21 Cdo 2416/2025-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce Amper Market, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Školská č. 689/20, IČO 24128376, proti žalované, A. H., o 6 563 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2024, č. j. 5 Co 16/2024-55, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 62/2024, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 4 Cmo 108/2025-19, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 4 Cmo 108/2025-19, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2025, č. j. 16 C 62/2024-11, jímž byly odmítnuty žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 Co 16/2024-55, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podáním dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
3. Žalovaná podáním ze 24. 9. 2025 požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Zároveň vznesla námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.
4. Žalovaná nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde z její strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
5. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
6. V projednávané věci žalovaná podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byly podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 Co 16/2024-55, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2023, č. j. 26 Co 339/2022, 26 Co 340/2022-48, kterým byly odmítnuty žaloby pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2023, č. j. 26 Co 339/2022-213, a ze dne 12. 1. 2023, č. j. 26 Co 340/2022-211. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žalob pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost) a – vzhledem k tomu, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), ani o žádné z rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž těmto žalobám nebylo vyhověno; okolnost, že žaloby nebyly zamítnuty pro nepřípustnost, nýbrž odmítnuty pro vady podání, není podstatná.
7. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 7. 10. 2025, č. j. 21 Cdo 2416/2025-45, které bylo žalované doručeno dne 14. 10. 2025, vyzval žalovanou, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 4 Cmo 108/2025-19, a zároveň žalovanou poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
8. Na uvedenou výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání dovolatelka reagovala podáním ze dne 29. 10. 2025 obsahujícím mimo jiné opětovnou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků a námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Doležílka.
9. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalovaná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalované tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalované – např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 21 Cdo 263/2025).
10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
11. Žalovaná spolu s dovoláním opětovně vznesla námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodovali o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
12. Námitku podjatosti „předsedy senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Doležílka“ obsaženou v podání ze dne 29. 10. 2025 pak dovolatelka odůvodnila tím, že „se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti“. Dovolatelka v tomto podání jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měl být tento soudce vyloučen z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podává v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti (stejně jako námitku podjatosti dalších soudců Nejvyššího soudu JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.) považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce nepřihlížel.
13. Protože žalovaná nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2025, č. j. 21 Cdo 2416/2025-45, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 4 Cmo 108/2025-19, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu