USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci oprávněné ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 124, proti povinné A. H., o exekuci pro vymožení 65 230,38 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 2 Co 79/2022-25, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 43/2023, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 3 Co 83/2023-36, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 16 C 43/2023-23, řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 2 Co 79/2022-25, zastavil. K odvolání povinné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 3 Co 83/2023-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná včasné dovolání (obsahující též námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc rozhodoval) a též další žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.
Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Jelikož při podání dovolání nebyl povinnou zaplacen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích), vyzval Nejvyšší soud povinnou usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 23 Cdo 1137/2024-54, podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil ji o následcích jeho včasného nezaplacení.
Povinná ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradila. Podáními doručenými Nejvyššímu soudu dne 16. 5. 2024 a 20. 5. 2024 vznesla povinná námitku podjatosti vůči členům soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Horákovi, Ph.D., JUDr. Pavlu Tůmovi, Ph.D., a Mgr. Jiřímu Němcovi. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podáním dovolání vznikla povinné povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
Jelikož povinná soudní poplatek za dovolání neuhradila ani poté, co k tomu byla vyzvána dovolacím soudem, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh povinné na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dále z obsahu spisu se podává, a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo, že povinná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných [dokladem toho je i samotná žaloba pro zmatečnost a na obnovu řízení podaná v této věci povinnou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.
5. 2023, č. j. 2 Co 79/2022-25, o níž bylo pravomocně rozhodnuto dovoláním napadeným usnesením, neboť v případě žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva; jde o žalobu na obnovu řízení proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), a o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o dřívější žalobě pro zmatečnost (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř.)], opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány.
Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání povinné tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě povinné – např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022). Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinná procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o.
s. ř. jako k
nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016,
sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Nejvyšší soud proto k žádosti povinné o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) nepřihlížel a touto žádostí povinné se nezabýval.
Nejvyšší soud nepřihlížel ani k vznesené námitce podjatosti vůči členům senátu Nejvyššího soudu. Povinnou takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že povinná ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí soudů všech stupňů.
Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh.
obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022). Ze stejných důvodu Nejvyšší soud nepřihlížel ani k námitce podjatosti vznesené v dovolání povinnou vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří vydali napadené rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu