22 Cdo 1678/2024-258
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce A. H., zastoupeného Mgr. Nikolou Koncerem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Jasenice 1253, proti žalovanému L. G., , zastoupenému Mgr. Karlem Lažou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará Cesta 676, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 86/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2023, č. j. 57 Co 25/2023-229, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2023, č. j. 57 Co 25/2023-229, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 24. 11. 2022, č. j. 13 C 86/2021-162, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení.
1. Žalobce se v řízení domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále též „předmětný pozemek“).
2. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, č. j. 13 C 86/2021-162, podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k předmětnému pozemku zrušil (výrok I), předmětný pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II), kterému uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl částku 193 333 Kč (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětného pozemku, přičemž žalobce je vlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 a žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti id. 1/3. Přístup na předmětný pozemek je možný pouze přes pozemek ve výlučném vlastnictví žalobce. Reálné rozdělení předmětného pozemku by proto vyžadovalo vybudování sjezdu na veřejnou komunikaci při vynaložení nákladů, jež žalobce ani žalovaný nebyli ochotni nést. Soud prvního stupně proto s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval reálnou nedělitelnost předmětného pozemku a přiklonil se k variantě přikázání předmětného pozemku do výlučného vlastnictví žalobce, jehož solventnost byla – ve vztahu k výši vypořádacího podílu vypočtené z ceny obvyklé zjištěné znalcem – prokázána. Při stanovení výše vypořádacího podílu žalovaného vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. Zbyňka Beláka, načež uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl částku 193 333 Kč.
4. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. 11. 2023, č. j. 57 Co 25/2023-229, rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
5. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil po skutkové (bod 5 rozsudku odvolacího soudu) i právní (body 6, 7 a 8 rozsudku odvolacího soudu) stránce.
6. Odvolací soud ve vztahu ke stanovení obvyklé ceny předmětného pozemku doplnil dokazování znaleckými posudky č. 15329/2023 ze dne 27. 3. 2023 a č. 39281/2023 ze dne 18. 7. 2023, vypracovanými Ing. René Butkovem. Úkolem znalce bylo jednak ocenit předmětný pozemek, jednak posoudit správnost závěrů posudku vypracovaného znalcem Ing. Zbyňkem Belákem (bod 9 rozsudku odvolacího soudu). Rovněž odvolací soud doplnil dokazování výslechem znalce Ing. Zbyňka Beláka (bod 10 rozsudku odvolacího soudu).
7. Odvolací soud se stran výše vypořádacího podílu ztotožnil s částkou zjištěnou soudem prvního stupně ve výši 193 333 Kč, když konstatoval, že „odpovídá i ceně, která by byla dosažena při prodeji obdobného pozemku ke dni rozhodování odvolacího soudu ...“.
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Ve vztahu k věci samé dovolání směřuje do výroku I rozsudku odvolacího soudu, přičemž obsahově dovolání směřuje do té části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (rozhodnutí o výši vypořádacího podílu žalovaného).
9. Přípustnost dovolání spatřuje žalovaný v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Namítal: a) odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při určení výše přiměřené náhrady – stanovení ceny obvyklé (rozpor s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 1205/2019, či ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1376/2021), b) odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení rozporů mezi dvěma znaleckými posudky (rozpor s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1651/2018, či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 746/2019), c) řešení otázky procesního práva, která doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to rozpor revizního znaleckého posudku s původně vypracovaným posudkem, d) odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce nedostatku přístupu k nemovitosti (rozpor s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897, či ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5235/2014), e) řešení otázky hmotného práva, která doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to otázka existence vyvratitelné domněnky spojení s veřejnou cestou za situace, kdy s ní pozemek přímo sousedí, f) odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce hodnocení znaleckého posudku (rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019). Dále dovolatel obsáhle polemizuje se závěry znaleckých posudků, skutkovými zjištěními soudů a hodnocením důkazů. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
11. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
13. Dovolatel předložil otázku způsobu stanovení obvyklé ceny nemovité věci.
14. Tato otázka zakládá přípustnost dovolání a dovolání je i důvodné, neboť otázka byla odvolacím soudem (a rovněž soudem prvního stupně) řešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
15. Podle § 1147 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „o. z.“) není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.
16. Dovolací soud v rámci své ustálené rozhodovací praxe setrvale akcentuje, že určení přiměřené kompenzace za restrikci vlastnického práva nepředstavuje otázku skutkovou, nýbrž otázku právní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3012/2012, potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1425/2014), jejíž řešení znalci nepřísluší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009,
sp. zn. 28 Cdo 4229/2008), neboť právní posouzení věci náleží výhradně soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2422/2016, toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
17. Z rozsudku soudu prvního stupně i z rozsudku soudu odvolacího je patrné, že soudy za účelem stanovení výše vypořádacího podílu žalovaného zjišťovaly tzv. cenu obvyklou (viz především body 5 a 14 rozsudku soudu prvního stupně a body 9 a 11 rozsudku odvolacího soudu).
18. Předně je třeba uvést, že s pojmem obvyklá cena pracuje jak § 492 o. z., tak § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Považovaly-li proto soudy za adekvátní tzv. cenu obvyklou, bylo nutné se dále zabývat tím, zda měly na mysli cenu obvyklou ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, či zákona o oceňování majetku.
19. Podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.
20. V usnesení ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1376/2021, Nejvyšší soud vysvětlil, že i pro řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (stejně jako pro řízení o vypořádání společného jmění manželů) je rozhodná obvyklá cena ve smyslu § 492 odst. 1 o. z. a výslovně zdůraznil, že pojem „obvyklá cena“ je vyložen i v § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Z ustanovení § 1 tohoto zákona se však podává, že upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy; nevztahuje se tedy na stanovení výše přiměřené náhrady v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a tudíž ani určení obvyklé ceny rozhodné pro posouzení snížení ceny společné věci v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V navazujícím rozsudku ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1016/2021, pak Nejvyšší soud uzavřel, že na řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se tak zákon č. 151/1997 Sb. nepoužije.
21. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že v řízeních týkajících se vlastnického práva, v nichž je soudem přiznávána určitá forma kompenzace (např. výše přiměřené náhrady v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), je nezbytné, aby soud při stanovení výše této náhrady vycházel vždy z cen pokud možno nejaktuálnějších vzhledem k době vydání rozhodnutí. Aby totiž náhrada skutečně kompenzovala to, oč je daný účastník připraven buď omezením vlastnického práva např. formou věcného břemene, kvůli němuž pozemek nemůže neomezeně užívat, či z důvodu, že o své vlastnické právo rozhodnutím soudu zcela přichází (kupříkladu již zmíněné vypořádání spoluvlastnictví), musí cena, z níž soud při stanovení výše náhrady vychází, reflektovat aktuální ceny nemovitostí, má-li být výchozím principem přiměřenost náhrady (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3555/2009).
22. Při stanovení přiměřené náhrady se proto přihlíží především k cenám, za něž by byly v daném místě a čase v souladu s nabídkou a poptávkou prodány nemovitosti obdobných kvalit [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 885/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“ pod č. C 1225)], a náhrada tak musí vyjadřovat cenu závislou nejenom na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném místě a čase (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 356/2000, uveřejněný v Souboru pod č. C 110). Pro účely rozhodování soudů v konkrétních řízeních je pak pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitostí v době jejich vypořádání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, uveřejněný v Souboru pod č. C 3421).
23. Pod bodem 14 rozsudku soudu prvního stupně je ke stanovení výše vypořádacího podílu uvedeno, že soud vycházel ze znaleckého posudku vyhotoveného Ing. Zbyňkem Belákem, který stanovil cenu obvyklou předmětného pozemku ve výši 580 000 Kč, z čehož 1/3 na vypořádací podíl žalovaného činí 193 333 Kč. K postupu znalce je pod bodem 5 rozsudku soudu prvního stupně mj. uvedeno: „Dne 21. 4. 2022 byl vypracován znalecký posudek č. 2247-12/2022 na určení ceny obvyklé za nemovitost p. č. XY, a to dle tzv. administrativní ceny určené dle platného oceňovacího předpisu – zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MF ČR č. 441/2013 Sb. Ve znění vyhlášky č. 488/2020 Sb. a tzv. porovnávací hodnotou – srovnáním minimálně tří v nedávné minulosti realizovaných prodejů. Znaleckým posudkem tak byla určena obvyklá cena pozemku p. č. XY ve výši 580 000 Kč.“
24. Soud prvního stupně takto zjištěnou cenu následně – po vyslechnutí znalce (viz bod 14 rozsudku soudu prvního stupně) – převzal bez dalších korekcí jako částku pro vypočtení výše vypořádacího podílu žalovaného na předmětném pozemku.
25. Odvolací soud následně doplnil dokazování mj. výslechem znalce Ing. Zbyňka Beláka. Pod bodem 10 rozsudku odvolacího soudu je podrobněji vylíčeno, co odvolací soud výslechem znalce ve vztahu ke zjištění obvyklé ceny předmětného pozemku zjistil, přičemž se zde mj. uvádí: „pokud (Ing. Zbyněk Belák) v úvodu svého posudku použil i pojem tzv. zjištěné ceny, učinil tak proto, že mu to ukládá vyhláška č. 441/2013 Sb. v § 1c odst. 1, který říká, že při tvorbě ceny obvyklé se určí i cena zjištěná.“
26. Ačkoliv z následných pasáží vyplývá, že pojem ceny zjištěné byl znalcem užit toliko podpůrně, a obvyklá cena předmětného pozemku byla určena srovnávací metodou, je z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu též patrné, že znalec při vypracování posudku postupoval podle zákona o oceňování majetku a vyhlášky 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška). Toto zjištění plně koresponduje s tím, co uvedl soud prvního stupně pod bodem 5 rozsudku, jak citováno výše.
27. Přestože odvolací soud pod bodem 11 uvedl, že „takto zjištěná obvyklá cena pak odpovídá i ceně, která by byla dosažena při prodeji obdobného pozemku ke dni rozhodování odvolacího soudu, jak vyplývá z doplňujícího výslechu znalce Ing. Beláka před odvolacím soudem, ...“, při stanovení výše vypořádacího podílu se bez jakékoliv odchylky ztotožnil s částkou ve výši stanovené soudem prvního stupně zjištěné znalcem Ing. Zbyňkem Belákem v jím vypracovaném znaleckém posudku.
28. Z uvedených pasáží rozsudků nižších soudů je evidentní, že soudy obou stupňů při určování výše náhrady přiznané žalovanému za pozbytí spoluvlastnického práva k pozemku vycházely ze zjištění ceny obvyklé ve smyslu zákona o oceňování majetku, přičemž částku zjištěnou znalcem – bez dalších korekcí – převzaly jako částku určující výši vypořádacího podílu žalovaného.
29. Protože soudy nesprávně vyšly z ceny obvyklé ve smyslu zákona o oceňování majetku a oceňovací vyhlášky, a nikoliv ceny obvyklé ve smyslu § 492 o. z., je řešení dalších dovolatelem předložených otázek předčasné.
30. V této souvislosti nicméně dovolací soud dodává, že dovolatel také v dovolání namítá, že odvolací soud nevyslechl zpracovatele druhého znaleckého posudku, v důsledku čehož postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, neboť znalec nemohl obhájit závěry vyslovené v jím vypracovaném znaleckém posudku a nemohl se vyjádřit ke znaleckému posudku, ze kterého nakonec vyšel jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud.
31. Dovolatel tak rovněž vymezil otázku procesního práva, a to jak má soud postupovat v případě rozporu mezi závěry znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení a znaleckého posudku vyžádaného soudem, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
32. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. věty třetí a páté soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. … Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
33. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
34. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.
35. Ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014 (uveřejněné pod č. C 15 088 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)].
36. Soud nesmí upustit od výslechu znalce a spokojit se s písemným posudkem znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010 (uveřejněný v Souboru pod č. C 11 048)].
37. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014 (uveřejněný v Souboru pod č. C 15 295)]. Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010 nebo usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
38. Odvolací soud v dané věci však znalce Ing. Butkova nevyslechl; neměl tak podklad pro posouzení, o který ze znaleckých posudků své závěry opře, případně pro úvahu o nutnosti vypracování revizního znaleckého posudku. Důsledné posouzení znaleckých posudků určujících hodnotu pozemku bylo v poměrech dané věci významnější o to víc, že hodnota pozemků byla pro soudy výchozím kritériem rozhodujícím o výši přiznané náhrady.
39. Ve vztahu k dovolatelem předestřené polemice se závěry znaleckých posudků, či jeho námitkám vůči skutkovým zjištěním soudů a hodnocení důkazů, dovolací soud uvádí, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Skutkové námitky pak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání, uvedených v § 237 o. s. ř.
40. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil.
41. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud ve smyslu § 243e odst. 2 o. s. ř. též rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
42. V souladu s rozhodovací praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3294/2019) dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně v celém rozsahu.
43. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
44. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu