad v hmotném právu, a to na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004). V návaznosti na předchozí závěry Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, dovodil, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci či výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného nutně vyplývá, že platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v notářském (exekutorském) zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké (nesplněné) povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního jednání, které se stalo podkladem pro sepis tohoto zápisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013). 13/ Ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, jež si zasluhují za účelem speciální ochranu slabší strany - spotřebitele, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dlouhodobě akcentuje, že při posuzování jednoho ujednání spotřebitelské smlouvy (např. o smluvní pokutě) nelze odhlédnout od ostatních ujednání spotřebitelské smlouvy a od důsledků, které mají ujednání ve svém souhrnu, tj. smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 4601/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018). 14/ Obdobně v případě vymáhání rozhodčích nálezů, vycházejících ze smlouvy o úvěru, Nejvyšší soud vyslovil, že pro závěr, zda je smlouva o úvěru neplatná, je třeba zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to s pomocí kritérií plynoucích z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod.; současně je nezbytné zohlednit i konkrétní okolnosti, za kterých byla úvěrová smlouva uzavírána (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 2441/2018). 15/ Ačkoli odvolací soudu nelze upřít, že se otázkou dobrých mravů ve vztahu k dané smlouvě o spotřebitelském úvěru zabýval (v odstavci 37 odůvodnění usnesení), soustředil se toliko na výši poskytnutého úvěru (tu označil za rizikovou), krátkodobost úvěru (necelých 13 měsíců) a průměrnou výši „běžných úvěrů i nejvyšších sazeb v sektoru bank“, z čehož dovodil opodstatněnost „poskytnutí finančních prostředků za sjednaných podmínek“ a soulad smlouvy o úvěru s dobrými mravy. Takový závěr je neúplný (a odporuje shora vylíčené judikatuře dovolacího soudu), protože pomíjí stěžejní skutkový základ věci, tj. posouzení konkrétních okolností, za nichž byla smlouva uzavírána, resp. úvěr poskytnut. Nedostatek souhrnných (komplexních) zjištění je v daném ohledu zřetelný již s přihlédnutím k odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, který v narativní části konstatoval, že úvěr byl shora jmenovaným spořitelním družstvem poskytnut mimo jiné za účelem „splacení dřívějšího závazku dlužníků vůči věřiteli“, jak bylo osvědčeno samotným obsahem smlouvy o úvěru, a proto byl razantněji zajišťován zástavou nemovitých věcí (pozemků parc. č. St. XY s budovou č. p. XY a parc. č. XY v katastrálním území a obci XY) a samotným notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti. Z uvedeného se lze prozatím důvodně domnívat, že dlužníci (povinná a její manžel), na které jsou vedeny i další exekuce, mohli uzavírat smlouvu o úvěru ve finanční tísni, a přistupovat proto na nerovné smluvní podmínky, čímž byl ovlivněn celý kontraktační proces. Pozice dlužníků coby spotřebitelů na straně druhé tudíž vyžadovala a vyžaduje pečlivé zkoumání jejich úvěruschopnosti, přičemž krátkodobost jednorázového splacení vysokého úvěru zde spíše oslabuje pozici úvěrujícího (rozhodně pak tyto aspekty nelze klást pouze k tíži dlužníků, resp. povinné, jak to činí odvolací soud). 16/ Odvolací soud k uvedeným okolnostem případu neprovedl potřebné dokazování (krom výslechu účastníků smlouvy o úvěru bude namístě alespoň rámcově zjišťovat rovněž tehdejší cenu zastavených nemovitých věcí), resp. těmto okolnostem nevěnoval patřičnou pozornost, a nemohl tak v předestřené otázce učinit komplexní posouzení smlouvy o úvěru optikou dovolatelkou namítaného rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud proto, aniž by za tohoto stavu bylo účelné zabývat se dalšími předestřenými námitkami dovolatelky (většina námitek je totiž součástí komplexního posouzení právního vztahu účastnic, nelze-li přehlédnout, že některé námitky představují toliko skutkovou polemiku se závěry odvolacího soudu, např. pod bodem IV. F. dovolání), napadené usnesení odvolacího soudu v dovoláním dotčené části podle § 243e odst. 1 o. s. ř. ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 věta první o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 17/ Protože dovolací soud rozhodl o dovolání povinné v Ústavním soudem akceptované přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), nezabýval se již návrhem dovolatelky na odklad „vykonatelnosti“ dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, které z důvodu zrušení pozbylo veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci. K tomu je však zapotřebí doplnit a upřesnit, že napadené usnesení v rámci exekučního řízení z podstaty věci nemá vlastnost vykonatelnosti, takže návrh dovolatelky se mohl týkat jen odkladu právní moci rozhodnutí (§ 243 písm. b/ o. s. ř.), a takto byl dovolacím soudem chápán. 18/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud (soudní exekutor) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu