11 Tdo 339/2023-10613
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2023 o dovolání obviněného M. Š., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 11 To 9/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 30/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 17 T 30/2019, byl obviněný M. Š. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ad 1. ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, ad 2. přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr.
zákoníku, za což byl odsouzen a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, za který byl již pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014-3985, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 9 (devět) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí ve formě finanční hotovosti. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve vztahu k obviněnému M. Š. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014-3985, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 11 To 9/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil, a to v celém výroku o trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem 1., 2. a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, za který byl již pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.
3. 2021, č. j. 20T 45/2014-3985, obviněného odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 9 (devět) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí ve formě finanční hotovosti. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve vztahu k obviněnému M. Š. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014-3985, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
1. jako vůdčí osoba skupiny pachatelů, jejíž součástí byli mimo jiné dnes již pravomocně odsouzení R. P., nar. XY, J. D., nar. XY, T. B., nar. XY, V. Š., nar. XY, J. Š., nar. XY, T. S., nar. XY, P. M., nar. XY, A. B., nar. XY, M. K., nar. XY, R. J., nar. XY a M. H., nar. XY, s nimiž měl vzájemně rozdělené úkoly nezbytné k úspěšnému spáchání trestné činnosti, v době nejméně od dubna 2017 do okamžiku svého zadržení policií dne 17. 5. 2018 v XY, XY, okres Český Krumlov a na řadě dalších míst v České republice opatřoval suroviny potřebné pro výrobu metanfetaminu – pervitinu, zajišťoval jeho výrobu prostřednictvím různých vařičů, ve stejném období si zároveň od různých pěstitelů konopí a výrobců marihuany obstarával i tuto drogu, získaný pervitin a marihuanu pak prodával jednak na území České republiky různým dealerům i konečným uživatelům a jednak je opakovaně vyvážel do Rakouska, kde je prodával zejména v XY A.
C., nar. XY a v XY A. Ö., nar. XY, veškeré tyto nákupy a prodeje zajišťoval i po finanční stránce, sháněl kurýry a ostatním členům skupiny udílel pokyny; tímto způsobem si opatřil a se ziskem prodal celkem nejméně 9 kg marihuany a 900 g čistého nebo mefedronem či kofeinem ředěného pervitinu, čímž získal neoprávněný majetkový prospěch ve výši nejméně 1 000 000 Kč; a jednání se dopustil přesto, že věděl, že k nakládání s těmito látkami je třeba zvláštního povolení, které neměl, a že konopí je zařazeno mezi omamné látky podle Seznamu IV.
Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-THC je psychotropní látkou zařazenou v seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedeno v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a metamfetamin - pervitin patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
2. od přesně nezjištěné doby až do okamžiku svého zadržení policií dne 17. 5.
2018 v místě svého tehdejšího bydliště ve XY, okres České Budějovice neoprávněně přechovával látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, a to konkrétně 48 ampulí Sustanonu, 18 ampulí Superanabolonu, 42 ampulí Sustanonu 250, 31 ks blistrů s 10 tabletami a 6 ks částí blistrů - celkem 329 tablet s nápisy Afro a Casel, 1 ks načaté a 5 ks originálně uzavřených plastových dóz - celkem 5 660 tablet s nápisem Anabol Tablets, 9 ks částí blistrů s nápisem Clomiphene Citrate 50mg - celkem 44 tablet, 9 ks papírových krabiček, 207 celých blistrů a část jednoho dalšího blistru Naposim 5mg - celkem 2 073 tablet, 2 kusy ampulí s nápisem Sustanon, 14 ks blistrů s nápisy Afro a Casel - celkem 140 tablet, 4 kusy blistrů s nápisem Clomiphene Citrate 50mg - celkem 48 tablet, 6 ks papírových krabiček a 56 ks blistrů s nápisem Naposim 5mg - celkem 560 tablet, 1 ks papírové krabičky s nápisem Bionabol - celkem 40 tablet a 1 kus ampule s nápisem Superanabolon, tedy přípravky v podobě tablet a injekčních roztoků obsahující látky metandienon, nandrolon, testosteron, metyltestosteron a klomifen, jež jsou uvedené v příloze číslo 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, všechny tyto látky přechovával za jiným než léčebným účelem v množství mnohonásobně převyšujícím povolený jeden blistr, jeden injekční přípravek nebo podobné množství nedělitelného balení léku obsahujícího tyto látky.
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání směřující proti výroku o vině pod bodem 1. (ohledně skutku pod bodem 2. obviněný v hlavním líčení prohlásil vinu, kterou soud prvního stupně svým rozhodnutím přijal), v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Dovolatel úvodem svého mimořádného opravného prostředku odkázal na doplnění svého odvolání ze dne 10. 5. 2022, které je stále aktuální, neboť odvolací soud se s jeho námitkami nesprávně vypořádal, a to jen odkazem na správnost rozsudku soudu prvního stupně.
6. Dovolatel v podrobnostech namítal, že nalézací soud měl selektovat jednotlivé výpovědi, v nichž ignoroval ty jejich části, které jsou v jeho prospěch. Dovolatel se nejprve zabýval výpovědí, kterou učinil před Krajským státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích, kterou nalézací soud považuje za stěžejní, avšak ta nebyla hodnocena jako celek, nebylo hodnoceno, v jaké situaci ji učinil a jaký dopad to má na její pravdivost, když dovolatel pouze odhadl celkové množství jím prodávaných drog. Jinak by musel nalézací soud dospět k závěru o prodeji marihuany maximálně v celkovém množství 7 730 g a v případě pervitinu v celkovém množství 710 g.
Nalézací soud tedy využil jeho odhad, aniž by přepočítal jednotlivé provedené transakce, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 11 Tdo 627/2018). Dovolateli tak nebylo prokázáno spáchání zvlášť závažného zločinu podle ustanovení § 283 odst. 3 tr. zákoníku. Kromě toho nebylo ze strany nalézacího soudu stanoveno množství účinné látky obsažené v distribuovaných drogách, když vycházel pouze z celkového množství drogy, nikoliv z její kvality, přičemž poukázal na to, že se mohlo jednat o technické konopí.
Dovolatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že k určení celkového rozsahu není možné vycházet z prostého součtu obou drog, jelikož není dána metodika, jak by takový výpočet měl být proveden. Nalézací soud dále pochybil při stanovení spekulativní výše prospěchu, když uvedl, že zisk dovolatele z prodeje „venkovní marihuany“ musel být minimálně dvoutřetinový oproti zisku z prodeje tzv. skanku. Dovolatel na venkovní marihuaně nic nevydělal, naopak spíše více projezdil na pohonných hmotách. Dovolatel dovodil, že samotná výše prospěchu v jeho případě dosahuje 1 012 500 Kč, což je těsně nad hranicích požadovanou pro naplnění znaku značného prospěchu, když nebylo zohledněno, jaké byly jeho náklady, neboť pro posouzení prospěchu se vyžaduje prospěch čistý (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 362/2017). Pokud se týká marihuany, nalézací soud započítal množství prodané venkovní marihuany dvakrát, a to tak, že do prodané venkovní marihuany započítal také marihuanu, kterou sklidil zadarmo. Při přepočtu prodejů marihuany se tak sníží prospěch dovolatele pod jeden milion korun, tedy pod hranici značného prospěchu. Nalézací soud se nezabýval tím, že venkovní marihuana od R. J. byla nekvalitní, obviněný na ní nic nevydělal, a je otázkou, jaký byl její obsah THC, aby bylo možné vůbec uvažovat o trestnosti její distribuce.
Dovolatel rovněž zdůraznil nevěrohodnost svědka M. M., přičemž soud měl jeho výpověď částečně hodnotit jako věrohodnou a částečně jako nevěrohodnou.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 17 T 30/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 11 To 9/2022, a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání. Obviněný rovněž souhlasil s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Nezbývá tedy než vycházet toliko z obsahu předloženého dovolání. Dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na jejichž předmětné pasáže státní zástupce odkázal.
9. Státní zástupce rovněž poukázal na to, že dovolatel uvádí z velké části námitky, jimiž nesouhlasí s učiněným skutkovým zjištěním – s jakým množstvím marihuany a pervitinu nakládal. Celkový obsah námitek zaměřených proti množství a kvalitě drog směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což je zásada procesní, a nikoliv hmotně právní, a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo samotné dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. V těchto souvislostech státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, ze dne 5. 1. 202,2 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1368/2021), a závěrem dovodil, že uvedená námitka proti zjištěnému množství žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nadto ani množství nyní tvrzené dovolatelem (7 730 g marihuany a 710 g pervitinu) by nemohlo vést ke zmírnění právního posouzení dovolatelova jednání jakožto spáchaného ve velkém rozsahu. Velký rozsah byl odvolacím soudem přiléhavě vyjádřen za pomoci míry, jakou se dovolatel u jednotlivých látek přiblížil k judikaturně stanoveným hranicím velkého rozsahu (tyto hranice dovolatel nezpochybňuje) – tedy k 10 000 g marihuany a 1 500 g pervitinu. Při množstvích zjištěných soudy (9 000 g a 900 g) bylo dosaženo těchto hranic na 90 % a 60 %, což je více než 100 %. Avšak i při množstvích podle nynější obhajoby dovolatele (7 730 g a 710 g) by se stále jednalo o 47,33 % a 77,3 %, což je opět více než 100 %.
10. Ryze procesní povahu má i námitka dovolatele proti hodnocení výpovědi svědka M. dílem jako věrohodné a dílem jako nevěrohodné. Takové vyhodnocení jedné svědecké výpovědi považuje dovolatel za nepřípustné. K tomu státní zástupce uvedl, že „neexistuje pravidlo důkazního práva, které by soudu ukládalo, aby v případě pochybností o některých dílčích tvrzeních svědka musel mít jiná jeho tvrzení automaticky za nepravdivá“, jak je patrno z usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2002 sp. zn. II. ÚS 95/01.
Ústavnímu soudu v takovém případě postačuje, jestliže soud „vysvětlil, proč některým částem výpovědi svědka neuvěřil“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2007 sp. zn. III. ÚS 2194/07). Obdobné dělení výpovědí odsouzeného je patrno z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. I. ÚS 1052/2011. Stejně pracuje se svědeckými výpověďmi i Nejvyšší soud, jak je patrno z jeho usnesení ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 8 Tdo 446/2012, stejně tak i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009. sp. zn. 6 Tdo 1651/2008.
Dovolateli lze přisvědčit, že nalézací soud nezdůvodnil, proč svědkovi M. dílem neuvěřil. V tomto směru mu dal za pravdu i odvolací soud v bodu 40 odůvodnění svého rozsudku. Shodně s odvolacím soudem má však státní zástupce za to, že se nejedná o natolik závažné procesní pochybení, které by mohlo zpochybnit správnost výroku o vině dovolatele. Nadto se zdůvodnění nabízí. Již z podstaty věci bylo věrohodnější tvrzení dovolatele, který se ke své škodě doznal, že pervitin koupil než tvrzení svědka, který popřel, že by nějaký pervitin prodal.
Motivem dovolatele zjevně bylo vypovědět pravdu, aby zlepšil své procesní postavení. Motivem svědka pak jistě mohlo být nehovořit o jednání, které je trestné. Ačkoliv tedy nalézací soud ve svém rozsudku nezdůvodnil, proč neuvěřil té části výpovědi svědka M., která se odchýlila od výpovědi dovolatele, z hlediska věcného jsou důvody zřejmé. Podstatné je, že se v této části dovolání jedná o procesní námitku neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů.
11. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu oproti tomu dovolání odpovídá v té své části, v níž dovolatel namítá, že soudy měly při stanovení výše prospěchu odečíst z celkového prospěchu dovolatelovy náklady – určit prospěch čistý. Dovolateli je třeba dát za pravdu, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je v obdobných případech třeba zohledňovat při stanovení „značného prospěchu“ vynaložené náklady a stanovit tak „čistý prospěch“. Nelze ovšem zohlednit úplně všechny náklady. Nejvyšší soud ve své judikatuře uvedl, které náklady odečíst lze a které nikoliv. Státní zástupce odkázal například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005 sp. zn. 7 Tdo 207/2005, které bylo posléze publikováno pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019. Pokud dovolatel zmiňuje jako další nezapočítané náklady pouze své náklady na pohonné hmoty, jedná se o kategorii nákladů, která podle ustálené judikatury do výše zamýšleného prospěchu započítána být nemůže. Navíc je třeba připomenout, že k naplnění předmětné skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku postačuje již prospěch zamýšlený, který vůbec dosažen být nemusí.
12. Státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolatelem dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
16. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
17. Obviněný současně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
18. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
19. Na druhé straně je nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
20. Než se Nejvyšší soud začne zabývat jednotlivými námitkami, musí úvodem konstatovat, že pokud dovolatel v podrobnostech odkazuje na doplnění svého odvolání ze dne 10. 5. 2022, které je podle něj stále aktuální, v rozhodnutích nadepsaného soudu bylo již opakovaně judikováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 681/2017, usnesení ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 362/2019, usnesení ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 7 Tdo 1023/2021, usnesení ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 11 Tdo 453/2022), že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Nejvyšší soud se proto námitkami, jež tvořily pouze odkaz na doplnění odvolání obviněného, nezabýval.
21. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v zásadě opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou promítnul rovněž do svého odvolání. Dovolatel tedy opětovně namítá, že prodeje marihuany a pervitinu provedl v menším množství, než jaké uvedl zejména ve své výpovědi v přípravném řízení dne 28. 1. 2019, kde pouze odhadl, s jakým množstvím marihuany a pervitinu nakládal. Dovolatel také pochybuje o kvalitě jím obchodovaných drog, a tedy o množství účinné látky v nich obsažených a dále vytýká soudům nižších stupňů, že hodnotily výpověď svědka M. částečně jako věrohodnou a částečně jako nevěrohodnou. Tyto námitky ovšem neodpovídají jak uplatněným, tak ani žádným jiným dovolacím důvodům.
22. K takto postaveným námitkám je třeba předně uvést, že soudy nižších stupňů řádně odůvodnily, na základě jakých skutečností dovodily neoprávněné nakládání s množstvím 9 000 g marihuany a 900 g pervitinu. Soudy v této části vycházely i z výpovědi samotného dovolatele z přípravného řízení, tj. zejména z jeho výpovědi ze dne 28. 1. 2019 (v podrobnostech srov. body 71-74 a zejména 84-87 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 37 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
23. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že je mu možné přičítat pouze 7 730 g marihuany a 710 g pervitinu, což by mělo vést ke zmírnění právního posouzení jeho jednání, které by tak nebylo spácháno ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud v tomto ohledu rovněž plně odkazuje na závěry nalézacího soudu, a to konkrétně na bod 101 odůvodnění jeho rozsudku, v němž se soud zabývá naplněním kvalifikačního znaku spáchání činu ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud odkazuje také na závěry odvolacího soudu, který velký rozsah vyjádřil za pomoci míry, jakou se dovolatel u jednotlivých látek přiblížil k judikaturně stanoveným hranicím velkého rozsahu (v podrobnostech srov. bod 51 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jak správně zmínil rovněž státní zástupce ve svém vyjádření, při množstvích zjištěných soudy (9 000 g a 900 g) bylo dosaženo těchto hranic na 90 % a 60 %, což je více než 100 %. Avšak i při množstvích podle nynější obhajoby dovolatele (7 730 g a 710 g) by se stále jednalo o 47,33 % a 77,3 %, což je opět více než 100 %.
24. Pakliže dovolatel předkládá vlastní skutkovou verzi spočívající v tom, že se v projednávaném případě mohlo jednat o technické konopí, nelze podle Nejvyššího soudu uvedené tvrzení ze skutkových zjištění dovodit ani v náznaku. Nejvyšší soud již v rámci své rozhodovací činnosti zakotvil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 11 Tdo 415/2019), že nelze-li zjistit přesné množství účinné látky (např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty), lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pokud zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, zda pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. V tomto kontextu lze rovněž poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, kde bylo konstatováno, že „skutečnost, že pachateli nebylo známo množství účinné látky, kterou droga, s níž nakládal, obsahovala, např. že si toto neověřil laboratorním rozborem, nelze hodnotit jako okolnost svědčící v jeho prospěch, neboť je třeba vycházet zejména z celkového množství nedovolené látky, z okolností jejího opatření, ze zkušeností pachatele s jejím užíváním a z obvyklé kvality takto opatřené látky“. Nelze tak ve prospěch obviněného vyhodnotit skutečnost, že nebylo prokázáno, jaké konkrétní množství účinné látky THC obsahovala marihuana, s níž měl nakládat, neboť je v tomto směru naopak třeba vycházet z celkového množství drogy, s níž obviněný prokazatelně nakládal, z okolností jejího opatření, ze způsobu, jakým byly obchody s touto látkou prováděny i jejich četností, což v daném případě vede k potvrzení závěrů soudů. V tomto směru na základě provedeného dokazování nevyvstaly žádné pochybnosti o obvyklé kvalitě této drogy.
25. Obviněný se v dovolání též vyhradil vůči hodnocení výpovědi svědka M., kterou soud prvního stupně pokládal za dílem věrohodnou a dílem za nevěrohodnou. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z bodu 86 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu jednoznačně vyplývá, že vycházel z výpovědi obviněného, když cituje výpověď obviněného s tím, že od svědka M. koupil pervitin ve třech případech, vždy po 100 g. Pokud v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje zdůvodnění, proč nalézací soud svědkovi M., který takové prodeje popřel, v tomto směru neuvěřil, nejedná se o tak závažné procesní pochybení, které by mělo za následek postup navrhovaný obviněným, tj. zproštění obžaloby, zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně jinou kvalifikaci jeho činu (v podrobnostech srov. bod 40 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
26. V této části dovolání lze sice souhlasit s obviněným, že nalézací soud nezdůvodnil, proč výpovědi tohoto svědka částečně neuvěřil. Ostatně, jak bylo shora předestřeno, odvolací soud dal v této námitce také obviněnému za pravdu, ovšem je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že se nejedná o natolik závažné procesní pochybení, které by mohlo zpochybnit správnost výroku o vině dovolatele. Státní zástupce ve svém vyjádření navíc přiléhavě popsal, jaké zdůvodnění se nabízí, neboť již z podstaty věci bylo věrohodnější tvrzení dovolatele, který se ve svůj neprospěch doznal, že pervitin koupil než tvrzení svědka, který popřel, že by mu nějaký pervitin prodal. Ačkoliv tedy nalézací soud ve svém rozsudku nezdůvodnil, proč neuvěřil té části výpovědi svědka M., která se odchýlila od doznání dovolatele, z hlediska věcného jsou důvody zřejmé.
27. Za relevantní lze považovat námitku obviněného, jíž je namítána nesprávnost právního posouzení ve vztahu k naplnění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a to ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel konkrétně namítal, že soudy měly při stanovení výše prospěchu odečíst z celkového prospěchu jeho náklady, tj. měly určit čistý prospěch. Dovolatel přitom poukazoval na náklady na prodej „venkovní marihuany“, při němž více projezdil na pohonných hmotách. Žádné další nezohledněné náklady ve svém mimořádném opravném prostředku nezmínil. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tato námitka obviněného je neopodstatněná.
28. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku pak bude potrestán ten, kdo spáchá čin uvedený v odst. 1 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Značným prospěchem, k němuž se vztahuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se zde rozumí prospěch vyjádřitelný v penězích dosahující výše nejméně 1 000 000 Kč (viz § 138 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 138 odst. 1 tr. zákoníku).
29. Pokud jde o kvalifikační znak podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pak si oba soudy nižších stupňů byly vědomy judikatury Nejvyššího soudu, jíž bylo opakovaně stanoveno, že znak „značný prospěch“ spočívá ve skutečném profitu získaném obviněným pro sebe nebo pro jiného, pročež je nutno odečíst od celkové částky získané trestnou činností případné náklady, které byly vynaloženy v souvislosti s předmětnou trestnou činností, případně jiné relevantní položky. V tomto směru Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005, uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., které lze vztáhnout i na nyní posuzovanou trestní věc, z nichž se podává, že: „Jestliže je trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. [s účinností od 1. 1. 2010 podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku], spáchán distribucí drog a spočívající v jejich nákupu a prodeji, je třeba při posuzování otázky, zda pachatel získal činem značný prospěch, od částky, za kterou drogy prodal, odečíst částku, za kterou je nakoupil“. Náklady se tedy rozumí toliko náklady nezbytné pro samotné opatření drogy, když ne všechny výdaje na straně pachatele drogové trestné činnosti mají tu povahu, aby byly při řešení míry jeho prospěchu jako náklady zohledněny. V tomto směru lze analogicky poukázat na východiska vyplývající z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 1 To 89/2014, podle nichž „pokud by docházelo k nekritickému zohledňování pachatelem eventuálně uváděných nákladů ve spojení s trestnou činností, mohlo by docházet k situacím, jež by byly v zásadě v rozporu s logikou věci, proto je možno mezi takové náklady započíst v podstatě pouze ty položky, které jsou nezbytné pro opatření rostlin, jejich vypěstování či sklizeň, eventuálně zpracování, tedy náklady, které byly při výrobě drogy spotřebovány či užity při tomto procesu jejich výroby. Mezi takové náklady přitom nepatří pořízení nemovitostí, byť za účelem vybudování pěstíren, či stravné osoby na trestné činnosti se podílející, případně jiných osob, jejich odměna, telekomunikační náklady, náklady na PHM v souvislosti s různými jízdami apod.“ (k tomu rovněž srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008).
30. Současně je nutno zdůraznit, že k dokonání trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není třeba skutečného dosažení značného prospěchu, ať již pachatelem nebo někým jiným, když naopak plně postačí, jedná-li pachatel v úmyslu takovéhoto prospěchu dosáhnout. Co do zavinění se ve vztahu k tomuto následku vyžaduje úmysl [§ 17 písm. a) ve spojení s § 15 tr. zákoníku]. K tomu viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2316.
31. Nejvyšší soud z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu seznal, že tento v bodě 37 uvedl, že už nalézací soud z čistého prospěchu vycházel, když od prodejní ceny odečetl cenu nákupní a když snižoval zisk z prodeje „venkovní marihuany“. Pokud však dovolatel nyní zmiňuje jako další nezapočítané náklady své náklady na pohonné hmoty, jedná se o kategorii nákladů, které ve spojitosti s určením tzv. čistého zisku nelze započítat. Navíc, jak již bylo shora zmíněno, k naplnění předmětné skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku postačuje již prospěch zamýšlený, který vůbec dosažen být nemusí.
Právní posouzení skutku je proto správné a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. 32. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020) spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu tohoto zvlášť závažného zločinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze, ani v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích námitek. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo. 33. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 6. 2023 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu