USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci
navrhovatelů 1/ M. Č.-Reality a. p. s . se sídlem Trenčianské Teplice, L.
Podjavorinskej 171/12, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 371 32
547, a 2/ PERFECT INVEST, a. s. se sídlem Třebíč, Karlovo náměstí 34,
identifikační číslo osoby 277 36 997, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem,
advokátem se sídlem Brno, Orlí 492/18, proti dlužníku M. D., o insolvenčním
návrhu věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS
25648/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, t a k t o:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Pavel Příhoda nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp.
zn. 32 Nd 170/2017.
II. K námitce podjatosti soudce Mgr. Jiřího Němce uplatněné dlužníkem se
nepřihlíží.
Insolvenční dlužník Miroslav Dokupil (dále jen „dlužník“) podal v insolvenčním
řízení, vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, dne
14. 12. 2015 námitku podjatosti druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci,
směřující vůči předsedkyni senátu JUDr. Heleně Myškové a soudcům JUDr. Ivaně
Waltrové a Mgr. Martinu Hejdovi. Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí
senátu Nejvyššího soudu číslo 29, přičemž předsedou senátu a soudcem
zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek. Věci byla
přidělena senátní značka 29 NSČR 35/2016. Podáním ze dne 17. 2. 2016 vznesl dlužník proti Mgr. Milanu Poláškovi námitku
podjatosti, o níž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 30
Nd 63/2016-A-138, tak, že uvedený soudce „není vyloučen z projednávání a
rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016“. Dne 21. 4. 2016 podal dlužník námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu
JUDr. Petru Gemmelovi, JUDr. Zdeňku Krčmářovi, JUDr. Petru Šukovi, JUDr. Jiřímu
Zavázalovi a JUDr. Filipu Cilečkovi, o níž má rozhodovat Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Nd 164/2016, v senátu, ve kterém mohou zasedat JUDr. František Ištvánek,
JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák,
LL.M a Mgr. Vít Bičák. I vůči posledně uvedeným soudcům vznesl dlužník námitku podjatosti podáním ze
dne 3. 6. 2016; k jejímu vyřízení byl jako soudce zpravodaj rozvrhem práce
určen soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Příhoda. Proti němu uplatnil dlužník
dne 29. 7. 2016 námitku podjatosti, kterou odůvodnil tím, že z některých kroků
soudce nebo jeho vyjádření v řízení je zjevné, že postupoval jinak než zcela
nezávisle a nestranně, což je dostatečným důvodem pro vyloučení soudce z
řízení. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník rozšířil
námitku podjatosti i na další soudce senátu Nejvyššího soudu číslo 32, a to
JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hanu Gajdziokovou a JUDr. Marka Doležala. Jejich
podjatost spatřoval v tom, že rozhodovací praxe tohoto senátu týkající se
vyřizování agendy námitek podjatosti dlouhodobě vychází pouze ze subjektivního
testu podjatosti a žádným způsobem nezohledňuje test objektivní. Nerespektování
ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ze
strany senátu 32 pokládá dlužník za důvod pro vyloučení všech členů tohoto
senátu z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. O této námitce rozhodl
příslušný senát Nejvyššího soudu č. 33 usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33
Nd 282/2016, tak že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016. Rozhodnutí nabylo
právní moci dne 23. 2. 2017. Poté senát Nejvyššího soudu číslo 32 rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn 32 Nd 212/2016, tak, že soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 30 JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon,
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd
164/2016.
Podáními ze dne 19. 4. 2017, 21. 4. 2017 a 28. 4. 2017 dlužník opět uplatnil
námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL. M. a JUDr. Františka Ištvánka; rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce
náleží senátu Nejvyššího soudu číslo 32 (pod sp. zn. 32 Nd 170/2017), v němž
mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel
Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2017 dlužník namítl podjatost soudce JUDr. Pavla Příhody; námitku odůvodnil
jeho působením v KSČ, tedy politické straně, která „systematicky potírala
kapitalismus a svobodné podnikání“, a je tedy dána důvodná obava, že nebude
schopen námitku podjatosti (soudců JUDr. Vrchy, JUDr. Dvořáka a JUDr. Ištvánka)
projednat a rozhodnout jako soudce zcela nezávislý a nestranný. Usnesením ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. 33 Nd 217/2017, Nejvyšší soud rozhodl tak,
že soudce senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Pavel Příhoda není
vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn.
32 Nd 170/2017. Ústavní stížnost, kterou dlužník proti tomuto usnesení podal,
Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17. Dalším podáním ze dne 31. 7. 2017 dlužník vznesl námitku podjatosti vůči
soudcům senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Haně Gajdziokové a JUDr. Miroslavu Gallusovi, kterou odůvodnil tím, že tito soudci při rozhodování ve
věci jeho žaloby pro zmatečnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd 63/2016-A, získali mimoprocesní
cestou relevantní informace o řízení, utvořili si předem představu o dlužníkovi
a apriorně disponovali s řadou informací dříve, než jim byla věc v rámci
Nejvyššího soudu přidělena k projednání námitky podjatosti. Tím existuje
důvodná pochybnost, že došlo k ovlivnění úsudku těchto soudců. O této námitce
rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Nd 332/2017,
tak, že soudci senátu číslo 32 Cdo JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana
Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího
soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Následně podáním ze dne 2. 3. 2018 vznesl dlužník námitku podjatosti (při
rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017) Mgr. Jiřího Němce (z blíže uvedených důvodů) a opětovně JUDr. Miroslava Galluse z
důvodu zjevně přátelského vztahu k JUDr. Michalu Žižlavskému (dřívějšímu
právnímu zástupci dlužníka v insolvenčním řízení), s nímž společně působí ve
stejné sekci zkušebních komisařů České advokátní komory. Podáním ze dne 8. 3. 2018 rozšířil námitku podjatosti ve vztahu k soudci JUDr. Pavlu Příhodovi,
kterou odůvodnil tím, že uvedený soudce a dlužníkův někdejší právní zástupce v
insolvenčním řízení JUDr. Michal Žižlavský zasedají v kárném senátu Nejvyššího
správního soudu č. 16 ve věcech soudců a působí ve stejné sekci zkušebních
komisařů České advokátní komory pro obchodní právo. Dlužník je přesvědčen, že
tím kvalita jejich vzájemných vztahů překročila hranici běžné profesionality,
což zakládá pochybnost o nezaujatém vztahu soudce k zástupci účastníka řízení. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu byla věc přidělena k rozhodnutí senátu
Nejvyššího soudu číslo 33 pod sp. zn. 33 Nd 109/2018. JUDr. Miroslav Gallus se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že ve zkušebních
komisích České advokátní kanceláře fakticky nepůsobí po dobu deseti let, k
JUDr. Žižlavskému neměl a nemá žádný, natož přátelský vztah. JUDr. Pavel Příhoda k námitce podjatosti uvedl, že stejně jako JUDr. Žižlavský
a dalších více jak sto soudců, advokátů a právníků je členem zkušební komise
České advokátní komory. S JUDr. Žižlavským však společně při zkoušení
nezasedají, neboť ve zkušební komisi je vždy pouze jeden specialista na
obchodní právo. Jednání kárného senátu Nejvyššího správního soudu č. 16 se coby
náhradník účastnil pouze ve dvou případech. S JUDr. Žižlavským je jen v
občasném kontaktu, který má běžný profesionální charakter; nestýká se s ním
jinak než profesionálně, nemá k němu blízký osobní vztah. Podáním ze dne 16. 4. 2018 ve spojení s podáním ze dne 18. 4. 2018 dlužník
namítl podjatost soudců senátu č.
33 JUDr. Václava Dudy, JUDr. Pavla Krbka,
JUDr. Blanky Moudré, JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka. Má za to,
že tito soudci jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Nd 109/2018, neboť JUDr. Václav Duda, který
jako předseda senátu rozhodoval ve věci 33 Nd 332/2017, se k ústavní stížnosti
podané proti usnesení ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Nd 332/2017, vyjádřil ve
vztahu k jeho osobě způsobem zjevně nepřátelským (obvinil jej z procesních
obstrukcí a zneužití procesních práv) s úmyslem jej zdiskreditovat a přisoudit
mu pozici kverulanta, Nejvyšší soud je účastníkem řízení o ústavní stížnosti,
který má protichůdný zájem než on, soudci senátu č. 33 v rámci své předchozí
činnosti získali o něm informace a vytvořili si na něho názor dříve, než jim
byla projednávaná věc přidělena. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se
zákonem nezaujatě a spravedlivě. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský
či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 105/2001). Důvod pochybovat
o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá
subjektivní domněnka), která - poměřeno věcí, osobami účastníků nebo osobami
jejich zástupců - vskutku vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Shora popsaný procesní postup dlužníka v probíhajícím řízení spočívající v
postupném (i opakovaném) vznášení námitek podjatosti těch soudců, kteří mají
rozhodovat o námitkách podjatosti kolegů, zatěžující řádný postup soudů v
projednávání věci, jakož i odůvodnění jednotlivých námitek podjatosti
subjektivními ničím nepodloženými úvahami nasvědčuje zneužití procesních práv
účastníkem řízení (dlužníkem), které ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá
právní ochrany. Zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat
výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v
řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a
není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní
řád /§ 1 až 250l/., Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha:
Wolters Kluwer. 2016. S. 9 - 10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). V opačném případě by totiž účastník řízení
takovými procesními úkony znemožnil soudu rozhodnout. Nebylo proto na místě
přihlížet k poslední podané námitce podjatosti soudců, jimž byla věc sp. zn. 33
Nd 109/2018 přidělena v souladu s rozvrhem práce k vyřízení. K námitce podjatosti soudců senátu č. 32 Nejvyšší soud připomíná, že již v řadě
svých rozhodnutí posuzoval z hlediska možné podjatosti vztahy mezi soudci. Konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální
rámec nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a
rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci
navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž
oddělení či senátě (srov. usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v
oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily
běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak
nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Důvodem pro
vyloučení soudce není bez dalšího okolnost, že soudce „zná“ advokáta, který
účastníka zastupuje; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální
společenské rovině (srov. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck,
2009, díl I., výklad k § 14). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech
běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013). V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o tom, že vztahy
soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody k JUDr. Michalu
Žižlavskému překročily běžný profesionální rámec a staly se vztahy osobními. Není možné proto dovodit, že je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Nejvyšší soud proto podle § 16 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že uvedení soudci
nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým
věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že
námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni
ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud
rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Dlužník své výhrady směřuje nejen proti soudcům Nejvyššího soudu, kteří jsou
podle rozvrhu práce určeni k rozhodování o námitce podjatosti pod sp. zn. 32 Nd
170/2017, nýbrž rovněž proti soudci Mgr. Jiřímu Němcovi, jemuž nepřísluší
rozhodnout o námitce podjatosti pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Nejvyšší soud proto
rozhodl, že v tomto rozsahu se k námitce podjatosti nepřihlíží.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předseda senátu