28 Cdo 1002/2024-787
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) Z. Š., a b) M. U., obou zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované města Klatovy, IČO 002 55 661, se sídlem v Klatovech, náměstí Míru 62, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 173/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2023, č. j. 61 Co 153/2023-698, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.082,80 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Mládka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Ve vztahu mezi oběma žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 C 173/2022-512, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, obci XY (výrok I.), v části týkající se povinnosti žalované uzavřít se žalobci smlouvu o vydání pozemku parc. č. XY, v rozsahu stanoveném geometrickým plánem v katastrálním území a obci XY žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud zjistil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), jejichž restituční nárok nebyl doposud plně uspokojen a pro liknavost žalované mají právo na převod náhradních pozemků mimo veřejné nabídky. Zkoumal dále vhodnost náhradních pozemků, přičemž u pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY (dále jen „pozemek A“), neshledal překážku pro jeho vydání. Ačkoliv v územním plánu XY je daný pozemek zahrnut do plochy určené k zastavění, aktuálně je veden jako druh pozemku „zahrada“ a pase se na něm dobytek, nic tedy nebrání jeho zemědělskému využití. Nadto pozemky odňaté právním předchůdcům žalobců měly v době jejich přechodu na stát též charakter stavebních pozemků, při vydání pozemku A restituentům bude tak zachována identita charakteru pozemků. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY (dále jen „pozemek B“), je též vhodný k vydání z obdobných důvodů jako pozemek A. Ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. a obci XY soud uzavřel, že není vhodný k vydání jako náhradní pozemek z důvodu žádosti města XY o jeho bezúplatný převod. Rozhodl proto výše popsaným způsobem.
2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 61 Co 153/2023-698, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku I. změnil tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, obci XY, žalobci b) (výrok I.), zatímco ve vztahu k žalobkyni a) řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. –V.). V průběhu odvolacího řízení žalobci navrhli změnu žaloby tak, že uspokojení svého restitučního nároku vydáním předmětných pozemků se bude domáhat pouze žalobce b), přičemž žalobkyně a) vzala žalobu zpět, odvolací soud změnu i zpětvzetí žaloby připustil. Žalovaná v odvolání zpochybnila závěr soudu prvního stupně o vhodnosti vybraných pozemků k převodu na žalobce, neboť jsou oba zahrnuty do plochy bydlení a určeny k zastavění, což znemožňuje i jejich zemědělské využití v budoucnosti. Odvolací soud v bodě 11 rozsudku vyslovil souhlas s posouzením vhodnosti pozemků ze strany soudu prvního stupně a odkázal na jeho zodpovědně provedené zvážení dané otázky. Pozemky A a B tedy vzhledem ke změnám žalobního návrhu přisoudil pouze žalobci b).
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni co do výroku I. a akcesorických výroků III., IV. i V. podala žalovaná dovolání, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího vztahující se k překážkám převoditelnosti pozemků z důvodu zařazení pozemku mezi plochy určené k zastavění, reprezentované například usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1339/2021 a 28 Cdo 592/2013 i jeho rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 550/2021 či dalšími.
Dovolatelka též tvrdí, že nalézací soudy posoudily otázku převoditelnosti pozemků A a B z hlediska jejich funkční souvislosti s okolními pozemky a stavbami v rozporu mimo jiné s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 899/2020 a již zmíněným usnesením téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 1339/2021. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky krajského i okresního soudu a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Dovolatelka podala též návrh na odklad právní moci, o němž Nejvyšší soud rozhodl tak, že usnesením ze dne 17. 4. 2024, č. j. 28 Cdo 1002/2024-782, odložil právní moc rozsudku odvolacího soudu ve výrocích I. a V. do právní moci rozhodnutí o dovolání.
5. K dovolání žalované se vyjádřil žalobce b), který považuje dovolání za nepřípustné. Upozorňuje, že dle judikatury Nejvyššího soudu není zařazení pozemku územním plánem obce mezi zastavitelné plochy překážkou pro jeho vydání (odkazuje na usnesení tohoto soudu sp. zn. 28 Cdo 2658/2022) a že funkční souvislost mezi pozemky A i B a jinými stavbami dána není, jak ostatně ověřil soud prvního stupně i na základě místního šetření. Navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí daného mimořádného opravného prostředku.
6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání žalované není přípustné.
10. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek za pozemek nevydaný oprávněné osobě je nutné, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný). Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“).
11. Z později uvedeného ustanovení plyne, že jako náhradní pozemky dle zákona o půdě nelze převést oprávněné osobě zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem, regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné, a to za účelem zamezit převodům těch pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby (viz namátkou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, a ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3483/2023, bod 13).
12. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to například zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019).
13. Zákonnou překážkou vydání pozemků podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jejich poskytnutí oprávněné osobě jako pozemků náhradních) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Proto je nezbytné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti nárokovaných pozemků s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb. Pro konkluzi o funkční souvislosti pozemků a stavby a potažmo o existenci areálu není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (viz namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 899/2020, a rozhodnutí v něm uvedená).
14. Odvolací soud se výše citovaným požadavkům, na jejichž základě je ve světle judikatury dovolacího soudu posuzována převoditelnost náhradních zemědělských pozemků, nikterak nezpronevěřil.
15. V souladu s uvedenou judikaturou akcentoval při posuzování vhodnosti náhradních pozemků k převodu na žalobce provedeným dokazováním zjištěné okolnosti, že pozemky A i B jsou evidovány a fakticky užívány jako zahrada s vzrostlými stromy spásaná dobytkem, resp. jako trvalý travní porost (umožňují tedy zemědělské využití), nejsou zastavěny žádnými stavbami a ani nejsou funkčně propojeny s žádnými zastavěnými pozemky (viz body 19, 20 a 22 rozsudku okresního soudu a body 11–13 rozsudku krajského soudu). Vhodnost předmětných, k zemědělské činnosti využitelných, pozemků k náhradní restituci pak není sama o sobě eliminována ani jejich lokalizací dle územního plánu v zastavitelné ploše rozvojové, určené pro zástavbu rodinnými domky, jestliže zde oproti skutkovému stavu posuzovanému v dovolatelkou odkazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, nebyla zjištěna plánovaná konkrétní (bytová) výstavba v blízkém časovém horizontu (obdobně namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2658/2022, či ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2125/2023). Nynější pozemky také nejsou v územní rezervě pro bytovou výstavbu jako v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 550/2021, na jehož závěry dovolatelka odkazuje, ačkoliv konkrétně jí citovaná pasáž daného rozsudku o nutnosti přihlédnout k individuálním skutkovým okolnostem případu je obecně použitelná; soudy nižších stupňů se však danému požadavku nezprotivily.
16. Posuzované pozemky nejsou ani zatíženy plánovanou veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní infrastruktury (resp. taková skutečnost nebyla zjištěna), což by vylučovalo jejich vydání dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., stejně tak se v nynějším případě neuplatní závěry recentní judikatury Nejvyššího soudu týkající se pozemků v zastavitelném území, jež mají být zařazeny do rezervy státních pozemků pro uskutečnění rozvojových programů státu, potřebných za účelem zajištění dostupného bydlení (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 462/2024).
17. Co se týče zemědělského využití pozemků, brojí dovolatelka proti skutkovým zjištěním nalézacích soudů (o využitelnosti pozemků pro daný účel), proti nimž však nedisponuje účinnou dovolací námitkou, neboť tímto mimořádným opravným prostředkem mohou být namítány toliko nedostatky v právním posouzení odvolacího soudu (respektive soudu prvního stupně), nikoliv v jejich skutkových zjištěních (srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
18. Pokud dovolatelka tvrdí, že ohledně prokazování budoucí využitelnosti pozemků a případné plánované výstavby na nich měla být poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat relevantní skutečnosti ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., poukazuje na vadu řízení, jíž se lze v dovolacím řízení zabývat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.); samotné vady řízení přípustnost dovolání nemohou založit (srovnej z mnoha např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5581/2015). Nad rámec řečeného dovolací soud upozorňuje, že žalobci na absenci konkrétní plánované výstavby poukázali ve svém vyjádření ze dne 25. 10. 2023 (č. l. 637 spisu), jež žalovaná nesporovala. K námitce dovolatelky patří se též uvést, že poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3813/2022). Rozhodoval-li v projednávané věci soud na základě zjištěného skutkového stavu, a nikoliv za využití institutu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. nebylo namístě.
19. K námitce funkčního propojení obou pozemků s okolními zastavěnými pozemky sluší se uvést, že posouzení funkční souvislosti nemovitostí je úzce spjato s individuálními skutkovými okolnostmi případu (hodnotící úvahy soudů nižších stupňů – v rovině navazujícího právního posouzení – nesmí být zjištěným okolnostem nepřiměřené a musí zohledňovat všechna relevantní kritéria); dovolacímu přezkumu pak podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jenž zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 583/2024, bod 9). Nalézací soudy se funkční souvislostí pozemků s okolními zastavěnými pozemky pečlivě zabývaly, soud prvního stupně provedl místní šetření, z dokazování však vyplynulo, že pozemky nejsou nikterak propojeny či vázány s plochami okolními a nelze shledat žádnou souvislost mezi nimi a stavbami v okolí (respektive se v jeho okolí stavební parcely ani nenachází; viz body 20 a 22 rozsudku okresního soudu).
20. Výrok o nákladech řízení dovolatelka napadá zjevně jen jako výrok akcesorický; dovolání by ostatně proti němu ani nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
21. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, v níž dovolání žalované bylo odmítnuto a v níž k nákladům žalobce b) patří odměna advokáta za podání k vyjádření k dovolání, jejíž výši dovolací soud stanovil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“). Dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5 AT činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 6.380 Kč (tarifní hodnota odpovídá hodnotě sporných pozemků, v jejíž výši bude uspokojen restituční nárok, tedy 131.293,34 Kč), společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 AT a zvýšením o DPH má tak žalobce b) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.082,80 Kč. Ve vztahu k ostatním účastníkům a mezi nimi nebylo namístě přiznat náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť v něm nebyli aktivní, respektive se netýkalo jejich práv a povinností. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu