USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně M. R., proti žalovanému J. R., o zrušení společného nájmu družstevního bytu a garáže, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. září 2008, č. j. 6 C 177/2008-62, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j. 23 Co 549/2008-79, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 177/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2017, č. j. 27 Co 180/2017-329, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. března 2017, č. j. 6 C 177/2008-323, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I.) a na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, při kterém nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání, avšak požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle § 30 odst. 2 o.
s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Podá-li dovolatel (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám posoudí, zda vskutku splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v § 30 a § 138 o. s. ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o.
s.
ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, a ze dne 26.
května 2015, sp. zn. 26 Cdo 1300/2015, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle § 138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016). Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud přijal v napadeném usnesení a podle něhož dovolatelce nemůže být přiznáno ani částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., neboť dovolatelka ani přes výzvu soudu prvního stupně (na č. l.
322) doručenou jí 2. března 2017 doposud netvrdila a neprokázala své majetkové poměry tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že žadatel o osvobození od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce, musí věrohodně verifikovat své majetkové poměry. Neučiní-li tak, nelze jej ani osvobodit od soudních poplatků, ani mu ustanovit zástupcem advokáta (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015, ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, či ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016; dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne
3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatelku nevyzvaly ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., jelikož dovolatelka byla ke splnění této podmínky vyzvána již v souvislosti s podáním dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 27 Co 452/2015-93, a to usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. února 2016, č. j. 6 C 177/2008-103, dovolatelce doručeným dne 24.
února 2016, jež obsahuje poučení o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatelka v dovolacím řízení zastoupena advokátem (zastavení dovolacího řízení). Vědomost dovolatelky o existenci této zvláštní podmínky dovolacího řízení ostatně zjevně plyne též z obsahu dovolání. Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolatelce takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelce nelze ustanovit advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.
s. ř.).
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Marek Doležal předseda senátu