32 Cdo 898/2014 ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně InCoMi, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 128/2, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 27555712, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, proti žalované PACOVSKÉ STROJÍRNY, a.s., se sídlem v Pacově, Nádražní 697, PSČ 395 01, identifikační číslo osoby 15821773, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení 61 848,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 12 C 264/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. září 2013, č. j. 15 Co 558/2013-154,
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. září 2013, č. j. 15 Co 558/2013-154, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou zaplacení žalované částky jako nedoplatku ceny díla, které provedla pro žalovanou na základě uzavřené smlouvy o dílo. Tvrdila, že žalovaná sice cenu díla zaplatila, učinila však tak opožděně. Žalobkyně proto započítala částky uhrazené až po splatnosti vystavené faktury nejprve na sjednané úroky z prodlení a až ve zbytku na úhradu jistiny. Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 22. dubna 2013, č. j. 12 C 264/2012-105, zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení mezi účastnicemi.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že závazek žalované zanikl. Uvedl, že pokud žalovaná označila platby, které žalobkyně částečně započítala na úroky, jako variabilním symbolem číslem faktury týkající se jistiny, dala tím jasně najevo, že plní na částku, která byla fakturována, tedy na doplatek jistiny, a žalobkyně nebyla oprávněna toto plnění započítávat na sjednané úroky z prodlení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 61 848,33 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud neshledal důvodnou námitku odvolatelky, že pokud soud prvního stupně považoval částky uhrazené žalovanou za platby na jistinu, měl žalobě vyhovět z titulu úroků z prodlení. Přiznání nároku z titulu úroků z prodlení by totiž podle odvolacího soudu nebylo jiným právním posouzením nároku, který byl skutkově vymezen v žalobě, nýbrž přiznáním jiného nároku, který nebyl v žalobě uplatněn a jehož uplatnění je podmíněno jiným skutkovým tvrzením, že došlo k zaplacení jistiny, byť se zpožděním.
Odvolací soud však přisvědčil výhradě odvolatelky proti závěru soudu prvního stupně, že žalovaná jednoznačně projevila vůli plnit svými platbami na jistinu. Podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že pokud žalovaná uvedla při svých platbách jako variabilní symbol číslo faktury 201004, specifikovala tím platbu potud, že se týká faktury vystavené dne 23. prosince 2010 na částku 637 000 Kč. Jestliže ovšem byly takto označené platby poukázány s výrazným prodlením, sestával závazek žalované vůči žalobkyni identifikovaný uvedenou fakturou nejen z jistiny 637 000 Kč, ale i ze sjednaných úroků z prodlení.
Odvolací soud proto dovodil, že samotné označení variabilního symbolu číslem faktury nemůže být jednoznačným projevem vůle žalované platit výlučně jistinu. Podle odvolacího soudu tedy žalovaná uvedením čísla faktury neurčila, že plní na jistinu, a proto žalobkyně byla oprávněna započítat tyto platby nejprve na úroky z prodlení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná dosud dluží žalobkyni na jistině žalovanou částku 61 848,33 Kč. Námitky žalované týkající se předání díla a práva žalobkyně fakturovat označil ve shodě se soudem prvního stupně za bezpředmětné, neboť částečným plněním závazku došlo ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ze strany žalované k uznání zbytku dluhu.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. má být dovolacím soudem posouzena jinak. Podle dovolatelky jde zejména o otázku, zda vzhledem ke všem okolnostem případu byla žalobkyně oprávněna započítat platby žalované nejprve na úroky z prodlení, pokud žalovaná označila každou z provedených plateb číslem faktury účtující cenu díla s úmyslem platit na jistinu (vycházejíc z obchodní praxe, kdy úroky z prodlení jsou účtovány samostatnou fakturou), při jejímž řešení odvolací soud podle jejího názoru