23 Cdo 3566/2024-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci oprávněné České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, proti povinné A. H., o provedení exekuce, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021-522, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 11/2022, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 Cmo 309/2024-22, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021-522, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Co 493/2012-488, jímž byl zamítnut návrh povinné na odklad vykonatelnosti v rozhodnutí specifikovaných usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i návrh povinné na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Proti tomuto usnesení (prvnímu ze shora uvedených) podala povinná dne 19. 11. 2021 žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.
2. Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 16 C 11/2022-13, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro
zmatečnost odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. K odvolání povinné Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 Cmo 309/2024-22, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná (nezastoupená advokátem) včasné dovolání (spolu s námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval) s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
6. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
7. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec první). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec druhý). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec třetí).
8. Podáním dovolání vznikla povinné (dovolatelce) povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
9. Z obsahu spisu vyplývá, a Nejvyššímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že povinná dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním mimořádného množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, jež jsou soudy zamítány; takový způsob uplatňování procesních práv lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, a ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024). Takový zneužívající procesní postup povinné přitom nemůže ve smyslu § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
10. Nejvyšší soud proto povinnou (dovolatelku) k zaplacení soudního poplatku za dovolání již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinná povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání vědoma, avšak soudní poplatek zaplatit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, čímž zneužívá svá procesní práva (obdobně Nejvyšší soud postupoval například již v usneseních ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3794/2022, ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 24 Cdo 171/2023, ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 30 Cdo 236/2023, ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1304/2024, ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2297/2024, či ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024). Nejvyšší soud současně podotýká, že skutečnost, že splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání je nezbytné pro pokračování v dovolacím řízení musí být povinné nutně známa z předchozích řízení před dovolacím soudem, neboť poučení o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o následcích jejího nesplnění se povinné již opakovaně dostalo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1137/2024, a ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024). Za této situace se setrvání na požadavku na další výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání v projednávané věci jeví neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2908/23, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2999/23, a ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 2708/24).
11. K žádosti povinné o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť má vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že záměrem takového počínání povinné je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní postup povinné přitom nemůže podle § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany, a k takovému zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. ani nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
12. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil, čímž se stal bezpředmětným i akcesorický návrh povinné na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž již proto nebylo samostatně rozhodováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a přímo ve vztahu k osobě povinné též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024, a ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024).
13. Nejvyšší soud nepřihlížel k námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, který vydal napadené rozhodnutí. Povinnou vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nýbrž pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu je patrné, že povinná (nejen) v projednávané věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., resp. podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v projednávané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost coby prostředcích nápravy směřujících proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů řízení nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu