8 Tdo 704/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovoláních obviněných 1) Petra Gabery, bytem Praha 10 – Štěrboholy, Kazaňská 110/13, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2) A. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 3) Kamila Mase, bytem Praha 9 – Vysočany, Kolbenova 610/26, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 4) Filipa Schovánka, bytem Praha – Kunratice, Tichého 399/4, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 5) Jany Schovánkové Hochové, bytem Praha - Kunratice, Tichého 399/4, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, 6) Wojciecha Śmielaka, bytem v České republice naposledy Ostrava -Bartovice, Na Okraji 644/2, nyní uprchlého, 7) Jitky Gaberové, dříve Švábové, bytem Praha 10 - Štěrboholy, Kazaňská 110/13, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, 8) Josefa Zajace, bytem Ostrava - Mariánské Hory, Mojmírovců 1248/38, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, a dovolání 9) nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch i v neprospěch obviněných Ing. Bogdana Kajury, trvale bytem Albrechtice, U Vodojemu 519, a Mgr. Pavla Kvapila, trvale bytem Olomouc – Slavonín, Požárníků 162/2, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 9/2016, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Petra Gabery, A. H., Kamila Mase, Filipa Schovánka, Jany Schovánkové Hochové, Wojciecha Śmielaka, Jitky Gaberové a Josefa Zajace odmítají.

II. Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby doplnil ve svém rozsudku ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, chybějící výrok, jímž rozhodl o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě podaném jednak v neprospěch obviněných Pavla Kvapila a Bogdana Kajury a jednak v neprospěch zúčastněné osoby obchodní společnosti Josef Kvapil, a. s., se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, byli obvinění Petr Gabera v bodech I. až IV., A. H. v bodech II. a IV., Wojciech Śmielak v bodech I. až III., Jitka Gaberová v bodech II. a IV. a Josef Zajac v bodech II. až IV. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr.

zákoníku; obvinění Filip Schovánek v bodě II. a Kamil Mas v bodech II. a III. byli uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr.

zákoníku, a dále zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku; a obviněná Jana Hochová Schovánková byla uznána vinnou v bodech II. a III. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020, srov. opravu uvedenou v bodech 145. a 157. rozsudku soudu prvního stupně) spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr.

zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020) spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Shora uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestech obviněného Zdeňka Tesaříka a spolupracujících obviněných J. B. a D. P., kteří nepodali odvolání ani dovolání.

Obviněný Pavel Kvapil byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný v bodě II. a obviněný Bogdan Kajura byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro skutek popsaný v bodě III., v nichž byl u obou spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku (dále budou všichni obvinění označováni jen svými příjmeními).

2. Za uvedená jednání obvinění, kteří byli uznáni vinnými, byli odsouzeni tak, že obviněný Gabera podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let; obviněný H.

byl kromě shora uvedené trestné činnosti odsouzen i za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 3 T 64/2016, pravomocným dne 31. 3. 2020, přičemž výrok o trestu z tohoto rozsudku byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen, odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30.

6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; obviněný Mas podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let; obviněný Schovánek podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí části majetku, a to finančních prostředků a nemovitých věcí specifikovaných na straně 30 rozsudku soudu prvního stupně, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let; obviněná Schovánková Hochová podle § 240 odst. 2 tr.

zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let; obviněný Śmielak podle § 240 odst. 3 tr.

zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí části majetku, a to finančních prostředků a nemovitých věcí specifikovaných na straně 31 rozsudku soudu prvního stupně, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let; obviněná Gaberová podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let; obviněný Zajac byl odsouzen kromě výše uvedených trestných činů i za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.

10. 2016, sp. zn. 70 T 113/2016, s nabytím právní moci 23. 11. 2016, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 70 T 113/2016, pravomocným dne 19. 12. 2017, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 6 To 11/2018, tento výrok o trestu včetně dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016) ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.

zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.

zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, a v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let. Bylo též podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené České republiky – Generálního finančního ředitelství, se sídlem v Praze 1, Lazarská č. 15/7, IČO: 720 80 043, k náhradě škody tak, že obviněný Mas je povinen nahradit částku 27.568.289 Kč, obviněný Schovánek částku 94.018.846 Kč a obviněný Tesařík částku 40.580.102 Kč.

3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, rozhodl tak, že I. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněných Zajace a Schovánka, státního zástupce a zúčastněných osob Oberbank AG a CREAM SOFT, spol. s r.o., částečně zrušil v celém výroku o trestu ohledně obviněného Zajace a ve výroku o trestu propadnutí části majetku u obviněného Schovánka.

II. podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Zajace odsoudil za zločin podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, a dále za sbíhající se přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.

10. 2016, sp. zn. 70 T 113/2016, s nabytím právní moci 23. 11. 2016, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 70 T 113/2016, pravomocným 19. 12. 2017, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 6 To 11/2018, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a dvou měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle § 56 odst. 3 tr.

zákoníku do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, a v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru nákup a prodej a zprostředkování, a dále i výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních korporací na dobu deseti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 10.

2016, sp. zn. 70 T 113/2016, pravomocným 23. 11. 2016, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 70 T 113/2016, s pravomocným 19. 12. 2017, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 6 To 11/2018. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných Gabery, H., Mase, Schovánkové Hochové, Śmielaka a Gaberové.

IV. Vyslovil, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.

V. Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost státního zástupce.

4. Soudy obou stupňů rozhodly na skutkovém základě spočívajícím ve stručnosti v tom, že obvinění Gabera, Śmielak, Tesařík, B., H., Mas, P., Schovánek, Schovánková Hochová, Gaberová, Zajac v dílčích útocích v bodech I. – III. ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, každý v různých časových obdobích od 1. 1. 2010 do 31. 5. 2012, na různých místech v České republice, za využití svých majetkových účastí a řídících a rozhodovacích pravomocí v obchodních společnostech na území České republiky i v zahraničí, zejména na území Slovenské republiky, každý svým dílem, ale tak, že společným jednáním vědomě spolupracovali tím způsobem, že účelově vytvořili na území České republiky struktury obchodních společností, které po vzájemné dohodě v řetězcích řídili tak, že je obchodně, fakturačně, finančně a personálně propojili a jejich prostřednictvím pořizovali, respektive dováželi zboží z území jiných států do České republiky, a to tak, že v úmyslu jednak zkrátit ve velkém rozsahu daň z přidané hodnoty (dále jako „DPH“) v případech v rozsudku konstatovaných za účelem vylákat ve velkém rozsahu nadměrný odpočet DPH a v nejméně jednom případě ve velkém rozsahu zkrátit daň z příjmu právnických osob, zapojili do řetězce obchodních společností jako první na území České republiky nekontaktní právnické osoby, tzv. „missing tradery“, nevykonávající reálnou obchodní činnost, ve kterých byli sice jako statutární zástupci v poslední fázi existence obchodní společnosti ustanoveni cizí státní příslušníci, ale ve skutečnosti je však ovládal a řídil některý ze spoluobviněných tak, že tyto obchodní společnosti zboží, účetně vykázané jako zakoupené v ceně bez DPH od zahraničních obchodních společností, které personálně i majetkově ovládali členové této organizované zločinecké skupiny, nejprve fakturačně prodaly další obchodní společnosti, zapojené v řetězci na území České republiky již za cenu včetně DPH, když ze strany obchodních společností, které jako první v řetězci pořizovaly, respektive dovážely zboží ze zahraničí, nebylo správcům daně na území České republiky toto DPH řádně přiznáno a uhrazeno, čímž byla z jejich strany porušena povinnost na DPH, vyplývající z ustanovení § 5 odst. 1, 2 a § 25 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon č.

235/2004 Sb.), následně bylo zboží na území České republiky v různých obdobích různým obchodním společnostem účetně vykázáno jako prodané tak, že toto zboží buď prodávaly přímo, nebo prostřednictvím dalších obchodních společností, přičemž část z nich tvořily obchodní společnosti, jejichž prostřednictvím byl proveden pouze platební a fakturační transfer na jinou obchodní společnost na území České republiky, a další část zboží, fakturačně pořízeného nastrčenými obchodními společnostmi v prvním stupni řetězců, následně prodaly do zemí Evropského společenství nebo do zemí mimo Evropské společenství a nárokovaly po českých správcích daní vyplacení DPH ve formě nadměrného odpočtu s vědomím, že obchodní společnosti v roli dovozců, respektive pořizovatelů zboží, zařazené na prvním místě řetězců v České republice, jsou nekontaktní a řádnou obchodní činnost nevykonávající subjekty s nastrčenými osobami na pozici jednatelů, v celku se společným záměrem nikoliv řádně obchodovat, ale zboží stejného nebo obdobného druhu cestou jiných řetězců obchodních společností znovu ze zahraničí dovezli na území České republiky s cílem touto opakovanou činností u obchodních společností, které byly zařazeny v řetězci na prvním stupni jako dovozci, popřípadě pořizovatelé, neuhradit DPH, kterou obdržely poté, co zboží prodaly v řetězci dalším obchodním společnostem v České republice, a to za cenu včetně DPH, kterou byly povinny správci daně v rámci svých daňových přiznání k DPH přiznat a následně i odvést, uvedenou činnost prováděli soustavně a organizovaně v následující struktuře hierarchie tak, že řídící osobou byli obvinění Śmielak a Tesařík, kteří svými pokyny a příkazy řídili obviněného Gaberu, jenž zajišťoval činnost zahraničních společností ASPADERA s.

r. o., IČO: 444 32 585, se sídlem Bratislava, Boženy Nemcovej 8, Slovenská republika (dále jako „společnost ASPADERA“), a Merkator-Export-Import s. r. o., IČO: 368 62 941, se sídlem Bratislava, Pri Trati 25a, Slovenská republika (dále jako „společnost Merkator“), dále obvinění Śmielak a Gabera v případě skutku popsaného pod bodem III. se podíleli na řízení a ovládání kyperské společnosti ATIYANA Enterprises Limited se sídlem Holiday Inn Limassol, Limassol 3030, Kypr (dále jako „společnost ATIYANA“), a dále činnost tzv. „missing traderů“ Jarasnet plus s.

r. o., IČO: 289 67 437, se sídlem Praha 1 - Malá Strana, Thunovská 179/12 (dále jako „společnost Jarasnet“), CIKSTAV s. r. o., IČO: 288 93 883, se sídlem Praha 5 – Stodůlky, Petržílkova 2267 (dále jako „společnost CIKSTAV“), POSY s. r. o., IČO: 496 86 909, se sídlem Praha 7, Dělnická 30 (dále jako „společnost POSY“), OCEANIA Trading s. r. o., IČO: 290 58 546, se sídlem Ostrava, Dubina, Horní 263/71 (dále jako „společnost OCEANIA“) a JZ - Doprava – Spedice s. r. o., IČO: 293 98 169, se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Mojmírovců 1248/38 (dále jako „společnost JZ-Doprava“), dále obviněný Gabera dával pokyny i obviněnému H., jenž v období nejpozději od 20.

2.

2012 zajišťoval organizované zločinecké skupině daňový a účetní servis spočívající zejména v zastupování před správci daně a následném vedení účetnictví jednotlivých popsaných společností tak, aby správci daně dospěli k nesprávnému závěru, že v účetnictví deklarované obchody skutečně proběhly, a takto jednal v úmyslu umožnit organizované zločinecké skupině realizovat výnos z vytýkané činnosti a zabránit správci daně díky koordinovanému postupu v rozsudku uvedených společností zjistit skutečnou povahu prováděných transakcí, tyto osoby po vzájemné dohodě a ve vzájemné součinnosti s obviněnou Gaberovou, která ve funkci jediné jednatelky společnosti Merkator, účetně vykazovala prodej zboží na první nekontaktní obchodní společnost na území České republiky, a to společnost OCEANIA, a v součinnosti s ostatními shora uvedenými obviněnými dále instruovali a řídili další členy organizované zločinecké skupiny tak, že spolupracující obviněná B.

ve prospěch skupiny prováděla příkazy k platbám v rámci elektronického bankovnictví s vědomím, že jako zaměstnankyně obchodní společnosti Gab-Phone s. r. o., IČO: 247 68 995, se sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8 (dále jako „společnost Gab-Phone“), zadávala příkazy k platbám za účelem realizace obchodních toků sloužících ke zkrácení DPH a neoprávněnému vylákání nadměrných odpočtů, přičemž s ohledem na osoby příkazců, kterými byli obvinění Gabera, Gaberová, případně Schovánková Hochová, jí muselo být zřejmé, že společnosti specifikované níže neprovádějí řádnou obchodní činnost, neboť šlo o příkazy k platbám u obchodních společností, které ovládala organizovaná zločinecká skupina, a dále v případě obviněných Schovánkové Hochové a Gaberové přijímala příkazy k platbám činěným za společnost Gab-Phone přesto, že uvedené osoby neměly k této společnosti jakýkoliv právní vztah a takto jednala s vědomím, že uvedené osoby a jejich společnosti úzce spolupracují s obviněným Gaberou na obchodní činnosti sloužící ke zkrácení DPH, dále spolupracující obviněný P., mimo jiné jako zaměstnanec společnosti Merkator na základě pokynů obviněného Gabery, majících původ ve vzájemné dohodě obviněného Gabery s obviněným Śmielakem, zajišťoval a koordinoval dopravu zboží, které v uvedeném období prováděl pro zmíněnou organizovanou zločineckou skupinu především obviněný Zajac, jenž následně neoprávněně a v rozporu se skutečností na CMR o přepravách deklaroval dodávky společnosti OCEANIA a JZ– Doprava, přestože si byl vědom toho, že tyto společnosti jsou nečinné a skutečným odběratelem jsou jiné společnosti, a takto jednal v úmyslu vytvořit zdání o reálnosti obchodních transakcí, následně obvinění Mas, Schovánek, Schovánková Hochová, Tesařík a Zajac, jako jednatelé fakturačně popsaným systémem distribuovali zboží dále ve prospěch organizované zločinecké skupiny, přičemž všichni se společným úmyslem získat neoprávněný finanční prospěch ze zkrácené DPH jednali ve vzájemné součinnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny tak, že I.

obvinění Gabera, Śmielak, Tesařík, v době od 1. 4. 2010 do 30. 6. 2010 a dále v době od 1. 10. 2010 do 31. 12.

2010 v Praze a Ostravě, ale i jinde na území České republiky ve prospěch organizované zločinecké skupiny a ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, jednali s cílem ve velkém rozsahu zkrátit DPH a neoprávněně se obohatit na úkor českého státu, zastoupeného správcem daně Finančním úřadem pro Prahu 1, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, tak, že obvinění Gabera a Śmielak v řetězci obchodních společností ovládající a ve skutečnosti i řídící společnost ASPADERA, jejímž jediným jednatelem a společníkem je od 13. 6. 2009 obviněný Gabera, kdy předtím byl jedním z jednatelů této společnosti a jejím společníkem obviněný Śmielak (jednatel a společník od 10. 12. 2008 do 12. 6. 2009), českou společnost Jarasnet, jejímž jednatelem byli formálně nejprve

Tomáš Beneš (od 22. 10. 2009 do 2. 5. 2011) a poté Nguyen Duy Yen (od 2. 5. 2011 dosud), českou společnost POSY, jejímiž jednateli byli Tomáš Beneš (od 22. 2. 2009 do 25. 3. 2010), Adrián Ščibráni (od 25. 3. 2010 do 13. 10. 2010) a Dinh Tiep Vuong (od 13. 10. 2010 dosud), ve spolupráci a s vědomím obviněného Tesaříka ovládajícího a řídícího českou obchodní společnost SILAS CONCEPT s. r. o., IČO: 285 95 998, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, 28. října 197/218 (dále jako „společnost SILAS“), si prostřednictvím zainteresovaných obchodních společností vzájemně účetně vykazovali a před správcem daně potvrzovali fakturačně i finančně nákupy a prodeje zboží, jednotlivá zdanitelná plnění, a to konkrétně tím způsobem, že ve zdaňovacím období za 2.

a 4. čtvrtletí roku 2010 prostřednictvím společnosti ASPADERA účetně vykázali prodej zboží na území České republiky české společnosti Jarasnet, která v květnu a červenci roku 2010 fakturačně rovněž nakupovala zboží od české společnosti POSY, která zboží taktéž odebírala od společnosti ASPADERA, následně takto účetně vykázané zakoupené zboží obchodní společnost Jarasnet účetně vykazovala jako prodané v době od 1. 6. 2010 do 30. 6. 2010 a dále pak v době od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010 obchodní společnosti SILAS, kdy obviněný Gabera na základě pokynů obviněných Śmielaka a Tesaříka zajistil, aby společnost Jarasnet neoprávněně vykázala v daňovém přiznání k 2.

čtvrtletí roku 2010 podaném u Finančního úřadu pro Prahu 1 dne 20. 10. 2010, že přijala tuzemská plnění ve výši 143.749.799 Kč, která měla přijmout od společnosti POSY, přestože si byli vědomi, že uvedené plnění jí společnost POSY nedodala, kdy toto pocházelo ze zahraničí od slovenské společnosti ASPADERA, a dále deklarovali neoprávněně fiktivní vývoz zboží do Rumunska v objemu 70.052.911 Kč společnosti MINAGO TRADING s. r. l., se sídlem Str. Doamna Ghica, Nr. 8, Sector 2, Bukurešť, DIČ: RO 315 85 37 (dále jako „společnost MINAGO“), a to bez jejího vědomí a souhlasu, kdy navíc tato společnost měla v době od 1.

2. 2010 do 1. 2.

2013 dočasně přerušenou obchodní činnost, následně deklarovali prodaná plnění na tuzemský trh mimo jiné společnosti SILAS, v měsíci červnu 2010 v objemu 12.181.300 Kč včetně DPH 2.030.217 Kč, což umožnilo obviněnému Tesaříkovi, aby za společnost SILAS uplatnil neoprávněně v daňovém přiznání podaném u místně příslušného správce daně Finančního úřadu v Ostravě III nárok na odpočet DPH také z těchto plnění, a to v daňovém přiznání za měsíc červen 2010, které bylo podáno dne 26. 7. 2010, ve zmiňované výši 2.030.217 Kč, přestože si byl vědom toho, že zboží dodané společnosti SILAS nebylo řádně zdaněno a pochází ze spřízněné slovenské společnosti ASPADERA, a tedy nemá nárok na odpočet DPH z takto pořízeného plnění, kdy obviněný Gabera na základě pokynů obviněných Śmielaka a Tesaříka zajistil, aby společnost Jarasnet podala dne 20.

10. 2010 u Finančního úřadu v Praze 1 nepravdivé daňové přiznání za 2. čtvrtletí roku 2010, ve kterém vykázala daňovou povinnost ve výši 81.876 Kč, přestože skutečná výše daňové povinnosti měla činit 28.831.838 Kč, tedy celkem obvinění Gabera a Śmielak zkrátili DPH ve výši 28.749.962 Kč a obviněný Tesařík ve výši 1.948.341 Kč, a dále ve 4. čtvrtletí 2010 obviněný Gabera na základě pokynů a instrukcí obviněných Śmielaka a Tesaříka zajistil, aby společnost Jarasnet nakoupila na Slovensku zboží od spřízněné a jimi ovládané společnosti ASPADERA v celkovém objemu 346.663.614 Kč, kdy následně deklarovali prodej tohoto zboží společnosti SILAS, přičemž v daňovém přiznání k DPH společnosti Jarasnet za 4.

čtvrtletí roku 2010 podaném dne 25. 1. 2011 u Finančního úřadu pro Prahu 1 neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH z údajně pořízených tuzemských plnění ve výši 335.841.031 Kč a dále za vývoz zboží v celkovém objemu 217.625.280 Kč, přičemž obviněný Tesařík, přestože si byl vědom toho, že uvedené zboží mu bylo dovezeno přímo ze Slovenska a společnost Jarasnet je nekontaktním subjektem, který si řádně nesplní svou povinnost k DPH a zboží mu nedodala, tak v daňových přiznáních za společnost SILAS k DPH podaných u výše uvedeného správce daně za měsíc říjen 2010 (podáno dne 29.

11. 2010) neoprávněně zahrnul nárok na odpočet za pořízená tuzemská plnění ve výši 91.402.616 Kč, za listopad 2010 (podáno dne 29. 12. 2010) ve výši 186.638.370 Kč, a za prosinec 2010 (podáno dne 26. 1.

2011) ve výši 143.430.590 Kč, kdy uvedené zboží dále prodával jako zdanitelná plnění subjektům se sídlem na území České republiky, přičemž obvinění Gabera, Śmielak a Tesařík, jako osoby ovládající činnost společnosti Jarasnet, přestože si byli vědomi daňových povinností této společnosti, přiznání k DPH za uvedená období nepodali a DPH z těchto plnění nezaplatili, čímž došlo ke zkrácení DPH ve výši 84.294.315 Kč, takto obvinění Gabera, Śmielak a Tesařík záměrně, ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, cíleně a organizovaně spolupracovali ve prospěch organizované zločinecké skupiny tak, aby obchodní společnost Jarasnet jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně, tehdy Finančního úřadu pro Prahu 1, zkrátila ve velkém rozsahu DPH, a to za zdaňovací období 2.

čtvrtletí roku 2010 zkrátili obvinění Gabera a Śmielak DPH ve výši nejméně 28.749.962 Kč a obviněný Tesařík ve výši 1.948.341 Kč, za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010 zkrátili obvinění Gabera, Śmielak a Tesařík DPH ve výši nejméně 84.294.315 Kč, přičemž jednotliví obvinění se na trestné činnosti podíleli tak, že: obviněný Gabera v době od 1. 4. 2010 do 30. 6. 2010 a dále v době od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010 je spoluzodpovědný za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH za společnost Jarasnet za shora uvedené období ve výši 113.044.277 Kč, obviněný Śmielak v době od 1.

4. 2010 do 30. 6. 2010 a dále v době od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010 je spoluzodpovědný za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH za společnost Jarasnet za shora uvedené období ve výši 113.044.277 Kč, obviněný Tesařík v době od 1. 4. 2010 do 30. 6. 2010 a dále v době od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010 je spoluzodpovědný za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH za společnost Jarasnet za shora uvedené období ve výši 86.242.656 Kč,

II. spolupracující obviněná B., obvinění Gabera, H., Mas, spolupracující obviněný P., obvinění Schovánek, Schovánková Hochová, Śmielak, Gaberová, Tesařík a Zajac v době od 1. 1. 2011 do 31. 5.

2012 v Ostravě, ale i jinde na území České republiky, ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednali s cílem ve velkém rozsahu zkrátit daň z přidané hodnoty a dále v případech a u obžalovaných popsaných níže neoprávněně vylákat nadměrné odpočty DPH a tedy protiprávně se obohatit na úkor České republiky, zastoupené správcem daně, a to finančními úřady uvedenými níže, u kterých byla podávána daňová přiznání, a to tak, že obviněný Gabera po celé shora uvedené období, v řetězci obchodních společností působící v pozici jediného jednatele společnosti Gab-Phone, ovládající a řídící i českou společnost OCEANIA, a dále spolupodílející se na řízení společnosti Merkator, na základě pokynů a instrukcí obviněných Śmielaka a Tesaříka, a další výše uvedení obvinění si prostřednictvím zainteresovaných obchodních společností vzájemně účetně vykazovali a před správcem daně potvrzovali fakturačně i finančně nákupy a prodeje zboží, jednotlivá zdanitelná plnění, a to konkrétně tím způsobem, že obviněný Gabera v období od 1.

1. 2011 do 31. 5. 2012 na základě konzultací s řídícími osobami obviněnými Śmielakem a Tesaříkem a od 20. 2. 2012 do 31. 5. 2012 dále i s obviněným H. vydával pokyny směrem k spolupracující obviněné B., která také v téže době v součinnosti nejméně s obviněnou Gaberovou, jedinou jednatelkou slovenské společnosti Merkator, obviněným Tesaříkem, jediným jednatelem české společnosti SILAS, obviněným Schovánkem, jednatelem české obchodní společnosti Oskar Group s. r. o., IČO: 288 74 889, se sídlem Praha 10 - Horní Měcholupy, R.

A. Dvorského 600 (dále jako „společnost Oskar“), v období od 14. 10. 2011 do 31. 5. 2012 obviněným Zajacem, jako podnikající fyzickou osobou či jednatelem české společnosti JZ- Doprava, ale i s vědomím a souhlasem dalších obviněných prováděla za účelem vyvolání dojmu legálnosti těchto aktivit pomocí logovacích záznamů k elektronickému bankovnictví platby za nebo ve prospěch obchodních společností zapojených ve zmíněném řetězci, a to nejméně v případě českých společností Gab-Phone a OCEANIA, spolupracující obviněný P.

v období od 11. 2. 2011 do 31. 5. 2012, jako zaměstnanec společnosti Merkator, zajišťoval a koordinoval dopravu zboží a tok listin, jako faktur a mezinárodních nákladních listů (CMR), kterými řetězec vykazoval prodej, popř. nákup zboží, vše s vědomím a v součinnosti zejména s obviněnou Gaberovou a prostřednictvím jí ovládané společnosti Merkator, ale i ostatních členů organizované zločinecké skupiny tak, že do funkce jednatele obchodní společnosti OCEANIA, byl ze strany obviněného Gabery bez jeho vědomí či souhlasu nastrčen od 29.

6. 2010 jednatel, který tuto činnost fakticky nikdy nevykonával, a to Anh Tuan HOANG, kdy následně v době nejméně od 1. 1. 2011 do nejméně 31. 5. 2012 česká společnost OCEANIA účetně vykázala pořízení zboží od slovenské společnosti Merkator, kterou taktéž uvedená skupina prostřednictvím obviněného Śmielaka ovládala a řídila, kdy následně nejméně v době od 1. 1. 2011 do 30. 5.

2012 zboží účetně vykázala jako prodané obchodní společnosti Gab-Phone, a to za ceny nižší než byly nákupní ceny, kdy jediný profit z této činnosti bylo to, že společnost OCEANIA nepřiznala a nezaplatila DPH z plnění poskytnutých společnosti Gab-Phone, přičemž společnost OCEANIA vykázala v daňovém přiznání podaném u Finančního úřadu v Ostravě II v následujících zdaňovacích obdobích tato plnění, ze kterých nepřiznala a neodvedla DPH, kdy za tímto účelem neoprávněně a v rozporu se skutečností vykazovala vývoz zboží, který však neuskutečnila, a taktéž přijatá tuzemská plnění, která však od nikoho neodebrala, neboť zboží vždy pořizovala ze zahraničí, a to v naprosté většině od společnosti Merkator, obviněný Zajac s vědomím, že uvedené transakce slouží ke zkrácení DPH, v době od 14.

10. 2011 do 31. 5. 2012 prováděl přepravu zboží ze zahraničí do České republiky a úmyslně nepravdivě deklaroval v dokladech o přepravách, že zboží bylo skutečně dodáno společnostem OCEANIA, případně Gab-Phone, přestože věděl, že uvedené společnosti zboží nepřebraly a toto bylo distribuováno jiným společnostem a takto jednal v součinnosti s výše jmenovanými obviněnými, aby zastřel skutečnou povahu těchto obchodů, dále obviněný H. od 20. 2. 2012 do 31. 5. 2012 zajišťoval a dával pokyny k vystavování dokladů, které budou vytvářet zdání řádných transakcí, a koordinoval postup uvedených společností u správce daně a takto jednal s vědomím, že uvedené transakce slouží toliko ke krácení DPH, případně k následnému vylákání nadměrných odpočtů, a takto v daňovém přiznání za společnost OCEANIA k DPH za 1.

čtvrtletí roku 2011, jehož podání zajistil obviněný Gabera u správce daně dne 26. 8. 2011, vykázal prodeje společnosti Gab-Phone v objemu 198.495.791 Kč, kdy v rozporu se skutečností vykázal v tomto přiznání neoprávněně pořízená tuzemská plnění v celkovém objemu 198.374.811 Kč a dále vývoz do zahraničí v objemu 210.181.157 Kč, a takto vykázal neoprávněně daňovou povinnost ve výši 24.193 Kč, přestože skutečná daňová povinnost byla 39.699.158 Kč, a tím obviněný Gabera v součinnosti s obviněnými Śmielakem, Gaberovou, spolupracujícími obviněnými B.

a P. zkrátil DPH u této společnosti ve výši 39.674.965 Kč, dále v daňovém přiznání za společnost OCEANIA k DPH za 2. čtvrtletí roku 2011, jehož podání zajistil obviněný Gabera u správce daně dne 26. 8. 2011, vykázal prodeje společnosti Gab-Phone v objemu 421.460.987 Kč, kdy v rozporu se skutečností vykázal v tomto přiznání neoprávněně pořízená tuzemská plnění v objemu 421.324.664 Kč a dále vývoz do zahraničí o objemu 319.879.737 Kč a takto vykázal neoprávněně daňovou povinnost ve výši 27.264 Kč, přestože skutečná daňová povinnost byla 84.292.197 Kč, a tím obviněný Gabera v součinnosti s obviněnými Śmielakem, Gaberovou a spolupracujícími obviněnými B.

a P. zkrátil DPH u této společnosti ve výši 84.264.933 Kč, dále v daňovém přiznání za společnost OCEANIA k DPH za 3. čtvrtletí roku 2011, jehož podání zajistil obviněný Gabera u správce daně dne 25. 11.

2011, vykázal prodeje společnosti Gab-Phone v objemu 390.550.117 Kč, kdy v rozporu se skutečností vykázal v tomto přiznání neoprávněně pořízená tuzemská plnění v objemu 390.451.033 Kč a dále vývoz do zahraničí v objemu 330.771.400 Kč, a takto neoprávněně přiznal vlastní daňovou povinnost ve výši 19.816 Kč, přestože skutečná daňová povinnost byla 78.110.023 Kč, a tím obviněný Gabera v součinnosti s obviněnými Śmielakem, Gaberovou, spolupracujícími obviněnými B. a P. a obviněným Zajacem zkrátil DPH u této společnosti ve výši 78.090.207 Kč, přestože ve 4.

čtvrtletí roku 2011 společnost OCEANIA uskutečnila prodeje zdanitelných plnění společnosti Gab-Phone v objemu 573.453.506 Kč, které před tím nabyla ze zahraničí, tak obvinění Gabera, ani Śmielak, ačkoliv si jako osoby ovládající tuto společnost byly vědomy těchto poskytnutých plnění, nezajistili podání daňového přiznání k DPH u místně příslušného správce daně, kdy toto nebylo společností OCEANIA podáno a zkrátili tak DPH ve výši 114.690.701 Kč, přičemž na uvedeném zkrácení daně se společně s nimi podíleli způsobem popsaným výše i obviněná Gaberová, spolupracující obvinění B., P.

a obviněný Zajac, přestože v 1. čtvrtletí roku 2012 společnost OCEANIA uskutečnila prodeje zdanitelných plnění společnosti Gab-Phone v objemu 433.272.894 Kč, které před tím nabyla ze zahraničí, tak obvinění Gabera, ani Śmielak, ačkoliv si jako osoby ovládající tuto společnost byly vědomy těchto poskytnutých plnění, nezajistili podání daňového přiznání k DPH u místně příslušného správce daně, kdy toto nebylo společností OCEANIA podáno a zkrátili tak DPH ve výši 86.654.579 Kč, přičemž na uvedeném zkrácení daně se společně s nimi podíleli způsobem popsaným výše i obviněná Gaberová, spolupracující obvinění B., P., a obvinění Zajac a H., přestože v 2.

čtvrtletí roku 2012 společnost OCEANIA uskutečnila prodeje zdanitelných plnění společnosti Gab-Phone v objemu 190.392.993 Kč, které před tím nabyla ze zahraničí, tak obvinění Gabera, ani Śmielak, ačkoliv si jako osoby ovládající tuto společnost byly vědomy těchto poskytnutých plnění, nezajistili podání daňového přiznání k DPH u místně příslušného správce daně, kdy toto nebylo společností OCEANIA Trading s.r.o.

podáno a zkrátili tak DPH ve výši 38.078.599 Kč, přičemž na uvedeném zkrácení daně se společně s nimi podíleli způsobem popsaným výše i obviněná Gaberová, spolupracující obvinění B., P., a obvinění Zajac a H., následně bylo zboží nikoliv za účelem reálné ekonomické aktivity, ale toliko z důvodu předstírání obchodní aktivity za účelem úmyslného získávání prospěchu z krácení DPH a vylákávání nadměrných odpočtů DPH přeprodáváno v účelovém řetězci společnosti popsaném dále, kdy osoby uváděné níže si uplatňovaly nárok na odpočet za přijatá tuzemská plnění, přestože si byly vědomy, že jimi deklarovaná přijatá plnění byla pořizována ze zahraničí prostřednictvím nekontaktní společnosti, kterou v daném případě byla OCEANIA, a takto jednaly v úmyslu neuhradit DPH a případně umožnit subjektům uvedeným níže uplatnit neoprávněně nárok na výplatu nadměrných odpočtů za vývoz zboží do zahraničí z plnění pocházejících ze zahraničí, u kterých při jejich dodání na český trh, nebyla již zmíněnou společností OCEANIA přiznána a zaplacena DPH, kdy v uvedených obdobích obviněný Gabera vykazoval v daňových přiznáních společnosti Gab-Phone k DPH za jednotlivá zdaňovací období - čtvrtletně podávaných u Finančního úřadu pro Prahu 1 - uvedená plnění jako pořízená v tuzemsku, přestože si byl vědom toho, že uvedené zboží bylo dovezeno ze zahraničí a formálně deklarováno na společnost OCEANIA, která DPH z takto pořízeného plnění řádně nezaplatila a nepřiznala a takto vykázal neoprávněně uvedená přijatá tuzemská plnění s nárokem na uplatnění DPH na vstupu od této společnosti v daňových přiznáních za 1.

čtvrtletí 2011 podaném dne 29. 4. 2011, za 2. čtvrtletí podaném dne 26. 8. 2011, za 3. čtvrtletí 2011 podaném dne 21. 11. 2011, v daňovém přiznání za 4. čtvrtletí 2011 podaném dne 5. 3. 2012, dále pak v daňovém přiznání za 1. čtvrtletí 2012 podaném 6. 6. 2012 a v daňovém přiznání za 2. čtvrtletí 2012 podaném dne 27. 7. 2012, přičemž uvedené nezdaněné a účetně zakoupené zboží obviněný Gabera dále účetně vykazoval jako prodané v řetězci obviněnými Śmielakem a Tesaříkem řízených obchodních společností, konkrétně společnosti SILAS, v době od 1.

1. 2011 do 31. 5. 2012, a to po dohodě a s vědomím obviněného Tesaříka, který uvedenou společnost po celou dobu ovládal, kdy na základě jeho pokynů uvedená společnost zahrnula v následujících daňových přiznáních k DPH podávaných u Finančního úřadu v Ostravě III neoprávněně jako tuzemská přijatá zdanitelná plnění s nárokem na odpočet DPH následující plnění, jejichž výše vychází z plateb odeslaných společnosti Gab-Phone, blíže specifikovaných na stranách 10. a 11.

rozsudku soudu prvního stupně, přičemž takto celkem se obviněný Tesařík prostřednictvím uvedených transakcí podílel na vzniku škody vzniklé zkrácením DPH u společnosti OCEANIA ve výši 334.152.546 Kč, od společnosti Gab-Phone fakturačně odebírala zboží společnost Oskar řízená a ovládaná obviněným Schovánkem, který v úmyslu zkrátit DPH a dále v úmyslu neoprávněně vylákat nadměrné odpočty a s vědomím, že zboží fakturačně pořizované od Gab-Phone pochází ze zahraničí a nebyla z něj řádně přiznána a zaplacena DPH, neoprávněně zahrnul nároky na odpočet DPH z takto přijatých plnění od Gab-Phone v daňových přiznáních k DPH podávaných v následujících měsících roku 2011 a 2012 u Finančního úřadu pro Prahu 10 a dále do těchto zahrnoval i plnění přijatá od SILAS, která předtím byla této společnosti fakturována společností Gab-Phone, a vykázal plnění blíže popsaná na stranách 11 až 14 rozsudku soudu prvního stupně, přičemž celkem obviněný Schovánek z plnění pořízených od společností Gab-Phone a SILAS, které původně pocházelo od společnosti OCEANIA, uplatněním nároků na odpočet DPH, o kterých věděl, že za tyto nebyla zaplacena DPH u společnosti OCEANIA, neoprávněně uplatnil nároky na nadměrné odpočty ve výši 56.387.243 Kč, kdy z těchto mu bylo vyplaceno ke škodě České republiky 47.511.320 Kč, zbývající částka ve výši 8.875.923 Kč nebyla vyplacena, a dále neoprávněně zkrátil DPH do výše 95.625.906 Kč, tedy celkem z výše uvedených plnění způsobil škodu České republice ve výši 143.137.226 Kč, a dále se pokusil vylákat nadměrné odpočty DPH ve výši 8.875.923 Kč, dále společnost Gab-Phone fakturačně dodávala zboží společnosti Czech Mobil s.

r. o., IČO: 24733288, se sídlem Praha 1 - Staré Město, Rybná 682/14 (dále jako „společnost Czech Mobil“), kdy obviněná Schovánková Hochová jako jednatelka společnosti, přestože si byla vědoma toho, že uvedené zboží pochází ze zahraničí a nebylo řádně zdaněno, a je účelově přeprodáváno zmiňovanými společnostmi za účelem krácení DPH a získání výnosu z této činnosti, bez kterého by uvedené obchodování nemělo ekonomické opodstatnění, tak přes tyto skutečnosti uplatnila v následujících daňových přiznáních nároky na odpočet DPH z takto deklarovaných pořízených plnění od společnosti Gab-Phone, případně SILAS, a to v úmyslu neoprávněně vylákat nadměrné odpočty DPH, kdy DPH v jednotlivých daňových přiznáních k této dani, které za tuto společnost podávala v níže uvedených obdobích u Finančního úřadu pro Prahu 1, zkrátila způsobem konkrétně popsaným na stranách 14.

a 15.

rozsudku soudu prvního stupně, a celkem z plnění pořízených od společností Gab-Phone a SILAS, které původně pocházelo od společnosti OCEANIA, uplatněním nároků na odpočet DPH z těchto plnění, o kterých věděla, že za tyto nebyla zaplacena DPH u společnosti OCEANIA, neoprávněně uplatnila ke škodě České republiky nároky na nadměrné odpočty ve výši 5.159.641 Kč, kdy z těchto díky obezřetnosti správce daně byly vyplaceny nadměrné odpočty toliko ve výši 1.918.036 Kč, zbývající částka ve výši 3.241.605 Kč nebyla vyplacena a dále neoprávněně zkrátila DPH ve výši 685.333 Kč, tedy celkem způsobila České republice škodu ve výši 2.603.369 Kč, a dále se pokusila vylákat nadměrné odpočty DPH ve výši 3.241.605 Kč, přičemž dále zboží od společnosti SILAS a Oskar bylo fakturačně přeprodáváno společnosti BRALOVANE s.

r. o., IČO: 29045304, se sídlem Praha 3 - Žižkov, Husinecká 903/10 (dále jako „společnost BRALOVANE“), jejímž jednatelem je obviněný Mas, který přestože si byl vědom toho, že uvedené zboží pochází ze zahraničí a nebylo řádně zdaněno, ale účelově přeprodáváno zmiňovanými společnostmi za účelem krácení DPH a získání výnosu z této činnosti, bez kterého by uvedené obchodování nemělo ekonomické opodstatnění, tak přes tyto skutečnosti uplatnil v následujících daňových přiznáních nároky na odpočet DPH z takto deklarovaných pořízených plnění od společnosti SILAS a posléze Oskar pocházejících z výše popsaných transakcí, kdy DPH v jednotlivých daňových přiznáních k této dani, které za tuto společnost podával u Finančního úřadu pro Prahu 1, a to v úmyslu vylákat nadměrné odpočty a dále zkrátit DPH, tuto zkrátil způsobem popsaným na stranách 15 až 17 rozsudku soudu prvního stupně, a celkem obviněný Mas prostřednictvím společnosti BRALOVANE neoprávněně uplatnil nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 19.496.244 Kč, kdy z těchto byly vyplaceny toliko ve výši 2.219.851 Kč, a dále zkrátil povinnost k DPH ve výši 47.580.282 Kč, tedy celkem způsobil České republice škodu ve výši 49.800.133 Kč, a dále se pokusil vylákat nadměrné odpočty ve výši 17.276.393 Kč, takto uvedení obvinění vědomě, ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, cíleně a organizovaně spolupracovali ve prospěch organizované zločinecké skupiny tak, aby obchodní společnost OCEANIA jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně Finančního úřadu Ostrava II nepřiznala a nezaplatila DPH ze zboží, které nakoupila v zahraničí a toto následně bylo přeprodáváno způsobem popsaným výše v uvedeném řetězci obchodních společností, aby pak neoprávněným uplatněním nároku na odpočet DPH z výše popsaných nezdaněných plnění způsobili škodu u společností uvedených výše a to v souhrnu částkách: spolupracující obviněná B.

je spoluzodpovědná za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH za společnost OCEANIA do výše 441.453.984 Kč, obviněný Gabera je spoluzodpovědný za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH za společnost OCEANIA do výše 441.453.984 Kč, obviněný H. v době od 20. 2. 2012 do 31. 5.

2012 je spoluzodpovědný za škodu vzniklou České republice zkrácením DPH za společnost OCEANIA Trading s.r.o. do výše 124.733.178 Kč, obviněný Mas za společnost BRALOVANE neoprávněně vylákal nadměrné odpočty DPH ve výši 2.219.851 Kč a dále neoprávněně zkrátil DPH ve výši 47.580.282 Kč, a způsobil tak České republice škodu ve výši 49.800.133 Kč, kdy dále se neoprávněně pokusil vylákat nadměrné odpočty DPH ve výši 17.276.393 Kč, spolupracující obviněný P. je spoluzodpovědný za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH za společnost OCEANIA do výše 441.453.984 Kč, obviněný Schovánek za společnost Oskar neoprávněně vylákal nadměrné odpočty DPH ve výši 47.511.320 Kč a dále neoprávněně zkrátil DPH ve výši 95.625.906 Kč, a způsobil tak České republice škodu ve výši 143.137.226 Kč, kdy dále se neoprávněně pokusil vylákat nadměrné odpočty DPH ve výši 8.875.923 Kč, obviněná Schovánková Hochová za společnost Czech Mobil neoprávněně vylákala nadměrné odpočty DPH ve výši 1.918.036 Kč a dále neoprávněně zkrátila DPH ve výši 685.333 Kč, a způsobila tak České republice škodu ve výši 2.603.369 Kč, kdy dále se neoprávněně pokusila vylákat nadměrné odpočty DPH ve výši 3.241.605 Kč, obviněný Śmielak je spoluzodpovědný za škodu vzniklou České republice zkrácením DPH za společnost OCEANIA do výše 441.453.984 Kč, obviněná Gaberová je spoluzodpovědná za škodu vzniklou České republice zkrácením DPH za společnost OCEANIA do výše 441.453.984 Kč, obviněný Tesařík je spoluzodpovědný za škodu vzniklou České republice zkrácením DPH za společnost SILAS do výše 334.152.546 Kč, obviněný Zajac v době od 14.

10. 2011 do 31. 5. 2012 je spoluzodpovědný za škodu vzniklou České republice zkrácením DPH za společnost OCEANIA do výše 239.423.879 Kč.

III. obvinění Gabera, Mas, Schovánková Hochová, Śmielak, Tesařík, Zajac v době od 1. 1. 2010 do 31. 5. 2012 v Ostravě, ale i jinde na území České republiky, v řetězci vzájemně ekonomicky propojených obchodních společností, záměrně centrálně organizovaných a řízených ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, jednali se společným úmyslem a cílem prostřednictvím obchodní společnosti FIRECON GROUP, s.

r. o., IČO: 267 96 503, se sídlem Ostrava - Poruba, Karola Šmidkeho č. p. 1799/6 (dále jako „společnost FIRECON“), jednak neoprávněně ve velkém rozsahu vylákat vyplacení nadměrného odpočtu DPH a jednak v případě obviněných Śmielaka a Gabery ve velkém rozsahu zkrátit daň z příjmu právnických osob (dále jako „DPPO“) vůči správci daně, v daném případě Finančnímu úřadu Ostrava III, kdy postupovali v součinnosti tak, že neustanovený pachatel z české společnosti FIRECON v součinnosti s ostatními obviněnými v době od 1.

1. 2010 do 31. 12. 2011 účetně vykázal, že společnost FIRECON zakoupila od kyperské společnosti ATIYANA, se kterou byla personálně a majetkově provázána jednak osobou bývalého společníka společnosti FIRECON, a to Marka Adolfa, jakož i tím, že společnost ATIYANA v době od 4. 12. 2008 do 25. 12. 2012 vlastnila 100% obchodního podílu ve společnosti FIRECON, přičemž uvedenou kyperskou společnost spoluovládali skrytě i obvinění Śmielak a Gabera , zboží, které ve skutečnosti objednala u obchodní rakouské společnosti GRASL Pneumatic-Mechanic GmbH, DIČ: AT U20 151 608, případně u dalších zahraničních dodavatelů, kterými byly francouzské společnosti MADICOB, FR 25337508659, a SUCHIER, slovenská společnost SAPA profily s.

r. o., a čínské společnosti SUNRISE SOLARTEC CO.LTD a EAST UNION METAL Co, Ltd., přičemž ze strany obchodní společnosti FIRECON vykázaná dodávka zboží od kyperské společnosti ATIYANA byla tímto dodavatelem cenově několikrát simulativně navýšena, kdy společnost FIRECON za rok 2010 zaplatila společnosti ATIYANA za dodávky zboží od výše specifikovaných dodavatelů částku 546.414 EUR, přestože skutečná cena dodávek byla 152.599 EUR, což při průměrném kurzu za rok 2010 ve výši 25,29 Kč za Euro je simulované navýšení kupní ceny o částku 9.959.581 Kč a v roce 2011 zaplatila společnosti ATIYANA za dodávky zboží od výše specifikovaných dodavatelů částku 910.745,33 EUR, přestože skutečná cena dodávek byla 125.393,94 EUR, což při průměrném kurzu za rok 2011 ve výši 24,586 Kč za Euro je simulované navýšení kupní ceny o částku 19.308.649 Kč, což společnosti FIRECON za zdaňovací období let 2010 a 2011 umožnilo neoprávněně si snížit základ pro výpočet daně z DPPO v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném dne 30.

3. 2011 u Finančního úřadu v Ostravě III o shora uvedenou částku, a tím neoprávněně zkrátit tuto daň ve výši 1.892.320 Kč a za rok 2011 v daňovém přiznání k DPPO podaného u Finančního úřadu v Ostravě III pro zdaňovací období 2011 dne 16. 6.

2012, kdy tímto došlo ke zkrácení DPPO o částku 3.668.643 Kč, tedy celkem o 5.560.963 Kč, a uvedená daňová přiznání podala společnost FIRECON na základě pokynů neustanoveného pachatele z této společnosti, který takto jednal v součinnosti s obviněnými Śmielakem a Gaberou, a dále společnost FIRECON účetně vykázala prodej tohoto zboží v dubnu 2010 a od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 a rovněž v březnu a červnu 2011 a v období od 1. 10. 2011 do 31. 12. 2011 rumunské společnosti SC R.W.A GROUP S.R.L., jejíž manažer, občan Rumunska, Matus-Marek Roskos se stal od 7.

6. 2012 jednatelem společnosti FIRECON, rumunská obchodní společnost SC R.W.A GROUP S.R.L, pak takto účetně zakoupené zboží nejméně z části po vzájemné dohodě mezi obviněnými Gaberou a Śmielakem účetně vykázala jako prodané nejprve v tomtéž období kyperské obchodní společnosti ATIYANA, která totéž zboží v tomtéž období účetně vykázala jako prodané slovenské obchodní společnosti ASPADERA, kterou řídili obvinění Gabera a Śmielak, jež následně ve spolupráci s neustanoveným pachatelem z české obchodní společnosti FIRECON zboží prostřednictvím české společnosti CIKSTAV vykazovali v období od 18.

4. 2011 do 15. 6. 2011 jako prodané zpět do České republiky, kde ho v uvedeném časovém období se souhlasem a vědomím obviněného Tesaříka, jednatele obchodní společnosti SILAS účetně vykázali jako prodané prostřednictvím této společnosti zpět obchodní společnosti FIRECON, přičemž jako dodavatelé obchodní společnosti FIRECON byly v řetězci zapojeny i další obchodní společnosti, a to tak, že obchodní společnost FIRECON nejméně v době od 31. 5. 2010 do nejméně 22. 12. 2010 vykázala nákup zboží od obchodní společnosti HENAMANE s.

r. o., IČO: 290 51 053, která předtím toto zboží vykázala jako zakoupené od české obchodní společnosti Jarasnet ovládané a řízené obviněnými Śmielakem a Gaberou, a společnost Jarasnet účetně vykázala toto zboží jako pořízené od slovenské obchodní společnosti ASPADERA, kterou taktéž ovládali a řídili obvinění Gabera a Śmielak, společnost FIRECON taktéž v době od 1. 3. 2012 do 31. 5. 2012 účetně vykázala nákup zboží od další české společnosti, a to společnosti Czech Mobil, a to po dohodě s jednatelkou této společnosti obviněnou Schovánkovou Hochovou, dále pak společnost FIRECON v měsících březen 2012 a duben 2012 účetně vykázala nákup zboží od obchodní společnosti BRALOVANE, a to po dohodě s jediným jednatelem této společnosti obviněným Masem, dále obchodní společnost FIRECON zakoupila zboží v době od 6.

3. 2012 do 21. 5. 2012 od obchodní společnosti GAIV, s. r.

o., IČO: 258 53 295, a to po dohodě s jednatelem této společnosti obviněným Zajacem, přičemž v případě všech těchto zmíněných dodavatelů v rámci České republiky šlo pouze o fikci, vytvořenou ve skutečnosti v úmyslu zastřít skutečné dodavatele společnosti FIRECON a navýšit pořizovací cenu zboží, a získat tak neoprávněně nárok na nadměrný odpočet, takto uvedení obvinění vědomě, ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, cíleně a organizovaně spolupracovali ve prospěch organizované zločinecké skupiny tak, aby obchodní společnost FIRECON na základě pokynů neustanoveného pachatele z této společnosti jako měsíční plátce DPH u správce této daně, v daném případě Finančního úřadu Ostrava III, ve velkém rozsahu neoprávněně vylákala vyplacení nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem této daně společnosti FIRECON vyplacen, a to v případech popsaných na stranách 20 a 21 rozsudku soudu prvního stupně, čímž byl organizovanou zločineckou skupinou prostřednictvím společnosti FIRECON od správce daně neoprávněně vylákán a vyplacen nadměrný odpočet DPH v celkové výši 11.856.341 Kč, shora uvedení obvinění se svým popsaným jednáním ve prospěch organizované zločinecké skupiny podíleli na zkrácení DPPO za uvedené zdaňovací období a taktéž na neoprávněném vylákání a vyplacení nadměrného odpočtu DPH za uvedená zdaňovací období v uvedené výši, a to sice každý v jiném časovém úseku a jiným podílem na způsobené škodě, avšak vždy ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a to konkrétně: obviněný Gabera v době od 1.

1. 2010 do 31. 5. 2012 je zodpovědný za škodu vzniklou vylákáním nadměrného odpočtu DPH a DPPO za společnost FIRECON ve výši celkem 17.417.304 Kč, obviněný Mas v době od 1. 3. 2012 do 31. 5. 2012 je zodpovědný za škodu vzniklou vylákáním nadměrného odpočtu DPH za společnost FIRECON ve výši celkem 381.185 Kč, obviněná Schovánková Hochová v době od 1. 3. 2012 do 31. 5. 2012 je zodpovědná za škodu vzniklou vylákáním nadměrného odpočtu DPH za společnost FIRECON ve výši celkem 563.600 Kč, obviněný Śmielak v době od 1.

1. 2010 do 31. 5. 2012 je zodpovědný za škodu vzniklou vylákáním nadměrného odpočtu DPH a zkrácení DPPO za společnosti FIRECON ve výši celkem 17.417.304 Kč, obviněný Tesařík v době 18. 4. 2011 do 15. 6. 2011 je zodpovědný za škodu vzniklou vylákáním nadměrného odpočtu DPH za společnost FIRECON ve výši celkem 4.332.959 Kč, obviněný Zajac v době od 1. 3. 2012 do 31. 5. 2012 je zodpovědný za škodu vzniklou vylákáním nadměrného odpočtu DPH za společnost FIRECON ve výši celkem 327.958 Kč,

IV. obvinění Gabera, H., Gaberová, Zajac ve vzájemné součinnosti společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, v období od 29. 5. 2012 do 9. 1.

2013 v Ostravě a v Praze v rámci skutečností popsaných níže, za využití svých majetkových účastí a řídících a rozhodovacích pravomocí v obchodních společnostech jak na území České republiky, tak i na území Slovenské republiky, každý svým dílem, ale tak, že společným jednáním vědomě spolupracovali tím způsobem, že účelově vytvořili na území České republiky strukturu obchodních společností, které po vzájemné dohodě v řetězci řídili tak, že je obchodně, fakturačně, finančně a personálně propojili a jejich prostřednictvím pořizovali, resp. dováželi zboží z území Slovenské republiky na území České republiky, a to tak, že v úmyslu zkrátit ve velkém rozsahu DPH do řetězce obchodních společností zapojili jako první na území České republiky nekontaktní právnickou osobu, tzv. missing trader, nevykonávající reálnou obchodní činnost, ve které byla jako statutární zástupce v poslední fázi existence obchodní společnosti ustanovena nastrčená osoba, a to konkrétně v tomto případě ve společnosti JZ-Doprava Radomír Pech, bytem Třešť, Revoluční 20/1, o kterém věděli, že fakticky činnost jednatele vykonávat nebude a ve skutečnosti společnost budou nadále řídit členové organizované zločinecké skupiny tak, že tato obchodní společnost zboží, účetně vykázané jako zakoupené v ceně bez DPH od zahraniční obchodní společnosti, a to konkrétně od slovenské obchodní společnosti Merkator, kterou personálně i majetkově ovládali členové organizované zločinecké skupiny způsobem popsaným níže, nejprve fakturačně prodala další obchodní společnosti, zapojené v řetězci na území České republiky, již za cenu včetně DPH, když ze strany obchodní společnosti, která jako první v řetězci dovážela, resp. pořizovala zboží ze zahraničí, nebylo správcům daně na území České republiky toto DPH řádně přiznáno a uhrazeno, čímž byla z jejich strany porušena povinnost na dani z přidané hodnoty vyplývající z ustanovení § 5, odstavec 1, odstavec 2 a § 25 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a následně bylo zboží na území České republiky v různých obdobích různým obchodním společnostem účetně vykázáno jako prodané tak, že tyto zboží buď prodávaly přímo nebo prostřednictvím dalších obchodních společností, přičemž část z nich tvořily obchodní společnosti, jejichž prostřednictvím byl proveden pouze platební a fakturační transfer na jinou obchodní společnost na území České republiky a další část zboží, fakturačně pořízeného nastrčenou obchodní společností v prvním stupni řetězce, následně prodaly do zemí Evropského společenství nebo do zemí mimo Evropské společenství a nárokovaly po českých správcích daní vyplacení DPH ve formě nadměrného odpočtu, s vědomím, že obchodní společnost v roli dovozce, resp.

pořizovatele zboží, zařazená na prvním místě řetězce v rámci území České republiky, je nekontaktní a řádnou obchodní činnost nevykonávající subjekt s nastrčenou osobou na pozici jednatele, v celku se společným záměrem nikoliv řádně obchodovat, ale zboží stejného nebo obdobného druhu cestou jiných řetězců obchodních společností znovu pořídit či dovézt na území České republiky s cílem touto opakovanou činností u obchodních společností, které byly zařazeny v řetězci na prvním stupni jako dovozci, resp. pořizovatelé, neuhradit DPH, kterou obdržely poté, co zboží prodaly v řetězci dalším obchodním společnostem v rámci území České republiky, a to za cenu včetně DPH, kterou byly povinny správci daně v rámci svých daňových přiznání k dani z přidané hodnoty přiznat a následně i odvést, kdy uvedenou činnost prováděli ve vzájemné součinnosti a organizovaně v následující struktuře hierarchie tak, že řídící osobou byl v tomto případě obviněný Gabera, který svými pokyny a příkazy řídil obviněného H., jenž následně zajišťoval organizované zločinecké skupině daňový a účetní servis, spočívající zejména v zastupování před správci daně a následném vedení účetnictví jednotlivých popsaných společností tak, aby správci daně dospěli k nesprávnému závěru, že v účetnictví deklarované společnosti obchody skutečně proběhly, po předchozí dohodě s obviněným Gaberou a dosavadním jednatelem společnosti JZ-Doprava obviněným Zajacem zajistil pod příslibem legálnosti prováděných obchodních aktivit a za příslib finanční odměny pro výkon funkce jednatele společnosti JZ-Doprava osobu Radomíra Pecha, a to s vědomím, že ve skutečnosti nebude tuto činnost vykonávat nastrčená osoba Radomír Pech, ale obviněná Gaberová, jednatelka obchodní společnosti Merkator, kdy dále zajistil antedatování smlouvy o převodu obchodního podílu v této společnosti z obviněného Zajace na Radomíra Pecha a to k datu 30.

5. 2012, přestože byla uzavřena v období mezi 9. 8. 2012 a 20. 8. 2012, obviněná Gaberová následně zajistila vystavení dokladů majících prokazovat, že společnost Merkator zboží dodávala společnosti Gab-Phone prostřednictvím společnosti JZ-Doprava, ačkoliv role tohoto prostředníka byla pouze fiktivní a ve skutečnosti bylo dodáno zboží přímo, obviněný Zajac poskytl pro provádění uvedených operací společnost JZ-Doprava, kdy si byl vědom s ohledem na předchozí zkušenost z přeprav prováděných pro tuto skupinu obžalovaných, že bude sloužit k tomu, aby jejím prostřednictvím byla krácena DPH a dále prováděl pro uvedené spoluobžalované přepravu zboží ze Slovenska, kdy deklaroval, že tato byla provedena z Merkator na JZ-Doprava, přestože si byl vědom toho, že JZ-Doprava žádné zboží nepřevzala a jejím odběratelem jsou jiné subjekty, kdy takto jednal v úmyslu zastřít skutečnost, že společnost JZ-Doprava je subjektem sloužícím toliko k tomu, aby jejím prostřednictvím byla formálně krácená DPH, a dále pak uzavřel výše uvedenou smlouvu o převodu obchodního podílu ve zmiňované společnosti na Radomíra Pecha, a za tímto účelem jej na základě pokynů obviněných H.

a Gabery jmenoval jednatelem společnosti Radomíra Pecha, přestože neměl v uvedené době jeho souhlas k tomu, aby se stal jednatelem uvedené společnosti, následně pak v době nejméně od 29. 5. 2012 do nejméně 9. 1. 2013 v Ostravě organizovaná zločinecká skupina, v tomto případě obvinění Gabera, H., Gaberová a Zajac v součinnosti a po vzájemné dohodě v úmyslu neoprávněně zkrátit DPH a obohatit se tím na úkor českého státu, zastoupeného správcem daně Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm Ostrava III postupovali tak, že obviněný Gabera v řetězci obchodních společností působící v pozici jediného jednatele české obchodní společnosti Gab-Phone po konzultaci činnosti s obviněným H., v součinnosti nejméně s obviněnou Gaberovou, jedinou jednatelkou slovenské obchodní společnosti Merkator a obviněným Zajacem, jednatelem české obchodní společnosti JZ-Doprava, prováděli pomocí logovacích záznamů k elektronickému bankovnictví platby za nebo ve prospěch obchodních společností zapojených ve zmíněném řetězci, a to nejméně v případě obchodních společností Gab-Phone, Merkator a JZ-Doprava, vždy tak, aby vznikl dojem legálnosti obchodních aktivit a řádných platebních styků, přičemž slovenská společnost Merkator zde působila v uvedeném období jako generální dodavatel zboží, a to mobilních telefonů různých značek pro českou společnost JZ-Doprava, česká společnost JZ-Doprava následně působila jako generální dodavatel týchž mobilních telefonů pro českou společnost Gab-Phone, a česká společnost Gab-Phone je následně prodávala dalším v řetězci zapojeným obchodním společnostem, a to s vědomím, že ve skutečnosti mezi uvedenými subjekty neprobíhá skutečná obchodní činnost, nýbrž činnost administrativní s cílem ponechat daňovou povinnost přiznat a zaplatit DPH z prodeje zboží na území České republiky na spol.

JZ-Doprava, kterou již z pozice jednatele oficiálně měla zastupovat dosazená výše zmíněná osoba Radomír Pech, který vykonával funkci jednatele společnosti JZ-Doprava pouze formálně, a to pod přímým vedením a na základě pokynů obviněného H., které mu tento po dohodě s dalšími členy organizované zločinecké skupiny předával, resp. pokynů, které mu zprostředkovaně tlumočil obviněný Gabera, přičemž návrh na zápis těchto změn ve vedení společnosti JZ-Doprava, byl podán prostřednictvím datové schránky u rejstříkového soudu, v daném případě vedeného u Krajského soudu v Ostravě, opakovaně až ve dnech 20.

8. 2012 a 16. 10.

2012, a to záměrně tak, aby se o tomto příslušný správce daně dozvěděl pokud možno co nejpozději a společnost následně přestala podávat daňová přiznání jakož i komunikovat se správcem daně, tímto způsobem popsaná organizovaná zločinecká skupina přenesla předem dohodnutým způsobem a za pomoci z větší části fiktivně a podvodně vykazované daňové dokumentace daňovou povinnost a odpovědnost s tímto spojenou ze společnosti Gab-Phone na společnost JZ-Doprava, jejímž úkolem bylo převzít na sebe účelově daňovou povinnost, daň neuhradit a přestat komunikovat se správcem daně, což učinila, přičemž jednáním obviněných Gabery, H., Gaberové a Zajace obchodní společnost JZ-Doprava účetně vykázala a finančně uhradila v době od 29.

5. 2012 do 9. 1. 2013 pořízení zboží, především mobilních telefonů různých značek, z jiného členského státu, v daném případě od slovenské obchodní společnosti Merkator, které následně vykázala jako prodané v objemu nejméně 1.228.305.640 Kč české obchodní společnosti Gab-Phone, která takto pořízené zboží podle pokynů obviněného Gabery účetně vykázala jako prodané v řetězci dalších obchodních společností, uvedení obvinění vědomě, vzájemně, cíleně, organizovaně a aktivně spolupracovali na jednání, v jehož důsledku česká obchodní společnost JZ-Doprava jako čtvrtletní plátce DPH u správce této daně Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III, nepřiznala za zdaňovací období 2.

až 4. čtvrtletí roku 2012 a za 1. čtvrtletí roku 2013 daňovou povinnost na DPH na výstupu v celkové výši 205.180.001 Kč, a to konkrétně: 31.935.048 Kč za 2. čtvrtletí roku 2012, 74.054.820 Kč za 3. čtvrtletí roku 2012, 87.537.808 Kč za 4. čtvrtletí roku 2012, 11.652.325 Kč za 1. čtvrtletí roku 2013, čímž vznikla zkrácením DPH České republice škoda v celkové výši 205.180.001 Kč, kdy na uvedené škodě se podíleli uvedení obvinění společně, a tedy obvinění Gabera, H., Gaberová a Zajac jsou spoluzodpovědní za škodu České republice vzniklou zkrácením DPH ze strany společnosti JZ-Doprava, a to za období nejméně od 29.

5. 2012 do nejméně 9. 1. 2013 do výše 205.180.001 Kč.

Podle jednání všech obviněných popsaného v bodech I. – IV. v rozsahu vytýkaném jednotlivým obviněným se podíleli na způsobení škody České republice tak, že obviněný - Gabera v celkové výši 777.095.566 Kč, - H. v celkové výši 329.913.179 Kč, - Mas v celkové výši 50.181.318 Kč, a dále pokus o způsobení škody v celkové výši 17.279.393 Kč, - Schovánek v celkové výši 143.137.226 Kč, a dále pokus o způsobení škody v celkové výši 8.875.923 Kč, - Schovánková Hochová v celkové výši 3.166.669 Kč, a dále pokus o způsobení škody v celkové výši 3.241.605 Kč, - Śmielak v celkové výši 571.915.565 Kč, - Gaberová v celkové výši 646.633.985 Kč, - Zajac v celkové výši 444.931.838 Kč, - Tesařík v celkové výši 424.728.161 Kč, - spolupracující obviněná B. v celkové výši 441.453.984 Kč, - spolupracující obviněný P. v celkové výši 441.453.984 Kč.

II. Dovolání obviněných

5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, podali prostřednictvím obhájců dovolání obvinění Gabera, H., Mas, Schovánková Hochová a Gaberová podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., obviněný Śmielak podle § 265b odst. 1 písm. d), i) tr. ř., obviněný Schovánek podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný Zajac podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a nejvyšší státní zástupce podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněných Kvapila a Kajury, kteří byli zproštěni obžaloby.

a) dovolání obviněného Gabery

6. Obviněný Gabera prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vyhotovováno nepřiměřeně dlouhou dobu (déle než jeden rok), v čemž shledal porušení zásad uvedených v § 129 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř., podle něhož může být lhůta pro vyhotovení rozsudku prodloužena po souhlasu předsedy soudu na 20 dnů, na delší dobu jen při odůvodněných okolnostech. V posuzované věci hlavní líčení před soudem prvního stupně probíhalo od 1. 12. 2017 do 20. 11. 2020, tedy téměř tři roky a rozsudek byl stranám zaslán až 15. 12. 2021. Odvolací soud vysvětlil, že soudce Mgr. Vítězslav Božoň byl na stáži u Vrchního soudu v Olomouci. Tuto skutečnost však nepromítl do úvah o uloženém trestu. Jestliže délka řízení činila více než 12 let a z toho více než jeden rok zabralo písemné vyhotovení odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jeho doručení, jde nejen o časově nadstandardní délku řízení, ale o délku řízení, na které se obviněný na jedné straně žádným způsobem nepodílel, ovšem na straně druhé se tato skutečnost nijak neprojevila v jeho sféře v podobě ukládaných trestů, tedy nebyl mu uložen trest kratšího trvání. Proto obviněný nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že doba trvání trestního řízení je ještě přiměřená, protože nešlo o tak sofistikovanou a složitou věc, jak soud uváděl, což potvrdil i soud prvního stupně, který konstatoval, že trestná činnost obviněných byla jednoduchým krácením daní, které probíhalo stále stejným způsobem. V uvedeném obviněný shledal porušení pravidel spravedlivého procesu podle čl. 6 Úmluvy.

7. Námitky tohoto obviněného směřovaly i proti nestrannosti soudce soudu prvního stupně Mgr. Vítězslava Božoně, z důvodu jeho přeložení k Vrchnímu soudu v Olomouci, kde současně zpracovával odůvodnění rozsudku, který vyhlásil jako předseda senátu soudu prvního stupně dne 20. 11. 2020. O průběhu hlavního líčení byl pořízen zvukový záznam, který však nesouhlasí s následným písemným odůvodněním rozsudku, což je okolnost, která významným způsobem narušuje důvěru ve spravedlivé rozhodnutí. Jestliže odvolací soud tyto skutečnosti posuzoval ze zvukového záznamu, který si zřejmě přehrál, neučinil tak v průběhu veřejného zasedání, čímž porušil zásadu veřejnosti garantovanou právem na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy.

8. Vůči výroku o vině namítal tzv. opomenuté důkazy, jimž se odvolací soud sice věnoval, avšak vadně shledal, že nebylo důvodu k provedení důkazu v podobě znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, což dovolatel navrhoval. Odvolací soud nevyložil, proč navrhovaný důkaz proveden nebude právě s koncentrací pozornosti na znalecké závěry učiněné ve znaleckém posudku zpracovaném znaleckým ústavem A-Consult plus spol. s r. o., IČ 41186907 (dále „posudek společnosti A-Consult“), jenž vykazoval vady, neboť byl zpracován na objednávku orgánu činného v trestním řízení, a proto mělo být na vyvážení v rámci zásady „rovnosti zbraní“ vyhověno požadavku obviněného na znalecké zkoumání tak, aby byla prokázána jeho nevina.

Obzvláště když tvrdil, že se nepodílel na skutku, který je mu kladen za vinu, k čemuž již v podání ze dne 9. 3. 2020 uváděl, že zajistil komplexní účetní dokumentaci společnosti Merkator a ASPADERA. V uvedeném podání podrobně argumentoval k podkladovým účetním dokladům, které znalecký ústav ustanovený policejním orgánem při zpracování jeho znaleckého posudku neměl k dispozici, a proto jsou soudy učiněná skutková zjištění založena na neúplných a nesprávných znaleckých závěrech. Hodlal tak prokázat, že nešlo o fiktivní plnění.

Odvolací soud se navíc zabýval znaleckým posudkem zpracovaným společností A-Consult a posudkem od znaleckého ústavu VGD APRAISAL vypracovaným na žádost obhajoby obviněného Kvapila, který se vyjadřoval kriticky k závěrům soudního znaleckého posudku, a proto byl požadavek na provedení dalšího znaleckého posudku opodstatněným. Obviněný se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že „druhý jmenovaný znalecký ústav nevycházel ze stejných podkladů a nezodpovídal stejné otázky“. V tomto smyslu je konstatování odvolacího soudu, že žádným způsobem nebyla narušena objektivnost a věrohodnost znaleckého zkoumání, pouhou proklamací bez jakékoliv reflexe na reálný stav věci.

9. Obviněný brojil proti závěru soudů týkajícímu se struktury zapojených společností, resp. jejich obchodní spolupráce, který dovozovaly z dokumentu nazvaného „návrh obchodní spolupráce“, vypracovaným obviněným H., protože odvolací soud zcela pominul časové zařazení jeho vyhotovení, jakož i namítaný účel, pro který byl vyhotoven. Obecně je akceptováno, že chyby v účetnictví i daňové evidenci lze předpokládat a existuje nástroj na jejich odstranění v podobě tzv. opravných daňových dokladů. Zmíněný dokument svým obsahem nijak nezachycoval probíhající obchodování společností, které dovolatel ovládal, nýbrž ve vztahu k němu vysvětloval postavení těchto společností při obchodování s jednotlivými druhy zboží v návaznosti na tzv. skupinovou registraci k DPH, která odpovídá právní úpravě vtělené do zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož část čtvrtá provedla změnu zákona č. 235/2004 Sb. Jde tu o zákonnou úpravu „skupiny“, kterou se pro účely zmíněného zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a zákona č. 235/2004 Sb. Obviněný zmínil tzv. karuselové obchody, které jsou definovány v rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 6. 7. 2006, a to ve spojené věci C-439/04 a C-440/04 1) Axel Kittel vs. Belgický stát a 2) Recolta Recycling vs. Belgický stát. Soudy však toto rozhodnutí pominuly a nezabývaly se jím (srov. bod 115. rozsudku odvolacího soudu).

10. Vadně podle obviněného soud postupoval u výpovědi svědka Anh Tuan Hoanga, jenž nebyl osobně vyslechnut, ačkoli na tom obviněný, i přes to, že se nechtěl účastnit hlavního líčení, trval. Pouhým čtením této výpovědi nemohl být zcela konzumován jeho návrh na osobní výslech tohoto svědka, zejména s ohledem na to, že tato výpověď byla přečtena dne 17. 4. 2018 a posléze proběhlo hlavní líčení ještě několikrát za účelem doplnění dokazování (rozhodnuto bylo až dne 20. 11. 2020). Obviněný nesouhlasil s tím, že odvolací soud tento postup shledal možným pro nedosažitelnost jmenovaného svědka, neboť jeho výslech byl klíčový v kontextu s jeho ovládáním společností OCEANIA.

11. Nedůvodně soudy neakceptovaly jeho obhajobu, že s orgány činnými v trestním řízení nespolupracoval proto, že se bál o životy svých dětí a celé své rodiny, a že si celou dobu myslel, že z jeho strany je vykonávána legální činnost, protože spoléhal na rady odborníků, a až v době zahájení finanční kontroly si uvědomil, že se to negativně projeví ze strany jeho tehdejších obchodních partnerů. Poukázal na aktivitu obviněného Tesaříka, který dovolateli v době, kdy již probíhalo daňové řízení, ozřejmil svou účast na obchodování s požadavkem, aby vzal vše na sebe. Aktivita dovolatele směřovaná k odstranění pochybností v daňových řízeních cílila na zajištění odborné pomoci, a to jak právní, tak daňově a účetní, na níž se podílel i obviněný H.

12. Při závěru o naplnění znaků organizované zločinecké skupiny soudy rezignovaly na zjištění skutečného stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, protože nelze vycházet z výpovědí osob, které prohlásily vinu. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 5 Tdo 888/2021, nelze akceptovat cokoliv za nespornou skutečnost z prohlášení viny nebo dohody o vině a trestu jen proto, že mezi stranami trestního řízení na tom existuje konsensus, ačkoliv je zřejmé, že to neodpovídá pravdě. Obviněný Tesařík učinil prohlášení viny ve snaze dosáhnout pro sebe mírnějšího trestu, ačkoli jeho tvrzení nezapadají do skutkových závěrů, protože od něj obviněný nedostal žádné schéma ani pokyny k další činnosti, jak tvrdil. Rovněž nebylo prokázáno, že obviněný byl tím, kdo vykonával pokyny obviněného Śmielaka. Popis spolupráce dotčených společností, které prováděly karuselové obchody, poskytnutý obviněným Tesaříkem, tudíž není v souladu se zjištěným skutkovým stavem, protože někteří spolupachatelé tvrzení obviněného Tesaříka vyvrátili. Zejména k tzv. „organizaci činnosti obviněné Gaberové či obviněného Zajace“ zdůraznil, že spolupracující obviněný Tesařík uvedl, že „neví, kdo mu dával pokyny, možná Gabera“, anebo že dovolatel „měl myslím jeden a půl procenta z faktury“, vše svědčí o tom, že Tesařík vypovídal účelově. Z žádného provedeného důkazu nelze potvrdit pravdivost jeho tvrzení, že všichni věděli o krácení daní, tím méně o tom, že svým jednáním fakticky naplňují zákonné znaky organizované zločinecké skupiny tak, jak to předpokládá § 361 tr. zákoníku.

13. Výroku o trestu obviněný vytýkal jeho nepřiměřenou přísnost s ohledem na jeho postavení v hierarchii obviněných, zejména oproti podmíněnému trestu odnětí svobody u obviněného Tesaříka, vytýkal i to, že soudy nezkoumaly proporcionalitu uloženého trestu.

14. V doplnění dovolání obviněný poukázal na vadné hodnocení výpovědi obviněného Zajace, jenž před odvolacím soudem prohlásil vinu, což odvolací soud přijal a uložil mu mírnější trest. Ohledně dovolatele však tento obviněný vypověděl, že jím nebyl řízen, protože pokyny mu dával spolupracující obviněný P., z čehož však soud nevycházel. Skutečností je, že přeprava zboží byla realizována bez vědomí dovolatele (tzv. za jeho zády), což potvrzují zejména odposlechy telekomunikačních hovorů. V tomto smyslu odvolací soud pochybil, pokud považoval za přiléhavá skutková zjištění soudu prvního stupně, neboť nevzal v potaz skutečnosti plynoucí z odposlechů telekomunikačních hovorů a výpovědi obviněného Zajace.

15. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti obviněný Gabera navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

b) dovolání obviněného H.

16. Obviněný H. podal dovolání, jímž vytýkal, že odvolací soud mu při veřejném zasedání konaném ve dnech 5. a 6. 12. 2022 nedovolil, aby se vyjadřoval k věci v takovém rozsahu, jaký považoval za vhodný, v čemž shledal porušení § 33 odst. 1 tr. ř. a § 92 odst. 3 tr. ř., s požadavkem na stručnost mimo rámec dříve přednesených výpovědí. Poukázal na to, že se odvolací soud jeho námitkami nezabýval a vyjádřil se k nim až v odůvodnění svého rozsudku, na což nemohl reagovat.

17. Obdobně jako obviněný Gabera vytýkal tzv. systémovou podjatost soudce Mgr. Vítězslava Božoně, který v době vypracovávání rozsudku soudu prvního stupně absolvoval stáž na odvolacím soudu. Odvolací soud k této námitce podjatosti neuvedl řádný důvod, proč podle něj jmenovaný soudce nebyl podjatý. Obviněný nesouhlasil s tím, že skutečnost, že stáž tohoto předsedy senátu byla dlouhodobě plánovaná, by měla jít k tíži obviněných.

18. Podle obviněného nepřiměřená délka řízení je v této trestní věci evidentní, a proto nesouhlasí s odvolacím soudem, že jde o nadstandardní a složité řízení ohledně dvou obviněných občanů polské republiky, u kterých mohla být jejich část vyloučena k samostatnému projednání tak, aby se nutnost zajistit tlumočníka a další překladatelské služby nedotkla ostatních jedenácti obviněných. Obvinění žádné průtahy nezavinili, a proto měla být délka řízení promítnuta do uloženého trestu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 2859/2009, a ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 554/04).

19. Rozsudku odvolacího soudu obviněný vytkl povšechnost, v důsledku čehož dostatečně nereagoval na uplatněné námitky. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 324/2020, shrnul, že kdyby odvolací soud postupoval pečlivě, nemohl by zamítnout důkazní návrhy obviněného a hodnotit provedené důkazy zcela v jeho neprospěch a v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

20. Podle obviněného jeho vina prokázána nebyla a nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jeho zavinění anebo jeho konkrétní protiprávní jednání vedoucí k porušení povinností zmocněnce či substitučního zástupce advokáta a zaměstnance advokátní kanceláře při vedení daňového řízení. Nezfalšoval ani úmyslně nezkreslil žádné podklady či výkazy, nezatajoval daňovou povinnost ani neuváděl nepravdivé informace. Rovněž nezkrátil žádnou daň a ani nezpracovával, nesestavoval a nepodával daňová přiznání. Veškeré jeho úkony byly zcela legální, a ačkoli měl o společnostech uváděných v obžalobě ze své pozice povědomí, tak se nepodílel na jejich chodu, a s drtivou většinou obviněných se potkal až v rámci trestního řízení. Spolupracující obvinění potvrdili, že se s obviněným společných akcí neúčastnili a že ho neznají, a proto není dovolateli zřejmé, jak mohlo dojít k závěru o tom, že byl členem organizované zločinecké skupiny.

21. Závěrem dovolání obviněný H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

c) dovolání obviněného Mase

22. Obviněný Mas dovolání podal proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, jemuž vytkl, že se řádně nevypořádal s jím vznesenými námitkami, jak ukládají nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05. Tvrdil, že mu nebyl doručen kompletně přeložený rozsudek soudu prvního stupně, ale pouze překlad značně omezený, vztahující se pouze na části, které se ho přímo dotýkají. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu (srov. bod 100.), že tím nebylo zkráceno jeho právo na tlumočníka. Částečný překlad rozsudku neplní svoji funkci dostatečně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. III. ÚS 381/22). Pokud mu byla poskytnuta pouze část rozsudku, byl v nevýhodě oproti ostatním procesním stranám, které disponovaly jeho úplným zněním. Rovněž tvrdil, že mu nebylo umožněno vést závěrečnou řeč v rozsahu svých požadavků, neboť byl přerušen a nebylo mu dovoleno pokračovat, ačkoli chtěl uvést pouze skutečnosti, které se týkaly projednávané věci a měly význam pro posouzení jeho viny. Jeho řeč trvala asi dvacet minut a nemíjel se s meritem věci. Odvolací soud (srov. bod 95. rozsudku odvolacího soudu) v tom nedostatek nespatřoval, s čímž se nespokojil, protože se domníval, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva vyjádřit se ke všem důkazům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 321/2018).

23. Popisu skutku ve výroku pod bodem II. vytýkal, že je nedostatečný ke všem znakům trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 6 Tdo 867/2020, a ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 6 Tdo 139/2020). Za chyby považoval, že v něm chybí v období ledna 2011 konkrétní zmapování toku zboží od společnosti OCEANIA a přijaté plnění od společnosti SILAS, případně podání daňového přiznání touto společností za období leden 2011. Došlo podle něj k nedostatečnému vymezení objektivní stránky trestného činu, a nebylo možné za toto období dovodit jeho odpovědnost.

Nesrovnalosti namítal i u popisu skutku pro období března roku 2012, kdy část zboží měla být společností BRALOVANE naskladněna, ale již není uvedeno, jak velká část zboží to byla. Chybí podklad pro závěr, že věděl o daňových únicích, přičemž tato skutečnost nevyplývá ze spisového materiálu a nebylo vyjasněno ani to, jak mohl celý řetězec fungovat a jak společnost OCEANIA vykonávala spoji pozici tzv. missing tradera, a jak se na této činnosti podílel. Poukázal na rozpory v objemech plnění, ke kterým mělo mezi společnostmi docházet, když tvrdil, že společnost OCEANIA společnosti Gab-Phone v prvním čtvrtletí 2012 poskytla plnění v objemu 433.272.894 Kč, avšak tato společnost ho měla přeprodat společnosti SILAS a OSKAR v celkové hodnotě 557.878.715 Kč, což je evidentní rozpor, neboť objem plnění neodpovídá o více než 120 milionů korun, což svědčí o tom, že společnost Gab-Phone musela přeprodat i zboží jiné, pořízené odjinud.

Uvedené okolnosti podtrhují nejednoznačnost popisu skutku a jeho zjevnou nesprávnost, stejně jako svědčí o tom, že závěr odvolacího soudu vyjádřený v bodě 134. rozsudku, že byl zdokumentován tok zboží a všechny znaky trestných činů byly jednoznačně popsány, je vadný. Nebylo dostatečně objasněno, zda a jakým způsobem bylo zboží dodávané společnosti BRALOVANE ze strany společnosti SILAS skutečně pořízeno společností OCEANIA, a v jakém rozsahu byla při jeho pořízení zkrácena DPH. V popisu skutku nejsou dostatečně uvedeny ani konkrétní okolnosti o naplnění jeho subjektivní stránky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.

6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 549/2016, ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 8 Tdo 113/2021, ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 Tdo 263/2021, nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04).

24. Dovolatelem ovládaná společnost BRALOVANE podle něj pouze nakupovala od dodavatelů zboží, fakturovala včetně DPH, a zboží dále přeprodávala včetně DPH, a následně uplatnila nárok na odpočet této daně, což je v souladu s příslušnými právními předpisy. Neměl představu o tom, že působí v organizované zločinecké skupině a nekrátil žádnou daň (k tomu poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1037/2013). Úvahy o zavinění popsal soud prvního stupně pouze v bodě 42. rozsudku, ale závěry o jeho úmyslné účasti na trestné činnosti nelze opírat o výpovědi obviněných P. a Tesaříka, protože ti popsali pouze jeho neurčitý vztah k obviněnému Śmielakovi, případně šlo spíše o kamarádský než pracovní vztah. Ani obviněný Tesařík ve své výpovědi k jeho zapojení do trestné činnosti neuvedl nic konkrétního a omezil se na vlastní hypotetické soudy. O úmyslu obviněného pak nesvědčí ani jeho přátelské vztahy s obviněným Śmielakem, jenž mu pouze pomáhal v jeho podnikání, kde měl kontakty na své dodavatele, což je zcela běžné, a ani tato skutečnost nesvědčí o jeho zavinění. Komunikace se svými dodavateli realizovaná prostřednictvím aplikace SilenTel je běžnou praxí, a že se jeho jméno objevovalo v konverzacích jiných obviněných, nesvědčí o jeho úmyslu, který nelze dovozovat ani ze skutečností uvedených v bodě 95. rozsudku, protože dokládá jen to, jak organizovaná zločinecká skupina fungovala, nikoli to, že do ní byl obviněný zapojen. Ani spolupracující obviněná B. obviněného Mase ve své výpovědi neusvědčila. Neztotožnil se rovněž s argumentací odvolacího soudu v bodě 140. jeho rozsudku.

25. Uložený trest shledal obviněný zjevně nepřiměřeným zejména proto, že od spáchání trestné činnosti v době vyhlášení rozsudku uběhlo již třináct let a trestní řízení trvalo deset let, aniž by zavinil průtahy v něm vzniklé. Výroku o náhradě škody vytkl, že pokud nevěděl o páchání trestné činnosti, nemůže být zavázán k náhradě škody (viz obsáhlý poukaz na judikaturu Nejvyššího správního soudu řešící daňové řízení, uplatňování odpočtů a další otázky spojené s DPH uvedené v dovolání obviněného).

26. S ohledem na výše uvedené obviněný Mas navrhl, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, a sice co do výroku o vině obviněného, o jemu uloženém trestu, povinnosti k náhradě škody, jakož i všechny další obsahově na ně navazující výroky, a v souladu s § 265l odst. 1) tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc opětovně projednat a rozhodnout.

d) dovolání obviněného Schovánka

27. Obviněný Schovánek vady spatřoval zejména v opomenutých důkazech a nepřiměřené délce trestního řízení, protože soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že trestní řízení trvalo dvanáct let. Odvolací soud v bodě 146. rozsudku úvahy soudu prvního stupně jen doplnil a rovněž délku trestního řízení nepovažoval za nadstandardní, i když v mezidobí proběhla pandemie koronaviru, jde o nepřiměřeně dlouhé řízení (k tomu srov. rozsudky velkého senátu ESLP ze dne 16. 9. 1996, Süßmann proti Německu, č. 20024/92, a ze dne 27. 6. 2000, Frydlender proti Francii, č. 30979/96, stejně jako nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 535/03 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 3 Tdo 531/2012). Podle obviněného délka řízení byla ovlivněna i stáží soudce, protože tento zájem nemůže převažovat nad zájmem společnosti na rychlosti trestního řízení (§ 129 odst. 3, 4 tr. ř.).

28. Odvolací soud se dostatečně nevypořádal ani s námitkou systémové podjatosti kvůli osobě soudce Mgr. Vítězslava Božoně, jenž zpracovával rozsudek soudu prvního stupně a současně vykonával funkci přiděleného soudce vrchního soudu, který jako soud druhého stupně rozhodoval o odvolání v této věci. Jde proto o soudce, u nějž lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.

29. Výhrady obviněného směřovaly i proti neprovedeným navrženým důkazům, protože nebyli vyslechnuti jím navrhovaní svědci, zejména daňová poradkyně, auditorka a účetní Ing. Zíková, přičemž způsob, jakým se soud prvního stupně vypořádal s tímto návrhem, považoval za nezákonný, a ani odvolací soud tuto vadu nenapravil. Přestože byl obviněný při hlavním líčení dne 18. 2. 2020 předsedou senátu vyzván, aby se vyjádřil, zda na svých důkazních návrzích trvá a k čemu mají jednotliví svědci vypovídat, opakovaně předseda senátu upozorňoval, že je potřeba dodat bližší kontaktní informace za účelem možného předvolání takových svědků, aniž by blíže specifikoval, jaké kontaktní informace nad rámec těch již dodaných požaduje, případně v čem jsou doposud zaslané návrhy nedostatečné.

Následně u hlavního líčení dne 29. 7. 2020 rozhodl o ukončení dokazování a o zamítnutí důkazních návrhů, a v navazujícím ústním odůvodnění uvedl, že obviněný neposkytl na navrhované svědky kontaktní údaje, a že důkazní návrh je nadbytečný. V odůvodnění rozsudku však uvedl jiné důvody, a nedodání kontaktních informací vůbec nezmiňoval (viz část IV. odst. 3 až 8. svého dovolání). Odvolací soud podle obviněného i přes zjevné vady v dokazování potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a sám citoval nález Ústavního soudu ze dne 30.

6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, který však svým rozhodnutím popřel (srov. bod 113. rozsudku odvolacího soudu), protože obviněným překládaný důkaz byl zcela relevantním, ač jiným obviněným (Tesaříkovi, Kvapilovi a Gaberovi) bylo umožněno při hlavním líčení vyslechnout svědky z daňové a účetní oblasti. Proto je přesvědčen, že soud prvního stupně vůbec nevzal v potaz důvody, pro které výslech svědkyně Z. navrhoval. Nešlo ani o nadbytečné důkazy, protože svědkyně Z. byla povolanou osobou k tomu, aby vypovídala ke skutečnostem, které byly dovolateli kladeny za vinu.

Postup soudu prvního stupně označil za netransparentní a nedůvěryhodný a zcela okrajově uvedl, že si soudy v této složité daňové věci nevyžádaly účetnictví společnosti Oskar, které obsahuje veškeré daňové doklady.

30. Obviněný také zpochybnil své vědomé působení v organizované zločinecké skupině (§ 107 odst. 1 a § 361 odst. 1 tr. zákoníku), protože soudy provedené důkazy např. výpovědi spolupracujících obviněných P. a B., výpověď obviněného Tesaříka, obchodní listiny a razítko společnosti Merkator (aniž by bylo prokázáno, že by razítko bylo kdy obviněným k něčemu použito), to vše nalezené v bytě dovolatele, osobní vztahy s některými ostatními obviněnými nebo používání aplikace SilenTel pro takový závěr nesvědčí. Nepopřel vazby na obviněného Śmielaka nicméně tvrdí, že tyto vztahy nesvědčí o jeho zapojení do organizované zločinecké skupiny, stejně jako ho neusvědčují výpovědi obviněných P. a Tesaříka, kteří byli motivováni vidinou příznivějšího trestu. O údajném úmyslném zapojení dovolatele do organizované zločinecké skupiny mělo svědčit, kromě jiného, také používání aplikace SilenTel, nicméně v rámci tohoto trestního řízení nebylo prokázáno, že by užívání takové aplikace znamenalo účast na organizované zločinecké skupině, a jako nedůvodný se jevil obviněnému Schovánkovi závěr soudu, že užití této nákladné aplikace nic neodůvodňovalo, ačkoli náklady na ni (asi 1.000 EUR ročně) byly podle obviněného zcela zanedbatelné. Rovněž nebylo podle obviněného prokázáno, že by v rámci organizované zločinecké skupiny jednal ve vztahu nadřízenosti nebo podřízenosti, což netvrdili ani spolupracující obvinění B. a P., a nebylo objasněno, že by měl alespoň rámcovou představu o činnosti organizované zločinecké skupiny (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1037/2013). Od samého počátku popíral to, že by jednal v rámci organizované zločinecké skupiny, nebo že by o ní věděl. Jeho zapojení do organizované zločinecké skupiny nebylo podle dovolací argumentace založeno na objektivních důkazech (srov. bod 140. rozsudku odvolacího soudu).

31. Popis skutku podle obviněného obsahuje nesrovnalosti ohledně toku zboží a mechanismu, jakým mělo dojít k vylákání nadměrných odpočtů, protože jako „missing trader“ byla označena společnost OCEANIA, a z rozsudků soudu neplyne, že dovolatel měl povědomí o tom, jak si tato společnost plní, resp. neplní svoje daňové a evidenční povinnosti. Nebylo prokázáno, jak měl celý řetězec obchodních společností fakticky fungovat a jakým způsobem společnost OCEANIA v něm plnila svou roli. Pokud odvolací soud v bodě 134. rozsudku uvedl, že tok zboží od společnosti OCEANIA prokázán byl, tak s tím obviněný nesouhlasil, protože soudem uváděné skutečnosti zjištěny nebyly. Rovněž absentují konkrétní úvahy o tom, zda a jakým způsobem bylo všechno zboží dodávané společnosti Oskar skutečně pořízeno prostřednictvím společnosti OCEANIA, a v jakém rozsahu bylo při pořízení takového zboží neodvedeno DPH (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 549/2016).

32. Obviněný nesouhlasil s tím, že soudy závěry o jeho vině založily na výpovědích obviněných Tesaříka, B. a P., ten svou výpověď a doznání uvedl pouze za účelem zmírnění jemu hrozícího trestu, a to až v závěru hlavního líčení dne 15. 1. 2020, a za nesprávné považoval, pokud soud prvního stupně (bod 59. rozsudku) vyhodnotil obviněného Tesaříka jako věrohodného. Tento obviněný měl spory s ostatními a mohl je chtít záměrně poškodit (k tomu obviněný v části VII. bodě 12. dovolání odkázal na konkrétní pasáže z výpovědi obviněného Tesaříka, v nichž se vyjadřoval k obviněným P., Gaberovi, Zajacovi a Śmielakovi ). Obviněný Tesařík vypovídal pouze za účelem zmírnění trestu, neboť se po celou dobu řízení aktivně hájil, a až na konci řízení uvedl, že jsou tvrzení obžaloby pravdivá (k tomu srov. rozsudek ESLP ze dne 12. 11. 2019, Adamčo proti Slovensku, č. 45084/14, v němž se jmenovaný soud zabýval použitím výpovědi svědka výměnou za jejich beztrestnost nebo jiné výhody). Popis skutku pod bodem II. neodpovídá objektivním skutečnostem, protože nebylo ničím prokázáno, že by obviněný Schovánek byl jedním z adresátů vybírané hotovosti. To neplyne z fotografie založené na č. l. 52335, 52336 spisu.

33. Uložený trest odnětí svobody označil obviněný za nespravedlivě přísný, vymykající se principu proporcionality zejména s ohledem na délku řízení, kterou nezavinil. Svůj trest porovnal s tresty, které byly uloženy ostatním obviněným (zejména obviněnému Tesaříkovi), a v rámci argumentace zpochybnil, že byl zjištěn motiv jeho jednání, když mu z trestné činnosti neplynuly žádné výnosy. Nebylo prokázáno, že věděl, že bude zkrácena daň, resp. že nebude řádně odvedena, a proto mu tato okolnost nemůže být kladena k tíži, což se mělo projevit ve výroku o náhradě škody. Poškozená Česká republika měla prokázat, že jí škoda vznikla, přičemž ručitelem za tuto škodu je osoba, která věděla, či vědět měla a mohla, že daň ze zdanitelného plnění nebude uhrazena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. n. 5 Afs 78/2017).

34. Závěrečným návrhem se obviněný Schovánek domáhal, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2019, a to ve výroku o vině obviněného, o trestu, který mu byl uložen, jakož i ve všech dalších obsahově na ně navazujících výrocích a v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc opětovně projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud též požádal s ohledem na důvody, pro které bylo podáno jeho dovolání, aby mu podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o podaném dovolání odložil výkon trestu odnětí svobody.

e) dovolání obviněné Schovánkové Hochové

35. Obviněná Schovánková Hochová namítala, že v její věci došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, protože trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy tato doba byla způsobena postupem orgánů činných v trestním řízení a sama obviněná nezpůsobila žádné průtahy. Řízení trvalo více než deset let (až 12 let) a značnou část z toho zabralo vyšetřování věci policií, které navíc trpělo fatálními chybami, např. že žádné zboží neexistovalo, což vyvrátil soud. Hlavní líčení probíhalo skoro tři roky, a i když bylo skončeno dne 20. 11. 2020, rozsudek byl obviněné doručen až dne 15. 12. 2021, tedy více než po jednom roce. Tato doba je v rozporu s § 129 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. V souhrnu jde o dobu nepřiměřeně dlouhou, která se měla promítnout do soudy ukládaného trestu. Rovněž tato dovolatelka poukázala na stáž předsedy senátu soudu prvního stupně Mgr. Vítězslava Božoně u odvolacího soudu, která zpracovávání rozsudku soudu prvního stupně negativně ovlivnila. Závěry soudů nižších stupňů o přiměřenosti délky trestního řízení považovala za nesprávné a odporující judikatuře Ústavního soudu a ESLP.

36. Procesní pochybení shledávala i v otázce neřešené systémové podjatosti, kterou namítala s ohledem na stáž a následné působení Mgr. Vítězslava Božoně u odvolacího soudu, ačkoli v té době vypracovával prvostupňové rozhodnutí. Tvrdila též, že mezi audiozáznamem z hlavního líčení ze dne 20. 11. 2020 a písemným odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně je zásadní rozdíl, což narušuje důvěru ve spravedlivé rozhodnutí, neboť v tomto audiozáznamu chybí několik desítek minut průběhu jednání hlavního líčení (bod 17. dovolání) až několik hodin jednání (bod 45. dovolání), přičemž odvolací soud tento záznam odmítl přehrát při veřejném zasedání.

37. Pochybení spatřovala též v popisu skutku, jehož se měla dopustit, protože odporuje obecně uznávaným pravidlům formální logiky, když hlavním aktérem byla společnost OCEANIA, která krátila daň a společnost Czech mobil ovládaná obviněnou byla až třetí v pořadí a DPH nekrátila. Zapojení její společnosti by tedy bylo zcela nadbytečné a zkracovalo by zisk ostatních obviněných, k čemuž se soudy podle obviněné nevyjádřily. Nesrovnalosti spatřovala i v tom, že soudy označovaly jako „missing tradera“ společnost OCEANIA, a proto měl být jasně popsán tok zboží mezi jednotlivými společnostmi až ke společnosti Czech mobil. Popis skutku též neobsahuje konkrétní skutečnosti prokazující naplnění subjektivní stránky obviněné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 549/2016, a ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 8 Tdo 113/2021, a další). Společnost OCEANIA prodala mnohem méně zboží, než doputovalo ke koncovým zákazníkům společností BRALOVANE, Oskar, Czech mobil a SILAS, a proto musela mít i jiné dodavatele (skutek pod bodem II.). Popis skutku pod bodem III. je pak podle obviněné zcela nedokonalý a nesvědčí o naplnění všech znaků jí za vinu kladených trestných činů, protože z něj není patrné její zavinění.

38. Soudy řádně nehodnotily účetnictví dotčených společností a vycházely ze znaleckého posudku společnosti A-consult, který je v podstatě nepoužitelným, neboť byl zpracováván postupně na základě chaoticky zasílaných podkladů od orgánů činných v trestním řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 7 Tdo 420/2009, a Ústavního soudu, ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Soud tímto postupem porušil zásadu „rovnosti zbraní“, a proto žádala zpracování řádného oponentního znaleckého posudku, soud prvního stupně se však nevypořádal s námitkou ohledně neúplnosti a zjevné nesprávnosti znaleckého posudku, který nebyl schopen se vyjádřit ke společnosti Czech mobil, pro neúplnost dokladů.

Závěr o úmyslném zavinění soudy vystavěly pouze na nepřímých důkazech, z nichž žádný neprokazuje, že se dopustila trestných činů, neboť soudy skutečnosti plynoucí z důkazů generalizují a dovozují z nich vazby mezi jednotlivými obviněnými, které považují za nestandardní a svědčící o existenci organizované zločinecké skupiny. Vznesla námitky proti věrohodnosti spolupracujících obviněných B., P. a Tesaříka, jejichž výpovědi byly považovány za rozhodné usvědčující důkazy, protože korespondovaly s ostatními nepřímými důkazy, aniž by kterýkoli z nich prokazoval naplnění subjektivní stránky obviněné.

Vytkla, že odvolací soud v řadě případů aproboval závěry soudu prvního stupně, které postrádají základ v provedených důkazech (srov. strany 106 a 107 rozsudku soudu prvního stupně). V podání ze dne 28. 2. 2022 odvolacímu soudu popsala důvody, pro které je obviněný Tesařík nevěrohodný, a připomněla, že učinil doznání, resp. prohlášení viny, až po dvou letech před koncem hlavního líčení, aby dosáhl snížení jemu vyměřeného trestu. Účelově pak označil za spolupachatele co nejvíce osob, včetně obviněné Schovánkové Hochové.

Stejně tak poukázala na rozpory ve výpovědi spolupracující obviněné B. dne 29. 11. 2022, s nimiž se odvolací soud ani k jejím výhradám nevypořádal. Z výpovědi obviněného Tesaříka bylo podle dovolatelky patrné, že ji činí zcela účelově, a že je naučená tak, aby zapadala do struktury děje, který je obsahem skutkové věty obžaloby, aniž by jím uváděné skutečnosti o karuselových obchodech měly podklad v dalších důkazech. Navíc proti této výpovědi stály výpovědi ostatních obviněných, včetně dovolatelky, která výslovně popřela, že by ji kdokoli řídil a byla součástí systému.

Z žádného provedeného důkazu nelze potvrdit pravdivost tvrzení obviněného Tesaříka o tom, že všichni věděli o krácení daní, tím méně o tom, že svým jednáním fakticky naplňují zákonné znaky organizované zločinecké skupiny tak, jak to předpokládá § 361 tr. zákoníku.

39. Podle tvrzení dovolatelky nedošlo ke karuselovým obchodům směřujícím ke sjednání výhody na dani, jak shledaly soudy nižších stupňů, protože při hodnocení dokumentu pojmenovaného „návrh obchodní spolupráce“ vypracovaného obviněným H., nalezeného u obviněného Gabery, se odvolací soud nezabýval časovým zařazením tohoto dokumentu ani účelem, pro který byl vyhotoven. Připomněla možnost tzv. opravných daňových dokladů, pomocí kterých je možné podat dodatečná daňová přiznání nebo zpětně doměřit daň, což odpovídá právní úpravě vtělené do zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který mění i zákon č. 235/2004 Sb. Jde tu tudíž o skupinu, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a cit. zákona. Poukázala rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. 7. 2006, ve spojené věci č. C-439/04 a C-440/04, 1) Axel Kittel vs. Belgický stát a 2) Recolta Recycling vs. Belgický stát, který popisuje definice tzv. karuselových obchodů, avšak odvolací soud jej nezohlednil (srov. bod 115. rozsudku odvolacího soudu).

40. Podle obviněné nebylo prokázáno její zavinění, neboť to nemůže vycházet z toho, že byla přítelkyní a manželkou obviněného Schovánka, když její podnikání žádné znaky trestného činu nevykazovalo, jelikož jednala v souladu s daňovým řádem. Vyjádřila se k tomu, že účast na organizované zločinecké skupině musí být vědomá, resp. je nutná alespoň rámcová znalost všech okolností, což u ní nebylo naplněno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1037/2013), a proto nebyla srozuměna s působením v ní. Důkazy provedené soudem prvního stupně nesvědčí o tom, že by byly naplněny znaky trestného činu podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, neboť chybí soustavnost jejího jednání (jednala nahodile a ojediněle), nelze hovořit o vztazích nadřízenosti a podřízenosti ani o tom, že by obdržela jakékoli výnosy z trestné činnosti. Soud druhého stupně ve svém rozsudku na č. l. 140 připustil, že na nelegálních aktivitách ostatních pachatelů se mohly podílet i osoby, které jednaly nevědomky, a byly k páchání trestné činnosti zneužity, což byla i obviněná Schovánková Hochová, protože občas nakoupila mobilní telefony, vystavila řádně daňové doklady, vše zaúčtovala a odvedla veškeré daně a poplatky. Její podnikání fungovalo samostatně a nezávisle, organizovaná zločinecká skupina ji s ničím neseznámila a nedělila se s ní o zisk. Byla obžalována za jednatelství ve společnosti Czech mobil, přičemž soudy nižších stupňů výhradně v odůvodněních hovoří o její činnosti fakturantky ve společnosti Oskar, tedy ve věcech zcela nesouvisejících s obžalobou. Se svým manželem v rámci obhajoby uvedli více jak 110 přesvědčivě rozvedených argumentů, z nichž se odvolací soud vyjádřil pouze k 10, a ani u nich se neobtěžoval vysvětlit, proč nesouhlasí s argumenty obhajoby, pouze obecně konstatoval, že jsou nedůvodné a vytržené z kontextu.

41. Brojila rovněž proti výši jí uloženého trestu odnětí svobody ve výměře šesti let a šesti měsíců, jenž označila za nepřiměřeně přísný a v nepoměru s trestem, který byl uložen obviněnému Tesaříkovi. Podle jejího názoru nekoresponduje s odůvodněním soudu, podle kterého pro kategorii velkého rozsahu zkrácení daně a vylákané výhody na některé z těchto povinných plateb je na místě uvažovat nejméně o 5.000.000 Kč, přičemž u všech obviněných uznaných vinnými inkriminovaným jednáním (vyjma obviněné Schovánkové Hochové) byla tato hranice extrémně přesažena. V jejím případě šlo o škodu v částce 3.166.669 Kč, a dále o pokus o způsobení škody ve výši 3.241.605 Kč, což je oproti ostatním obviněným méně výhodný právní stav, než po novelizaci trestního zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. Za účinnosti nové hmotněprávní úpravy ohledně posuzování jednotlivých kategorií škod, která je pro tuto obviněnou příznivější, mělo být na tuto kategorii nahlíženo v její prospěch. Obviněná hranici škody velkého rozsahu podle nové právní úpravy, na kterou je třeba pohlížet při zkrácení daně nejméně v částce 10.000.000 Kč, již nenarušila, což je v uloženém trestu zohledněno zcela nedostatečně. Došlo také k porušení zásady personality sankce a jí uložený trest bude mít dopad zejména na její nezletilou dceru a její matku, která se o ni bude muset starat. Porušena byla také zásada individualizace sankcí.

42. Závěrem dovolání obviněná Schovánková Hochová navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, v rozsahu všech jeho výroků, a současně sám rozhodl o zproštění obžaloby obviněné v celém rozsahu, případně vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

f) dovolání obviněného Śmielaka

43. Obviněný Śmielak podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítal, že nebyla učiněna dostatečná zjištění o jeho nedosažitelnosti pro závěr o tom, že je uprchlý, tj. že by pobýval v cizině s úmyslem vyhnout se trestnímu stíhání, neboť orgány činné v trestním řízení po celou dobu věděly, že se nachází v USA, a že byl zadržen tamními orgány na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu. Obviněný totiž nemohl svobodně rozhodovat o svém pobytu na území cizího státu a nelze proto dovodit, že by se vyhýbal trestnímu řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 4 Tz 82/2002). V průběhu veřejného zasedání jej obhajovala advokátka, jíž vypověděl plnou moc a sdělil jí, aby nekonala žádné další kroky. Byl ve spojení se dvěma obhájci a soudem, který obdržel emailovou komunikaci a konstatoval, že není jisté, že předmětné emaily psal obviněný Śmielak. Odvolací soud nezkoumal, jakým způsobem došlo k udělení plné moci novému obhájci a tuto volbu vyhodnotil jako účelovou, čímž zasáhl do jeho procesních práv, obzvláště když se veřejného zasedání účastnila obhájkyně, jíž vypověděl plnou moc, a přednesla odvolání, se kterým obviněný nesouhlasil.

44. S odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný brojil proti trestu propadnutí majetku i k nemovitým věcem, které měl ve společném jmění manželů se svojí manželkou D. Ś. Konkrétně pozemek parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 414 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 236 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY, nabyl na základě kupních smluv ze dnů 13. 12. 2010 a 26. 4. 2011, přičemž účastníkem této smlouvy byl pouze on sám, nikoli jeho manželka, byť se tak stalo za trvání manželství, které bylo uzavřeno dne 1. 6. 2002, a nic nebránilo tomu, aby pozemky nabývali oba do společného jmění manželů, což se také stalo. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017, č. j. 81 C 298/2017-18, téhož dne pravomocným, bylo manželství rozvedeno. Nebylo vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů. Doložil prohlášení bývalé manželky o zániku společného jmění manželů a vzniku podílového spoluvlastnictví bývalých manželů ze dne 26. 4. 2023, ve kterém oba shodně prohlásili, že společné jmění manželů, jehož součástí jsou i pozemky, které byly předmětem trestu propadnutí majetku, zaniklo podle § 708 odst. 1 obč. zákoníku, a ke dni 1. 12. 2020 vzniklo podílové spoluvlastnictví. Současně manželé prohlásili, že nemovitosti jsou podle zápisu v katastru nemovitostí zapsány v rozporu s faktickým právním stavem pouze na obviněného Śmielaka, ačkoli byly nabyty za trvání manželství, protože byly zakoupeny z prostředků náležejících do společného jmění manželů a neexistují právní důvody pro to, aby byly nemovitosti ve výlučném vlastnictví obviněného. Od 1. 12. 2020, kdy vzniklo podílové spoluvlastnictví, není podle obviněného možné aplikovat v jeho věci § 66 odst. 4 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů se podle obviněného nezabývaly tímto faktickým stavem, ale vycházely pouze ze zápisu v katastru nemovitostí, a proto je výrok o propadnutí části majetku v části vztahující se k výše uvedeným nemovitostem chybný a nezákonný, protože bylo rozhodnuto i o majetku jeho bývalé manželky, která nebyla v této věci obviněná.

45. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i navazující rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S odkazem na ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. požadoval, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno toto dovolání, jelikož výkon napadeného rozhodnutí má pro obviněného nezvratné osobní důsledky, vylučující reparační či satisfakční funkci trestního práva. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky před rozhodnutím o dovolání pozastavil nakládání s věcmi, které propadly.

g) dovolání obviněné Gaberové

46. Obviněná Gaberová argumentaci vznesla proti naplnění subjektivní stránky, protože tvrdila, že nejednala úmyslně, nebyla si vědoma, že docházelo ke krácení daně ani hierarchického uspořádání a neznala vzájemné vztahy mezi obviněnými a neúčastnila se na organizované zločinecké skupině. Pro takové závěry nesvědčí ani to, že byla družkou obviněného Gabery, který byl v celé hierarchii na vysokém postu, neboť tento závěr je pouhou spekulací soudu. Provozovala pouze legální činnost v rámci řádného obchodování a platila daně. Závěry o subjektivní stránce byly vystavěny pouze na nepřímých důkazech, které netvoří ucelený celek. Soudy nesprávně opřely závěry o její vině o výpovědi svědků P., B. a Tesaříka, proto byli nevěrohodní, když vypovídali tak, aby jejich tvrzení zapadala do kontextu podané obžaloby, a byli poháněni vidinou mírných trestů. Nikdo z nich nepotvrdil, že by se měla podílet na jakékoliv trestné činnosti. Nesouhlasila s tím, jakým způsobem byla její role vymezena v rozsudku soudu prvního stupně, protože byla osobou bez hlubší znalosti problematiky tohoto typu podvodů. Nebyla schopna rozpoznat, že v řetězci s dalšími obchodními společnostmi je někde někým páchána hospodářská trestná činnost na úkor státu, která byla prováděna vysoce sofistikovaným a těžko prokazatelným způsobem. Proto nebylo v jejích silách shledat něco neobvyklého či nezákonného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 5 Tdo 348/2004).

47. Jestliže musí být trestný čin podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku spáchán minimálně v úmyslu nepřímém, ten nebyl obviněné prokázán (viz odvolací soud na č. l. 140, kde připustil, že na trestné činnosti mohly participovat i osoby, které pachatelům sloužily nevědomky k zastření a ztížení odhalení trestné činnosti). Je tedy možné, že byla takovou osobou, a o ničem nevěděla. Konstrukce, že o všem věděla kvůli vztahu s obviněným Gaberou, je nepřípustná a nemůže z hlediska spravedlivého procesu obstát, měla být užita zásada in dubio pro reo. Nebylo prokázáno, že jednotliví obvinění jednali ve vzájemné dohodě za účelem spáchání trestného činu, neboť neexistovala žádná dělba úkolů ani hierarchické uspořádání funkcí a nebyl žádný důkaz, že by trestnou činnost plánovali či připravovali.

48. Obviněná Gaberová dále tvrdila, že důkazy, které byly ve věci provedeny, např. SMS zprávy, listiny a odposlechy, nesvědčí o její vině. U domovních prohlídek figurovala proto, že se konaly v jejím bydlišti, neprokazují však, že si byla vědoma protiprávnosti finančních operací prováděných ve prospěch organizované zločinecké skupiny, ani její manžel si nebyl rozsáhlé činnosti organizované zločinecké skupiny vědom, jak vyplývá z jeho výpovědi. Z trestné činnosti jí neplynul žádný majetkový prospěch, nikdy nevedla nákladný život v luxusu. Skutek, pro nějž je stíhána, nebyl dostatečně prokázán.

49. Uložený trest odnětí svobody považovala za nepřiměřeně přísný až zničující, neodpovídající hlediskům pro ukládání trestu. V poměru s trestem uloženým obviněnému Tesaříkovi je velmi přísný a neproporcionální a nebyla v něm promítnuta doba, která uběhla od spáchání trestné činnosti, ani způsob, jakým se obvinění na trestné činnosti podíleli. Jí uložený přísný trest nesplňuje účel ani smysl trestních sankcí.

50. Na základě všech shora uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 3 To 18/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 50 T 9/2016, co do výroku o vině obviněné a jí uloženého trestu, jakož i všech dalších navazujících výroků, zrušil a v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc opětovně projednal a rozhodl, alternativně aby sám rozhodl ve smyslu ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. o jejím zproštění.

51. S podáním dovolání obviněná učinila podnět k tomu, aby předseda senátu soudu prvního stupně postupem dle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud výkon trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o podaném dovolání přerušil. Pro případ, že by předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh nepodal, navrhla, aby byl tento podnět posouzen předsedou senátu Nejvyššího soudu v rámci postupu dle § 265o odst. 1 tr. ř.

h) dovolání obviněného Zajace

52. Obviněný Zajac dovolání zaměřil výlučně proti výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu na podkladě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., protože v rámci trestné činnosti byl pouze nevýznamným článkem řetězce a jeho činnost měla nepodstatný vliv na výsledné krácení daně, přičemž z transakcí získal jen obvyklou odměnu za realizované dopravy, tedy nepodílel se na výnosu z trestné činnosti. Apeloval na humanitární a sociální aspekt ukládaného trestu s ohledem na dobu uplynulou od spáchání trestné činnosti (téměř 11 let, trestní stíhání trvalo 9 a půl roku a trestní řízení před soudem šest let), a ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy podle něj mělo být přistoupeno ke kompenzaci této doby právě uložením mírnějšího trestu (k tomu dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 3 Tdo 748/2007).

53. Poukázal na obecnou nespravedlnost založenou tím, že hlavní organizátor trestné činnosti obviněný Tesařík s osobním prospěchem z trestné činnosti ve značném rozsahu, byť se k vytýkanému jednání částečně doznal na samém konci hlavního líčení, a jeho výpověď, mimo jiné vzhledem k jejímu vágnímu a nekonkrétnímu obsahu, nevedla k usvědčení spoluobviněných, kteří byli usvědčováni jinými důkazy, byl odměněn výhodou spočívající v uložení podmíněného trestu odnětí svobody (tři roky se stanovenou zkušební dobou ve výměře pěti let) a peněžitého trestu ve výši 10.000.000 Kč, a naproti tomu dovolatel byl odsouzen k devíti letům a šesti měsícům nepodmíněně. Zdůraznil, že délka trestního stíhání a výkon vazby vedly k jeho nápravě se zapojením do řádného způsobu života (z aktuálního výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu v jiných kauzách by měl být propuštěn 27. 1. 2024), když nyní vykonává jiné tresty odnětí svobody v celkové výměře cca 6 let.

54. V odvolacím řízení využil institut prohlášení viny podle § 206c tr. ř., což se odrazilo ve snížení trestu o 4 měsíce a zařazení do věznice s ostrahou. Takové ohodnocení změny procesního stanoviska však nepovažoval za adekvátní s přihlédnutím k tomu, že obviněný Tesařík se doznal před soudem prvního stupně a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody, což by i u něj bylo odpovídající principům spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.

55. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v části, jíž byl změněn výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že přistoupí k aplikaci § 58 tr. zákoníku a s přihlédnutím k prohlášení viny obviněného mu uložil podmíněný trest odnětí svobody se stanovením zkušební doby, případně trest odnětí svobody nepodmíněný výrazně kratšího trvání.

ch) dovolání nejvyššího státního zástupce

56. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože v napadeném rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o odvoláních státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě podaném v neprospěch obviněných Kajury a Kvapila proti části přezkoumávaného rozsudku, v níž byli zproštěni obžaloby. Skutečnost, že odvolací soud odvolání státního zástupce posoudil jako nedůvodné, je patrná pouze z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (srov. body 161. až 170.). Ve výrokové části rozsudku však výrok podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání státního zástupce obsažen není. Na tomto požadavku nic nemění skutečnost, že v bodě I. výroku přezkoumávaného rozsudku odvolací soud reagoval na vyjádření státního zástupce ohledně trestů u obviněných Zajace a Schovánka, zde je třeba vyjít ze zásady, že u odvolání státního zástupce týkajícího se více obviněných je třeba rozhodnout ohledně každého obviněného (viz rozhodnutí č. 34/2000 Sb. rozh. tr.). Pochybení spočívá v tom, že odvolání podané státním zástupcem posuzoval odvolací soud jako celek, nikoli ke konkrétním odvoláním vůči jednotlivým osobám obviněných, ohledně nichž bylo podáno. Absence zamítavého výroku vede k narušení právní jistoty obviněných Kajury a Kvapila v jejich neprospěch, a proto bylo dovolání nejvyšším státním zástupcem podáno v jejich prospěch. Státní zástupce vysvětlil, že v případě rozhodnutí o chybějícím výroku však nelze zároveň vyloučit, že nové rozhodnutí by mohlo jejich postavení zhoršit, a v tomto směru dovolání zaměřil též v jejich neprospěch.

57. Nejvyšší státní zástupce mimo dovolání (obiter dictum) upozornil na to, že napadený rozsudek obsahuje pod bodem V. výrok, jímž byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná údajná „stížnost státního zástupce“, neboť státní zástupce žádnou takovou stížnost nepodal. Tento výrok je proto nadbytečný a neodráží faktický stav řízení. Podle rozhodovací praxe (srov. rozhodnutí č. 20/2016 Sb. rozh. tr.) soud v hlavním líčení nerozhoduje výslovným výrokem o zamítnutí návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření, nicméně pokud v předmětné trestní věci soud prvého stupně v rozporu s judikaturou výslovně rozhodl o zamítnutí návrhu státního zástupce na uložení zabrání věci ve vztahu k zúčastněné osobě Josef KVAPIL, a. s., a státní

zástupce proti takovému výroku rozsudku podal odvolání, tak měl odvolací soud o takovém odvolání státního zástupce rozhodnout. Třebaže v tomto směru rovněž absentuje v napadeném rozsudku příslušný výrok odvolacího soudu, nelze uvedenou vadu zhojit v dovolacím řízení, neboť výrok o „neuložení ochranného opatření“ nespadá do kategorie rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. (takové dovolání by bylo nepřípustné), neboť tato kategorie zahrnuje pouze pozitivní rozhodnutí o uložení takového ochranného opatření.

Ohledně obviněných Zajace a Schovánka v bodě I. odvolací soud rozhodl i k odvolání státního zástupce, ačkoliv k tomuto nebyl žádný podklad. V dané souvislosti šlo pouze o vyjádření státního zástupce k odvolání obviněných Schovánka a Zajace při veřejném zasedání, při kterém navrhl, s ohledem na nově zjištěné skutečnosti, upravit výroky o trestech, nicméně to nelze považovat za řádně podané odvolání ve vztahu k těmto obviněným, protože písemně zpracovaná odvolání byla podána v jejich neprospěch a týkala se jen obviněných Kajury a Kvapila.

Byť je i tento výrok formálně vadný, právní jistotu uvedených obviněných podle nejvyššího státního zástupce nenarušuje, a navíc tuto vadu nelze dovoláním zhojit.

58. Ze shora uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce požadoval, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek nerušil, ale aby s ohledem na neúplný výrok přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci jeho doplnění. S ohledem na rozvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby doplnil chybějící výroky o tom, jak bylo rozhodnuto o odvoláních státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě směřujících v neprospěch obviněných Kvapila a Kajury. III. Vyjádření státního zástupce k dovoláním obviněných a jejich repliky

59. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného Zajace uvedl, že míří vůči nepřiměřenosti jemu uloženého trestu, což je mimo důvody dovolání. Poukázal na to, že mu byl uložen zákonný trest odnětí svobody v trvání devíti roků a dvou měsíců odvolacím soudem v přípustném rozmezí trestní sazby ve smyslu § 240 odst. 3 tr. zákoníku, navýšené ve smyslu § 108 odst. 1 tr. zákoníku, jejíž horní hranice tak mohla dosahovat výměry až třinácti let a čtyř měsíců. Odvolací soud se individualizací trestu ve vztahu k osobě obviněného zabýval adresně a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil – především v bodech 156. až 159. rozsudku, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu za podstatné, vymezil se rovněž k přijatému prohlášení viny podle § 206c tr. ř. učiněnému v odvolacím řízení. Jeho argumentace logicky nevyústila v aplikaci postupu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Přijaté prohlášení viny podle § 206c tr. ř. bylo zohledněno jako polehčující okolnost, a obviněný byl nově zařazen do mírnějšího typu věznice. Nebylo zjištěno negarantování práva obviněného na zohlednění extrémně nepřiměřené délky řízení, aby musela nastoupit její výraznější kompenzace prostřednictvím mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 tr. zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012).

60. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněných Gabery a Mase. Při ukládání trestů těmto obviněným se soudy nedopustily žádných excesů, které by znamenaly zásah to principu proporcionality trestní represe, a to zejména s ohledem na délku trestního řízení.