22 Cdo 1536/2025-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně P. D., zastoupené Mgr. Ladislavem Bašem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Břetislavova 1057/6, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388/1, o odstranění stavby plotu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 101/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2025, č. j. 19 Co 236/2024-196, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Kláskové.
1. Žalobkyně se domáhala odstranění stavby oplocení postavené na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Tvrdila, že žalovaný postavil v letech 2020 až 2021 bez právního důvodu plot zčásti i na jejím pozemku, titulem k umístění oplocení však nedisponuje. Oplocení stojí v jiné než původní linii, žalovaný část jejího pozemku zastavěného stavbou vydržet nemohl, pokud by tuto část vydržel už jeho předchůdce, tak ji na žalovaného platně nepřevedl. Žalovaný namítal, že oplocení postavil v místě oplocení původního, o kterém se domníval, že je na hranici jeho pozemku, výstavba probíhala se souhlasem žalobkyně, která při výstavbě nerozporovala ani jeho umístění a do roku 2022, kdy došlo k zaměření stavby, neměla ani pochybnosti o tom, že původní drátěný plot byl umístěn na hranici mezi pozemky účastníků.
2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2024, č. j. 21 C 101/2023-157, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že sousední pozemek užíval žalovaný i jeho právní předchůdci v rozsahu dle původního drátěného oplocení, které bylo na místě desítky let. Žalovaný po dohodě účastníků o vybudování nového oplocení vybudoval v době od jara 2020 do jara 2021 nové gabionové oplocení, jehož středová linie byla vytyčena podle průběhu původního plotu. Proti umístění oplocení žalobkyně v průběhu výstavby ničeho nenamítala, její námitky směřovaly proti vizuální podobě plotu a nedodržení podmínek stavebního povolení. Skutečnost, že plot je umístěn z části na jejím pozemku, vyšla najevo v březnu 2022. Na pozemek žalované zasahovalo již původní oplocení, po převodu vlastnického práva k vedlejšímu pozemku podle kupní smlouvy z 15. 11. 2018 se stal žalovaný držitelem i připlocené části.
3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný připlocenou část nabyl mimořádným vydržením, neboť ji „spolu s předešlými vlastníky“ měl v držbě po dobu výrazně přesahující 20 let a nepoctivý úmysl nebyl shledán. Dodal, že k prokazování dobré víry B. S. (který pozemek užíval od roku 1955 a po kterém v roce 2015 nabyly vlastnické právo dědičky, které s žalobcem uzavřely kupní smlouvu), dokazování nevedl. Gabionový plot tedy stojí svou polovinou na pozemku žalobce a druhou polovinou na pozemku žalobkyně. Dodal, že i pokud by snad původně připlocenou část vydržel právní předchůdce žalovaného, na jejím právním postavení by se mnoho nezměnilo, neboť i tak by nebyla považována za vlastníka připlocené části, na které stojí polovina gabionového plotu.
4. Při úvaze o právním titulu umístění nového oplocení soud prvního stupně uvedl, že účastníci se předem dohodli na výstavbě plotu, na kterém se žalobkyně byla připravena finančně podílet, žalovaný tedy nepostupoval svévolně, když zřídil oplocení, které slouží oběma účastníkům, a výstavbou zasáhl polovinou oplocení na pozemek žalobkyně v dobré víře, nebyly tak splněny předpoklady pro odstranění plotu podle § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Byla prokázána dohoda o umístění plotu, nikoli o jeho konkrétním typu, soud prvního stupně proto nepovažoval nesouhlas žalobkyně z důvodu odlišných představ o podobě plotu za relevantní, stejně jako tvrzené nedodržení podmínek stavebního povolení.
5. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 19 Co 236/2024-196, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
6. Skutková zjištění o zachování středové linie plotu považoval za správná. Poukázal na to, že žalobkyni k podání žaloby vedlo nikoli umístění nového oplocení, ale skutečnost, že plot je mohutnější a prostorově výraznější než předchozí plot. Žalobkyni však už v době vybudování podezdívky musela být šíře plotu zřejmá. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně o vydržení; i kdyby došlo k vydržení ze strany právního předchůdce žalovaného, nebyla by žalobkyně aktivně věcně legitimována k ochraně vlastnického práva k odpovídající části zemského povrchu. Dodal, že titulem k umístění plotu, který zasahuje na pozemek žalobkyně v šíři asi 10 cm, byla dohoda účastníků o jeho výstavbě, případné odvolání souhlasu nevede k závěru o neoprávněné stavbě, plot byl nadto umístěn v dobré víře.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání opírá o tvrzení, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu výslovně vyřešena, případně je rozhodována rozdílně a zasluhuje, aby byla dovolacím soudem posouzena jinak.“ Podle dovolatelky se jedná o tyto otázky: 1) Zda lze mlčení vlastníka pozemku, případně jeho nesouhlas pouze s vizuální podobou stavby považovat za právní jednání a za právní titul ke zřízení stavby na jeho pozemku. Namítá, že závěr o existenci dohody o výstavbě plotu učinily soudy bez odpovídající opory v dokazování a při nesprávném výkladu vůle, právní jednání musí být navíc vážné, určité a srozumitelné. 2) Zda je přípustný zápočet vydržecí doby právního předchůdce, pokud tento mohl pozemek vydržet, ale převod vlastnického práva k této konkrétní části nebyl v právním jednání výslovně uveden (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, 22 Cdo 1241/2022 a 22 Cdo 788/2022, se kterými je řešení otázky započtení vydržecí doby právního předchůdce, který sám splnil podmínky vydržení, v rozporu), soudy nepracovaly ani s tím, zda je sporný pozemek v kupní smlouvě označen, což je v rozporu „s konstantní judikaturou“, za nesprávný považuje i závěr o dobré víře žalovaného „v kontextu odstranění původního plotu“. 3) Zda je možné za těchto okolností mít za prokázaný poctivý úmysl držitele dle § 1095 a § 992 o. z.
8. Namítá dále, že odvolací soud připustil důkazní návrhy žalovaného po uplynutí lhůty ke koncentraci, některé důkazy předložené žalovaným byly přijaty, přestože byly založeny na jednostranných tvrzeních (čestné prohlášení), a výsledkem těchto pochybení bylo zatížení řízení vadou, která mohla mít vliv na rozhodnutí.
9. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalovaný navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, neboť žalobkyní vymezené důvody nenaplňují podmínky přípustnosti. Na otázce mlčení vlastníka není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, podmínky mimořádného vydržení byly posouzeny správně a nedostatek aktivní věcné legitimace byl dovozen i z dalšího důvodu, nebyly zjištěny skutečnosti, které by představovaly nepoctivý úmysl držitelů.
11. Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
14. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
15. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
16. Dovolatelka uvádí více předpokladů přípustnosti dovolání (dosud neřešená právní otázka, rozdílné rozhodování právní otázky a právní otázka, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak), není však zřejmé, a to ani z textu dovolání, s jakým z uvedených předpokladů přípustnosti dovolání, které se navzájem vylučují, spojuje právní otázku formulovanou pod bodem 1). Již tato vada dovolání věcnému přezkumu dovolání v uvedené části brání.
17. Na řešení otázky 1) není navíc rozhodnutí odvolacího soudu ani založeno, neboť ten při svém rozhodnutí nevycházel z toho, že právním titulem k umístění stavby bylo jen mlčení vlastníka pozemku, případně jeho nesouhlas pouze s vizuální podobou stavby, ale z toho, že účastníci se na umístění stavby nového oplocení na místě, kde byl umístěn, dohodli.
18. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. Hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu neshledal, že by skutková zjištění byla v extrémním rozporu s v řízení provedenými důkazy; z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů při dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání odvolacího soudu.
Hodnotící úvahy odvolacího soudu v nyní posuzované věci nejsou nelogické a nenesou znaky libovůle.
20. Pro řešení otázek formulovaných pod body 2) a 3), se kterými dovolatelka spojuje předpoklad přípustnosti, kterým má být rozpor s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, není dovolání přípustné.
21. Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2529/2021). Jinak řečeno, je-li rozhodnutí odvolacího soudu založeno na dvou či více důvodech, z nichž by každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby, pak výsledek nalézacího řízení nemůže ovlivnit eventuální nesprávnost jednoho nebo více z těchto důvodů, pokud jeden z nich ve zkoumání přípustnosti dovolání obstojí.
22. Odvolací soud založil svůj závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve vztahu k vyklizení části pozemku, která byla již dříve připlocena k pozemku žalovaného, jednak na závěru o vydržení této části zemského povrhu žalovaným a jednak na úvaze, že i kdyby spornou část vydržel už právní předchůdce žalovaného, jak žalobkyně namítá, byla by vlastníkem této části osoba odlišná od žalobkyně. Žalobkyně přitom dovoláním napadá jen první z uvedených důvodů, a to nesprávné právní posouzení mimořádného vydržení, úvahu o nedostatku aktivní věcné legitimace v případě vydržení právním předchůdcem nezpochybňuje. Je proto nadbytečné zabývat se podmínkami mimořádného vydržení ze strany žalovaného, neboť i kdyby otázky vztahující se k vydržení žalovaným byly posouzeny nesprávně, nemohl by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušit.
23. Dovolací soud dodává, že na závěru o tom, že žalovaný nabyl spornou část pozemku uzavřenou kupní smlouvou, rozhodnutí odvolacího soudu založeno není.
24. Namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.). Ani ve vztahu k namítaným vadám řízení dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku spojenou s uvedením předpokladu přípustnosti dovolání nevymezila, dovolací soud by proto mohl k případným vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
25. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
26. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 26. 8. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu