USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D.,
a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce D. B.,
zastoupeného Mgr. Tomaszem Pustówkou, advokátem se sídlem v Českém Těšíně,
Jablunkovská 2014/40a, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
390/42, o zaplacení 3 780 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 153/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. 16 Co 392/2022-131, ve spojení s
opravným usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 16 Co 392/2022-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení celkové částky 3 780 000 Kč s
příslušenstvím jako nároku na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být
způsobena nezákonným zásahem do jeho práv (za což požadoval částku 3 500 000 Kč
s příslušenstvím) a průtahy v soudním řízení a v řízení, jež mu předcházelo (za
což požadoval částku 280 000 Kč s příslušenstvím). Žalobce podal žádost o
umožnění vykonání odborné justiční zkoušky, kterou Ministerstvo spravedlnosti
obdrželo dne 25. 10. 2012, avšak pozitivní sdělení žalované o stanovení termínu
odborné justiční zkoušky obdržel až dne 27. 12. 2019, a to na základě rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 A 43/2015, kterým bylo
rozhodnuto, že zásah žalované spočívající v nepřipuštění žalobce k vykonání
odborné justiční zkoušky je nezákonný a žalované bylo přikázáno, aby žalobce k
vykonání odborné justiční zkoušky připustila. Zkoušku měl vykonat ve dnech 11.
– 14. 2. 2020, více než po sedmi letech od doručení žádosti. Průtahy ve věci
tedy činily více než sedm let, přičemž nezákonný zásah žalované velmi negativně
ovlivnil jeho osobní i profesní život a v zásadě znemožnil žalobci kariéru ve
vyšších právnických profesích.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 18 C
153/2020-104, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 168 000 Kč s
úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2020 do zaplacení, a to do 15
dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu co do částky 3 612 000 Kč
s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze v záhlaví
označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o
věci samé potvrdil (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II
změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 200 Kč s úrokem z
prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2030 do zaplacení do 15 dnů
od právní moci tohoto rozsudku; jinak ohledně částky 3 576 800 Kč s
příslušenstvím výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a
rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou
stupňů ve výši 82 62 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci
tohoto rozsudku (výrok III).
4. Proti výroku I a II rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání,
které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021
Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé potvrzen, a
proti části výroku II, jíž byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně
tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 200 Kč s úrokem z prodlení z
této částky ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2030 do zaplacení do 15 dnů od právní
moci tohoto rozsudku, není přípustné, neboť k podání dovolání proti těmto
výrokům, není žalobce subjektivně oprávněn. Z povahy dovolání jakožto opravného
prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž
nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto
rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud
toto rozhodnutí zruší (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10.
1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č.
3/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo
2357/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu, C. H. BECK, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo
2155/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo
4418/2014). Výrokem I rozsudku odvolacího soudu a předmětnou částí výroku II
rozsudku odvolacího soudu totiž bylo žalobě (co do části požadovaného nároku)
vyhověno.
6. Zbývá tedy posoudit dovolání proti zbývající části výroku II, jíž byl
potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 3 576
800 Kč s příslušenstvím.
7. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit
otázka valorizace částek vyčíslených ve stanovisku občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010,
uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011,
kterou žalobce odůvodňuje poukazem na podstatnou změnu životní úrovně
společnosti, inflaci či požadavek přiměřenosti zadostiučinění, neboť při řešení
této otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího
soudu, podle níž platí, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění
nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne
24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo
5760/2017), ani změna životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Neexistuje ani důvod pro odchýlení se
od této judikatury, což Nejvyšší soud několikrát ve svých rozhodnutích
zopakoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 30 Cdo
1488/2023, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo
1388/2021, ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, či ze dne 23. 6.
2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, proti němuž směřující ústavní stížnost byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS
1844/21). K témuž závěru se přihlásil ve své rozhodovací činnosti i Ústavní
soud (srov. body 43 a následující nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021,
sp. zn. III. ÚS 1303/21).
8. Dovolatel také nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o přiměřenosti
částky 70 000 Kč jako odškodného za 7 let trvající zásah do práva žalobce na
svobodnou volbu povolání. Přípustnost dovolání však nemůže založit pouhý
nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností
každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného
práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v
zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených
v § 31a odst. 2 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá tehdy, byla-li by
zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy řečeno, Nejvyšší
soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném
prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro
stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009).
9. Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu „zjevnou matematickou
nesprávnost“ (nesprávnost v počtech), když částka přiznaná žalobci neodpovídá
postupu výpočtu popsanému v odůvodnění rozsudku, odvolací soud toto pochybení
již na základě pokynu Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023 odstranil vydáním
opravného usnesení ze dne 18. 12. 2023, č. j. 16 Co 392/2022-161.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 4. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu