USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce D. B., zastoupeného Mgr. Tomaszem Pustówkou, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 2014/40a, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 3 780 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 153/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. 16 Co 392/2022-131, ve spojení s opravným usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 16 Co 392/2022-161, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení celkové částky 3 780 000 Kč s příslušenstvím jako nároku na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným zásahem do jeho práv (za což požadoval částku 3 500 000 Kč s příslušenstvím) a průtahy v soudním řízení a v řízení, jež mu předcházelo (za což požadoval částku 280 000 Kč s příslušenstvím). Žalobce podal žádost o umožnění vykonání odborné justiční zkoušky, kterou Ministerstvo spravedlnosti obdrželo dne 25. 10. 2012, avšak pozitivní sdělení žalované o stanovení termínu odborné justiční zkoušky obdržel až dne 27. 12. 2019, a to na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 A 43/2015, kterým bylo rozhodnuto, že zásah žalované spočívající v nepřipuštění žalobce k vykonání odborné justiční zkoušky je nezákonný a žalované bylo přikázáno, aby žalobce k vykonání odborné justiční zkoušky připustila. Zkoušku měl vykonat ve dnech 11. – 14. 2. 2020, více než po sedmi letech od doručení žádosti. Průtahy ve věci tedy činily více než sedm let, přičemž nezákonný zásah žalované velmi negativně ovlivnil jeho osobní i profesní život a v zásadě znemožnil žalobci kariéru ve vyšších právnických profesích.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 18 C 153/2020-104, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 168 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu co do částky 3 612 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé potvrdil (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2030 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak ohledně částky 3 576 800 Kč s příslušenstvím výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 82 62 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).
4. Proti výroku I a II rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé potvrzen, a proti části výroku II, jíž byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2030 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, není přípustné, neboť k podání dovolání proti těmto výrokům, není žalobce subjektivně oprávněn. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 3/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo 2357/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. BECK, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2155/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4418/2014). Výrokem I rozsudku odvolacího soudu a předmětnou částí výroku II rozsudku odvolacího soudu totiž bylo žalobě (co do části požadovaného nároku) vyhověno.
6. Zbývá tedy posoudit dovolání proti zbývající části výroku II, jíž byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 3 576 800 Kč s příslušenstvím.
7. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka valorizace částek vyčíslených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011, kterou žalobce odůvodňuje poukazem na podstatnou změnu životní úrovně společnosti, inflaci či požadavek přiměřenosti zadostiučinění, neboť při řešení této otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž platí, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017), ani změna životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Neexistuje ani důvod pro odchýlení se od této judikatury, což Nejvyšší soud několikrát ve svých rozhodnutích zopakoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1488/2023, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, či ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1844/21). K témuž závěru se přihlásil ve své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (srov. body 43 a následující nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21).
8. Dovolatel také nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o přiměřenosti částky 70 000 Kč jako odškodného za 7 let trvající zásah do práva žalobce na svobodnou volbu povolání. Přípustnost dovolání však nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 2 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá tehdy, byla-li by zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy řečeno, Nejvyšší soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009).
9. Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu „zjevnou matematickou nesprávnost“ (nesprávnost v počtech), když částka přiznaná žalobci neodpovídá postupu výpočtu popsanému v odůvodnění rozsudku, odvolací soud toto pochybení již na základě pokynu Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023 odstranil vydáním opravného usnesení ze dne 18. 12. 2023, č. j. 16 Co 392/2022-161.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 4. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu