USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. H., proti žalovanému označenému jako Colonnade Insurance S.A., organizační složka, odštěpný závod zahraniční právnické osoby se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, IČO 04485297, o zaplacení pojistného plnění, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2022, č. j. 21 Co 355/2022-153, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 152/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2023, č. j. 21 Co 219/2023-232, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2023, č. j. 21 Co 219/2023-232, v části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. srpna 2023, č. j. 64 C 152/2016-217, ve výroku II, se zastavuje; v dalším se dovolání žalobkyně odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen zaplacený soudní poplatek za dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2023, č. j. 21 Co 219/2023-232, ve výši 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. 8. 2023, č. j. 64 C 152/2016-217 (dále též jen „usnesení soudu prvního stupně“), zastavil řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 27. 6. 2023 (výrok I), zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost ze dne 28. 11. 2022, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za žalobu (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 21 Co 219/2023-232 (dále též jen „usnesení odvolacího soudu“), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
4. Podáním dovolání do výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 12. 2023, č. j. 21 Cdo 3771/2023-244, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, ve výši 4 000 Kč.
6. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, o které rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. 64 C 152/2016-265, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 17. 6. 2024, č. j. 21 Co 163/2024-282, tak, že žalobkyni se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že se jí neustanovuje zástupce z řad advokátů.
7. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 3. 12. 2024, č. j. 21 Cdo 3248/2024-297, žalobkyni znovu vyzval, aby do 15 dnů ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, ve výši 4 000 Kč, a poučil ji, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení v uvedené části zastaveno. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 13. 12. 2024. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek dne 31. 12. 2024, tedy až poté, co jí dnem 30. 12. 2024 marně uplynula poskytnutá patnáctidenní lhůta.
8. Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.
9. Dovolatelka zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení odvolacího soudu dne 31. 12. 2024, neboť až k tomuto dni byla její platba připsána na účet soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod č. 76/2022 Sb. rozh. obč., anebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, vyhlášený pod č. 193/2021 Sb., a v nich vyslovený právní názor, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu]. Učinila tak tedy až po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2024, č. j. 21 Cdo 3248/2024-297, a podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích tudíž nelze k jeho úhradě přihlížet.
10. Protože soudní poplatek za dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích v uvedené části zastavil.
11. S ohledem na to, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží a že pravomocným zastavením dovolacího řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 2 a 7 zákona o soudních poplatcích), rozhodl Nejvyšší soud současně podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení opožděně zaplaceného soudního poplatku za dovolání žalobkyni.
12. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
13. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
14. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
15. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III, a do výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř.
16. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu v části směřující do výroku I v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III, a do výroku II podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Žalobkyně sice nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
18. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobkyně po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobkyně tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalobkyně – např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024).
19. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobkyně procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
20. Nejvyšší soud proto k dalším žádostem žalobkyně o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení obsaženým v podáních ze dne 12. 12. 2024 a 30. 12. 2024, které žalobkyně blíže nezdůvodnila a ničím nedoložila (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jejích opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musela být vědoma, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a těmito žádostmi žalobkyně se nezabýval.
21. Nejvyšší soud nepřehlédl ani to, že dovolatelka spolu s těmito žádostmi o osvobození od soudních oplatků opětovně vznesla námitku podjatosti soudců, tentokrát „soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu“ a jmenovitě pak předsedy senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Doležílka. Námitku podjatosti dovolatelka odůvodnila tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatelka v těchto podáních jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podává v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto tyto vznesené námitky vyhodnotil jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018), a proto ani k těmto námitkám dovolatelky nepřihlížel.
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 2. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu