23 Cdo 3/2024-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a
soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci oprávněné ČEZ
Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby
27232433, zastoupené Mgr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem v Lounech,
Mírové náměstí 124, proti povinné Aleně Houžvičkové, se sídlem v Sobotce,
náměstí Míru 219, identifikační číslo osoby 11141115, o žalobě na obnovu řízení
a žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6.
2018, č. j. 4 Co 141/2017-30, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 25 Co 451/2015, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 8. 7. 2021, č. j. 3 Co 47/2020-110, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 5. 2020, č. j. 25 Co
451/2015-102, řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, č. j. 4 Co 141/2017-30,
zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení (výrok II). K odvolání povinné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 7. 2021, č. j. 3 Co
47/2020-110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná včasné dovolání
(obsahující též námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc
rozhodoval) a též další žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost s návrhem na
zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti. Současně požádala
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto dovolací
řízení. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za
dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první
zákona o soudních poplatcích). Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v
délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu
byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný
podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v
délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po
marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před
dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení
zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Jelikož při podání dovolání nebyl povinnou zaplacen soudní poplatek ve výši 4
000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o
soudních poplatcích), vyzval Nejvyšší soud povinnou usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 23 Cdo 3/2024-207 (doručeným povinné dne 12. 3. 2024) podle § 9
odst. 2 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15
dnů od doručení usnesení a poučil ji o následcích jeho včasného nezaplacení. Povinná ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání
neuhradila, nýbrž toliko podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 28. 3. 2024
uplatnila námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., předsedy senátu
23 Cdo v předmětném dovolacím řízení, a navrhla jeho vyloučení z projednávání a
rozhodnutí věci. Současně v podání opětovně požádala o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4.
2024, č. j. 24 Nd 229/2024-225, bylo
rozhodnuto, že soudce Nejvyššího soudu JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., není
vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 3/2024. Podáním dovolání vznikla povinné povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání
[srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl
soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních
poplatcích). Jelikož povinná soudní poplatek za dovolání neuhradila ani poté,
co k tomu byla vyzvána dovolacím soudem, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §
9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický
návrh povinné na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dále z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti
známo), že povinná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs
neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně
opravných prostředků nepřípustných [dokladem toho je i samotná žaloba pro
zmatečnost a na obnovu řízení podaná v této věci povinnou proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, č. j. 4 Co 141/2017-30, o níž bylo
pravomocně rozhodnuto dovoláním napadeným usnesením, neboť v případě žaloby pro
zmatečnost a na obnovu řízení jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva; jde o žalobu na obnovu řízení proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým
nebylo rozhodnuto ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), a o žalobu pro
zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není žaloba pro
zmatečnost přípustná, když nejde o usnesení, kterým bylo řízení skončeno (§ 229
odst. 1 o. s. ř.), o usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (§ 229 odst. 2 a 3 o. s. ř.), ani o usnesení podle § 229 odst. 4 o. s. ř., a proto s takovou
žalobou nemůže být povinná úspěšná (srov. § 138 o. s. ř.)], opakovaně podává
neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládala své majetkové poměry),
přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání
povinné tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě povinné –
např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo
310/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo
312/2022). Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinná procesními
obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem
soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním
řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany.
Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu
nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li
stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k
nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016,
sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Nejvyšší soud proto k žádostem povinné o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) nepřihlížel a těmito
žádostmi povinné se nezabýval. Nejvyšší soud nepřihlížel ani k námitce podjatosti vznesené v dovolání povinnou
vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří vydali napadené rozhodnutí, neboť
takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o
okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o
nepodjatosti těchto soudců, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že
povinná ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými)
námitkami podjatosti soudců v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech
stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou
nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není
řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto
hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím
k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost
postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd
201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo
3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023,
sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu