28 Cdo 2062/2024-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou, IČO 00408026, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za vedlejší účasti na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu: 1) R. V., 2) Z. D., 3) S. R., 4) H. K., a 5) Základní organizace Českého zahrádkářského svazu organizace 55 Praha 9 Hloubětín, IČO 61379441, se sídlem v Praze 9, Kbelská 336, o vydání věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 5/2016, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2024, č. j. 5 Co 85/2022-194, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastníci vystupující na její straně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Jiřího Davida, LL.M., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 5 Co 85/2022-194, potvrdil výrok I rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 9. 2020, č. j. 26 C 5/2016-137, jímž byla zamítnuta žaloba o vydání pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, včetně součástí a příslušenství, in eventum o vydání pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného oddělovacím geometrickým plánem č. 3218-89/2019 vyhotoveným P. J., a parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného oddělovacím geometrickým plánem č. 3219-90/2019 vyhotoveným P. J., a o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 30. 11. 2015, č. j. SPU 632062/2015, v tomto rozsahu (výrok I rozsudku odvolacího soudu), vydal žalobci pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, vzniklé na základě oddělovacího geometrického plánu č. 3545-22/2023 vyhotoveného P. J., a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 30. 11. 2015, č. j. SPU 632062/2015, sp. zn. SPU 353057/2014 (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu).
2. Výrok II. rozsudku odvolacího soudu napadla dovoláním Česká republika – Státní pozemkový úřad. Předestřela otázku, zda u geometrickým plánem vymezených pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, nacházejících se v areálu zahrádkářské osady, není dána překážka jejich vydání oprávněné osobě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. Mínila, že odvolací soud tuto otázku vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015, ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2564/2021, ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2817/2019, a ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3556/2010. Kladla rovněž otázku, zda může být o předmětu řízení rozhodnuto vzájemně si konkurujícími výroky a zda lze takové výroky v rámci jednoho rozhodnutí považovat za překážku rei iudicatae. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, od něhož se dle jejího názoru odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil.
3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vylučuje paušální aplikovatelnost ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. na všechny pozemky ležící v zahrádkářských osadách, s tím, že takovou výluku z naturální restituce tento předpis nestanoví a analogická aplikace ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě není přípustná, nejde-li o pozemky zastavěné stavbami (v občanskoprávním smyslu), případně se stavbami funkčně spjaté, s nimiž by vzájemně tvořily jeden (z hlediska funkce nedělitelný) celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019, odkazovaný dovolatelem, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 956/2022).
6. Při aplikaci ustanovení zakládajícího překážku vydání věci oprávněné osobě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. je ovšem možné přiměřeně zohledňovat některé závěry vyslovené při výkladu obdobně konstruovaného § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017, a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2564/2021, odkazované i dovolatelem).
7. I podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. je tedy překážkou vydání pozemku nejenom jeho přímá zastavěnost stavbou (či její částí) – v případě stavby ve vlastnictví státu stavbou zřízenou po vzniku majetkové křivdy – tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale též bezprostřední funkční souvislost pozemku se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby. Tím lze pak rozumět i situace, kdy pozemek tvoří s objekty výstavby jeden (nedělitelný) funkční celek. Proto je třeba u nárokovaného pozemku vždy přihlížet i k případné celkové funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3505/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2564/2021).
8. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a staveb konečně není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty a pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015, na něž odkazuje i dovolatel). Judikatura dovolacího soudu přitom již aprobovala závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a přilehlými rodinnými domy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, či usnesení tohoto soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012) nebo zahradními chatkami (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2817/2019) s tím, že pro posouzení, zda pozemek se stavbou tvoří jeden funkční celek, nemusí být samo osobě rozhodné ani hledisko odlišného vlastnického režimu pozemků a staveb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3586/2010, či usnesení tohoto soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011). Naopak významným pro posouzení funkční souvislosti pozemku se stavbou může být hledisko proporcionality, tedy i výměry dotčených pozemků v poměru k celku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019).
9. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3047/2017, ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1194/2017, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6020/2017, a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4096/2018).
10. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že se geometrickým plánem nově vymezené pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY v k. ú. XY, mohou sloužit toliko ke skladování palivového dřeva nebo chovu drobného zvířectva (nikoliv bezprostředně k realizaci užitných funkcí uvedené chatky) a pozemek parc. č. XY je nadto strmý a nachází se na něm toliko náletové dřeviny, uzavřel, že předmětné pozemky nejsou nezbytně nutné k užívání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, na němž je umístěna zahradní chatka, ani s chatkou funkčně souvisejícího (geometrickým plánem nově vymezeného) pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pročež není dána překážka jejich vydání oprávněné osobě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., nikterak se výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nezpronevěřil.
11. Vytýká-li dovolatel, že odvolací soud rozhodl o předmětu řízení dvěma vzájemně si konkurujícími výroky (žalobu o vydání dotčených pozemků v celém rozsahu, případně ve větším než posléze zvoleném rozsahu, zamítl a žalobci vydal toliko „menší“ geometrickým plánem vymezené pozemkové části), zatěžuje řízení vadou v podobě překážky věci pravomocně rozhodnuté, upozorňuje tím na procesní vady, jež ovšem nejsou způsobilými založit přípustnost dovolání; ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, totiž dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné; srovnej § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř., z judikatury poté například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 971/2019, a ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2545/2022.
12. Rozhodnutí odvolacího soudu ostatně vytýkanými vadami netrpí, jestliže žaloba byla zamítnuta v části o nahrazení napadeného správního rozhodnutí výrokem o vydání žalobcem původně vymezených pozemkových parcel či jejich geometrickým plánem oddělených částí a bylo jí vyhověno v části, v níž se žalobce posléze domáhal nahrazení správního rozhodnutí výrokem odlišným – o vydání jiných pozemkových parcel (vymezených v jiném rozsahu a poloze novým geometrickým plánem); materiálně tak byly uvedeným rozhodnutím vydány žalobci geometrickým plánem posléze vymezené pozemkové části a co do zbytku (zbývajících původně uplatňovaných pozemkových částí) byla žaloba zamítnuta.
13. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 4 114 Kč (jež jsou mu Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastníci vystupující na její straně povinni nahradit společně a nerozdílně; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 280/2018, jakož i další rozhodnutí v něm citovaná).
15. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2024 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu