21 Cdo 1569/2025

21 Cdo 1569/2025-119

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Znalecká a poradenská kancelář s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Karmelitská č. 379/18, IČO 28478134, zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní č. 925/9, proti žalované AAA Realitní fond, a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na struze č. 227/1, IČO 27413934, zastoupené Mgr. Martinem Kolajíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Štefánikova č. 2529/17, o zaplacení 956 666,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 274/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2024, č. j. 13 Co 282/2024-80, takto: I. Rozsudek městského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (ohledně 900 000 Kč s příslušenstvím), a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. března 2024, č. j. 20 C 274/2023-48, v rozsahu, ve kterém byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu (ohledně 900 000 Kč s příslušenstvím), se zrušují a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena soudnímu exekutorovi JUDr. Josefu Lavičkovi, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem v Chebu, 26. dubna č. 573/10.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 9. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 956 666,67 Kč s příslušenstvím. Požadovaný nárok žalobkyně zdůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby nemovitých věcí ze dne 26. 4. 2022, uzavřené mezi žalobkyní a dražebníkem JUDr. Josefem Lavičkou, Exekutorský úřad Cheb, byly draženy nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, k. ú. XY. Dne 22. 6. 2022 byl žalované usnesením č. j. 176 DD00003/22-006 udělen příklep na uvedených nemovitostech, a to za nejvyšší podání ve výši 2 800 000 Kč, a současně jí byla stanovena lhůta k doplacení nejvyššího podání v délce 40 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu, avšak nejvyšší podání nebylo ani v dodatečné prodloužené lhůtě doplaceno a usnesení o příklepu bylo zrušeno. Dne 16. 11. 2022 se konala opakovaná dražba, při níž dle sdělení soudního exekutora nebylo učiněno žádné podání. Dne 11. 1. 2023 se konala v pořadí třetí dražba, na níž byl usnesením č. j. 176 DD 00003/22-027, jež nabylo právní moci dne 2. 2. 2023, udělen příklep na shora uvedených nemovitostech panu M. L., a to ze nejvyšší podání ve výši 1 900 000 Kč. Žalobkyní požadovaná částka tvoří na základě uvedeného náhradu škody, kterou jí způsobila žalovaná jednáním v podobě zmaření dražebního jednání konaného dne 22. 6. 2022 nedoplacením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě, přičemž se jedná o rozdíl mezi nejvyšším podáním dosaženým při dražbě dne 22. 6. 2022 a při následující dražbě dne 11. 1. 2023 ve výši 900 000 Kč a příslušenství v podobě úroků z úvěru váznoucího na dražené nemovitosti v částce 56 666,67 Kč, které byla žalobkyně nucena uhradit navíc, neboť úvěr nebyl vyplacen již výtěžkem z první dražby v pořadí, jak bylo sjednáno se zajištěným věřitelem.

2. Žalovaná s uplatňovaným nárokem žalobkyně nesouhlasila a navrhovala jeho zamítnutí. Ve svých vyjádřeních především uvedla, že na následky zmaření dražby neuhrazením ceny vydražitelem se v projednávaném případu aplikuje zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, případně se náhrada škody řídí občanským zákoníkem, a že proto soudní exekutor zcela správně postupoval podle zákona o veřejných dražbách a občanského zákoníku, a nikoliv podle občanského soudního řádu a exekučního řádu.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 3. 2024, č. j. 20 C 274/2023-48, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 956 666,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 956 666,67 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce „náhradu nákladů řízení ve výši 67 376 Kč“ do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud prvního stupně uvedl, že se v daném případě jednalo o dobrovolnou veřejnou dražbu, na niž je třeba aplikovat zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (§ 2, § 17), a vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu (s poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2767/2015 a sp. zn. 21 Cdo 58/2011), podle nichž má odpovědnost za škodu podle § 63 odst. 2 až 8 zákona o veřejných dražbách přednost před odpovědností za škodu podle občanského zákoníku, podle kterého se v těchto případech postupuje, jen jestliže zákon č. 26/2000 Sb. neobsahuje vlastní úpravu, a dále, že se tak podle občanského zákoníku postupuje též při posuzování odpovědnosti vydražitele za škodu způsobenou zmařením dražby, neboť zákon o veřejných dražbách tuto odpovědnost neupravuje (viz body 10 a 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Soud prvního stupně dovodil, že samotným opakováním dražby žalobkyni žádná majetková újma nevznikla, když ke vzniku újmy došlo až tím, že při opakované dražbě byla dosažena nižší cena než při předchozí dražbě, a že je nepochybné, že cenu dosaženou vydražením ovlivňují různé další skutečnosti (např. publicita dražby, počet účastníků a jejich případné dohody atd.), které mohou vést k tomu, že cena dosažená vydražením při opakované dražbě je nižší než cena dosažená při předchozí dražbě, avšak samotná okolnost, že předmět dražby je dražen opakovaně v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem, s výší dosažené ceny bezprostředně nesouvisí a sama o sobě proto nemůže vést k závěru o příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti vydražitele uhradit ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a škodou spočívající v dosažení nižší ceny při opakované dražbě (viz bod 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že v projednávaném případu není splněna jedna z podmínek stanovených pro vznik odpovědnosti za škodu žalované (§ 420 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), neboť zde absentuje příčinná souvislost mezi vznikem škody na straně žalobkyně (nezmnožil se její majetek tak, jak se zmnožit mohl) a jednáním žalované (která sice nesplnila jako vydražitelka svoji povinnost a lze na ni pohlížet jako na škůdce, nicméně na vzniku škody se podílely i jiné skutečnosti, které žalovaná nemohla ovlivnit), a proto žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 13 Co 282/2024-80, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 900 000 Kč s úrokem z prodlení v výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení jako věcně správný potvrdil a ohledně částky 56 666,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení pro nepřezkoumatelnost zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že důvody, na nichž soud prvního stupně založil svůj zamítavý rozsudek, umožňují rozhodnout zatím jen ohledně dílčího nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 900 000 Kč s příslušenstvím, přičemž se odvolací soud plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně „jakožto souladnými s judikaturou Nejvyššího soudu (kromě soudem prvního stupně citovaného rozsudku ze dne 23.

6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2767/2015, srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2217/2011, ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 87/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 66/2017, či ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2790/2023)“. Rovněž podle přesvědčení odvolacího soudu je na daný případ třeba aplikovat zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a občanský zákoník, avšak „vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě se dražba konala v letech 2022 a 2023, bylo třeba na věc aplikovat příslušné právní předpisy ve znění platném a účinném v době konání zmařené a opakované dražby“.

Odvolací soud dovodil, že „žalobkyni samotným opakováním dražby žádná majetková újma nevznikla a ke vzniku újmy došlo až tím, že při opakované (v pořadí třetí) dražbě byla dosažena nižší cena než při předchozí dražbě, přičemž sama okolnost, že předmět dražby je dražen opakovaně v důsledku zmaření předchozí (první) dražby vydražitelem, s výší dosažené ceny – ovlivněné kromě úrovně dosahovaných cen při prodeji stejného nebo obdobného majetku na trhu v rozhodné době řadou dalších skutečností (počet účastníků dražby apod.) – bezprostředně nesouvisí“, na základě čehož je podle názoru odvolacího soudu „závěr soudu I.

stupně o absenci příčinné souvislosti jakožto jednoho z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu (§ 2895, § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) mezi porušením povinnosti žalované uhradit ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a újmou spočívající v dosažení nižší ceny při opakované dražbě prost pochybení“ (bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku).

5. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu, ve kterém napadený rozsudek potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně) podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla cele vyřešena, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a současně má žalobkyně za to, že by řešená právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. V návaznosti na uvedené žalobkyně dovolacímu soudu předkládá následující právní otázky:

„A) Zda se při provádění dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora dle hlavy VI. zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále také jen ‚ex. řád‘), na návrh a dle smlouvy uzavřené s vlastníkem dražené nemovitosti, použijí přiměřeně i ustanovení občanského soudního řádu? B) Je pro rozsah ustanovení o. s. ř. přiměřeně použitelných při provádění dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora dle hlavy VI. ex. řádu určující osoba navrhovatele? C) Je úprava následků zmaření dražby v ZoVD komplexní úpravou? Mají se práva neupravená ZoVD řídit občanským zákoníkem skrze jeho ust. § 65? D) Přiměřenost použití norem o. s. ř. – zejména, zda je přiměřené, aby soudní exekutor při provádění dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora dle hlavy VI. ex. řádu vydal usnesení ve smyslu ust. § 336n odst. 2 o. s. ř.?“

Prostřednictvím poměrně obsáhlého podrobnějšího odůvodnění předestřených právních otázek žalobkyně prosazuje argumentační linii ve prospěch přiměřené aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu (a exekučního řádu) při konání dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora na základě smlouvy uzavřené ve smyslu § 76 odst. 2 exekučního řádu, namísto příslušných norem zákona o veřejných dražbách, jak v projednávaném případu dovodily soudy obou stupňů.

Jejich postupu proto žalobkyně vytýká, že oba soudy „nesprávně stanovily okruh právních norem na řešenou věc dopadajících, když nezkoumaly přiměřenost použití norem o. s. ř, což vedlo k tomu, že jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Ve vztahu k rozporovaným závěrům soudu prvního stupně a odvolacího soudu žalobkyně namítá, že „pro navrhovatele (a v podstatě i pro soudní exekutory, dražitele, vydražitele, spoluvlastníky, věřitele atd.) v témže čase a ve stejných skutkových situacích vytváří dva různé právní režimy, resp. vytváří dvě kategorie navrhovatelů, z nichž jedna skupina je zvýhodňována oproti všem ostatním, aniž by pro takový postup byl dán objektivní a racionální – a hlavně zákonný – důvod ospravedlňující uvedený postup“.

Žalobkyně má za to, že „rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu se tedy zakládá na nesprávném posouzení toho, pod jakou normu řešenou kauzu podřadit“, neboť podle jejího názoru při provádění dobrovolné dražby soudním exekutorem na základě smlouvy dle § 76 odst.

2 exekučního řádu „zákon umožňuje, eo ipso předpokládá, použití úpravy obsažené v o. s. ř.“, a to i pro posuzování nároků navrhovatele způsobených zmařením dražby obmeškalým věřitelem. Na základě uvedeného žalobkyně dovolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 956 666,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 956 666,67 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, případně aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s právní argumentací žalobkyně promítnutou do dovolání a že se s rozhodnutími soudu prvního stupně i odvolacího soudu zcela ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že podle žalované „rozhodnutí soudů nižších instancí jsou správná a zákonná“, naproti tomu je dovolání žalobkyně „účelové, nesplňuje podmínky přípustnosti a v meritu věci je nedůvodné“, žalovaná navrhla dovolacímu soudu, aby dovolání žalobkyně „zamítl“.

7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

10. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2022 o provedení dobrovolné dražby nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, uzavřené mezi žalobkyní a JUDr. Josefem Lavičkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Cheb, byly draženy nemovitosti žalobkyně, dne 22. 6. 2022 byl žalované udělen příklep na uvedené nemovitosti za nejvyšší podání ve výši 2 800 000 Kč a současně byla žalované stanovena lhůta k úhradě uvedené částky, která však ani v dodatečné lhůtě uhrazena nebyla, že dne 16. 11. 2022 se konala opakovaná dražba, v rámci níž nebylo učiněno žádné podání, že dne 11. 1. 2023 se konala v pořadí třetí dražba, na níž byl udělen příklep M. L. za nejvyšší podání ve výši 1 900 000 Kč, usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 2. 2. 2023, že výzvou ze dne 18. 7. 2023 uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu škody ve výši 812 582,67 Kč, do níž kromě jiného byla započtena i složená dražební jistota ve výši 150 000 Kč, žalovaná požadovala doložení listin a usnesení exekutora podle § 336n odst. 2 o. s. ř., a že výzvou ze dne 18. 8. 2023 žalobkyně požadovala po žalované uhrazení částky 956 666,67 Kč, když do této částky již nebyla započtena složená dražební jistota, přičemž žalovaná uplatňované nároky odmítla a opakovaně se domáhala po soudním exekutorovi sdělení informací, jak bylo naloženo se složenou dražební jistotou, avšak bezvýsledně.

11. Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky hmotného práva týkající se posouzení, podle jakého právního předpisu postupuje soudní exekutor v případě, kdy jeho oprávnění provést dražbu nevychází ze smlouvy uzavřené s osobou, na niž oprávnění k uzavření takové smlouvy bylo delegováno zvláštním (veřejnoprávním) předpisem. Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobkyně je podle § 237 o. s. ř. přípustné.

12. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je důvodné.

13. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, kdy se uskutečnily dobrovolné veřejné dražby nemovitých věcí žalobkyně, při nichž byl udělen příklep (ve dnech 22. 6. 2022 a 11. 1. 2023) – podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů účinném do 25. 8. 2023 (dále též jen „exekuční řád“), a zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).

14. Před odpovědí na shora uvedenou otázku, pro jejíž řešení bylo dovolání připuštěno (viz bod 11 tohoto odůvodnění), je zapotřebí si uvědomit následující.

15. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že posouzení uplatněného nároku musí vyplývat z vylíčení skutkového děje tak, jak je obsažen v žalobě, resp. v dalších podáních žalobce, čímž je dán v řízení jeho skutkový rámec, jímž je soud vázán [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, jenž byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 78/2004, a zde vyjádřený právní názor, že nárok uplatněný žalobou, popř. vzájemnou žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem), přičemž právní kvalifikace nároku (je-li v žalobě uvedena) není pro soud závazná; z recentních rozhodnutí potom rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1761/2024].

16. Skutková tvrzení, obsažená v žalobě, jsou popsána v bodě 10 tohoto odůvodnění; vzhledem k tomu, že jsou mezi účastníky v podstatě nesporná, byla převzata i jako skutková zjištění.

17. Pakliže tedy žalobkyně v žalobě hodnotí svůj nárok jako nárok z titulu odpovědnosti za škodu, není tímto hodnocením soud vázán; ostatně žalobkyně širší souvislosti vztahující se k uplatněnému nároku poměrně obsáhle rozebírá v podání ze dne 23. 2. 2024, kde již podstatu svého nároku charakterizuje odlišně. K žalobkyní předneseným otázkám:

18. Podle § 76 odst. 2 exekučního řádu exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

19. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

20. Podle § 1 zákona o veřejných dražbách tento zákon upravuje veřejné dražby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících. Podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (navazující poznámka pod čarou č. 1 odkazuje na zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).

21. Podle § 336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.

22. Podle § 336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli.

23. Podle § 336n odst. 2 o. s. ř. o dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.

24. Problematikou vztahu zákona o veřejných dražbách a dalších právních předpisů se Nejvyšší soud (byť na odlišném skutkovém terénu) zabýval v rozsudku ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 822/2022, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2023. V tomto rozhodnutí dovolací soud předně poukázal na to, že z dikce § 1 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že zákon (o veřejných dražbách) upravuje veřejné dražby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících a podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (odkazuje se na zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; jde tedy o zákony, které mají svoji vlastní úpravu dražeb).

25. Z nastíněných východisek Nejvyšší soud vycházel v recentním rozsudku ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3004/2024, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že pokud zákon o veřejných dražbách vylučuje svoji působnost na dražby prováděné podle jiných předpisů (mimo jiné podle občanského soudního řádu) a pokud exekuční řád (srov. § 76 odst. 2, § 69, § 52 odst. 1) přímo odkazuje na (přiměřené) užití občanského soudního řádu, není žádný rozumný důvod rozlišovat režim provedení dražby exekutorem v rámci jiné exekutorské činnosti podle toho, zda jeho oprávnění vyplývá ze smlouvy o provedení dražby, uzavřené v souvislosti s jiným řízením (insolvenčním, likvidace dědictví apod.), anebo bez této souvislosti, a dovodit rozdílný režim úpravy těchto dražeb (resp. režim úpravy zákona o veřejných dražbách). Je tomu tak též proto, že exekutor nebyl oprávněn v režimu zákona o veřejných dražbách smlouvu o provedení dražby v postavení dražebníka uzavřít, neboť ve smyslu § 2 písm. e) zákona o veřejných dražbách je dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění (§ 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách); jde-li o majetek územních samosprávných celků nebo majetek státu, může být dražebníkem i územní samosprávný celek, příslušný orgán státní správy nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dovolací soud proto na základě uvedeného v tehdy posuzovaném případu (na podkladě obdobné skutkové situace jako v nyní projednávané věci) uzavřel, že jestliže odvolací soud vázal oprávnění užívat předmětnou bytovou nemovitost na splnění povinností vyplývajících ze zákona o veřejných dražbách (§ 32 zákona o veřejných dražbách), pak je jeho právní hodnocení nesprávné.

26. V citovaném rozhodnutí dovolací soud rovněž vyložil, že ratio decidendi (nosný důvod) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, na jehož závěry obsažené v odůvodnění odkazuje též žalobkyně v textu svého dovolání, vychází ze skutkového závěru o uzavření smlouvy o provedení dražby se soudním exekutorem v situaci, kdy oprávnění k uzavření takové smlouvy vychází ze zvláštního předpisu (zde se jednalo o oprávnění soudního komisaře při likvidaci dědictví); v těchto případech není pochybnost o tom, že exekutor provádí dražbu podle § 76 odst. 2 exekučního řádu a postupuje přiměřeně podle ustanovení občanského soudního řádu (exekučního řádu) o výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitosti (zástavy) [srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 35/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1212/2024], a tedy nikoliv podle zákona o veřejných dražbách.

27. Konečně dovolací soud nepřehlédl, že odůvodnění výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, předpokládá určitou kategorizaci dvou různých režimů veřejných dražeb podle § 76 odst. 2 exekučního řádu, a to veřejnoprávního a soukromoprávního charakteru, jejichž aplikace se odvíjí od povahy oprávnění příslušného soudního exekutora k provedení dražby a jeho případného veřejnoprávního postavení (nejtypičtěji v případě dražby vedené na základě návrhu notáře v postavení soudního komisaře nebo insolvenčního správce). K tomu je nicméně nutné dodat, že nastíněné rozlišení přitom bylo odbornou veřejností přijímáno rezervovaně jako nepřesvědčivé s tím, že dražby podle § 76 odst. 2 exekučního řádu s přiměřenou aplikací procesních předpisů by měly představovat alternativu k právní úpravě obsažené v zákoně o veřejných dražbách (blíže viz HULMÁK, Milan. Veřejná dražba v občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2022, č. 4, s. 115-120). Ostatně právě výhrada, že uvedené rozhodnutí rozlišuje dražby prováděné exekutorem na veřejnoprávní a soukromoprávní (přičemž za veřejnoprávní dražbu označuje takovou, kterou exekutor koná na základě návrhu nebo pověření osoby či orgánu, jenž je nadán veřejnoprávní pravomocí k vedení řízení, v jehož rámci se má dražba uskutečnit), se ukázala tou nejpodstatnější při jeho neschválení k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (VOJTEK, Petr. Přehled rozhodnutí NS nepřijatých v roce 2021 do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudní rozhledy, 2022, č. 2, s. 39-42).

28. V usnesení ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2790/2023, Nejvyšší soud připomenul, že při řešení otázky povinností stanovených v § 336n odst. 1 o. s. ř. (tedy povinností tzv. obmeškalého vydržitele) Nejvyšší soud stabilně vychází ze závěru, podle něhož je podmínkou pro uložení povinnosti k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání a povinnosti uhradit rozdíl na nejvyšším podání podle § 336n odst. 1 o. s. ř. (dále jen „povinnost k úhradě rozdílu na nejvyšším podání“) pouze skutečnost, že vydražitel podle § 336m odst. 2 o. s. ř. ani v dodatečné lhůtě nezaplatil nejvyšší podání a že při dalším dražebním jednání podle § 336m odst. 2 o. s. ř. bylo dosaženo nižší nejvyšší podání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2217/2011). Povinnost k úhradě rozdílu na nejvyšším podání vyplývá přímo z procesního předpisu; svojí povahou se jedná o povinnost tzv. kompenzačně dražební (v případě povinnosti k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání jde o povinnost tzv. náhradovou) a exekutor o ní rozhoduje z moci úřední; jakákoliv úvaha o hmotněprávní povaze této povinnosti vůbec není namístě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 87/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2017, a z recentních rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2746/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1212/2024).

29. Z odůvodnění citovaného usnesení se dále podává, že pakliže není usnesení o příklepu postupem podle § 336k odst. 4 o. s. ř. odstraněno, přechází exekuce prodejem nemovitosti do závěrečné fáze, tedy fáze rozvrhu rozdělované podstaty (srov. § 336p násl. o. s. ř.). Aby však bylo možno rozvrh úspěšně realizovat, je nezbytné, aby bylo postaveno na jisto, jaká podstata má být rozdělena (srov. § 337a o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2664/2019), a proto (jsou-li splněny zákonné podmínky) nejprve rozhodne exekutor (mimo jiné) o povinnosti obmeškalého vydražitele k náhradě nákladů, jakož i o povinnosti k úhradě rozdílu na nejvyšším podání. Soud (exekutor) při tomto rozhodování vychází (musí vycházet) z výsledků rozhodování v předchozích fázích řízení, které již nejsou změnitelné a jsou pro něj závazné; pakliže tedy předchozí pravomocné usnesení o příklepu bylo zrušeno ze zákona (tedy pro nezaplacení nejvyššího podání), nic to na účincích právní moci tohoto usnesení nezměnilo a není jej možno znovu přezkoumat (taková možnost je dána pouze postupem podle § 336k odst. 4 o. s. ř.).

30. Z uvedených východisek vycházel Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2897/2024, v němž uzavřel, že je nepochybně třeba vykládat vydražení „za nižší nejvyšší podání“ jako dosažení nejvyššího podání, jemuž byl následně udělen příklep, který nebyl „odstraněn“ postupem podle § 336k odst. 4 o. s. ř. Dalším dražebním jednáním podle § 336n odst. 1 o. s. ř. přitom nemusí být nutně takové, které následně vede k úspěšnému zaplacení nejvyššího podání, neboť (pravomocné) usnesení o udělení příklepu může být zrušeno ze zákona (§ 336m odst. 2 věta první o. s. ř.), a přesto je z něho soudní exekutor povinen při výpočtu rozdílu nadále vycházet. Nicméně vždy se musí jednat o dražební jednání, v němž byl nejvyššímu podání rovněž udělen pravomocný příklep. Soudní exekutor příklepem ve své podstatě „validuje“ učiněné nejvyšší podání, jinými slovy ověřuje, zda jsou splněny i další zákonné předpoklady.

31. Judikatura dovolacího soudu se přitom v návaznosti na výše uvedené ustálila v závěru, že o plnění ve smyslu § 336n odst. 1 o. s. ř. věcně rozhoduje soudní exekutor podle § 336n odst. 2 o. s. ř. a že takovým plněním může být i právo na náhradu neuhrazené odměny soudního exekutora, která exekutorovi ušla následkem toho, že obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší podání do doby, než pro zahájení insolvenčního řízení vůči povinnému došlo k nemožnosti provést exekuci podle § 46 odst. 7 ex. řádu (a tedy i k nemožnosti uskutečnit další dražbu s ohledem na § 336m odst. 2 o.

s. ř.) [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2746/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2732/2024; uvedené závěry byly aprobovány též Ústavním soudem, jak se podává z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 2690/24]. O povinnostech obmeškalého vydražitele upravených v § 336n odst. 1 o. s. ř. rozhoduje exekutor z moci úřední (srov. například závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.

4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 87/2016, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2017, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 69/2015). Uvedené znamená, že jsou-li splněny podmínky pro uložení některé z povinností uvedených v § 336n odst. 1 o. s. ř., soudní exekutor takové rozhodnutí vydá (musí vydat), nejsou-li podmínky splněny, (negativní) rozhodnutí nevydává; negativní rozhodnutí vydává pouze tehdy, podala-li některá z oprávněných osob návrh (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

10. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1212/2024).

32. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně dovodil (a odvolací soud jeho závěry potvrdil), že důsledky zmařené dražby je třeba posuzovat podle § 24 zákona o veřejných dražbách, a nikoliv podle speciálního ustanovení § 336n o. s. ř. (viz body 17 a 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku). Současně se odvolací soud plně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v případě odpovědnosti vydražitele za škodu způsobenou zmařením dražby je nutno postupovat podle příslušných ustanovení občanského zákoníku a že v posuzovaném případu, s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu, není splněna jedna z podmínek stanovených pro vznik odpovědnosti za škodu, tj. že je zde absence příčinné souvislosti (jakožto jednoho z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 2895, § 2910 o. z.) mezi porušením povinnosti žalované uhradit ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a újmou žalobkyně spočívající v dosažení nižší ceny při opakované dražbě (viz body 13 a 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně rovněž uzavřel (a odvolací soud jeho názor nijak nekorigoval), že i za předpokladu, že by se následky zmařené dražby posuzovaly podle speciální úpravy obsažené v § 336n o. s. ř., o případné škodě by musel rozhodnut soud, který by vydal přímo vykonatelný exekuční titul ve formě usnesení, a nikoliv soud v rámci nalézacího řízení, který není oprávněn rozhodovat o výši škody vzniklé zmařením dražebního jednání (viz bod 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. body 3 a 9 odůvodnění napadeného rozsudku).

33. Pokud tedy odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že se v posuzovaném případě na dražbu provedenou soudním exekutorem na základě smlouvy uzavřené podle § 76 odst. 2 exekučního řádu v případě, kdy jeho oprávnění provést dražbu nevychází ze smlouvy uzavřené s osobou, na niž oprávnění k uzavření takové smlouvy bylo delegováno zvláštním (veřejnoprávním) předpisem, aplikují příslušná ustanovení zákona o veřejných dražbách, a nikoliv (přiměřeně) ustanovení občanského soudního řádu, v důsledku čehož pak odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) současně ani nedovodil pravomoc (a povinnost) soudního exekutora vydat usnesení podle § 336n odst. 2 o. s. ř. o povinnosti obmeškalého vydražitele k úhradě rozdílu na nejvyšším podání ve smyslu § 336n odst. 1 o. s. ř., je jeho právní hodnocení nesprávné, neboť není v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

35. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

36. Podle § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů.

37. V dané věci je řízení stiženo zmatečnostní vadou, neboť soudy rozhodovaly ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů.

38. I když, jak již bylo vysvětleno výše, soudní exekutor provádí dražbu na návrh vlastníka věci v rámci tzv. jiné exekuční činnosti podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, prostupuje přiměřeně podle občanského soudního řádu, tedy podle těch ustanovení, která se týkají dražby nemovitostí (mimo jiné tedy i podle ustanovení § 336n o. s. ř.), a rozhoduje tak autoritativně o právech a povinnostech účastníků dražby. Je tedy v této souvislosti nadán pravomocí rozhodovat o těchto otázkách (tedy i o nárocích proti obmeškalému vydražiteli).

39. V této věci nemá dovolací soud pochybnosti o tom, že vylíčení skutkových okolností případu v žalobě a dalších podáních žalobkyně neumožňuje

jiné právní posouzení nároku než jako nároku navrhovatele dražby proti obmeškalému vydražiteli, vzniklého v důsledku zmaření dražby a následného dosažení nižšího nejvyššího podání (tedy tzv. procesního nároku podle ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř.); k rozhodnutí o něm je však dána pravomoc soudního exekutora a nikoliv soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

40. Vzhledem k tomu dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu v části výroku o věci samé ohledně potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 900 000 Kč s příslušenstvím a ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, a podle § 243e odst. 4 o. s. ř. v uvedeném rozsahu řízení zastavil (výrok I).

41. Dovolací soud dále ve smyslu § 243e odst. 4 o. s. ř. rozhodl, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena soudnímu exekutorovi JUDr. Josefu Lavičkovi, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem v Chebu, 26. dubna č. 573/10.

42. Protože soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 13 Co 282/2024-80, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2024, č. j. 20 C 274/2023-48, ohledně částky 56 666,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 per argumentum ? contrario a přiměřeně též § 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2025

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu