27 Cdo 1658/2025-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněné České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 00027383, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, PSČ 162 00, proti povinné A. H., o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 74/2024, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 14 Cmo 18/2025-19, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 16 C 11/2022-13, odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021-522 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání povinné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 Cmo 309/2024-22, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
2. Podáním ze dne 9. 12. 2024 povinná (mimo jiné) napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 Cmo 309/2024-22, žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 12. 2024, č. j. 16 C 74/2024-12, žaloby povinné odmítl. Učinil tak proto, že podání povinné neobsahovalo náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost podle § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. K odvolání povinné Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které neobsahují náležitosti podle § 232 odst. 1 o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř. Povinná při svém podání nebyla zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.).
5. Nejvyššímu soudu je ze své činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že dovolatelka dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022.
6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem dovolatelky při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), jakož i žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatelky podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany, pročež k nim Nejvyšší soud podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
7. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dovolatelka nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Dovolatelka si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupena vědoma, jelikož je jí známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byla mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzývána (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
8. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byla stěžovatelka v minulosti opakovaně poučována o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016].
9. Nejvyšší soud nepřihlížel k námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, který vydal napadené rozhodnutí. Povinnou vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nýbrž pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání největší zničující škody a újmy“. Ostatně z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu je patrné, že povinná (nejen) v projednávané věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., resp. podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
10. Nesplnila-li dovolatelka zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a nejsou-li splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejím dovolání, předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 243c odst. 3 věty třetí a § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil.
11. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v projednávané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost coby prostředcích nápravy směřujících proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů řízení nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu