USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. I., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 13 To 271/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 33/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. I., odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 1 T 33/2022, byl obviněný P. I., uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako zákazník a smluvní partner společnosti Č. D., a. s., naposledy na základě smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě do napěťové hladiny 0,4 kV č. 14 SOP 01 4121006495 ze dne 26. 5. 2014, od 3. 5. 2012 do 30. 10. 2019 na odběrném místě v domě v obci XY, jehož vlastníkem je jeho manželka I. I., v úmyslu vlastního obohacení neoprávněně odebíral elektrickou energii mimo měřící zařízení za pomoci neměřené odbočky typu T umístěné na hlavním domovním vedení (HDV), které má vést v celku a neporušené mezi hlavní domovní pojistkovou skříní (HDS) a elektroměrovým rozvaděčem (ER), kdy takto neoprávněně odebral elektrickou energii v množství nejméně 67.866 kWh, čímž způsobil dodavateli elektrické energie, společnosti Č. D., a. s., škodu ve výši nejméně 385.986,52 Kč, a dále od 30. 10. 2019 do 11. 12. 2019 na stejném odběrném místě osazeném průběžným monitorovacím systémem (PMC), měřícím veškerou elektřinu na vstupu do objektu, neoprávněně odebíral elektrickou energii mimo měřící zařízení odběrného místa za pomoci neměřené odbočky typu T umístěné na hlavním domovním vedení (HDV), kdy kontrolou dne 11. 12. 2019 provedenou z nařízení dodavatele techniky společnosti NTL Forensics a.s., IČ: 27771831, se sídlem Pod pekárnami 161, 190 00 Praha, byl zjištěn rozdíl mezi měřením domovního elektroměru č. 1074320870 a měřením monitorovacího systému PMC za uvedené období ve výši 3.571 kWh, který nebyl zaznamenán na domovním elektroměru, kdy takto neoprávněně odebral elektrickou energii v množství 3.571 kWh, čímž způsobil dodavateli elektrické energie, společnosti Č. D., a. s., škodu ve výši 20.309,99 Kč, a celkem tak dodavateli elektrické energie způsobil škodu ve výši 406.296,51 Kč.
2. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř., mu bylo dále uloženo nahradit poškozené společnosti Č. D., a. s., škodu ve výši 421.913,98 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla uvedená společnost odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch proti výroku o vině a trestu též státní zástupkyně. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 13 To 271/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak odvolací soud poškozenou společnost Č. D., a. s., odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a že došlo k porušení zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
6. Obviněný má za to, že pokud je ve výroku o vině uvedeno, že neoprávněný odběr započal dne 3. 5. 2012, tomuto dni neodpovídá žádný provedený důkaz. Jde jen o arbitrární nedoložené rozhodnutí soudu. Datum 3. 5. 2012 je datum montáže elektroměru. Předpoklad, že ihned po odchodu montérů z distribuční společnosti začal neoprávněný odběr, je nesmyslný. Rovněž v roce 2016 proběhla na odběrném místě kontrola, která nezjistila žádné závady. I kdyby se připustil neoprávněný odběr, což obviněný odmítá, je možné jej spojit nejdříve s datem, kdy bylo provedeno distributorem měření průběžným monitorovacím systémem, které započalo dne 30. 10. 2019. Před tímto datem žádné měření ani jiný důkaz neurčuje začátek jakéhokoliv neoprávněného odběru. Jestliže žádný provedený důkaz nepotvrzuje neoprávněný odběr s počátkem ke dni 3. 5. 2012, je nutné učinit závěr, že toto datum je minimálně pochybné, spíše však zcela nesprávné. A to podle obviněného platí pro jakékoliv datum od 3. 5. 2012 do začátku kontrolního průběžného monitorovacího měření dne 30. 10. 2019. Datum počátku údajného neoprávněného odběru má vliv na délku neoprávněného odběru, tím i výši škody či majetkového prospěchu, a tak i určení, zda je čin pokryt základní či kvalifikovanou skutkovou podstatou, což má přímý vliv na otázku trestu.
7. Pokud jde o to, že výsledky měření v porovnání s domovním elektroměrem údajně indikovaly ztráty na dvou fázích, obviněný namítá, že dům v odběrném místě neměl a nemá jediný spotřebič, který by byl napájen dvěma fázemi, byl časově řízen a jehož příkon by odpovídal tvrzenému množství neoprávněně odebrané elektrické energie. Podle odůvodnění rozsudků se mělo tvrzené množství neoprávněně odebrané elektrické energie transformovat v teplo, protože v domě není třeba válcovací stolice s odpovídajícím příkonem.
Není možné, aby se takové množství údajně neoprávněně odebrané energie v domě spotřebovalo. V roce 2014 bylo v domě instalováno tepelné čerpadlo zn. Stiebel. Elektronická řídící jednotka tepelného čerpadla má integrovanou paměť, která není manipulovatelná a která vykazuje celkové množství tepla dodaného tepelným čerpadlem do vytápění domu a do přípravy teplé vody v období devíti let 130,669 MWh. Z toho vyplývá, že průměrná denní dodávka tepla po celý rok činí 41,3 kWh (viz snímek obrazovky mobilního zařízení s údaji řídící jednotky tepelného čerpadla v trestním spise).
Do roku 2020 byl dům v odběrném místě využíván jako rekreační objekt po dobu cca 100 dnů v roce maximálně třemi osobami, a to převážně v letních měsících. Nadto je v domě více možností přitápět vlastním dřevem. V zimních měsících byl dům pouze temperován. Soudy neprovedly důkaz a nepřihlédly k historii spotřeby elektřiny v objektu a spotřebě od roku 2020 i po montáži nového elektroměru v roce 2019. Přitom nejpodrobnější data o spotřebě domu poskytují, počínaje dnem 1. 9. 2022, dva zdroje – tzv. chytrý elektroměr (obviněný vyzval odvolací soud, aby je získal) a elektronika fotovoltaické elektrárny.
Právě z tohoto zdroje lze doložit, že dům v místě odběru elektrické energie v době od 1. 9. 2022 do 20. 10. 2023 (414 dnů) měl celkovou spotřebu elektrické energie 5 171 kWh, tedy průměrnou denní spotřebu 12,5 kWh. Za celou historii domu nepřekročila průměrná denní spotřeba elektrické energie cca 18 kWh (snímek obrazovky mobilního zařízení s údaji řídící jednotky fotovoltaické elektrárny je ve spise). Taková spotřeba odpovídá průměrným hodnotám rodinných domů s vícezdrojovým topením, přípravou teplé užitkové vody a vařením.
8. V rámci další dovolací námitky obviněný poukázal na to, že nikde nebyla nalezena nelegální přípojka typu „T“. Měřící vůz pouze v místě opravy přívodního kabelu (zemní spojky) z roku 2012 zjistil poruchu izolace. Svědek z měřícího vozu jednoznačně potvrdil, že měření odhalí poruchu izolace pulzem vysokého napětí. Porucha v odběrném místě byla detekována jedna asi 1,5 m od konce kabelu, přičemž nelze určit, zda se jednalo o nějakou odbočku. Soudy však s existencí nelegální přípojky pracují jako s dokázanou skutečností, přitom i zde by se měla použít zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného. Přestože to obviněný navrhoval odvolacímu soudu ve svém doplnění odvolání ze dne 23. 10. 2023, nebyl proveden jako důkaz pokus o neinvazivní zaměření kabelového vedení nelegální odbočky až ke spotřebiči, resp. do domovního rozvodu elektřiny. Přitom je možné kabelové vedení elektrické energie detekovat pod omítkou/ dlažbou nebo v zemi měřením magnetického pole a kabelové vedení pod zátěží i termokamerou. Soudy pouze konstatovaly, že nelegální přípojka je zřejmě ve zdi pod domovním rozvaděčem. Je pravdou, že obviněný, resp. jeho manželka jako vlastník předmětného domu, nedala dne 11. 12. 2019 souhlas s „rozkopáním“ uvedeného místa, avšak byl vánoční čas a rodina zde chtěla trávit vánoční svátky, a nebylo zřejmé, jak dlouho tyto práce, včetně uvedení místa do původního stavu, budou trvat. Nicméně obviněný v průběhu trestního řízení navrhoval, aby byla provedena prohlídka přímo na místě, aby bylo provedeno odkrytí dlaždice za elektroměrnou skříní v místě, kde byl přívodní kabel v roce 2012 opravován. Vlastník objektu, manželka obviněného, s tímto souhlasila. V rámci tohoto vyšetřovacího pokusu by bylo možno po provedení expertíz prokázat, že v uvedeném místě, které bylo označeno za místo neoprávněného napojení, lepící a stavební hmoty, zdivo i dlaždice odpovídají stáří z roku 2012, a že od té doby s tímto místem nebylo manipulováno. Tento návrh na doplnění dokazování však byl zamítnut. Neprovedení tohoto důkazu má za následek nesprávné zjištění skutkového stavu věci a nesprávné rozhodnutí ve věci. Zamítnutí takového důkazu, který je významný, je zvláště nepochopitelné, neboť na základě jiného důkazu soudy o lokalizaci nelegální přípojky nic neví a pouze dedukují. Je-li však možné něco ověřit důkazem, přičemž daná věc je určující pro otázku viny, je nahrazení dokazování pouhou soudní dedukcí nepřípustné.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů nižších soudů a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
11. Státní zástupce je toho názoru, že námitky obviněného, kterými poukázal na existenci tzv. extrémního nesouladu, uplatněnému důvodů dovolání neodpovídají. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný totiž konkrétně neuvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení.
Takové námitky obviněného proto nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř. V napadených rozhodnutích státní zástupce neshledal snahu soudů nižších stupňů podpořit nedůvodně verzi obžaloby, naopak jejich závěry o průběhu skutkového děje jsou opřeny o logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky provedeného dokazování. V posuzované věci tak podle názoru státního zástupce nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, jak namítl obviněný.
12. Pokud jde o námitky, v nichž obviněný nesouhlasil s postupem soudů činných dříve ve věci, pokud zamítly jeho návrh na doplnění dokazování, rovněž tyto námitky neodpovídají citovanému důvodu dovolání. Obviněným navrhovaný důkazní prostředek spočívající v provedení prověrky na místě není totiž podstatným důkazním prostředkem pro rozhodná skutková zjištění ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za takový důkazní prostředek nelze ostatně považovat ani zjišťování historie spotřeby z tzv. chytrého elektroměru a elektroniky fotovoltaické elektrárny od roku 2020, jak na to poukazoval obviněný v podaném dovolání, protože spotřebou elektrické energie v předmětném domě za inkriminované období (tj. od 3.
5. 2012 do 30. 10. 2019) se podrobně zabýval znalec Ing. Ondřej Štěrba v rámci podaného znaleckého posudku, jehož závěry se soudy zabývaly při objasnění rozhodných skutkových okolností vtělených do popisu skutku ve výroku o vině. Jak navíc vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 26. 4. 2023, návrhy obviněného na doplnění dokazování soud prvního stupně zamítl. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, z jakých důvodů přikročil soud k zamítnutí návrhu obviněného na doplnění dokazování.
Naproti tomu odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu považoval zmíněné důkazní návrhy za nadbytečné. Státní zástupce proto uvádí, že takový postup odvolacího soudu je zákonný a důvodný, přičemž nebyl opomenut žádný důkaz významný pro rozhodnutí o vině obviněného. Ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by podle názoru státního zástupce samo o sobě nezakládalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup.
Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. V této trestní věci však podle státního zástupce nevznikly takové důvodné pochybnosti, neboť rozsah dokazování umožnoval soudům učinit úplná a správná skutková zjištění, na jejichž podkladě dospěly k přiléhavým právním závěrům. V této věci tak podle státního zástupce nedošlo k tomu, že soudy nedůvodně neprovedly navrhované podstatné důkazy.
13. Pokud jde o námitky obviněného proti výši způsobené škody, ani takové námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nenaplňují ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (byť obviněným výslovně neuplatněný), který je tedy dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S poukazem na tento dovolací důvod se totiž nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v
jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Obviněný i tyto námitky založil na zpochybnění výsledků provedeného dokazování. Ve skutečnosti tedy nevytkl nesprávné právní posouzení objektivní stránky příslušné skutkové podstaty, protože neuvedl, jaké konkrétní právní vady spatřuje v tomto posouzení. Nesouhlasí toliko se skutkovým stavem, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a který je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění. Zmiňovanými námitkami totiž popírá zjištěné datum počátku krádeže elektrické energie.
14. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. I., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
21. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda mu lze přiznat důvodnost, a zda je tudíž způsobilý odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí a vydání rozhodnutí, jehož se obviněný domáhá. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat prostý nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Takový zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soud prvního stupně podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
24. O takovýto případ však v posuzované věci nejde a námitky obviněného stran hodnocení důkazů se s užitým dovolacím důvodem míjí. Nad rámec potřebného odůvodnění lze konstatovat, že soudy nepochybily, pokud své závěry založily na důkazech provedených v hlavním líčení.
25. Dovolací soud považuje námitky obviněného za opakování již uplatněné obhajoby, s níž se soud prvního stupně, a především soud odvolací ve svých rozhodnutích vypořádaly. Je zde možno připomenout například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Je možné zopakovat, že dovolací soud není povolán k tomu znovu posuzovat provedené důkazy (tím spíše, že je za použití zásady přímosti, ústnosti a bezprostřednosti prováděl a hodnotil soud prvního stupně, nikoliv soud dovolací) a může do zjištěného skutkového stavu zasáhnout primárně pouze tehdy, pokud existuje zjevný nesoulad mezi konkrétními provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními. Obecně však se s dovolacím důvodem míjí argumentace obviněného směřující do prostého hodnocení důkazů soudem prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1473/2017).
26. I přes shora řečené dovolací soud považuje za vhodné stručně reagovat na jednotlivé námitky obviněného.
27. Pokud považuje obviněný za sporné datum počátku neoprávněného odběru, pak soud prvního stupně dospěl z provedených důkazů k tomu, že k neoprávněnému odběru docházelo již od 3. 5. 2012, tedy od doby, kdy, po předchozím neoprávněném odběru, byla dodávka elektrické energie do objektu znovuobnovena. V tomto závěru je vysvětlení soudů oboru stupňů logické a nepředstavuje zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a podstatným skutkovým zjištěním. Soudy správně vyšly ze skutečnosti, že pokud se místo neoprávněného odběru nacházelo v nepřístupném místě stavby a toto místo nejevilo známky poškození od roku 2012 (což ostatně potvrzuje i obviněný, pokud hovoří o tom, že s přívodem elektrické energie nebylo od znovuzprovoznění dodávek, jakkoliv manipulováno) pak je logickým ten závěr, že pokud k neoprávněnému odběru docházelo prokazatelně v roce 2019, pak je třeba počátek takového odběru hledat již v roce 2012. Tomu svědčí i odlišnost vodičů na různých místech přívodu elektrické energie do nemovitosti, jakož i např. chování obviněného v době zjištění neoprávněného odběru.
28. Obviněný rovněž argumentoval nemožností tak vysokého odběru pro neexistenci spotřebičů, které by takovou spotřebu měly, resp. neměly dvě fáze, apod. K tomu lze pouze konstatovat, že tento závěr není (pod zorným úhlem dalšího rozsáhlého dokazování) pro závěr o vině obviněného závěrem podstatným. Skutečnost neoprávněného odběru logicky vyplývá ze zjištění zaměstnanců společnosti Č. D., a. s., ve spojení s objektivním měřením, doplněným znaleckým zkoumáním (a výslechem znalce) Ing. Ondřeje Štěrby. Odůvodnění v tomto směru je zcela logické a nevyvolává pochybnosti. Lze připomenout, že závěr o objemu elektrické energie vychází ze zcela objektivních měření z roku 2019 a zároveň soud pro výpočet množství odebrané energie vyšel z několik nabízených variant (ze znaleckého posudku Ing. Ondřeje Štěrby) z množství nejnižšího, a to za použití zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Ani tento závěr nevzbuzuje v dovolacím soudu jakékoliv pochybnosti z pohledu jeho správnosti.
29. Obdobně pak lze reagovat na skutečnost, že nebyla prokázána existence nelegální přípojky, neboť i tuto skutečnost vzaly soudy za prokázanou provedenými důkazy bez jakýchkoliv pochybností a jejich závěry vyznívají zcela logicky. Nelze odhlédnout i od skutečnosti, že dostatečné prozkoumání kabelu znemožnil sám obviněný (resp. jeho manželka jako vlastník nemovitosti), ale to samo o sobě nelze klást obviněnému k tíži. Závěr o existenci nelegální přípojky soudy založily na shora uvedených důkazech, přičemž za zcela stěžejní lze označit nejen výpovědi svědků nebo jejich měření, ale především znalecké zkoumání Ing. Ondřeje Štěrby, který zcela vyloučil, že by k periodickému odběru (od 18:00 hod. do 6:00 hod. dalšího dne) mohlo docházet v důsledku poruchy nebo jiným obviněným nepotencovaným způsobem. S těmi závěry pak konvenují další podstatné důkazy a nelze tedy uzavřít, že by podstatná skutková zjištění byla s nimi ve zjevném rozporu.
30. Všechny shora uvedené námitky jsou tedy čistě skutkového charakteru a cílí do sféry hodnocení důkazů soudem prvního stupně (což je právě doména pouze soudu prvního stupně) a představují nesouhlas obviněného s takovým hodnocením. Samotný nesouhlas obviněného s hodnocením důkazů soudem prvního stupně za situace, kdy takové hodnocení vyznívá logicky, je opřeno o provedené důkazy a obstálo i při kritickém zhodnocení odvolacím soudem, nepředstavuje zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními a není tedy schopno naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
31. Dovolatel obecně neoznačuje druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech).
32. K naplnění třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) by teoreticky mohla směřovat námitka obviněného, že „nebyl proveden pokus o neinvazivní zaměření kabelového vedení nelegální odbočky až ke spotřebiči, resp. do domovního rozvodu elektřiny.“, případně pokud tvrdí, že „navrhoval, aby byla provedena prohlídka přímo na místě“. Obviněný rovněž uváděl, že „soudy neprovedly důkaz a nepřihlédly k historii spotřeby elektřiny v objektu a spotřebě od roku 2020“. Tyto námitky by (s velkou mírou tolerance) bylo možno podřadit pod námitku tzv. „opomenutých důkazů“ (tedy třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), jakkoliv obviněný v bodě 4. dovolání, kde označuje „důvod dovolání“, samostatně námitku „opomenutých důkazů“ neoznačuje. Přesto se dovolací soud těmito námitkami zabýval.
33. K námitkám tzv. opomenutých důkazů je třeba připomenout, co uvádí Ústavní soud (nález ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 2300/21): „Součástí práva na spravedlivý proces je mimo jiné ústavně přikázaná kontradiktornost řízení, tj. právo všech účastníků řízení rovnocenně procesně působit na rozhodující soudní orgán plynoucí z čl. 37 odst. 3 Listiny, přičemž dané ustanovení Listiny je aplikovatelné na všechny druhy soudního řízení včetně řízení trestního [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 569/05 ze dne 11. 5. 2006 (N 100/41 SbNU 293)]. Byť je postavení státního zástupce a obviněného zejména v přípravném řízení odlišné od postavení stran civilního sporu, musí při jakémkoli soudním rozhodování v trestním řízení fakticky docházet k naplnění procesní rovnosti těchto účastníků. Jen tak lze vnímat proces jako férový.“ Krom toho ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 3093/20, vyložil, že „ani z principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) nevyplývá povinnost obecných soudů vyhovět všem návrhům účastníků“.
34. Na základě uvedeného je zřejmé, že princip kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní se projevuje v rovném přístupu stran k soudu, tedy mj. možností obhajoby navrhovat důkazy. Neznamená však, že budou všechny návrhy obhajoby provedeny, ani že bude provedeno stejné množství důkazů jako na návrh obžaloby. Zachování principu kontradiktornosti řízení rozhodně nelze posuzovat toliko na základě početního porovnání důkazů, jež byly provedeny na návrh každé strany. Podle Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/2009) procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí.
35. Na druhou stranu je ovšem nutno zmínit, že neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své třetí alternativě totiž předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, tedy takové důkazy, které mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 4 Tdo 331/2024). Jinak vyjádřeno, ve vztahu k této námitce je potřeba uvést, že obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytné k ustálení skutkového stavu projednávané věci, a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění, popř. jeho opomenutí, nemůže ještě samo o sobě vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). Je tomu tak proto, že porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 Tdo 14/2024).
36. Ústavní soud již v minulosti ve své judikatuře (např. nález sp. zn. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010, nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004, či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005) formuloval důvody, pro něž může soud neprovést navrhovaný důkaz. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
37. Pokud dovolací soud vztáhl výše uvedené teoretické premisy na přezkoumávaný případ, pak dochází k závěru, že vadou opomenutých důkazů (v ústavním rozměru směřující k porušení zásady spravedlivého procesu) napadená rozhodnutí netrpí. Předně je třeba konstatovat, že sám dovolatel přímo vadu opomenutých důkazů výslovně nenamítá. Je povinností dovolatele uplatňující námitku opomenutých důkazů přesně označit důkazy, které navrhoval a které nebyly provedeny, ke zjištění jaké skutečnosti měly důkazy sloužit, jak na ně soudy reagovaly a proč má dovolatel za to, že provedeny být měly (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 3 Tdo 667/2024). Z podání obviněného je pak poměrně obtížné uzavřít, jaký konkrétní důkaz podle mínění obviněného měly provést (zda má jít o ohledání místa činu nebo věci, vyšetřovací pokus, rekonstrukci…), případně co a jakým postupem má být dokázáno nebo zda má být postupem navrhovaným obviněným docíleno řešení nějakých odborných otázek, např. znaleckým zkoumáním.
38. Faktem však zůstává, že jakkoliv soud prvního stupně na námitky obviněného na nedostatečné zjištění skutkového stavu, imanentně obsahující určité návrhy (nápady) na doplnění dokazování, v zásadě nereagoval, soud odvolací se již s návrhy obviněného vypořádává, a to ústavně konformním způsobem. Ve shodě se shora konstatovaným odvolací soud vysvětlil, proč považuje navrhované důkazy za nadbytečné, a i dovolací soud nemá důvod rozporovat závěr, že doposud provedenými důkazy byla vina obviněného dostatečně prokázána a další dokazování je nejen nadbytečné, ale i navrhované důkazy by již nebyly schopny (při zohlednění doposud provedeného dokazování) potvrdit či vyvrátit skutečnosti důležité pro soudní rozhodnutí. Nelze i odhlédnout od doby, která uběhla od okamžiku, kdy došlo k šetření předmětného skutku, přičemž tato doba (i s ohledem na odborné technické zaměření obviněného) představuje dostatečný časový prostor pro změnu skutečností, které se mají prokazovat či vyvracet. I proto lze dodatečné ohledání místa činu označit za nadbytečné, resp. za neschopné vyvrátit či potvrdit podstatné skutečnosti.
39. S důkazními návrhy se tak minimálně odvolací soud vypořádal a nepochybil, pokud další doplňování dokazování označil za nadbytečné. Je tomu tak pro poměrně velký rozsah doposud provedeného dokazování, z něhož soudy byly schopny učinit odpovídající, pro kvalifikaci jednání obviněného podstatné, skutkové závěry. Dovolací soud tak námitce opomenutých důkazů nepřisvědčil.
40. Důkazní návrhy (jakkoliv ne zcela důsledně uplatněné či vytýkané), resp. naložení s nimi, tedy nenaplňují třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tato varianta dovolacího důvodu tak není opodstatněná.
41. Ze shora uvedených důvodů lze uzavřít, že námitky obviněného z části vůbec neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a z části jsou zjevně neopodstatněné. IV./2. K otázce porušení základních práv obviněného
42. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad. mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
43. Obviněný argumetnuje obecně porušením práva na spravedlivý proces a namítal porušení zásady presumpce neviny, resp. z ní vyvěrajícího principu hodnocení důkazů in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). V tomto směru je třeba odkázat na ustálenou praxi Nejvyššího soudu, podle níž námitka porušení zásady in dubio pro reo obsahově nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. avšak ani jiný zákonný dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Nesprávnou aplikací této zásady však může být zasaženo právo obviněného na spravedlivý proces, avšak pouze v případě faktického zjištění extrémního (zjevného) nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Pak by byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pouze za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016).
44. Jak je patrné z odůvodnění tohoto rozhodnutí shora, dovolací soud k závěru o existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními [a tedy naplnění první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] nedospěl. K samotné aplikaci zásady in dubio pro reo pak lze pouze doplnit, že má-li soud po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nejsou podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny. Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). Nadto uplatnění zásady in dubio pro reo je namístě, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“, neboť soud pochybnosti nemá (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). Vzhledem k tomu, že odůvodnění soudů obou stupňů nepostrádá logické vazby, a bylo v dostatečné míře reagováno na námitky obviněného, neshledává dovolací soud místo pro uplatnění zásady in dubio pro reo v důkazním řízení v této věci. Tato námitka obviněného tedy nenaplňuje žádný dovolací důvod a nepředstavuje ani důvod pro kasaci napadených rozhodnutí v důsledku porušení zásad spravedlivého procesu. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
45. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. I., rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
46. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13.11.2024 Mgr. Martin Lýsek předseda senátu