USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o
dovoláních, která podali obvinění 1. Monika Opavská, 2. Richard Opavský, oba
bytem Hraniční 763/60, Břeclav-Poštorná, 3. Ing. Marie Šedová, bytem
Budovatelská 1138/63, Rohatec, a obviněné právnické osoby – obchodní
společnosti 4. ŠEDOVÁ, s. r.o., IČ: 27738710, 5. DEKAMA, o. p. s., IČ:
02462630, obě sídlem Perucká 2522/1, Praha 2, 6. Hájenka Břeclav, s. r. o., IČ:
04514785, 7. Richard Park, s. r. o., IČ: 04724127, obě sídlem Zlatnická 1124/7,
Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 4
To 10/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2021, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing.
Marie Šedové a právnických osob – obchodních společností ŠEDOVÁ, s. r. o., a
DEKAMA, o. p. s., odmítají.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Moniky
Opavské, Richarda Opavského a právnických osob – obchodních společností Richard
Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o., odmítají.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 40 T
6/2021, byli obvinění Monika Opavská, Ing. Marie Šedová, Richard Opavský,
obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Richard Park, s. r. o., (dále
též jen „Richard Park, s. r. o.“), Hájenka Břeclav, s. r. o., (dále též jen
„Hájenka Břeclav, s. r. o.“) a ŠEDOVÁ, s. r. o., (dále též jen „ŠEDOVÁ, s. r. o.“), uznáni vinnými dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem dotačního
podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dílem dokonaným, dílem nedokonaným
zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (obviněné
Monika Opavská, Ing. Marie Šedová a právnická osoba ŠEDOVÁ, s. r. o., pod body
I. a II. výroku o vině, obviněný Richard Opavský a právnické osoby Hájenka
Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o., jen pod bodem I. výroku o vině). Obviněná právnická osoba – obchodní společnost DEKAMA, o. p. s., (dále též jen
„DEKAMA, o. p. s.“) byla pod bodem I. výroku o vině uznána vinnou pomocí k
dílem dokonanému, dílem nedokonanému zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného rovněž v
jednočinném souběhu s pomocí k dílem dokonanému, dílem nedokonanému zločinu
poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c), a § 260
odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, oba tyto zločiny ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené zločiny byli obvinění Monika Opavská, Ing. Marie Šedová a Richard Opavský odsouzeni podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku (obviněná Monika
Opavská), 3 roků (obviněná Ing. Marie Šedová) a 2 roků (obviněný Richard
Opavský), jejichž výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na dobu 4 let u obviněných Moniky a Richarda Opavských a 5
let u obviněné Ing. Marie Šedové. Všem těmto obviněným soud dále uložil i trest
zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který spočívá v zákazu
výkonu funkce statutárního “zástupce“ (správně „orgánu“) obchodních společností
a družstev, výkonu prokury na dobu 4 let u prvních dvou jmenovaných a 5 let u
obviněné Ing. Marie Šedové. Soud prvního stupně dále všem těmto obviněným
uložil peněžité tresty podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to
opět obviněným Monice a Richardovi Opavským ve shodné výměře 200 denních sazeb
ve výši jedné z nich 1 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, a obviněné Ing. Marii
Šedové v počtu 400 denních sazeb při stejné výši, tedy celkem 400 000 Kč. Všem
čtyřem právnickým osobám soud uložil podle § 212 odst. 5, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti
právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 418/2011 Sb.“), peněžité tresty, a to obchodní společnosti ŠEDOVÁ, s. r.
o., ve výměře 200 denních sazeb s výší jedné z nich 1 000 Kč, celkem tedy
200 000 Kč, dalším třem jmenovaným pak ve shodné výměře 100 denních sazeb,
každá ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Stejným rozsudkem bylo
rozhodnuto o vině a trestu dalších třech obviněných fyzických osob a také byl
jeden ze spoluobviněných zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního
zastupitelství v Brně podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním
řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“).
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání všechny obviněné fyzické
osoby (šest spoluobviněných), dále též všechny čtyři obviněné právnické osoby a
rovněž poškozené Ministerstvo financí. Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého
stupně rozhodl o všech odvoláních rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 4 To
10/2024, tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozeného
doplnil napadený rozsudek o výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. a uložil obviněným
Monice Opavské, Ing. Marii Šedové, Richardu Opavskému, Ing. Janě Halíčkové a
obviněným právnickým osobám Richard Park, s. r. o., ŠEDOVÁ, s. r. o. a DEKAMA,
o. p. s., zaplatit poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem financí
na náhradu škody částku ve výši 584 144 Kč s 15% úrokem z prodlení od 13. 9.
2023 do zaplacení. Dále pak odvolací soud rozhodl podle § 256 tr. ř. o
zamítnutí odvolání ostatních spoluobviněných.
3. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění popsaná ve výroku odsuzujícího
rozsudku soudu prvního stupně jsou poměrně obsáhlá, současně jsou všem
procesním stranám dobře známa a rovněž s ohledem na způsob rozhodnutí o
podaných dovoláních Nejvyšší soud jen ve stručnosti shrne skutkové zjištění
soudů obou stupňů, jež se stalo podkladem odsouzení všech obviněných. V obou
skutcích popsaných pod body I. a II. výroku o vině tvoří podstatu protiprávního
jednání úmyslné vylákání dotací na fiktivní vzdělávání zaměstnanců obviněných
obchodních společností Richard Park, s. r. o., (bod I.) a Hájenka Břeclav, s. r. o. (bod II.), poskytovaných z projektu Evropského sociálního fondu,
operačního programu „Zaměstnanost“, výzva 43 – Podnikové vzdělávání
zaměstnanců. První dotace byla poskytnuta obchodní společnosti Richard Park, s. r. o., rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí v únoru 2017 v celkové
výši způsobilých nákladů částkou 1 897 600 Kč, z níž 85 % pocházelo z
Evropského sociálního fondu, a to na základě žádostí, jež zpracovala obchodní
společnost ŠEDOVÁ, s. r. o., s níž uzavřel příjemce této dotace smlouvu na
zpracování projektu a udělil jí plnou moc k veškerým úkonům souvisejícím s
poskytnutím i čerpáním dotace. Poté přijala obchodní společnost Richard Park,
s. r. o., za niž vystupovali obvinění Richard Opavský a Monika Opavská, 20
nových zaměstnanců, uzavřela s nimi dohody o pracovní činnosti, obviněná Ing. Marie Šedová vystupovala jménem obchodní společnosti ŠEDOVÁ, s. r. o., současně
též jménem obchodní společnosti DEKAMA, o. p. s., přičemž posledně jmenovaná
obviněná poskytla lektorku (spoluobviněnou Ing. Janu Halíčkovou) pro školení
přijatých zaměstnanců, následně došlo k vyhotovení celkem 23 ks prezenčních
listin, jež obsahovaly nepravdivé údaje o proškolování včetně počtu školicích
dní a zúčastněných zaměstnancích s podpisy lektorky, tyto byly následně
předloženy poskytovateli dotace jako přílohy k závěrečné zprávě o realizaci
projektu v srpnu 2017, resp. závěrečné zprávě o realizaci projektu v únoru 2018
včetně žádosti o platbu. Dne 25. 10. 2017 odeslal poskytovatel dotace na účet
obchodní společnosti Richard Park, s. r. o., částku 975 840 Kč poté, co část
nárokovaných výdajů neuznal, tudíž nevyplatil, dále dne 29. 5. 2018
poskytovatel zaslal na stejný bankovní účet příjemce dotace celkem 483 888 Kč,
čímž došlo ke způsobení škody v celkové výši 1 459 728 Kč, příjemce dotace však
nárokoval o 153 232 Kč více, přičemž na výzvu poskytovatele obchodní společnost
Richard Park, s. r. o., vrátila dne 14. 4. 2021 na účet Ministerstva financí,
které refundovalo celou částku dotace, tj. 1 612 960 Kč ze státního rozpočtu do
fondu Evropské unie, Evropského sociálního fondu, avšak škoda ve výši 584 144
Kč vrácena nebyla. V zásadě podle shodného scénáře proběhl i skutek popsaný
podrobně pod bodem II. výroku o vině, v němž vystupovala na straně příjemce
dotace obchodní společnost Hájenka Břeclav, s. r. o., jejíž jedinou jednatelkou
i společnicí byla obviněná Monika Opavská, která rovněž uzavřela s obviněnou
obchodní společností ŠEDOVÁ, s. r. o., za niž jednala obviněná Ing.
Marie
Šedová, smlouvu na zpracování projektu k čerpání dotace z téhož Evropského
sociálního fondu, operačního programu „Zaměstnanost“, výzva 43 a udělila jí
plnou moc ke všem právním úkonům souvisejícím s podáním žádosti o dotaci i
jejím čerpáním. Příjemce dotace poté přijal v únoru 2017 celkem 29 nových
zaměstnanců, uzavřel s nimi dohody o pracovní činnosti, v tomtéž měsíci se
dohodl s obchodní společností TOLINAX, s. r. o., na zajištění lektora
(spoluobvinění J. H., D. W., P. S. a původně též obviněný M. D., který byl
zproštěn obžaloby), následně byly opět vypracovány dokumenty s nepravdivými
informacemi o rozsahu výukových tzv. osobohodin i počtu zaměstnanců, kteří je
měli absolvovat, přičemž po předložení zpráv včetně dokumentací s nepravdivými
údaji o realizaci projektu ze srpna 2017 byla příjemci dotace obchodní
společnosti Hájenka Břeclav, s. r. o., vyplacena částka 1 188 068,80 Kč,
nárokované výdaje ve výši 84 672 Kč nebyly uznány způsobilými, čímž došlo ke
způsobení celkové škody odpovídající skutečně vyplacené částce, přičemž
příjemce směřoval ke způsobení další škody ve výši 71 971,20, celkem tedy 1 264
040 Kč jako přiznaná maximální výše dotace, dodatečně na základě výzvy
poskytovatele dotace byla vrácena neoprávněně čerpaná částka 1 188 068 Kč,
ačkoli Ministerstvo financí refundovalo celou přiznanou výši dotace 1 264 040
Kč do fondu Evropské unie, Evropského sociálního fondu.
4. Výše označený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli dovoláními
obvinění Ing. Marie Šedová a právnické osoby – obchodní společnosti ŠEDOVÁ, s.
r. o., a DEKAMA, o. p. s., a učinili tak jedním podáním prostřednictvím
společného obhájce JUDr. Jaroslava Kružíka. Stejně postupovali i obvinění
Richard Opavský, Monika Opavská a právnické osoby – obchodní společnosti
Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o., jejichž společné podání
předložil obhájce těchto spoluobviněných JUDr. Alexandr Nett. Všichni obvinění
označili ve svých dovoláních důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr.
ř.
a) Dovolání obviněných Ing. Marie Šedové, ŠEDOVÉ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s.
5. Všechny tyto dovolatelky ve svém podání nejprve shrnuly skutková
zjištění, na jejichž podkladě soudy vyvodily trestní odpovědnost za oba
zločiny, přičemž obviněných Ing. Marie Šedové a ŠEDOVÉ, s. r. o., se týkají oba
výroky o vině pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně. Dílem
dokonaného, dílem nedokonaného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5
písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku i dílem
dokonaného, dílem nedokonaného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie
podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst.
1 tr. zákoníku se obě dopustily jako pachatelé, resp. pachatelky. Naproti tomu
DEKAMA, s. r. o., byla odsouzena pouze za skutek popsaný pod bodem I. výroku
téhož rozsudku a obou shora označených dílem dokonaných, dílem nedokonaných
zločinů ve stadiu pokusu se dopustila jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku.
6. V další části svých dovolání již tyto tři obviněné předložily své
námitky a podřadily je dovolacím důvodům. První z těchto důvodů podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle přesvědčení všech obviněných naplněn v jeho
první alternativě, tj. tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující
pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s provedenými
důkazy. Konkrétně obviněné tvrdily, že soudy obou stupňů učinily skutkový
závěr, který odporuje zásadám formální logiky. Podle obviněných nebyl v průběhu
trestního řízení opatřen a proveden jediný přímý důkaz, z něhož by bylo možné
vyvodit, že věděly o tom, že lektorská činnost neprobíhala v rozsahu, v jakém
byla vykazována. Všechny dovolatelky totiž vycházely z podkladů, které jim byly
předkládány jinými osobami z řad spoluobviněných, ony samy se na přednáškové
činnosti nijak nepodílely, tudíž u nich nemohlo být shledáno zavinění ve formě
přímého, ale ani nepřímého úmyslu. Soudy obou stupňů nebraly v úvahu zásadní
skutečnost, že tyto tři dovolatelky vykonávaly v podstatě jen administrativní
úkony spojené se získáním dotací a neměly žádný důvod pochybovat o správnosti
jim předávaných listin dokumentujících rozsah i způsob realizace lektorské
činnosti. Úvahy soudů o řetězci nepřímých důkazů vyvracejících tvrzení jejich
obhajoby tudíž nemají žádný podklad v provedeném dokazování. Dále obviněné
kritizovaly způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, který nerespektoval
procesní zásadu „in dubio pro reo“. Obviněná ŠEDOVÁ, s. r. o., se také ohradila
proti vyjádřením soudů ohledně ekonomické nevýhodnosti čerpaných dotačních
projektů, výslovně odmítla závěr, podle něhož šlo o zcela nadbytečný program
pro konkrétní druh zaměstnání školených osob, stejně jako počáteční záměr
obviněných obohatit se čerpáním dotace. Ve vztahu k DEKAMA, o. p. s., byla
předložena námitka, která se týkala řádného průběhu výběrového řízení na
dodavatele školení externího vzdělávání s tím, že tato obviněná právnická osoba
se kromě zajištění lektorů žádným způsobem nepodílela na trestné činnosti, s
čímž se ani jeden ze soudů nevypořádal. Závěrem této části dovolání všechny
dovolatelky tvrdily, že odvolací soud nesprávně zamítl provést jimi navrhované
důkazy jako nadbytečné, ačkoli by mohly přispět k potvrzení jejich obhajoby o
neznalosti konkrétního průběhu realizace školení, tudíž by vyloučily naplnění
subjektivní stránky u obou zločinů. Tímto zcela obecným tvrzením bez
konkretizace jednotlivých odmítnutých důkazů zřejmě dovolatelky hodlaly
uplatnit také třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř.
7. V rámci námitek podřazených dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. dovolatelky v podstatě navázaly na svou předcházející, shora
stručně reprodukovanou část dovolání, z níž podle jejich názoru vyplývá
nesprávné právní hodnocení skutkových zjištění soudy obou stupňů, a to
především ve vztahu k naplnění znaku úmyslného zavinění. Obě obviněné právnické
osoby dále vytkly soudům obou stupňů vadu v použití ustanovení § 8 zákona č.
418/2011 Sb. Protože trestní odpovědnost těchto obviněných právnických osob
byla vyvozena přičítáním protiprávního jednání spáchaného spoluobviněnou Ing.
Marií Šedovou, která však v předcházející části společného dovolání odmítala z
uvedených důvodů správnost výroku o své vině, nemělo správně dojít k přičtení
jejího jednání ani jedné z obviněných právnických osob ve smyslu § 8 odst. 1
písm. c) zákona č. 418/2011 Sb.
8. Ze všech shora uvedených důvodů dovolatelky navrhly, aby Nejvyšší
soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc Krajskému soudu v Brně jako
soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl
ve vztahu k nim o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.
b) Dovolání obviněných Richarda Opavského, Moniky Opavské, Hájenky Břeclav, s.
r. o., a Richard Park, s. r. o.
9. V úvodu svého společného podání tito dovolatelé nejprve označili oba
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a ocitovali jejich
zákonné znění včetně všech alternativ důvodu pod písm. g), avšak ve vlastní
argumentaci tvrdili naplnění pouze prvního z obou citovaných důvodů. Nicméně
jde o zjevnou nesprávnost, která neměla sama o sobě vliv na případný přezkum
napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení Nejvyšším soudem. V
převážné části podání jsou ocitována skutková zjištění zahrnutá do výroku o
vině týkající se všech dovolatelů včetně tzv. právních vět a výroku o trestech,
jež jim byly uloženy. Následně dovolatelé připomněli podmínky naplnění znaků
základní skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1
tr. zákoníku a opětovně citovali část odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci (bod 186.), který se týkal vypořádání obhajoby ve vztahu k
povaze dokumentů, do nichž byly příjemcem dotace zahrnuty nepravdivé údaje
společně s výkladem této otázky soudní praxí (např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1463/2012). Zopakován je rovněž důraz
Vrchního soudu v Olomouci na to, že musí jít o údaje relevantní, jež mohou
poskytovatele ovlivnit při rozhodování o přiznání dotace, k čemuž tento soud
odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008,
které bylo uveřejněno pod T 1074 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, který vydávalo Nakladatelství Praha: C. H. Beck. Dále pak obvinění opět
citovali, a to konkrétně body 151. a 182. odůvodnění napadeného rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci. V prvním z nich tento soud rekapituloval zjištění
týkající se skutečně vyplacených nároků na výdaje uskutečněné příjemcem dotace
Richard Park, s. r. o., (bod I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně)
včetně toho, že část výdajů byla poskytovatelem posouzena jako nezpůsobilá, a
to do výše 180 270 Kč. Ve druhém z citovaných bodů Vrchní soud v Olomouci
zmínil znění skutkové podstaty zločinu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr.
zákoníku a výňatek z příslušné části komentáře k tomuto ustanovení.
10. Teprve v navazující části svých dovolání obvinění vyslovili své
přesvědčení o tom, že soudy nesprávně právně posoudily naplnění znaků zločinu
dotačního podvodu, neboť v jejich případě nedošlo k uvedení nepravdivých údajů
v žádosti o dotaci. K tomuto zjištění dospěly i soudy, jež shledaly
nepravdivými prezenční listiny, které příjemce přiložil až k tzv. „Zprávě o
realizaci projektu a Závěrečné zprávě o realizaci projektu“. Tím podle
dovolatelů došlo k rozšiřujícímu výkladu tohoto znaku objektivní stránky
zločinu podle § 212 tr. zákoníku, a to právě odkazem na shora citované usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1463/2012, v němž ale byla řešena zcela rozdílná
skutková situace, proto úvahy v něm uvedené nebylo možné použít na případ
obviněných. Namítli, že z popisu obou částí výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně vyplývá, že posuzované jednání nemělo faktický vliv na to, že
údaje uvedené v žádostech o dotaci byly nepravdivé. Označili za vysoce
nelogické, aby obsah prezenčních listin, ať již pravdivý či nepravdivý (!),
mohl mít vliv na pravdivost obsahu žádostí o dotaci, v nichž nebyl uveden žádný
údaj, který byl zaznamenán do prezenčních listin.
11. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
spatřovali obvinění dále v porušení ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. K této
vytýkané vadě obvinění opět obsáhle citovali, a to z odůvodnění unesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1224/2021, v němž byly
shrnuty podstatné náležitosti výroku o vině, do něhož je nezbytné zahrnout ty
okolnosti, jež naplňují všechny znaky určité skutkové podstaty trestného činu.
O nesprávné právní posouzení jde v těch případech, v nichž popis skutku
vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním
znakům použité skutkové podstaty trestného činu, jak je popsána v právní větě
výroku o vině. Podle názoru obviněných spočívají jimi vytýkané vady v popisu
obou částí výroků o vině (body I. i II.) v tom, že obsahují výčet dokumentů
vyhotovených v souvislosti s poskytnutými dotacemi, v nichž bylo nepravdivě
deklarováno a prezenčními listinami doloženo proškolení určitého počtu
zaměstnanců (opět tak učinili citováním příslušné části výroku o vině, poznámka
Nejvyššího soudu). Z této formulace podle obviněných lze vyrozumět, že v každém
z označených dokumentů měly být zahrnuty nepravdivé údaje, ačkoli ty se týkaly
výlučně prezenčních listin, jež ale byly přiloženy k již shora citovaným dvěma
„Zprávám“, nikoli k samotným žádostem o dotace. Výslovně obvinění Richard
Opavský a Monika Opavská postrádali v popisu skutků protiprávní jednání, pokud
ani jeden z nich nepodával žádost o dotaci. Vady v popisu skutků jsou podle
obviněných natolik významné, že mají vliv na posouzení jejich „trestněprávního
jednání“.
12. Z těchto důvodů všichni obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů, aniž by ale navrhli další procesní postup.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zástupce ke všem dovoláním
13. Nejvyšší státní zástupce využil svého oprávnění vyjádřit se k
podaným dovoláním a učinil tak prostřednictvím státního zástupce činného u
Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručné rekapitulaci obsahu obou podání
dvou skupin dovolatelů státní zástupce připomněl povahu dovolání jako
mimořádného opravného prostředku, jehož obsah je zákonem formalizován a je
určen k nápravě zákonem taxativně vymezených vad napadených pravomocných
rozhodnutí. Požadavku na předložení věcné argumentace, jež by obsahově
odpovídala uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr.
ř., nedostála zejména dovolání obviněných Richarda a Moniky Opavských a
právnických osob Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o. Nesprávné
právní posouzení skutků ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř. totiž spatřovala v porušení procesního ustanovení § 120 odst. 3 tr.
ř. a k druhému z uplatněných dovolacích důvodů podle písm. g) ve vztahu k žádné
z jeho tří variant téhož ustanovení tito dovolatelé neuvedli žádnou argumentaci.
14. Dále se státní zástupce věnoval obsahu dovolání obviněných Ing.
Marie Šedové, a právnických osob ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., v nichž
sice označily vady, jež by formálně mohly naplnit dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantách první a třetí, avšak fakticky jejich
výhrady směřovaly proti způsobu, jakým soudy vyhodnotily provedené důkazy a k
jakým skutkovým závěrům dospěly. Dále státní zástupce připomněl podstatu i
soudní výklad vady odpovídající první variantě tohoto důvodu dovolání s tím, že
zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním musí
porušovat pravidla stanovená v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Odkazy na rozhodovací
praxi především Ústavního soudu státní zástupce zhodnotil postup soudů obou
stupňů v posuzované věci tak, že zjištěný skutek není v žádném, natož ve
zjevném rozporu s výsledky provedeného dokazování. Obviněné totiž ventilují
obecnou nespokojenost s podrobně odůvodněnými a na podkladě dokazování zcela
správně přijatými skutkovými závěry. Kladou důraz na chybějící znak zavinění ve
vztahu k nepravdivým údajům i s jejich počátečním záměrem vytvořit dotační
projekty účelově k získání finančních prostředků pouhým formálním vytvořením
dohod o pracovní činnosti konkrétních zaměstnanců, jež měli být proškolováni.
Dovolatelky přitom přehlížejí zásadní zjištění, jež se stala podkladem pro
vyslovení jejich viny včetně opodstatnění konkrétní činnosti především obviněné
Ing. Marie Šedové, která fakticky nevykonávala pouhou administrativní činnost v
rámci dotačních projektů, ale naopak byla osobou, jež měla zásadní vliv na
konkrétní způsob spáchání trestné činnosti. Státní zástupce tak neměl jakékoli
pochybnosti o naplnění přímého úmyslu u obou zločinů ohledně této obviněné.
15. Žádnou relevanci nelze podle státního zástupce přiznat ani výhradě
týkající se třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., zejména proto, že dovolatelky samy neoznačily konkrétní důkaz, jehož
navržení se neúspěšně před soudem prvního, či druhého stupně domáhaly, a který
by mohl mít povahu opomenutého důkazu. K této obecně formulované procesní
výhradě tedy státní zástupce jen připomněl ústavní zásadu, že je výlučně na
soudu, v jakém rozsahu provede v konkrétní věci dokazování. Soud není povinen
vyhovět každému návrhu, které procesní strany uplatní, pokud však nevyhoví, měl
by své rozhodnutí o zamítnutí návrhu odůvodnit. V posuzované trestní věci
odvolací soud v bodě 177. napadeného rozsudku sice stručně, nicméně dostatečně
vyložil, proč nepřistoupil k provedení listinných důkazů a výslechu svědkyně,
jak navrhovala obhajoba. Jeho úvaha, podle níž soud neshledal u těchto
důkazních prostředků přímou souvislost s trestní věcí obviněných, je logická a
podle státního zástupce správná. Nejde proto o případ tzv. opomenutých důkazů.
16. V další části svého vyjádření se státní zástupce věnoval výhradám,
které všechny dovolatelky uplatnily v rámci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněné Ing. Marie Šedová, ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA,
o. p. s., vystavěly svůj nesouhlas s právním posouzením skutkových zjištění
výlučně na argumentech, které přednesly již ve vztahu k dovolacímu důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svou výhradu proti naplnění znaku zavinění u
obou zločinů založily na nesouhlasu se skutkovým zjištěním soudů a neurčitě
prohlásily, že subjektivní stránka jim nebyla prokázána, což nelze považovat za
vadu, jež má svůj původ v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Naproti
tomu u druhé skupiny dovolatelů (obviněný Richard Opavský, Monika Opavská,
Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o.) státní zástupce shledal,
že jejich námitka o nenaplnění objektivní stránky zločinu dotačního podvodu
proto, že nepravdivé údaje nebyly předloženy v žádostech o dotaci, ale až v
závěrečných zprávách o realizaci projektu, by mohla odpovídat první variantě
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nelze jí však přiznat
opodstatnění, neboť dovolatelé vychází z mylné představy, podle níž se znak
uvedení nepravdivých údajů ve smyslu § 212 odst. 1 tr. zákoníku vztahuje
výlučně k prvotní fázi dotačního procesu, tj. při podání žádosti o poskytnutí
dotace. Dále se státní zástupce podrobněji věnoval výkladu objektivní stránky
tohoto trestného činu a odkazoval i na konkrétní soudní rozhodnutí, v nichž
byla tato problematika řešena. Ve stručnosti lze zásadní úvahy přijaté soudní
praxí i odbornou naukou shrnout tak, že nepravdivé údaje předkládané
poskytovateli dotace nejsou vázány výlučně na žádost o její poskytnutí, nýbrž
pro vyvození trestní odpovědnosti pachatele kromě dalších zákonných podmínek
postačí, pokud jsou užity v některém z dokumentů v průběhu celého dotačního
řízení včetně konečné fáze podání žádosti o vyplacení dotace, či její části po
ukončení určité etapy konkrétního projektu. Může tak jít například též o
měsíční výkaz vyúčtování mzdových nákladů na společensky účelné pracovní místo,
který je nezbytný pro vyplacení náhrady za tyto náklady, neboť jinak by nedošlo
k jejich uhrazení poskytovatelem. Ačkoli se dovolatelé nezmínili o druhém
zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, jímž
byli uznáni vinnými, státní zástupce poznamenal že také ve vztahu k naplnění
jeho objektivní stránky může jít o jakoukoli listinu obsahující nepravdivé
údaje, jež je nezbytná pro získání finančních prostředků z evropských rozpočtů.
Dobu páchání obou zločinů proto nelze omezit na fázi podání žádosti o přiznání
dotace, ale trvá až do doby zaslání posledního z dokladů popsaných ve výroku o
vině odsuzujícího rozsudku. Dovolatelé tedy v případě tvrzené vady o porušení §
120 odst. 3 tr. ř. vychází z nesprávného vnímání pojmu „žádost o poskytnutí
dotace“ jako znaku objektivní stránky trestného činu podle § 212 tr. zákoníku,
jejich výhrada o porušení citovaného procesního ustanovení tudíž neodpovídá
žádnému z dovolacích důvodů.
17. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud odmítl podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněná.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněných
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že u všech dovolatelů jsou splněny
všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, mohl se tak zabývat
otázkou povahy a opodstatněnosti jimi předložených námitek ve vztahu k
uplatněným dovolacím důvodům.
19. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé
otázky související s povahou dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný
opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí,
proto je lze podat jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů v § 265b odst.
1 písm. a) až m) tr. ř. Současně platí, že konkrétní námitky dovolatele musí
svým obsahem označenému dovolacímu důvodu skutečně odpovídat, nestačí pouhé
formální tvrzení o jeho naplnění. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí
vytýkané vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení jako ty, k
jejichž nápravě je určen označený dovolací důvod, či důvody, zkoumá, zda jim
lze přiznat opodstatnění.
20. Nejvyšší soud úvodem jen stručně shrne zákonné podmínky pro naplnění
dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., které
uplatnili všichni dovolatelé.
21. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy. Všichni obvinění uplatnili tento
dovolací důvod v jeho první alternativě, která se týká situací, ve kterých
skutek, k němuž soudy dospěly vyhodnocením důkazů, nerespektuje obsah
provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při
interpretaci výsledků důkazního řízení. Pak může jít o zjevný, ve smyslu
dosavadní judikatury Ústavního soudu tzv. „extrémní“, rozpor mezi skutkovými
zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů.
Zjevný rozpor mezi zjištěným skutkem a obsahem důkazů nemůže být založen jen
tím, že z různých verzí skutkového stavu se soudy přiklonily k verzi tvrzené
obžalobou, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Třetí varianta tohoto
důvodu dovolání, kterou označily obviněné Ing. Marie Šedová, ŠEDOVÁ, s. r. o.,
a DEKAMA, o. p. s., se týká tzv. opomenutých důkazů, pokud soudy buď odmítly
provést důkaz navržený některou z procesních stran, aniž by svůj postup věcně a
adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění
svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Z dikce § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
zároveň vyplývá, že vady definované ve všech variantách se musí vztahovat k
rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků
konkrétního trestného činu. Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence
vad, týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro
rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou
(viz rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).
22. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn
tehdy, jestliže napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Jde tudíž o nesprávný výklad a použití norem trestního práva
hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních
odvětví, jež mají význam pro vyvození trestní odpovědnosti pachatele. V rámci
tohoto dovolacího důvodu lze vznášet námitky spočívající především v tom, že
skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného
trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může
spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný
podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o
jaký trestný čin jde. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení
otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním
posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Naproti tomu tento důvod dovolání nelze úspěšně uplatnit tehdy, pokud se
dovolatel domáhá jiného použití hmotného práva, avšak na skutek, k němuž dospěl
vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy vyhodnotily odlišně od
jeho představ. To znamená, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti
způsobu vyhodnocení důkazů soudy obou stupňů, proti samotným skutkovým
zjištěním, které se stalo podkladem výroku o vině, stejně jako proti procesu
provádění důkazů, rozsahu dokazování apod.
b) K vlastním dovolacím námitkám obviněné Ing. Marie Šedové a obviněných
právnických osob ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s.
23. Společné podání obviněných Ing. Marie Šedové a právnických osob
ŠEDOVÁ, s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., směřuje do obou výroků o vině pod body I.
a II. rozsudku soudu prvního stupně, resp. dovolání DEKAMA, o. p. s., pouze
proti skutku pod bodem I. téhož výroku. Převážná část vlastní argumentace se
týká zjevně všech dovolatelů, resp. dovolatelek, pouze stručně jsou námitky
přiřazeny samostatně každé z obviněných. Konkrétní výhrady však představují v
celém rozsahu pouhé opakování jejich dosavadní obhajoby, a rovněž tvořily
součást podaných odvolání. Tvrzení dovolatelek naprosto pomíjí argumentaci
obsaženou v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na niž navázal a
podrobněji rozvedl v reakci na podaná odvolání Vrchní soud v Olomouci jako soud
odvolací. Nejvyšší soud nepovažuje za nutné znovu opakovat v dovolacím řízení
veškeré úvahy soudů obou stupňů, o něž opřely svůj závěr o vyvrácení obrany
těchto obviněných, naopak je posoudil jako naprosto správné, logické a
dostatečně srozumitelné a vyčerpávající. Ze strany všech obviněných nelze v
dovoláních shledat žádnou novou skutečnost, s níž by se již rozhodující soudy
nevypořádaly, či by na ni dokonce vůbec nereagovaly. Nejvyšší soud tak v zájmu
stručnosti odůvodnění svého rozhodnutí o dovoláních (viz § 265i odst. 2 tr. ř.)
proto může odkázat na velmi podrobnou a argumentačně výstižnou část rozsudku
soudu prvního stupně, který se především v bodě 176. důsledně vypořádal s
výhradami obhajoby, jež byly zcela totožné s jejich dovolacími námitkami.
Rovněž soud druhého stupně reagoval na shodné námitky podaných odvolání
obviněných, zejména v části odůvodnění napadeného rozsudku, která se týká
potvrzujících úvah odsuzujícího výroku o vině všech obviněných (viz body 117.
až 171.). Jak již bylo naznačeno, konkrétní dovolací námitky obviněných zcela
ignorují ty zásadní úvahy soudů, z nichž byla vyvozena trestní odpovědnost
každé z této skupiny obviněných a představují jen polemiku s nimi, resp. ani
takovou povahu jim nelze přiznat pro stručnost i obecnost. Obviněné sveřepě
setrvávají na své taktice absolutního odmítnutí důvodnosti podané obžaloby,
aniž by samy přednesly konkrétní reakci na výsledky provedeného dokazování.
Formulace jejich výhrad je do značné míry obecná a nepředkládá žádné seriózní
argumenty, na které by již nebylo v předcházející fázi trestního řízení
reagováno. Nejvyšší soud neshledal důvod pro odchýlení se či jakoukoli korekci
soudy obou stupňů přijatých a naprosto vyčerpávajících závěrů, které obviněné
nedokázaly v rámci svých dovolání korektně zpochybnit.
24. Pokud jde o námitky, které obviněné podřadily pod první alternativu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud
konstatuje, že tyto fakticky směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů ze strany
soudů prvního a druhého stupně, což neodpovídá žádnému z uplatněných, ani
dalších zákonem vyjmenovaných dovolacích důvodů. Obviněné totiž poukazovaly na
domnělé dílčí rozpory, aniž by konkretizovaly, mezi kterým skutkovým zjištěním
a kterým důkazem existuje rozpor a navíc, proč jde o rozpor extrémní povahy,
který byl určující pro naplnění znaků skutkových podstat obou zločinů, za něž
byly odsouzeny. Na podporu svého tvrzení totiž opět jen zopakovaly, že nevěděly
o tom, že lektorské přednášky nejsou prováděny v celém vykazovaném rozsahu,
všechny obviněné údajně vycházely z údajů poskytnutých dalšími osobami a
prováděly pouze administrativní úkony. Z takto předkládané verze svého počínání
v rámci posuzovaného dotačního řízení, která se však odlišuje od zjištění soudů
obou stupňů, obviněné rovněž dovodily chybějící znak zavinění. Proto i v tomto
ohledu jde výlučně o námitku skutkové povahy, nikoli hmotněprávní, jak zákon
vyžaduje. Jak bylo již shora konstatováno, výhrady tohoto typu neodpovídají
žádnému ze zákonných důvodů dovolání, neboť jsou založeny výlučně na odmítnutí
těch skutkových zjištění soudů, která vedla k odlišnému výsledku, než jaký
prosazovaly obviněné, tedy k vyslovení jejich viny a uložení trestní sankce. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako jeden z mimořádných opravných
prostředků je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných
rozhodnutí, a nikoli k detailnímu přezkoumávání jednotlivostí ve skutkových
zjištěních soudů prvního a druhého stupně. Není smyslem dovolacího řízení a ani
úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně hodnotil, či se
dokonce přikláněl k verzi nabízené obhajobou jen proto, aby vyhověl výsledku
řízení požadovanému v dovolání. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého
stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné
zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí zásady volného
hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a
logicky přijatelně vysvětlily (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). Z obsahu trestního spisu nevyplývá v žádném
ohledu ani porušení zásady „in dubio pro reo“, jak obviněné namítaly, a
skutečnost, že soudy nepovažovaly výpovědi svědků, jednotlivých údajně
proškolovaných zaměstnanců, za zcela věrohodné a větší důraz ve své hodnotící
činnosti přiznaly listinným důkazům, rozhodně nelze posuzovat jako porušení
procesních pravidel v neprospěch obviněných. Vrchní soud v Olomouci se v bodě
171. svého rozsudku výslovně zabýval totožnou výhradou obhajoby a přesvědčivě
ji vyvrátil. Je vhodné znovu zdůraznit, že soudy obecně vždy hodnotí veškeré
provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, jak stanoví § 2 odst. 6
tr. ř., přičemž tento zákon nijak neupřednostňuje důkazní prostředky, resp.
nositele důkazu tak, aby některé z nich měly pro rozhodnutí o podané obžalobě
větší váhu než jiné. V odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je přiléhavě
vysvětleno, proč zásadní tvrzení obhajoby považovaly za vyvrácené provedeným
dokazováním a výsledný skutkový závěr lze označit za logický bez známek
tendence postupovat v neprospěch kteréhokoli ze spoluobviněných. V tomto ohledu
jde tedy ze strany obviněných o námitku, která nejenže nespadá pod žádný
dovolací důvod, ale není ani správná.
25. První z obviněných právnických osob – obchodní společnost ŠEDOVÁ, s.
r. o., se nad rámec shora shrnutých společných námitek ohradila proti závěru
soudů o zcela účelovém podání žádostí o dotace a jejich následném čerpání,
resp. o celkové nevýhodnosti obou dotačních projektů. V tomto směru jí lze
přisvědčit v tom, že skutečně finanční podporování zvyšování vzdělanosti a
odbornosti zaměstnanců zcela jistě patří do okruhu programů financovaných z
evropských rozpočtů ve prospěch členských států Evropské unie. Nicméně v
posuzované trestní věci se celý projekt týkal tzv. ad hoc smluvně přijatých zaměstnanců formou dohod o pracovní činnosti, pro něž šlo
převážně o jakýsi přivýdělek, řada z nich měla jiný pracovní poměr, nebo ještě
studovali. Fakticky žádný z těchto zaměstnanců nespojoval svou profesní
budoucnost právě s jednou ze dvou obviněných právnických osob, v nichž navíc
zastávali v podstatě jen pomocné práce (obsluha rychlého občerstvení či
lanového centra), tudíž vzdělávání tématy jako vedení obchodního jednání,
motivace zaměstnanců či postupy při výběru zaměstnanců rozhodně nesměřovalo ke
zvýšení kvalifikace a zlepšení postavení na trhu práce právě pro tyto osoby,
navíc jim zjevně ani nebylo určeno. Další velmi podrobný rozbor s konkrétními
odkazy na odpovídající prameny souvisejících důkazů je součástí naprosto
přiléhavých úvah vyjádřených v bodech 165. až 169. odůvodnění napadeného
rozsudku soudu druhého stupně, a to včetně naprosto nesmyslného počtu příjemci
dotací vykázaných tzv. osobohodin v porovnání s rozsahem smluvené pracovní doby
školených zaměstnanců. Pro účelovost posuzovaného jednání, kterou dovolatelky
odmítaly, svědčí významně i skutečnost, že obě obviněné právnické osoby v
rozhodné době přijaly na shora uvedené pozice celkem 13 stejných osob, které
měly být v každé z nich vzdělávány, přičemž u některých z nich bylo vykázáno
školení dokonce ve stejný termín. Rozhodně tedy nelze odmítnout vyhodnocení
záměru obviněných obohatit se z finančních prostředků v rámci dotačních
projektů soudy obou stupňů za odporující pravidlům obecné logiky.
26. Obviněná právnická osoba DEKAMA, o. p. s., doplnila společné
dovolací námitky o tvrzení, podle něhož výběrové řízení na zajištění lektorů
proběhlo zcela transparentně, nemohlo proto dojít k porušení dotačních
podmínek. V tomto ohledu však obviněná přehlédla, že případné nedodržení
procesu výběrového řízení na dodávku tohoto typu služeb jim nebylo vůbec
vytýkáno, nestalo se ani předmětem trestního stíhání, natož obžaloby či soudy
přijatých skutkových zjištění. Trestní odpovědnost obviněné právnické osoby za
pomoc k oběma zločinům jí byla přičítána díky působení obviněné Ing. Marie
Šedové, jež zastávala pozici ředitelky této právnické osoby, současně
vystupovala jako hlavní osoba v posuzované trestné činnosti a kooperovala s
dalšími spoluobviněnými. Právě díky činnosti obviněné Ing. Marie Šedové došlo k
využití DEKAMA, o. p. s., jež se nejprve smluvně zavázala pro Richard Park, s.
r. o., zajistit realizaci vzdělávání v rámci dotačního projektu, poté uzavřela
s další spoluobviněnou Ing. Janou Halíčkovou jako lektorkou dohodu o pracovní
činnosti, jejímž předmětem bylo nepravdivé deklarování realizace školení
zaměstnanců Richard Park, s. r. o., tak, aby bylo vyhověno dotačním podmínkám a
mohlo dojít k podání žádostí o platbu za realizaci projektu.
27. Nejvyšší soud se nebude blíže vyjadřovat k námitce, jíž obviněné
zřejmě hodlaly uplatnit třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
pím. g) tr. ř., neboť se vyjádřily naprosto obecně, aniž by konkretizovaly
nedůvodně odmítnutý návrh na doplnění důkazů. Není totiž úkolem dovolacího
soudu, aby sám v trestním spise vyhledával informace, jichž se takto
formulovaná výhrada dovolatele může týkat, a spekuloval tak jejich záměr.
Naopak v dovolání je třeba předložit zcela jasné a srozumitelné námitky včetně
souvisejících skutečností, s nimiž se teprve může Nejvyšší soud v rámci
dovolacího přezkumu vypořádat. Vadu odpovídající této variantě důvodu dovolání
tedy Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal. Jen obecně lze zopakovat, že
zejména soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby
mohl s požadovanou mírou jistoty rozhodnout o podané obžalobě. Postupoval tedy
korektně ve smyslu ústavně zakotvené zásady nezávislosti soudů vyplývající z
čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, z níž mj. plyne, že soud není vázán
návrhy žádné z procesních stran, musí však o každém takovém návrhu rozhodnout a
vysvětlit, proč mu nevyhověl. V podrobnostech lze opět odkázat na body 172. až
177. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, který se uvedeným tvrzením
zabýval a vypořádal se s ním.
28. Pokud jde o námitky této skupiny obviněných, které uplatnily
poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou shodné s
těmi, které zahrnuly do vytýkaných vad v rámci dovolacího důvodu podle písm. g)
téhož ustanovení. Ve shodě s názorem státního zástupce v bodě 25. jeho
vyjádření lze pouze konstatovat, že ve vztahu k chybějícímu zavinění se
obviněné omezily na konstatování absence tohoto znaku s tím, že prováděly
výlučně administrativní úkony a nebyly jim známy okolnosti související s
vyhotovením nepravdivých dokladů. Z toho plyne, že nesprávné právní posouzení
skutku obviněné založily výlučně na nesouhlasu s vyhodnocením důkazů soudy obou
stupňů bez jakékoli výhrady, jež by se týkala vady v použití hmotného práva,
jak tento dovolací důvod předpokládá. Stejně tak trestní odpovědnost obou
právnických osob obviněné zpochybnily odkazem na odmítání trestní odpovědnosti
obviněné Ing. Marie Šedové, aniž by označily hmotněprávní ustanovení, jež by
soudy vyložily v rozporu s jeho obsahem či výkladem a poukázaly na jinou
hmotněprávní úpravu, jež měla být správně použita. Také v této otázce lze proto
jen odkázat na dostatečné vysvětlení o přijaté právní kvalifikaci včetně
naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat obou zločinů, jimiž byly tyto
obviněné shledány vinnými v rozsudcích soudů obou stupňů, jejichž velmi
podrobnou argumentaci posoudil Nejvyšší soud jako přiléhavou, proto ji
nepovažuje za potřebné doplňovat.
c) K vlastním dovolacím námitkám obviněných Richarda Opavského, Moniky
Opavské a právnických osob Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o.
29. Také tito dovolatelé předložili svá dovolání v jediném podání, jehož
převážný obsah tvoří citace výroků rozhodnutí soudů obou stupňů a některé
pasáže jejich odůvodnění. V části označené bodem III. poukázali tito obvinění
na vadu spočívající „v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ust. §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu“, ačkoli slovní vyjádření odpovídá vadě
definované pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétně
tito obvinění tvrdili, že v posuzovaném případě nemohlo dojít k naplnění znaku
objektivní stránky zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 tr.
zákoníku, který spočívá v uvedení nepravdivých údajů v žádostech o podporu
projektů ve vztahu k bodům I. i II. výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně. Přestože takto formulovaná výhrada je právně relevantní a spadá svým
obsahem pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první
variantě, který obvinění rovněž označili, Nejvyšší soud ji neshledal
opodstatněnou.
30. Jak přiléhavě a v zásadě vyčerpávajícím způsobem vysvětlil státní
zástupce ve vyjádření k dovoláním obviněných (viz body 27. až 32.), v tomto
ohledu se uvedená námitka opírá o nesprávný výklad pojmu alternativního znaku
objektivní stránky základní skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu
podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, který spočívá v uvedení nepravdivých údajů v
žádosti o poskytnutí dotace. Úvodem lze poznamenat, že obvinění tuto vadu
nevytýkali ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie
podle § 260 tr. zákoníku, proto se jí ani Nejvyšší soud nebude věcně zabývat.
31. Ze strany obviněných jde opětovně o opakování výhrady, která se týká
zjištění soudů obou stupňů, jež spočívají ve vyhotovení zcela nepravdivých
prezenčních listin o absolvování školení zaměstnanci obou obviněných
právnických osob Richard Park, s. r. o., a Hájenka Břeclav, s. r. o., v
nepravdivě dokladovaném počtu školících dnů a rozsahu tzv. osobohodin. Přitom
již soud prvního stupně poměrně podrobně a odpovídajícím způsobem vyložil, proč
i tyto listiny, jež byly poskytovateli dotací předloženy jako přílohy v
závěrečných zprávách o realizaci obou projektů podaných současně se
zjednodušenými žádostmi o platbu, jsou součástí žádosti o poskytnutí dotace ve
smyslu obviněnými zpochybněného znaku objektivní stránky ustanovení § 212 odst. 1 tr. zákoníku. Především v bodě 186. rozsudku soudu prvního stupně bylo
dostatečně vysvětleno, že za nepravdivý údaj ve smyslu citovaného znaku
objektivní stránky trestného činu dotačního podvodu je třeba považovat každý
údaj, jehož obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, byť se týká třeba jen
některé skutečnosti, nicméně je významný pro rozhodování poskytovatele o
přiznání dotace. Dále tento soud v návaznosti na dosavadní soudní praxi
přiléhavě poznamenal, že tento znak nelze vykládat zúženě tak, že nepravdivý
údaj musí být uveden pouze v samotné žádosti o poskytnutí dotace. Rovněž soud
druhého stupně navázal na správné úvahy prvostupňového soudu v bodě 182. napadeného rozsudku spolu s odkazem na odpovídající výklad uvedený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1463/2012. K tomu lze
doplnit další přiléhavé odkazy na konkrétní rozhodnutí označená ve vyjádření
státního zástupce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 5 Tdo
1176/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 5 Tdo
1007/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo
1045/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 5 Tdo
1103/2024, stejně jako rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 4 To 3/2016, uveřejněný pod č. 9/2016 Sb. rozh. tr.). V těchto rozhodnutích
soudní praxe (též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5
Tdo 640/2021) byl jednoznačně přijat výklad povahy dokladu předkládaného
poskytovateli dotace, který obsahuje nepravdivé údaje tak, že v zásadě jde o
jakoukoli listinu, jejíž předložení je zapotřebí pro účely získání finančních
prostředků v rámci celého průběhu dotačního řízení, jež je završeno až
vyplacením přiznaných plateb příjemci dotace. Rozhodně nelze přistoupit na
výklad předložený obviněnými, podle něhož by muselo jít pouze o údaj v listině,
jež je použita na samém počátku dotačního řízení, tj. nepravdivý údaj by byl
součástí, eventuálně přílohou žádosti o poskytnutí dotace. Zejména v případech,
v nichž je platba poskytovatelem hrazena až po realizaci příslušného dotačního
projektu, by podle úvahy obviněných bylo zcela nerozhodné, že poskytovatel bude
oklamán nepravdivými údaji ve fázi, jež by se týkala způsobu realizování
předmětu dotace (např.
při dokončení určité etapy projektu) či okolností
potvrzujících nárok příjemce na výplatu přiznané částky dotace v žádosti o
platbu. Taková situace by pochopitelně zcela popřela smysl a účel finanční
podpory projektům, které by tak mohly být čerpány i po zmanipulování etapy
realizace, případně za okolností, jež by vůbec neodrážely skutečný průběh
naplnění účelu tvrzeném v „pravdivé“ žádosti o dotaci. K tomu je vhodné
připomenout též usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS
2742/23, v němž bylo mj. vysloveno, že obdržení dotace na základě podvodného
jednání má nejen za důsledek „oklamání“ poskytovatele dotace, nýbrž rovněž
protiprávně sníženou možnost zisku dotace pro ostatní subjekty. Dále Ústavní
soud konstatoval, že při stanovení výše škody způsobené trestným činem nehraje
roli, zda bude stát v civilním, správním či jiném řízení celou částku úspěšně
vymáhat. Podstata řízení o vrácení dotace totiž může být z různých zákonodárcem
zohledněných důvodů odlišná od účelu vyjádřeného v trestním zákoníku.
32. V posuzované trestní věci se tak dovolatelé nemohou zbavit trestní
odpovědnosti za spáchání zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm.
c) tr. zákoníku, stejně jako zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie
podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, u obou dílem dokonaného, dílem
nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku na základě
skutečnosti, že nepravdivé prezenční listiny nebyly poskytovateli dotace
předloženy v žádostech o podporu obou dotačních projektů, nýbrž až v
závěrečných zprávách o jejich realizaci, resp. v žádostech o platbu dotací. V
tomto ohledu je třeba odmítnout tvrzení dovolatelů, kteří označili za
nelogické, aby údaje v prezenčních listinách mohly mít vliv na pravdivost údajů
uvedených v žádostech o dotaci. Naopak, jak bylo připomenuto, mimo pravidla
obecné logiky by byla situace, naznačená shora, tedy nepravda předložená
poskytovateli ve stadiu, v němž dochází k završení pro příjemce zásadní fáze
dotačního procesu, v němž na poskytovateli žádá proplacení částky přiznané v
rozhodnutí o dotaci. Proto nelze shora uvedený výklad povahy nepravdivého
dokladu v žádosti o poskytnutí dotace přijatý soudní praxí považovat za
extenzivní, nýbrž je v souladu se záměrem zákonodárce postihovat neoprávněné
čerpání finančních prostředků ať již z národního rozpočtu České republiky, tak
i ze souhrnného rozpočtu Evropské unie či rozpočtu spravovaného Evropskou unií,
jež jsou objektem skutkových podstat trestných činů podle § 212 a § 260 tr.
zákoníku. Jak již bylo konstatováno, ze strany obviněných jde navíc o opakování
dosavadní obhajoby, bez adekvátní argumentace na soudy prezentovaný výklad,
který všichni dovolatelé fakticky jen odmítají jako nesprávný. Nejvyšší soud
proto v podrobnostech odkazuje na správné a v souladu s dosavadní rozhodovací
praxí přijaté úvahy soudů prvního i druhého stupně v odůvodnění jejich rozsudků.
33. V závěrečné části svých dovolání se obvinění ohrazovali proti
nesprávnému použití ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., což podle jejich
přesvědčení odpovídá obsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by označili jednu či více alternativ tohoto důvodu. Jak rovněž
přiléhavě konstatoval státní zástupce ve svém vyjádření, obviněnými tvrzená
vada popisu skutku vůbec neodpovídá obsahu žádného z taxativně vyjmenovaných
dovolacích důvodů. Navíc obvinění vytýkané pochybení váží opětovně na jimi
předtím tvrzenou skutečnost, že nepravda měla být poskytovateli dotace
předložena nikoli v žádostech o poskytnutí podpory oběma dotačním projektům,
nýbrž až v závěrečných zprávách o jejich realizaci. Tato výhrada však byla již
vypořádána v rámci námitek podřazených dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., proto není třeba ji znovu připomínat. Stejně tak je nutné
odmítnout stručnou poznámku obviněných Richarda Opavského a Moniky Opavské
ohledně nedostatečného popsání skutku v příslušné části výroku o vině, z níž
údajně nevyplývá, jakého protiprávního jednání se měli dopustit, pokud žádost o
dotaci nepodali. Obvinění totiž zcela pominuli, že podle zjištění soudů skutek,
či skutky spáchali v součinnosti se spoluobviněnou Ing. Marií Šedovou, tj. jako
spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku, se znalostí všech okolností
významných pro vyvození jejich trestní odpovědnosti za oba zločiny, za něž byli
odsouzeni. Formulace skutkových zjištění v obou bodech výroku o vině je poměrně
podrobná, dostatečně vysvětluje konkrétní zapojení každého ze spoluobviněných
do trestné činnosti a rozhodně jí nelze upřít srozumitelnost ve vyjádření
skutečností, jež naplňují jednotlivé znaky skutkových podstat obou zločinů. Soud prvního stupně se v navazující části odůvodnění svého rozsudku mj. věnoval
právě i otázce vzájemné kooperace mezi obviněnými včetně svého závěru o
naplnění znaku spolupachatelství jmenovaných dovolatelů (viz zejména body 193. a 196. rozsudku). Přitom je nesporné, že v tomto ohledu vycházel soud z
obecného výkladu spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (viz bod 190. rozsudku), který odpovídajícím způsobem aplikoval na jím přijatá skutková
zjištění o zapojení jednotlivých obviněných fyzických osob do realizace obou
dotačních projektů a všech jimi učiněných úkonů souvisejících s čerpáním
dotací. Závěrem považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že společné jednání
spolupachatelů může probíhat nejen současně, ale i postupně, pokud na sebe
časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu společných
činností a směřuje k přímému vykonání trestného činu, přičemž ve svém celku
naplňuje jeho skutkovou podstatu (např. rozhodnutí č. 170/1949, č. 49/2009-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy jednání obviněných spolupachatelů jako celek ve
svém souhrnu naplnilo všechny znaky skutkových podstat dílem dokonaných, dílem
nedokonaných zločinů ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 212 odst. 1, 5
písm. c) a § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr.
zákoníku, soudy správně tyto skutkové
okolnosti vyhodnotily tak, že každý ze spolupachatelů nese trestněprávní
následky, jako by se sám dopustil těchto zločinů.
34. Závěrem lze shrnout, že námitky obviněných Ing. Marie Šedové a
právnických osob ŠEDOVÁ s. r. o., a DEKAMA, o. p. s., neodpovídaly obsahu
žádného z jimi uplatněných, ani v zákoně definovaných dovolacích důvodů, proto
Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolání obviněných Richarda Opavského, Moniky Opavské a právnických osob
Hájenka Břeclav, s. r. o., a Richard Park, s. r. o., Nejvyšší soud odmítl jako
zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to na podkladě
jediné relevantní námitky, jež sice formálně odpovídala obsahu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak nebyla shledána důvodnou.
Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by podle § 265i
odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí
nebo jemu předcházejícího řízení v napadeném rozsahu. Nejvyšší soud rozhodl o
všech dovoláních v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 11. 2025
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu