27 Cdo 3301/2023-379
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobce
J. V., zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem, se sídlem v Příbrami,
náměstí T. G. Masaryka 142/0, PSČ 261 01, proti žalovaným 1) M. V., a 2) B. V.,
oběma zastoupeným JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3,
Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, o určení vlastnictví družstevního podílu a o
určení vlastnického práva k bytové jednotce, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 72 Cm 22/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 2 Cmo 51/2023-361, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 2 Cmo 51/2023-361,
jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 72 Cm
22/2022-340, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 13. 11. 2018 se
žalobce původně domáhal určení, že je vlastníkem „celkového splaceného
členského podílu“ v Družstvu nájemníků XY (vymazaného ke dni 30. 6. 2023 z
obchodního rejstříku; dále též jen „družstvo“), „ve výši 83.972 Kč, včetně
vstupního vkladu 5.000 Kč, který byl v této výši splacen za byt č. 8 v prvním
patře domu XY, XY“ (dále též jen „družstevní podíl“).
[2] Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 34 C
339/2018-282, na návrh žalobce připustil vstup B. V., jako žalované do řízení
(výrok I.) a připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem dne 7. 6. 2021 (výrok
II.), kterou se žalobce (vedle určení svého vlastnictví k družstevnímu podílu)
navíc domáhal určení, že je vlastníkem jednotky č. 2358/8 „včetně všech
součástí a příslušenství“ a „včetně podílu na společných částech“ domu č. p. XY
a pozemku parc. č. XY v k. ú. V. v obci P. (dále též jen „jednotka“).
[3] První zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10.
2019, č. j. 34 C 339/2018-52, Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením
ze dne 2. 6. 2020, č. j. 22 Co 14/2020-170, zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Druhý zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze
dne 30. 8. 2021, č. j. 34 C 339/2018-300, ve znění usnesení ze dne 13. 9. 2021,
č. j. 34 C 339/2018-304, Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze
dne 9. 12. 2021,
č. j. 22 Co 214/2021-323, rovněž zrušil a věc postoupil Městskému soudu v Praze
jako soudu věcně příslušnému.
[4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 72 Cm
22/2022-340, zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem družstevního
podílu (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem jednotky
(výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). [5] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Dohodou o převodu členského podílu uzavřenou dne 1. 12. 1995 mezi
žalobcem jako převodcem a žalovaným 1) jako nabyvatelem (zastoupeným žalobcem
jako zákonným zástupcem) žalobce bezúplatně převedl na žalovaného 1) svá práva
a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, včetně práva nájmu bytu č. 8 v
prvním patře domu v ulici XY v XY. 2) Dne 30. 10. 2018 žalobce dar odvolal pro nevděk a vyzval žalovaného
1) k jeho vrácení. 3) Dne 30. 12. 2020 převedlo družstvo vlastnické právo k jednotce na
žalované, kteří jsou manželé. 4) Družstvo bylo zrušeno ke dni 1. 7. 2021. [6] Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobce
nemá na určení vlastnictví k družstevnímu podílu naléhavý právní zájem, jelikož
nezažaloval také družstvo. V takovém případě totiž nebude „výrok rozhodnutí o
určení vlastnictví družstevního podílu pro družstvo závazný“ a rozhodnutí soudu
by „nebylo zárukou odvrácení budoucích sporů“. [7] Podle soudu prvního stupně nemůže být žalobce úspěšný ani s žalobou
o určení vlastnického práva k jednotce, neboť žalobce svůj nárok vyvozuje „z
odvolání bezúplatného převodu podílu v družstvu na základě dohody o převodu ze
dne 1. 12. 1995“. Předmětem tohoto převodu však nebylo vlastnické právo k
jednotce, ale vlastnické právo k družstevnímu podílu. [8] Usnesením vyhlášeným na konci jednání konaného dne 17. 1. 2023
Městský soud v Praze nepřipustil změnu žaloby na základě návrhu žalobce ze dne
18. 10. 2022. Žalobce v tomto návrhu požadoval zaplacení obvyklé ceny daru ve
výši určené znaleckým posudkem pro případ, že soud nevyhoví jeho žalobám na
určení vlastnického práva z důvodu, že vrácení daru není možné, protože dar
zanikl. [9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem
rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve
výroku III. je změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (třetí výrok). [10] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že „právní
zájem v žalobě o určení vlastnictví družstevního podílu je dán tehdy, pokud je
takové rozhodnutí závazné i vůči družstvu, které vystupuje jako účastník řízení
na straně žalovaných“. V projednávané věci však družstvo není účastníkem
řízení. Současně podle odvolacího soudu není pasivně věcně legitimována
žalovaná 2), jelikož nikdy nebyla členkou družstva. [11] Rovněž není podle odvolacího soudu důvodný návrh žalobce na určení
vlastnického práva k jednotce, neboť předmětem bezúplatného převodu mezi
žalobcem a žalovaným 1) nebyl převod vlastnického práva k jednotce. Převodem
vlastnického práva k jednotce z družstva na žalované „došlo k transformaci
jedné majetkové hodnoty v podobě členských práv a povinností do osobního
vlastnictví k převáděné jednotce“. Současně žalovaná 2) „nebyla obdarovanou, a
tudíž nemá za povinnost ani ničeho vracet“.
[12] Podle odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně správně „v rámci
hospodárnosti řízení a s vědomím výsledků dosavadního řízení“ o návrhu žalobce
na změnu žaloby ze dne 18. 10. 2022 tak, že změnu žaloby nepřipustil. Za
situace, kdy nebyly v řízení provedeny „žádné důkazy ohledně hrubého porušení
dobrých mravů ze strany žalovaného 1) … a ohledně výše peněžité náhrady
poskytnutého daru“ a současně soud prvního stupně již „vyhodnotil, jakým
způsobem rozhodne o návrhu žalobce“, nelze soudu prvního stupně vytknout
žádného pochybení.
[13] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky hmotného práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[14] Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení otázky nepřipuštění
navrhované změny žaloby soudem prvního stupně. Konkrétně zpochybňuje závěr,
podle něhož „skutečnost, že soudem prvního stupně dosud nebyly provedeny žádné
důkazy týkající se samotného předmětu sporu, je důvodem pro nepřipuštění změny
žaloby z hlediska hospodárnosti řízení, přestože se jedná o totožné účastníky a
totožný skutkový stav“. [15] Dovolatel svým návrhem pouze reagoval na okolnost, že vlastnické
právo k jednotce bylo převedeno na žalované, přičemž reaguje-li žalobce „na v
průběhu dokazování nově zjištěné skutkové okolnosti, zpravidla není důvod změnu
žaloby nepřipustit“. Podle dovolatele se nejednalo o nový nárok, neboť
„skutkové okolnosti případu, ze kterých se vycházelo, byly naprosto totožné“ a
soud mohl rozhodnout „na podkladě dosavadního … řízení“. [16] Rovněž má dovolatel za to, že „není možné nepřipustit změnu návrhu
z důvodu, že soud v době rozhodování o změněném návrhu si již sám vyhodnotil,
jakým způsobem spor s původním žalobním nárokem rozhodne“. [17] Dále dovolatel namítá nesprávné právní posouzení otázky, „zda je
možné po transformaci majetkové hodnoty (členských práv a povinností člena
bytového družstva) do vlastnictví jednotky požadovat v rámci odvolání daru i
vydání samotné jednotky“. [18] Dovolatel má za to, že v situaci, kdy „došlo k transformaci jedné
majetkové hodnoty (členských práv a povinností) do jiné majetkové hodnoty
(vlastnictví převáděné bytové jednotky)“, se žalobce může domáhat vrácení „již
transformované majetkové hodnoty, která je ve vlastnictví žalovaných“. Jinými
slovy, dovolatel může požadovat určení, že je vlastníkem jednotky, která
aktuálně představuje „hlavní hodnotu původního daru“. V případě, že by k
uvedené transformaci majetkové hodnoty nedošlo, by pak byl žalovaný 1) povinen
zaplatit žalobci peněžitou náhradu daru. [19] Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. [20] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem
otevřené otázky přípustnosti změny žaloby podle § 95 o. s. ř., při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího
soudu, a k otázce vypořádání vzájemných vztahů po odvolání daru, jehož
předmětem je družstevní podíl, jež nebyla v popsaných souvislostech Nejvyšším
soudem dosud vyřešena. I. K přípustnosti změny žaloby. [21] Podle § 95 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se
souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním
účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž
ke změně došlo (odstavec první). Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by
výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci
usnesení (odstavec druhý). [22] Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. Pl. ÚS-st.
43/16, uveřejněném pod číslem 394/2016 Sb., formuloval a odůvodnil
závěr, podle kterého považuje za ústavně souladný toliko takový výklad
občanského soudního řádu, podle něhož odvolací soud v rámci řízení o odvolání
proti rozhodnutí ve věci samé není vázán usnesením podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. (byť formálně nezrušeným) a je oprávněn, resp. v případě uplatnění
relevantní námitky [§ 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř.] povinen, rozhodnutí o
nepřipuštění změny žaloby v plném rozsahu přezkoumat. [23] Nejvyšší soud shodný závěr (právě s odkazem na stanovisko pléna
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16) přijal např. v rozsudcích ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5189/2016, a ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo
5069/2017. [24] K předpokladům přípustnosti změny žaloby podle § 95 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil následující závěry:
1) Navrhovateli (žalobci) se v § 95 odst. 1 o. s. ř. umožňuje, aby obsah
návrhu a své požadavky přizpůsoboval nejen svým představám na řešení sporu nebo
jiné právní věci, jak se mu vyjevily v průběhu řízení, ale také procesně nebo
hmotněprávně změněné situaci, ukazuje-li se, že nadále nemohou obstát. 2) Předpokladem přípustnosti změny návrhu dále je, aby výsledky
dosavadního řízení, zejména provedené důkazy, mohly být podkladem i pro řízení
o změněném návrhu. Projevuje se v něm zásada hospodárnosti řízení. V případě,
že je možné použít výsledky dosavadního řízení i pro řízení o změněném návrhu,
by totiž nebylo procesně ekonomické rozhodnout o nepřipuštění změny návrhu, a
tím navrhovatele (žalobce) – chce-li dále svůj nárok uplatňovat před soudem –
„nutit“ k podání nového návrhu na zahájení řízení (žaloby). 3) Platí rovněž, že ke změně žaloby může dojít kdykoliv za řízení, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí, kterým se řízení končí. 4) Jestliže žalobce změnou žaloby reaguje na v průběhu dokazování nově
zjištěné skutkové okolnosti, zpravidla není důvod změnu žaloby nepřipustit. Srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2877/2010,
ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3084/2011, či ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21
Cdo 2502/2000, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo
3140/2019. [25] V poměrech projednávané věci se odvolací soud odchýlil od citované
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když nepřipuštění změny žaloby soudem
prvního stupně považoval za správné. Účelem navrhované změny žaloby nebylo
zmaření dosavadních výsledků řízení, nýbrž šlo o reakci na výzvu soudu učiněnou
na jednání konaném dne 18. 10. 2022. [26] Soud prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadou rychlosti a
hospodárnosti řízení, když změnu žaloby nepřipustil, neboť tento postup by vedl
pouze k tomu, že by žalobce musel podat novou žalobu. V souladu se zásadou
hospodárnosti řízení není přimět dovolatele k podání nové žaloby, když je možné
žalobu po její změně projednat již v tomto řízení s využitím dosavadních
skutkových zjištění. II. K otázce vypořádání vzájemných vztahů po odvolání daru. [27] Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též
jen „o.
z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí
jeho účinnosti (odstavec první). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se
ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných
a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních
předpisů (odstavec druhý). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní
poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a
povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To
nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto
zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec třetí). [28] Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), dárce se může domáhat
vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak,
že tím hrubě porušuje dobré mravy. [29] Podle § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), převod práv a povinností
spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu
orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na
nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství
příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky
jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné
družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný
souhlas nabyvatele členství. [30] Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého
důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. [31] Podle § 751 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], bytové
družstvo nesmí převést vlastnické právo k družstevním bytům nebo budovám s
družstevními byty nebo pozemkům jimi zastavěným a s nimi věcně souvisejícím,
ledaže s podmínkami převodu předem souhlasí všichni členové bytového družstva,
kteří jsou nájemci těchto družstevních bytů, a všichni členové družstva, kteří
mají podle platného znění stanov právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního
bytu (odstavec první). Souhlas podle odstavce 1 musí mít písemnou formu s
úředně ověřeným podpisem. Udělený souhlas je závazný i pro právního nástupce
osoby, která jej udělila (odstavec druhý). Odstavce 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže se jedná o převody družstevních bytů do vlastnictví členů bytového
družstva, kteří jsou jejich nájemci (odstavec třetí). [32] Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se
příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to
smysl a účel zákona vyžaduje. [33] Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na
ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba
(odstavec první).
Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání,
považuje se právní jednání za platné (odstavec druhý). [34] Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo
2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li
darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy
poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá
vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. [35] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu pojmu
hrubé porušení dobrých mravů uvedeného v § 630 obč. zák. se podává, že:
1) K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové
závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se
zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a
intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu
nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle
subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. 2) Soud hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky
závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného
chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné
intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým
násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci,
apod., a vždy také zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu. 3) Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata uvedených
ustanovení, se vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu
individuálně. 4) Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze
označit za zjevně (dříve hrubě) porušující dobré mravy a který má z toho důvodu
vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování,
jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného
revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve
na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený
dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak dárce vnímá závadné chování
obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem obdarovaného ublížen, avšak
teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k
relevantnímu závěru o patřičnosti revokace. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce
o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (dárce vnímá skutek
obdarovaného jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci; závěr o
patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba
posoudit všechny skutkové okolnosti, chování jak obdarovaného, tak i samotného
dárce, a věc je třeba posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z
jakých příčin a mezi kým. Srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo
903/2011, ze dne 27. 9.
2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, a ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3097/2015, nebo ze dne
27. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5141/2016. [36] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že v § 630
obč. zák. je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu v důsledku
právního úkonu učiněného dárcem. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje
znaky uvedené v § 630 obč. zák., vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru,
tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-
li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle
došel obdarovanému; dárce může svůj právní úkon učinit jakoukoliv formou
(písemně nebo ústně, výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o
tom, co chtěl projevit), a to i tehdy, byla-li předmětem darovací smlouvy
nemovitost. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým
obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci s účinky ex nunc, a obdarovaný, který se tak
stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat (§ 126 odst. 1 obč. zák.). Protože vydání daru dárci není zvláště upraveno, řídí se analogicky
ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 563/2004,
uveřejněný pod číslem 83/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne
20. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 202/2013; 21 Cdo 439/2014, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 253/2004, a ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3001/2009). [37] V usnesení ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3808/2014, Nejvyšší
soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého platným a účinným odstoupením
od smlouvy o převodu obchodního podílu smlouva zaniká a ex lege zanikají též
všechna práva a povinnosti ze smlouvy a zaniká (ex lege) též účast nabyvatele
ve společnosti založená touto smlouvou, tj. nabyvatel přestává být společníkem
a společníkem se namísto nabyvatele stává (opět) převodce. K obnovení účasti
převodce ve společnosti přitom dochází s účinky ex nunc. Účinky odstoupení od
smlouvy o převodu obchodního podílu nastávají vůči společnosti až dnem doručení
takového účinného odstoupení společnosti. [38] Nejvyšší soud v citovaném usnesení dále uvedl, že obchodní podíl
zůstává totožným předmětem občanskoprávních vztahů i poté, kdy se společník,
jemuž obchodní podíl náleží, účastní zvýšení základního kapitálu společnosti
dalším vkladem. V takovém případě totiž dochází pouze ke zvýšení vkladu
společníka, popř. ke zvýšení jeho obchodního podílu, nikoli k zániku původního
obchodního podílu a ke vzniku obchodního podílu nového.
Lze tedy uzavřít, že
obchodní podíl převedený na základě smlouvy o převodu obchodního podílu lze po
odstoupení od této smlouvy převodci vrátit (a k obnovení účasti převodce ve
společnosti dojde) i v případě, kdy po uzavření smlouvy nabyvatel při zvýšení
základního kapitálu společnosti převzal závazek ke zvýšení vkladu. Převodci
tudíž náleží celý obchodní podíl se zvýšeným vkladem, popř. zvýšený obchodní
podíl, jestliže se dalším vkladem zvýšil poměr vkladu společníka k základnímu
kapitálu společnosti. [39] Citované závěry se obdobně uplatní též u bytového družstva a (s
ohledem na to, že účinky odvolání daru podle § 630 obč. zák. jsou obdobné
účinkům odstoupení od smlouvy podle § 351 obch. zák.) řídí se jimi i vypořádání
vztahů po důvodném odvolání daru, jehož předmětem byla práva a povinnosti
spojená s členstvím v bytovém družstvu. [40] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že dovolatel,
dovolal-li se vůči žalovanému 1) důvodně vrácení daru, se okamžikem, kdy jeho
projev vůle došel žalovanému 1), stal vlastníkem družstevního podílu s právy a
povinnostmi existujícími v době, kdy k odvolání daru došlo. [41] Účinky odvolání daru ve vztahu k družstvu však mohly nastat až
okamžikem doručení (oznámení) odvolání daru družstvu. Nabýval-li totiž podle §
230 věty druhé obch. zák. nabyvatel členská práva a povinnosti spojená s
členstvím v bytovém družstvu ve vztahu k družstvu (až) předložením smlouvy o
převodu členství (nebo pozdějším dnem uvedeným ve smlouvě), je logické, že ten
samý postup musí být vyžadován též v případě, vrací-li se převodci jeho
členství v družstvu v důsledku zrušení převodní smlouvy. V obou případech totiž
musí být družstvu oznámeno a doloženo, že došlo ke změně v osobě jeho člena. Stejný závěr se uplatní též po 1. 1. 2014 (srov. § 601 odst. 2 z. o. k.). [42] Ve vztahu k uvedenému Nejvyšší soud odkazuje též na závěry
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2354/2014,
týkajícího se poměrů právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 a v poměrech právní
úpravy účinné od 1. 1. 2014 na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018,
sp. zn. 29 Cdo 4215/2016, uveřejněný pod číslem 38/2019 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. [43] Nebylo-li družstvu (důvodné) odvolání daru dovolatelem doručeno,
zůstal žalovaný 1) nadále jeho členem a nájemcem družstevního bytu, a tudíž na
něj družstvo mohlo převést vlastnické právo k jednotce (srov. § 751 odst. 3 z. o. k.). Jelikož se hodnota družstevního podílu takovým převodem nepochybně
podstatně snížila (k tomu srov. i závěry dovolatelem citovaného rozsudku
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, uveřejněného pod číslem 62/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), může dovolatel po žalovaných požadovat
vydání jednotky (převedení vlastnického práva k jednotce), popř., není-li to
dobře možné, zaplacení její hodnoty, podle právní úpravy bezdůvodného obohacení
(§ 2991 a násl. o. z.), neboť žalovaní se nepochybně přijetím jednotky do svého
vlastnictví na úkor dovolatele bez spravedlivého důvodu obohatili.
V úvahu
rovněž přichází (namísto nároku na vydání bezdůvodného obohacení) uplatnění
peněžitého nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti vydat dar ve
stavu k okamžiku jeho odvolání. [44] Bylo-li družstvu (důvodné) odvolání daru dovolatelem před
převedením jednotky do vlastnictví žalovaného 1) doručeno, stal se dovolatel
[namísto žalovaného 1)] okamžikem takového doručení členem družstva a bez jeho
souhlasu nemohlo družstvo převést vlastnické právo k jednotce na žalované (§
751 odst. 1 a 2 z. o. k.). Učinilo-li tak i přes tuto skutečnost, je smlouva o
převodu vlastnického práva k jednotce neplatná podle § 580 odst. 1 o. z., neboť
to vyžaduje smysl a účel pravidla uvedeného v § 751 odst. 1 z. o. k. Jde přitom
o neplatnost relativní (§ 586 o. z.), neboť slouží ochraně zájmu člena bytového
družstva, který je nájemcem převáděné jednotky. [45] Dovolal-li se dovolatel účinně relativní neplatnosti smlouvy,
nemohli žalovaní nabýt vlastnické právo k jednotce a vlastníkem jednotky
zůstalo družstvo. Zaniklo-li mezitím družstvo bez právního nástupce výmazem z
obchodního rejstříku poté, co byla provedena jeho likvidace (jak je níže
uvedeno), aniž došlo k vypořádání jeho vlastnického práva k jednotce, může to
být ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. (za splnění v něm uvedených podmínek) důvodem
pro zrušení výmazu a obnovení likvidace. Tím by se obnovilo i členství
dovolatele v družstvu. [46] Z uvedeného vyplývá, že poté, co soudy připustí změnu žaloby
učiněnou podáním dovolatele ze dne 18. 10. 2022, se budou muset zabývat tím,
zda dovolatelem uvedený důvod pro vrácení daru obstojí z hlediska § 630 obč. zák., a pokud ano, zda a kdy bylo družstvu odvolání daru doručeno. Na základě
zjištěných skutečností pak soudy podle shora uvedených pravidel posoudí
důvodnost žalobou uplatněných nároků. [47] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a
dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší
soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody,
pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí
soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [48] Ačkoliv je pro rozhodnutí o dovolání rozhodující stav v době vydání
napadeného rozhodnutí (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud nepřehlédl, že
po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu družstvo zaniklo bez právního nástupce. I přes to, pouze pro úplnost (vzhledem ke shora citovanému závěru soudů obou
stupňů o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví
družstevního podílu), však Nejvyšší soud dodává, že z jeho rozhodovací praxe
(přijaté až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) vyplývá závěr, že je-li
předmětem řízení otázka členství v bytovém družstvu (tj.
rovněž otázka převodu
a vlastnictví členského podílu v bytovém družstvu), která se dotýká i právních
poměrů dotčeného bytového družstva, není žádného důvodu nutit žalobce
(prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého
právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti
bytovému družstvu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022). [49] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [50] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.