6 Tdo 987/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. O., nar. XY,
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To
162/2018-48, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 39/2018, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48 a usnesení Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018 pod č. j. 4 T 39/2018-40.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, č. j.
4 T 39/2018-40, byla trestní věc obviněného J. O. stíhaného podaným návrhem na
potrestání Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku pro skutek
spočívající v tom, že dne 03. 01. 2018 kolem 15:35 hodin řídil ovlivněn
omamnou a psychotropní látkou ve Frýdlantu nad Ostravicí, okres Frýdek-Místek,
po ulici XY osobní motorové vozidlo tov. značky XY, RZ XY, kdy byl kontrolován
hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 2,9 ng/ml THC, přičemž
se jedná o stav vylučující způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo, v čemž
byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b), § 171 odst. 1
tr. ř. postoupena Magistrátu města Frýdku-Místku, neboť nejde o trestný čin,
avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek.
2. Proti citovanému usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal
státní zástupce stížnost s tím, že nesouhlasí s posouzením věci jako přestupku
a dovozuje spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274
odst. 1 tr. zákoníku. O stížnosti státního zástupce rozhodl Krajský soud v
Ostravě usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48, tak, že ji podle
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění pak ve shodě se soudem 1.
stupně rozvedl, že pokud zjištěná hodnota přesahuje o pouhých 0,9 ng/ml limitní
hodnotu stanovenou prováděcím právním předpisem, při které se řidič považuje za
ovlivněného touto návykovou látkou, tak v kontextu s dalšími důkazy, především
výpověďmi svědků - policistů, kteří kontrolu prováděli, a vyjádřili se k
chování obviněného, dospěl k závěru, že se nejedná o trestný čin, a že znaky
přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku
nebyly naplněny. Jde o objektivní znak skutkové podstaty, neboť obviněný nebyl
natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení
motorového vozidla. Musí se jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené
nařízením vlády č. 41/2014 Sb. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie je pouze jedním z důkazů, je nutno hodnotit i další důkazy, a ty
nesvědčí o ovlivnění obviněného návykovou látkou natolik, aby bylo prokázáno,
že byl ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla.
II.
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4.
2018, sp. zn. 6 To 162/2018, podal nejvyšší státní zástupce dovolání opírající
se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b
odst. 1 písm. f), g) tr. ř. jelikož soud druhého stupně zamítl jako nedůvodnou
stížnost proti usnesení ve smyslu § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř., ačkoli jím
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro
takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení
skutku.
4. Zdůraznil, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná
konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a
rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti. Proto je pro účely
trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zjistit, jakou měrou byla
užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou
činnost. K naplnění znaku tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy
pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikovat, ale postačí takové
ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje
způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohly být
ohroženy život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku (viz
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014,
též Šámal a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. vydání Praha:
C. H. Beck, s. 2790). Pevná kvantitativní hranice pro množství omamné látky v
organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku zatím byla judikaturou a
rozhodovací praxí stanovena pouze pro případy řízení motorového vozidla po
předchozím požití alkoholických nápojů, což je nejběžnější v praxi se
vyskytující forma páchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky
podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. V případech ovlivnění řidiče motorového
vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem se dosud rozhodovací praxe
nesjednotila na obecně akceptované hranici množství jednotlivých druhů těchto
látek v tělních tekutinách pachatele, při kterém by již žádný řidič bez ohledu
na individuální vlastnosti a schopnosti nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně
ovládnout. V této souvislosti je namístě podotknout, že neexistuje žádné
závazné sjednocující stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu řešící
problematiku ovlivnění jinou návykovou látkou, které by připouštělo použití
jakéhokoliv násobku hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., jako byť
i orientační hranici mezi možným posouzením jednání pachatele jako přestupek či
již jako trestný čin. Proto je nutné i u jiných návykových látek, než alkohol,
zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele návykovou látkou. Jestliže
pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu,
musí být především zjištěn druh a množství této látky. V tomto směru se
zpravidla nebude možno obejít bez odborného vyjádření či znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, přičemž jejich zpracovatelé podle
výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době
řízení motorového vozidla. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v
době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, však samo o sobě
nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost
k výkonu této činnosti. Pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie
na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, event.
její koncentraci,
době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcí a jednání pachatele,
může určit, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení a
zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti.
5. Podle výše uvedených zásad přijatých judikaturou Nejvyššího soudu
(rozhodnutí ve věcech sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb.
rozh. tr., sp. zn. 11 Tdo 981/2009 a další) orgány činné v přípravném řízení v
předmětné věci postupovaly. Byl opatřen znalecký posudek znalkyně z oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie vypracovaný doc. RNDr. Marií Staňkovou,
Ph.D., ze kterého jednoznačně vyplynulo, že v séru obviněného se v době jeho
odběru nacházelo 2,9 ng/ml THC. Opatřen byl rovněž znalecký posudek z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž znalec MUDr. Milan Karas v závěru
posudku konstatoval, že při prokázané hladině THC byly z objektivního hlediska
narušeny schopnosti obviněného racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na
situace v silničním provozu a koordinovat své chování. Znalec shrnul, že
schopnosti potřebné k bezpečnému řízení motorového vozidla byly v době řízení
motorového vozidla vyloučeny. Oběma citovanými znaleckými posudky tudíž bylo
nepochybně prokázáno, že v době řízení motorového vozidla se řidič - obviněný
J. O. nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, přičemž tento
stav si přivodil užitím návykové látky. Vykonával tedy činnost, při které mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Znalecký
posudek jako každý jiný důkaz podléhá hodnotícímu procesu podle § 2 odst. 6 tr.
ř. Jestliže však soud nabude pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů,
neopravňuje ho to k tomu, aby sám řešil odborné otázky. V takovém případě je
namístě postup naznačený v § 109 až § 110 tr. ř., tj. vyžádání vysvětlení od
znalce, a v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrání jiného
znalce, přičemž ve výjimečných a zvlášť obtížných případech může jít o vyžádání
posudku ústavního. Takto však soudy v předmětné věci nepostupovaly a ve stadiu
přezkoumání návrhu na potrestání podle § 314c tr. ř. ani postupovat nemohly.
Toliko na základě vlastních hodnotících úvah dospěly soudy k závěru, že
obviněný v době řízení motorového vozidla nebyl, resp. nemusel být natolik
ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového
vozidla. Učinily tak opačné skutkové zjištění, než jaké bylo obsahem
provedených důkazů, konkrétně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie. Pokud za této situace dospěly k závěru, že stíhaným skutkem nebyly
naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274
odst. 1 tr. zákoníku, dostaly se jejich právní závěry do extrémního rozporu s
provedenými důkazy.
6. Vada skutkových zjištění spočívající v tzv. extrémním nesouladu
skutkových zjištění a provedených důkazů umožňuje průlom do skutkových zjištění
soudů v rámci dovolacího řízení na půdorysu uplatněného dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie tzv. extrémního nesouladu přitom nelze
považovat pouze za projev základního práva obviněného na spravedlivý proces,
tj. práva svědčícího toliko obviněnému, jakožto jednotlivci. Spravedlivé a
zákonné rozhodování soudů je totiž nutno považovat za obecně platný komponent
ústavního vymezení České republiky, jakožto demokratického právního státu (čl.
1 odst. 1 Ústavy, ve vazbě na čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy - viz např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 357/2009).
7. Okolnosti, na které poukázal nalézací soud, ani nebyly způsobilé
znalecké závěry zpochybnit. Zejména skutečnost, že pachatel není schopen
bezpečně řídit motorové vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění návykovou
látkou muselo neustále a zjevně projevovat na způsobu jeho jízdy. Pro závěr, že
řidič není v důsledku požití návykové látky způsobilý řídit motorové vozidlo,
rovněž není nutné, aby i při běžné komunikaci vystupoval jako osoba opilá,
resp. „zfetovaná“. Projevy požití drogy určitou osobou nejsou shodné jako
projevy požití alkoholu, jak se patrně soudy domnívaly. Zatímco osoba opilá
bude typicky např. vrávorat nebo bude možné z ní cítit alkohol, projevy požití
THC jsou odlišné a nemusí být v každém okamžiku poznávány, ovšem při řízení
vozidla může mít takový stav naprosto fatální následky. Skutečnost, že obviněný
navenek nejevil žádné výrazné známky ovlivnění návykovou látkou, tedy nelze v
obdobných případech přeceňovat, jak konstatoval i Nejvyšší soud ve svém
usnesení ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 581/2018. Pokud je konstatováno, že
obviněný pouze nepatrně překročil hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014
Sb., nelze jim rovněž zcela přisvědčit, neboť v případě
delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC) se jedná o překročení hodnoty stanovené
nařízením vlády č. 41/2014 Sb. o 45 %, což je překročení poměrně zjevné.
Delta-9-tetrahycrocanabinol (THC) prodlužuje reakční čas, zhoršuje schopnost
řídit motorové vozidlo minimálně na 10 hodin po požití, někdy však i na několik
dnů či týdnů. V pokusech na trenažérech se prokázala zhoršená schopnost řídit
až 24 hodin po vykouření jedné cigarety marihuany. Po požití této drogy řidič
reaguje zpomaleně, je nerozhodný, přehlíží dopravní značky, nerespektuje chodce
na přechodech, mění nedůvodně rychlost jízdy vozidla, hrozí mu zvýšené oslnění
kvůli rozšíření zornic. Před zhoršenou schopností řídit motorová vozidla pod
vlivem THC varují také materiály Světové zdravotnické organizace s ohledem na
vysoký počet zemřelých, kteří zavinili dopravní nehodu a byli pod vlivem drog z
konopí. Zhoršená schopnost řídit se projeví zejména v kritických situacích, kdy
jsou rychlé a přesné reakce nejpotřebnější.
8. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na nejnovější rozhodnutí
Nejvyššího soudu: usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 3 Tdo 345/2018, ze dne
18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, nebo ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 6 Tdo
466/2018, s nimiž je napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, resp. i
předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, v rozporu.
9. Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pokud tento soud dospěl
k závěru, že skutek může být posouzen pouze jako přestupek, a z tohoto důvodu
postoupil věc podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. v návaznosti na § 188 odst.
1 písm. b) a § 171 odst. 1 tr. ř. k projednání Magistrátu města Frýdek-Místek,
spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, a bylo jím rozhodnuto o
postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové
rozhodnutí. Šlo tedy o rozhodnutí zatížené vadami uvedenými v § 265b odst. 1
písm. f) a g) tr. ř. Krajský soud v Ostravě, který jako soud stížnostní toto
pochybení nenapravil a stížnost státního zástupce zamítl podle § 148 odst. 1
písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou, pak své rozhodnutí zatížil též vadou uvedenou
v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
10. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř.,
zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 6 To
162/2018 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, sp.
zn. 4 T 39/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-
Místku, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále
vyslovil souhlas s učiněním rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s § 265r
odst. 1 písm. b) tr. ř. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i
pro případ jiného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
11. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu
soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření
obviněnému, který jej obdržel dne 23. 7. 2018 (č. l. 61). Ke dni rozhodnutí
dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný
přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání
nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je
přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném
místě.
13. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b
tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky
naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
14. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b
tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky
naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě
základní alternativy. Podle tohoto ustanovení lze totiž dovolání podat,
jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) -
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní
přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě
podalternativy - zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho
odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr.
ř. Dovolatel uplatnil tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě, kterou
založil na existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. v
předchozím řízení. Podřaditelnost dovolacích námitek pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž v posuzované věci závisí na jejich
podřaditelnosti pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) či písm. f)
tr. ř.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom,
že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního
stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání [§
265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.], aniž byly splněny podmínky pro
takové rozhodnutí.
17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného
dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a
čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
vlastní posouzení dovolání
20. Vzhledem ke skutečnosti, že charakter dovolací argumentace nezaložil
podmínky pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání způsobem upraveným v ust. § 265i
odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu
předcházející podle§ 265i odst. 3 tr. ř. a shledal, že podané dovolání je
důvodné.
21. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který
si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých
by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
22. Je možno s nejvyšším státním zástupcem souhlasit, že pro stav
vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé
návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k
provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat,
jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat
pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se
nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen
komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností
návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou
činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena
značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém
konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu rozhodnutí č. 54/1968 a
č. 23/2011 Sb. rozh. tr.). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet
zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky
vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář.
2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
23. Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem
jiné návykové látky než alkoholu, a to látky typu cannabis, kdy z následného
rozboru tělních tekutin vyplynulo, že se v těchto nachází ještě 2,9 ng/ml
delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC), což je psychoaktivní složka drog vyráběných
z konopí, kteréžto jsou zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II.
Úmluvy o psychotropních látkách.
24. Vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví,
jaké množství návykových látek jiných než alkohol, na něž dopadá ustanovení §
274 tr. zákoníku, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující jeho
způsobilost motorové vozidlo řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel
motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém
jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel,
zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v konkrétní
věci. Nejvyšší soud stanovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr., že pokud
pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu,
musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná,
ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového
vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o
sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím
způsobilost k výkonu této činnosti dosahujícím nebezpečnosti trestného činu
podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru
ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k
tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno
obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich
zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství
návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství
a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl
pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele, znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí č. 60/2001 nebo č. 23/2011 Sb.
rozh. tr.).
25. Podle těchto rozhodnutí je zřejmé, že pro stanovení, jak byl
pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je to znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdo učiní takový závěr, na jehož podkladě
soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při
které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou
škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností
jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný
naplnil znaky trestného činu podle § 274 tr. zákoníku, anebo méně závažného
jednání srovnatelného s přestupkem např. podle § 125c odst. 1 písm. b) příp.
písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů. V každém konkrétním případě je to právě množství drogy a
jeho dopad v podobě ovlivnění psychiky obviněného, který činí hranici mezi
přestupkem a přečinem. Právě pro stanovení této hranice u návykových látek, kde
nebyly doposud určeny žádné hraniční hodnoty ani obecným právním předpisem ani
žádným jiným objektivním způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholickými
nápoji), je potřeba vždy takové ovlivnění pachatele zkoumat podle konkrétních
podmínek projednávaného trestného činu. Odpověď na otázku, jak byl v konkrétním
případě řidič motorového vozidla ovlivněn, mohou stanovit jedině znalci
psychiatři, jejichž závěry jsou obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních
případech, ve kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její
množství vykazuje pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a
schopnost řídit motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
26. V projednávané věci byl vypracován znalecký posudek znalcem z oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to doc. RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D.
Znalkyně v závěru posudku konstatuje, že chemickým toxikologickým vyšetřením
byla v krevním vzorku obviněného prokázána přítomnost
delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC) v koncentraci 2,9 ng/ml. Na základě tohoto
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, byl dále přibrán
znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to MUDr. Milan Karas,
který podle zjištěného množství látky, její koncentrace a doby, po kterou měl
řidič předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž
se jednání řidiče projevovalo, konstatoval, že obviněný byl v době řízení
motorového vozidla ve stavu akutního ovlivnění THC, nedošlo sice k závažnějšímu
ovlivnění pohybové koordinace, nebyly přítomny kvalitativní poruchy myšlení,
vědomí či vnímání, ale byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti
racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své
chování, tedy, že řidič objektivně nebyl způsobilý k bezpečnému řízení
motorových vozidel, k tomu potřebné schopnosti byly vyloučeny. Tato situace
nastává u většinové populace při ovlivnění v rozsahu 2-5 ng/ml THC (strana 3
posudku i.f.). Znalec ve svém posudku dále rozebral vliv canabinoidů ve vztahu
k řízení motorových vozidel a konstatoval, že platí, že užívání konopí vede k
řadě psychických i tělesných efektů, THC je svými účinky řazeno k
halucinogenním látkám, při kouření je účinek mnohem kratší a není tak
halucinogenní, jako při zkonzumování potravin připravených z této rostliny nebo
z hašiše. THC má v mozkové tkáni své vlastní receptory, které zprostředkovávají
jeho účinek. Stav po intoxikaci je charakterizován mnoha různými, často
protichůdnými symptomy, jsou to snížení tělesné teploty, zvýšení tepové
frekvence, euforie, objevují se sklony k dotváření vnímaných neurčitých tvarů
na smysluplné obrazy pomocí fantazie, někdy přecházejí až v iluze, bohaté a
barevné halucinace zrakové, chuťové i tělové.
27. O návrhu na potrestání, který na podezřelého podal státní zástupce
pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku,
rozhodl nalézací soud podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b), §
171 odst. 1 tr. ř. tak, že věc postoupil Magistrátu ve Frýdku-Místku, neboť
nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako
přestupek. Z odůvodnění jeho usnesení plyne, že důvod pro odlišné právní
posouzení skutku, v němž podle závěrů soudu nelze spatřovat čin soudně trestný,
spočívá v tom, že objektivně zjištěná koncentrace THC v krvi obviněného
překročila pouze o 0,9 ng/ml minimální hodnotu stanovenou nařízením vlády č.
41/2014 Sb. Ani policisté, kteří prováděli kontrolu vozidla obviněného, ani
lékař, který prováděl jeho vyšetření, neshledali v jeho chování cokoliv, co by
naznačovalo, že by měl být ovlivněn omamnou a psychotropní látkou. Z úředního
záznamu policistů nalézací soud nadto zjistil, že obviněný nezavdal příčinu pro
kontrolu jeho vozidla policií svým stylem jízdy nebo porušením pravidel
silničního provozu, neboť se jednalo o namátkovou kontrolu. Znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie posoudil míru ovlivnění obviněného pouze na
základě hodnot koncentrací THC v krvi obviněného, jak byly zjištěny znaleckým
posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Nalézací soud poznamenal,
že otázka stavu vylučujícího způsobilost je otázkou právní a její hodnocení
tudíž náleží soudu. Uzavřel své úvahy v tom směru, že obviněný sice byl
ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve stavu
vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo.
28. S tímto posouzením se ztotožnil stížnostní soud, který ve svém, tj.
dovoláním napadeném usnesení uvedl, že nařízení vlády č. 41/2014 Sb. vymezuje
minimální hodnoty daných druhů návykových látek, při jejichž dosažení v krevním
vzorku lze řidiče považovat za ovlivněného touto návykovou látkou, v daném
případě THC. Ovlivnění návykovou látkou však není identické automaticky co do
obsahu pojmu se stavem vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla.
Upozornil, že různé návykové látky na člověka působí rozdílně a rozdílně jej i
ovlivňují, je proto nutno posuzovat míru ovlivnění schopnosti vykonávat danou
činnost. V souladu s nalézacím soudem pak poznamenal, že znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie sice uzavřel, že obviněný byl ovlivněn
návykovou látkou do té míry, že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo,
lékař a policisté však žádné projevy svědčící o ovlivnění řidiče návykovou
látkou neshledali.
29. Nesprávnost rozhodnutí nalézacího soudu, na kterou nereagoval soud
stížnostní, spočívá již v tom, že rozhodl o postoupení věci při zachování
popisu skutku v jeho vymezení návrhem na potrestání, tedy včetně skutkového
tvrzení, že obviněný řídil motorové vozidlo nejen při ovlivnění návykovými
látkami, nýbrž současně i v takovém stavu, který bezpečnost provádění této
činnosti vylučoval („… přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně
motorové vozidlo“). Rozhodl tak o postoupení skutku, který podle svého popisu
odpovídal závěru, že se obviněný dopustil činu soudně trestného. Při vydání
svého rozhodnutí soud prvního stupně přehlédl to, na co upozornilo rozhodnutí
publikované pod č. 19/2017 Sb. rozh. tr., tedy že [v]e výroku, jímž se podle §
222 odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, se uvádí skutek, jak byl
zjištěn soudem, bez ohledu na to, jak byl popsán v obžalobě (zde návrhu na
potrestání). Přestože není pochyb o tom, že uvedený soud dodržel další
zdůrazněnou podmínku (stran nutnosti zachovat totožnost skutku), nesplnil
požadavek formulovaný na výrokovou část rozhodnutí o postoupení skutku, tedy
to, že [p]opis skutku, pro který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům
soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem, protože jen takto
vymezený skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí dále zabývat.
Citované rozhodnutí totiž již ve své právní větě vyjádřilo to, že podkladem pro
postoupení věci nejsou úvahy a závěry uvedené pouze v odůvodnění rozhodnutí.
30. Jakkoli lze soudu prvního stupně přisvědčit v tom, že závěr o tom,
zda se řidič motorového vozidla nacházel či nikoli ve stavu vylučujícím
způsobilost, je závěrem právním, je tento nutno učinit na podkladě příslušného
skutkového zjištění, jež musí být náležitě vyjádřeno, a to již ve výrokové
části rozhodnutí (a to i usnesení o postoupení věci) při popisu skutku. V
případě rozhodnutí o postoupení věci by bylo namístě, aby příslušné skutkové
zjištění soudu, které zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí (tedy, že obviněný
sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve
stavu vylučujícím způsobilost) a na jehož podkladě způsobem výše popsaným
rozhodl, bylo vyjádřeno již ve výrokové části jeho usnesení, tj. při vymezení
skutku, o jehož postoupení bylo rozhodnuto (např. vypuštěním části: „… přičemž
se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo“).
31. Pokud uvedený soud takto nepostupoval a rozhodl o postoupení věci
při popisu skutku, ohledně něhož nelze tvrdit, že by znaky žalovaného přečinu
nevyjadřoval, zatížil své rozhodnutí vadou, která již sama o sobě zakládá
dovolatelem uplatněné důvody dovolání podle § 256b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
32. Dovolateli je nezbytné přisvědčit v tom, že soudy při dovození svých
skutkových a potažmo právních závěrů nevyužily možností, které se z hlediska
důkazního nabízely, tj. že ve věci rozhodly, aniž by si obstaraly dostatečný
skutkový podklad pro své rozhodnutí. Přitom je nezbytné konstatovat, že podání
návrhu na potrestání nelze považovat za zjevně neopodstatněné, neboť vycházel-
li státní zástupce při jeho podání z odborného stanoviska obsaženého v posudku
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo lze uvažovat o důvodném
podezření, že se obviněný dopustil mu vytýkaného přečinu.
33. Důvodnost podání návrhu na potrestání v tomto pojímání (důvodného
podezření) je spisovým materiálem dokladována, neboť spis obsahuje to, co
požaduje dosud platná judikatura (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.),
tj. že vyjma zjištění vlastní hladiny návykové látky v těle posuzované osoby,
zpravidla posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie – příslušný
posudek založen na č. l. 8-11, je nezpůsobilost obviněného vykonávat činnost,
při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na
majetku, dokladována i odborným posouzením znalce z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie.
34. Uvedený posudek je součástí spisu (č. l. 14 až 18) a i když k němu,
resp. způsobu jeho zpracování a tím i relevantnosti jeho odborných závěrů mohou
být důvodně vzneseny výhrady, nelze věc procesně řešit tak, že jeho odborné
závěry, resp. odborná skutková zjištění z nich plynoucí, jsou s poukazem na
ostatní důkazy odmítnuty či pominuty v situaci, kdy soud neprovede nezbytné
řízení. Za to je třeba pokládat řízení, v němž by soud – pokud by procesně
nepostupoval jiným způsobem – dokazováním jednak odstranil případné nedostatky
posudku (postupem podle § 109 a příp. § 110 tr. ř.), jednak provedl další
relevantní důkazy, jež by poté komplexně zhodnotil.
35. Pouze tehdy, tj. po provedení důkazů v dostatečném rozsahu a
způsobem zákonem upraveným a jejich zhodnocení i z hledisek, na něž je
poukázáno níže, by soud mohl oprávněně dospět k závěru, jenž ve věci posuzované
bez provedení důkazů dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného
návykovými látkami v době činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo
řídil ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
36. Neprovedení nezbytného dokazování, které by mimo jiné reagovalo i na
námitky, že odlišnost projevů návykových látek (drog) od projevů osoby
ovlivněné alkoholem se může projevit i v tom, že osoby, které s takovou osobou
přijdou do fyzického kontaktu, nemusí danou otázku stran způsobilosti či
nezpůsobilosti ovlivněné osoby správně vyhodnotit, vede dovolací soud k
poznatku, že skutkové a právní závěry učiněné soudy nižších stupňů je třeba
pokládat přinejmenším za předčasné a v důsledku toho pak odlišné právní
posouzení skutku za vadné.
37. Lze ostatně poukázat na to, že k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší
soud i při posuzování jiných, typově podobných věcí (srov. např. usnesení ze
dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, v němž dovolací soud rovněž označil
„[p]rávní závěry, k nimž na podkladě spisového materiálu dospěly soudy obou
stupňů ve stádiu projednání návrhu na potrestání podle § 314c tr. ř., …
minimálně za předčasné“). To platí i pro další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod
sp. zn. 7 Tdo 581/2018, 3 Tdo 1564/2017, 3 Tdo 475/2018. Pokud pak soud druhého
stupně uvedl, že by se „muselo jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené
nařízením vlády č. 41/2014 Sb.“ (bod 15 i.f.), pak postrádá takový závěr
jakoukoli oporu v ustálené praxi či judikatuře.
38. S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že usnesení soudu
prvního stupně je zatíženo nejvyšším státním zástupcem vytýkanými vadami, které
naplňují jak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Za tohoto stavu je třeba dovolateli
přisvědčit i v tom, že jím napadené usnesení, jímž soud druhého stupně včas
podanou stížnost státního zástupce zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1
písm. c) tr. ř. je zatíženo vadou, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. v jím uplatněné alternativě.
IV.
39. S přihlédnutím k těmto poznatkům vyhověl Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce a z jeho podnětu podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
zrušil jak bezprostředně napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.
4. 2018, č. j. 6 To 162/2018-48, tak i jemu předcházející usnesení Okresního
soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, č. j. 4 T 39/2018-40, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1
tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
40. Úkolem soudu prvního stupně je, aby na podkladě podaného návrhu na
potrestání provedl příslušné dokazování v rozsahu, jež mu umožní odpovědné
posouzení toho, zda jednání kladené obviněnému za vinu je přečinem, jenž v něm
shledával státní zástupce, či naopak činem, který by mohl být posouzen jako
přestupek, jak zatím, avšak předčasně, dovodily soudy nižších stupňů. Nelze
vyloučit, že výsledek takového dokazování potvrdí důvodnost skutkových a
právních závěrů, k nimž tyto soudy dospěly.
41. Současně je třeba opětovně připomenout, že neexistuje žádná obecně
přijímaná definice zákonného znaku „stav vylučující způsobilost“ ve smyslu
ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a že je proto třeba vždy důsledně
vyhodnotit skutkové okolnosti každého jednotlivého případu. Naplnění skutkové
podstaty označeného přečinu nevyžaduje stav, kdy pachatel např. není vůbec
schopen komunikovat nebo řádně artikulovat anebo chování či motorika vykazují
prima facie patrné abnormality svědčící o předchozím požití návykové látky.
Postačí ovlivnění jeho fyzických a psychických schopností návykovou látkou,
která vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při nichž
by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na
majetku. Takovou činností je bezesporu i řízení motorového vozidla, jehož
nezvládnutí může vést a v praxi také často vede k fatálním následkům na
životech a zdraví účastníků silničního provozu nebo k významným majetkovým
škodám.
42. Způsobilým k výkonu této činnosti je tedy zásadně řidič, který v
danou chvíli disponuje schopností náležitě vnímat situaci v silničním provozu,
anticipovat vývoj a případně adekvátně a dostatečně rychle reagovat na její
náhlé změny tak, aby riziku vzniku těchto škodlivých následků aktivně
předcházel a snížil je na nejnižší možnou úroveň. Závěr o plné či jen
nepodstatně snížené způsobilosti pachatel, který je ovlivněn jinou návykovou
látkou, bezpečně řídit motorové vozidlo tak nelze budovat např. jen z
izolovaného zjištění, že řidič bezprostředně před silniční kontrolou neporušil
žádný dopravní předpis, nebo že jeho jízda nevykazovala patrné známky hazardu
či nejistoty. Nejvyšší soud zde poukazuje na část rozhodnutí Nejvyššího soudu
pod sp. zn. 8 Tdo 560/2018, kde pod bodem 31. je uvedeno, že s ohledem na
závěry odborné veřejnosti uvádí, že „[N]adále proto platí, že otázka míry
ovlivnění schopnosti osob jednajících pod vlivem návykové látky je velmi
individuální. Stanovení konkrétní hranice pro negativní ovlivnění schopnosti
řídit motorové vozidlo v důsledku užití jiné návykové látky než alkoholu není z
objektivního hlediska jednoznačně možné ani žádoucí, neboť je zde celá řada
faktorů, jež mají zásadní a individuální vliv na posouzení konkrétního případu
a konkrétní posuzované osoby (k tomu shodně stanovisko Vědecké rady České
lékařské komory ve věci problematiky stanovení konkrétní hranice mezi
negativním ovlivněním řidičských schopností v důsledku užití jiné návykové
látky než alkoholu a vyloučení schopnosti řidiče k řízení motorového vozidla,
které bylo schváleno Vědeckou radou ČLK dne 15. 2. 2018).“
43. Je třeba říci, že z odůvodnění usnesení soudu prvního i druhého
stupně plyne, že se uvedené soudy snažily vypořádat se všemi rozhodnými
skutečnostmi, avšak s ohledem na to, jak přistoupily k jednomu z usvědčujících
důkazů, na jehož podkladě rozhodl státní zástupce o podání návrhu na
potrestání, nebylo možno jejich řešení akceptovat. Je proto na soudu prvního
stupně, aby s přihlédnutím k tomu, co zmiňuje toto usnesení (viz § 265s odst. 1
tr. ř.), věc opětovně komplexně posoudil.
44. Zbývá dodat, že toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud při splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vyhotovil:
Mgr. Daniel Broukal