27 Cdo 451/2020-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní
věci navrhovatele Čiperný Grunt s. r. o., se sídlem v Olomouci, Šemberova 66/9,
PSČ 772 00, identifikační číslo osoby 28588835, zastoupeného Mgr. Markem
Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, za
účasti 1) Dostihového spolku a. s., se sídlem v Pardubicích, Pražská 607, PSČ
530 02, identifikační číslo osoby 48155110, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem,
advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147/12, PSČ 500 03, a 2)
Ostravské znalecké a. s., se sídlem v Ostravě, Na Prádle 3389/8a, PSČ 702 00,
identifikační číslo osoby 26838745, o jmenování znalce pro přezkum zprávy o
vztazích, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod
sp. zn. 2 Nc 4202/2019, o dovolání Dostihového spolku a. s. proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 14 Cmo 225/2019-107, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 14 Cmo 225/2019-107,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Navrhovatel se svým návrhem (doručeným soudu prvního stupně 29. 3. 2019) domáhá, aby soud, jmenoval znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích za
účetní období roku 2017 (dále jen „zpráva o vztazích“) společnosti Dostihový
spolek a. s. (dále jen „společnost“). [2] Návrh odůvodňuje tím, že existují oprávněné pochybnosti o správnosti
závěrů uvedených ve zprávě o vztazích ohledně toho, že společnosti nevznikla
újma, když s A.C. (identifikační číslo osoby XY) [dále jen „společnost A.C.“] –
jejímž jediným společníkem je J. K.– uzavřela smlouvu o podnájmu prostor
sloužících k podnikání (na tribuně D) [dále jen „smlouva o podnájmu“] s tím, že
společnost A.C. bude jediným výhradním poskytovatelem cateringových služeb. [3] J. K. je přitom ovládající osobou společnosti, což podle tvrzení
navrhovatele jednoznačně plyne z akcionářské dohody o výkonu hlasovacích práv
při obsazování volených orgánů společnosti, která nahradila „dřívější
akcionářskou smlouvu obdobného obsahu“ a kterou navrhovatel, Statutární město
Pardubice a J. K. uzavřeli (jako akcionáři společnosti mající akcie
společnosti o souhrnné jmenovité hodnotě 86,38 %) v únoru 2018. [4] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze
dne 2. 4. 2019, č. j. 2 Nc 4202/2019-56:
1) jmenoval jako znalce pro přezkum zprávy o vztazích Ostravskou
znaleckou a. s., se sídlem v Ostravě, Na Prádle 3389/8a, PSČ 702 00,
identifikační číslo osoby 26838745 (dále jen „znalec“) [výrok I.],
2) uložil společnosti povinnost poskytnout znalci potřebnou součinnost
pro vypracování znaleckého posudku (výrok II.),
3) uložil navrhovateli, aby zaplatil soudní poplatek (výrok III.), a
4) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
(výrok IV.). [5] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Základní kapitál společnosti činí 13.286.000 Kč. 2) Navrhovatel má 2.301 kmenových akcií společnosti na jméno o jmenovité
hodnotě 1.000 Kč a 2.301 kmenových akcií společnosti na jméno o jmenovité
hodnotě 300 Kč. 3) Navrhovatel, Statutární město Pardubice a J. K. (jako akcionáři
společnosti mající akcie společnosti o souhrnné jmenovité hodnotě 86,38 %)
uzavřeli v únoru 2018 akcionářskou dohodu o výkonu hlasovacích práv při
obsazování volených orgánů společnosti (dále jen „akcionářská dohoda“). 4) J. K. je ovládající osobou společnosti A.C. 5) Představenstvo projednalo zprávu o vztazích 3. 12. 2018 a do sbírky
listin ji uložilo 13. 12. 2018. 6) Ve zprávě o vztazích je J. K. (vedle navrhovatele a Statutárního
města Pardubice) označen jako jedna ze tří ovládajících osob společnosti s tím,
že smlouva o podnájmu je uvedena v přehledu vzájemných smluv mezi společností a
ovládajícími osobami, resp. mezi společností a ostatními osobami ovládanými
stejnou ovládající osobou.
7) Ve zprávě o vztazích je uvedeno, že „všechny smluvní vztahy (…) byly
uzavřeny za obvyklých obchodních podmínek“ a že „ze vztahů mezi ovládající
osobou a osobou ovládanou ani ze vztahů mezi ovládanou osobou a dalšími osobami
ovládanými stejnou ovládající osobou nevyplynuly pro ovládanou osobu žádné
nevýhody.“
[6] Při posuzování důvodnosti návrhu soud prvního stupně nejprve
konstatoval, že navrhovatel je kvalifikovaným akcionářem společnosti. Dále
uvedl, že navrhovatel uplatnil právo navrhnout jmenování znalce pro přezkum
zprávy o vztazích v zákonné lhůtě. Poté soud (s odkazem na usnesení Ústavního
soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 149/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 799/2012) zrekapituloval, že účelem řízení o
jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích není samotný přezkum zprávy o
vztazích, nýbrž jen „zjištění důvodu pro jmenování nezávislé a nestranné osoby
k jejímu posouzení“; teprve znalcem zjištěné nedostatky „mohou být podkladem k
uplatnění nároku na náhradu škody.“
[7] Soud dále uvedl, že „posouzení újmy (…) je analytickou částí zprávy,
která doplňuje předchozí části zprávy týkající se vztahů mezi ovládanou a
ovládající osobou.“ Proto „nebude postačovat prosté konstatování (…), že újma
nevznikla a smluvní vztahy byly uzavřeny za podmínek obvyklých v obchodním
styku.“ Ve zprávě o vztazích „bude nutno (…) uvést, v čem jsou konkrétně
spatřovány výhody, případně i nevýhody vztahu mezi ovládanou a ovládající
osobou (respektive zda převládající výhody či nevýhody a následná rizika), a to
nepochybně pro každý smluvní vztah uzavřený mezi ovládanou osobou a osobami
ovládajícími jednotlivě.“ Pouze „na základě takového analytického rozboru lze
následně konstatovat, zda ovládané osobě vznikla či nevznikla újma,“ dodal soud. [8] Takový „rozbor“ (zejména ve vztahu ke smlouvě o podnájmu) podle
soudu zpráva o vztazích neobsahuje, neboť se omezuje na všeobecné konstatování
zahrnující všechny smluvní vztahy uzavřené mezi společností a ovládajícími
osobami. Proto její obsah může vzbuzovat pochybnosti, a návrh na jmenování
znalce pro přezkum zprávy o vztazích je tak důvodný. [9] K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze (aniž ve věci nařizoval
jednání) usnesením ze dne 17. 9. 2019, č. j. 14 Cmo 225/2019-107, potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud nejprve uvedl, že návrh na jmenování znalce může
kvalifikovaný akcionář v zákonem stanovené jednoroční prekluzivní lhůtě podat
vždy, domnívá-li se, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně. „Sankcí“
proti šikanózním, (resp. neodůvodněným), návrhům je podle soudu „možný přenos
povinnosti hradit odměnu znalce na samotného navrhovatele.“
[11] Osobu znalce podle odvolacího soudu není navrhovatel povinen v
návrhu označit, avšak „zákon mu tuto možnost nezakazuje, přičemž odvolací soud
takovým návrhem vázán není.“ Skutečnost, že navrhovatel výslovně navrhuje
jmenování určitého znalce, sama o sobě nezakládá žádné pochybnosti o podjatosti
znalce.
Pokud by ovšem znalec nepostupoval nestranně, může jej soud odvolat a
jmenovat nového znalce. [12] Odvolací soud zdůraznil, že právní úprava účinná do 31. 12. 2020
ukládala soudu, aby o návrhu na jmenování znalce rozhodl do 15 dnů ode dne
doručení návrhu, jinak platilo, že navrženého znalce schválil. Z toho podle
odvolacího soudu vyplývá, že důvody, které navrhovatele vedly k podání návrhu,
soud s ohledem na krátkou dobu k vydání rozhodnutí „blíže nezkoumá“ a „k podání
návrhu postačí pouze domněnka navrhovatele, že zpráva nebyla vypracována
řádně.“ Soud prvního stupně proto podle odvolacího soudu nepochybil, pokud
„podanému návrhu vyhověl vycházeje z tvrzení navrhovatele.“
[13] K tomu odvolací soud dodal, že „obecné konstatování týkající se
hodnocení ne/výhod plynoucích ze vztahu mezi ovládanou a ovládající osobou není
dostačující,“ a proto lze „přisvědčit soudu prvního stupně, že zpráva není z
uvedeného důvodu úplná.“
[14] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek
hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice (posuzováno podle obsahu) zda:
1) lze – v řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích za
určité účetní období – při posuzování toho, zda je určitá osoba ovládající
osobou, vyjít z akcionářské smlouvy, kterou tato osoba uzavřela v následujícím
účetním období,
2) je soud povinen při výběru osoby znalce zohlednit vzdálenost sídla
znalce od sídla ovládané osoby,
3) postačuje, je-li ve zprávě o vztazích posouzení toho, zda vznikla
ovládané osobě újma, provedeno souhrnně,
4) ke jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích postačuje (pouze)
subjektivní přesvědčení či pocit navrhovatele, že zpráva o vztazích není
vypracována řádně,
5) je odvolací soud povinen se „v rámci odvolacího řízení zabývat i
skutkovými tvrzeními (námitkami) ovládané osoby“ a
6) soud má v řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích
přezkoumat také to, zda se nejedná o „šikanózní návrh“ (zjevné zneužití práva).
[15] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s.
ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu,
jakož i usnesení soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
[16] K první z dovolacích otázek dovolatelka uvádí, že soudy nižších
stupňů pochybily, když J. K. označily za ovládající osobu společnosti s odkazem
na akcionářskou dohodu uzavřenou (teprve) v roce 2018, a to ačkoli je předmětem
řízení jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích za účetní období roku
2017. Pokud se soudy nižších stupňů nezabývaly tím, zda byl J. K. ovládající
osobou již v průběhu roku 2017, je jejich právní posouzení věci neúplné, a
tudíž i nesprávné. [17] Prostřednictvím druhé dovolací otázky dovolatelka napadá, že nebyla
dodržena kritéria pro výběr znalce, neboť v projednávané věci byl jmenován
znalec, jehož „sídlo je od sídla společnosti vzdáleno více než 240 kilometrů.“
Právní úprava přitom podle dovolatelky předpokládá, že splnění povinnosti
ovládané osoby poskytnout znalci potřebnou součinnost bude na straně ovládané
osoby představovat vznik nákladů, které „z povahy věci budou tím vyšší, čím
více bude znalec od sídla ovládané osoby vzdálen.“ K tomu dovolatelka odkazuje
na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 7 Cmo
300/2018, podle nichž je „žádoucí“, aby jmenovaný znalec sídlil co nejblíže
sídlu ovládané osoby. [18] Třetí z dovolacích otázek dovolatelka brojí proti závěru soudů
nižších stupňů, které uvedly, že posouzení toho, zda vznikla ovládané osobě
újma, musí být formulováno pro „každý smluvní vztah jednotlivě.“ Dovolatelka
odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29
Cdo 3701/2012, podle nichž „musí být především zjevné, zda uzavřená smlouva
odpovídá podmínkám běžného obchodního styku,“ s tím, že „je-li mezi ovládanou
osobou a některou z propojených osob uzavírán v rámci běžného obchodního styku
větší počet obdobných smluv se stejným předmětem a za stejných podmínek,
postačí, budou-li (způsobem výše uvedeným) ve zprávě popsány souhrnně.“
[19] Prostřednictvím čtvrté z dovolacích otázek dovolatelka soudům
nižších stupňů vytýká, že vyšly z pouhého subjektivního přesvědčení
navrhovatele o tom, že zpráva o vztazích je nesprávná (aniž se zabývaly tím,
zda jsou „dány objektivní pochybnosti o úplnosti nebo pravdivosti zprávy o
vztazích“). K tomu dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 799/2012,
nebo ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3577/2012, a dodává, že soudy nižších
stupňů nezkoumaly, zda navrhovatel „vážné a objektivní důvody“ pro přezkum
zprávy o vztazích osvědčil. [20] U páté z dovolacích otázek dovolatelka navazuje na výtky ohledně
(chybějícího) zjištění, zda v projednávané věci existují objektivní pochybnosti
o úplnosti a pravdivosti zprávy o vztazích. K tomu dovolatelka dodává, že
právní úprava, která soudu ukládá, aby o návrhu na jmenování znalce rozhodl do
15 dnů ode dne doručení návrhu, je „nezáviděníhodná a značně nekomfortní“. Tato
lhůta se ovšem týká pouze rozhodnutí soudu prvního stupně, a tak „je povinností
odvolacího soudu posoudit i skutkové námitky odvolatele proti rozhodnutí o
jmenování znalce (resp.
posoudit pravdivost skutkových tvrzení, o něž
kvalifikovaný společník svůj návrh na jmenování znalce opírá).“ Nadto je dle
dovolatelky třeba vyjít z toho, že „zákonodárce povinnost soudu řádně a úplně
zjistit skutkový stav věci nijak nemodifikoval, a tudíž nelze dovozovat opak.“
[21] Ve vztahu k šesté dovolací otázce dovolatelka uvádí, že návrh na
jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích v projednávané věci je zjevným
zneužitím práva, který nepožívá právní ochrany. S názorem odvolacího soudu,
podle něhož jsou šikanózní návrhy na jmenování znalce pro přezkum zprávy o
vztazích postihovány jen dodatečně, a sice tak, že obvyklou odměnu znalce a
účelně vynaložené náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku ponese
navrhovatel, dovolatelka nesouhlasí. [22] Navrhovatel ve vyjádření k dovolání (datovaném 28. 1. 2020) uvádí,
že dovolání je nepřípustné, a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl. [23] K jednotlivým námitkám dovolatelky navrhovatel uvádí, že jím
navržený (a soudy jmenovaný) znalec má dostatečné zkušenosti a odborné znalosti
pro přezkum zprávy o vztazích, což bylo výlučným důvodem, pro nějž jej
navrhovatel navrhl (nad kritériem vzdálenosti sídla ovládané osoby a znalce
podle navrhovatele převažuje odborná způsobilost). K tomu navrhovatel dodává,
že nestrannost znalce ani jeho odbornou způsobilost dovolatelka v dovolání
nezpochybňuje. [24] K vážným důvodům pro jmenování znalce navrhovatel tvrdí, že
současná právní úprava spojila právo navrhnout jmenování znalce pro přezkum
zprávy o vztazích „se (subjektivním) přesvědčením kvalifikovaného společníka o
tom, že zpráva není řádně vypracována.“ Z toho podle navrhovatele vyplývá, že
není nutné prokazovat závažné důvody pro jmenování znalce, resp. že pro
jmenování znalce „postačuje pouze společníkova domněnka, že zpráva o vztazích
nebyla vypracována řádně.“
[25] Navrhovatel dále souhlasí se názory soudů nižších stupňů, podle
nichž ve zprávě o vztazích musí být posouzeny výhody a nevýhody u každého
smluvního vztahu samostatně, a dodává, že „je-li závěr o výhodách či nevýhodách
u těchto smluvních vztahů shodný,“ nelze jej učinit „souhrnně“. V souvislosti s
domněle chybějícími náležitostmi zprávy o vztazích navrhovatel poukazuje také
na to, že se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou, zda nejde o informace
představující obchodní tajemství. [26] Navrhovatel závěrem zdůrazňuje, že „mu z řízení o návrhu na
jmenování znalce k přezkumu zprávy vznikne újma v podobě nákladu časového (…) i
finančního (náklady právního zastoupení) a že společník (…) se nemůže vůči své
společnosti chovat lhostejně a musí dbát určitých zásad.“ Zdůrazňuje přitom, že
„povinnost loajálního jednání tak velí nečinit vůči společnosti úkony, které
jsou způsobilé společnost poškodit.“ S tím navrhovatel odmítá, že by byl jeho
návrh šikanózním výkonem práva. [27] Znalec se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
[28] Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
[29] Podle § 237 o. s. ř. je (není-li stanoveno jinak) dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[30] První z dovolatelkou formulovaných otázek – a sice zda v řízení o
jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích za určité účetní období lze při
posuzování toho, zda je určitá osoba ovládající osobou, vyjít z akcionářské
smlouvy, kterou tato osoba uzavřela v následujícím účetním období – dovolání
přípustným nečiní. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení odvolací soud
napadené rozhodnutí nezaložil.
[31] Odvolací soud totiž vyšel (ve shodě se soudem prvního stupně) z
toho, že se postavení J. K. – jako ovládající osoby společnosti v
přezkoumávaném účetním období – podává „z obsahu zprávy o vztazích“, a nikoli z
toho, že v únoru 2018 uzavřel akcionářskou dohodu.
[32] Hodnocení důkazů přitom v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo
1058/2003, usnesení ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, rozsudek ze
dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 29
Cdo 2421/2015; v judikatuře Ústavního soudu srov. v obdobných souvislostech
např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96,
uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[33] Dovolání je přesto přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení všech
zbylých otázek formulovaných v dovolání, které dílem v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyly vyřešeny (druhá dovolací otázka), a to přinejmenším v
poměrech pro věc rozhodné právní úpravy – viz odst. [34] až [39] tohoto
rozhodnutí – (třetí dovolací otázka), a dílem se při jejich řešení odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (čtvrtá, pátá a
šestá dovolací otázka).
IV. Důvodnost dovolání
a) Použité právní předpisy
[34] Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle zákona o obchodních
korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020. [35] Je tomu tak proto, že podle čl. II bodu 8 a 9 zákona č. 33/2020
Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a
další související zákony, se:
1) zpráva o vztazích za účetní období započaté přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona zpracovává podle zákona č. 90/2012 Sb., ve znění
účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
2) pravidla pro přezkum zprávy o vztazích, včetně řízení o jmenování
znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích a povinností znalce, poprvé použijí
pro přezkum zprávy o vztazích zpracované v souladu s požadavky zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. [36] Podle § 82 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“), statutární orgán ovládané
osoby vypracuje do 3 měsíců od skončení účetního období písemnou zprávu o
vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a
osobami ovládanými stejnou ovládající osobou za uplynulé účetní období (první
odstavec). [37] Ve zprávě o vztazích se uvedou
a) struktura vztahů mezi osobami podle odstavce 1,
b) úloha ovládané osoby v něm,
c) způsob a prostředky ovládání,
d) přehled jednání učiněných v posledním účetním období, která byla
učiněna na popud nebo v zájmu ovládající osoby nebo jí ovládaných osob, pokud
se takovéto jednání týkalo majetku, který přesahuje 10 % vlastního kapitálu
ovládané osoby zjištěného podle poslední účetní závěrky,
e) přehled vzájemných smluv mezi osobou ovládanou a osobou ovládající
nebo mezi osobami ovládanými a
f) posouzení toho, zda vznikla ovládané osobě újma, a posouzení jejího
vyrovnání podle § 71 a 72 (druhý odstavec). [38] Statutární orgán ve zprávě o vztazích zároveň zhodnotí výhody a
nevýhody plynoucí ze vztahů mezi osobami podle odstavce 1 a uvede, zda
převládají výhody nebo nevýhody a jaká z toho pro ovládanou osobu plynou
rizika. Současně uvede, zda, jakým způsobem a v jakém období byla nebo bude
vyrovnána případná újma podle § 71 nebo 72 (čtvrtý odstavec). [39] Podle § 83 odst. 1 z. o. k. má-li ovládaná osoba kontrolní orgán,
přezkoumá tento orgán zprávu o vztazích. O výsledcích přezkumu informuje její
nejvyšší orgán a sdělí mu své stanovisko, které obsahuje také názor na
vyrovnání újmy podle § 71 nebo 72. [40] Podle § 85 odst. 1 z. o. k. každý kvalifikovaný společník podle §
187 nebo 365 ovládané osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla
vypracována řádně, může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval
znalce. [41] Podle § 87 z. o. k. odměna znalci za zpracování znaleckého posudku
se určí dohodou a hradí ji ovládaná osoba. Nedohodnou-li se ovládaná osoba a
znalec na výši odměny, určí ji na návrh některé z nich soud, který znalce
jmenoval. Vedle odměny náleží znalci účelně vynaložené náklady spojené s
vypracováním znaleckého posudku (první odstavec).
Soud může na návrh ovládané
osoby rozhodnout, že obvyklou odměnu znalce za vypracování znaleckého posudku a
náklady podle odstavce 1 nese navrhovatel, jestliže ze znaleckého posudku vyjde
najevo, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a návrh byl zjevně
zneužívající (druhý odstavec).
b) Ke kritériím výběru osoby znalce (ke druhé otázce formulované
dovoláním)
[42] Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami je jedním z prostředků
ochrany společníků a zprostředkovaně i věřitelů obchodní korporace, která je
ovládanou osobou. Údaje uvedené ve zprávě umožňují společníkům, jakož i dalším
osobám (zejména věřitelům obchodní korporace), zjistit, zda obchodní korporace
neutrpěla v důsledku ovládání újmu a zda případná újma byla včas uhrazena. Aby
tato ochrana byla účinná, musí mít společníci ovládané osoby možnost ověřit,
zda je zpráva zpracovaná obchodní korporací úplná a pravdivá. Proto zákon
umožňuje přezkum obsahu zprávy nezávislým znalcem. Informace z posudku znalce
pak mohou společníkům sloužit jako základ pro uplatnění některých nároků, které
jim jako společníkům obchodní korporace přísluší (srov. při výkladu právní
úpravy účinné do 31. 12. 2013 obdobně usnesení Nejvyššího soudu dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1522/2006, ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 799/2012, či
ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3701/2012). Lze tedy říct, že právo
navrhnout přezkum zprávy o vztazích je zejména nástrojem ochrany (menšinových)
společníků, jehož smyslem je především kompenzace jejich informačního deficitu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2515/2020,
odst. 33). [43] Tomuto účelu musí být podřízena i kritéria pro výběr osoby znalce,
kterého soud pro přezkum zprávy o vztazích jmenuje, a také proto není soud při
výběru osoby znalce vázán návrhem (§ 86 odst. 1 z. o. k.). Hlavním a stěžejním
hlediskem při výběru osoby znalce je tedy zejména odbornost toho, kdo má být
znalcem jmenován. Musí se proto jednat především o osobu, která je oprávněna
vykonávat znaleckou činnost v příslušném oboru. [44] Druhým základním požadavkem na toho, kdo má být jmenován znalcem
pro přezkum zprávy o vztazích, je, aby tato osoba nebyla podjatá pro její poměr
k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci. Na podjatost přitom nelze
usuzovat jen ze skutečnosti, že znalce do funkce navrhl některý z účastníků
řízení. Je tomu tak proto, aby bylo zaručeno, že znalec přezkoumá zprávu o
vztazích nestranně a nezávisle na tom, v čí prospěch bude výsledek přezkumu
zprávy o vztazích vyznívat (§ 10 z. o. k.). [45] Při výběru osoby znalce je přirozeně (jak dovolatelka správně
uvádí) zapotřebí brát v úvahu i otázku hospodárnosti, neboť je skutečností, že
náklady přezkumu zprávy o vztazích tíží především samotnou společnost (§ 87 z. o. k.), která musí znalci poskytnout potřebnou součinnost (§ 86 odst. 3 z. o. k.). Jde ovšem o kritérium, které přichází na řadu podpůrně teprve, je-li
naplněn předpoklad odbornosti a nepodjatosti toho, kdo se má stát znalcem pro
přezkum zprávy o vztazích. Nadto je soud při volbě osoby znalce kritériem
hospodárnosti omezen pouze tehdy, měla-li by být potenciální odměna za přezkum
zprávy o vztazích a s ním spojené náklady zjevně nepřiměřené, a to zejména ve
vztahu k majetkovým poměrům ovládané osoby. Bezpodmínečně proto neplatí, že
znalec musí sídlit vždy co nejblíže sídlu ovládané osoby (jak dovozuje
dovolatelka).
[46] Jestliže tedy odvolací soud jako správné potvrdil rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým byl společnosti se sídlem v Pardubicích jmenován znalec
se sídlem v Ostravě, pak nelze – v poměrech projednávané věci – hovořit o tom,
že by byly náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku (s odkazem na
vzdálenost sídel společnosti a znalce) zjevně nepřiměřené. Právní posouzení
této právní otázky odvolacím soudem je proto správné.
c) K souhrnnému posouzení, zda ovládané osobě vznikla újma (ke třetí
otázce formulované dovoláním)
[47] K otázce, zda je zpráva o vztazích dostatečně určitá, je-li
posouzení toho, zda ovládané osobě vznikla újma, provedeno pouze souhrnně, se
Nejvyšší soud (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) vyjádřil již v
usnesení ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3701/2012. [48] V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že má-li zpráva o vztazích
plnit svůj účel, musí popis smluv uzavřených mezi ovládanou osobou a
propojenými osobami umožnit posouzení, zda z nich vznikla ovládané osobě újma s
tím, že je-li mezi ovládanou osobou a některou z propojených osob uzavírán v
rámci běžného obchodního styku větší počet obdobných smluv se stejným předmětem
a za stejných podmínek, postačí, budou-li (způsobem výše uvedeným) ve zprávě
popsány souhrnně, umožňuje-li tento popis posouzení, zda ovládané osobě v
jejich důsledku vznikla újma. [49] Tyto závěry se přiměřeně prosadí i v poměrech pro věc rozhodné
právní úpravy, tedy v poměrech zákona o obchodních korporacích, ve znění
účinném do 31. 12. 2020 (k tomu viz odst. [34]–[39] tohoto rozhodnutí). [50] Vyšel-li tedy odvolací soud (bez dalšího) z toho, že „obecné
konstatování týkající se hodnocení ne/výhod plynoucích ze vztahu mezi ovládanou
a ovládající osobou není dostačující,“ s tím, že „je potřeba provést jejich
rozbor,“ přičemž přitakal soudu prvního stupně, který trval na tom, aby
posouzení toho, zda ovládané osobě vznikla újma, bylo provedeno „pro každý
smluvní vztah (…) jednotlivě“, postupoval v souladu s výše citovanými
judikatorními závěry. [51] K tomu má Nejvyšší soud za potřebné doplnit, že tu část zprávy o
vztazích, která hodnotí, zda ovládané osobě vznikla újma, je zapotřebí
posuzovat podle jejího obsahu (a nikoli jen formálně). Přitom rozhoduje, zda je
popis podaný ve zprávě o vztazích natolik konkrétní a obsáhlý, že umožňuje
řádný přezkum zprávy o vztazích ze strany kontrolního orgánu (§ 83 odst. 1 z. o. k.) či auditora (vyhotovuje-li ovládaná osoba výroční zprávu a podléhá-li
tak ověření auditora). Tomu odvolací soud dostál; jeho řešení této otázky je
tudíž správné. d) K požadavku na objektivní nedostatky zprávy o vztazích, které
zakládají důvodné pochybnosti o jejím řádném vypracování (ke čtvrté a páté
otázce formulované v dovolání)
[52] Otázkou, zda lze návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o
vztazích vyhovět již jen s odkazem na subjektivní přesvědčení kvalifikovaného
společníka (resp. akcionáře), který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla
vypracována řádně, či zda znalce (naopak) jmenovat jen, je-li návrh vystavěn na
objektivních (kvalifikovaným společníkem, resp. akcionářem, tvrzených) vadách
zprávy o vztazích, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018, odst. 28. [53] V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že přes nepřesné
vyjádření ustanovení § 85 z. o. k.
je nutné aktivní legitimaci kvalifikovaného
společníka vázat nikoliv na jeho subjektivní přesvědčení či pocit, že zpráva o
vztazích není vypracována řádně, ale na objektivní (navrhujícím společníkem v
návrhu tvrzené a dokládané) nedostatky (vady) zprávy o vztazích, jež zakládají
důvodné pochybnosti o jejím řádném vypracování. Dále uvedl, že opačný závěr by
odporoval principu proporcionality, neboť pro přezkoumání zprávy o vztazích
znalcem, s nímž jsou spojeny nemalé náklady, nemůže postačovat pouhé ničím
nepodložené přesvědčení kvalifikovaného akcionáře, že zpráva o vztazích nebyla
vypracována řádně. A konečně uzavřel, že se z téhož principu podává, že tyto
nedostatky musí být dostatečně závažné (a způsobilé zasáhnout do práv
společníků) [v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1522/2006, ze dne
23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo
3701/2012]. [54] Přitom – vzhledem k tomu, že je řízení o jmenování znalce pro
přezkum zprávy o vztazích jedním z řízeních o některých otázkách týkajících se
právnických osob (ve smyslu § 85 a násl. zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“), a tedy i tzv. nesporným řízením [§ 2
písm. e) z. ř. s.] – platí, že nové skutečnosti a důkazy, které nebyly
uplatněny před soudem prvního stupně, mohou být uváděny i v odvolacím řízení (§
28 odst. 1 z. ř. s.). Proto je povinností odvolacího soudu i v rámci odvolacího
řízení zkoumat, zda je návrh vystavěn na objektivních (navrhovatelem tvrzených
a dokládaných) nedostatcích (vadách) zprávy o vztazích, či pouze na jeho
subjektivním přesvědčení či pocitu, že zpráva o vztazích není vypracována řádně. [55] Vyšel-li tedy odvolací soud v projednávané věci z toho, že k tomu,
aby soud vyhověl návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích,
postačuje „toliko domněnka navrhovatele o tom, že zpráva o vztazích není
řádná“, je jeho právní posouzení této otázky nesprávné.
e) K posuzování zjevného zneužití práva navrhnout soudu, aby pro účely
přezkumu zprávy o vztazích jmenoval znalce (k šesté otázce formulované v
dovolání)
[56] S ohledem na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 192/2018,
nemůže obstát ani závěr odvolacího soudu, podle něhož „je věcí každého
akcionáře, zda návrh dle § 85 z. o. k. podá, přičemž ‚sankcí‘ proti nedůvodným
návrhům je možný přenos povinnosti hradit odměnu znalce na samotného
navrhovatele,“ resp. závěru, podle něhož je „obranou proti případnému
nedůvodnému šikanóznímu návrhu (…) postup podle § 87 odst. 2 z. o. k.“
[57] Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že možnost uložit
společníkovi, aby uhradil obvyklou odměnu znalce a náklady spojené s
vypracováním znaleckého posudku (§ 87 odst. 2 z. o. k.), plní nejen reparační
či preventivní funkci, ale má i sankční charakter. S úvahou, podle níž soud
návrhu na jmenování znalce vyhoví bez ohledu na to, zda je návrh zjevným
zneužitím práva, již ovšem souhlasit nelze. Zákaz zjevného zneužití práva (§ 8
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) je obecným principem, který se
prosadí i v případě práva na jmenování znalce dle § 85 odst. 1 z. o. k.
[58] Smyslem § 87 odst. 2 z. o. k. pak je nastolit dodatečnou rovnováhu
tam, kde již ke jmenování znalce došlo, vyjde-li zejména ze znaleckého posudku
(ex post) najevo, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a že návrh byl
zjevným zneužitím práva. To ovšem neznamená, že je možné, aby soud v řízení o
jmenování znalce (tedy před tím, než bude znalec jmenován) polevil při
zjišťování, zda existují objektivní (navrhujícím společníkem v návrhu tvrzené a
dokládané) nedostatky (vady) zprávy o vztazích, které zakládají důvodné
pochybnosti o jejím řádném vypracování (tedy i při zjišťování, zda není
uplatněný návrh zjevným zneužitím práva). Opačný výklad by kolidoval s
deklarovaným principem proporcionality (viz odst. [53]) a znamenal by, že soudy
v řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích a priori rezignují na
zajištění spravedlivé ochrany soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků
řízení (§ 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).
[59] Ani posouzení této právní otázky odvolacím soudem proto není
správné.
f) Vady, k jejichž existenci přihlíží dovolací soud u přípustných
dovolání z úřední povinnosti
[60] Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k jiným vadám
řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3
o. s. ř.). Takovou vadou řízení je i situace, kdy k projednání odvolání
předseda senátu odvolacího soudu nenařídil jednání, ačkoli tak učinit měl
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo
4190/2008).
[61] K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu
jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), nestanoví-li zákon jinak (§ 214 odst. 2 a 3
o. s. ř.). To platí i pro řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o
vztazích (§ 1 odst. 3 z. ř. s.) [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo
2515/2020, odst. 42–44].
[62] Jestliže tedy předseda senátu v projednávané věci nenařídil
jednání, aby odvolání projednal, aniž byly splněny podmínky, za nichž jednání
není třeba nařizovat, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci samé. To platí tím spíše, jsou-li odvolacím
důvodem, jako v projednávané věci (viz zejména č. l. 72 a 72 verte), námitky
směřující k neúplně zjištěnému skutkovému stavu věci, nesprávným skutkovým
zjištěním či k tomu, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další
skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly doposud uplatněny [§ 205 odst. 2
písm. d), e), resp. f) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.].
g) Shrnutí
[63] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §
241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve
věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – zrušil usnesení
odvolacího soudu (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc odvolacímu soudu vrátil k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[64] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[65] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech
řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
[66] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu