11 Tdo 1127/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovoláních obviněných 1. D. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha - Pankrác, 2. S. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha - Pankrác, 3. V. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha - Pankrác a 4. E. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2023, č. j. 15 To 38/2023-10269, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 8/2022, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných D. K. a S. S. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných V. S. a E. S. odmítají.

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 2 T 8/2022-9472 uznal vinnými obviněného D. K. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod bodem II. rozsudku), obviněného S. S. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod body I. a III. rozsudku), obviněného V. S. ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem III. rozsudku) a dále přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku (jednání pod bodem V. rozsudku), obviněné S. S., E. S., D. K. a V. Š. pak ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem III. rozsudku) a obviněného D. D. ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (jednání pod bodem IV. rozsudku). Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili – stručně řečeno – tím, že:

I. obviněný S. S. sám veden úmyslem získat finanční prospěch si od blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021, kdy byl zadržen, od dosud nezjištěné osoby za účelem další distribuce obstarával a následně distribuoval drogu kokain, která je zařazena jako omamná látka do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen o návykových látkách) stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a to s vědomím, že se jedná o látku, u níž je nakládání s ní regulováno zákonem, za současného vědomí, že nemá povolení s touto látkou zacházet, tedy v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž

od blíže nezjištěné doby nejméně od 12. 9. 2019 až do 18. 5. 2021 v bytě č. XY v Praze XY – XY v ulici XY i na jiných místech pro jiného přechovával a následně obžalovanému D. K., nar. XY, na různých místech na území hlavního města Prahy v nejméně osmi případech (pozn. Nejvyššího soudu – podrobně specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), prodal buď osobně, anebo prostřednictvím dosud neztotožněného muže, nejméně 2 100 g omamné látky kokain nejméně za 3 150 000 Kč, a to v dodávkách od 100 g až po 500 g v případě jednotlivých dodávek, v ceně 1 500 Kč za 1 g,

a dále obviněný S. S. prodával nebo bezúplatně poskytoval v blíže nezjištěném množství kokain dalším osobám, a to nejméně obžalovanému D. D., nar. XY, a to jednak dne 29. 12. 2020 v době okolo 22:59 hodin v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY a v blíže nezjištěné době v lednu 2021, V. P., nar. XY, a to dne 18. 3. 2021 ve 13:57 hodin v Praze XY v blízkosti ulice XY ve vozidle Volvo, r. z. XY, a Z. R., nar. XY,

II. obviněný D. K. sám od přesněji blíže nezjištěné doby nejméně od 12. 9. 2019 až do 25. 5. 2021, kdy byl zadržen, v úmyslu získat pro sebe finanční prospěch distribuoval drogu kokain, který získal od obžalovaného S. S., způsobem popsaným pod bodem I. v množství nejméně 2 100 g a který je jako omamná látka uveden v seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a to s vědomím, že se jedná o látku, u níž je nakládání s ní regulováno zákonem, za současného vědomí, že nemá povolení s touto látkou zacházet, tedy v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, když

od blíže nezjištěné doby nejméně od 12. 9. 2019 až do 25. 5. 2021, kdy byl zadržen, takto opatřených 2 100 g kokainu přechovával jak pro sebe, tak převážně pro jiného v Praze XY – XY v ulici XY v domě, jakož i ve vozidle Iveco Daily, r. z. XY, a v minulosti také v místě svého tehdejšího podnikání v provozovně společnosti XY v Praze XY – XY v ulici XY, a následně jej nabízel, zdarma předal a prodal na různých místech převážně na území hlavního města Prahy v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně však v 110 případech, přesně nezjištěným osobám, a to v dosud přesně nezjištěném celkovém množství, nejméně však prodal či poskytl 335,3 g omamné látky kokain za částku 1 500 Kč či 2 500 Kč za 1 g nebo zdarma, přičemž k jeho distribuci používal vozidla Subaru Tribeca, r. z. XY, a Iveco Daily, r. z. XY, a kokain prodával a předával třetím osobám buď sám, anebo prostřednictvím L. B., nar. XY, a své partnerky D. B., nar. XY, nejméně dvaceti čtyřem osobám (pozn. Nejvyššího soudu – podrobně specifikovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně),

přičemž obviněný K. současně od blíže nezjištěné doby do 25. 5. 2021 do 5:04 hodin, kdy byl zadržen, zejména pro jiného přechovával:

- v Praze XY – XY v ulici XY v různé podobě celkem 43,70 g netto směsi kokainu s obsahem 57,3 % a 71,5 % účinné látky, což činí 29,53 g kokainu base, dále 14,16 g toxikomansky upotřebitelného konopí s obsahem 3,54 % a 13,68 % účinné látky, což činí 1,13 g absolutního delta-9-tetrahydrocannabinolu, dále mykologický materiál odpovídající plodnicím hub rodu lysohlávka o celkové hmotnosti 69,43 g s obsahem 58,05 mg psilocinu a 244,12 mg psilocybinu a dále zakázanou látku N, N - dimethyltryptamin (dále jen DMT) v množství 4,65 g netto s obsahem 92,6 % účinné látky, což činí 4,31 g DMT a v minimálním množství i zakázanou látku 25I-NBF,

- ve vozidle Iveco Daily, r. z. XY, pro jiného přechovával celkem 25 ks malých plastových sáčků s přítlačným lištovým uzávěrem, které obsahovaly uživatelské dávky kokainu, kdy celkem takto přechovával 23,01 g směsi kokainu s obsahem 63,81 % účinné látky, což činí 14,68 g kokainu base,

přičemž konopí je zařazeno jako látka omamná do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol, která je zařazena jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

kokain je jako omamná látka uveden v seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

psilocin, psilocybin, DMT, 25I-NBF a extáze (MDMA – methylendioxyfenyl) jsou látky uvedené v příloze č. 4 téhož nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o návykových látkách jako látky psychotropní,

přesto obžalovaný s nimi výše uvedeným způsobem nakládal s vědomím, že se jedná o látky, u nichž je nakládání s nimi regulováno zákonem, jakož i s vědomím, že nemá povolení s těmito látkami zacházet, tedy v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2, § 4 i § 24 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách,

III. obvinění S. S., V. S., S. S., E. S., D. K. a V. Š. (S., S.) vedeni společným záměrem získat pro sebe finanční prospěch se po vzájemné dohodě jako členové organizované skupiny podíleli na pěstování drogy marihuana (konopí) v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, k čemuž byly využívány sofistikované botanické a technologické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek, ventilačního potrubí a vzduchotechniky s následným sušením vypěstovaných rostlin, zejména vrcholíků vypěstovaných rostlin, za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol (?9-THC), popř. se podíleli na jejím následném skladování a distribuci, přičemž

konopí je zařazeno jako látka omamná do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, přičemž obsahuje účinnou látku ?9-THC, která je zařazena jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

přesto postupovali s vědomím, že se jedná o látky, u kterých je nakládání s nimi regulováno zákonem, a to s vědomím, že nemají povolení s těmito látkami zacházet, tedy v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2, § 4 i v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách,

když od přesně nezjištěné doby až do 25. 5. 2021, kdy byli obžalovaní zadrženi, na adresách v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, v Praze XY v ulici XY v bytě ve XY. nadzemním podlaží vpravo od schodiště, v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY a v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, jakožto členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírny konopí, přičemž řídící postavou byl obžalovaný S. S., který následně zajišťoval distribuci konopí a řídil ostatní svými pokyny ohledně materiálního vybavení pěstíren a finančního odměňování jednotlivých obžalovaných, zatímco ostatní obžalovaní se starali o faktický chod pěstíren a o samotné pěstování rostlin konopí a jejich další zpracování v roli tzv. zahradníků, takže společným jednáním v předmětným objektech vypěstovali dosud nezjištěné množství konopí, nejméně však:

1. v době od 22. 5. 2019 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si na své jméno pronajal obžalovaný V. S., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. S. a o jejíž existenci ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stanu 95 kusů rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky od cca 35 cm až 50 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 3 186,3 g netto, z toto hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) byla 2 646,7 g netto s obsahem 117,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 158,4 g dosušené marihuany s obsahem 17,22 % účinné látky, což je 27,28 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela na místě uložená v černém plastovém pytli,

2. v době od 1. 4. 2020 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si pronajal obžalovaný V. S. na jméno J. B., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. S. a o jejíž existenci ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stavu 128 ks rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky cca 60 cm až 70 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 7 838,9 g netto, z toho hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) činila 6 277,3 g netto s obsahem 4,16 % účinné látky, což je 260,8 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 324,89 g netto dosušené marihuany s obsahem 11,73 % a 13,03 % účinné látky, což je 39,43 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve dvou vakuovaných baleních,

3. v době od 31. 10. 2018 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si pronajal na své jméno obžalovaný S. S., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný S. S. a klíči od bytu disponovala i obžalovaná E. S., přičemž o existenci pěstírny ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stanu 96 ks rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky cca 60 cm až 70 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 2 442,2 g netto, z toho hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) byla 1 465 g netto s obsahem 1,96 % účinné látky, což je 28,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 118,63 g netto dosušené marihuany s obsahem 24,61 %, 17,63 % a 14,29 % účinné látky, což je 23,58 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve třech sklenicích s víčkem,

4. v době od 14. 12. 2020 až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě č. XY, který si pronajal na své jméno obžalovaný D. K., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný D. K. a o jejíž existenci ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 v bytě pěstovali v jednom pěstebním stanu 127 ks rostlin konopí ve stádiu růstu dosahujících výšky cca 70 cm, kdy jejich hmotnost činila celkem 3 687,2 g netto, z toho hmotnost drti (toxikomansky upotřebitelného konopí) byla 3 060,7 g netto s obsahem 4,29 % účinné látky, což je 131,30 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a prokazatelně do téhož dne vyrobili celkem 6,29 g netto dosušené marihuany s obsahem 9,79 % účinné látky, což je 0,62 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve sklenici s víčkem,

5. od přesně blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021 v Praze XY – XY v ulici XY v bytě ve XY. nadzemním patře vpravo od schodiště, který měl od 30. 7. 2015 pronajatý na své jméno obžalovaný V. Š., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. Š. a klíči od bytu disponovala i obžalovaná E. S., která byty navštěvovala, přičemž o existenci pěstírny ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 byla v bytě umístěna již složená indoor pěstírna v podobě pěstebního stanu s veškerým příslušenstvím, ve kterém by bylo možné pěstováním a následným sušením vyrobit psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol a prokazatelně do téhož dne vyrobili jednak celkem 906,24 g netto dosušeného konopí s obsahem 5,94 % účinné látky, což je 53,83 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, které se nacházelo ve 13 ks pytlů, a dále do téhož dne vyrobili celkem 318,09 g netto dosušené marihuany s obsahem 25,02 % účinné látky, což je 79,58 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která byla vložena ve vakuovém balení,

6. od přesně blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021 v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY, který měl od 26. 4. 2012 pronajatý na své jméno obžalovaný V. Š., provozovali tzv. indoor pěstírnu, o jejíž chod se staral především obžalovaný V. Š. a klíči od bytu disponovala i obžalovaná E. S., která byty navštěvovala, přičemž o existenci pěstírny ostatní obžalovaní věděli a profitovali z ní, přičemž za uvedenou dobu v předmětném bytě vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých sušením vyrobili nezjištěné množství psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž ke dni 25. 5. 2021 byla v bytě umístěna postavená indoor pěstírna v podobě pěstebního stanu s veškerým příslušenstvím, ve kterém se nacházely zbytky ostříhaných stonků v počtu 103 ks z předešlého pěstebního cyklu a prokazatelně do téhož dne vyrobili jednak 115,50 g netto dosušené marihuany s obsahem 15,84 % účinné látky, což je 18,30 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která byla vložena v plastovém sáčku, a jednak 8,86 g netto dosušené marihuany s obsahem 20,64 % účinné látky, což je 1,83 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která byla vložena ve sklenici s víčkem,

7. od přesně blíže nezjištěné doby až do 25. 5. 2021 v Praze XY v ulici XY v bytě č. XY obžalovaná E. S. přechovávala v jedné sklenici s víčkem již vyrobenou dosušenou marihuanu o celkové hmotnosti 8,410 g netto s obsahem 19,26 % účinné látky, což je 1,62 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, kterou obžalovaní společně vyrobili v jedné z výše uvedených pěstíren, a podílela se zejména na chodu indoor pěstíren na adrese Praha XY – XY, XY v bytě č. XY, Praha XY – XY, XY v bytě č. XY a Praha XY – XY, XY v bytě ve XY. nadzemním patře vpravo od schodiště, kdy od uvedených bytů disponovala klíči a navštěvovala je,

8. v přesně nezjištěné době počátkem roku 2021 poté, co byl dne 8. 1. 2021 ve Vídni v Rakousku v souvislosti s distribucí marihuany zatčen a následně vazebně trestně stíhán bratr obžalovaných V. S. a S. S., S. S., nar. XY, se obžalovaný V. S. po dohodě s obžalovaným S. S. podílel na rušení a vyklízení tzv. indoor pěstíren konopí, a to jednak pěstírny umístěné v bytě č. XY v Praze XY – XY v ulici XY, který si pronajal dne 7. 5. 2020 na jméno J. N. S. S., a jednak pěstírny umístěné v bytě č. XY v Praze XY – XY v ulici XY, který si pronajal dne 29. 10. 2020 na jméno T. K., o čemž ostatní obžalovaní věděli,

takto výše popsaným pěstováním rostliny konopí a jejím následným sušením a přechováváním již vyrobené dosušené marihuany prokazatelně vyrobili dosušenou marihuanu s obsahem 246,07 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu a zároveň pěstovali rostliny konopí s obsahem 538,5 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu po jejich dosušení, obžalovaní tedy nakládali minimálně s 784,57 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž jednání obžalovaných bylo vedeno záměrem již zasazené rostliny nechat uzrát, usušit, odseparovat části vhodné pro toxikomanskou aplikaci a vyrobit i z pěstovaných rostlin drogu marihuanu určenou k distribuci jiným osobám, přičemž v případě dokonání posledních pěstebních cyklů, k čemuž jednání a úmysl obžalovaných zcela evidentně směřovaly, takže by množství účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu bezesporu překročilo množství odpovídající velkému rozsahu, tj. 1 000 g, k čemuž však vzhledem k zásahu Policie České republiky již nedošlo (…).

2. Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému K. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 (dvě stě) denních sazeb po 1 000 (jednom tisíci) Kč, celkem tedy 200 000 (dvě stě tisíc) Kč. Tomuto obviněnému soud prvního stupně také podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně vymezených ve výroku o tomto trestu a současně mu podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické protitoxikomanické v ambulantní formě. Obviněnému S. S. za shora uvedený zločin pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 (dvě stě) denních sazeb po 2 500 (dvou tisících pěti stech) Kč, celkem tedy 500 000 (pět set tisíc) Kč. Obviněnému V. S. za shora uvedené trestné činy pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 150 (sto padesát) denních sazeb po 2 000 (dvou tisících) Kč, celkem tedy 300 000 (tři sta tisíc) Kč. Tomuto obviněnému také uložil podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let. Obviněné E. S. za shora uvedený zločin pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále jí uložil podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let.

3. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými také S. S., D. K., V. Š., D. D. a byly jim uloženy tresty uvedené ve výrocích o trestech, týkajících se těchto obviněných v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl soud prvního stupně rovněž o zabrání věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění D. K., S. S., V. S., S. S., E. S., D. K., V. Š. a D. D. odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl o těchto rozsudkem ze dne 16. 6. 2023, č. j. 15 To 38/2023-10269, tak, že z podnětu odvolání D. D. napadený rozsudek podle 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu včetně výroku o zabrání věcí zajištěných z domovní prohlídky, včetně výroku, jímž bylo ohledně něho rozhodnuto podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku o zabrání věcí konkrétně určených ve výroku o zabrání věci. Z podnětu odvolání obviněného V. S. odvolací soud zrušil napadený rozsudek ohledně něho ve výroku o vině pod bodem V. kvalifikovaného jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, a tím i ve výroku o trestu. Z podnětu odvolání obviněného D. K. odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o uloženém ochranném opatření –ochranném léčení psychiatrickém protitoxikomanickém v ambulantní formě.

Z podnětu odvolání obviněných S. S., S. S., E. S., D. K. a V. Š. (S., S.) odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ohledně těchto obviněných ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobech jejich výkonu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

5. Odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o vině a trestu obviněného D. D., a to způsobem uvedeným ve výrocích o vině, trestu a ochranném opatření jeho rozsudku stran tohoto obviněného. Odvolací soud taktéž při nezměněném výroku o vině pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně uložil obviněnému D. K. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Tomuto obviněnému taktéž podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě. Obviněnému S. S. odvolací soud při nezměněném výroku o vině pod bodem I. a III. rozsudku soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9,5 (devíti a půl) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému V. S. tento soud při nezměněném výroku o vině pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 150 (sto padesát) denních sazeb po 2 000 (dvou tisících) Kč, celkem tedy 300 000 (tři sta tisíc) Kč. Tomuto obviněnému také uložil podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 5 (pěti) let. Obviněné E. S. tento soud při nezměněném výroku o vině pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

6. Rozsudkem odvolacího soudu byly obviněným S. S., D. K. a V. Š. uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže specifikováno. Odvolací soud taktéž podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného V. S. obžaloby pro skutek pod bodem V. obžaloby, neboť označený skutek není trestným činem.

II. Dovolání a vyjádření k nim

7. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění D. K., S. S., V. S. a E. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání.

8. Obviněný D. K. tak činí prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Anny Jirotkové, advokátky, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, jejichž znění doslovně cituje. Obviněný shledává naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v závěrech obou soudů ohledně spáchání přisouzeného činu ve velkém rozsahu, když nedovoleně nakládal s látkou kokain v množství vyšším než 1 000 g kokainu či množství vyšším než 540 g kokain base. Rozpor je podle něj zřejmý už z výroku o vině soudu prvního stupně. Z něj je patrné, že ohledně zbývajícího množství do požadované hranice 1 000 g soudy učinily své skutkové závěry pouze na domněnkách a ničím nepodložených předpokladech. Závěry o distribuci nejméně 1 kg kokainu jsou založeny na nesprávných skutkových závěrech ohledně množství kokainu odebraného od obviněného S. S., které jsou taktéž ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

9. V podrobnostech uvádí, proč v jeho případě nedošlo k dosažení velkého rozsahu. Odvolací soud zcela pominul odvolací námitky obviněného, v nichž vytýkal soudu prvního stupně, že se naplněním tohoto znaku zabýval podrobně toliko u obviněného S. ve vztahu k výroku I. o vině tohoto obviněného. Obviněný připomíná závěry v bodě 23. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento odkazuje na bod 335. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zabývající se výpočtem velkého rozsahu. Tento bod se však týká výpočtu množství distribuovaného kokainu pouze směrem od obviněného S. k obviněnému K., nikoliv výpočtu množství distribuovaného kokainu samotného obviněného K. Odvolací soud podle obviněného uvádí vícero předpokladů a domněnek, které nemají podklad v provedeném dokazování. Jedním z nich je předpoklad, že 66,71 g kokainu nalezených v autě IVECO bylo určeno k distribuci. Pouhá skutečnost, že toto množství bylo nasáčkováno, nemůže podle obviněného prokazovat to, že kokain byl určený k distribuci. Obviněný ve své výpovědi uvedl, což podpořily i svědecké výpovědi jeho odběratelů, že kokain určený pro vlastní spotřebu měl nasáčkovaný po 1 g, aby měl přehled, kolik látky spotřebuje. Nadto neužíval kokain vždy pouze doma, musel tedy i pro své potřeby mít kokain nasáčkovaný.

10. Obviněný připomíná bod 23. rozsudku odvolacího soudu, i z toho důvodu, že tento soud v něm konstatuje propočet spotřeby kokainu obviněným. Odvolací soud dochází k výsledku, že v období, v němž se obviněnému distribuce klade za vinu, spotřeboval 1 238 g. K tomu obviněný dodává, že pokud by nerozporoval množství odebraného kokainu, prostým odečtem tohoto množství od 2,1 kg kokainu prokázaného odběru, dospívá k množství 862 g, které by obviněnému zbyly k distribuci. Oba soudy podle obviněného při svých výpočtech nevzaly v úvahu, že kokain, nalezený u obviněného, měl převážně pro svoji spotřebu, nikoliv k distribuci. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že si kokain obstarává primárně pro sebe, teprve přebytky přenechává svým známým.

11. Obviněný výše zmíněného bodu 23. rozsudku odvolacího soudu a v něm obsažného odkazu na bod 335. rozsudku soudu prvního stupně se týká i navazující dovolací argumentace. Podle názoru obviněného odvolací soud nevysvětluje, jak z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný rozdistribuoval 1 000 g kokainu, když za prokázané má 335,3 g. Závěry o poskytnutí kokainu i jiným osobám, než které jsou uvedeny v rozsudku, jsou podle obviněného zcela nepodložené. Zdokladované případy předání kokainu „v nezjištěném množství“ nejsou v takovém počtu, aby bylo možné usuzovat, že objemu do 1 kg dosáhl v těchto případech.

I kdyby se ve všech takových případech popsaných ve výroku o vině jednalo o 1 nebo 2 g kokainu, stále by objem nedosáhl ani poloviny velkého rozsahu. Navíc se pravděpodobněji jednalo spíše o uživatelské dávky o objemu 0,2 g. Obviněný poukazuje na to, že ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývalo, že neusiloval o rozšíření sítě svých odběratelů, naopak všem říkal, aby o jeho distribuci nikomu nesdělovali. Skutečnost, že by obviněný nabízel kokain neznámým osobám bez předchozí domluvy, a tedy bez zaznamenání této komunikace sledujícími orgány, zcela odporuje prokázanému charakteru jeho trestné činnosti.

Sám neusiloval o utajení své činnosti – soudy dovozovaná konspirativnost jednání je těžko představitelná už jenom proto, že si část peněz za dodávky kokainu nechával posílat na účet. Z takto prokázaných skutečností nelze v neprospěch obviněného dovozovat, že se jinak velmi neopatrnému distributorovi dařilo tajně, bez záznamu sledujících orgánů, rozdistribuovat téměř dvě třetiny z celkového množství požadovaného pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty. Přičemž podle obviněného z odůvodnění rozsudku není patrné, co odvolací soud vedlo k tomuto přesvědčení.

Odvolací soud sice připustil, že soud prvního stupně nesprávně uvedl procentuální rozložení spotřeby a distribuce, proč se to však nepromítlo v revizi skutkových závěrů, již nevysvětlil. Obviněný opakuje, že oba soudy učinily své skutkové závěry o množství distribuovaného kokainu na základě domněnek a pocitů, nikoliv na základě provedených důkazů.

12. Obviněný má za to, že skutkový závěr ohledně množství odebraného kokainu od obviněného S. je ve zřejmém rozporu s provedeným dokazováním. Je přesvědčen, že k tomuto závěru nelze dospět beze vší pochybností, a to z důvodů, které uvedl v odvolání a které odvolací soud nijak nezohlednil ani nevyvrátil. Připomíná, že nepopíral, že se dopustil přisouzené trestné činnosti, k věci obsáhle opakovaně vypovídal, odpovídal na položené otázky, nesnažil se svoji vinu bagatelizovat, uvedl a doznal vše, čeho se dopustil. Zdůrazňuje, že v přípravném řízení vypovídal ještě před možností nahlédnout do vyšetřovacího spisu, nedoznal se tedy pod tlakem důkazů. Obviněný opakovaně uvedl, že od S. S. nakoupil cca 1,5 kg kokainu, a to v jednotlivých nákupech po 150–200 g za cenu 1 500 Kč za 1 g kokainu. Této výpovědi však soudy neuvěřily a převzaly plně tvrzení uvedená v obžalobě, která jsou v rozporu s touto výpovědí. Soudy dostatečně nevysvětlily, proč považovaly jeho výpověď v tomto ohledu za nedůvěryhodnou, když na jiných místech svá zjištění na této výpovědi staví. Navíc tuto část výpovědi podporují i další důkazy, zatímco rozporné závěry obžaloby se odvolávají na jediný důkazní prostředek, který je podle obviněného značně nedůvěryhodný.

13. Obviněný dále prezentuje důkazy podporující jeho tvrzení k objemu nakoupeného kokainu. Poukazuje na výpověď S. S., který jeho výpověď potvrdil, což navíc potvrzují i platby poskytované za kokain. Obviněný připouští, že bral kokain často i tzv. na dluh. Připomíná, že podle rozsudku měl nakoupit kokain v celkové ceně 3 150 000 Kč. Sledováním obou obviněných se však podařilo doložit předání částky ve výši cca 1 200 000 Kč. Obviněný má pochybnosti, že by při intenzivním sledování obou obviněných mohlo dojít k předání téměř 2 000 000 Kč, bez toho, aby tento finanční tok zaznamenaly orgány činné v trestním řízení. Další skutečností potvrzující jeho verzi má být to, že S. S. mu dodával další kokain, neboť je zřejmé, že jmenovaný by mu v případě výrazného dluhu dále kokain neprodával. Dovozuje, že pokud by závěry soudů o množství nakoupeného kokainu byly správné, muselo by být v době zadržení nalezeno podstatně více kokainu, než kolik ve skutečnosti nalezeno bylo. Co se týče kokainu ve vozidle IVECO, zdůrazňuje, že jeho překvapení z jeho nálezu bylo natolik spontánní, že lze uvěřit jeho tvrzení, že tento kokain pocházel z dřívější dodávky a že na něj zapomněl.

14. Obviněný dále rozporuje, že odebral ve třech dodávkách v roce 2021 celkem 1 000 g kokainu. V tomto období měl totiž distribuovat pouze cca 76 g kokainu, z toho 60 g pro J. H. Tento závěr je podle něj nereálný. V případě distribuce 76 g, a zohlednění nejvyšší možné osobní spotřeby kokainu jím samotným (2 g denně, tj. od 14. 1. 2021 do 26. 5. 2021 celkem 132 dnů, tedy 264 g), chybělo by do 1 000 g kokainu množství ve výši cca 660 g, což nekoresponduje s nalezenými 43 g při domovní prohlídce u obviněného K. S tímto nesouladem se soudy nijak nevypořádaly. Je vysoce nepravděpodobné, že by se mu v daném období při jeho veškeré neopatrnosti a lehkovážnosti podařilo dále rozdistribuovat takové množství kokainu, aniž by to sledující orgány zaznamenaly, jak je již uvedeno výše. Mnohem pravděpodobnější vysvětlení je, že obviněný v rozhovorech se spolupracovníky skutečně jenom hloupě machroval a že si zejména M. O. dobíral vybájenými množstvími kokainu, jak sám opakovaně uvedl.

15. Dále se obviněný vyjadřuje k nespolehlivosti důkazních prostředků, o které se zjištění soudů opírají. Soudy své závěry o množství nakoupeného kokainu činí toliko na podkladě záznamů odposlechů, zejména odposlechů z vozidla IVECO. K hovorům mezi ním a jeho kolegou obviněný uvádí, že z jeho strany byly brány na lehkou váhu, ze svého kolegy si dělal legraci, špičkovali se. Z tohoto důvodu je podle obviněného nutno brát tyto záznamy se značnou rezervou, neboť se i v některých případech potvrdilo, že nemluvil pravdu. To, že soudy přisoudily takový význam důkaznímu prostředku ve skutečnosti zcela bezvýznamnému, je vážným pochybením. Nebylo namístě, aby soudy uvěřily řečem vedeným v autě s někým, koho se obchod s kokainem vůbec netýkal, namísto toho, aby své skutkové závěry činily na základě důkazů skutečně relevantních – těmi byly odposlechy hovorů obou obviněných, údaje ze sledování, zjištění o finančních tocích, odposlechy s odběrateli kokainu a údaje ze setkání s těmito odběrateli.

16. Ke zjištěním soudu o množství kokainu nakoupeného od S. S. obviněný připomíná, že soud v prvních 4 případech uvádí množství 200 g, což má podloženo toliko výpovědí obviněného s tím, že tento ve své výpovědi uvedl, že vždy nakupoval 200 g. Tomu obviněný oponuje, když ve skutečnosti však neprojevoval při své výpovědi takovou jistotu o kupovaných dávkách, dokonce uváděl rozmezí 150–200 g. Byl si jist pouze tím, že nikdy nekoupil ani 400 g ani 500 g, jak je uvedeno v obžalobě. Soudy v odůvodnění rozsudku nijak nevysvětlují, proč tam, kde nemají jiné důkazní prostředky, určily množství 200 g, když takové určení nekoresponduje s výpovědí obviněného a mnohdy ani s jinými důkazními prostředky (viz u skutku ze dne 1. 4. 2020, kde v odposlechu obviněný uvádí, že zařizuje dalších alespoň 100 g z toho je nutné dovodit, že nebyly vyloučeny ani dodávky nižších odběrů než 200 g, což potvrzuje i poslední dodávka před zadržením v objemu 100 g).

17. Obviněný má za to, že i závěr soudů ohledně distribuce 335,3 g kokainu je v rozporu s provedeným dokazováním, neboť toto množství nebylo prokázáno. Kromě drobných, méně podstatných nesrovnalostí, obviněný poukazuje na zásadní pochybení soudů v podobě skutkového zjištění ohledně distribuce kokainu J. H. Obviněný připomíná, že mu je kladeno za vinu, že J. H. prodal nejméně 60 g kokainu. Obviněný nesouhlasí se závěrem uvedeným v bodě 206. rozsudku soudu prvního stupně, že se k tomuto prodeji doznal, neboť toto je v rozporu s jeho výpovědí, v níž tento prodej odmítl.

Navíc J. H. popřel, že by byl uživatelem kokainu. Soud prvního stupně své závěry opřel pouze o odposlech hovoru mezi obviněným a jeho kolegou M. O. Kromě těchto rozhovorů neexistuje žádný důkaz, že by obviněný H. kokain prodal, proto má obviněný za to, že se tento skutek nestal. Obviněný dále konstatuje, že žádný hovor mezi ním a jeho kolegou O. nelze bez dalších důkazů považovat za zdroj pravdivých informací. Odvolací soud se pak pouze s argumentací obviněného neztotožnil, jelikož tento skutek zapadá do děje jak časově, tak obsahově.

Neexistenci záznamu o telefonickém hovoru mezi obviněným a J. H. či jejich setkání odvolací soud nevysvětluje. Absence jakéhokoliv důkazu prokazujícího závěry obou soudů jasně hovoří ve prospěch verze obviněného. Obviněný opakuje argumentaci, že hovorům mezi ním a jeho kolegou nelze přikládat velkou důležitost. Obviněný dále konstatuje, že hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti je prvořadým úkolem orgánů trestního řízení. V odvolání namítaná absence záznamů hovoru, sledování osob či finančních toků jak ke skutku prodeje kokainu J.

H., tak k nakoupeným objemům kokainu od S. S. nemůže být pominuta pouhým konstatováním, že s touto argumentací se nelze ztotožnit, aniž by bylo vysvětleno, proč se s ní nelze ztotožnit.

18. Obviněný dále brojí proti nařízeným odposlechům. Připomíná, že první návrh na nařízení odposlechů byl podán v září roku 2019, přičemž stanovené období čtyř měsíců nebylo dostatečné, a tak docházelo k opakovaným žádostem o prodloužení. Podle obviněného již v lednu 2020 měly vyšetřující orgány jeho trestnou činnost zmapovanou a nejpozději v létě 2020 věděly i od koho kokain získává. V tomto okamžiku přestalo být další sledování obviněného účelné a další prodlužování jeho sledování bylo nadbytečné a v rozporu s vyhledávací zásadou podle § 2 odst. 5 tr.

řádu. Obviněný připomíná § 158 odst. 1 tr. řádu, přičemž zdůrazňuje, že policejní orgán má povinnost činit opatření k předcházení trestné činnosti. Obviněný uvádí, že zahájení trestního stíhání vedlo k okamžitému ustání trestné činnosti obviněného, které orgány činné v trestním řízení dva roky přihlížely. Tyto námitky obviněného odvolací soud neshledal důvodné. Tento soud uvedl, že je na orgánech činných v trestním řízení, jak dlouho potřebují pro svoji dokumentaci sledovat trestnou činnost obviněných, což má své meze, ale v tomto případě libovůli nezjistil.

Obviněný v tomto ohledu požaduje bližší odůvodnění těchto mezí, neboť odůvodnění v bodě 50. rozsudku soudu prvního stupně je příliš obecná. V jeho sledování bylo podle něj pokračováno do odhalení marihuanové větve trestné činnosti, s níž neměl nic společného. Následně polemizuje s tím, kde meze zmíněné odvolacím soudem leží. Podle něj měly orgány činné v trestním řízení v době, kdy byla jeho trestná činnost zmapována, ukončit jeho sledování a měly zahájit trestní stíhání. Opakované prodlužování sledování totiž podle obviněného vedlo k dalšímu ohrožení zdraví konečných uživatelů.

Obviněný také poukazuje na argumentační rozpor odvolacího soudu spočívající na jedné straně v konstatování, že trestná činnost obviněného je závažná, neboť ohrožuje zdraví lidí, a na straně druhé v tvrzení, že obvinění jsou dospělí lidé a své zdraví si měli chránit sami.

19. Obviněný vznáší několik řečnických otázek týkající se rozdílu mezi ochranou jeho zdraví a zdraví jeho odběratelů a rovněž toho, zda svým postupem poskytly orgány činné v trestním řízení dostatečnou ochranu jeho odběratelům, když jej nechaly distribuovat tvrdou drogu, a to z důvodu rozkrývání trestné činnosti nesouvisející s obviněným. Obviněný dále poukazuje na podle něj další rozpor spočívající v tom, že jemu uložený trest nebyl snížen podle § 58 tr. zákoníku i s odvoláním na to, že se jednalo o dokonaný trestný čin a „tvrdou“ drogu. V pokračování jeho trestné činnosti však nebylo zabráněno kvůli objasnění výroby „měkké“ drogy, přičemž to, že se jednalo o měkkou drogu a stádium pokusu, bylo bráno jako polehčující okolnost umožňující postup podle § 58 tr. zákoníku v případě spoluobviněných. Kdyby v jejich případě nedošlo k zásahu policie, k dokonání trestného činu by bezpochyby došlo, stejně jako se to stalo obviněnému. Obviněný má za to, že soudy dospěly ke svým závěrům na základě procesně nepoužitelných důkazů, neboť nejpozději od srpna 2020 bylo použití sledovacích prostředků nezákonné.

20. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, spatřuje obviněný v pochybení obou soudů v právní kvalifikaci jeho trestné činnosti. Podle výroku o vině obviněný prodal či poskytl nejméně 335,3 g kokainu, a proto měl být skutek kvalifikován nikoliv podle § 283 odst. 3, nýbrž podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný konstatuje, že je třeba jeho trestnou činnost posuzovat na základě prokázaných údajů. I při prokázání distribuce 335,3 g kokainu, což rozporuje, by se jednalo o trestný čin podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že jakékoliv domýšlení by bylo jednoznačně v rozporu se zásadou presumpce neviny. Navíc jakékoliv domněnky jsou v této věci prakticky vyloučeny s ohledem na rozsah nasazení sledovacích prostředků.

21. Obviněný konečně shledává i nepřiměřenost jemu uloženému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Nebyl podle něj naplněn předpoklad pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a při rozhodování o trestu měla být užita trestní sazba uvedená v § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný dále prezentuje, že při úvaze o výši trestu měl soud přihlédnout k vícero polehčujícím okolnostem, především, že ve věci vypovídal a svou trestnou činnost nebagatelizoval. Odvolací soud podle něj neaplikoval § 58 tr. zákoníku z toho důvodu, že se nedoznal k trestné činnosti v plném rozsahu, čímž se podle obviněného ocitá v bludném kruhu, neboť s rozsahem kladeným mu za vinu nesouhlasí. Nelze po něm požadovat doznání k většímu rozsahu, než jaký skutečně provedl. Obviněný následně opět vznáší řečnické dotazy ohledně hodnoty jeho doznání, na které si sám odpovídá. Uvádí, že v případě ostatních obviněných odvolací soud aplikoval § 58 tr. zákoníku, přičemž konstatuje důvody, které podle jeho názoru odvolací soud k tomuto postupu vedly. Opakuje, že svoji vinu plně doznal, svého jednání litoval, omlouval se přítomným svědkům za způsobené obtíže. Nebylo podle něj prokázáno, že by svým jednáním komukoliv ublížil, navíc jeho odběratelé byli jeho známí a nákupu se dožadovali. Jako další okolnosti označuje, že kokain neposkytl nikomu, kdo jej předtím neužil, charakter jeho trestné činnosti nebyl obchodní, v jeho skupině bylo užívání kokainu obvyklé, distribuci a platby za ni považoval za obtěžující a zatěžující, aktivně nebudoval síť odběratelů, jeho distribuce byla vedlejším efektem vlastní vysoké spotřeby, a že nikdo z odběratelů mu jeho činnost nezazlíval, přičemž potvrzovali verzi obviněného, že je k užívání kokainu nijak nepřesvědčoval. Je toho názoru, že mu mohl být k dobru přičten rovněž způsob provádění trestné činnosti, jelikož nebyl motivován zištnými důvody, ve své činnosti byl nesystematický, v době své závislosti nespatřoval ve svém jednání závažný trestný čin. Stal se obětí vlastní závislosti, což mu přineslo jak zdravotní, tak osobní potíže a po zásahu policejního orgánu se jemu i jeho partnerce ulevilo jak zdravotně, tak finančně. Nyní si dal život do pořádku a daří se mu lépe než před zatčením.

22. Obviněný vytýká soudům, že tyto skutečnosti a příznivé zprávy probační a mediační služby vykonávající nad ním dohled zcela pominuly. Neocenily náležitě ani úspěšnou léčbu jeho závislosti, ani skutečnost, že na sobě chce dále pracovat. Má za to, že mu měl být uložen trest, jehož výkon by byl podmíněně odložen. Tento by byl podle obviněného zcela přiměřený a motivoval by ho abstinovat, navíc by takový trest přijal s pokorou, na rozdíl od jemu uloženého zcela nepřiměřeného trestu.

23. Závěrem obviněný uvádí úvahy o společenském vnímání trestné drogové činnosti, které podle něj směřuje k dekriminalizaci některých jednání. Stávající právní úprava podle něj nereflektuje společenské změny v nazírání na některé zakázané látky (marihuana, kokain). I přesto, že jsou soudy vázány právní úpravou, nemohou podle obviněného stát stranou společenského dění a svou aplikační činností by měly odrážet hodnotové změny ve společnosti. Umožňují-li to okolnosti případu, měly by soudy využívat jim daných možností (změnou právní kvalifikace nebo postupem podle § 58 tr. zákoníku) a nevydávat rozsudky společností vnímané jako nepřiměřeně přísné. Má za to, že policejní orgán jeho trestnou činnost nepovažoval za tak společensky škodlivou, což je podle něj zřejmé z postupů před zahájením trestního stíhání a především nepřekažení páchání této trestné činnosti.

24. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhuje, aby dovolací soud napadené rozsudky zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že jej ohledně jeho trestné činnosti shledá vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, a dále aby mu vyměřil trest při dolní hranici trestní sazby a výkon tohoto trestu podmíněně odložil s ponecháním uložených trestů propadnutí věci a peněžitého trestu.

25. Obviněný S. S. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klimo, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož znění doslovně cituje. Nejprve rekapituluje předchozí soudní rozhodnutí a dokládá splnění zákonných požadavků kladených na dovolání podle § 265a, § 265d, § 265e a § 265f tr. řádu. V úvodní části taktéž cituje výrok napadeného rozhodnutí a přibližuje jím uplatněný dovolací důvod, přičemž uvádí, že rozhodnutí obou soudů jsou nesprávná, neboť jimi zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky přisouzeného činu, a to ani jeho objektivní, ani subjektivní stránku.

26. V rozhodnutí obou soudů podle obviněného existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a závěry, které soudy učinily, když jej uznaly vinným z trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný dále přibližuje podstatu uplatněného dovolacího důvodu s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

27. Následně obviněný předkládá již konkrétní dovolací argumenty. Poukazuje na závěr odvolacího soudu, že v případě obviněného S. šlo o vědomou trestnou činnost, přičemž tento měl vůdčí postavení a stěžejní roli, a to jak při samotném aktivním jednání, tak při zabezpečení konspirativního chování celé skupiny. Podle odvolacího soudu přitom není sporu o tom, že byl vedoucí postavou skupiny a ostatní jednali podle jeho pokynů.

28. Obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se sice vyjádřil k jeho odvolacím námitkám, avšak pouze převzal závěry a odůvodnění z rozsudku soudu prvního stupně, aniž by je podrobil kritickému přezkumu. Dále cituje bod 28. odůvodnění rozsudku tohoto soudu, v němž uvedl, že odvolací argumenty obžalovaných jsou v zásadě shodné a jsou opakováním a rozvedením jejich uplatněné a podrobně vypořádané obhajoby, současně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnil. Podle obviněného je otázka právní kvalifikace a naplnění všech znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu pro posouzení jeho viny zcela zásadní a trvá na tom, že s touto otázkou se soud prvního stupně vypořádal nesprávně. Odvolací soud pak tuto otázku blíže neřešil. Obviněný dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, v němž tento soud uvedl, že soudy vyšších stupňů se mohou v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc, musí však nastínit vlastní nosné úvahy, které je k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly a které rovněž musí dostatečným způsobem reflektovat odvolací argumenty účastníků řízení. Obviněný má za to, že odvolací soud postupoval v rozporu se závěry tohoto nálezu a s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

29. Obviněný si je vědom závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, podle něhož lze do hodnocení důkazů soudem prvního stupně zasahovat pouze, pokud je takové hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Má ovšem za to, že tato podmínka je naplněna a odvolací soud měl do hodnocení důkazů zasáhnout. Zcela odmítá postup odvolacího soudu, který pouze převzal závěry soudu prvního stupně v situaci, kdy hodnocení provedených důkazů je v extrémním rozporu s jejich obsahem. Tvrdí, že soud prvního stupně zcela účelově vyhodnotil většinu důkazů v jeho neprospěch, a to zejména výslechy obviněného K., svědků a přepisy odposlechů. Takový postup byl zcela neobjektivní, přičemž odvolací soud následně pochybil, když v postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení a v zásadě jen převzal jeho závěry.

30. Následně obviněný rekapituluje výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Nerozporuje, že se trestného činu dopustil, nadále však nesouhlasí s právní kvalifikací tohoto jednání a s množstvím kokainu, které měl obviněnému K. podle soudu prvního stupně dodat. Trvá na tom, že tento soud svým výpočtem a vyhodnocením důkazů dospěl k o poznání vyššímu množství, což mělo zásadní vliv na právní kvalifikaci jeho jednání. Odvolací soud pochybil, pokud v tomto postupu neshledal pochybení.

31. Obviněný přibližuje výrok I. o vině a bod 62. rozsudku soudu prvního stupně, že byl jediným dodavatelem kokainu obviněného K. Nesouhlasí se závěry obou soudů, kdy na jedné straně soud prvního stupně uvedl, že obviněný prodal obviněnému K. celkem 2 100 g kokainu za částku 3 150 000 Kč a dále, že za toto období zaplatil obviněnému S. částku 985 000 Kč. Z logiky věci vyplývá, že množství prodaného kokainu muselo být podstatně menší. Rozsudek soudu prvního stupně je podle obviněného rozporný a nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně postupuje zcela v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Z provedených důkazů podle něj není možné jakkoli dovodit, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu.

32. Obviněný připomíná, že se v rámci odvolání vyjádřil k předání kokainu obviněnému K. a popsal rozpory v rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy odvolací soud tyto argumenty nesprávně vyhodnotil. Nebylo prokázáno, že by byl jediným dodavatelem obviněného K. a že mu prodal nejméně 2 100 g kokainu za 3 150 000 Kč. Pokud soud dospěl k závěru, že se podařilo zmapovat předání 985 000 Kč, tak podle obviněného nelze dospět k závěru, že by takové množství prodal, tudíž závěry soudu prvního stupně neodpovídají provedenému dokazování. V situaci, kdy tento soud uvedl, že 1 g kokainu měl obviněný S. obviněnému K. prodat za 1 500 Kč, tak při zmapovaném předání 985 000 Kč mohlo dojít k předání maximálně 656 g kokainu. Opačný závěr je zcela v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Toto je zcela zásadní pro právní kvalifikaci jednání kladeného mu za vinu, kdy v žádném případě nedošlo k naplnění skutkové podstaty přisouzeného trestného činu.

33. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že popřel, že by poskytl své družce Z. R. kokain. Soud prvního stupně ovšem dospěl k závěru, že své družce kokain poskytl, a odůvodňoval to odposlechy v bodě 127. svého rozsudku. Z nich podle obviněného naopak jednoznačně vyplývá, že své družce kokain neposkytl, kdy v přepisu odposlechu je uvedeno: v čase 04:00:25 hodin tato uvedla, že chce kokain, načež obviněný ji přemlouval, že jej nepotřebuje. Opačný závěr není podložen žádným z provedených důkazů, což podle obviněného dokresluje přístup obou soudů k provedenému dokazování a vyvozování následných závěrů. S těmito odvolacími argumenty se odvolací soud vypořádal v bodě 22. odůvodnění svého rozsudku, jehož část obviněný cituje. Následně dochází k závěru, že odvolací soud pochybil, neboť nelze dospět k závěru, že by při vyhodnocení množství údajně předané drogy soud prvního stupně postupoval logicky a přesvědčivě. Naopak rozsudek soudu prvního stupně je podle obviněného v této části nepřehledný a nesprávný. Obviněný opakuje svou argumentaci ohledně nesprávných závěrů o prodaném kokainu, kdy podle něj z provedeného dokazování jasně vyplývá, že množství prodané obviněnému K. bylo podstatně nižší. Rovněž je zcela nesprávný závěr soudu prvního stupně, že obviněný pouze provádí své vlastní výpočty bez opory v dokazování. Naopak obviněný trvá na tom, že oba soudy v zásadě provedly své vlastní výpočty, které nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně svůj hodnotící postup ohledně předávky kokainu a peněz přesvědčivě nevysvětlil a neobjasnil, neboť postupoval na základě domněnek a nelogických postupů.

34. Dále se obviněný pozastavuje nad tím, že soud prvního stupně mu klade za vinu předání kokainu dne 4. 3. 2021 prostřednictvím dosud neztotožněného muže makedonské národnosti. Uvádí, že nebylo prokázáno, že tento muž jednal na pokyn obviněného. V bodech 90. až 94. rozsudku soudu prvního stupně se v zásadě odkazuje na komunikaci mezi obviněným K., M. O. a S. O., kdy tato komunikace nemůže sloužit jakožto usvědčující důkaz toho jednání, ani z této komunikace tato skutečnost nevyplývá. Bylo na policejním orgánu tohoto muže ztotožnit a obvinit jej, a nikoli tento skutek přičíst obviněnému.

35. Obviněný zdůrazňuje, že v rámci celého trestního řízení trval na tom, že obviněný K. měl i jiné dodavatele kokainu, a to i mezi Albánci, či prostřednictvím darkwebu. Odvolací soud k této argumentaci uvedl, že jde o rozvedení předchozích námitek, které soud prvního stupně neakceptoval, a relevanci jim nepřiznal. Obviněný má za to, že závěr soudu prvního stupně, že dodavatelem albánského původu je obviněný S., je nesprávný. K tomu obviněný poukazuje na výpověď svědka M. J., který uvedl, že obviněný K. měl dodavatele mezi Albánci. Vytýká soudům, že rezignovaly na objasnění, zda měl obviněný K. další dodavatele, a jen uzavřely, že pokud obviněný hovořil o Albáncích, myslel tím osoby z bývalé Jugoslávie. Tento závěr však obviněný razantně odmítá. Dále poukazuje na záznam z odposlechů obviněného K. z vozidel Iveco a Subaru, v nichž se tento zmiňuje o Albáncích, kterým dluží peníze, domlouvá s nimi dodávky kokainu atd. Obviněný trvá na tom, že obviněný K. měl dodavatele mezi Albánci, a soud prvního stupně se tímto nijak nezabýval.

36. Obviněný shrnuje, že napadená rozhodnutí vykazují vady spočívající v nesprávném a neúplném zjištění skutkového stavu. Nesouhlasí se závěry obou soudů, neboť nedostatečně zjistily skutkový stav, nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle jeho názoru je proto ve věci dán extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním. Obviněný trvá na tom, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil skutková zjištění a předložené důkazy, když podle něj z nich nelze dovodit, že by se dopustil skutku pod bodem I. výroku o vině. Odkazuje rovněž na své odvolání, v němž se k jednotlivým osmi případům podrobně vyjádřil.

37. Obviněný dále cituje výrok III. výroku o vině. Trvá na tom, že nebyl členem organizované skupiny a nebylo prokázáno, že by jejím členem byl a že by se podílel na pěstování marihuany. Tuto argumentaci odvolací soud neakceptoval, a v bodu 60. svého rozsudku uvedl, že toto je v příkrém rozporu se zjištěnou zájmovou konverzací. Takové odůvodnění obviněný vnímá jako zcela nedostatečné, neboť jde o zcela zásadní část jeho obvinění a odvolací soud v zásadě opět pouze poukazuje na zdůvodnění soudu prvního stupně, vlastní závěry nečiní a vychází pouze z odposlechů, které jako osamocený důkaz obstát nemůžou. Odvolací soud organizovanost opírá zejména o to, že se jednalo o osoby v příbuzenském vztahu. Obviněný cituje bod 58. rozsudku odvolacího soudu, týkající se této problematiky podle kterého byly znaky organizované skupiny naplněny. Tento soud dále připomíná, že není rozhodné, zda všichni členové byli obeznámeni s úlohou všech ostatních členů ani to, že by se nutně museli navzájem znát, rozhodující je alespoň povědomí o činnosti skupiny a vzájemná kooperace alespoň se dvěma dalšími členy, což bylo v případě obviněných ve všech pěstírnách podle odvolacího soudu prokázáno. Podle obviněného však odvolací soud neuvádí, z jakých konkrétních důkazů dovozuje naplnění znaků organizované skupiny, a pouze odkazuje na závěry soudu prvního stupně. Obviněný trvá na tom, že existence organizované skupiny nebyla prokázána a skutečnost, že se obvinění znali nebo byli v příbuzenském vztahu existenci této skupiny neprokazuje.

38. Obviněný připomíná, že v rámci odvolání trval na tom, že postup soudu prvního stupně byl zcela nesprávný, kdy tento soud uvedl, že jednání a úmyslem obviněných bylo dokonání pěstebních cyklů, kde by množství účinné látky bezesporu překročilo množství odpovídající velkému rozsahu. Obviněný rekapituluje závěry soudu prvního stupně jenž uvedl, že pokud by k zásahu Policie ČR nedošlo, obvinění by dokončili pěstební cyklus rostlin, tyto by sklidili a usušili, čímž by zcela jistě vznikla sušina s obsahem účinné látky převyšující orientační hranici pro stanovení spáchání trestného činu ve velkém rozsahu. Tento postup soudu prvního stupně podle obviněného nelze akceptovat, neboť je zcela nesprávný, stejně jako postup odvolacího soudu, jenž takový postup soudu prvního stupně akceptoval. Výše uvedený závěr podle obviněného rovněž nevyplývá z žádného z provedených důkazů, přičemž soud prvního stupně ani neuvedl, na základě jakých konkrétních důkazů dospěl k závěru, že by zcela jistě vznikla sušina s obsahem účinné látky převyšující orientační hranici pro stanovení spáchání trestného činu ve velkém rozsahu. Tato domněnka soudu prvního stupně je zcela nepřijatelná.

39. Obviněný odkazuje na závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013, věnujícího se rozdílu mezi přípravou a pokusem trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku při pěstování rostliny konopí. Odvolací soud podle obviněného pochybil, když souhlasil se soudem prvního stupně ohledně právní kvalifikace skutku. Obviněný trvá na tom, že nelze vinu obviněných a naplnění znaku přisouzeného trestného činu odůvodnit tak, že by množství účinné látky THC bezesporu překročilo množství odpovídající velkému rozsahu, k čemuž však kvůli zásahu policejního orgánu nedošlo, a tedy že úmysl obžalovaných směřoval k výrobě velkého rozsahu. Tento závěr je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Nesprávný je rovněž závěr odvolacího soudu, že vysoký obsah THC byl již jen v zajištěných rostlinách v různém vegetačním stádiu a v sušině, kdy šlo o 784,57 g účinné látky, což je tak vysoké množství koncentrace účinné látky, že závěry soudu prvního stupně, že obvinění k velkému rozsahu směřovali, ale nedopěstovali rostliny, jsou naprosto správné a oprávněné a netřeba k tomu provádět další dokazování. Naopak obviněný trvá na tom, že bez dalšího dokazování nelze dospět k závěru, že by došlo k naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu ve stádiu pokusu. Nadále je přesvědčen, že soudy přistoupily k neúměrně extenzivnímu výkladu § 21 odst. 1 tr. zákoníku a nesprávně dané jednání kvalifikovaly jako pokus spáchání trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nelze ani dospět k závěru, že by se obžalovaní dopustili přípravy tohoto trestného činu.

40. Obviněný dále poukazuje na to, že domovní prohlídka dne 25. 1. 2021 v bytě č. XY na ulici XY, XY Praha, nebyla provedena zákonným způsobem, kdy zde byly policejním orgánem zajištěny věci, které nepatřily obviněnému. Obviněný má za to, že oba soudy nezohlednily, že mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem je extrémní rozpor. Tímto postupem soudů nebyla dodržena zásada in dubio pro reo, k níž obviněný odkazuje na judikaturu Ústavního soudu. Podle obviněného provedené důkazy nevylučují jeho nevinu. Obviněný připomíná podstatu zásady in dubio pro reo, přičemž podle něj měla být tato zásada v dané věci užita.

41. Vzhledem k výše uvedenému vyslovuje obviněný názor, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť v případě zjištěného skutkového stavu nelze dospět k závěru, že by se dopustil jednání naplňujícího přisouzený trestný čin, kdy soudy učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil ve výroku VIII. napadený rozsudek odvolacího soudu, a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

42. Obviněný V. S. podává dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lenky Lukovičové, advokátky, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, přičemž jejich znění doslovně cituje. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a závěrů odvolacího soudu prezentuje svou dovolací argumentaci. Předně uvádí, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a proto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

43. Obviněný přibližuje důkazy, ze kterých soud vycházel pro své skutkové a právní závěry. Z protokolů o domovních prohlídkách přitom vyplývá, že v obou bytech obviněného bylo zajištěno celkem 223 kusů rostlin v květináčích s nárosty plísní a se škůdci s bodavě savým ústrojím, a dále 483,29 g rostlinné sušiny s obsahem 66,71 g účinné látky THC. Obviněný připomíná, že Kriminalistický ústav uvedl, že odhad množství sušiny konopí po dokončení pěstebního cyklu nelze provést. Přesto odvolací soud pro rozhodná skutková zjištění pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu použil kvalitativní a kvantitativní zkoumání vzorku rostlin, včetně následného přepočtu na celkový počet rostlin. Průběh tohoto zkoumání následně přibližuje a rozporuje. Opakuje, že tento výpočet nijak nezohledňuje, že na rostlinách byla plíseň a že rostliny byly napadeny škůdci, přičemž je propočet zjevně provedený na 95 ks, potažmo 128 ks rostlin v květinách ve stavu, že po jejich dopěstování by bylo získáno 100 % sušiny. Kvalitativní a kvantitativní zkoumání, o které oba soudy svá skutková zjištění opírají, je zcela hypotetické. Zkoumání provedené v odpovědi na otázku č. 2 odborného vyjádření Kriminalistického ústavu je podle obviněného ve zjevném rozporu s konstatováním, že odhad množství sušiny po dokončení pěstebního cyklu nelze provést.

44. Obviněný uvádí, že pro závěr, že množství látky přesahuje hranici většího rozsahu, je nezbytné, aby se hodnota ve výši desetinásobku týkala jak kvantitativního, tak kvalitativního hlediska, k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, zejm. čl. VI., a na nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 98/20, zejm. bod 44. Jeho jednání hranici naplnění tzv. velkého rozsahu (nejméně množství 10 kg konopí obsahující alespoň 1 kg účinné látky) ani při hypotetickém kvantitativním a kvalitativním zkoumání, které nezohledňuje významné skutečnosti a okolnosti mající vliv na propočet a přepočet rostlin na množství sušiny, nedosahuje. V bytě na ulici XY by na základě zkoumání 95 ks rostlin bylo dosaženo 2 646,7 g netto sušiny s obsahem 117,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, spolu s 158,4 g dosušené marihuany s obsahem 17,22 % účinné látky, což je 27,28 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela na místě uložená v černém plastovém pytli. V bytě na ulici Veverkova by na základě zkoumání 128 ks rostlin bylo dosaženo 6 277,3 g netto sušiny s obsahem 4,16 % účinné látky, což je 260,8 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, spolu s 324,89 g netto dosušené marihuany s obsahem 11,73 % a 13,03 % účinné látky, což je 39,43 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, která se nacházela ve dvou vakuovaných baleních.

45. Obviněný konstatuje, že hranici velkého rozsahu se ani nijak významně nepřibližuje množství zajištěných rostlin u všech obviněných, neboť při součtu množství u všech obviněných se jedná o 784,57 g účinné látky THC. Připomíná, že odvolací soud se ve vztahu k výše uvedeným tvrzením vyjádřil a odůvodnil skutková zjištění spolu s právní kvalifikací tak, že obvinění dosáhli hranice velkého rozsahu pouze z 78,46 %, ovšem k jeho úplnému naplnění nedošlo z důvodu zásahu policejního orgánu. Podle závěru odvolacího soudu proto lze toto jednání posoudit jako pokus trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006), soud prvního stupně přitom vycházel při určení rozsahu ze všech rostlin, případně drti, jak byly nalezeny při domovních prohlídkách všech pěstíren, protože sčítá celkový následek.

46. Obviněný poukazuje na to, že výše uvedené je vnitřně rozporné a nelogické, neboť zkoumání a přepočet podle odborného vyjádření se součtem sušiny u všech obviněných ve výši 784,57 g účinné látky THC, odpovídá právě tomu, že by obvinění dokončili pěstební cyklus rostlin, tyto by sklidili a usušili. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění argumentuje, že kdyby k zásahu policie nedošlo, tak by jistě vznikla rostlinná sušina s obsahem účinné látky převyšující 1 000 g THC. Takové odůvodnění pro přísnější právní kvalifikaci je v rozporu s provedenými důkazy, neboť u obviněných byly zajištěny rostliny v květináčích, a zkoumáním a přepočtem bylo vypočteno množství rostlinné sušiny za situace, kdyby k zásahu policie nedošlo, což by bylo právě spolu s již vyrobenou rostlinnou sušinou množství 784,57 g THC.

Ve vztahu k množství rostlinné sušiny by tak právní kvalifikace odpovídala spáchání trestného činu ve značném rozsahu dílem ve stádiu pokusu a dílem dokonaného. K danému množství obviněný zdůrazňuje, že hodnota 784,57 g účinné látky THC je výrazně vzdálená od hodnoty 1 000 g, a nelze tak připustit polemiku, že i když množství účinné látky THC nedosáhlo velkého rozsahu, při dopěstování by určitě hranice byla překročena. V návaznosti na skutečnost, že byly zajištěny rostliny v květináčích, obviněný připomíná stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4.

12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013), jehož závěry cituje, a to především ve vztahu k pokusu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný připomíná § 2 odst. 5, odst. 6 a odst. 12 tr. řádu. Tvrdí, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty přisouzeného zločinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť z odborných vyjádření Kriminalistického ústavu Policie ČR nevyplývá, že spáchal zločin ve velkém rozsahu ve stádiu pokusu.

Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť množství rostlinné sušiny odpovídá právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu a dílem jako dokonaného trestného činu.

47. Následně obviněný prezentuje argumentaci ohledně organizované skupiny. Připomíná závěry odvolacího soudu, který k jeho námitkám v tomto směru, uvedl, že je, stejně jako námitky dalších odvolatelů, nesdílí, a že naopak z odposlechů vyplývají závěry, k nimž došel soud prvního stupně zcela důvodně. Jeho vysvětlení, že byl se spoluobviněnými v telefonickém či osobním kontaktu z důvodu příbuzenských vazeb, je s ohledem na jejich obsah nezpůsobilé prokázat opačný závěr, tedy, že by nebyl členem organizované skupiny. Dále obviněný cituje bod 97. rozsudku odvolacího soudu, v němž se tento soud vypořádává s argumentací ohledně účasti obviněného na organizované skupině. Rozhodná skutková zjištění, že obviněný spáchal přisouzený čin jako člen organizované skupiny, jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, čímž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný následně rekapituluje podstatu jemu přisouzené trestné činnosti a vymezení organizované skupiny. Obviněný uvádí, že přestože je v odposleších a záznamech telekomunikačního provozu patrná mluva o pěstování konopí, nevyplývá z těchto ani z jiných důkazů jeho členství v organizované skupině. Obviněný dále cituje popis skutku soudu prvního stupně. Připomíná, že byl spolu s dalšími odsouzenými po dobu několika měsíců odposloucháván a sledován jak v bydlištích, tak i ve vozidlech. Jeho pohyby byly monitorovány a fotograficky zaznamenány. Obviněný zdůrazňuje, že ani jeden z vyslechnutých svědků neuvedl, že by od jakéhokoliv obviněného zakoupil marihuanu nebo že mu byla z jejich strany nabízena. Prodej marihuany, potažmo ani samotná nabídka prodeje nebyla zachycena ani na odposleších, ani nebyla fotograficky zaznamenána. Z provedených důkazů nijak nevyplývá distribuce konopí ani finanční odměňování u jednotlivých obviněných. Skutečnost, že někteří obvinění pěstovali konopí a zároveň to o sobě věděli a bavili se o tom, nijak nenaplňuje členství v organizované skupině všech obviněných, vyjma obviněného K. Obviněný připomíná § 2 odst. 2 tr. řádu, opakuje definici organizované skupiny a dodává, že z provedených důkazů nijak nevyplývá ani plánovité a promyšlené rozdělení úkolů mezi ním a obviněnými, ani začlenění do její struktury. Rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nebyl členem organizované skupiny, a nemohou mu tak být přičítány pěstírny ostatních obviněných a v nich zajištěné konopí.

48. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu, ve výrocích IX, IV. a V. zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Závěrem souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

49. Obviněná E. S. podává dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lenky Lukovičové, advokátky, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, přičemž jejich znění doslovně cituje. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a závěrů odvolacího soudu prezentuje svou dovolací argumentaci. Její první částí cílí proti spáchání činu ve velkém rozsahu. Připomíná stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, následně rekapituluje skutkové závěry odvolacího soudu, vůči němuž se vymezuje. Obviněná v tomto směru uplatňuje obdobné argumenty jako obviněný S. a primárně brojí proti neprokázání spáchání trestné činnosti ve velkém rozsahu a způsobu výpočtu jemu odpovídajícího množství sušiny, resp. účinné látky.

50. V další částí dovolání brojí obviněná proti tomu, že daný trestný čin spáchala jako členka organizované skupiny. V souvislosti se zajištěným množstvím konopí podotýká, že celkových 784,57 g účinné látky bylo zajištěno u všech obviněných, přičemž rozsudek vychází z toho, že obvinění toto množství vyrobili společným jednáním. Z provedených důkazů však vyplývá, že obvinění dohromady netvořili organizovanou skupinu, což podle ní prokazují výpovědi svědků, odborná vyjádření, prostorové odposlechy, zajištěné klíče a domovní prohlídky. K výpovědím uvádí, že jednotliví obvinění popřeli, že by jednali jako organizovaná skupina, přičemž jejich výpovědi spolu navzájem korespondují a jsou v souladu i s dalšími provedenými důkazy. Takto připomíná svou výpověď a výpovědi S. S., V. S., S. S. a V. Š. z hlavního líčení konaného ve dnech 7. 9. 2022, 8. 9. 2022 a 9. 9. 2022, v nichž obvinění popírají účast na organizované skupině a to, že by zajištěné konopí vypěstovali společně a že by z pěstíren ostatních obviněných měli užitek. Dále uvádí, že z provedených odborných vyjádření vyplývá, že genetické a daktyloskopické stopy jednotlivých obviněných byly vždy nalezeny pouze v objektech, které tito obstarávali, což vyvrací závěry soudu o tom, že se měla účastnit sklizně v některém z objektů a obstarávala byty obviněných Š. a S., od nichž měla klíče. Pokud by byl některý z těchto závěrů soudu správný, byly by zajištěny její stopy v některém z bytů, což se však nestalo.

51. Soud své závěry o organizované skupině opírá především o prostorové odposlechy, z nichž má vyplývat, že obviněný S. byl hlavou této skupiny a obviněná plnila funkci tzv. zahradníka. Obviněná připomíná, že se obvinění k provedeným odposlechům opakovaně vyjadřovali, přičemž namítali i nesprávnost a tendenčnost překladu slova „majstor“, které je v překladech pořízených soudem překládáno tendenčně a nesprávně jako „šéf“, z čehož je dovozováno, že pokud je takto oslovován obviněný S., jedná se o potvrzení jeho vůdčí úlohy a existence organizované skupiny. Obviněná konstatuje, že oslovení „majstore“ je běžné hovorové označení bez návaznosti na nadřízenost nebo podřízenost, což i bylo prokázáno výtiskem z výkladového slovníku. K tomu dodává, že se tak oslovovali i obvinění navzájem, což dokládá citací vybraných pasáží z prostorových odposlechů. Obviněná tedy uzavírá, že je patrné, že slovo „majstor“ bylo obviněnými používáno zcela volně a bez návaznosti na jakýkoliv vztah nadřízenosti a podřízenosti. Zároveň poukazuje na skutečnost, že soud z prostorových odposlechů dovozuje nesprávné závěry, a to tak, aby odpovídaly konstrukci o údajné organizované skupině. K tomu cituje části vybraných odposlechů, přičemž se jejich prostřednictvím pokouší vyvrátit závěry o své účasti na organizované skupině. Následně cituje další záznamy, u nichž poukazuje na jejich nelogičnost, zjevný rozpor či to, že prokazují její nezapojení do organizované skupiny a skutečnost, že ostatním obviněným s pěstováním nepomáhala.

52. Pokud je obviněné kladeno k tíži, že disponovala klíči od bytů obviněných S. a Š., a soud dospěl k závěru, že se na pěstování podílela přinejmenším radou a pomáhala obviněnému Š. s provozem pěstíren, když tento pobýval v zahraničí, jedná se o podle ní nesprávný a nepodložený závěr. Není navíc postaveno na jisto, že by obviněný Š. skutečně v zahraničí pobýval, když ve výpovědi pouze uvedl, že to plánoval. Pakliže soud uvádí, že se na pěstování podílela přinejmenším radou, má za to, že pak by musela být posuzována pouze jako pomocník ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nikoliv jako člen organizované skupiny. Obviněná uvádí, že k závěru, že se nepodílela na pěstování v bytech ostatních obviněných, přispívá i skutečnost, že při domovních prohlídkách v bytech, které měla navštěvovat, byly zajištěny pouze osobní věci osob, které zde bydlely samostatně. Zdůrazňuje že u ní nebyla nalezena funkční pěstírna a nebylo prokázáno, že by se podílela na pěstování konopí na jiných místech, a proto mohlo z její strany dojít maximálně ke spáchání trestného činu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná připomíná § 2 odst. 2 tr. řádu a definici organizované skupiny a uzavírá, že z provedených důkazů nijak nevyplývá plánovité a promyšlené rozdělení úkolů mezi ní a dalšími obviněnými ani její začlenění do struktury.

53. S ohledem na výše uvedené má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když nebyla členem organizované skupiny, a proto jí nemohou být přičítány pěstírny ostatních obviněných a v nich zajištěné množství konopí. Obviněná proto navrhuje, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích XI., IV. a V. zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

54. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“). Ve svém prvním vyjádření se věnuje dovoláním obviněných D. K., S. S. a „bianco dovolání“ obviněného V. S., které tento obviněný později doplnil. Nejprve konstatuje, že dovolání obviněného S. nesplňuje obsahové náležitosti a pokud bude doplněno, vyjádří se k tomuto doplnění. Dále uvádí, že obvinění K. a S. opakují ve svých dovoláních obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně a shrnutou ve svých odvoláních proti rozsudku tohoto soudu. Podstatná část textu dovolání obviněného K. je podle něj shodná s textem jeho předchozího odvolání. V případě obviněného S. je shoda dílčí a pouze obsahová, neboť dovolání zpracoval odlišný obhájce.

55. Státní zástupce rekapituluje obsah dovolání obou obviněných a konstatuje, že s jejich námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle státního zástupce tak učinil soud prvního stupně zejména v bodech 54. až 225., 334., 335. (předané a odebrané množství kokainu činilo nejméně 2,1 kg), 289. až 311. (vedoucí postavení obviněného S. ve skupině pěstující konopí), 336. až 350. (obviněným S. zamýšlený rozsah pěstování konopí) a 369. až 372. (výrok o trestu odnětí svobody obviněného K. bez snížení podle § 58 tr. zákoníku) odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud se pak k těmto námitkám vyjádřil v bodech 22., 23., 29. až 32., 38. až 48. (předané množství 2,1 kg kokainu), 24., 33. (obviněným S. zamýšlený rozsah pěstování konopí a jeho vedoucí postavení), 49. a 50. (pozdní zahájení tr. stíhání

obviněného K.), 51. (právní posouzení zakládá obviněný K. na jiném skutkovém zjištění), 52. až 64. (právní posouzení pěstování konopí obviněným S.) a 108., 110. a 111. (trest obviněného K. uložený bez zmírnění podle § 58 tr. zákoníku) odůvodnění svého rozsudku napadeného předmětným dovoláním.

56. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Z hlediska dovolání předně poznamenává, že odkaz obviněného S. v bodu 23. jeho dovolání na jeho obsáhlé vyjádření v odvolání, pomíjí závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož nemůže obviněný námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení.

57. Další poznámka státního zástupce se týká obviněným S. namítané nezákonné domovní prohlídky, kdy tato námitka neobsahuje bližší vysvětlení a bez něj je její obsah nesrozumitelný. Státní zástupce připomíná účel domovní prohlídky a konstatuje, že se jedná o procesní námitku neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů ani žádné zásadě významné pro spravedlivý proces.

58. Dále se státní zástupce vyjadřuje k námitce ohledně předání 2 100 g kokainu, ke které uvádí, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Taková vadná zjištění však podle něj ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč dovodily, že obviněným S. předané a obviněným K. distribuované množství onu hranici 1 kg přesáhlo, což je patrné již z citovaného výroku rozsudku soudu prvního stupně a odpovídající části odůvodnění (bod 224.). V něm tento soud uvedl, že 2 100 g kokainu přechovával obviněný K. jak pro sebe, tak převážně pro jiného, a že kokain prodal nejméně ve 110 případech, a to v dosud přesně nezjištěném celkovém množství, nejméně však prodal či poskytl 335,3 g. Soud prvního stupně na základě obsáhlého a podobného rozboru důkazů vyslovil jasný závěr, že z 2,1 kg kokainu byla k distribuci určena převážná část, tedy podle státního zástupce více než 1 050 g kokainu. Odvolací soud toto skutkové zjištění neměnil a bez doplnění dokazování je ani měnit nemohl. Státní zástupce uvádí, že odvolací soud v bodě 24. svého rozsudku vypočítává poměr mezi vlastní spotřebou kokainu obviněného K. a jeho distribucí, který však obviněný dezinterpretuje. Následně přibližuje závěry a výpočet odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že spotřeba obviněného teoreticky činila 928 g kokainu, přičemž na distribuci mu zbylo 1 172 g kokainu. Státní zástupce zdůrazňuje, že se obviněný mýlí, pokud usuzuje, že odvolací soud učinil o množství distribuovaného kokainu podstatně jiný závěr než soud prvního stupně. Oba soudy se shodly, že obviněný měl k distribuci více než 1 000 g kokainu.

59. Dále se státní zástupce vyjadřuje k množství sušiny, které chtěl obviněný S. získat z pěstovaného konopí. Poukazuje na to, že soud prvního stupně učinil logický a přesvědčivý závěr, který shrnul v bodu 350. odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud tyto závěry potvrdil v bodu 24. odůvodnění svého rozsudku. Argumenty v této části dovolání odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak jsou zjevně neopodstatněné, neboť oba soudy tyto argumenty již dostatečně a správně vypořádaly. Dále poznamenává, že obdobné dovolací námitky posoudil takto Nejvyšší soud ve svých usneseních ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 11 Tdo 841/2022, a ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 11 Tdo 1123/2021. Podotýká, že pokud obvinění uplatnili také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, učinili tak na základě totožných námitek jako shora. Jiné právní posouzení dovozují od svého alternativního skutkového zjištění. Uvedenému dovolacímu důvodu podle něj takové námitky neodpovídají.

60. Státní zástupce se dále věnuje argumentaci obviněného S. ohledně zásady in dubio pro reo v souvislosti s pěstováním konopí. Připomíná, že obviněný S. opakovaně namítá porušení zásady in dubio pro reo, přičemž odkazuje na body 30., 33., 35. a 36. jeho dovolání. Obviněný tak činí dílem k množství sušiny, kterou chtěli obvinění v předmětné věci získat, dílem zcela obecně k celé své trestní věci. V této souvislosti státní zástupce odkazuje na odůvodnění obou rozsudků, z nichž je patrno, že soudy žádné pochybnosti o skutkových zjištěních neměly a přiléhavě je odůvodnily. Nakonec i odvolací soud v bodu 34. odůvodnění svého rozsudku odmítl, že by snad došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Státní zástupce připomíná, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení, k čemuž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Podle státního zástupce námitky argumentující porušením zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod, k čemuž prezentuje judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jež činí společný závěr, že Nejvyšší soud je povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení práva na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem, přičemž stejný význam má nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž Nejvyšší soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování. V těchto částech proto dovolání obviněného S. podle státního zástupce žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.

61. Dále se státní zástupce vyjadřuje k právnímu posouzení pěstování konopí obviněným S., který v bodech 29. a 31. svého dovolání s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013, brojí proti právnímu posouzení pěstování rostlin konopí podle § 283 tr. zákoníku. V této části by s jistou rezervou mohlo podle státního zástupce dovolání odpovídat dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podstatou této námitky je tvrzení, že pěstováním rostlin konopí není možno naplnit znaky trestného činu podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, a nemohlo se proto jednat ani o pokus takového trestného činu. Ke správné argumentaci odvolacího soudu v bodu 55. jeho rozsudku státní zástupce dodává, že obviněným citované usnesení sp. zn. 7 Tdo 768/2013 bylo překonáno stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaným pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., jehož právní větu cituje. Připomíná, že v odůvodnění tohoto stanoviska Nejvyšší soud uzavírá, že nemá důvod odchylovat se od stávajících ustálených právních názorů a že nepovažuje za správné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 768/2013, jehož závěry jsou zčásti v rozporu s touto judikaturou.

Státní zástupce připouští, že byť lze tuto argumentaci podřadit pod výše uvedený dovolací důvod, je však zjevně neopodstatněná, neboť jednání tohoto obviněného bylo možno právně posoudit tak, jak učinily soudy.

62. V další části se státní zástupce vyjadřuje k námitkám obviněného K. proti přísnosti uloženého trestu odnětí svobody, pokud mu tento byl uložen jako nepodmíněný. Tomuto obviněnému je přitom lhostejno, zda by bylo dosaženo podmíněného odkladu výkonu trestu cestou zmírnění právní kvalifikace nebo mimořádným snížením trestu podle § 58 tr. zákoníku. Státní zástupce předesílá, že obviněný netvrdí, že by snad uvedená námitka proti neužití § 58 tr. zákoníku odpovídala nějakému konkrétnímu dovolacímu důvodu.

Přesto zmiňuje současný stav judikatury zatím završené nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23. Následně státní zástupce podrobně prezentuje vývoj judikatury Nejvyššího soudu v této oblasti, přičemž závěrem uvádí, že Nejvyšší soud nakonec i prostřednictvím svého trestního kolegia vyslovil názor, že dovoláním se nelze domáhat snížení trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, čehož se držela i následná judikatura jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu, a to až do nálezu ze dne 27.

6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, v němž Ústavní soud tuto rozhodovací praxi odmítl. Nesouhlasil ani s dosavadním výkladem Nejvyššího soudu k užití zásady proporcionality trestní represe v dovolacím řízení. Podle státního zástupce však v této otázce nelze pominout disent soudce Jana Wintra, jehož části cituje. Z uvedeného je podle státního zástupce zřejmé, že ani senát Ústavního soudu nebyl v náhledu na předmětnou procesní otázku jednotný. Proto považuje státní zástupce za nejvhodnější, aby Nejvyšší soud setrval na své dosavadní judikatuře vylučující z dovolacích důvodů námitku, že trest nebyl snížen pod dolní hranici proto, že soud neužil fakultativních alternativ § 58 tr.

zákoníku. Tedy všech alternativ vyjma spolupracujícího obviněného podle odst. 5 citovaného ustanovení. Podle státního zástupce tak jde o nejrychlejší cestu k případné další ústavní stížnosti a k vyjasnění, zda nález sp. zn. I. ÚS 631/23 obsahuje názor osamocený nebo zda svůj náhled na rozsah dovolacích důvodů změnily i ostatní senáty Ústavního soudu. K tomuto neobvyklému návrhu státního zástupce vede jak existence nejednotné judikatury Ústavního soudu, tak zejména i precizní oponentní argumentace soudce Jana Wintra.

63. Následně se státní zástupce vyjadřuje k otázce posuzování trestů v dovolacím řízení a zásadě proporcionality. K samotnému posuzování trestů v dovolacím řízení připomíná rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu, což vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Ke konstatování obviněného, že uložený trest odporuje zásadě přiměřenosti, státní zástupce uvádí, že pokud by byl trest výjimečný svou nespravedlností, byl by v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, jak plyne z již poměrně obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu. Následně státní zástupce přibližuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž tento soud připustil zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu, definoval specifické podmínky, při jejichž splnění je tento postup možný, vyjádřil se k zásadě přiměřenosti trestních sankcí a zdůraznil restriktivní přístup k posuzování porušení proporcionality trestních sankcí, s požadavkem na extrémní a nepřiměřený zásah trestu do osobní sféry odsouzeného, a to zejména do jeho vztahu k osobám na něj zcela odkázaným. Dovolání neobsahuje dostatek informací, na jejichž základě by bylo možno posoudit, jakou měrou zasáhne výkon trestu odnětí svobody do sféry obviněného. Ten poukazuje na obecné polehčující okolnosti a vyčítá policii, že jej nestíhala dříve, ohledně osobních poměrů se zaměřuje na život profesní, nikoliv rodinný. Podle státního zástupce neuvádí okolnosti odůvodňující užití § 58 tr. zákoníku. Obecné tvrzení obviněného, nadto neopřené o žádné konkrétní důkazy, tak k posouzení užití zásady proporcionality nestačí, tudíž tyto důvody nenastaly, protože kdyby nastaly, obviněný by je zmínil.

64. V ostatním státní zástupce odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění výroku o trestu ve shora zmíněných částech odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Odvolací soud se v bodu 110 odůvodnění svého rozsudku vypořádal i s opakovanou námitkou, že trestání drogové trestné činnosti je nyní vnímáno jako velmi přísné. K tomu státní zástupce dodává, že podkladem soudního rozhodnutí může být jen platná právní úprava, a nikoliv diskuse de lege ferenda, což vyplývá i z úvodních ustanovení trestního zákoníku zabývajících se časovou působností tohoto zákona. Pokud tedy obviněný brojí mimo dovolací důvody proti výroku o trestu, je zřejmé, že zásada proporcionality trestních sankcí porušena nebyla a nebyl ani důvod k postupu podle § 58 tr. zákoníku.

65. Státní zástupce shrnuje, že konkrétní námitky uvedené obviněnými K. a S. dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná o opakování již uplatněných námitek, se kterými se oba soudy již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné, k čemuž státní zástupce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněných K. a S. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná.

66. Dále se státní zástupce vyjádřil k doplněnému dovolání obviněného V. S. Poukazuje na to, že obviněný opakuje dříve uplatněnou argumentaci, kterou státní zástupce v krátkosti přibližuje. S těmito námitkami se podle státního zástupce vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil ohledně velkého rozsahu v bodech 231. až 245. a 350. odůvodnění svého rozsudku a ohledně členství obviněného v organizované skupině v bodech 283. až 288., 291. až 308. a 337. až 349. tohoto odůvodnění. Odvolací soud pak k velkému rozsahu v bodech 55., 62. a 66. odůvodnění svého rozsudku a k organizované skupině 58., 60., 61. a 68. tohoto odůvodnění. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.

67. Následně se vyjadřuje k podstatným námitkám tohoto obviněného. Uvádí, že brojí proti skutkovému zjištění soudů, že pokud by nedošlo k zásahu policie, odsouzení by pěstební cyklus rostlin dokončili, tyto sklidili a usušili, čímž by zamýšlené množství účinné látky THC přesáhlo rozhodnou hranici velkého rozsahu. Pokud obviněný následně namítá i nesprávné právní posouzení skutku, činí tak na základě svého alternativního skutkového zjištění, a nikoliv skutkového zjištění učiněného soudy, a státní zástupce proto v této části jeho námitky považuje za námitky proti učiněným skutkovým zjištěním. Připomíná, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zdůrazňuje však, že taková vadná zjištění ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč dovodily zamýšlený velký rozsah přechovávání omamných látek obviněným. Obviněný k tomu na str. 8 svého dovolání opakovaně tvrdí, že oněch 784,57 g THC odpovídá dokončení pěstebního cyklu bez zásahu policie. Na rozdíl od soudů tedy tvrdí, že pěstební cyklus byl již ukončený. Neuvádí však žádné konkrétní vady dokazování podle shora citovaných variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namísto toho odkazuje na zásady dokazování podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Podle státního zástupce celkový obsah jeho námitek tím směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. K té státní zástupce konstatuje, že Nejvyšší soud v podstatě nepřipouští, aby bylo její dodržení zkoumáno v dovolacím řízení, a v tomto ohledu odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Státní zástupce následně uvádí obdobnou argumentaci jako v bodě 60. výše.

68. Dále uvádí, že rovněž ohledně organizované skupiny brojí obviněný proti učiněným skutkovým zjištěním, když má za to, že z odposlechů takový závěr neplyne. Státní zástupce připomíná, že soudy se takovými námitkami obviněných obsáhle zabývaly v odůvodnění svých rozhodnutí, aniž by obsah odposlechů byl jediným důkazem o existenci organizované skupiny. Soud prvního stupně tak v bodech 285. až 288. poukázal zejména na podobnost jednotlivých pěstíren, stejné návody, stejná vybavení a stejné nalezené faktury, teprve v bodech 291. až 308. pak vyhodnotil obsah jednotlivých odposlechů a odůvodnil svůj závěr, že se o organizovanou skupinu jednalo. Ani ohledně organizované skupiny neuvádí obviněný žádnou konkrétní argumentaci vázanou na konkrétní variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namísto toho pouze setrvává na svém alternativním skutkovém zjištění, že členem organizované skupiny nebyl. Závěrem státní zástupce shrnuje, že obviněným uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud, pokud bylo doplnění dovolání učiněno včas, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

69. Státní zástupce se taktéž vyjádřil k dovolání E. S., a to dne 24. 11. 2023. Uvádí, že dovolání je podáno proti rozsudku odvolacího soudu, a je založeno na důvodech podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Z obsahu dovolání je patrno, že tyto důvody se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a že rozsudek odvolacího soudu chtěla patrně obviněná napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení.

70. Státní zástupce uvádí, že obviněná opakuje dříve uplatněnou argumentaci. Opět tak namítá, že množství zajištěné účinné látky 784,57 g THC nedosahuje hranice velkého rozsahu, a nesouhlasí s tím, že by odposlechy prokazovaly její členství v organizované skupině. Státní zástupce konstatuje, že s těmito námitkami se již vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, soud prvního stupně tak učinil ohledně velkého rozsahu a sklenice konopí v bodech 230. až 288. a 350. odůvodnění svého rozsudku a ohledně členství obviněné v organizované skupině v bodech 306. a 308. tohoto odůvodnění, odvolací soud pak k velkému rozsahu v bodech 55. a 62. odůvodnění svého rozsudku a ke všem námitkám obviněné v bodech 79. (velký rozsah), 80. (společné jednání), 81. (výklad slova „majstor“), 82. (výklad odposlechů ve vozidle VW Golf), 84. (výklad slova „stříhání“) a 85. (význam klíčů od bytů) tohoto odůvodnění. Právní kvalifikace jednání obviněné je podle státního zástupce odůvodněna v bodu 101. citovaného odůvodnění. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a odkazuje na ni.

71. Dále připomíná, že obviněná uplatnila sice i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak z obsahu jejího dovolání je podle státního zástupce patrno, že nesouhlas s dovoláním napadeným rozhodnutím je založen na nesouhlasu se skutkovými zjištěními. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o obviněnou uplatněný § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Taková vadná zjištění však ve věci podle státního zástupce nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč dovodily zamýšlený rozsah pěstování konopí, společné jednání všech obviněných a vědomé zapojení obviněné do organizované skupiny. Celkový obsah námitek obviněné podle státního zástupce směřuje spíše k porušení zásady in dubio pro reo. K uvedené procesní zásadě konstatuje, že Nejvyšší soud v podstatě nepřipouští, aby bylo její dodržení zkoumáno v dovolacím řízení. Ohledně zásady in dubio pro reo blíže odkazuje na svou argumentaci ve vyjádření k dovolání obviněného V. S., stejně tak i ohledně organizované skupiny. Státní zástupce má za to, že obviněná uplatnila pouze takové námitky, které nelze podřadit pod žádný z tvrzených ani jiných dovolacích důvodů. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

72. Státní zástupce ve všech svých vyjádřeních vyslovil z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

73. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, od žádného z nich ale repliku do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

74. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných D. K., S. S., V. S. a E. S. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

75. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

76. Jak již bylo uvedeno, obvinění K., V. S. a E. S. uplatňují dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Obviněný S. pak sice výslovně uplatňuje pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně z obsahu jeho dovolání lez vyvodit i uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. U dovolání všech obviněných lze vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněná vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

77. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

78. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že k odvolání obviněných částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině D. D., ve výroku o vině pod bodem V. rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného V. S. a ve výrocích o trestech a ve zbytku jej ponechal nezměněný, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou obviněnými uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.

79. Obviněnými uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

80. Smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

81. Další obviněnými deklarovaný dovolací důvod je upraven v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

82. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

83. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky V. S. a E. S. neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť veškerou argumentací brojí proti úplnosti dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a správnosti jimi učiněných skutkových zjištění. Provádí přitom vlastní hodnocení provedených důkazů, vyvozují z nich skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak tvrdí, že jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z těchto důvodů následně také dovozují, že závěr o jejich vině byl soudem prvního stupně učiněn v rozporu se zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo, a mají za to, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Ani námitky obviněných uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu neodpovídají tomuto dovolacímu důvodu, ani žádnému jinému. Je tomu tak proto, že nesprávné právní posouzení skutku dovozují oba obvinění na základě vlastní verze skutkového stavu dané trestní věci, když tímto způsobem však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nelze relevantně uplatnit, neboť východiskem pro právní posouzení jsou toliko jimi učiněná skutková zjištění. Obviněný D. K. ve svém dovolání uplatnil, jak bylo uvedeno výše, dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Jeho námitky, pokud jde o prvně zmíněný dovolací důvod, lze z části pod tento podřadit, neboť jím cílí na rozpor provedených důkazů a skutkových závěrů o jeho samostatné distribuci kokainu. Argumenty obviněného směřující k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, jak Nejvyšší soud vysvětlí níže. V případě obviněného S., který výslovně uplatnil dovolací argumentaci podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani tato argumentace neodpovídá jemu uplatněnému dovolacímu důvodu. Oproti tomu část jeho argumentace odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když namítá nesprávné právní posouzení jeho jednání co do určení vývojového stadia jemu přisouzeného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to v souvislosti s pěstováním rostliny konopí. Námitky obviněných K. a S. odpovídající dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

IV. A K dovolání obviněného D. K.

84. Obviněný K. v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zpochybňuje závěry soudu prvního stupně ohledně množství jemu předaného kokainu od obviněného S., a dále množství jím samotným distribuovaného kokainu. V rozsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak namítá nesprávné právní posouzení skutku, kdy jeho trestná činnost měla být soudy posuzována mírněji, neboť nedošlo k naplnění znaku „spáchání takového činu ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku. V rámci tohoto dovolacího důvodu se také domáhá zmírnění uloženého trestu, a to buď prostřednictvím použití příznivější právní kvalifikace, případně aplikací § 58 tr. zákoníku. Jak již bylo uvedeno výše, následná argumentace obviněného založená na údajných nesprávných skutkových zjištěních ohledně jeho vlastní spotřeby kokainu obviněného sice odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je však zjevně neopodstatněná. Zbývající argumentace obviněného pak žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

Je tomu tak proto, neboť jejich prostřednictvím především rozporuje způsob hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně a správnost učiněných skutkových zjištění na jejich podkladě a následný postup odvolacího soudu, který tyto zamítl jako nedůvodné (srov. body 130. až 229. rozsudku soudu prvního stupně a body 42. až 51. rozsudku odvolacího soudu). Současně Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že tato část dovolací argumentace tohoto obviněného je opakováním jeho námitek uplatněných již v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. č. l.

10 095 až 10 099). Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se těmito námitkami řádně zabývaly a dostatečně ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými.

85. Nejvyšší soud předně k uplatněné argumentaci stran výpočtu spotřeby kokainu obviněným uvádí, že touto argumentací se již oba soudy řádně zabývaly a svá skutková zjištění a učiněné závěry náležitě odůvodnily. Argumentaci obviněného lze rozdělit do několika rovin. Předně jde o závěry o získaném množství kokainu od obviněného S., dále pak o samotnou distribuci kokainu obviněným K. při přihlédnutí k jeho vlastní spotřebě. Předně je třeba konstatovat, že soudy vzaly za prokázané, že obviněný nakoupil celkem 2 100 g kokainu od obviněného S., byť i toto množství obviněný popírá. Pokud obviněný namítá, že odkaz odvolacího soudu v bodě 23. jeho rozsudku na bod 335. rozsudku soudu prvního stupně se vztahuje k prokázání viny obviněného S., pak je k této argumentaci třeba uvést, že odvolací soud v bodě 23. uvádí, že předání 2,1 kg kokainu vyplývá ze skutkových zjištění ohledně skutku I. výroku o vině soudu prvního stupně. V tomto ohledu je tudíž zřejmé, že v situaci, kdy dodavatelem obviněného byl pouze obviněný S., není vadou rozsudku odvolacího soudu skutečnost, že při odůvodnění svého rozhodnutí vycházel ze závěrů o prokázání prodeje, když je zřejmé že jediným kupujícím mohl být právě obviněný K. Ani s argumentací obviněného, že odvolací soud nijak nevysvětluje, jak z provedeného dokazování vyplývá závěr o tom, že obviněný z takto získaného množství od obviněného S. distribuoval 1 000 g kokainu, nemohl Nejvyšší soud souhlasit. Odvolací soud v bodě 23. svého rozsudku vychází jednak z prokázaného množství zakoupeného kokainu a dále pak z vyjádření obviněného o jeho vlastní spotřebě kokainu. Následně pak tento soud provádí detailní výpočet množství kokainu, které obviněnému zbylo pro distribuci (v podrobnostech srov. přesvědčivé úvahy odvolacího soudu v bodu 23. jeho rozsudku). Jestliže odvolací soud dochází k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně uvedené v bodě 335. jeho rozsudku jsou správná, nemá Nejvyšší soud tomuto hodnocení odvolacího soudu co vytknout a plně se s nimi ztotožňuje.

86. Zbývající argumentaci obviněného nebylo možné podřadit pod jím deklarované dovolací důvody. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, s poukazem na nějž brojil proti nesprávnému právnímu posouzení jemu přisouzeného skutku, pak má Nejvyšší soud za to, že tato část dovolací argumentace nemůže obstát, neboť dané námitky představují po stránce věcné námitky ryze skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se obviněný primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jaké učinily soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.

87. Obdobně tomu je i v rámci argumentace týkající se jemu uloženému trestu. V ní se obviněný domáhá uložení nižšího trestu, a to buď právě na podkladě zmíněného mírnějšího právního posouzení jeho jednání, nebo aplikací § 58 tr. zákoníku, k němuž připomíná postup soudu prvního stupně v případě ostatních obviněných. Nejvyšší soud zvážil, zda argumentace obviněného odpovídá jemu uplatněnému důvodu a uzavírá, že nikoliv. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že danou námitku, jíž obviněný brojí proti neužití moderačního práva soudu zakotveného v § 58 odst. 1 tr.

zákoníku a domáhá se snížení výměry uloženého trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, tj. namítá vlastně nepřiměřenost jemu uloženého trestu, nelze s ohledem na konkrétní aspekty této trestní věci a závěry konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019 aj.). Aplikace uvedeného ustanovení je totiž na volné úvaze soudu (oproti postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku), jde o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. řádu nelze podřadit námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Uvedené vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr.

zákoníku splňuje (srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).