28 Cdo 462/2024-1199
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) Z. Š., b) J. U., a c) M. U., zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 265/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2023, č. j. 15 Co 97/2023-1067, t a k t o:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2023, č. j. 15 Co 97/2023-1067, se ruší v části výroku I., v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. prosince 2022, č. j. 17 C 265/2018-792, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným korporací GEOS SILESIA s. r. o.) v k. ú. XY na žalobce, jakož i v nákladových výrocích II. a III.; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 7. prosince 2022, č. j. 17 C 265/2018-792, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným společností GEOS SILESIA s. r. o.) v k. ú. XY na žalobce, a v nákladovém výroku II., a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen – „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 15 Co 97/2023-1067, rozsudek Okresního soudu v Karviné (dále jen – „soud prvního stupně“) ze dne 7. 12. 2022, č. j. 17 C 265/2018-792, zrušil v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. a/ rozsudku odvolacího soudu); současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatném převodu pozemků parc.
č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným korporací GEOS SILESIA s. r. o.) v k. ú. XY na žalobce, potvrdil s tím, že změnil toliko vymezení spoluvlastnických podílů jednotlivých žalobců (výrok I. b/, c/ rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení před soudy nižších stupňů (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučních nároků žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jim pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobci požadované náhradní zemědělské pozemky označené v potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§ 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobců za účelem uspokojení jejich stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným korporací GEOS SILESIA s. r. o.) v k. ú. XY na žalobce. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1001/2004, ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 944/2005, a ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 28 Cdo 290/2004. Namítala, že předmětné pozemky jsou v souladu s programovým prohlášením vlády potřebné za účelem zajištění dostupného bydlení a mají být pro uvedený účel zařazeny do rezervy státních pozemků pro uskutečnění rozvojových programů státu schválených vládou ve smyslu § 3 odst. 1 odst. písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Upozorňovala přitom na okolnost, že podpora bude realizována mimo jiné právě prostřednictvím uvolňování vhodných pozemků v držení státu, jež budou převáděny obcím za účelem výstavby bytů a související infrastruktury ve vybraných regionech. Uváděla, že se dotčené pozemky dle příslušného územního plánu nachází v zastavitelném území, konkrétně v zastavitelné ploše smíšené obytné venkovské „SV“. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů v naznačeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné.
5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení dovolatelkou nastolené otázky vhodnosti převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným korporací GEOS SILESIA s. r. o.) v k. ú. XY na žalobce ve smyslu § 11a zákona o půdě, neboť ji odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
8. Zmatečnosti [§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
10. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.
9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.
9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
11. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
12. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021).
13. Veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů pak bude převažovat nad zájmem oprávněných osob na náhradní restituci formou převodu jimi zvolených pozemků v případech, kdy veřejné vlastnictví pozemků usnadní budoucí realizaci na nich zamýšlené výstavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
14. Ve světle výše citované judikatury jeví se být závěry odvolacího soudu o vhodnosti předmětných pozemků (parc. č. XY a parc. č. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným korporací GEOS SILESIA s. r. o., v k. ú. XY) k bezúplatnému převodu na žalobce za účelem náhradní pozemkové restituce zjevně předčasnými. Při zjištění, že jde o pozemky v zastavitelném území, jež mají být zařazeny do rezervy státních pozemků pro uskutečnění rozvojových programů státu, potřebných za účelem zajištění dostupného bydlení, jež má být realizováno prostřednictvím převodu pozemků do obecního vlastnictví za účelem výstavby bytů a související infrastruktury, se totiž odvolací soud již důsledně nezabýval tím, zda je zde dán konkrétní zájem státu či dotčené obce (město XY) na bytové výstavbě či výstavbě dopravní a technické infrastruktury na předmětných pozemcích, případně, zda, v jakém časovém horizontu a s jakou pravděpodobností budou pozemky skutečně zařazeny do rezervy státních pozemků ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. (výlukový důvod dle § 6 odst. 1 písm. h/ zákona č. 503/2012 Sb.), případně, kdy ohledně nich bude zahájeno správní řízení dle § 3 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. (výlukový důvod dle § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 503/2012 Sb.).
15. Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem pak odvolací soud nekomparoval případný veřejný zájem na zachování státního vlastnictví k daným pozemkům či jejich částem (umožňujícího realizaci státem – společností – preferované výstavby) se zájmem oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku právě formou převodu těchto pozemků; nehodnotil přitom, zda restituční nárok za dané situace nebude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních zemědělských pozemků z vlastnictví státu či vydáním geometrickým plánem oddělených zemědělsky využitelných částí posuzovaných pozemků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 54/21).
16. Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci tedy Nejvyšší soud, shledávaje dovolání opodstatněným, dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu (včetně nákladových výroků) v části týkající se pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 5074-23/2022, vyhotoveným korporací GEOS SILESIA s. r. o.) v k. ú. XY. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v naznačeném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
17. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). 19. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu