USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného R. D., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 To 56/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 11/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 54 T 11/2021, byl obviněný R. D. v bodech l) a 2) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1) nejméně v období od února 2019 do 6. 11. 2019, mimo jiné i ve dnech 14. 8. 2019, 21. 8. 2019, 27. 8. 2019, 9. 9. 2019 a 16. 9. 2019, na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, především ve XY a v obci XY, v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1, § 34 zák. č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog a § 4 a § 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a přímo použitelnými předpisy Evropské unie, konkrétně s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog s vědomím, že budou zneužity k nelegální výrobě metamfetaminu realizované dalšími osobami, fakticky prodal blíže nezjištěné množství tablet obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, a to v blíže neurčeném počtu jednotlivých případů, J. K., nar. XY, dílem za přítomnosti P. Š., nar. XY, (kteří již byli odsouzeni rozsudkem KS v Ostravě pod sp. zn. 49 T 4/2020), a to za finanční částky ve výši od 100.000 Kč do 120.000 Kč za jednotlivou dodávku tablet, na různých místech v okrese Frýdek - Místek, zejména v obci XY, ve XY u obchodního centra XY a u obchodního domu XY, přičemž s ohledem na veškeré jemu známé okolnosti prodeje, zejména skrytý způsob předchozí telefonické komunikace s J. K., množství a způsob balení tablet dodávaných bez originálních obalů a příbalových letáků, jakož i předcházející znalosti a zkušenosti obžalovaného na úseku nealkoholové toxikománie, obžalovaný věděl, že jeho osobou dodané tablety nebudou využity k terapeutickým účelům, nýbrž k výrobě psychotropní látky metamfetamin, kdy z uvedeného množství prodaných léčiv bylo při součinnosti organizované skupiny dalších pachatelů, a to J. K., nar. XY, V. J., nar. XY, L. S., nar. XY, L. H., nar. XY, Z. N., nar. XY a P. Š., nar. XY, fakticky vyrobeno minimální množství 5.017 gramů metamfetaminu za účelem další distribuce, za což byli jmenovaní odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 49T 4/2020 - 6203, a vědomě tak přispěl k výrobě drogy metamfetamin v uvedeném minimálním množství,
2) v přesně neustanovené době v průběhu roku 2020 na pozemku par. č. XY a pozemku parc. č. XY zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, v katastrálním území XY v obci XY, okr. Karviná minimálně v jednom případě neoprávněně předal zdarma blíže nezjištěné množství, avšak ve výši nejméně jedné spotřební dávky, sušené konopné drogy zvané marihuana o nezjištěném obsahu účinné látky THC polskému občanovi jménem S. M. K., nar. XY,
přičemž si byl vědom, že popsaným způsobem protiprávně nakládá s přípravky obsahujícími uvedenou látku kategorie 1 přímo použitelného předpisu Evropské unie, a to látku pseudoefedrin, který je prekurzorem drog ve smyslu § 1 písm. a) zák. č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog, jako látka, která může být použita k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, a je uvedena v přímo použitelných předpisech Evropské unie, konkrétně v příloze I v Seznamu uvedených látek kategorie 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ze dne 11. února 2004 o prekurzorech drog, a dále jako uvedená látka kategorie 1 v příloze k Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekurzory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, kdy droga metamfetamin, farmaceuticky zvaná pervitin, je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
dále s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění v § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a že obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4 citovaného nařízení vlády jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
neboť tak činil v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s prekurzory zákonem č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog, a v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s omamnými látkami zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, když nebyl držitelem příslušného zákonného povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky ani držitelem zákonné licence, zvláštní licence ani registrace k nakládání s látkami kategorie 1.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný R. D. rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 To 56/2022 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný R. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání zaměřené proti jednání popsanému v bodě ad 1) odsuzujícího rozsudku, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., (ve znění účinném od 1. 1. 2022), tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyslovil přesvědčení o věcné nesprávnosti a nespravedlnosti napadených rozhodnutí, když popírá, že by se jednání popsaného ve skutkové větě rozsudku dopustil.
6. Zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, neboť ačkoliv soudy nižších stupňů dovozovaly úmysl přímý dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, provedené důkazy jeho úmyslu, natož úmyslu přímému, nenasvědčují. To nakonec v odůvodnění rozsudku ze dne 6. 9. 2022 připouští i Krajský soud v Ostravě. Úmysl pachatele se musí vztahovat ke všem znakům objektivní stránky trestného činu, tj. jak k jednání pachatele, tak k následku trestného činu, a k příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, což v daném případě prokázáno nebylo.
7. Nejvyšší soud opakovaně judikoval ohledně provedení a hodnocení nepřímých důkazů, a z jeho závěrů vyplývá, že souhrn nepřímých důkazů k prokázání viny obviněného musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje všechny okolnosti zažalovaného skutku a obviněného usvědčuje z jeho spáchání, současně však vylučuje možnost jakéhokoliv jiného závěru. Popsaným skutkem a provedenými důkazy však možnost jakéhokoliv jiného závěru najisto vyloučena není.
8. Poukazuje, že svědek P. Š., na jehož svědectví je zejména postaven závěr nižších soudů, nicméně nikdy neviděl, co je obsahem předávaných balíčků, nikdy nebyl přítomen žádné schůzce mezi obviněným a J. K., a byť mohl pohmatem zjistit obsah jednotlivých balíčků, nemohl zjistit o jaká konkrétní léčiva, tablety či jiné věci jde (obsahem mohly být vitamínové doplňky anebo právě doplňky na podporu sexuality, jak jím bylo v průběhu celého řízení tvrzeno). Rovněž vypověděl, že v obci XY nikdy nebyl a ani neviděl, s kým se J. K. setkal, že mu sice přepočítával v autě peníze, ale nikdy neviděl jejich předávání, ani neví, zda tyto peníze měl po uskutečnění schůzky J. K. u sebe či nikoliv.
9. Popírá, že se dopustil popsané trestné činnosti za účelem zisku, jak je soudy tvrzeno, když z provedených důkazů nevyplývá, že by se prodejem tablet obsahujících prekursor jeho životní úroveň zvýšila. Z výslechů svědků naopak vyplynulo, že pobýval v unimobuňkách na zahradě anebo přespával u jiných lidí. Na jeho majetek je nadto vedeno insolvenční řízení a svědci u něj nikdy nezaznamenali vyšší finanční hotovost. Pokud by za každou dodávku tablet měl obdržet 100.000 Kč – 120.000 Kč, jak je tvrzeno, při četnosti údajných dodávek by se to na jeho životní úrovni odrazilo.
10. Má za to, že i kdyby soudy dospěly k závěru, že k předání tablet z jeho strany došlo, nemůže být postavena najisto jeho vědomost, že budou určeny k výrobě psychotropní látky a že by tak vědomě přispíval k výrobě drogy metamfetamin. Všichni svědci, kteří byli součástí organizované skupiny stíhané u Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 49 T 4/2020 vypověděli, že jej neznají, nikdy se s ním nesetkali, ani nevědí, o koho jde. Jediné osoby, které tyto dva případy propojují je J. K., který však vypověděl, že od obviněného tablety na výrobu drogy nikdy nenakupoval, a P. Š., jehož výpověď s ohledem na jeho status spolupracujícího obviněného v dané věci je třeba hodnotit s jistým odstupem. Soudy bez ohledu na obsah dalších provedených důkazů přesto výpověď P. Š. shledaly jako stěžejní.
11. Tvrzený řetězec nepřímých důkazů, na základě kterých soudy nižších stupňů rozhodly o jeho vině a trestu, tak podle obviněného vykazuje mezery a vyvolává důvodné pochybnosti. Postup soudů s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1624/09 ze dne 5. 3. 2010 tedy shledal v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
12. Tato zásada byla porušena i při výpočtu množství vyrobené drogy soudem prvního stupně natolik zásadním způsobem, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, a i se zásadami vymezenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Soud prvního stupně vycházel při výpočtu minimálního množství vyrobené drogy z údajů poskytnutých svědkem P. Š. o množství metamfetaminu, které si do jeho bydliště přinášel J. K. a z poměru nákupu tablet od obviněného a od A. W. Pokud soud prvního stupně vycházel z těchto údajů, není jeho závěr o celkovém minimálním množství vyrobené drogy správný, neboť při svých výpočtech nepostupoval důsledně v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněných“.
13. V návaznosti na to v podrobnostech zrekapituloval výpověď svědka P. Š. ohledně množství jím dodaných léků na výrobu pervitinu, přičemž poukázal na rozpory v jeho výpovědích zejména stran poměru dodávaných tablet od jeho osoby a od A. W. i ohledně počtu schůzek K. s W. a s obviněným, na jejichž základě poměr, jakým byl stanoven podíl obviněného na výrobě metamfetaminu, je nepřesný a vyvolává důvodné pochybnosti. Soud prvního stupně totiž vzal tvrzení svědka P. Š., že poměr odebraných tablet byl 7:3 (tedy 70 % od obviněného a 30 % od A. W.), když s ohledem na rozpory v jeho výpovědi mohl být tento poměr jiný.
14. Podle soudu prvního stupně tak z údajů poskytnutých svědkem P. Š. ohledně celkového množství vyrobeného pervitinu od března 2019 do doby zadržení skupiny kolem J. K. (tj. dne 16. 11. 2019) vyplývá, že celkem vyrobila skupina v době jeho angažování, tedy od března do doby zadržení (16. 11. 2019) nejméně 5.700 g, resp. 6.200 g metamfetaminu, resp. toto množství představovalo 90 % vyrobeného metamfetaminu (po odečtení 10 % pro Z. N. a L. S.). Dále soud započítal ještě meziprodukt, tzv. vytřepaný pseudoefedrin, který byl zajištěn při zadržení Z. N. a L. S.
15. Obviněný nicméně odmítá, pokud pouze na základě vyjádření svědka P. Š., že k výrobě docházelo i v dřívějším období, bylo soudem do celkového počtu započítáno i období před 14. 8. 2019, ačkoliv v rámci vyšetřování, přípravného řízení a ani v řízení před soudem nebyl v tomto období styk obviněného s J. K. prokázán. Ačkoliv v samotném rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že: „Zájmový telekomunikační styk obviněného v projednávané věci pak byl policejním orgánem zajištěn až ode dne 10. 8. 2019“, soud prvního stupně mu bez relevantních důkazů přičetl delší období. Není ani najisto postaveno, zda skupina kolem J. K. nedovážela tablety od jiného zdroje než obviněného, což nedokázal najisto potvrdit ani svědek P. Š., stejně tak, z jakých tablet bylo vyrobeno množství drogy, které soud obviněnému přičetl, když samotní vařiči drogy Z. N. a L. S. uvedli, že množství pseudoefedrinu v tabletě je zásadní pro samotnou výrobu konečného produktu a jeho konečného množství.
16. Má tedy za to, že při aplikaci zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněných“ by celkové množství drogy, které si u P. Š. postupně uschovával J. K., za celé období činilo toliko 4.500 g drogy. Pokud by mělo být vycházeno ze skutečností uváděných svědkem P. Š., je potřeba porovnat jeho nynější výpovědi s výpovědí z řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 49 T 4/2020, a pokud je odlišná, bylo namístě v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněných“ a vycházet z nižšího minimálního množství vyrobené drogy.
17. V závěru dovolání obviněný s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 344/2017, nastolil otázku, zda v případě prokázání poskytnutí J. K. léčiv s obsahem pseudoefedrinu za účelem výroby metamfetaminu u jednání pod bodem 1. nemělo být jeho jednání posouzeno pouze jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu ve smyslu § 286 tr. zákoníku, a nikoli jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, který nepostihuje nedovolené nakládání s přípravky obsahujícími prekursor, ale jen nedovolené nakládání s prekursorem jako takovým.
18. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2022, č. j. 5 To 56/2022-3636, zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolání obviněného, které zaměřil proti jednání vymezenému v bodě 1. odsuzujícího rozsudku, je převážně vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se více méně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly (vyjma závěrečné námitky, v jejímž rámci označuje v případě prokázání skutkového děje za odpovídající kvalifikaci jednání pod bodem 1. jako trestného činu podle § 286 tr. zákoníku. Zde se jedná o novum, k němuž se soudy podrobněji nevyjadřovaly). Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, na které odkázal.
20. Stran výhrad zpochybňujících skutková zjištění soudů a jejich závěr o aktivní roli obviněného při zajištění konkrétního množství léků obsahujících pseudoefedrin a určených k výrobě více než 5.000 g metamfetaminu jinými osobami, státní zástupce odkázal na přesvědčivou argumentaci obsaženou v odůvodněních rozhodnutí obou nižších soudů. Krajský soud v Ostravě realizoval komplexní, bezvadné a naprosto vyčerpávající dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Provedl také podrobný a přesvědčivý rozbor jednotlivých důkazů a konkretizoval skutková zjištění, která z nich vyplývají. Svým povinnostem pak dostál taktéž Vrchní soud v Olomouci, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami obviněného se řádně vypořádal.
21. Oba soudy rovněž reagovaly na doplnění dokazování, přičemž pokud některému z návrhů pro nadbytečnost nevyhověly, svůj postup také srozumitelně zdůvodnily. Vadou opomenutých důkazů proto jejich rozhodnutí zatížena být nemohou, neboť nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu. Krajský soud v Ostravě svá skutková zjištění zformoval výlučně na podkladě řádně provedených a procesně využitelných důkazů. V projednávané trestní věci nelze spatřovat ani obviněným naznačený zjevný nesoulad zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, na jejím podkladě vystavěl své pochybnosti směřované vůči jednání pod bodem 1. odsuzujícího rozsudku. Je totiž zřejmé, že postupem respektujícím klíčové zásady trestního řízení vyplývající především z ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6, 11 a 12 tr. ř. zformoval Krajský soud v Ostravě takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Akcentoval přitom především výpovědi svědků Š., K., N. a J., které podrobil přísnému hodnocení z hlediska jejich věrohodnosti, dále zjištění plynoucí z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ze sledování osob a věcí, jakož i informace vyplývající ze souvisejících trestních spisů, které se týkaly trestné činnosti dalších osob podílejících se různou měrou na navazující výrobě pervitinu. Soud prvního stupně také rozvedl podrobné důvody, pro které vyhodnotil výpověď dovolatele jako lživou a účelovou.
22. Zjištění Krajského soudu v Ostravě, podle kterého obviněný jednak za finanční úplatu dodal jiné osobě tablety léčiv obsahujících pseudoefedrin s vědomím, že budou v rámci organizované součinnosti skupiny dalších pachatelů užity k výrobě metamfetaminu, kdy fakticky bylo touto skupinou pachatelů vyrobeno nejméně 5.017 g metamfetaminu sloužícího k jeho další distribuci, a jednak zdarma předal jiné osobě nezjištěné množství sušené rostlinné hmoty zvané marihuana o nezjištěném obsahu účinné látky THC představující nejméně jednu spotřební dávku, jsou tudíž správná a z provedených důkazů je lze nepochybně dovodit. Skutečnost, že dovolatel v případě jednání pod bodem 1. velmi dobře znal faktický účel, k němuž budou léčiva sloužit (tedy, že jsou určena a budou užita k produkci metamfetaminu a nikoli k terapeutickým účelům), přitom vyplývá kromě jiného z výpovědi svědka P. Š. a z okolnosti jejich prodeje, zejména ze skrytého způsobu předchozí telefonické komunikace se svědkem J. K. a z množství a způsobu balení tablet dodávaných bez originálních obalů a příbalových letáků.
23. Pokud tedy obviněný dovozoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů zjevně vyplývají. Jeho shora uvedené námitky tudíž sice pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě podřadit lze, jsou však neopodstatněné.
24. Nemohlo dojít ani k dovolatelem vytýkanému porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02) se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Jinak vyjádřeno, podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li tyto důkazy o jeho vině (třebaže jsou mezi nimi určité dílčí a nevýznamné rozpory). (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.
25. Jestliže obviněný uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod tento lze podřadit pouze závěrečnou námitku, v jejímž rámci obviněný zmínil, že i v případě prokázání poskytnutí léčiv s obsahem pseudoefedrinu za účelem výroby metamfetaminu u jednání pod bodem 1., bylo namístě posoudit je pouze jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu ve smyslu § 286 tr. zákoníku a nikoli jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, který nepostihuje nedovolené nakládání s přípravky obsahujícími prekursor, ale jen nedovolené nakládání s prekursorem jako takovým.
26. Ačkoli samotnému požadavku dovolatele na takové posouzení jeho jednání přisvědčit nelze, státní zástupce za přiléhavou nepovažuje ani právní kvalifikaci, kterou zjištěnému jednání přisoudily obecné soudy, a to zejména z důvodu nesprávného vyhodnocení obviněným okrajově naznačené (byť jinak podrobně nerozvedené) problematiky nakládání s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, který posléze není užit k léčebným účelům, ale je určen k získání prekursoru (efedrinu nebo pseudoefedrinu z léčivých přípravků), a poté ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky.
27. Obviněný byl uznán vinným jednáním, podle kterého jednak za finanční úplatu dodal jiné osobě tablety léčiv obsahujících pseudoefedrin s vědomím, že budou v rámci organizované součinnosti skupiny dalších pachatelů užity k výrobě metamfetaminu, kdy fakticky bylo touto skupinou pachatelů vyrobeno nejméně 5.017 g metamfetaminu sloužících k jeho další distribuci (bod 1. rozsudku), a jednak zdarma předal jiné osobě nezjištěné množství sušené rostlinné hmoty zvané marihuana o nezjištěném obsahu účinné látky THC představující nejméně jednu spotřební dávku (bod 2.
rozsudku), kdy takové jednání bylo soudy ve svém souhrnu posouzeno jako jeden zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ten sestával z rozsáhlejšího a závažnějšího jednání spočívajícího ve vědomém dodání léčiv určených k výrobě metamfetaminu jinými osobami, kdy na této další činnosti navazující na dodání léčiv již obviněný podle skutkových zjištění soudů nijak neparticipoval, a na to pak navázal jeden případ předání marihuany S.
M. K.
28. V návaznosti na uvedená zjištění státní zástupce připomněl stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, k výkladu znaku „prekursor“ u trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a k posuzování trestnosti držení léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin a nakládání s nimi. Z něho mj. vyplývá, že léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, kdy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Významné přitom je, že tyto léčivé přípravky samy o sobě nejsou prekursorem, ani když mají být využity k výrobě omamné a psychotropní látky, ani pokud byly kupříkladu zbaveny obalů, vyloupány z blistrů, zbaveny informačního letáku a podobně. Z pohledu skutkové podstaty § 286 tr. zákoníku lze tyto léčivé přípravky vnímat jako „jiný předmět“ určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky než prekursor. Současně ale platí, že jestliže určitá osoba nakládá s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin tak, že jej použije nikoliv k léčebným účelům, ale zneužije jej k získání (extrahování) v něm obsaženého efedrinu nebo pseudoefedrinu jako prekursoru, popřípadě poté použije tento prekursor k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (tedy k výrobě metamfetaminu – pervitinu), pak její jednání může za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku, anebo přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k tomuto trestnému činu podle § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku.
29. Zda nakládání pachatele s léčivými přípravky s obsahem efedrinu (pseudoefedrinu) skutečně již směřovalo k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (v praxi jde především o výrobu pervitinu) ve smyslu § 283 tr. zákoníku, musí být předmětem pečlivého dokazování. Pokud je takový způsob nakládání pachatele s léčivými přípravky prokázán, jeho jednání nelze posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť v takových případech je trestný čin podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku.
30. Z hlediska vyhodnocení jednání dovolatele popsaného pod bodem 1. je podle státního zástupce podstatný další závěr plynoucí z uvedeného stanoviska, podle něhož pokud pachatel tyto léky jen opatří pro jiného s tím, že budou použity k získání prekursoru (efedrinu nebo pseudoefedrinu z nich), a poté ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky (např. pervitinu), pak takové jednání lze posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k individuálně určenému trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku.
31. Stejné závěry platí i ve vztahu k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití k získání prekursoru z nich a ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek.
32. Na základě uvedeného státního zástupce učinil závěr, že jednání dovolatele pod bodem 1. rozsudku mělo být s ohledem na skutková zjištění soudů správně posouzeno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (nikoli tedy jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky podle § 286 tr. zákoníku) a jednání pod bodem 2. jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Posouzení věci soudy, které obě jednání kvalifikovaly jako jeden dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, proto shledal nesprávným.
33. Protože však dovolání ve věci podal pouze obviněný, přičemž platí, že obviněný se může dovoláním domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch; nelze tedy z podnětu jeho dovolání dosáhnout změny, která by v jakémkoli směru jeho postavení zhoršila, posouzení jeho jednání jako dva trestné činy, za které by byl ohrožen shodnou trestní sazbou na 8 až 12 let, a v jejímž rámci by mu byl ukládán úhrnný trest, by však podle státního zástupce ke zhoršení postavení dovolatele vedlo. Z toho důvodu by tudíž ke kasaci usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 To 56/2022, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 54 T 11/2021, přistoupeno být nemělo.
34. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
35. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
36. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
37. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
38. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
39. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá- li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
40. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
41. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
42. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
43. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. To platí zejména ve vztahu k námitkám obviněného, že jeho vina nebyla provedenými důkazy prokázána, když naopak není vyloučena možnost jiného závěru a namítá, že soudy rozhodly na základě toliko nepřímých důkazů. Projevuje nesouhlas ohledně počtu případů dodávek léků a výpočtu množství pervitinu, který z jím dodaných léků bylo možno vyrobit. Stejně tak, jestliže soudy nesprávně, jako ze stěžejního důkazu, vycházely stran těchto skutečností z tvrzení spolupracujícího obviněného – svědka P. Š., jehož výpověď zpochybnil, neboť tento nikdy neviděl, co je obsahem předávaných balíčků, nebyl přítomen žádné schůzce mezi obviněným a J. K., v obci XY nikdy nebyl, neviděl ani s kým se J. K. sešel, ani nikdy neviděl předávání peněz. Stejně tak odmítá tvrzení soudů, že se trestné činnosti dopouštěl za účelem zisku, popírá, že by z této měl jakýkoli prospěch, poukazuje na svou neutěšenou finanční situaci a další. Z této jeho argumentace lze dovodit, že má za to, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.
44. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, které obviněný shledal v závěrech soudu prvního stupně, pokud vycházel zejména z údajů poskytnutých spolupracujícím obviněným P. Š. ohledně celkového množství předaných tablet léků a množství metamfetaminu z těchto léků vyrobeného, které si do jeho bydliště přinášel J. K., kdy uvádí různá množství, které nikdy nevážil i různou četnost, a jedná se tak toliko o jeho odhad, stejně tak tvrzení, v jakém poměru byly tablety nakupovány od obviněného a od svědka A.
W., z nichž však podle obviněného nelze získat relevantní údaje, nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV.
ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů soudem prvního stupně, který podle jeho názoru provedené důkazy neposuzoval ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotil. Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí. Je třeba zdůraznit, že těmto otázkám již soud prvního stupně věnoval mimořádnou pozornost a své závěry, ke kterým dospěl, logicky a přesvědčivým způsobem odůvodnil.
45. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatele zpochybňující naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu opírající se zejména o tvrzení, že jeho vědomost o tom, že tablety budou určeny k výrobě psychotropní látky a že tak vědomě přispíval k výrobě metamfetaminu, nebyla důkazy prokázána. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení, zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl, byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští trestného jednání. Jak v tomto ohledu soud prvního stupně konstatoval: „….Pokud se jedná o subjektivní stránku vytýkaného jednání, pak soud dospěl k závěru, že obžalovaný se vytýkaného jednání dopustil v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a to jak k základní, tak i ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, když obžalovaný věděl, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákoníkem a chtěl tento porušit, což je zřejmé především ze způsobu spáchání vytýkaného jednání. Je zřejmé, že obžalovaný, vědom si ekonomického potenciálu omamných a psychotropních látek, zejména pak prekurzoru pseudoefedrinu, který je obsahem volně prodejných léčiv na území Polské republiky, opakovaně a systematicky si tato léčiva cíleně opatřoval a tyto dále prodával J. K., a to s vědomím všech souvislostí, tedy s vědomím, že tyto budou použity pro výrobu drogy metamfetamin zvané pervitin. S ohledem na množství vyrobeného metamfetaminu z obžalovaným dodaného množství (nejméně 5.017 g), jakož i četnost dodávek léků, je zřejmé, že pro obžalovaného se obchod s těmito předměty stal významným zdrojem příjmů a obžalovaný byl zjevně motivován v tomto pokračovat, přičemž tuto jeho činnost ukončil až zásah Policie ČR proti osobám kolem J. K.“ (k tomu bod 221. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
46. Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že soud prvního stupně nepostupoval při svých výpočtech stran celkového množství vyrobené drogy z jím údajně dodaných tablet v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
47. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například odstavec 22. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
48. Namítá-li obviněný, že své skutkové závěry krajský soud staví převážně na základě výpovědi spolupracujícího obviněného P. Š., nelze takovému postupu nic vytknout. Tento důkaz totiž nestojí osamoceně, ale je zřejmé, že soud prvního stupně důkazní situaci objektivizoval i dalšími důkazy. Rovněž vysvětlil, z jakého důvodu výpověď svědka P. Š. shledal nejen za důkaz usvědčující, ale také věrohodný. Soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil odpovědným způsobem a pochybnosti, které se provedenými důkazy nepodařilo odstranit, v souladu se zásadou in dubio pro reo hodnotil ve prospěch obviněného (k tomu bod 113. rozsudku soudu prvního stupně).
49. Poukazuje-li dále, že výpočet soudu prvního stupně, jímž bylo stanoveno souhrnné množství vyrobeného metamfetaminu z jím údajně dodaného množství tablet obsahujících prekursor pseudoefedrin, které si u P. Š. postupně uschoval J. K., je chybný, přičemž dovozuje, že podle jeho výpočtu by se jednalo o množství metamfetaminu toliko v rozsahu 4.500 g, drogy namísto rozsudkem stanovené množství v rozsahu 5.017 g metamfetaminu, když bez relevantních důkazů, pouze na základě vyjádření P. Š., obviněnému přičetl i období před 14. 8. 2019, podstatou i těchto námitek je ve skutečnosti brojení proti chybnému hodnocení důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím, přičemž obviněný soudům v podaném dovolání vytýká nesprávné hodnocení důkazů, předkládá jejich vlastní hodnocení, a teprve na jejich podkladě dovozuje jiné, pro něj příznivější, skutkové, příp. i právní závěry.
50. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenými vadami rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Soud prvního stupně upřesnil popis skutkových okolností co do přičtení obviněnému množství vyrobeného pervitinu, když z odůvodnění rozsudku jednoznačně vyplývá, že se množstvím vyrobené drogy metamfetamin z obviněným dodaných tablet obsahujících prekursor pseudoefedrin pečlivě zabýval, k čemuž lze v podrobnostech odkázat na jeho argumentaci v bodech 109. -112. odůvodnění jeho rozsudku. Pokud na základě toho dovodil, že se celkem jednalo o množství tablet minimálně způsobilé k výrobě až 5.017 gramů metamfetaminu, přičemž protiprávního jednání v bodě ad 1. výroku rozsudku se dopustil nejméně v období od února 2019 do 6. 11. 2019, mimo jiné i ve dnech 14. 8. 2019, 21. 8. 2019, 27. 8. 2019, 9. 9. 2019 a 16. 9. 2019, nelze mít k těmto jeho závěrům žádných výhrad.
51. Argumentaci soudu prvního stupně doplnil rovněž odvolací soud konstatováním, že: „Nesouhlasil-li obžalovaný se závěrem soudu o přičítání mu množství vyrobeného pervitinu 5.017 g z jím dodaných tablet s tím, že k takovému výpočtu nebyl krajský soud oprávněn, že zde není přímá souvislost mezi množstvím vyrobeného pervitinu a vytýkaným dodáním tablet svědku J. K., ani s tím se odvolací soud neztotožnil, když poukázal na zadokumentování přímo v konkrétní dny cest svědka J. K. za obžalovaným, převzetí od něj prekurzoru, jeho předání výrobcům pervitinu, aby byla tato droga po rozdělení a rozvážení dále distribuována ke konzumentům. Byť se pro obezřetnost obžalovaného a dalších zapojených osob nepodařilo odhalit veškeré jeho předávky tablet s obsahem pseudoefedrinu, soud prvního stupně z dokazování dovodil celkové množství výrobci předaného pervitinu svědku J. K. K tomu bylo připočteno nejmenší množství, které si výrobci z jimi vyrobeného pervitinu ponechali. Přitom, co tablety svědkovi J. K. dodával i druhý dodavatel, byl brán zřetel taktéž na zjištěný poměr dodávek od obžalovaného a toho dalšího dodavatele. Z frekvence výroby pervitinu, jeho množství a poměru dodávek tablet pak nalézací soud rozklíčoval to nejmenší množství přičítané obžalovanému pouhým jednoduchým matematickým propočtem. Dlužno dodat, že přitom ctil zásadu, že při jakýchkoli nejednoznačnostech bral v potaz pro obžalovaného ten nejnižší údaj“ (bod 19. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
52. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že vina obviněného R. D. byla provedeným dokazováním spolehlivě prokázána. Skutková zjištění Krajského soudu v Ostravě
podstatná pro právní posouzení věci mají odpovídající obsahové zakotvení v celé řadě důkazů, jež do sebe logicky zapadají, čímž vytvořily ucelený důkazní řetězec, ze kterého byl bez důvodných pochybností prokázán výše popsaný skutek, a tím i vyloučen jakýkoli jiný (alternativní) skutkový stav, jak je obviněným namítáno. Mimo výpovědí svědků zejména P. Š., J. K., Z. N., M. J. aj., lze poukázat zejména na výsledky realizovaných operativně pátracích úkonů, především výsledky sledování osob a věcí ve smyslu § 158d odst. 2 tr.
ř., včetně vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, kamerové záznamy, protokoly o domovních a jiných prohlídkách, vydané či zajištěné věci a jejich zkoumání v rámci znaleckých posudků z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, CD, DVD a BRD nosiče s audiovizuálními záznamy, jakož i závěry znaleckého posudku z oboru kybernetiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat, včetně jejich vyhodnocení. Zmínit lze též skutečnosti vyplývající ze souvisejících trestních spisů, zejména z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 49 T 4/2020, týkajícího se související trestné činnosti dalších osob (V.
J., L. S., L. H., Z. N., J. K., P. Š.), podílejících se různou měrou na navazující výrobě pervitinu, jakož i další důkazy, z nichž vyplynuly konkrétní skutečnosti prokazující, že se obviněný dopustil přisouzeného protiprávního jednání. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet.
53. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
54. Není pochybením, pokud oba soudy pracovaly s obviněným zpochybňovanými důkazy jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy, neboť jednotlivé usvědčující důkazy nestojí osamoceně, ale naopak v klíčových bodech spolu navzájem korespondují. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné důkazy považovaly za plně dostačující k prokázání viny obviněného. Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Olomouci, z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak zjevný rozpor. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněného. Lze proto uzavřít, že skutkové závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, nejsou v žádném, natož ve zjevném či extrémním rozporu s provedenými důkazy, přičemž ani hodnotící úvahy obou soudů nejsou v rozporu s pravidly formální logiky. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jak je obviněným namítáno, ani z něj vyplývající zásada in dubio pro reo.
55. Za relevantní lze považovat argumentaci obviněného, pokud s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vznáší ve vztahu k jednání pod bodem 1. výroku rozsudku námitku nesprávného právního posouzení skutku. To však spatřuje v tom, že i v případě prokázání poskytnutí léčiv s obsahem pseudoefedrinu za účelem výroby metamfetaminu, bylo namístě toto posoudit pouze jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, a nikoli jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedny podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, neboť tento nepostihuje nedovolené nakládání s přípravky obsahujícími prekursor, ale jen nedovolené nakládání s prekursorem.
56. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že se obviněný dopustil výše popsaného protiprávního jednání v bodě 1. v podstatě tím, že s vědomím, že budou zneužity k nelegální výrobě metamfetaminu realizované dalšími osobami, prodal za úplatu blíže nezjištěné množství tablet obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, a to v blíže neurčeném počtu případů J. K., dílem za přítomnosti P. Š., přičemž s ohledem na veškeré jemu známé okolnosti prodeje, zejména skrytý způsob předchozí telefonické komunikace s J. K., množství a způsob balení tablet dodávaných bez originálních obalů a příbalových letáků, jakož i předcházející jeho znalosti a zkušenosti na úseku nealkoholové toxikománie, obviněný věděl, že jím dodané tablety nebudou využity k terapeutickým účelům, nýbrž k výrobě psychotropní látky metamfetamin, kdy z uvedeného množství prodaných léčiv bylo při součinnosti organizované skupiny dalších pachatelů, fakticky vyrobeno minimální množství 5.017 gramů metamfetaminu za účelem další distribuce. V bodě 2. rozsudku pak byl uznán vinným tím, že předal zdarma nezjištěné množství marihuany o nezjištěném obsahu účinné látky THC minimálně ve výši jedné spotřební dávky svědku S. M. K. Tato jednání byla oběma soudy posouzena jako jeden zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
57. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy se v základní rovině dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed (§ 283 odst. 1 tr. zákoníku). Podle odst. 3 písm. c) v případě obviněného přistoupil kvalifikovaný znak v podobě spáchání takového činu ve velkém rozsahu.
58. Naopak obviněným proklamované přiléhavější posouzení jeho jednání jako trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku spočívá ve výrobě, sobě nebo jinému opatření anebo přechovávání prekursoru nebo jiného předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu. Kvalifikovaný znak podle odst. 2 písm. b) pak předpokládá spáchání činu ve značném rozsahu.
59. Pokud jde o výklad znaku prekursor, touto otázkou se zabývalo stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018 (uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. st.), „k výkladu znaku „prekursor“ u trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a k posuzování trestnosti držení léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin a nakládání s nimi“, z něhož vyplývá, že:
I. Léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Přitom není rozhodné, zda takové léčivé přípravky pochází z některého členského státu Evropské unie nebo z třetích zemí. II. Neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku. Stejně se tato ustanovení uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek. Jednání pachatele nelze posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť v těchto případech je trestný čin podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, a je tak vyloučen jednočinný souběh těchto trestných činů. III. Za „jiný předmět“ určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky než prekursor ve smyslu § 286 tr. zákoníku lze považovat též léčivé přípravky obsahující prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin), které pachatel za tímto účelem sobě nebo jinému opatřil anebo přechovával.
60. Jak z výše uvedeného vyplývá, tyto léčivé přípravky samy o sobě nejsou prekursorem, ani když mají být využity k výrobě omamné a psychotropní látky, ani pokud byly kupř. zbaveny obalů, informačního letáku, vyloupány z blistrů a podobně. Z pohledu skutkové podstaty § 286 tr. zákoníku lze tyto léčivé přípravky vnímat jako „jiný předmět“ určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky než prekursor. Současně ale platí, že jestliže určitá osoba nakládá s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin tak, že jej použije nikoliv k léčebným účelům, ale zneužije jej k získání (extrahování) v něm obsaženého efedrinu nebo pseudoefedrinu jako prekursoru, popřípadě poté použije tento prekursor k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (tedy k výrobě metamfetaminu – pervitinu), pak její jednání může za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 trestního zákoníku, anebo přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k tomuto trestnému činu podle § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku.
61. Nutno připomenout, že k posouzení nakládání pachatele s léčivými přípravky s obsahem efedrinu (pseudoefedrinu) je třeba sledovat jak okolnosti, za kterých pachatel tyto látky obstarává, dále s nimi nakládá, tak i samotný cíl, k němuž jeho jednání směřuje. Zda toto již skutečně směřuje k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek ve smyslu § 283 tr. zákoníku tak musí být předmětem pečlivého dokazování. Pokud je takový způsob nakládání pachatele s léčivými přípravky prokázán, potom jeho jednání nelze posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť v takových případech je trestný čin podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku.
62. Dovolacímu soudu nenáleží polemizovat se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, pakliže tyto po provedeném dokazování v souladu s požadavky trestního řádu důvodně dospěly k přesvědčení, že obviněný obstarával lékové přípravky s obsahem pseudoefedrinu v Polsku, a odtud je na základě požadavků na množství, které byly činěny ve vzájemné komunikaci s J. K., tomuto dovážel. Nejvyšší soud rovněž vychází ze zjištění obou soudů, podle nichž předávky probíhaly po předchozí telefonické, resp. SMS „objednávce“ tak, že na v rozsudku blíže specifikovaných místech, v blíže neurčeném počtu jednotlivých případů, minimálně však v deseti případech J.
K. tablety obsahující prekursor pseudoefedrin za úplatu předával, dílem za přítomnosti P. Š. Je nutno zdůraznit, že jak krajský, tak vrchní soud ve svých rozhodnutích uzavřely, že obviněný si musel být vědom účelu, za jakým tyto léčivé přípravky vozí do České republiky, tedy, že tyto budou použity k výrobě pervitinu a neztotožnily se s v daném ohledu s jeho obhajobou, že obsahem jednotlivých balíčků mohly být vitamínové doplňky nebo doplňky na podporu sexuality, s nimiž mohl disponovat.
Odůvodnění obou soudů vycházejí ze zcela správných premis, tedy že je zcela nelogické, aby se obviněný dopouštěl jím proklamovaného jednání, potažmo, že by J. K. u něj objednával právě takové zboží, jehož dovoz z Polska by postrádal jakýkoliv smysl.
63. Není pochybností o tom, že předmětem dodávek byly právě tablety léků obsahující prekursor pseudoefedrin, a to ve snadno extrahovatelné formě. Lze se tak zcela ztotožnit se závěry soudů, že obviněný toto zboží dovážel do České republiky a zde prodával J. K. s vědomím, že se jedná o přípravek, z něhož bude extrahován pseudoefedrin a tento bude v součinnosti s dalšími osobami dále použit ke konkrétní výrobě metamfetaminu. Takto bylo vyrobeno nejméně 5.017 g metamfetaminu určeného k jeho další distribuci.
Naplnění subjektivní stránky ostatně bylo v daném směru prokázáno i dalšími okolnostmi případu. Veškerá komunikace probíhala značně konspirativně s cílem minimalizovat možnost odhalení a dokumentace trestné činnosti. Dotyční si byli plně vědomi, že jejich hovory mohou být policií monitorovány, jejich vzájemná telefonická komunikace se vyznačovala obezřetností, neurčitostí, nejednoznačností a snahou zastřít skutečný obsah. Mezi sebou nehovořili o konkrétních věcech a cíleně upřednostňovali osobní setkání.
Komunikace směřovala pouze ke smluvení místa a času setkání. Obviněný i J. K. ke komunikaci používali rovněž větší množství účastnických čísel, která nepravidelně obměňovali, nezřídka se stávalo, že se pouze prozváněli, bez navazující komunikace. Byly zadokumentovány hovory a SMS zprávy, ve kterých používali zastírací výrazy pro označení tablet k výrobě metamfetaminu, jakož i místa, kde převážně docházelo ke schůzkám, resp. předávkám léčiv mezi J. K. a obviněným. Skutečnost, že obviněný v případě jednání pod bodem 1./ velmi dobře znal faktický účel, k němuž budou léčiva sloužit, tedy, že jsou určena a budou užita ke konkrétní výrobě metamfetaminu a nikoli k terapeutickým účelům, vyplývá kromě jiného z výpovědi svědka P.
Š. a z okolností jejich prodeje, zejména ze skrytého způsobu předchozí telefonické komunikace se svědkem J. K. a z množství a způsobu balení tablet dodávaných bez originálních obalů a příbalových letáků. Výše uvedené přitom představuje pouze nejmarkantnější skutečnosti, o něž již soud prvního stupně správně opřel svůj závěr o úmyslném dovozu a prodeji lékových přípravků obviněným do České republiky, a jejich prodeji za účelem výroby omamné látky pervitinu. Jednáním v bodě 2./ pak byl obviněný uznán vinným tím, že zdarma předal jiné osobě nezjištěné množství sušené rostlinné hmoty zvané marihuana o nezjištěném obsahu účinné látky THC, představující nejméně jednu spotřební dávku.
64. Jestliže nebylo prokázáno, že by obviněný R. D. znal kromě J. K. a P. Š. ostatní pachatele a bližší okolnosti jimi páchané trestné činnosti, tedy výrobu a distribuci pervitinu, když jeho činnost spočívala toliko v dodání léčiv určených k výrobě metamfetaminu jinými osobami, přičemž na této další činnosti navazující na dodání léčiv podle skutkových zjištění nijak neparticipoval, pak z výše citovaného stanoviska trestního kolegia vyplývá, že pokud pachatel tyto léky jen opatří pro jiného s tím, že budou použity k získání prekursoru (efedrinu nebo pseudoefedrinu z nich), a poté ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky (např. pervitinu), jak tomu bylo v předmětné věci, pak takové jednání lze posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k individuálně určenému trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Stejné závěry platí i ve vztahu k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití k získání prekursoru z nich a ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek.
65. Pokud obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017, lze v tomto ohledu odkázat na podrobné a obsáhlé odůvodnění stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, Tpjn 301/2018 (č. 3/2022 Sb. st.), které se vypořádalo i s právním názorem obsaženým v uváděném usnesení.
66. V návaznosti na výše uvedené závěry předmětného stanoviska trestního kolegia Nejvyšší soud (stejně jako státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání) dospěl k závěru, že jednání obviněného pod bodem 1./ výroku rozsudku soudu prvního stupně mělo být s ohledem na skutková zjištění soudů správně posouzeno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Z důvodů výše již uvedených však nepřichází v úvahu posouzení činu obviněného jako trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky podle § 286 tr. zákoníku. Přitom jednání pod bodem 2./ výroku rozsudku soudu prvního stupně je třeba posoudit jako další trestný čin – jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Proto oba nižší soudy pochybily, pokud jednání pod body 1./ a 2./ posoudily jako jeden dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
67. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nicméně nutno zdůraznit, že byť právní kvalifikace jednání pod body 1./ a 2./ jako jeden dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku správná není, nelze dojít k závěru o nutnosti toto pochybení napravit kasací usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2022 sp. zn. 5 To 56/2022 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. 54 T 11/2021. Je zřejmé, že dovolání ve věci podal pouze obviněný, přičemž platí, že obviněný se může dovoláním domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch, a nelze z podnětu jeho dovolání dosáhnout změny, která by v jakémkoli směru zhoršila postavení obviněného (k tomu Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3210 s.). Posouzení jednání obviněného jako dva trestné činy (a nikoliv jako pouze jediný trestný čin), za které by byl ohrožen shodnou trestní sazbou, a v jejímž rámci by mu byl ukládán úhrnný trest, by neznamenalo změnu napadených rozhodnutí v jeho prospěch, ale naopak. Takový postup by vedl k porušení zásady zákazu reformationis in peius.
68. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu