21 Cdo 2294/2025-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Nové Město, Vyšehradská č. 427/18, IČO 00025429, o nemajetkovou újmu, o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. května 2024 a o žalobě pro zmatečnost ze dne 26. června 2024, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 99/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2025, č. j. 11 Co 93/2025-295, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2025, č. j. 18 C 99/2015-290,
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2025, č. j. 18 C 99/2015-290, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti usnesení městského soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2025, č. j. 18 C 99/2015-290, ve výrocích I a III, kterými nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, ve výrocích II a IV, kterými byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, a ve výrocích VII a VIII, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a proti výroku II usnesení městského soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá.
III. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení městského soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2025, č. j. 18 C 99/2015-290, ve výrocích V a VI, kterými byly odmítnuty žaloby pro zmatečnost, se zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2025, č. j. 11 Co 93/2025-295, výrokem I potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 1. 2025, č. j. 18 C 99/2015-290, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 (výrok I), zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 (výrok II), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 26. 6. 2024 (výrok III), zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 26. 6. 2024 (výrok IV), odmítl žalobu pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 (výrok V), odmítl žalobu pro
zmatečnost ze dne 26. 6. 2024 (výrok VI), rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 (výrok VII) a o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 26. 6. 20024 (výrok VIII), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Potvrdil závěr soudu prvního stupně, že žaloby pro zmatečnost podané žalobcem dne 15. 5. 2024 a dne 26. 6. 2024 proti všem rozhodnutím zdejšího soudu a proti všem navazujícím rozhodnutím Městského soudu v Praze nesplňují náležitosti žaloby pro zmatečnost, jak se podávají z § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“), když absentuje označení konkrétních rozhodnutí, do kterých směřují, není uvedeno, v jakém rozsahu jsou rozhodnutí napadána, není jasně vymezen důvod žalob a nejsou uvedeny skutečnosti, které svědčí o tom, že žaloby byly podány včas. Uvedl, že soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže žalobce vyzval k odstranění vad obou žalob a následně žaloby odmítl, když žalobce ve stanovené lhůtě vady neodstranil a v řízení nebylo možno pokračovat. Soud prvního stupně správně rozhodl též o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť se jedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Námitku podjatosti všech soudců Obvodního soudu pro Prahu 2 posoudil odvolací soud jako zřejmě obstrukční, nepožívající právní ochrany.
2. Obě usnesení (soudu prvního stupně i soudu odvolacího) napadl žalobce dovoláním, aniž byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Spolu s dovoláním podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, žádost nijak neodůvodnil. V dovolání a následném podání ze dne 26. 8. 2025 namítl podjatost všech soudců a asistentů Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. Dovolání odůvodnil tak, že soudy jednají dle politické objednávky a byl mu upřen „základní výkon ústavního práva“. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí a odklad jejich právní moci, resp. vykonatelnosti.
3. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 1. 2025, č. j. 18 C 99/2015-290, podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod č. 10/2001 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
4. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 11 Co 93/2025-295, v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III, kterými bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 26. 6. 2024, je podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. objektivně nepřípustné, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
5. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 11 Co 93/2025-295, v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a IV, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí žádostí žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 26. 6. 2024, je podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. objektivně nepřípustné, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
6. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 11 Co 93/2025-295, v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích VII a VIII, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 26. 6. 2024, a proti výroku II usnesení městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, je podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. také odmítl.
7. Jde-li o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 11 Co 93/2025-295, v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích V a VI, kterými byly odmítnuty žaloby pro zmatečnost ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 26. 6. 2024, Nejvyšší soud nepřihlížel k dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Z úřední činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, ze dne 27. 2. 2024, č. j. 25 Cdo 392/2024, nebo ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1860/2025). Navíc o obdobné žádosti žalobce v této věci rozhodl soud prvního stupně negativně usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 18 C 99/2015-224, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2022, č. j. 11 Co 319/2022-231. Dovolatel procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
8. Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
9. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl dovolatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
10. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
11. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel navíc nezaplatil soudní poplatek z dovolání. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012), v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků.
12. Dovolatel rovněž namítá podjatost všech soudců a dalších zaměstnanců Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18, dovodil, že je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup, pak s přihlédnutím k § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b odst. 1 o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. O takový případ se v dané věci nepochybně jedná, neboť dovolatel zneužívá svá procesní práva, jak již bylo výše popsáno.
13. Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto bezprostředně, nebylo třeba samostatně rozhodovat o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 12. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu