USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: AGOSTO FIN s.r.o., IČO 27840689, se sídlem v Ostravě, náměstí Msgre Šrámka 885/7, zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované: E. M., zastoupená Mgr. Ondřejem Kurkou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 679/5, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 129/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2024, č. j. 71 Co 332/2022-1180, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2024, č. j. 71 Co 332/2022-1180, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Kurky.
1. Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 8. 2022, č. j. 13 C 129/2015-783, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., k pozemku parc. č. XY, k pozemku parc. č. XY a k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví 1 683 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V).
2. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 19. 1. 2024, č. j. 71 Co 332/2022-1180, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a II (výrok I), výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví 1 890 000 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-VI).
3. Soud prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly poté, co byla jejich předchozí rozhodnutí v této věci zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Dovolatelka má za to, že přestože dovolací soud soudu prvního stupně a odvolacímu soudu uložil, aby se zabývaly otázkou schopnosti žalované vyplatit vypořádací podíl, nebyla bonita žalované prokázána, a nalézací soudy se tak neřídily závazným právním názorem dovolacího soudu, čímž zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle názoru žalobkyně žalovaná neprokázala ani to, že ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí disponovala částkou 15 000 euro, zejména když nedošlo k přepočítání této částky a žalovaná měla vynaložit 268 982,39 Kč na dodání a instalaci tepelného čerpadla.
Soud prvního stupně se tak odchýlil od zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, kterým dovolací soud vytknul soudu prvního stupně, že vyšel z nabídky hypotéky České spořitelny, která byla nezávazná a časově nevymezená. Odvolací soud vyšel z obsahu úvěrové smlouvy, kterou se banka zavázala poskytnout 2 100 000 Kč synovi žalované (nikoli žalované), z toho 1 683 000 Kč účelově vázaných na vypořádání podílu na předmětných nemovitostech, s termínem čerpání prodlouženým dodatkem do 6.
10. 2024. Ze smlouvy však neplyne, že syn žalované poskytnuté prostředky (zejména účelově nevázanou část) poskytne žalované. Poskytnutí úvěru je navíc vázáno na prohlášení žalobkyně obsahující číslo účtu, na který má být vypořádací podíl uhrazen, a to s ověřeným podpisem, takové prohlášení však žalobkyně není povinna poskytnout. Dle žalobkyně nelze učinit závěr, že žalovaná disponuje prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, ani že je v přiměřené době získá, neboť nelze vycházet z pouhé domněnky, že syn žalované prostředky z úvěru poskytne (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1942/2016).
Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud stanovil dvouměsíční pariční lhůtu, přestože dovolací soud ve zrušujícím rozhodnutí uvedl, že šestiměsíční lhůta k plnění připadá do úvahy jen zcela výjimečně, je-li nepochybné, že účastník v té době potřebné prostředky získá a současně jsou tu zvláště silné důvody pro to, aby mu byla věc přikázána. Dvouměsíční lhůta k plnění zakládá dle žalobkyně její nespravedlivé postavení vůči žalované a představuje odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2182/2022) a rovněž nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu.
Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká také nesprávný postup při zjištění obvyklé ceny nemovitostí, zejména že nevyslechl znalce, který vypracoval revizní znalecký posudek, a vyšel z dodatku, kterým byla cena stanovena diametrálně odlišně, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4543/2014)
7. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu, neboť vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí spolu se stanovením dvouměsíční lhůty k zaplacení vypořádacího podílu je závažně ohrožena na svých právech.
8. Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné, stejně jako návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Má za to, že podání dovolání s návrhem na odklad právní moci mělo znemožnit čerpání úvěru, za obstrukční označila i dřívější jednání žalobkyně či jejího právního předchůdce. Uvedla, že soudy řádně posoudily bonitu žalované a správně také zjistily obvyklou cenu nemovitostí, částku 1 890 000 Kč složila 10. 4. 2024 na účet žalobkyně. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. III. Přípustnost dovolání
9. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při svém rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K solventnosti žalované
12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016 (dostupném, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), uvedl, že smyslem požadavku solventnosti spoluvlastníka je dosáhnout toho, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu a zamezilo se tomu, že spoluvlastník, kterému byla přiznána přiměřená náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně.
Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání rozhodnutí soudu; účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími přiměřené náhradě disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru), výjimečně rovněž postačí, je-li prokázáno, že potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (např. po skončení dědického řízení) - (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.
12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016).
13. Podmínka solventnosti k vyplacení náhrady při přikázání věci do výlučného vlastnictví v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být splněna při uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě vznikl nárok na poskytnutí finančních prostředků. Současně samozřejmě mohou účastníci dokládat možnost opatření finančních prostředků od nebankovních institucí nebo od fyzických či právnických osob či jiným způsobem. Jde o posuzování individuálních okolností a hodnocení konkrétních důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1266/2019).
14. Odvolací soud při úvaze o schopnosti žalované zaplatit vypořádací podíl vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná disponuje částkou 15 000 euro získanou prodejem nemovitosti, a doplnil dokazování úvěrovou smlouvou ve znění dodatku, podle které se hypoteční banka zavázala poskytnout synovi žalované úvěr ve výši 2 100 000 Kč, z toho ve výši 1 683 000 Kč účelově vázaný pro účely bydlení – zaplacení vypořádacího podílu na předmětných nemovitostech, s možností čerpání do 6. 10. 2024. Dovolací soud je skutkovými zjištěními nalézacích soudů vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
15. Úvahu odvolacího soudu, že žalovaná zčásti finančními prostředky již disponuje a zčásti je schopna prostředky na zaplacení vypořádacího podílu opatřit z plnění poskytnutého na základě smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s osobou jí blízkou, které je účelově vázáno právě na zaplacení vypořádacího podílu za předmětné nemovitosti, a to s termínem čerpání ve lhůtě ještě téměř 9 měsíců od vyhlášení rozsudku, nepovažuje dovolací soud za nepřiměřenou. Závěry odvolacího soudu o solventnosti žalované jsou souladné s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a respektují rovněž závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený dovolacím soudem v rozsudku, kterým bylo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a ve kterém dovolací soud shledal pro prokázání solventnosti žalované nedostatečnou časově nevymezenou a nezávaznou (informativní) „nabídku hypotéky“.
K pariční lhůtě
16. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka přiměřenosti stanovené pariční lhůty.
17. K pariční lhůtě v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, Nejvyšší soud poznamenal, že podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků [k tomu srovnej i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65 (uveřejněné pod č. 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, části civilní), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2952/2023-II).
18. V poměrech projednávané věci nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že odpovídající lhůta k zaplacení vypořádacího podílu je lhůta dvou měsíců od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Stanovená lhůta je odůvodněna nejen výší částky, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, ale také způsobem, kterým si má dle zjištění odvolacího soudu finanční prostředky na vypořádání podílu opatřit. Z větší části jde o čerpání z hypotečního úvěru, které je vázáno na vklad vlastnického práva podle rozhodnutí soudu v této věci do katastru nemovitostí, což předpokládá nejen součinnost soudu, ale také provedení vkladového řízení, které si vyžádá minimálně 20 dnů [§ 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)].
Ke stanovení obvyklé ceny
19. Otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou a je na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Již z toho plyne, že pokud účastník řízení v dovolání nesouhlasí s obvyklou cenou vypořádávaných věcí, zjištěnou na základě znaleckého dokazování (včetně volby metodiky ocenění), nepřípustně napadá nikoliv právní závěry, ale pouze skutková zjištění, která jsou pro právní závěry podstatná.
Takové námitky nemohou přípustnost dovolání vůbec založit právě pro svou skutkovou povahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4165/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 6038/2017-II., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1866/2019). Žalobkyně zpochybňuje postup soudů při zjišťování obvyklé ceny na základě znaleckých posudků, které měly mít soudy k dispozici, žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezila, dovolací soud by proto mohl k namítaným vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
20. Dovolací soud dodává, že odvolací soud se s důvody, pro které neprovedl výslech znalce Vehovského, v odůvodnění svého rozsudku vypořádal; na rozdíl od procesní situace řešené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, na který dovolatelka odkazuje, byl jedním z těchto důvodů závěr odvolacího soudu o nedostatečné aktuálnosti posudku. IV.
Závěr a náklady řízení
21. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
22. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na nalus.usoud.cz)].
23. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu