25 Cdo 31/2025-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně: P. B., zastoupená Mgr. Karlem Šebestou, advokátem se sídlem Národní 60/28, Praha 1, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, IČO 63998530, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 471/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 14 Co 254/2024-127, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. 9. 2024, č. j. 14 Co 254/2024-127, potvrdil rozsudek ze dne 13. 3. 2024, č. j. 33 C 471/2023-93, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, změnil jej v nákladovém výroku tak, že nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů
řízení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o pojistné plnění vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že strany uzavřely pojistnou smlouvu č. 7500774370 na životní pojištění žalobkyně označené jako „Neon Life“, s počátkem pojištění od 4. 8. 2021. Pojistná smlouva byla uzavřena mimo jiné na připojištění závažných onemocnění ve variantě označené jako „rozšířená“ s konstantní pojistnou částkou 100 000 Kč. Součástí pojistné smlouvy byly i Doplňkové pojistné podmínky pro životní pojištění Neon Life 0621 [dále jen „DPP“].
Podle DPP závažná onemocnění zahrnovala i zhoubný nádor, přičemž bylo možno sjednat různé varianty pojistného krytí („základní“, „rozšířená“, „maxi“), přičemž v každé variantě byla uvedena „+možnost formy in situ“. V části VIII nazvané „Připojištění závažných onemocnění a poranění“ bylo v článku 3 vyjmenováno celkem 10 variant pojištění, z nichž pojistník jednu vybírá, a to mimo jiné „rozšířená varianta“ a „rozšířená varianta včetně formy in situ“; dále bylo v článku 4 uvedeno, že pojistnou událostí je „závažné onemocnění (…) vyjmenované v článku 6 této části“; v článku 6 pak bylo pod nadpisem „Zhoubný nádor“ uvedeno, že tímto pojmem „pojistitel rozumí onemocnění charakterizované přítomností zhoubných novotvarů, pro které je příznačný výskyt nekontrolovaně rostoucích maligních buněk, šíření maligních buněk s následným napadnutím tkání a orgánů tedy jakýkoliv druh zhoubného nádoru se šířením do tkání a jiných orgánů (metastáz)“, že „formou ‚in situ‘ pojistitel rozumí jakýkoliv druh zhoubného nádoru bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), tj. zhoubný nádor zařazený dle TNM klasifikace jako N0 M0“, a že pojem nezahrnuje neoplázie děložního čípku a prekancerózy.
Mezi stranami byla ujednána „rozšířená varianta“, nikoli však „rozšířená varianta včetně formy in situ“. V roce 2023 byl žalobkyni diagnostikován a posléze operován zhoubný nádor se šířením angioinvazí, klasifikovaný v TNM klasifikaci jako „T1b1 N0 MX“ s tím, že šíření do jiných orgánů (metastáz) nelze vyloučit, prognóza onemocnění je sice nejistá, avšak bez prokázaného výskytu metastáz.
2. Na zjištěný skutkový stav věci soudy obou stupňů aplikovaly § 2758 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok na pojistné plnění, neboť její onemocnění nespadá do kategorie zhoubný nádor, jak byl definován v části VIII „Připojištění závažných onemocnění a poranění“ článku 6 „Definice závažných onemocnění a poranění“ odstavci „Zhoubný nádor“ bodu i) DPP, nýbrž do kategorie zhoubný nádor ve formě in situ podle bodu ii), a pro tento případ žalobkyně připojištění sjednáno neměla.
Žalobkyně totiž z možných variant dle části VIII článku 3 „Varianty plnění“ DPP zvolila rozšířenou variantu závažného onemocnění s konstantní pojistnou částkou 100 000 Kč, nikoliv rozšířenou variantu závažného onemocnění včetně formy in situ s konstantní pojistnou částkou 100 000 Kč. Odvolací soud dále připomenul legislativní úpravu, judikatorní závěry a odbornou literaturu k výkladu právního jednání. Tedy ze samotné pojistné smlouvy, jejíž součástí jsou pojistné podmínky, vyplývá, že úmyslem žalobkyně bylo nebýt pojištěná pro případ formy in situ tak, jak je definována v části VIII článku 6 odst. „Zhoubný nádor“ bodu ii) DPP.
Žalobkyně přitom dostala poučení v brožuře pojistných podmínek i o přehledu možných připojištění a doporučení se pečlivě seznámit s diagnózami, které jednotlivé varianty (základní, rozšířená, maxi) obsahují, a pro širší krytí v rámci zhoubných nádorů upozornění na možnost dopojištění formy in situ. Zhoubný nádor ve formě in situ byl v DPP výslovně definován jako zhoubný nádor bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), stručně řečeno jako zhoubný nádor bez metastáz, a toto vymezení je zcela jasné, určité a srozumitelné, pro žalobkyni seznatelné a ve smluvních ujednáních je zásadní, přičemž není rozhodné, jak výraz in situ vykládá lékařská věda.
Odvolací soud proto ve shodě s obvodním soudem uzavřel, že onemocnění žalobkyně odpovídá tomu, co smluvní ujednání vymezovala jako zhoubný nádor ve formě in situ, a že tedy vzhledem ke sjednané variantě pojištění nezakládá právo žalobkyně na pojistné plnění.
3. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení obsahu pojistných podmínek a srozumitelnosti spotřebitelské smlouvy podle § 1811 a 1812 o. z. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu pojistných podmínek, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (sp. zn. 32 Cdo 2757/2016 a 30 Cdo 3221/2006). Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, když soudu prvního stupně přisvědčil, že výklad pojistných podmínek není vnitřně rozporný a v konečném důsledku je pro průměrného spotřebitele srozumitelný. Odvolací soud zároveň případ nesprávně subsumoval pod obecná ustanovení výkladu právních jednání, aniž by přihlédl a dostatečně se zabýval speciální úpravou spotřebitelských smluv a v ní obsaženými interpretačními pravidly, která jsou pro spotřebitele příznivější než obecná ustanovení § 555 odst. 1 a § 556 o. z. Dovolatelka považuje doplňkové pojistné podmínky za nejasné, vnitřně rozporné a zavádějící a v takovém případě musí jít tyto nepřesnosti k tíži toho, kdo je vydal. Odvolací soud se nevypořádal s námitkami žalobkyně, nevyložil řádně ustanovení DPP a z odůvodnění není patrné, proč by jiný výklad než výklad žalované nemohl být přípustný. Žalobkyně je přesvědčena, že i podle výkladu DPP zaujatého žalovanou jí vznikl nárok na pojistné plnění, jelikož její zdravotní stav odpovídal stavu popsanému v bodě i) ustanovení DPP definujícího zhoubný nádor (šíření do okolních tkání a orgánů), nikoli stavu v bodě ii) (nešíření do okolních tkání a orgánů). K šíření onemocnění totiž nedošlo skrze metastáze, ale jiným způsobem (angioinvazí). Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., avšak není přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Dovolatelka namítá nesprávný výklad pojistné smlouvy, především ujednání DPP používající pojmy zhoubného nádoru in situ a šíření nádorových buněk.
7. Dovolatelka odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2757/2016, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3221/2008, v nichž byly shrnuty závěry judikatury k právní úpravě výkladu právních úkonů obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinném do 21. 12. 2012. Je ovšem nutno upozornit, že v projednávaném případě je aplikována právní úprava účinná od 1. 1. 2014, která je podstatně odlišná, a proto jsou závěry dosavadní judikatury použitelné jen velmi omezeně a odklon od této judikatury nemůže přípustnost dovolání založit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1636/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2094/2020). Dovolatelka ani nespecifikuje, v čem konkrétně má být rozsudek odvolacího soudu v projednávané věci v rozporu s citovanými rozhodnutími.
8. V rozsudcích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, pak vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sb. rozh. obč., jakož i v rozsudcích ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018, a ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3857/2023.
9. Nejvyšší soud však ohledně vztahu § 556 a násl. a § 1812 odst. 1 o. z. opakovaně vyložil, že jestliže způsob vyjádření účastníků žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5598/2017, ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019, a ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2804/2024).
10. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi k pravidlu contra proferentem, obsaženému v § 557 o. z., opakovaně uvedl, že zásada, podle níž se pojem vykládá k tíži toho, kdo jej použil jako první, může nalézt uplatnění jen, je-li vykládaný pojem skutečně nejednoznačný. Jinými slovy, výklad nejednoznačného pojmu, který je ve smlouvě obsažen, k tíži toho, kdo výrazu použil první, je namístě pouze, jsou-li dány (objektivně) pochybnosti o obsahu tohoto pojmu, které nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel § 556 odst. 1 a 2 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 764/2022, nebo ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 71/2022).
11. Pojistné podmínky jsou součástí pojistné smlouvy a jakkoliv mají kvazinormativní charakter, právní normou nejsou; jsou tak předem připravenou částí pojistné smlouvy, představují praktickou formu zjednodušení a vedou k racionalizaci smluvního procesu. Výklad pojistných podmínek není výkladem právního předpisu, nýbrž výkladem právního jednání, jenž se provádí cestou užití zákonem upravených a judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu blíže vysvětlených interpretačních metod (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020). Rozhodovací praxe k úpravě výkladu právních jednání (§ 555 až 558 o. z.) vychází z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (právního jednání) dospěl (srov. zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 31 Cdo 881/2024, publikovaného pod č. 27/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). To ovšem není tento případ.
12. V projednávané věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zde existovaly nějaké okolnosti, které by opodstatňovaly závěr, že vůle účastníků v době uzavření smlouvy byla odchylná od toho, co vyplývá z doslovného znění smlouvy včetně DPP. Odvolací soud zjevně dospěl při výkladu obsahu pojistných podmínek k závěru o jejich jednoznačnosti, srozumitelnosti a určitosti neumožňující žádný jiný výklad, neboť pojistné podmínky jasně vymezily jednotlivé varianty připojištění (základní, rozšířená, maxi), a pro širší krytí v rámci zhoubných nádorů upozorňovaly na možnost dopojištění formy in situ, přičemž výklad formy in situ byl definován jako zhoubný nádor bez metastáz.
13. Ze skutkových zjištění (jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu) vyplývá, že onemocnění žalobkyně je možno klasifikovat jako formu in situ ve smyslu DPP, tedy jako zhoubný nádor bez metastáz. Za zjevně nepřiměřený, a tudíž zakládající přípustnost dovolání, nelze považovat ani závěr odvolacího soudu, že „zjištěná angioinvaze, tj. šíření nádorových buněk do cév, spadá pod pojem forma in situ ve smyslu DPP, neboť ke vzniku metastáz dosud nedošlo, respektive jejich vznik nebyl diagnosticky potvrzen a doložen jednoznačnými výsledky z vyšetření“.
14. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že smluvní ujednání obsažené v části VIII článku 6 odst. „Zhoubný nádor“ bodech i) a ii) DPP rozlišující pojmy „zhoubný nádor“ a „zhoubný nádor ve formě in situ“ srozumitelně vyloučilo z pojistného krytí v rozšířené variantě nádor in situ bez prokázaných metastáz, že ustanovení jiný výklad nepřipouští, proto není důvod aplikovat § 557 ani § 1812 odst. 1 o. z. Napadené rozhodnutí není v rozporu ani s ustanovením § 1811 o. z., neboť pojistné podmínky splňují požadavek srozumitelnosti. Odvolací soud tudíž vyložil uvedené smluvní ujednání v souladu s judikaturou řešící výklad právních jednání, a to i výklad spotřebitelských smluv, takže podmínka přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. z tohoto důvodu není založena.
15. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
16. Nákladový výrok nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu