22 Cdo 465/2024-531
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce O. G., zastoupeného Mgr. Ivou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze, Leštínská 2302/12, proti žalované M. H., zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze, Valentinská 92/3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 354/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 20 Co 270/2023-510, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 20 Co 270/2023-510, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 10 C 354/2013-448, vypořádal společné jmění manželů (dále též jen „SJM“) účastníků tak, že z movitých věcí, které do zúžení SJM patřily do SJM účastníků, a z obchodních podílů, které jsou ve vlastnictví žalobce a žalované, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce v tomto výroku vyjmenované podíly na obchodních společnostech [výrok I písm. a)], uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 337 610,51 Kč (výrok II), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V).
2. Jádrem sporu mezi účastníky byla hodnota podílů na předmětných obchodních společnostech ke dni zániku SJM přikázaných do výlučného vlastnictví žalobce, jež byla soudy nižších stupňů na základě vypracovaného znaleckého posudku stanovena jako nulová.
3. Soud prvního stupně při zjišťování hodnoty podílů na obchodních společnostech vycházel výhradně ze znaleckého posudku ze dne 28. 3. 2018 vypracovaného znaleckým ústavem Oceňovací a znalecká kancelář s. r. o. (dále jen „znalecký posudek z roku 2018“) na základě ustanovení soudem prvního stupně; při jednání před soudem prvního stupně byl proveden výslech znalce. Tento znalecký posudek stanovil hodnotu všech podílů jako nulovou.
4. Žalovaná následně předložila odborné vyjádření a odborné stanovisko ke znaleckému posudku vypracované společností Equity Solutions Appraisals s. r. o. zpochybňující závěry znaleckého posudku z roku 2018. K žalovanou předloženému odbornému vyjádření ani odbornému stanovisku se soud prvního stupně v rámci odůvodnění svého rozsudku nijak nevyjádřil.
5. Následně žalovaná předložila znalecký posudek ze dne 24. 5. 2021 vypracovaný společností Equity Solutions Appraisals s. r. o. (dále jen „znalecký posudek z roku 2021“) zpochybňující použitou metodiku a správnost závěrů znaleckého posudku z roku 2018. Žalovanou předložený znalecký posudek z roku 2021 soud prvního stupně sice při jednání provedl jako důkaz, nicméně výslech znalce proveden nebyl. V odůvodnění rozsudku pak soud prvního stupně znalecký posudek z roku 2021 zcela pominul.
6. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně opakovaně žádala o zpracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku z roku 2018, přičemž veškeré žádosti byly ze strany soudu prvního stupně zamítnuty. V odůvodnění rozsudku se soud prvního stupně omezil na konstatování nadbytečnosti vypracování revizního znaleckého posudku, neboť o správnosti závěrů znaleckého posudku z roku 2018 neměl pochybnost.
7. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 20 Co 270/2023-510, rozsudek soudu prvního
stupně ve výrocích o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil (výrok I), ve výrocích o náhradě nákladů státu změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
8. Odvolací soud při jednání zopakoval dokazování podstatnými částmi znaleckého posudku z roku 2018, jenž tvořil jediný podklad pro rozhodnutí soudu prvního stupně o hodnotě předmětných obchodních podílů. Zrekapituloval z protokolu výslech znalce provedený při jednání před soudem prvního stupně, v rámci odvolacího řízení znalce znovu nevyslýchal.
9. Dále zopakoval důkaz znaleckým posudkem z roku 2021 předložený žalovanou v řízení před soudem prvního stupně. Jeho závěry však podle odvolacího soudu nemohly tvořit podklad pro odlišné rozhodnutí ohledně hodnoty vypořádávaných podílů na obchodních společnostech, neboť posudek zpochybňuje toliko použitou metodiku a správnost závěrů znaleckého posudku z roku 2018, aniž by sám předkládal jinou vhodnou metodu pro stanovení hodnoty předmětných podílů či obsahoval jakékoliv konkrétní závěry nasvědčující tomu, že hodnota obchodních podílů není nulová. Znalec, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolacím řízení nebyl při jednání vyslechnut.
10. Žalovaná v odvolacím řízení dále předložila znalecký posudek ze dne 30. 10. 2023 vypracovaný znaleckým ústavem Vysoká škola ekonomická v Praze – Národohospodářská fakulta (dále jen „znalecký posudek z roku 2023“). Odvolací soud nicméně k tomuto důkaznímu návrhu nepřihlédl, neboť jej považoval ve smyslu § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2722/2010, za uplatněný v rozporu s principem koncentrace řízení a neúplné apelace. Žalovaná totiž znalecký posudek předložila až v rámci odvolacího řízení, tedy až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, tudíž opožděně. Odvolací soud jej proto s ohledem na zákaz novot jako nepřípustný důkaz v odvolacím řízení neprovedl. Nad rámec v odůvodnění ještě konstatoval, že tento nově dokládaný znalecký posudek by vzhledem k jeho neurčitým závěrům ohledně hodnoty obchodních podílů sám o sobě nemohl sloužit jako revizní znalecký posudek, nýbrž pouze jako doklad pro podporu požadavku žalované na vypracování takového posudku.
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť měla za to, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení otázky procesního práva, a sice zda může být revizní znalecký posudek předložen a jako důkaz proveden až v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019, neboť znalecký posudek z roku 2023 jako nepřípustný nový důkaz odmítl s poukazem na § 205a o. s. ř. Toto nesprávné
právní posouzení procesní otázky následně způsobilo nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
15. Žalovaná v dovolání předkládá otázku procesního práva, zda lze revizní znalecký posudek předložit a jako důkaz provést až v rámci odvolacího řízení.
16. Tato otázka zakládá přípustnost dovolání a dovolání je zároveň důvodné, neboť se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019.
17. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že hodlá-li účastník řízení prosazovat právně významnou skutečnost, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí, splní svou důkazní povinnost již tím, že k prokázání oné skutečnosti označí důkaz znaleckým posudkem. Na základě důkazního návrhu účastníka na vypracování znaleckého posudku tudíž soud nechá vypracovat nejen požadovaný znalecký posudek, ale v případě pochybností o jeho správnosti též revizní znalecký posudek. Návrh účastníka na vypracování revizního znaleckého posudku nemá charakter nového a v systému koncentrace řízení či neúplné apelace tudíž zásadně nepřípustného důkazu, nýbrž toliko námitek směřujících proti správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, které lze uplatnit i po koncentraci řízení a které se zřetelem k jejich povaze lze po koncentraci řízení též procesním způsobem osvědčit např. prostřednictvím posudku jiného znalce či odborného vyjádření sloužícího ke zpochybnění použitých znaleckých metod [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019, uveřejněný pod č. 33/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014 (tato i všechna další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud v citované judikatuře dovodil, že zákaz novot v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace (srov. § 213 odst. 2 ve spojení s § 205a odst. 1 a § 211a o. s. ř.) nebrání odvolacímu soudu v provedení důkazu revizním znaleckým posudkem bez zřetele na to, zda bylo jeho provedení navrženo před soudem prvního stupně, a že námitky směřující proti správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, které lze uplatnit i po koncentraci řízení, je možné se zřetelem k jejich povaze po koncentraci řízení osvědčit též prostřednictvím posudku jiného znalce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019).
18. Z výše uvedeného plyne, že charakter námitky proti správnosti již vyhotoveného a v řízení provedeného znaleckého posudku má rovněž účastníkem předložený znalecký posudek, který charakter revizního znaleckého posudku sice nemá, osvědčuje však namítanou nesprávnost použité metodiky či závěrů již provedeného znaleckého posudku. Takový znalecký posudek lze proto uplatnit i po koncentraci řízení a v odvolacím řízení v režimu neúplné apelace.
19. V projednávané věci žalovaná předložila znalecký posudek z roku 2023 tedy sice až v odvolacím řízení, nicméně tento znalecký posudek si kladl za cíl zpochybnit správnost použité metodiky a závěrů znaleckého posudku z roku 2018, ze kterého pro určení hodnoty vypořádávaných obchodních podílů ve svých rozhodnutích shodně vycházely oba soudy nižších stupňů. Nešlo tedy o nový důkazní návrh k prokázání výše obvyklé ceny, nýbrž o důkaz směřující ke zpochybnění správnosti znaleckého posudku, který v řízení již figuroval při zjišťování hodnoty předmětných podílů. Zákaz novot v odvolacím řízení se tudíž na žalovanou předložený znalecký posudek z roku 2023 nevztahuje.
20. Odvolací soud totiž mimo jiné nesprávně vycházel z § 205a o. s. ř. s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2722/2010, které však reflektuje dřívější, nyní již neplatnou právní úpravu občanského soudního řádu, která na znalecký posudek předkládaný účastníkem řízení nahlížela pouze jako na listinný důkaz, nikoliv jako na znalecký posudek, jenž má v případě splnění všech formálních náležitostí stejnou váhu jako znalecký posudek, jehož zadavatelem je soud (srov. § 127a o. s. ř.).
21. Pokud tedy odvolací soud odmítl provést důkaz znaleckým posudkem z roku 2023, učinil tak v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
22. Řízení je dále stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. (s ohledem na to, že dovolání bylo shledáno z důvodů vysvětlených výše přípustným) rovněž přihlédne.
23. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. věty třetí a páté soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. … Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
24. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
25. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.
26. Problematikou výslechu znalce se Nejvyšší soud zabýval mimo jiné např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, kde shrnul, že ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014 (uveřejněné pod č. C 15 088 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)].
27. Soud nesmí upustit od výslechu znalce a spokojit se s písemným posudkem znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010 (uveřejněný v Souboru pod č. C 11 048)].
28. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014 (uveřejněný v Souboru pod č. C 15 295)]. Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, nebo usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
29. Závěry výše citované rozhodovací praxe lze v poměrech projednávané věci použít v případě znaleckého posudku z roku 2021 předkládaného žalovanou, u něhož znalec v řízení nebyl vyslechnut ani soudem prvního stupně, a následně ani soudem odvolacím. S ohledem na to, že znalecký posudek z roku 2021 měl sloužit ke zpochybnění správnosti použité metodiky (jakožto záležitosti navýsost odborné), a tudíž i správnosti závěrů znaleckého posudku z roku 2018, z nějž oba soudy nižších stupňů při stanovení hodnoty vypořádávaných obchodních podílů bez dalšího vycházely, nemohou jeho závěry již z povahy věci korespondovat ve smyslu výše citované judikatury s ostatními provedenými důkazy (konkrétně se závěry znaleckého posudku z roku 2018, jenž je tímto posudkem zpochybňován). Výslech znalce zpracovávajícího druhý znalecký posudek byl tudíž v takovém případě nezbytný. Není přitom podstatné, že druhý znalecký posudek z roku 2021 neobsahoval stanovení konkrétní hodnoty podílů oproti prvnímu znaleckému posudku z roku 2018 a jeho účelem bylo pouze zpochybnění správnosti závěrů tohoto znaleckého posudku. Zásadní je především to, že tyto dva posudky jsou ve vzájemném rozporu, přičemž je s ohledem na výše citovanou rozhodovací praxi nutné, aby pro správná a úplná zjištění soudy vyslechly zpracovatele obou znaleckých posudků, nikoliv pouze jednoho. S ohledem na § 127a o. s. ř. pak nehraje roli ani skutečnost, že zadavatelem prvního znaleckého posudku z roku 2018 byl soud, zatímco druhý znalecký posudek z roku 2021 předložila žalovaná; v případě splnění veškerých zákonem stanovených formálních náležitostí nelze znalecký posudek předložený účastníkem řízení nijak znevýhodňovat. Pokud tedy soudy opomenuly výslech znalce, který vypracoval druhý znalecký posudek z roku 2021, nemohly dospět ke správným a úplným zjištěním ohledně správnosti znaleckého posudku z roku 2018.
30. Dovolací soud si je vědom toho, že nutnost zpracování revizního znaleckého posudku je do jisté míry na úvaze soudu a vždy záleží na konkrétních okolnostech projednávaného případu. Z rozhodovací praxe lze k tomuto zmínit např. rozsudek ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1629/2024, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv. Jde tu o hodnocení důkazu – znaleckého posudku. Nemá-li soud pochybnosti o jeho správnosti, není povinen nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že pochybnosti vyjadřuje účastník; důkazy totiž hodnotí jen soud. Úvaha soudu nemůže být zcela libovolná, nicméně vždy záleží na konkrétním případu, zda a nakolik lze učinit závěr o zpochybnění posudku. V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, či ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 525/2017).
31. Zbývá dodat, že součástí znaleckého posouzení je i volba metod ocenění. Je tedy na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit. Znalec je povinen volbu jedné (či více) z metod ocenění řádně odůvodnit, přičemž toto odůvodnění podléhá posouzení soudu co do jeho úplnosti a vnitřní logiky. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku [k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, a z 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, či jeho usnesení z 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, uveřejněné pod č. 23/2013 časopisu Soudní judikatura, a z 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4803/2016, uveřejněné pod č. 89/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 24. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 4077/18), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3303/2022]. Primárně ke zpochybnění metodiky pak námitky žalované v průběhu celého řízení směřovaly.
32. Vzhledem ke zjištěným procesním okolnostem v řízení před nalézacími soudy není dovolací soud přesvědčen o správnosti kategorického závěru obou soudů o tom, že za celou dobu řízení nevyvstala žádná pochybnost o správnosti použitých metod a závěrů znaleckého posudku z roku 2018, tudíž že zpracování revizního znaleckého posudku je v projednávané věci nadbytečné. To platí v projednávané věci tím spíše, když znalecký posudek z roku 2018 tvořil jediný podklad pro stanovení hodnoty obchodních podílů a s ohledem na zjištěnou nulovou hodnotu tak zcela zásadním způsobem ovlivnil výši vypořádacího podílu vypláceného žalované. Navzdory množství důkazních návrhů předkládaných v průběhu nalézacího řízení žalovanou (odborné vyjádření, odborné stanovisko, další dva znalecké posudky zpracované dvěma různými subjekty, z nichž jeden je navíc znaleckým ústavem) a v souvislosti se zjištěnými procesními nedostatky řízení před oběma soudy nižších stupňů (opakovaně neprovedený výslech znalce znaleckého posudku z roku 2021, dále absentující odůvodnění v případě důkazů předkládaných žalovanou v rozsudku soudu prvního stupně, následně úplné odmítnutí dalšího znaleckého posudku z roku 2023 odvolacím soudem, ovšem za současného vyjádření k jeho obsahu v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), není udržitelný závěr soudů, že v řízení nevyvstala sebemenší pochybnost o správnosti znaleckého posudku z roku 2018. Pokud soudy řádně neprovedly veškeré důkazy předkládané žalovanou ke zpochybnění znaleckého posudku z roku 2018, nemohly zjistit, zda použitá metodika znaleckého posudku, a tudíž i závěr o nulové hodnotě obchodních podílů, je správný či nikoliv.
33. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
34. V dalším řízení odvolací soud znovu provede žalovanou předkládané důkazy, zejména vyslechne znalce zpracovávajícího znalecký posudek z roku 2021, a dále provede důkaz znaleckým posudkem z roku 2023, opět včetně výslechu znalce.
35. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
36. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu