USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání
obviněných 1. A. V. S. a 2. M. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
9. 6. 2023, sp. zn. 15 To 45/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 4 T 14/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. V. S. a M. B.
odmítají.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 4 T 14/2022,
byli uznáni vinnými:
obviněný A. V. S. v bodech ad I. 1 až 24 a ad II. zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, v bodě ad
III. přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a v
bodě ad IV. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1
alinea druhá tr. zákoníku,
obviněný M. B. v bodě ad II. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Za to byli odsouzeni:
obviněný A. V. S.
za tyto trestné činy a za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle §
173 odst. 1 tr. zákoníku, zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3
tr. zákoníku ve spolupachatelství z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze
dne 25. 7. 2022, sp. zn. 2 T 7/2022, který nabyl právní moci ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 272/2022 dne 18. 10. 2022,
podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k
souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14,5 (čtrnácti a půl)
roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen
dále trest propadnutí náhradní hodnoty 800 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaných na str.
6 až 7 výroku rozsudku. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl též
uložen trest vyhoštění na dobu 7 roků (sedmi roků). Podle § 43 odst. 2 tr. ř.
byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne
25. 7. 2022, sp. zn. 2 T 7/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením,
pozbyla podkladu.
obviněný M. B.
podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání
10,5 (deseti a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68
odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 260
(dvěstěšedesáti) denních sazeb, přičemž denní sazba činí 100 (jedno sto) Kč,
tedy celkem 26.000 (dvacet šest tisíc) Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str.
7 výroku rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o
zabrání věcí blíže specifikovaných na str. 7–8 výroku rozsudku.
Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
I. obviněný A. V. S. sám
nejméně od prosince roku 2020 do doby svého zadržení dne 16. 11. 2021 také v
Praze XY, ul. XY, v bytové jednotce č. XY a na dalších místech na území hl.
města Prahy vyráběl, a následně prodával pervitin-metamfetamin, a to tak, že
1) v blíže nezjištěné době, v listopadu 2021, poskytl L. R., nar. XY, zdarma
nezjištěné množství pervitinu – metamfetaminu, minimálně pak 1 gram a minimálně
v jednom případě dne 6. 11. 2021 2 tablety extáze,
2) v době od května do listopadu 2021 nejméně ve čtyřech případech prodal J.
D., nar. XY, nejméně 5 gramů pervitinu - metamfetaminu a to dne 31. 5. 2021 2
gramy, dne 19. 9. 2021 nejméně 1 gram, dne 26. 10. 2021 1 gram a dne 15. 11.
2021 1 gram,
3) minimálně od srpna do září 2021 prodal J. V., nar. XY, ve třech případech
celkem 15 g pervitinu - metamfetaminu za různé částky, a to nejméně dne 14. 8.
2021 8 gramů, dne 23. 8. 2021 5 gramů a dne 27. 8. 2021 2 gramy pervitinu,
4) minimálně v období od května do listopadu 2021 prodával M. P., nar. XY,
blíže nezjištěné množství pervitinu – metamfetaminu, a to tak, že prodával 1
gram pervitinu - metamfetaminu za 800 Kč, a to nejméně v jednom případě za 14
dní,
5) minimálně od května do listopadu 2021 poskytl Z. Š., nar. XY, v nezjištěném
množství případů pervitin - metamfetamin, který pervitin – metamfetamin
nakupoval buď sám, nebo společně s M. P., a to nejméně 4 gramy pervitinu ve
dnech 20. 10. 2021, 30. 10. 2021, 6. 11. 2021, dále pak ve dnech 8. 10. 2021,
9. 10. 2021 a 27. 10. 2021,
6) minimálně od května do listopadu 2021 poskytl R. S., nar. XY, nejméně 5,5 g
pervitinu - metamfetaminu, a to dne 7. 9. 2021 0,5 gramu, dne 24. 9. 2021 2
gramy a dne 5. 11. 2021 3 gramy,
7) v blíže nezjištěném období, minimálně od srpna do října 2021 postupně prodal
J. J., nar. XY, minimálně celkem 85 gramů pervitinu – metamfetaminu, a to tak,
že dne 18. 8. 2021 2 gramy, dne 20. 8. 2021 5 gramů, dne 9. 9. 2021 20 gramů,
dne 10. 9. 2021 4 gramy, dne 11. 9. 2021 1 gram, dne 14. 9. 2021 20 gramů, dne
21. 9. 2021 10 gramů, dne 24. 9. 2021 6 gramů, dne 27. 9. 2021 3 gramy, 1. 10.
2021 5 gramů, dne 5. 10. 2021 4 gramy a dne 6. 10. 2021 5 gramů,
8) v blíže nezjištěné době, minimálně v srpnu 2021 prodal K. Š., nar. XY,
postupně pervitin – metamfetamin, v množství nejméně 5 gramů, a to dne 12. 8.
2021 1 gram a dne 15. 8. 2021 4 gramy,
9) v blíže nezjištěné době, minimálně od srpna do listopadu 2021, prodal B. H.,
nar. XY, nejméně 30 g pervitinu - metamfetaminu, kdy dne 26. 8. 2021 jí prodal
10 gramů a dne 30. 8. 2021 20 gramy,
10) v blíže nezjištěné době, nejméně od května 2021 do listopadu 2021, prodal
L. K., nar. XY, který užívá přezdívku „B.“, nejméně 2 gramy pervitinu –
metamfetaminu, a to tak, že dne 21. 9. 2021 1 gram a dne 23. 10. 2021 1 gram,
11) v blíže nezjištěné době, nejméně od října 2021 do listopadu 2021, prodal J.
T. S., nar. XY, nejméně 22 g pervitinu - metamfetaminu, a to tak, že dne 5. 10.
2021 prodal 5 gramů pervitinu, dne 8. 10. 2021 2 gramy pervitinu, dne 20. 10.
2021 5 gramů a dne 17. 11. 2021 10 gramů,
12) v blíže nezjištěné době, nejméně v říjnu a listopadu 2021, prodal P. J.,
nar. XY, nejméně 2 gramy pervitinu - metamfetaminu, a to tak, že dne 20. 10.
2021 jí prodal 2 gramy,
13) v blíže nezjištěné době, minimálně od září do října 2021, prodal L. K.,
nar. XY, nezjištěné množství pervitinu - metamfetaminu, minimálně mu však 6.
10. 2021 prodal 11,292 gramu pervitinu - metamfetaminu,
14) v přesně nezjištěné době, od května 2021 do října 2021, prodal A. M., nar.
XY, nejméně celkem 32 gramů pervitinu - metamfetaminu, a to tak, že dne 20. 5.
2021 prodal 14 gramů, dne 24. 5. 2021 prodal 10 gramů a dne 27. 5. 2021 prodal
8 gramů,
15) minimálně od srpna do listopadu 2021 poskytl M. F., nar. XY, nejméně 50
gramů pervitinu - metamfetaminu, a to tak, že dne 5. 9. 2021 prodal 2 gramy,
dne 13. 9. 2021 5 gramů, dne 3. 10. 2021 3 gramy a dne 13. 11. 2021 40 gramů,
16) minimálně dne 18. 5. 2021 a dne 8. 6. 2021 poskytl osobě N. A., nar. XY, ve
dvou případech pervitin - metamfetamin za 700 Kč,
17) v blíže nezjištěné době, od srpna 2021 do října 2021 prodal osobě
ztotožněné jenom jako H. od T. minimálně 31,5 gramu pervitinu - metamfetaminu,
a to tak, že dne 15. 8. 2021 mu prodal 1,5 gramu, dne 16. 8. 2021 1,5 gramu,
19. 8. 2021 1 gram, 24. 8. 2021 0,5 gramu, 26. 8. 2021 4,5 gramu, 27. 8. 2021 1
gram, 29. 8. 2021 0,5 gramu, 30. 8. 2021 1,5 gramu, dne 31. 8. 2021 1,5 gramu,
dne 2. 9. 2021 1 gram, dne 3. 9. 2021 1 gram, dne 4. 9. 2021 1,5 gramu, dne 5.
9. 2021 0,5 gramu, dne 10. 9. 2021 2 gramy, dne 11. 9. 2021 1,5 gramu, 13. 9.
2021 1 gram, dne 19. 9. 2021 2,5 gramu, dne 21. 9. 2021 1 gram, dne 1. 10. 2021
1 gram, dne 7. 10. 2021 3 gramy a dne 12. 10. 2021 2 gramy,
18) v přesně nezjištěné době, od května do srpna 2021, blíže neztotožněné osobě
jménem G. M. prodal v nezjištěném množství případů pervitin - metamfetamin,
minimálně však dne 20. 8. 2021 1 gram metamfetaminu,
19) v blíže nezjištěné době, nejméně v říjnu 2021, nejméně dne 25. 10. 2021,
prodal blíže neztotožněné K. 10 gramů pervitinu – metamfetaminu,
20) v blíže nezjištěné době, nejméně v srpnu až listopadu 2021, nejméně dne 7.
11. 2021, prodal blíže neztotožněné D. 2 gramy pervitinu – metamfetaminu,
21) v blíže nezjištěné době, nejméně v květnu až listopadu 2021, prodal blíže
neztotožněnému L. celkem nejméně 21 gramů pervitinu – metamfetaminu, a to tak,
že dne 2. 6. 2021 3 gramy pervitinu, dále 10 tablet extáze, dne 27. 9. 2021 5
gramů marihuany, a téhož dne 1 gram pervitinu, dne 29. 9. 2021 1 gram
pervitinu, dne 2. 10. 2021 1,5 gramu pervitinu, dne 6. 10. 2021 1 gram
pervitinu, dne 13. 10. 2021 1,5 gramu pervitinu, dne 20. 10. 2021 1,5 gramu
pervitinu, dne 22. 10. 2021 1,5 gramu pervitinu, nezjištěné množství marihuany,
dne 23. 10. 2021 0,5 gramu pervitinu, dne 24. 10. 2021 1 gram pervitinu, dne
26. 10. 2021 0,5 gramu pervitinu, dne 30. 10. 2021 1 gram pervitinu, dne 31.
10. 2021 1 gram pervitinu, dne 4. 11. 2021 0,5 gramu pervitinu, dne 7. 11. 2021
1 gram pervitinu, dne 8. 11. 2021 1,5 gramu pervitinu a dne 13. 11. 2021 0,5
gramu pervitinu,
22) v blíže nezjištěné době, nejméně v květnu až listopadu 2021, prodal blíže
neztotožněnému T. celkem nejméně 21 gramů pervitinu – metamfetaminu, a to tak,
že dne 9. 9. 2021 0,5 gramu, dne 25. 9. 2021 13 gramů, dne 28. 9. 2021 1 gram,
dne 2. 10. 2021 1 gram a dne 10. 10. 2021 5,5 gramu,
23) v blíže nezjištěné době, nejméně od září do listopadu 2021, prodal blíže
nezjištěnému V. celkem nejméně 20 gramů pervitinu – metamfetaminu, a to tak, že
dne 1. 11. 2021 15 gramů, dne 2. 11.2021 4 gramy a dne 4. 11. 2021 1 gram,
24) v blíže nezjištěné době, nejméně od října do listopadu 2021, prodal blíže
nezjištěnému S. celkem nejméně 7 gramů pervitinu, a to tak, že dne 29. 10. 2021
0,5 gramu, dne 31. 10. 2021 0,5 gramu, dne 1. 11. 2021 0,5 gramu, dne 5. 11.
2021 1,2 gramu, dne 6. 11. 2021 0,5 gramu, dne 7. 11. 2021 0,5 gramu a dne 9.
11. 2021 1 gram,
a dále obž. A. V. S. vydal dne 16. 11. 2021 v Praze XY, XY č. XY, v budově XY,
pro potřeby trestního řízení mimo jiné sedm plastových sáčků s plastovým
klipsem s obsahem bílé krystalické látky, která byla identifikována jako 2,73 g
pervitinu – metamfetaminu a piracetamu,
a dále během domovní prohlídky dne 17. 11. 2021 v jeho tehdejším bydlišti v
Praze XY, XY, v bytové jednotce č. XY, byly zajištěny mimo jiné malé digitální
váhy se stopami metamfetaminu a piracetamu, plastová miska se zbytky
piracetamu, bílá keramická miska s piracetamem o hmotnosti 18,10 g a skleněný
oválný pekáč s piracetamem o hmotnosti 0,2 g,
a dále při předcházející domovní prohlídce dne 12. 6. 2021 v jeho
předcházejícím bydlišti v Praze XY, XY, v bytové jednotce č. XY, bylo zajištěno
187 balení přípravku STOPCOLD 5MG/120MG po dvaceti tabletách a dva blistry po
deseti tabletách, z nichž byly znalecky zkoumány čtyři blistry, tedy 40 tablet
o hmotnosti 15,456 g, v nichž byl identifikován pseudoefedrin HCL, cetirizin,
mykrokrystalická celuóza a laktóza, celkem 1,725 kg tablet Cirrus, Reactine
Duo, Zyrtec-D a StopCold s obsahem pseudoefedrinu HCL, cetivizinu,
mikrokrystalické celuózy a laktózy, přičemž z těchto všech tablet by bylo možné
připravit 576,59 g pervitinu - metamfetaminu, dále plastový tácek s hnědou
krystalickou látkou, která byla identifikována jako metamfetamin HCL a
piracetamu, skleněná miska se zbytky piracetamu, digitální váhy DIGITAL SCALE
se stopami pervitinu – metamfetaminu a piracetamu, plastová nádoba s hnědou
krystalickou látkou a částí brčka zelené barvy, v níž bylo identifikováno
32,630 g pervitinu – metamfetaminu HCL, MSM skleněná buňka SIMAX o objemu 500
ml, kamenný hmoždíř se zbytky bílé látky, která byla identifikována jako
piracetam, keramické misky se třemi transparentními sáčky se zbytky bílé látky,
která byla identifikována jako piracetam, 200 ml kyseliny chlorovodíkové a 1
000 ml kyseliny dusičné,
II. obvinění A. V. S. a obž. M. B. společně
dne 16. 11. 2021 odjeli z Prahy do XY, XY, XY, XY, za účelem opatření
prekurzoru k výrobě pervitinu-metamfetaminu, a dále za účelem další distribuce
tohoto prekursoru, kde u hranic Polské republiky a České republiky obdrželi za
přesně nezjištěnou úplatu 26 originálně uzavřených dóz bílé barvy s nápisem
EFEDRINA ARENA 50 mg 1.500 comprimate, šarže 11325/2019/02, série: 175072021,
exp: 8. 7. 2024, které měli v úmyslu dovézt do Prahy, když během zpáteční cesty
téhož dne kolem 20.40 hodin byli ve vozidle zadrženi příslušníky Celní správy,
přitom uvedené dózy obsahovaly celkem 39.000 tablet léčiva Efedrina Arena s
účinnou látkou efedrin HCL, ze kterých by bylo možné vyrobit 1.149 g
hydrochloridu metamfetaminu s obsahem 923,63 g metamfetaminu báze, dále bylo u
obž. A. V. S. nalezeno 7 transparentních plastových sáčků s plastovým klipsem
obsahujících 2,73 g pervitinu-metamfetaminu a piracetamu, zatímco u obž. M. B.
byla v jeho batohu nalezena plastová dóza s patnácti plastovými sáčky
obsahujícími celkem 128,10 g pervitinu-metamfetaminu,
přičemž pro prekurzor EFEDRINA ARENA odjeli po předchozí domluvě A. V. S. s
osobami z Polské republiky, které na území Polské republiky ve velkém množství
nakupují léčivé přípravky, z nichž je možné vyrábět návykové látky, které od
nich za účelem opatření prekurzorů k výrobě pervitinu-metamfetaminu, a dále za
účelem další distribuce tohoto prekurzoru, v blíže nezjištěném počtu případů a
množství, obž. A. V. S. obstarával,
přitom pervitin-metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5
psychotropních látek v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek ze dne 18. 12. 2013, ve znění pozdějších předpisů,
efedrin je uveden jako prekurzor v příloze 1 kategorie I přímo použitelného
předpisu Evropského společenství nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo
273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo
111/2005 účinná látka extáze methylenanfetamin (MDMA) je uvedena v příloze č. 4
Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ze dne 18. 12.
2013, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka, a konopí je
uvedeno v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek ze dne 18. 12. 2013, ve znění pozdějších předpisů, jako látka omamná,
a obž. A. V. S. se výše uvedeného jednání dopustil, přestože byl rozsudkem
Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 15 T 70/2016, který
nabyl právní moci dne 23. 1. 2017, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolená
výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl mimo jiné uložen
nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 let, který vykonal dne 19. 4. 2019,
a obž. M. B. se výše uvedeného jednání dopustil, přestože byl rozsudkem
Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 17 T 151/2018, který
nabyl právní moci dne 30. 9. 2019, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolená
výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl mimo jiné uložen
trest odnětí svobody ve výměře 60 měsíců, ze kterého byl podmíněně propuštěn
rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 3 PP 37/2021 ze dne 23. 8.
2021, se zkušební dobou ve výměře 6 let.
III. obviněný A. V. S. sám
nejméně dne 10. 6. 2021 v Praze XY, XY, v prostorách bytu č. XY, v prvním
nadzemním podlaží domu XY, ve svém tehdejším bydlišti přechovával celkem 240 ks
střeliva, z toho 27 pistolových nábojů ráže 9 mm Luger se třemi nábojovými
pásky výrobce Sellier & Bellot, 4 pistolové náboje ráže 7,62 x 25 mm Tokarev
výrobce Sellier & Bellot, 7 nábojů ráže 7,65 mm Browning, výrobce Sellier &
Bellot, 1 puškový náboj ráže .44-40 Win, výrobce Winchester a 201 kulových
nábojů .22 Long Rifle, výrobce Sellier & Bellot, když si uvedené náboje
podléhající registraci opatřil od dosud neztotožněné osoby, přestože nebyl
držitelem zbrojního průkazu, a tedy neměl k nabytí a držení střeliva potřebné
oprávnění podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve
znění pozdějších předpisů,
IV. obviněný A. V. S. sám
dne 18. 11. 2021 v 11.09 hod. v Praze XY, ul. XY, v budově XY, vydal
policejnímu orgánu Policie ČR padělaný občanský průkaz České republiky č. XY na
jméno A. S., nar. XY, a padělaný řidičský průkaz č. XY na jméno A. S., nar. XY,
oba doklady byly opatřeny jeho fotografií, a tyto osobní doklady u sebe
přechovával v úmyslu je užít jako pravé.
2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba obvinění, rozhodl
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. 15 To 45/2023, tak, že
je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
3. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu
prvního stupně podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
4. Obviněný A. V. S. své dovolání směřující proti výroku o vině v bodě ad II.
rozsudku, výroku o trestu odnětí svobody a výroku o trestu vyhoštění, opřel o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř., když má za
to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve
vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným a bylo rozhodnuto o
zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 4 T 14/2022, přestože byly v řízení předcházejícím
dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 pod písm. g), h), i) tr. ř.
5. Obviněný popírá, že by se dopustil skutku pod bodem II. kvalifikovaného jako
zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a
s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm.
c) tr. zákoníku. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. označil některá skutková zjištění soudu prvního stupně, jejichž
správnost stvrdil také soud odvolací, za rozporná s provedenými důkazy. Chybným
shledal také odmítnutí jím navržených výslechů policistů, kteří prováděli
jejich sledování.
6. Na podporu své obhajoby provedl vlastní podrobný rozbor části důkazů,
přičemž akcentoval závěry, které z nich podle jeho mínění vyplývají. V tomto
směru stran namítaného skutku pod bodem II. popřel, že by dne 16. 11. 2021
společně s obviněným M. B. na parkovišti v XY převzal od občanů Polské
republiky 26 originálně uzavřených dóz bílé barvy s nápisem Efedrina Arena,
přičemž zdůraznil, že toto na podkladě provedených důkazů spolehlivě dovodit
nelze, když protokol o sledování osob a věcí ze dne 16. 11. 2021, kamerový
záznam ani výpověď svědka D. M. z celní správy u hlavního líčení dne 23. 1.
2023 žádné předání čehokoli, natož 26 kusů lahví Efedrina Arena neprokazují.
Pokud odvolací soud odkázal na závěry soudu prvního stupně, že do vozidla
svědkyně M. A. musela být vložena igelitová taška s polským nápisem swiezo
znawcy, je toto tvrzení toliko domněnkou. K tomu opakovaně namítal, že délka
jeho rozhovoru s osobami na parkovišti v XY byla velmi krátká cca do 30 sekund,
a že ze sledování nevyplynulo, že by do vozidla svědkyně M. A. bylo něco
ukládáno. Pakliže obviněný M. B. přendával něco na zadní sedadlo vedle sebe,
nejednalo se o igelitovou tašku, ale o jeho batoh.
7. Naopak byly provedeny důkazy svědčící o předání a zakoupení 26 lahví
Efedrina Arena již v Praze na adrese XY, a to od svědka B. CH. Opačné tvrzení
soudů označil za pouhou domněnku a důsledek nesprávného hodnocení důkazů, v
jehož rámci byly přehlíženy důkazy svědčící v jeho prospěch. Za vadné označil
také závěry soudů v pasážích jejich rozhodnutí, v nichž označily jeho a B.
výpovědi za nevěrohodné. Podle obviněného tedy z protokolu o sledování osob a
věcí ze dne 16. 11. 2021 vyplývají jiné závěry, než učinil soud druhého stupně,
a jsou tak v extrémním rozporu s jeho tvrzeními.
8. Neobstojí ani tvrzení obou soudů o horší světelné viditelnosti na parkovišti
v XY, kde údajně mělo proběhnout předání drog, naopak toto bylo dostatečně
osvětleno výkladními skříněmi. Měli tak být vyslechnuti policisté, kteří zde
prováděli dne 16. 11. 2021 sledování osob a věcí k tomu, kde nacházeli, k
jejich rozmístění a v jaké vzdálenosti, zda měli přímou viditelnost, jaké
světelné podmínky zde skutečně panovaly a co tedy skutečně viděli. Tyto jeho
návrhy na doplnění dokazování však byly bezdůvodně odmítnuty jako nadbytečné.
Rovněž navrhoval výslech policistů, kteří prováděli sledování osob a věci téhož
dne v Praze v ulici XY, kde mělo dojít podle obviněného k předání předmětných
26 kusů lahví Efedrina Arena od svědka B. CH. za částku 300.000 Kč a 800 euro,
které měl kupovat svědek R. B.
9. Soudy se rovněž nevypořádaly s výpovědí svědka B. CH., z jehož výslechu
vyplývá, že se aktivně zapojoval do výroby pervitinu z prášků Cirrus či
Efedrina, které měl od polsky mluvící osoby. Prášky dal do tašky a krabice
obalené černou páskou a tuto vložil do vozidla Fabie svědkyně – řidičky M. A.
dne 16. 11. 2021 na zadní sedadlo, kde seděl obviněný M. B. Její existenci pak
potvrdila jak tato svědkyně, tak i oba obvinění. Prázdnou krabici pak svědkyně
vyhodila z vozidla poté, kdy proběhla celní kontrola. Soud druhého stupně
uvedl, že není pochyb o existenci krabice ve vozidle svědkyně M. A., má však za
sporné, kdy se do vozidla dostala a kde byla ve vozidle převážena, když
svědkyně uváděla, že ji naložila do vozidla v ulici XY a obviněný S. hovořil o
ulici XY. V protokolu o sledování osob a věcí ze dne 16. 11. 2021 však není o
uložení krabice v ulici XY žádná zmínka. Rovněž podle videa pořízeného
policisty, kteří prováděli sledování osob a věcí ze dne 16. 11. 2021, kdy jsou
snímány záběry jak obviněný S. a svědek R. B. vcházejí do vchodu XY, žádná
krabice při jejich vycházení z domu zaznamenána není. Video ze sledování osob
tedy neprokazuje tvrzení soudu ohledně skutkového děje a je neúplné. Předmětná
krabice byla ve skutečnosti vynesena z domu XY dne 16. 11. 2021 a obsahovala 26
lahví Efedrina Arena. Pokud jde o situaci na parkovišti v XY, předání prášků
ani úhrada jejich ceny z ničeho nevyplývá, stejně jako, že by do vozidla bylo
něco podáno.
10. Soud se nezabýval ani tím, že předmětná krabice byla roztrhaná a prázdná a
rovněž policejní orgán pochybil, pokud důkaz prázdnou krabici obalenou černou
páskou nezajistil, ačkoliv je to podstatné pro posouzení důkazní situace.
Krabice a její obsah přitom vyvrací mezinárodní prvek, tedy, že se měl
závadového jednání dopustit ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech. Pokud soud dovozuje mezinárodní prvek z toho, že krabice byly
nalezeny v igelitové tašce s polským nápisem swiego znawcy, neznamená to, že
tyto krabice s předmětnými prášky byly zakoupeny v Polsku či předány v XY.
Skutečnost, že oba obvinění nevyjádřili k této skutečnosti, tedy k igelitové
tašce s polským nápisem ještě neznamená, že jsou opodstatněné kategorické
závěry, které soud prvního stupně v tomto směru učinil. Pokud pak jde o jeho
komunikaci s polskými občany (S. a M.), netýkala se trestné činnosti. Nelze
přehlédnout ani odposlechy jak jeho osoby, tak i B. a CH. ohledně předmětných
prášků 15. 11. - 16. 11. 2021, a které zcela podporují jeho výpověď.
11. Obviněný uvedl, že od počátku trestního řízení vypovídal konzistentně,
včetně převzetí předmětných prášků od svědka CH., ohledně jejich komunikace i
jeho návštěvy na XY u tohoto svědka. Za závadný označil též protokol o
sledování osob a věcí ze dne 16. 11. 2021 (č. l. 439), kde zmínka o naložení
krabice absolutně absentuje. Podrobně poukázal na nesrovnalosti mezi protokolem
a sledování osob a pořízenými videozáznamy a fotodokumentací ze dne 16. 11.
2021. Jediné logické vysvětlení je to, že zpracovatelé protokolu o sledování
osob a věci pochybili, když chybně zaznamenali skutečnosti, které se odehrály
na daném místě, tedy na XY.
12. Namítl, že též opakovaně navrhoval výslech svědkyně M. Č., která prostor v
ulici XY svědku CH. pronajímala, opětovný výslech svědka B. CH. k výše uvedeným
skutečnostem, vyplývajícím z výslechu vedeného v trestní věci sp. zn.
KRPA-68365ITČ-2021-000074-437, stejně jako výslechy Z. P., vrchní komisařky a
J. K. - vedoucího odboru a zpracovatele protokolu o sledování osob a věci ze
dne 16. 11. 2021 (případně jeho sdělení, kdo z operativců prováděl sledování
předmětný den 16. 11. 2021).
13. Zdůraznil, že jediným jeho úmyslem bylo podvést spoluobviněného M. B., od
kterého chtěl vylákat peníze, v žádném případě neměl v úmyslu s předmětnými
prášky jakkoli nakládat ve smyslu výroby OPL ani si opatřit prekurzor k jejich
výrobě. Tvrzení soudu prvního stupně, že komunikace dne 15. 11. 2021 a 16. 11.
2021 mezi ním a svědkem CH. je z jeho strany pouze využita k jeho obhajobě,
označil za důkaz selektivního přístupu soudu k důkazům a k jejich
jednostrannému hodnocení, aniž se náležitě vypořádal se všemi důkazy.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v
jeho rámci obviněný vytýká nesprávné právní posouzení skutku, přičemž
zpochybnil naplnění znaku „spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
15. Podle obviněného toto tvrzení soudu není důkazně podloženo. Je-li soudem
uváděno, že S. S. byl zadržen již v době 16. 11. 2021, z trestního spisu naopak
vyplývá, že byl omezen na svobodě již v polovině roku. Pokud tedy soud odvolací
uvedl, že S. byl jeho první kontakt, pak zcela absentuje, s kým tedy měl
obviněný vyjma svědka S. a blíže neurčeného M. navazovat kontakt, či být ve
spojení navíc s úmyslem páchat trestnou činnost. Není tak prokázáno, kdo vůbec
byly osoby účastnící se schůzky dne 16. 11. 2021 na parkovišti v XY. Nebylo
vyvráceno tvrzení obviněného, že na parkovišti v XY se odehrál tzv. „blaf“ na
obviněného M. B. Opětovně tak zdůraznil, že k žádnému předání 26 ks lahví
Efedrina Arena, a tedy k žádnému závadovému jednání ve smyslu trestního
zákoníku na parkovišti XY nedošlo. Namítl, že ze strany soudů došlo k vágnímu
označení osob na parkovišti v XY. Jestliže soudy uvedly, že to měly být osoby –
členové organizované skupiny s mezinárodním přesahem, které obviněným měly
předat 26 kusů lahví Efedrina Arena, z obou napadených rozsudků však není
patrné, kdo byly tyto osoby a zda s nimi vůbec v minulosti obviněný
komunikoval. Pakliže soud prvního stupně má za to, že se měl domluvit s jinými
členy skupiny, pak zjevně absentuje, kdo jsou tito členové, jejich označení,
jména a celková identifikace, jakož i dělba úkolů a činností. Rovněž nebylo
prokazováno, zdali v Polsku existovala nějaká organizovaná skupina.
16. V trestním spise je založen výslech z Evropského vyšetřovacího příkazu
adresovaného Polské republice, kdy byl S. S. vyslechnut za přítomnosti
prokurátora, přičemž tento svědek jakýkoli obchod s obviněným popřel a v
podstatě jej nazval podvodníkem, když uvedl, že jen blafuje, že k žádnému
obchodu nikdy nedošlo a následně s obviněným přerušil kontakt. Navíc je
podstatné zjištění, že jestliže byl S. zadržen a omezen na svobodě v Polské
republice v první polovině roku 2021, zjevně byl omezen na svobodě i v
listopadu 2021. Dávat S. do souvislosti se spojením mezinárodního prvku
organizované skupiny, je tak podle obviněného nepodložené.
17. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je
dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, projevil obviněný
nesouhlas jak s uloženým trestem odnětí svobody, tak i s trestem vyhoštění.
18. Ve vztahu k uloženému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14,5 roků
s odkazem na body 1 - 45 svého dovolání uvedl, že ohledně jeho výše brojí
argumentačně především nesprávnou právní kvalifikací.
19. Rovněž projevil nesouhlas s uloženým trestem vyhoštění na dobu 7 roků,
který mu byl uložen nezákonně a nesprávně v rozporu s ustanovením § 80 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku. Po stručném připomenutí důvodů, jimiž uložení tohoto
trestu podepřely oba soudy, dále poukázal v podrobnostech na své osobní a
rodinné vazby, dlouhodobý pobyt na území České republiky a otcovský vztah ke K.
Š., na kterou podle svého vyjádření platil výživné, stejně jako na existenci
jeho manželství s českou občankou E. P. Uložení tohoto trestu pak označil za
nepřiměřený zásah do svých práv. Tato svá tvrzení prokazující vazby na Českou
republiku doložil řadou, v dovolání blíže specifikovaných, listin.
20. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2023, č. j. 15 To
45/2023-1951 a rozhodnuti Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 4
T 14/2022 v rozsahu podaného dovolání a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. Obviněný M. B. své dovolání, směřující proti všem výrokům rozhodnutí
odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, opřel o dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
22. Úvodem vznesl výhrady vůči usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18.
11. 2021 s tím, že již toto přehlíželo skutkový stav a opatřené důkazy, když v
něm byly prezentovány ničím nepodložené úvahy a domněnky policejního orgánu.
Již v této fázi byla chybně stanovena právní kvalifikace dle § 283 odst. 4
písm. c) tr. zákoníku, tj. že se dopustil předmětného jednání ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech, aniž by k této kvalifikaci byl
předložen jediný relevantní důkaz, a toto pochybení bylo převzato i soudem
prvního stupně.
23. Vyslovil názor, že rozhodnutí obou soudů jsou nesprávná a neodůvodněná, ani
jedno z nich nedostálo své zákonné povinnosti zakotvené v § 2 odst. 5 tr. ř.,
když nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, ale byl bez dalšího
převzat závěr policejního orgánu, aniž by k jeho prokázání byly opatřeny
relevantní důkazy a z nich vyvozeny odpovídající závěry.
24. Dále zpochybnil úvahy soudů, jimiž odůvodnily své závěry o jeho
nevěrohodnosti, přičemž zdůraznil, že při formulaci závěru o vině vycházely
spíše z jeho trestní minulosti než z provedených důkazů. Rovněž poukazuje, že
nestandardním způsobem mu bylo vytknuto, že jeho výpověď a výpověď
spoluobviněného S. nejsou totožné. Tyto závěry soudu prvního stupně vnímá jako
porušení práva na spravedlivý proces.
25. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho
rámci označil skutkové závěry soudů ve vztahu k jednání pod bodem II. za
nesouladné s provedenými důkazy s tím, že jimi nebylo spolehlivě prokázáno
převzetí 26 ks balení Efedrina Arena na parkovišti v XY od osob polské
národnosti. V návaznosti na to provedl vlastní rozbor části důkazů s akcentem
na to, co z nich podle jeho mínění vyplývá a co nikoli. I soud prvního stupně
připustil, že nedošlo k zajištění důkazu o předání tohoto léku, a nelze to
dovodit ani z protokolu o sledování. Je tak dán extrémní rozpor mezi skutkovými
závěry soudu a provedenými důkazy, a rovněž odůvodnění rozhodnutí neodpovídá
ustanovení § 125 tr. ř. K tomu obviněný následně cituje četnou judikaturu
Ústavního soudu i Nejvyššího soudu.
26. Poukázal dále na roli taxikářky M. A., která pravidelně vozila R. B., který
u ní zajišťoval i odvoz do Hradce, přičemž je otázkou, zda tyto osoby nesehrály
v dané věci větší úlohu. Nicméně svědkyně uvedla, že si do kufru vozidla dávala
v Praze krabice, což potvrzuje skutečnost, že v XY k žádnému předání léku
nedošlo. Již z povahy věci, běhu událostí a zcela odlišných rolí obou
obviněných je zcela zřejmé, že každý z nich v dané věci sehrál odlišnou roli a
logicky tak i obhajoba každého z nich byla odlišná. Uvedl, že byl v této věci
označen spoluobviněným S. několikrát za „rybu“ s tím, že to byl právě on, kdo
měl být S. tzv. „oblafnut“. Je tedy zcela nelogické a absurdní, aby s ohledem
na tato tvrzení a veškeré opatřené důkazy byla obhajoba obou identická. Stejně
tak je nelogické, aby o těchto záměrech spoluobviněného S. věděl nebo se snad
dokonce podílel na svém vlastním „oblafnutí.“ Shledal tedy nepřípadným, pokud
soud prvního stupně oběma obviněným vytýká, že jejich výpovědi nejsou
identické. Je prokázané, že objednavatelem cesty byl spoluobviněný S., což
nakonec vyplývá i z jeho konverzace dne 16. 11. 2021. Nelze opomenout ani to,
že k věci byl vyslechnut v přípravném řízení S. S., který uvedl, že: „celou
dobu šlo o to, že on měl přijet pro tabletky, a on mě klamal, odbýval mě, že
musí našetřit peníze na ty tabletky. Nakonec k transakci nedošlo, já jsem s ním
přerušil kontakt“. Předání zboží nelze dovodit ani z protokolu o sledování z
16. 11. 2021. Závěr o tom, že na místě k předání „mohlo“ dojít, činí soud
prvního stupně ve svém rozsudku toliko na základě vlastních, tendenčních,
neodůvodněných závěrů, které nemají oporu v žádném důkazním prostředku, a
naopak jsou s nimi v zásadním rozporu. Obviněný odmítá názor soudu, že pokud
byl jednou za drogovou trestnou činnost odsouzen, je vinen vždy a znovu.
27. V další části svého mimořádného opravného prostředku pak s odkazem na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obdobně jako obviněný S.
zpochybnil naplnění znaku „spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku“. K
tomu ocitoval judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se touto problematikou a
uzavřel, že nebyly prokázány ani základní zákonné znaky této kvalifikované
skutkové podstaty. Mimo jiné vyjádřil názor, že byly zjištěny pouze tři osoby
na věci zainteresované, konkrétně on a S. jako osoby, které podle soudů členy
organizované skupiny nebyly a dále Polák S. S. Nebyl tak naplněn ani požadovaný
počet členů organizované skupiny.
28. Rozporuje též rozsah spáchání trestné činnosti ve smyslu § 283 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku s tím, že celkové množství metamfetaminu, který
přechovával, a který dále bylo možno z léčiva Efedrina Arena vyrobit,
dosahovalo podle zjištění soudů pouze 1.277,1 g, což je méně než hodnota 1.500
g pervitinu, která je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu pro určení velkého
rozsahu rozhodující. Má tedy za to, že nebyl naplněn ani znak velkého rozsahu
podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, k čemuž rovněž ocitoval judikaturu
Nejvyššího soudu zabývající se množstvím a jednotlivými rozsahy. V předmětné
věci bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že ze zajištěných tablet, tj. z celkem
26 ks balení Efedrina Arena, v celkovém počtu 39.000 ks tablet (každé balení o
obsahu 1.500 ks), by se dalo připravit 1.149 g hydrochloridu metamfetaminu. Po
doplnění znaleckého zkoumání dne 1. 8. 2022, bylo zjištěno, že hodnota 1.149 g
metamfetaminu ve formě soli, odpovídá hodnotě 923 g metamfetaminu báze.
Současně bylo zjištěno, že obviněný disponoval celkem 128,10 g substance, což
bylo znalecky přepočteno na 102,48 g metamfetaminu báze. Rozsudek na základě
výše uvedeného však stanovuje, a to právě s ohledem na množství účinné látky,
nesprávnou právní kvalifikaci.
29. Obviněný vyjádřil rovněž výhrady vůči výši uloženého trestu odnětí svobody,
který označil za nepřiměřeně přísný, neodpovídající povaze a závažnosti činu,
míjející se se zásadami pro ukládání trestů, a tedy nerespektující mimo jiné
ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku. Na podporu svých tvrzení ocitoval řadu
rozhodnutí soudů, v nichž je kladen důraz na individualizaci ukládaných trestů
a nutnost vyhodnocení stupně společenské škodlivosti, což v daném případě soud
neučinil.
30. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2023, č. j. 15 To 45/2023-1951 zrušil a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat
a rozhodnout.
31. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podaným dovoláním předně vyplývá,
že dovolatelé doslova opakují obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím
soudem, a kterou shrnuli ve svých odvoláních proti odsuzujícímu rozsudku
nalézacího soudu, přičemž s těmito námitkami se soudy v odůvodnění svých
rozhodnutí vypořádaly, a s touto jejich argumentací se státní zástupce
ztotožnil.
32. K tomu připomněl např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp.
zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen
námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se
kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o
dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř.
33. Oba obvinění označili dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., přičemž dovolání obou obviněných jsou po obsahové stránce vystavěna na
námitce nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů, a dovolání
obviněného S. také na výhradě proti rozsahu dokazování v rámci které soudům
vytýká bezdůvodné neprovedení jím navržených důkazů. Oba přitom své námitky
směřují výlučně ohledně jednání pod bodem II. Podle státního zástupce takové
výtky sice pod uvedený dovolací důvod s jistotou dávkou tolerance podřadit lze,
jsou však zjevně neopodstatněné. Pokud jde o případnou námitku obviněného B.
směřovanou proti usnesení o zahájení trestního stíhání (viz úvod bodu V. jeho
dovolání), tu označil za nepřípustnou, neboť usnesení o zahájení trestního
stíhání není rozhodnutím ve věci samé a dovoláním je napadat nelze.
34. V této souvislosti akcentoval, že Městský soud v Praze realizoval komplexní
a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do
problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem
současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podaná odvolání řádně
přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přesvědčivým způsobem vypořádal.
35. Z hlediska obviněným S. zpochybňované úplnosti dokazování v obecné rovině
poznamenal, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah rozhodně není určován
přáními a požadavky obviněného či státního zástupce v tom smyslu, že by snad
byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení
navrhla. Rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v
míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. Jinak
řečeno, v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných,
předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr zprostředkovaně
vyplývá také z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip
nezávislosti soudů. Z podstaty uvedeného principu lze dovodit mimo jiné to, že
obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení – a to i bez případných návrhů
stran – zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav
dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění
dokazování. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní
návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí
přesvědčivě odůvodnit.
36. V řešené trestní věci je zjevné, že soudy žádný z případných návrhů stran
na doplnění dokazování nepominuly, řádně se s nimi vypořádaly a jejich
neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zpravidla zjevnou nadbytečností. To se týká
i požadavku obviněného S. na výslechy policistů provádějících sledování, na
který Městský soud v Praze reagoval jak v rámci hlavního líčení, tak i v
odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce se s takovým postupem, jakož
i závěrem soudů o realizaci úplného a komplexního dokazování ztotožnil s tím,
že rozhodnutí žádného z nich vadou opomenutých důkazů zatíženo není. Skutková
zjištění byla v míře více než dostatečné ustálena na podkladě ostatních řádně
provedených důkazů.
37. Stejně tak dovodil, že odsuzující rozhodnutí není zatíženo ani vadou
zjevného rozporu podstatných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků
trestného činu a provedených důkazů. Žádný ze soudů nepominul popěrný charakter
obhajoby obviněných, přičemž jak Městský soud v Praze, tak i Vrchní soud v
Praze v jednotlivých pasážích odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě rozvedly
důvody, pro které jejich zavádějícím a lživým vyjádřením neuvěřily. K tomu
připomněl, že obviněnými vytýkaný zjevný či extrémní nesoulad skutkových
zjištění a provedených důkazů je naplněn jen v případech, kdy skutková zjištění
soudů nemají vůbec obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud jsou
dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud nevyplývají z obsahu
důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Právě to oba
obvinění přehlížejí, neboť skutkové závěry soudů z provedených důkazů, po
jejich vyhodnocení souladném se zásadami elementární logiky, naopak plynou a
prostým výkladem je tedy dovodit lze. Nic na tom nemůže změnit ani obviněnými
předkládané diametrálně odlišné hodnocení důkazů.
38. Po vyhodnocení provedených důkazů státní zástupce shledal nezpochybnitelným
závěr, podle kterého oba obvinění dne 16. 11. 2021 v odpoledních hodinách
vykonali cestu do XY, přičemž jeli ve vozidle řízeném svědkyní M. A., jejíž
služby pro dovolatele inkriminovaného dne zajistil svědek R. B. Důvodem cesty
bylo právě obstarání velkého množství tablet s obsahem pseudoefedrinu určených
pro následnou výrobu pervitinu, jež měli obvinění získat od skupiny osob z
Polska. Jak vyplynulo z materiálů zajištěných v rámci aktivit orgánů činných v
trestním řízení Polské republiky, jednalo se o skupinu osob zabývající se
intenzivní výrobou omamných a psychotropních látek a dodávkou medikamentů
určených k výrobě drog, která působila kromě jiného ve vztahu k osobám na území
České republiky. Jednání s nimi inicioval a v průběhu cesty je kontaktoval
právě obviněný S. To, že k naložení léčiv v XY skutečně došlo, je pak zřejmé z
důkazů souvisejících s následným zadržením obou obviněných příslušníky Celní
správy. V rámci uvedeného totiž byly ve vozidle, v němž obvinění cestovali,
zajištěny dózy bílé barvy s nápisem Efedrina Arena 50 mg 1.500 comprimate,
šarže 11325/2019/02, série: 175072021, exp: 8. 7. 2024, s obsahem 39.000 ks
tablet léčiva Efedrina Arena s účinnou látkou efedrin HCL, ze kterých by bylo
možné vyrobit 1.149 g hydrochloridu metamfetaminu s obsahem 923,63 g
metamfetaminu báze. Současně bylo u obviněného S. nalezeno 7 transparentních
plastových sáčků obsahujících 2,73 g pervitinu-metamfetaminu a piracetamu, a u
obviněného B. pak plastová dóza s patnácti plastovými sáčky obsahujícími celkem
128,1 g pervitinu metamfetaminu. Obhajoba obviněného S. v tom smyslu, že
uvedená léčiva naložil již předtím v Praze, je vyvrácena výpovědí svědka CH. a
je navíc zcela nevěrohodná, neboť neexistuje žádné logické vysvětlení, proč by
měli realizovat takto vysoce rizikové jednání a převážet léčiva z Prahy do XY,
a poté znovu zpět do Prahy.
39. Podle státního zástupce bylo na podkladě provedených a řádně vyhodnocených
důkazů možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě
odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy
vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Pokud obvinění do
jisté míry dovozovali absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na
provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi
nimi, není možné jim přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů
nepochybně vyplývají. Dovolatelé totiž zjevně přehlížejí, že provedené důkazy
hodnotí a skutková zjištění formuje výlučně soud a nikoli obviněný, jeho
obhájce či státní zástupce. Vytýkaný zjevný nesoulad přitom nemůže být založen
jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů v
návaznosti na vyhodnocení provedených důkazů přiklonily k verzi uvedené v
obžalobě. To platí samozřejmě jen tehdy, pokud svůj postup soudy přesvědčivě
zdůvodnily, což však jak Městský soud v Praze, tak i Vrchní soud v Praze
jednoznačně učinily.
40. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo, kterou obviněný
B. ve svém dovolání rovněž zmiňuje, neboť podle celé řady respektovaných
rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem, že
stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které
nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech
okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro
reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po
vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají
pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení
důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro
uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Jinak vyjádřeno,
podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle
vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve
prospěch obviněného, svědčí-li tyto důkazy o jeho vině (třebaže jsou mezi nimi
určité dílčí a nevýznamné rozpory). Tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní
věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o
průběhu skutkového děje a vině dovolatelů neměl.
41. Obvinění dále uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř., v jehož rámci vytkli nesprávné právní posouzení skutku. S jistou dávkou
tolerance lze podle státního zástupce pod zmíněný dovolací důvod podřadit
výhrady, v jejichž rámci oba obvinění vytýkají, že nebyly naplněny všechny
znaky zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku a obviněný B. dále zpochybňuje znak velkého rozsahu, který je určující
pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Státní zástupce však obě tyto výhrady shledal
neopodstatněné.
42. Pokud jde o problematiku rozsahu, již Vrchní soud v Praze v odůvodnění
svého usnesení akcentoval, že obviněný B. sice ve svém odvolání správně citoval
judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se stanovením množstevních rozsahů,
vyšel však z chybných základních hodnot, od nichž jsou kvalifikované skutkové
podstaty odvozeny. Za stěžejní je v tomto směru třeba označit závěry plynoucí
ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ve
spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn 15 Tdo 1003/2012. Z těch lze
dovodit, že za „množství větší než malé“ je nutno považovat 1,5 gramu
metamfetaminu obsahujícího minimálně 0,5 gramu (0,6 gramu hydrochloridu) účinné
látky (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan (metamfetamin base), přičemž s ohledem na
desetinásobky určující jednotlivé rozsahy lze dále za „velký rozsah“ označit
minimálně 1.500 g metamfetaminu s obsahem minimálně 500 gramů (600 gramů
hydrochloridu) účinné látky.
43. V případě skutku pod bodem II. bylo z léčiv zakoupených k tomuto účelu
obviněnými reálně možno vyrobit více než 500 g účinné látky – metamfetamin
base, a jednalo se tedy o velký rozsah. Jinak řečeno, byla-li již jen v případě
hodnot zjištěných v tabletách (odhlédne-li se od dalšího pervitinu u obviněných
zajištěného), obsažnost využitelné účinné látky vyšší jak 920 g metamfetaminu
báze, byl kvalifikační znak velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 283 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku překročen téměř dvojnásobně. Hranice 1.500 g, kterou
zmiňoval obviněný B., se pak netýká množství účinné látky či báze, nýbrž
celkového množství metamfetaminu. Z hlediska přisouzení odpovídající právní
kvalifikace je přitom primárním hlediskem právě množství účinné látky a až
sekundárním celkové množství drogy. Z tohoto pohledu tudíž soudům nelze
vytknout, označily-li znak uvedený v ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku za jednoznačně naplněný.
44. Za neopodstatněnou označil státní zástupce také námitku obviněných, v
jejímž rámci zpochybnili naplnění znaku „spáchal čin ve spojení s organizovanou
skupinou působící ve více státech“, k čemuž uvedl, že z hlediska naplnění znaků
ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku postačuje, že pachatel spáchal
čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Vůbec tedy
nemusí být členem skupiny a nemusí znát přesně ani identitu členů skupiny. V
posuzované trestní věci přitom ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že
orgány činné v trestním řízení v Polské republice odhalili organizovanou
skupinu více pachatelů, která se zabývala výrobou omamných a psychotropních
látek a obchodem s medikamenty obsahujícími takové látky, zejména
pseudoefedrin. Tato skupina přitom působila minimálně na území Polské republiky
a České republiky. Byl zjištěn i telefonický kontakt členů této polské skupiny
s telefonními čísly s předvolbou České republiky, přičemž následně byl v rámci
uvedeného zaznamenán také kontakt skupiny s obviněným S.
45. Ačkoli žádný z dovolatelů členem této organizované skupiny nebyl, ze
skutkových zjištění soudů lze nepochybně vyvodit, že jednání pod bodem II. se
dopustili ve spojení s onou organizovanou skupinou působící ve více státech. Za
této situace je pak nerozhodné, že činnost obviněných probíhala výhradně na
území České republiky, neboť působnost skupiny zahrnující více států – tedy
Polskou republiku a Českou republiku – byla v tomto mezinárodním kontextu pro
naplnění předmětné skutkové podstaty určující. Stejně tak nemůže obstát ani
námitka obviněného B., pokud zmiňoval řádně neobjasněný počet členů oné
skupiny. Již při samotné předávce léčiv na parkovišti v XY totiž byly přítomny
přinejmenším tři osoby polské národnosti. Soudům tedy nelze vytknout, pokud za
naplněnou označily také okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby
vyjádřenou v ustanovení § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
46. Obviněný S. dále s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i)
tr. ř. vznesl výhrady proti uloženému trestu vyhoštění, který označil za
nezákonný s tím, že pro jeho uložení nebyly splněny zákonné podmínky. Tuto
námitku sice pod zmíněný dovolací důvod podřadit lze, státní zástupce však
rovněž ji pokládá za zjevně neopodstatněnou.
47. Pokud jde o uložený trest vyhoštění, obviněný v podstatě nevytýká nesplnění
obecných podmínek formulovaných v § 80 odst. 1 tr. zákoníku. Dovozuje pouze
existenci negativních podmínek § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, které podle
jeho mínění uložení trestu vyhoštění jeho osobě brání. K tomu státní zástupce
uvedl, že podle citovaného ustanovení trestního zákoníku je uložení trestu
vyhoštění vyloučeno v případě, kdy má pachatel na území České republiky povolen
trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí, a uložení trestu vyhoštění by
bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Uvedené podmínky však – a to je
podstatné – musejí být dány kumulativně. Jinak vyjádřeno, absence byť i jediné
z nich znamená, že trest vyhoštění pachateli, který je cizím státním
příslušníkem a nepožívá zde zvláštní právní ochrany, uložit lze.
48. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný je občanem Ukrajiny a na
území České republiky nemá povolen trvalý pobyt. Již tato skutečnost znamená,
že zmíněná negativní podmínka vyplývající z § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
která by uložení trestu vyhoštění znemožňovala, naplněna nebyla. Nadto ve shodě
s oběma soudy vyjádřil pochybnosti také o tom, že by bylo uložení tohoto trestu
v rozporu se zájmem na spojování rodin v situaci, kdy manželský a otcovský
vztah obviněného S. je ryze formální. Podle státního zástupce tak v posuzované
trestní věci uložení trestu vyhoštění žádné omezující podmínky nebránily a ve
vztahu k dovolateli se jednalo o trest přípustný.
49. Výrok o trestu napadl také obviněný M. B., který označil uložený trest
odnětí svobody spojený s přímým výkonem ve věznici za nepřiměřeně přísný a
neodpovídající kritériím pro ukládání trestu. Takovou námitku však pod žádný
dovolací důvod podřadit nelze.
50. K tomu státní zástupce připomněl, že podle konstantní judikatury Nejvyššího
soudu je možno námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu – s výjimkou trestu
odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci
zákonného dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. To však
obviněný B. neučinil. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je nicméně
reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní
sazbu. To rozhodně není případ dovolatele, neboť trest odnětí svobody mu byl
uložen jako trest přípustný, a to jen těsně nad dolní hranicí zákonné trestní
sazby, která v daném případě činila 10 až 18 let.
51. Dodal, že výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout také s odkazem
na obviněným vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Významné z tohoto
pohledu je, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu tohoto
dovolacího důvodu, na němž by bylo rozhodnutí založeno, je možno považovat –
pokud jde o výrok o trestu – pouze jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Šlo by např. o
situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl
či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu. Žádnou z takto naznačených eventualit však
obviněný nevytkl.
52. Za klíčovou z pohledu obviněným předestřené dovolací argumentace označil
státní zástupce skutečnost, že v rámci žádného, ze zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně
uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani
v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při
hodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše
uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou
dovolání zasahovat nelze. Těmito zcela výjimečnými případy by byly toliko
situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém
důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody
uložený dovolateli a spojený s přímým výkonem ve věznici rozhodně není, neboť
způsob jeho výkonu a také jeho výše byly Městským soudem v Praze odůvodněny
řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně
konformním. V naznačeném směru byla důvodně zohledněna závažnost činu a trestní
historie dovolatele, přičemž nepodmíněný trest odnětí svobody byl uložen přesně
v rámci zákonné trestní sazby, a to navíc při její dolní hranici. Za
nepřiměřený, extrémně přísný či nespravedlivý ho tudíž považovat nelze.
53. Obviněný S. označil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr.
ř., a ačkoli to výslovně nespecifikoval, z logiky věci jej uplatnil v jeho
druhé alternativně s odůvodněním, že Vrchní soud v Praze jeho odvolání
nevyhověl, přestože již řízení a rozhodnutí prvostupňového soudu bylo zatíženo
vadami podřaditelnými pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a
i) tr. ř. Protože rozsudek Městského soudu v Praze žádným z takových nedostatků
zatížen není, logicky nemůže být vadné ani usnesení Vrchního soudu v Praze z
pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
54. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
55. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných
opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§
265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d
odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti
stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
56. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými
uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v
citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve
znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr.
ř.).
57. Jak již bylo konstatováno shora, oba obvinění svá dovolání podali s odkazem
na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž obviněný
S. uplatnil rovněž důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. i) a m) tr. ř.
58. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že
„rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze
za relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní
bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
59. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním
(extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy
nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv.
extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění,
která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy
skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití
procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se
zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu
soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv.
důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak
soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
60. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat
tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto
dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek,
jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný
uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý
formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů,
aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích
spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně
obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
(srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03).
61. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
62. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze uplatnit, jestliže
byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným.
63. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného
interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy
práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a
základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci
dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní
práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov.
Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
64. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
65. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal,
že v dovolání deklarované námitky obvinění uplatnili již v předchozích
stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku městského
soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již
vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní
judikatura pamatuje na takovýto případ např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze
dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo
1455/2016, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky
uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se
kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla již
o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
66. Obviněný A. V. S. opřel svůj mimořádný opravný prostředek,
směřující proti výrokům o vině a trestech odnětí svobody a vyhoštění, o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř., obviněný M.
B. pak napadl výrok o vině i trestu odnětí svobody s poukazem na dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejvyšší soud se v rámci svého
rozhodnutí vyjádří k námitkám, které každý z dovolatelů v rámci svých dovolání
uplatnil, přičemž z důvodu přehlednosti jsou obsahově shodné argumenty
dovolatelů posouzeny společně.
67. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., oba obvinění jej shodně uplatnili v jeho první alternativě
námitkami zjevného nesouladu rozhodných skutkových zjištění stran jednání pod
bodem II. s obsahem provedených důkazů a obviněný A. V. S. též v jeho třetí
alternativě tvrzením, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tyto námitky sice pod uvedený
dovolací důvod s jistou dávkou tolerance podřadit lze, jsou však neopodstatněné.
68. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obviněných s
tím, že byli uznáni vinnými na základě skutkového stavu a důkazů, které oba
nižší soudy vyhodnotily podle jejich názoru nesprávně. V důsledku toho
shledali, že skutková zjištění stran skutku pod bodem II, která jsou určující
pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy
jsou s nimi ve zjevném rozporu. Nejvyšší soud veskrze polemické skutkové
námitky obou obviněných ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. kategoricky
odmítl jako irelevantní, neboť jsou toliko projevem snahy obviněných zvrátit
skutkové závěry soudu prvního stupně ve svůj prospěch. To platí zejména ve
vztahu k námitkám, jimiž obviněný A. V. S. popírá, že by dne 16. 11. 2021 na
parkovišti v XY převzal od občanů Polské republiky 26 originálně uzavřených dóz
bílé barvy s nápisem Arena Efedrina 50 mg 1.500 comprimate, pokud tvrdí, že
toto na podkladě provedených důkazů spolehlivě dovodit nelze, vyjadřuje
nesouhlas s výstupy protokolů o sledování a pořízenými videozáznamy, přičemž
opačná tvrzení soudů označil za pouhé domněnky a za důsledek nesprávného
hodnocení důkazů, v jehož rámci byly přehlíženy důkazy, které svědčily v jeho
prospěch. Rovněž, pokud poukazuje, že soudy shledaly výpovědi jeho a obviněného
M. B. za nevěrohodné, přičemž zpochybňuje závěry soudů, že igelitová taška s
polským nápisem swiego znawcy prokazuje, že 26 ks zjištěných lahví Efedrina
Arena byly zakoupeny v Polsku a předány v XY a další. Rovněž obviněný M. B.
zpochybňuje učiněná skutková zjištění zejména tvrzením, že jeho vina pod bodem
II. výroku rozsudku nebyla prokázána, že soudy nezjistily skutkový stav věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti, zpochybňuje úvahy soudů, jimiž odůvodnily své
závěry o jeho nevěrohodnosti, projevuje nesouhlas, že soudy při formulaci svých
závěrů o jeho vině vycházely spíše z jeho trestní minulosti než z provedených
důkazů a další. Takto koncipované námitky však směřují proti skutkovým
zjištěním obsahujícím nesouhlas obviněných s tím, kterak soudy nižších instancí
vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku, přičemž činí
vlastní hodnotící úvahy, na jejichž podkladě předkládají vlastní skutkovou
verzi, podle které se na jednání pod bodem II. nepodíleli. Oba dovolatelé se
tedy v podstatě domáhají toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným,
jejich představám odpovídajícím způsobem. Taková vadná zjištění však v
posuzované věci dána nejsou, když z rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze
nikterak vyvodit, že by se soudy v nyní posuzovaném případě dopustily
jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněných.
69. Pokud pak obviněný M. B. poukazuje na procesní nedostatky v postupu orgánů
činných v trestním řízení s tím, že již usnesení o zahájení trestního stíhání
přehlíželo skutkový stav a opatřené důkazy, pak se v tomto případě jedná o
námitky procesní povahy, které nelze uplatnit v rámci žádného ze zákonných
dovolacích důvodů, přičemž navíc nutno dodat, že usnesení o zahájení trestního
stíhání není rozhodnutí ve věci samé a dovoláním je napadat nelze. Jedná se tak
o námitku nepřípustnou.
70. K namítanému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými
zjištěními ve vztahu k jednání pod bodem II., zejména, že těmito nebylo
spolehlivě prokázáno převzetí 26 ks balení Arena Efedrina od osob polské
národnosti na parkovišti v XY, když i z protokolu o sledování osob a věcí ze
dne 16. 11. 2021, pořízenými videozáznamy i z fotodokumentace vyplývají jiné
závěry nežli učinil soud prvního stupně a jsou tedy s nimi v extrémním rozporu,
nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který
odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze
shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím
vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná
logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94,
sp. zn. IV. ÚS 570/03).
71. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by
skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v provedených důkazech,
přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud
odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci
tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o
vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného
dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS
1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek
porušení zásady in dubio pro reo.
72. V daném kontextu tak za relevantní nelze považovat námitky obviněného M.
B., že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez
důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž
směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení
provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá
ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu
věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2
odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž
zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a
jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný)
dovolací důvod.
73. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a
Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v
dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6.
5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a
na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo
467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje
až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá
onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy
Nejvyšším soudem“.
74. Provedeným důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána
věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně
vyplývajících, odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněných totiž
nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění
soudů projevující se v závěrech stran jim přisouzeného protiprávního jednání
nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž
soudy vyšly, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější)
variantu skutkového děje. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými
zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také
Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se
rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího
soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a
Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I.
ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo
1453/2014).
75. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje
obviněnými považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
76. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní
situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost
tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě
provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání
obou obviněných. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv oba
obvinění spáchání uvedeného zločinu popírají, jsou z této trestné činnosti
spolehlivě usvědčováni konkrétními důkazy. Ohledně skutkových zjištění
vztahujících se k jednání obviněných A. V. S. a M. B. Nejvyšší soud poukazuje
na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního
stupně obsažené v bodech 81–82 odůvodnění jeho rozhodnutí, který v tomto ohledu
konstatoval, že: „Z provedeného dokazování je zřejmé, že vina obviněných S. i
B. byla plně prokázána. Oba obvinění dne 16. 11. 2021 v odpoledních hodinách
vykonali cestu do XY, přičemž jeli ve vozidle, které řídila sv. M. A. M. A. je
s obžalovanými spojována prostřednictvím sv. R. B., který její služby řidičky
využíval k soukromé dopravě a domluvil s ní i cestu pro obž. S. a obž. B. do
XY. Oba obžalovaní R. B. ve svých výpovědích zmiňují, byť každý ve zcela
odlišném postavení. Každý z obžalovaných soudu představil jinou verzi toho, co
se dne 16. 11. 2021 mělo odehrát, přičemž právě rozpory ve výpovědích
obžalovaných přispěly k celkové nevěrohodnosti jejich obhajoby.
77. V hlavním líčení bylo jistě prokázáno, že dne 16. 11. 2021 odjeli obž. S. s
obž. B. ve vozidle, které řídila sv. A. do XY, na adresu XY, XY, a to za účelem
opatření prekurzorů nezbytných pro výrobu pervitinu-metamfetaminu a za účelem
jejich další distribuce. Od osob z Polska, které na území Polské republiky ve
velkém nakupují léčivé přípravky, z kterých je možné vyrábět návykové látky, se
kterými schůzku domluvil obž. S., odkoupili obžalovaní za blíže nezjištěnou
částku celkem 26 originálně uzavřených dóz označených EFEDRINA ARENA 50 mg 1
500 mg comprimate, šarže 11325/2019/02, série: 175072021, exp. 8. 7. 2024. Po
cestě zpět do Prahy bylo však vozidlo s obž. S., obž. B. a sv. A. kontrolováno
hlídkou Celní správy ČR, která ve voze zjistila výskyt zakázaných látek, a
proto věc předala Policii ČR. Dózy s léčivem EFEDRINA ARENA zajištěné ve
vozidle obsahovaly celkem 39 000 tablet, které obsahují účinnou látku efedrin
HCL, ze kterého by bylo teoreticky možné vyrobit 1 149 g hydrochloridu
metamfetaminu s obsahem 923,63 g metamfetaminu báze.
78. Pokud jde o námitky obviněného A. V. S., týkající se neprovedení obhajobou
navrhovaných důkazů ve vztahu k prokázání jeho trestné činnosti - výslechů
policistů, kteří prováděli sledování obviněného dne 16. 11. 2021 v ulici XY
(kde mělo dle obviněného dojít k předání předmětných 26 ks lahví Efedrina Arena
od svědka B. CH. za částku 300.00 Kč a 800 euro, které měl kupovat svědek R.
B.), výslechu svědkyně M. Č., uživatelky bytu v ulici XY, která jej pronajímala
svědku CH., opětovného výslechu svědka B. CH. ke skutečnostem vyplývajícím z
jeho výslechu vedeného v trestní věci sp. zn. KRPA 68365/TČ-2021-000074-437,
jakož i výslechů Z. P., vrchní komisařky a J. K. - zpracovatele protokolu o
sledování osob a věcí ze dne 16. 11. 2021, je nutno v tomto ohledu zásadu
spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod
vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi
také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení
pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost
soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich
provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy
neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami
spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v
rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a
v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy,
tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž
se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen
nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska
práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat
zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu
ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
79. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných
předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného
dokazování, jakož i dovolací argumentace zřejmé, že v posuzovaném případě se o
tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy,
jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího
dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl
náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované
důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru
odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v
takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným
způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a
tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení
důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Co se týče veškerých námitek, které
obvinění v rámci své obhajoby prezentovali, s těmito se soud prvního stupně
vypořádal adekvátním způsobem a své úvahy dovodil na základě dokazování a
hodnocení důkazů nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Současně
se soud prvního stupně neopomněl zaobírat též důvody, proč nepřistoupil k
doplnění dokazování navrženého obhajobou. Odvolací soud odůvodnil zamítnutí
návrhů obviněného na doplnění dokazování konstatováním, že zčásti již tyto
důkazy byly v řízení provedeny (výslech svědka B. CH., listinné důkazy o
placení výživného a exekucích na dceru), zčásti nemají žádnou souvislost s
předmětnou trestnou činností, nýbrž s trestnou činností B. CH. (svědkyně P. a
svědkyně Č.), K. ohledně sledování dne 16. 11. 2021 pro nadbytečnost,
vypracování znaleckého posudku z oboru chemie na obsažnost účinné látky
distribuované obviněným S. pro neproveditelnost vzhledem k jeho spotřebování
(bod 74 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 17 odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu). Není sporu o tom, že dózy s léčivem EFEDRINA ARENA
obsahující celkem 39 000 tablet byly zajištěny ve vozidle, se kterým oba
obvinění uskutečnili cestu z Prahy do XY, a to na zpáteční cestě z XY do Prahy.
Soudy správně nepřisvědčily nelogickému tvrzení obviněného S., že předmětné
léky opatřené za účelem výroby pervitinu vezli z Prahy do XY, a poté zpět do
Prahy. V tomto směru soudy také poukázaly na další konkrétní důkazy (např.
výpovědi svědků CH., B., obsah telekomunikace), jež tuto obhajobu spolehlivě
vyvrací.
80. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle
vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu
jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit
skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je
nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak
vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti
významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Soudy svá rozhodnutí řádně
odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy
náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá
skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených
důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
81. Za relevantní, nicméně neopodstatněné z hlediska uplatněného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze považovat námitky, jimiž
obvinění A. V. S. i M. B. shodně vyjádřili nesouhlas s právním posouzením
jejich jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž zpochybnili
naplnění znaku „spáchali čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech“.
82. Oba dovolatelé byli uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se
dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne,
zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává
omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní
látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech
odsouzen nebo potrestán, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu a ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech.
83. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen
v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem
„organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a
judikatury. Organizovanou skupinou se podle stávající judikatury rozumí
sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá
dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho
vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného
provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít
trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný
čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné
přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a
neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel
na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba,
aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich
úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti
začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako
člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž
nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované
skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O
organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně
ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod
č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je
typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy
dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě
jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska
příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je
předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých
spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že
jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné
(posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení
následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný
organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v § 288 odst. 4
písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k
uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně
prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp.
zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty
může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více
státech, z nichž jedním je i Česká republika.
84. Ve vztahu k výše označené dovolací námitce lze konstatovat, že na základě
obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní
zjištění učiněná na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo
dostatečný obraz o trestném jednání obviněných. Ze skutkových zjištění, jak
jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Městského soudu v
Praze (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v
odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již
uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soud prvního stupně upozornil na
všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci
organizované skupiny pachatelů na území Polska, zabývající se mj. obchodem s
medikamenty obsahujícími omamné a psychotropní látky, zejména pseudoefedrin,
která se dopouštěla trestné činnosti na území více států. Znak více států,
jimiž se rozumí nejméně dva státy byl v posuzovaném případě naplněn tím, že
skupina působila minimálně na území Polské republiky, ale i České republiky,
přičemž byl u obviněných prokázán i rozporovaný znak „ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech“, když v této souvislosti nelze
pominout, že obviněný S. byl jednoznačně kontaktován prostřednictvím dalších
osob polské národnosti k páchání posuzované trestné činnosti.
85. Ohledně spojení obviněných s organizovanou skupinou a jejím působením i na
území České republiky se soud prvního stupně zabýval ve všech souvislostech,
přičemž konstatoval, že: „Podmínkou pro aplikaci § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku je, aby se organizovaná skupina dopouštěla trestné činnosti na území
vícero států, což v tomto případě bylo naplněno zapojením dodavatelů prekursorů
z Polska, přičemž plně postačuje, že je pachatel ve spojení s takovou
organizovanou skupinou působící mimo území České republiky, sám dokonce ani
nemusí být jejím členem. Z hlediska materiální stránky trestného činu je však
nezbytné, aby mezinárodní prvek plnil v projednávané trestné činnosti roli
významnějšího charakteru. Splnění této podmínky bylo v dané věci rovněž
prokázáno, když obžalovaní od členů organizované skupiny z Polska obstarali
velmi podstatné množství tablet, z kterých bylo možné vyrobit prekursory, z
kterých mohlo být následně vyrobeno až 923,63 g metamfetaminu báze. Z hlediska
kontaktu na organizovanou skupinu dokonce postačuje i kontakt telefonický. V
případě obž. S. je zjevné, že s polskými státními příslušníky působícími v
Polsku opakovaně domlouval předávky a také tato schůzka podle jeho rozhovoru s
E. S. měla vést k navázání konkrétní opakované spolupráce. U obž. M. B. jeho
dřívější napojení na takovou skupinu soud nedovozuje, ovšem je zřejmé, že se
takto jednorázově k předávce připojil, a i tato jeho forma, byť prvotní a třeba
jen jednorázové účasti na trestném činu odpovídá uvedené právní kvalifikaci.
Oba obžalovaní se trestné činnosti dopustili ve formě úmyslu přímého, jelikož
věděli, že svým jednáním způsobí porušení zájmu chráněného zákonem a takový
účinek způsobit chtěli (k tomu srov. bod 94 odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně a bod 23 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze).
86. Lze tedy uzavřít, že ačkoliv žádný z obviněných členem této organizované
skupiny nebyl, ze skutkových zjištění soudů lze nepochybně dovodit, že se
předmětného jednání dopustili ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za této situace je
pak nerozhodné, že činnost obviněných probíhala výhradně na území České
republiky, neboť působnost skupiny zahrnující více států – tedy nejméně Polskou
republiku a Českou republiku – byla v tomto mezinárodním kontextu pro naplnění
předmětné skutkové podstaty určující. Stejně tak nemůže obstát ani námitka
obviněného M. B., pokud zmiňoval řádně neobjasněný počet členů oné skupiny. Již
při samotné předávce léčiv na parkovišti v XY totiž byly přítomny přinejmenším
tři osoby polské národnosti, které na předmětné trestné činnosti participovaly.
87. Přisvědčit nelze ani námitkám obviněného A. V. S., kterými s odkazem na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. napadl též výroky o
uloženém trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění.
88. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody obviněný především brojil vůči
nesprávnému právnímu posouzení věci, z čehož pak dovozuje nepřiměřenost
uloženého trestu. Nutno však zdůraznit, že pochybení soudu spočívající v údajně
nesprávném zvolení druhu či výměry ukládaného trestu a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nadto z
velmi pečlivého a dostatečně přesvědčivého odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně v bodech 98. a 99. na jeho stranách 58 – 59 se podává zhodnocení
ukládaného trestu ve smyslu kritérií daných v § 38 a § 39 tr. ř., v němž nelze
shledat žádné pochybení a uložený trest odnětí svobody lze vzhledem k osobě
obviněného A. V. S. a spáchanému trestnému činu považovat za zcela přiměřený.
Nejvyšší soud rovněž dodává, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv.
skutkové větě výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze není sporu o tom,
že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu zcela
přiléhavá. Nad rámec uvedeného pak Nejvyšší soud odkazuje na vypořádání
identicky směřované dovolací námitky obviněného M. B. obsažené v bodech 109. až
116. tohoto rozhodnutí.
89. V rámci námitek proti uložení trestu vyhoštění, jenž
obviněný shledal v rozporu s § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, uvedl, že v
České republice žije od svých 19 let, vybudoval si zde sociální a rodinné
zázemí, je ženatý s E. P. žijící v České republice, která je českou občankou,
stejně jako jeho dcera K. Š. Uložený trest vyhoštění je tak v rozporu se zájmem
na spojování rodin a zcela nepřiměřeným zásahem do jeho dosavadního života.
90. Proti obecným podmínkám pro uložení tohoto druhu trestu podle § 80 odst. 1
tr. zákoníku, popř. vůči stanovení konkrétní výměry trestu vyhoštění podle § 80
odst. 2 tr. zákoníku, obviněný fakticky nic nenamítá, když dovozuje pouze
existenci negativních podmínek předvídaných v § 80 odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku, na jejichž základě nelze daný trest uložit. Jedná se však o námitku
neopodstatněnou.
91. Lze připomenout, že trest vyhoštění z území České republiky může soud
uložit podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku pachateli, který není občanem České
republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li
to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest
může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti
spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu
není třeba. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu,
možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí,
majetku nebo jiného obecného zájmu, může soud uložit trest vyhoštění ve výměře
od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
92. Bezprostředním účelem trestu vyhoštění je zabránit pachateli trestného
činu, který není občanem České republiky, v páchání další trestné činnosti na
území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo
jinému obecnému zájmu.
93. Trest vyhoštění představuje závažný zásah do základních práv a svobod
zaručených Listinou základních práv a svobod. Proto je v § 80 odst. 3 tr.
zákoníku stanoven taxativním výčtem okruh okolností, které brání uložení trestu
vyhoštění v kterékoli jeho alternativě. Tyto okolnosti musí existovat v době
rozhodování soudu o trestu. Soud k jejich existenci musí přihlížet z úřední
povinnosti a nemá zde možnost volné úvahy, např. v závislosti na závažnosti
zjištěných okolností.
94. Podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění platném a účinném v době
rozhodování nižších soudů) soud trest vyhoštění neuloží, jestliže:
a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,
b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního
předpisu,
c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a
sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na
spojování rodin,
d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn,
pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost,
příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo
jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo
ponižujícímu zacházení anebo trestu,
e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu
na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo
je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na
území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody
ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku,
f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě
pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti
státu, nebo
g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo
v jeho nejlepším zájmu.
95. Stručně shrnuto, soud může uložit trest vyhoštění, pokud jsou splněny
podmínky podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku, a pokud současně není dána některá z
negativních podmínek podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Je tak patrné, že soud
nejprve posuzuje, zda jsou u obviněného splněny podmínky podle § 80 odst. 1, 2
tr. zákoníku a v kladném případě pak zjišťuje, zda na straně obviněného není
dána některá z okolností uvedených v § 80 odst. 3 písm. a) až g) tr. zákoníku,
vymezující skutečnosti, při jejichž existenci tento trest uložit nelze. Jelikož
jsou tyto negativní podmínky stanoveny alternativně, uložení trestu vyhoštění
bude bránit i zjištění jen jediné (kterékoli) z nich.
96. Mezi tzv. negativní podmínky uložení trestu vyhoštění patří, jak je
výše uvedeno, okolnost, že „pachatel má na území České republiky povolen trvalý
pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v
rozporu se zájmem na spojování rodin,“.
97. Tímto ustanovením je respektováno zejména právo na ochranu před
neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, tedy určité osobní, pracovní, rodinné a
sociální vazby pachatele k území České republiky, které by byly, přestože
pachatel není občanem České republiky ani azylantem – trestem vyhoštění tak
vážně narušeny, že to nemůže být odůvodněno ani účelem trestu a požadavkem na
ochranu a bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiným obecným zájmem. Ze znění
tohoto ustanovení současně plyne, že jednotlivé okolnosti vylučující uložení
trestu vyhoštění jsou v něm uvedeny kumulativně, musí tedy existovat zároveň.
98. K předpokladům ukládání trestu vyhoštění se opakovaně ve své judikatuře
vyjádřil i Ústavní soud. Podle jeho závěrů obsažených kupř. v nálezu ze dne 11.
6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12, musí soud při výměře trestu vyhoštění v
konkrétním případě zvážit – a to při vědomí principu ultima ratio – čtyři
základní kritéria: 1. proporcionalitu trestu vzhledem k povaze a závažnosti
spáchaného trestného činu, a to i s ohledem na relativní závažnost daného
trestného činu v rámci systematiky trestných činů ve zvláštní části trestního
zákoníku; 2. individuální prognózu neboli možnost nápravy pachatele; 3. poměry
pachatele, tedy pevnost jeho sociálních, kulturních a rodinných vazeb v
hostitelské zemi a v zemi, do níž má být vyhoštěn, jakož i zájmy a blaho dětí
pachatele a 4. prognózu rizika ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného
obecného zájmu. Pokud tato úvaha soudu není řádně provedena a odůvodněna,
dochází tím i k porušení čl. 39 Listiny, zakazujícího ukládání trestů jiným než
zákonným způsobem. Výše uvedené úvahy vztahující se sice k výměře trestu
vyhoštění lze v širším kontextu aplikovat i na podmínky pro jeho uložení.
99. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že soudy učinily správná skutková
zjištění o tom, že obviněný sice dlouhodobě žije v České republice, avšak v
současné době, jak již uvedl vrchní soud pod bodem 25. odůvodnění svého
rozhodnutí, bez jakéhokoli oprávnění k pobytu na území České republiky (viz
zpráva Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství Policie hl. města Prahy
ze dne 9. 12. 2012, Č. j. KRPA -319407-2/ČJ-2021-000022). Pokud dovolatel
namítá, že uložení trestu vyhoštění bránila překážka uvedená v § 80 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku, tak lze připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí
uveřejněného pod č. 22/2015 Sb. rozh. tr. s tím, že ani případné povolení
dlouhodobého pobytu a trvalého pobytu na území České republiky samo o sobě
nezakládá okolnost vylučující uložení trestu vyhoštění podle § 80 odst. 3 písm.
c) tr. zákoníku, a že z dikce tohoto ustanovení „pachatel má na území České
republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení
trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin“ vyplývá, že
všechny stanovené podmínky musí být splněny kumulativně. Je tak zřejmé, že u
dovolatele už z tohoto důvodu nebyla naplněna namítaná překážka pro uložení
trestu vyhoštění. Kromě toho lze navíc připomenout, že obviněný S. je sice
otcem státního příslušníka České republiky, když uznal otcovství k dnes již
zletilé K. Š. S touto nicméně nežil ve společné domácnosti, na její výchově se
nepodílel a naposledy ji viděl někdy v roce 2014. Jedná se tak o vztah pouze
formální. Jak ze spisu rovněž vyplývá, obviněnému byl v minulosti povolen
trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny s občankou České republiky E. P., s níž
v roce 2004 uzavřel manželství. S tou však fakticky nežil a ani nyní s ní
reálný partnerský vztah neudržuje, když dlouhodobě žil s jinými partnerkami,
naposledy s K. B. Bezesporu se tak jedná o svazek čistě formální a účelový.
Soud prvního stupně proto učinil správné skutkové zjištění, s nímž se ztotožnil
i odvolací soud, že manželství obviněného je ryze formální. V případě
obviněného soudy nedovodily překážku bránící uložení trestu vyhoštění jak v
podobě zapsaného otcovství k nyní již zletilé dceři obviněného, tak v podobě
ryze formálního manželského svazku s E. P. (k tomu srov. bod 99 str. 59
rozsudku soudu prvního stupně a bod 25 str. 15 rozsudku odvolacího soudu).
100. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že tzv. „účelové sňatky“, tj.
sňatky uzavřené mezi občanem členského státu Evropské unie nebo občanem třetí
země legálně usazeným v členském státě Evropské unie a občanem třetí země pouze
za účelem obejití pravidel vstupu a pobytu občanů třetí země a získání povolení
nebo oprávnění k pobytu pro občana třetí země, představují nástroj obcházení
pravidel vstupu a pobytu příslušníků třetích zemí na území členských států
Evropské unie (srov. Výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství ze
dne 17. 4. 2000, č. 20/2000). K tomu lze dodat, že pokud by Policie České
republiky dodatečně zjistila, že obviněný uzavřel manželství účelově a že se
jedná o fiktivní manželství sloužící jen k obejití pravidel zákona o pobytu
cizinců, bylo by takové obcházení zákona narušením veřejného pořádku, které by
mohlo vést ke zrušení a zániku platnosti povolení k trvalému pobytu v České
republice ve smyslu § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a dokonce i
k zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu (§ 87e odst. 1 písm.
c) téhož zákona). Přijetí takového účelového manželství jako zákonného důvodu k
udělení povolení k pobytu cizince na území republiky by znamenalo akceptování
formálního stavu za stav skutečný, a umožnilo by tak vytvoření pouta pobytu
mezi žadatelem a Českou republikou, které by pro svůj vznik in fraudem legis
bylo samo trvalým porušováním veřejného pořádku České republiky, která je
založená mimo jiné na úctě k zákonům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 2 As 78/2006). Nejvyšší soud k tomu dodává, že
výhrada ochrany veřejného pořádku je známa přímo i Úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod, v níž je kromě jiného legitimním důvodem omezení
svobody pohybu podle Protokolu č. 4 článku 2 odst. 3 či jako přípustný důvod
vyhoštění cizince podle Protokolu č. 7 článku 1 odst. 2.
101. V tomto ohledu lze dále odkázat na závěry vyplývající z usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 7 Tdo 57/2008 (č. 55/2008 Sb.
rozh. tr.) s právní větou: „Při rozhodování o tom, zda uložení trestu vyhoštění
pachateli, který je cizincem, má na území České republiky trvalý pobyt a není
občanem členského státu Evropské unie, by bylo v rozporu se zájmem na spojování
rodin /§ 57 odst. 3 písm. c) tr. zák./, je třeba v případě manželství pachatele
(cizince) s občanem České republiky posoudit okolnost, zda pachatel (cizinec)
je neuzavřel a dále je neudržuje jako tzv. účelové manželství. Takové
manželství slouží jen k obcházení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nevytváří se jím skutečné
rodinné vztahy a nemůže proto být citovaným důvodem vylučujícím uložení trestu
vyhoštění“.
102. V posuzovaném případě je zjevné, že osobní ani rodinné poměry obviněného
nemohly být trestem vyhoštění zasaženy, ani nejde o vážné narušení rodinných
vazeb, když obviněný neudržoval téměř žádné rodinné vztahy se svou dcerou ani s
manželkou.
103. Soudy v případě obviněného shledaly, že je nejen
zákonné, ale i účelné uložit mu trest v podobě trestu vyhoštění, a to na dobu
sedmi let. Pozitivní podmínky pro jeho vyslovení, jak je vymezuje ustanovení §
80 odst. 1 tr. zákoníku, jsou u jmenovaného obviněného zjevně splněny. Není
totiž občanem České republiky, a dopustil se zde (navíc opakovaně) velmi
závažného trestněprávně relevantního jednání spočívajícího v rozsáhlém
neoprávněném nakládání s metamfetaminem, jehož zneužívání koncovými
spotřebiteli často mívá vážné a leckdy i zničující dopady na jejich zdraví a
negativně se promítá i do jejich osobní, rodinné a majetkové sféry. Za tohoto
stavu je více než žádoucí zamezit mu v dalším pobývání v tuzemsku, aby tak byla
zajištěna ochrana zdejších obyvatel a potažmo celé společnosti před nebezpečím,
které obviněný jako pachatel uvedené trestné činnosti představuje. Současně
soudy správně dovodily, že není dána ani žádná z okolností vylučujících uložení
trestu vyhoštění, jak jsou vymezeny ustanovením § 80 odst. 3 tr. zákoníku.
104. Lze tedy shrnout, že pokud soudy dospěly k závěru, že obviněný není
občanem České republiky, uložení trestu vyhoštění vyžaduje bezpečnost lidí (což
je zřejmé z povahy a závažnosti jemu přisouzené trestné činnosti – zvlášť
závažného zločinu drogového charakteru spáchaného ve spojení s organizovanou
skupinou ve více státech a ve velkém rozsahu) a nejsou u něj splněny podmínky,
jež by podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku bránily uložení trestu
vyhoštění, nemohl Nejvyšší soud jinak, než uzavřít, že takový druh trestu byl
obviněnému uložen v souladu se zákonem. Námitce obviněného, že mu byl uložen
trest vyhoštění v rozporu s § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tak nelze
přisvědčit.
105. Za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného M. B., jimiž
rozporoval právní kvalifikaci skutku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
spočívající v tvrzení, že nedošlo k naplnění znaku této kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve velkém
rozsahu. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně
neopodstatněné.
106. Nejvyšší soud připomíná, že k problematice posuzování naplnění skutkové
podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku a příslušných rozsahů v něm
vymezených, existuje ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura.
Stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněno pod č.
15/2014 Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud (trestní kolegium) dovodil, že za
„množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba
považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které
vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze
škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V
příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující
„množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a
přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním
sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní
nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší
než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v
pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky,
jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství
považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za „množství větší
než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem
předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího
než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu
a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. U
pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5
gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 gramů účinné
psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu, za „velký
rozsah“ se pak považuje 1.500 gramů metamfetaminu s obsahem minimálně 500 gramů
účinné psychotropní látky metamfetaminu či 600 gramů soli hydrochloridu.
107. K výkladu příslušných rozsahů (větší, značný, velký) spáchání trestného
činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a
s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod
č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na
množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak
nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se
uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh.
tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti
činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který
podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání
trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl,
provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice
neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu
dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn,
jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný
pro daný rozsah. Z citované judikatury však jednoznačně vyplývá, že primárním
kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky v předmětné
droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu
pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv.
sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu
(viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu
dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn,
jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný
pro daný rozsah.“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý
kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších,
tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní
částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla
látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů
drog, doba páchání trestného činu a další (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
108. Jak vyplývá ze skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího
rozsudku soudu prvního stupně, hranice „velkého rozsahu“ byla u obou obviněných
bezpochyby naplněna spácháním skutku ad. II. výroku rozsudku spočívajícím v
dovozu a přechovávání léčivých přípravků, z nichž by bylo možno vyrobit až
923,63 g metamfetaminu báze. Byla-li jen v případě hodnot zjištěných v
tabletách obsažnost využitelné účinné látky vyšší jak 920 g metamfetaminu báze,
kvalifikační znak velkého rozsahu dle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tak
byl překročen téměř dvojnásobně. K tomu je pak potřeba ještě připočítat
pervitin distribuovaný obviněným S. v bodě I. a pervitin zajištěný u obou
obviněných v souvislosti s jejich zadržením v bodě II., a to ve vztahu k
obviněnému S.vi v množství 2, 73 g pervitinu-metamfetaminu a piracetamu a ve
vztahu k obviněnému M. B. v množství 102,48 metamfetaminu báze, která odpovídá
128,10 g pervitinu-metamfetaminu. Hodnota 1.500 g, na kterou upozornil obviněný
M. B., se tak netýká množství účinné látky či báze, nýbrž celkového množství
metamfetaminu. Z hlediska přisouzení odpovídající právní kvalifikace je totiž
primárním hlediskem množství účinné látky a až sekundárním celkové množství
drogy.
109. Obviněný M. B. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. shledal rovněž vadným výrok o trestu, přičemž namítá jeho nepřiměřenost.
Takové námitky však nelze prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto
dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je
založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno, pokud jde
o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného
práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl
být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002,
sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
110. Nejvyšší soud k tomu konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře
uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání
úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. i) tr. ř., jejž však obviněný M. B. v dovolání neuplatnil, a
proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést, že tento se vztahuje na případy,
jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest
ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého
trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák.
(resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného
nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani
jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
111. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní
soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko
pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených
intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl
uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její
horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na
citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze
pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem
o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31
odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro
jeho ukládání.“
112. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu,
respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022 (srov. ŠÁMAL,
Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H.
Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II.
díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit
ani pod žádný jiný dovolací důvod.
113. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu
(např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na
usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7.
2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo
1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo
1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého
trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné
přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících
a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a
vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci
žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl
uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v
dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”