11 Tdo 711/2024

11 Tdo 711/2024-3265

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2025 o dovoláních obviněných 1. I. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2. L. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici a ÚPVZD Opava a 3. I. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2024, č. j. 4 To 63/2023-2963, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 10/2022, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných I. L. a I. J. odmítají.

II. Z podnětu dovolání obviněné L. S. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně této obviněné a s přiměřeným použitím § 261 tr. řádu také ohledně obviněných I. L. a I. J. zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2024, č. j. 4 To 63/2023-2963, a to v celém rozsahu.

III. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V. Podle § 265l odst. 4 tr. řádu se obviněný I. L. nebere do vazby.

VI. Podle § 265l odst. 4 tr. řádu se obviněná L. S. bere do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu.

VII. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario se nepřijímá písemný slib obviněné L. S.

VIII. Podle § 265l odst. 4 tr. řádu se obviněný I. J. bere do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 10. 2023, č. j. 43 T 10/2022-2742, byli v záhlaví tohoto usnesení označení obvinění uznáni vinnými následujícími trestnými činy.

2. Obviněný I. L. (dále jen „obviněný L.“) byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině), přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod 2. výroku o vině), přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 4. výroku o vině), přečinu nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku (bod 5. výroku o vině) a přečinu maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 6. výroku o vině). Za uvedené trestné činy mu soud prvního stupně podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Vedle tohoto trestu dále tomuto obviněnému uložil podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 125 Kč, tj. celkem tedy 112 500 Kč, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil a podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.

3. Obviněná L. S. (dále jen „obviněná S.“) byla uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [bod 1. výroku o vině, vyjma bodu e)] a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 3. výroku o vině). Za uvedené trestné činy jí soud prvního stupně podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Vedle tohoto trestu dále obviněné uložil podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 52denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, tj. celkem tedy 26 000 Kč, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil a podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let.

4. Obviněný I. J. (dále jen „obviněný J.“) byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině) a za tento trestný čin mu soud prvního stupně podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak soud prvního stupně tomuto obviněnému uložil rovněž trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil.

5. Těchto trestných činů se obvinění (společně s dalšími spoluobviněnými, resp. v době rozhodování soudu prvního stupně již odsouzenými) dopustili takto:

1. I. L., L. S., I. J., společně s odsouzenými D. B., L. B., M. V. a V. H.

I. L. (dále jen „I. L.“), L. S., I. J., R. K., v přesně nezjištěné době nejméně od jara 2020 do 8. 12. 2021, ve vzájemné součinnosti s dalšími osobami a členy organizované skupiny osob působící na území nejméně České a Srbské republiky, po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným záměrem za účelem dosažení zisku, se vědomě postupně podíleli na organizaci zakoupení, dovozu ze Srbské do České republiky velkého množství léků značek Rinasek, Clarinase a Defrinol obsahující prekursor pseudoefedrin a následného prodeje těchto léků za účelem výroby psychotropní látky metamfetamin a dalšího prodeje této psychotropní látky koncovým uživatelům, kdy na území Srbské republiky zajišťovala obstarání léčiv dosud neustanovená nejméně jedna osoba, I. L. v rámci skupiny figuroval jako její organizátor, objednatel léků, jejich prodejce a osoba obstarávající metamfetamin pro koncové uživatele, který také sám částečně prodával, R. K. byl kurýrem, který dovážel léky, L. S. fungovala částečně jako kurýr a osoba jednající s dodavateli léků přímo v Srbské republice a také jako osoba provádějící prodej metamfetaminu koncovým uživatelům, I. J. jako osoba podílející se na dopravě léků za využití přepravní společnosti ze Srbské republiky do České republiky; a dále se na činnosti této skupiny na území České republiky podíleli L. B., která figurovala jako prostředník při přebírání léků od I. L. pro další dosud neustanovenou osobu, která tyto léky použila na výrobu metamfetaminu, M. V. a D. B. z vězení zprostředkovávali prvotní kontakt a podmínky k obchodům s léky mezi I. L., L. B. a V. H. a tento v rámci skupiny figuroval jako potencionální odběratel léků a následně jako osoba obstarávající metamfetamin pro I. L. a jeho přítelkyni, kdy tohoto jednání se dopustili nejméně v těchto případech:

a) v přesně nezjištěné době na jaře roku 2020 v Brně v ul. XY zakoupil I. L. od S. S., postupně v pěti případech celkem 2 400 balení léků Rinasek při ceně 6 EUR za balení, přičemž tablety léků již byly vyloupané z blistrů, které měl I. L. určeny k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu, kdy uvedené množství tablet (24 000 ks) sloužilo k výrobě nejméně 707,08 g metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %,

b) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 6. 11. 2020 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice opatření většího množství léků zn. Rinasek a následně sjednal L. S., aby tyto léčiva dovezla do České republiky, kdy tato odjela do Srbské republiky dne 6. 11. 2020 a následně o její dovoz zpět do České republiky požádal R. K., který si za tímto účelem zapůjčil vozidlo zn. BMW 390L, L. S. v Srbské republice zásilku léků převzala a společně s R. K. zahájili cestu do České republiky, při které dne 10. 11. 2020 v čase kolem 3:00 hod. byli na hraničním přechodu XY ze Srbské republiky do Maďarské republiky kontrolováni celní správou Maďarské republiky v osobním motorovém vozidle zn. BMW 390L, reg. zn. XY, barvy černé, které řídil R. K. a L. S. seděla na místě spolujezdce, kdy prohlídkou bylo zjištěno, že převáželi v zavazadlovém prostoru vozidla v taškách a kartónové krabici celkem 29 598 ks tablet léků zn. Rinasek 60 mg, které byly určeny k předání I. L. a dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu, přičemž uvedené množství tablet by sloužilo k výrobě cca 1 046,41 g metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %,

c) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 2. 12. 2020 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin, poté společně s L. S. a N. R., dne 2. 12. 2020 odcestovali osobním motorovým vozidlem zn. Jaguar, reg. zn. XY, na území Srbské republiky, kde v následujících dnech zakoupili v přesně neustanovené lékárně 2 800 ks balení léků Rinasek a Clarinase v hodnotě 895 000 RSD, 31 ks balení léků Clarinase v hodnotě 9 827 RSD a 16 ks balení léků Defrinol v hodnotě 5 800 RSD, celkem tedy zakoupili 2 847 ks balení léků obsahujících pseudoefedrin, které následně přesně nezjištěným způsobem vyvezli dne 5. 12. 2020 z území Srbské republiky do České republiky, přičemž léky byly určeny k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu, kdy uvedené množství tablet (při 10 ks tablet v jednom balení = 28 470 ks) sloužilo k výrobě 1 006,53 g metamfetaminu (při 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě) s podílem účinné látky okolo 80 %,

d) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 21. 12. 2020 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin, poté společně s L. S. dne 21. 12. 2020 odcestovali přesně nezjištěným vozidlem na území Srbské republiky, kde v následujících dnech zakoupili v přesně neustanovené lékárně 2 900 ks balení léků Defrinol v hodnotě 1 020 800 RSD, 107 ks balení léků Clarinase v hodnotě 33 865,50 RSD a v dalších dnech zakoupili 6 ks balení léků Clarinase a 20 ks balení léků Rinasek v celkové hodnotě 8 687 RSD, celkem tedy zakoupili 3 030 ks balení léků obsahujících pseudoefedrin, které následně přesně nezjištěným způsobem vyvezli dne 24. 12. 2020 z území Srbské republiky do České republiky, přičemž léky byly určeny k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu, kdy uvedené množství tablet (při 10 ks tablet v jednom balení = 30 330 ks) sloužilo k výrobě cca 1 072,29 g metamfetaminu (při 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě) s podílem účinné látky okolo 80 %,

e) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 25. 1. 2021 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin a následně sjednal L. S. (stíhanou pro tento dílčí útok samostatně po vyloučení ze společného řízení), aby tyto léčiva dovezla do České republiky, tato na základě pokynů I. L. společně s N. R., odcestovala dne 25. 1. 2021 na území Srbské republiky, kde v následujících dnech zakoupila uvedené léky za účelem jejich dovozu do České republiky, přičemž dne 29. 1. 2021 v čase kolem 18:00 hod. byla na hraničním přechodu XY ze Srbské republiky do Maďarské republiky kontrolována celní správou Maďarské republiky při cestování osobním motorovým vozidlem zn. VW Touareg, reg. zn. XY, barvy bílé, které řídila, kdy prohlídkou bylo zjištěno, že v prostorech pro cestující a v zavazadlovém prostoru vozidla v taškách a v krabicích převážela v uzavřených sáčcích od chipsů a v termosce celkem 1 383 ks blistrů, tj. 13 830 ks tablet léků zn. Rinasek 60 mg, 3 550 g vyloupaných tablet zn. Rinasek 60 mg, což při průměrné váze jedné tablety 0,219 g odpovídá 16 210 ks tablet, tedy celkem 30 040 ks tablet léku Rinasek, dále 1 849 g vyloupaných tablet z blistrů Clarinase, což při průměrné váze jedné tablety 0,972 g odpovídá 1 902 ks tablet, které byly určeny k předání I. L. a dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu, přičemž uvedené množství tablet (31 942 ks) by sloužilo k výrobě cca 1 129,28 g metamfetaminu (při 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě) s podílem účinné látky okolo 80 %,

f) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 5. 6. 2021 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin, následně L. S. dne 5. 6. 2021 odletěla do Bělehradu, kde v následujících dnech zakoupila tyto léky v hodnotě 158 000 RSD, kdy ze Srbské republiky odcestovala letecky dne 9. 6. 2021, přičemž léky dopravila do České republiky nezjištěným způsobem a tyto předala I. L. k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu; za uvedenou částku nakoupila cca 512 ks balení léku zn. Rinasek, což je 5 120 ks tablet, kdy uvedené množství tablet sloužilo k výrobě cca 181,01 g metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %,

g) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 9. 7. 2021 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin, následně L. S. dne 9. 7. 2021 odletěla do Bělehradu, kde v následujících dnech zakoupila tyto léky v hodnotě 157 500 RSD, kdy ze Srbské republiky odcestovala letecky dne 12. 7. 2021, přičemž léky dopravila do České republiky nezjištěným způsobem a tyto předala I. L. k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu; za uvedenou částku nakoupila cca 511 ks balení léku zn. Rinasek, což je 5 110 ks tablet, kdy uvedené množství tablet sloužilo k výrobě cca 180,66 g metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %,

h) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 10. 8. 2021 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice v lékárně "Lipa Lek" sídlící na adrese XY, XY, opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin, poté L. S. dne 10. 8. 2021 odletěla do Bělehradu, kde následující den, tj. 11. 8. 2021 zakoupila v uvedené lékárně přesně nezjištěné množství léků, kdy ze Srbské republiky odcestovala letecky dne 14. 8. 2021, přičemž léky dopravila do České republiky nezjištěným způsobem a tyto předala I. L. k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu,

i) v přesně nezjištěné době nejpozději krátce před 21. 8. 2021 objednal I. L. u dosud neustanovené osoby v Srbské republice v lékárně "Lipa Lek" sídlící na adrese XY, XY, opatření většího množství léků obsahujících prekursor pseudoefedrin, poté společně s L. S. dne 21. 8. 2021 odletěli do Bělehradu, kde po telefonické dohodě s pracovnicí lékárny dne 24. 8. 2021 instruoval L. S., aby léky v hodnotě 61 000 RSD v lékárně vyzvedla do 21:00 hod., I. L. sám odcestoval ze Srbska letecky dne 24. 8. 2021 a L. S. odcestovala letecky až po vyzvednutí léků dne 25. 8. 2021, léky dopravila do České republiky nezjištěným způsobem, přičemž léky předala I. L. k dalšímu prodeji za účelem výroby metamfetaminu; za uvedenou částku nakoupili cca 198 ks balení léku zn. Rinasek, což je 1 980 ks tablet, kdy uvedené množství tablet sloužilo k výrobě cca 70 g metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %,

j) dne 17. 10. 2021 v době kolem 20:50 hod. v XY v ulici XY prodal I. L. v osobním motorovém vozidle zn. Jaguar XF, reg. zn. XY, L. B. celkem 440 ks tablet léků zn. Clarinase 120 mg (tj. 44 ks balení), obsahující prekursor pseudoefedrin, bez obalů a blistrů, za které mu L. B. zaplatila celkovou částku 22 000 Kč, přičemž léky byly určeny pro dosud přesně neustanovenou osobu za účelem výroby metamfetaminu, kdy prodej léků mezi L. B. a I. L. zprostředkovali telefonicky ve dnech 5. 10. 2021 až 19. 10. 2021 M. V. a D. B., kteří se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo; M. V. následně po předání léků dne 19. 10. 2021 telefonicky informoval I. L., že při předání došlo k chybě, kdy I. L. předal L. B. pouze polovinu dojednaného množství, přičemž na tutéž okolnost telefonicky upozorňoval L. B. její partner D. B., poté I. L. zbytek léků do celkového množství (440 ks tablet) přivezl vozidlem zn. Jaguar XF, reg. zn. XY, dne 20. 10. 2021 v době kolem 18:56 hod. do XY do ul. XY, kde je ve vozidle předal L. B., přičemž uvedené množství tablet sloužilo k výrobě cca 31,12 g metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %,

k) dne 18. 10. 2021 v době kolem 15:55 hod. ve XY před OD Tesco v XY nabídl I. L. v osobním motorovém vozidle zn. Jaguar XF, reg. zn. XY, V. H. na zkoušku 20 ks tablet léků zn. Clarinase 120 mg s obsahem prekursoru pseudoefedrinu, za účelem výroby metamfetaminu, při ceně 500 Kč za 1 ks balení (10 ks tablet), přičemž prodej léků mezi V. H. a I. L. zprostředkoval telefonicky ve dnech 5. 10. 2021 až 21. 10. 2021 M. V., který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, po chvilkovém jednání V. H. tuto nabídku z důvodu vysoké ceny na místě odmítl s tím, že si to ještě rozmyslí; současně však V. H. prodal I. L. 10 g metamfetaminu při ceně 900 Kč za 1 g, tj. celkem za částku 9 000 Kč na zkoušku s tím, že pokud bude I. L. spokojen s kvalitou metamfetaminu, domluví se na dalších obchodech; I. L. následně společně se svojí přítelkyní L. S. metamfetamin prodal dosud přesně neustanoveným koncovým uživatelům zejména na území města Brna,

l) dne 31. 10. 2021 v době kolem 15:20 hod. v Brně na adrese Brno, XY, v bytě č. 6, prodal V. H. po předchozích telefonických dohodách I. L. 40 g metamfetaminu při ceně 900 Kč za 1 g, tj. celkem za částku 36 000 Kč, přičemž I. L. následně společně se svojí přítelkyní L. S. metamfetamin prodal dosud přesně neustanoveným koncovým uživatelům zejména na území města Brna,

m) dne 12. 11. 2021 v době kolem 14:45 hod. v Olomouci na parkovišti XY v ul. XY, po předchozích telefonických dohodách, v osobním motorovém vozidle zn. Jaguar XF, reg. zn. XY (dříve RZ: XY), kdy chvíli před schůzkou I. L. připevnil na vozidlo falešné diplomatické registrační značky XY, prodal V. H. I. L. 50 g metamfetaminu při ceně 900 Kč za 1 g, tj. celkem za částku 45 000 Kč, přičemž I. L. následně společně se svojí přítelkyní L. S. metamfetamin prodal dosud přesně neustanoveným koncovým uživatelům zejména na území města Brna,

n) v přesně nezjištěné době nejpozději dne 16. 11. 2021 objednal I. L. za přispění I. J. u kontaktní osoby v Srbské republice zaslání většího množství léků zn. Rinasek, přičemž dosud neustanovená osoba provedla odeslání léků prostřednictvím přepravní společnosti Direct Parcel Distribution (DPD) jako zásilku/balík č. 17502009909925 z chorvatského města XY na adresu: XY, Brno, XY, tel. XY, přičemž po doručení na depo DPD do České republiky, XY bylo zjištěno, že obsahuje 8 ks bílých plastových dóz od kofeinových tablet s nápisem „PURE CAFFEINE“, výrobce MYVITAMINS, ve kterých se nacházelo celkem 27 150 ks volně ložených tablet s označením M/1, kdy se jednalo o tablety zn. Rinasek 60 mg, přičemž z tohoto množství by bylo možné vyrobit 959,86 g hydrochloridu metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %; zásilku, která byla po doručení do České republiky policejním orgánem zákonným způsobem otevřena a zaměněna, si dne 24. 11. 2021 v čase kolem 16:57 hod. vyzvedl I. J. společně s L. S. v depu společnosti DPD v XY v ul. XY a společně balík v osobním motorovém vozidle zn. Peugeot 508, reg. zn. XY, černé barvy, převezli do místa bydliště I. L. a L. S. na adresu Brno, XY, přičemž při přepravě balíku přepravní společností se o jeho cestu a vydání aktivně zajímali I. L., L. S. a I. J.,

o) dne 25. 11. 2021 v době kolem 16:50 hod. ve XY v blízkosti prodejny Planeo Elektro v ul. XY a poblíž budovy vlakového nádraží v ul. XY, po předchozích telefonických dohodách, v osobním motorovém vozidle zn. Jaguar XF, reg. zn. XY (dříve RZ: XY), prodal V. H. I. L. 100 g metamfetaminu při ceně 800 Kč za 1 g, tj. celkem za částku 80 000 Kč, přičemž I. L. následně společně se svojí přítelkyní L. S. metamfetamin prodal dosud přesně neustanoveným koncovým uživatelům, zejména na území města Brna,

p) v přesně nezjištěné době krátce před 7. 12. 2021 objednal I. L. za přispění I. J. u kontaktní osoby v Srbské republice zaslání většího množství léků zn. Rinasek 60 mg v řádech jednotek kilogramů a jejich dopravu do České republiky za využití řidiče mezinárodní kamionové dopravy tahače srbské reg. zn. XY, srbské přepravní společnosti MB Trans, od kterého si tašku s léky převzali I. L. s I. J. po dopravě do České republiky dne 7. 12. 2021 v době kolem 08:35 hod. na parkovišti u benzínové čerpací stanice OMV na XY. km dálnice D1 ve směru na Prahu, poté léky společně dovezli do prostorů kanceláře užívané I. L. v Brně na XY, kde společně množství léků zkontrolovali a přepočítali,

q) I. v přesně nezjištěné době během letních měsíců až září 2021 prodal I. L. ve dvou až třech případech R. H., přesně nezjištěné menší množství metamfetaminu pro osobní potřebu za částku 1 200 až 1 500 Kč za 1 g, II. dne 7. 11. 2021 v době od 17:03 hod. v Brně na přesně nezjištěném místě v osobním motorovém vozidle zn. Jaguar, reg. zn. XY, prodala L. S. přesně neustanovenému muži jménem J. tzv. 8 čar (cca 0,8 g) metamfetaminu za částku 1 600 Kč, III. v přesně nezjištěné době od září 2020 do 8. 12. 2021 předala L. S. bezúplatně, příp. jako protihodnotu za službu, J. P., celkem v 15 až 20 případech metamfetamin v množství od 1 tzv. čáry (0,1 g) do 8 tzv. čar, IV. v přesně nezjištěné době od prosince 2019 do 8. 12. 2021 předala L. S. bezúplatně T. B., celkem v 10 případech metamfetamin v množství od 1 tzv. čáry (0,1 g) do 2 tzv. čar, V. v přesně nezjištěné době od prosince 2019 do 8. 12. 2021 prodala L. S. T. I., nejméně ve dvou případech přesně nezjištěné uživatelské množství metamfetaminu, vždy za částku 1 000 Kč,

r) ke dni 8. 12. 2021 I. L. a L. S. přechovávali za účelem další distribuce v jejich bydlišti na adrese Brno, XY, v kanceláři na adrese Brno, XY, a v osobním motorovém vozidle zn. Jaguar, reg. zn. XY, celkem 15 949,27 g tablet (70 582 ks) léků Rinasek a Clarinase s obsahem pseudoefedrinu (z toho 13 104,6 g tablet Rinasek /59 323 ks/ měli uložených v kanceláři na ul. XY), přičemž z celkového množství tablet by bylo možné vyrobit až 2 512,2 g hydrochloridu metamfetaminu s podílem účinné látky okolo 80 %, celkem 50,598 g metamfetaminu s průměrným obsahem 79,6 % účinné látky, což představuje 40,31 g báze metamfetaminu, celkem 93,895 g sušeného konopí (latnatých květenství, tzv. palic a drtě) s průměrným obsahem 12,5 % psychotropní látky delta-9-THC, ve kterém se nacházelo 8,48 g absolutního THC, dále 0,130 g amfetaminu s 73,4 % obsahem účinné látky, což představuje 0,10 g báze amfetaminu, 3,887 g kokainu s 39,5 % obsahem účinné látky, což představuje 1,53 g báze kokainu a 1,222 g tablet extáze s průměrným obsahem 37,51 % účinné látky, což představuje 0,46 g báze MDMA,

takto jednali bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se o takové látky jedná, kdy metamfetamin patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (dále jen nařízení vlády), delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády, konopí patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády, kokain patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády, 3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin (MDMA) patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedeno v příloze č. 4 nařízení vlády, amfetamin patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády a efedrin/pseudoefedrin jsou uvedeny v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 jako prekursory,

2. I. L. od přesně nezjištěné doby do 8. 12. 2021 měl bez příslušného zákonného oprávnění v držení celkem 372 ks kompletních ostrých střelbyschopných nábojů ráže 7,65 mm Browning, tuzemské výroby (Sellier & Bellot) různého výrobního provedení, uložených v plastových kontejnerech a papírových krabicích originálního malospotřebitelského balení a 4 ks ostrých střelbyschopných nábojů do brokovnice ráže 20 mm, tuzemské výroby (Sellier & Bellot) různého výrobního provedení, kdy všechny náboje měl uloženy v nákupní tašce v zavazadlovém prostoru jím užívaného osobního motorového vozidla zn. Jaguar XF 3.0 V6D, reg. zn. XY,

přičemž uvedené střelivo má ve smyslu zákona č. 119/2012 Sb., o střelných zbraních a střelivu, charakter střeliva do zbraní kategorie A, A-I, B a C a toto střelivo může nabývat do vlastnictví a držet jen osoba s příslušným oprávněním – zbrojním průkazem pro skupinu A, B, C nebo E, kdy I. L. není držitelem žádného zbrojního průkazu,

3. L. S. v období od 25. 1. 2021 do 28. 11. 2021 opakovaně řídila osobní motorová vozidla, a to nejméně v těchto případech:

- v době od 25. 1. 2021 do 29. 1. 2021 řídila osobní motorové vozidlo zn. VW Touareg, reg. zn. XY, na cestě z místa svého bydliště v Brně do Bělehradu a zpět, - ve dnech 25. 9. 2021, 26. 9. 2021, 27. 9. 2021, 28. 9. 2021, 21. 10. 2021, 7. 11. 2021, 24. 11. 2021, 28. 11. 2021, v různou denní dobu řídila od místa svého bydliště nejméně ulicemi města Brna osobní motorové vozidlo zn. Jaguar XF 3.0 V6D, reg. zn. XY (od 27. 10. 2021 reg. zn. XY), - dne 22. 11. 2021 v době kolem 20:50 hod. řídila osobní motorové vozidlo zn. Škoda Superb, nezjištěné reg. zn., na cestě z místa svého bydliště v Brně do XY do ul. XY a zpět, - dne 24. 11. 2021 v době kolem 17:00 hod. řídila osobní motorové vozidlo zn. Peugeot, reg. zn. XY na cestě z místa svého bydliště v Brně do XY do ul. XY a zpět,

a to přesto, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 2 T 62/2020, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2020, jí byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let.

4. I. L. v období od 17. 10. 2021 do 7. 12. 2021 opakovaně řídil osobní motorové vozidlo zn. Jaguar XF 3.0 V6D, reg. zn. XY (od 27. 10. 2021 reg. zn. XY), a to nejméně v těchto případech:

- dne 17. 10. 2021 v odpoledních hodinách řídil na cestě z místa svého bydliště v Brně do XY do ul. XY a zpět, - dne 18. 10. 2021 v odpoledních hodinách řídil na cestě z místa svého bydliště v Brně do XY do ul. XY a zpět, - dne 20. 10. 2021 v odpoledních hodinách řídil na cestě z místa svého bydliště v Brně do XY do ul. XY a zpět, - dne 12. 11. 2021 v odpoledních hodinách řídil na cestě z místa svého bydliště v Brně do Olomouce do ul. XY a zpět, - dne 25. 11. 2021 v odpoledních hodinách řídil na cestě z místa svého bydliště v Brně do XY do ul. XY a zpět, - dne 7. 12. 2021 v dopoledních hodinách řídil na cestě z místa svého bydliště v Brně na čerpací stanici OMV na XY.km dálnice D1 ve směru na Prahu a zpět, - ve dnech 7. 11. 2021, 9. 11. 2021, 13. 11. 2021, 15. 11. 2021, 19. 11. 2021, 21. 11. 2021, 22. 11. 2021, 23. 11. 2021, 24. 11. 2021, 26. 11. 2021, 1. 12. 2021, 5. 12. 2021 v různou denní dobu řídil od místa svého bydliště nejméně ulicemi města Brna,

a to přesto, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 11 T 167/2020, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2021, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let,

5.

I. L. od přesně nezjištěné doby do 8. 12. 2021 měl bez oprávnění v držení: razící gumičku s vyobrazením malého státního znaku ČR a nápisem "MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ, razící gumičku s vyobrazením dvouocasého lva ve skoku a nápisem "MASARYKOVA UNIVERZITA", razící gumičku s vyobrazením malého státního znaku ČR a nápisem "Univerzita Karlova v Praze", číslovka "11", razítko s vyobrazením malého státního znaku ČR a nápisem "VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE REKTORÁT", číslovka "3", razítko s vyobrazením malého státního znaku ČR a nápisem "JUDr.

JANA BORSKÁ NOTÁŘKA V PRAZE", číslovka "3", razítko s vyobrazením malého státního znaku ČR a nápisem "JUDr. EVA ČIERNIKOVÁ NOTÁŘKA V BRNĚ", číslovka "2", razící gumičku s nápisem "MUDr. Jiří KLOFERA oční amb., polikl. ZETOR Trnkova 111, 632 00 BRNO" a identifikačním číslem poskytovatele zdravotnických služeb, pracoviště nebo lékaře "72 535 001", razítko s nápisem "Centrum Dětských odb. zdrav. služeb Žerotínovo nám. 6, 602 00 Brno ušní nosní krční odd. MUDr. Eva Fajtová" a identifikačním číslem poskytovatele zdravotnických služeb, pracoviště nebo lékaře "72 036 018", razítko a razící gumičku s nápisem "MUDr.

Josef Štork praktický lékař pro dospělé Masarykova 544, 664 61 Rajhrad" a identifikační číslo poskytovatele zdravotnických služeb, pracoviště nebo lékaře "73 488 001", dále měl bez oprávnění v držení razítka a pečetě zahraničních institucí: razítko Ministerstva vnitra Chorvatské republiky s vyobrazením státního znaku Chorvatské republiky a nápisem "REPUBLIKA HRVATSKA MINISTERSTVO UNUTARNJIH POSLOVA", číslovka "3", razítko Univerzity ve Splitu s vyobrazením státního znaku Chorvatské republiky a nápisem "REPUBLIKA HRVATSKA SVEUČILIŠTE U SPLITU FILOZOFSKI FAKULTET", číslovka "1", razítko Univerzity v Záhřebu s nápisem "REPUBLIKA HRVATSKA SVEUČILIŠTE U ZAGREBU EKONOMSKI FAKULTET ZAGREB", razítko Univerzity v Záhřebu s vyobrazením státního znaku Chorvatské republiky a nápisem "REPUBLIKA HRVATSKA SVEUČILIŠTE U ZAGREBU EKONOMSKI FAKULTET ZAGREB", číslovka "4", plastovou pečeť Univerzity v Záhřebu s vyobrazeným znakem a nápisem: "UNIVERSITAS STUDIORUM ZAGRABIENSIS MDCLXIX", razítko Městského soudu ve Splitu s vyobrazením státního znaku Chorvatské republiky a nápisem "REPUBLIKA HRVATSKA OPČINSKI SUD U SPLITU URAD PREDSJEDNIKA SUDA", číslovka "5", razítko Všeobecného německého autoklubu ADAC s vyobrazením orlice ze státního znaku Německé spolkové republiky a nápisem: "Allgemeiner deutscher Automobilclub KK 2/554", razící gumičku hraničního přechodu Maďarské republiky s nápisem: "H RÖSZKE V 073", přičemž všechny uvedené věci měl uložené v plastové krabici v jím užívané kanceláři na adrese Brno, XY,

6. I. L. na základě žádosti I. L. a po předchozí vzájemné dohodě zaslal F. M., dne 7. 10. 2022 písemnou žádost o vydání věci – osobního motorového vozidla zn. JAGUAR XF 3.0 V6D, reg. zn. XY, rok výroby 2010, VIN: XY, doručenou dne 11. 10. 2021 na Krajské státní zastupitelství v Brně k rukám Mgr. Milana Richtera ke spisové značce NPC-984/TČ-2021-2200E5, ve které se v trestním řízení domáhal vydání uvedeného zajištěného vozidla, přičemž předstíral, že vozidlo měl nabýt do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 3. 12. 2021, kterou měl uzavřít jako kupující se společností CZECH GLAMOUR, s.r.o., IČ: 118 85 955, za cenu ve výši 195 000 Kč, přičemž tato společnost byla zastoupena na základě speciální plné moci I. L.; k této žádosti přiložil F. M. kopii zmíněné kupní smlouvy, fakturu č. 01221 ze dne 3. 12. 2021, příjmový doklad na částku 195 000 Kč č. 01221 ze dne 3. 12. 2021, speciální plnou moc od jednatelky společnosti pro I. L. a protokoly o technické prohlídce a měření emisí, přičemž oba věděli, že předmětná smlouva nebyla ve skutečnosti nikdy uzavřena, nebylo za ni poskytnuto finanční plnění a jedná se o padělanou smlouvu, vyhotovenou jimi dodatečně až v průběhu roku 2022 výlučně za účelem, jejím předložením na Krajské státní zastupitelství v Brně dosáhnout neoprávněného vydání uvedeného vozidla, které bylo v rámci probíhajícího trestního řízení vedeného proti obviněnému I. L. Policií ČR, Národní protidrogovou centrálou SKPV, Expozitura Brno pod č. j. NPC-984/TČ-2021-2200E5 ve stádiu vyšetřování, zajištěno policejním orgánem dne 8. 12. 2021 v souladu s ustanovením § 79 odst. 1 tr. řádu jako věc důležitá pro trestní řízení a následně dne 15. 12. 2021 pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 1 KZV 59/2021 byl změněn důvod zajištění uvedeného vozidla, kdy nadále je vozidlo zajištěno v souladu s § 358b tr. řádu pro výkon ochranného opatření zabrání části majetku podle § 102a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a obviněnému I. L. a společnosti CZECH GLAMOUR, s. r. o., IČ: 118 85 955, bylo zakázáno uvedený majetek převést na jiného, jakkoli jej zatížit nebo jej záměrně poškozovat či ničit.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění L., S. i J. odvolání, která v záhlaví uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

II. Dovolání a vyjádření k nim

7. Proti usnesení odvolacího soudu podávají nyní všichni tři obvinění dovolání.

8. Obviněný L. tak činí skrze svého obhájce JUDr. Petra Poledníka, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu.

9. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný připomíná, že soud prvního stupně ještě před rozhodnutím o jeho vině a trestu schválil dohody o vině a trestu sjednané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně s obviněnými B., B., V. a H. (pozn. Nejvyššího soudu srov. pro upřesnění body 90 a 91 tohoto usnesení). Součástí těchto dohod bylo prohlášení uvedených spoluobviněných o tom, že spáchali skutek, který jim byl kladen obžalobou za vinu, a to i v těch částech, které se týkaly údajné trestné činnosti obviněného. Podle obviněného byl tímto prohlášením senát soudu prvního stupně objektivně ovlivněn i následně při posuzování jeho viny a nemohl tak nestranně rozhodnout, když ve světle schválených dohod o vině a trestu v podstatě předjímal posouzení jeho trestní věci. Z tohoto důvodu tak měl být ve věci rozhodující senát podle § 30 tr. řádu z projednávání a rozhodování jeho trestní věci vyloučen. Obviněný následně rozporuje argumentaci odvolacího soudu, který se s touto jeho námitkou neztotožnil, s tím, že přístup tohoto soudu má za ryze formalistický a opomíjející navíc hrozbu vysokého trestu. Odlišením trestně stíhaných osob, např. rozdělením trestního řízení na více samostatných řízení, jak uvádí odvolací soud, podle obviněného nelze dospět k závěru, že si senát nevytvořil představu o vině ostatních spoluobviněných a rozhodl ve věci zcela nestranně. Nadto má obviněný za to, že v jeho trestní věci došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tj. práva na spravedlivý proces, k čemuž poukazuje na závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, které lze ve věci aplikovat a jež rekapituluje.

10. Ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu obviněný uvádí, že nesouhlasí s právní kvalifikací jednání obviněných jako trestné činnosti mezinárodní skupiny. Připomíná, že soudy zřejmě vyšly z toho, že trestná činnost byla páchána s dosud nezjištěnou osobou, patrně ze Srbské republiky, která měla obviněnému dodávat léčiva z lékáren v Bělehradu. Žádná taková osoba se však trestného činu dopustit nemohla, neboť léčivý přípravek Rinasek je v Srbsku zcela legální a prodejný bez jakéhokoliv omezení. Proto lze jen stěží dovozovat trestní odpovědnost dosud nezjištěného farmaceuta a současně zakládat jeho spoluúčast na trestné činnosti údajné mezinárodní skupiny. Obviněný dále namítá, že pokud soud prvního stupně poukazoval co do vymezení znaku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, a ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1055/2019, platí, že daný znak nebyl v této trestní věci naplněn, protože nebyl splněn požadavek ohledně reálné existence takové osoby a její vzájemné spolupráce s dalšími členy skupiny. V tomto směru obviněný odkazuje na zamítnuté důkazní návrhy na výslech řidičů kamionů B. R. a S. S.

11. Ve vztahu k jednáním pod bodem 1. písm. c), písm. d) a písm. f) až i) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítá, že zde není uvedeno, jakým způsobem a zda vůbec došlo k převozu léků ze Srbské republiky do České republiky. Soud prvního stupně podle něj sice uvedl, jak se tak mohlo stát, avšak jeho úvahy nejsou nijak podloženy a vychází pouze z obsahu komunikace a informací o objednávkách. Napadené rozhodnutí má proto v této části za nepřezkoumatelné. Skutku pod bodem 1. písm. n) pak vytýká absenci subjektivní stránky s tím, že nemohl vědět o obsahu balíčku, a to ani původního, ani policií zaměněného; ke skutku pod bodem 1. písm. r) konstatuje, že není ničím prokázáno, že by přechovával léky Rinasek a Clarinase za účelem jejich další distribuce a jde tak o ničím nepodloženou domněnku soudů.

12. Obviněná S. svůj mimořádný opravný prostředek podává prostřednictvím svého obhájce Mgr. Roberta Peši, advokáta, a uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu. Dále tvrdí, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručené články 36 Listiny a 6 Úmluvy s tím, že ochranu jejích ústavně garantovaných práv je třeba zajistit i v rámci dovolacího řízení. Připomíná rovněž, že její dovolací námitky se obsahově shodují do značné míry s těmi, které již uplatnila v rámci odvolání, ale jimž, přes jejich důvodnost, odvolací soud nevyhověl. Sama skutečnost, že tyto již dříve v řízení uplatnila, tudíž nemá vliv na jejich přezkum v dovolacím řízení.

13. Ve vztahu k prvému dovolacímu důvodu obviněná tvrdí, že soud prvního stupně před tím, než vynesl rozsudek v její trestní věci a obviněných L. a J., rozhodl o dohodách o vině a trestu vůči dalším původně spoluobviněným (viz výše). Do těchto dohod, jakož i do následujících rozsudků, jimiž byly schváleny, pojal popis skutku, ze kterého vyplývá, že tito spoluobvinění se měli vytýkaného jednání dopustit mj. společně s obviněnou, která je v těchto dohodách výslovně jmenována. Takový postup podle obviněné zavdává příčinu úvahám o podjatosti, resp. předpojatosti soudního senátu, který si v tomto případě již předem učinil závěr o její vině.

Postup soudu prvního stupně má nejen za rozporný s judikaturou ESLP označenou výše v rámci rekapitulace dovolání obviněného L., ale rovněž s judikaturou Nejvyššího soudu, a to jeho usneseními ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 5 Tdo 459/2023 a ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 11 Tdo 1025/2022. Obviněné je znám přístup některých českých soudů, které závěry rozsudku ESLP ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, interpretují tak, že v případě uzavření dohody o vině a trestu mezi státním zástupcem a jiným obviněným postačí, je-li v této uvedeno, že o vině jiných v této dohodě zmíněných spoluobviněných nebylo dosud rozhodnuto, či že jejich vina nebyla dosud prokázána a schválení takové dohody soudem nemůže založit jeho podjatost.

Takový výklad však podle obviněné není správný, což dále – s odkazem na rozsudek ESLP ze 27. 2. 2014, Karaman proti Německu, č. 17103/10 – rozvádí tak, že z rozsudku ESLP ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, se podává, že i v případě, kdy byl stěžovatel v dohodě o vině a trestu uveden toliko svými iniciálami, muselo být soudu nade vši pochybnost zřejmé, že se v této hovoří právě o něm, čímž byl při svém uvažování ovlivněn do té míry, že pokud schválí dohodu o vině a trestu spoluobviněného, nemůže již nestranně hodnotit trestní věc stěžovatele, který takovou dohodu neuzavřel, a o němž je následně rozhodováno.

To, že se soud neodchýlí od závěrů, k nimž dospěl v dohodě o vině a trestu, lze předpokládat již jen z toho důvodu, že by tím znevěrohodnil svůj postup při schvalování takové dohody (srov. bod 64 daného rozsudku ESLP). K tomu obviněná upozorňuje na bod 21 a násl. usnesení odvolacího soudu, které poukazuje na závěry rozsudku ESLP ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, s tím, že „odsuzující rozsudky, schvalující dohody o vině a trestu spolupachatelů stěžovatele byly vzhledem ke svému znění na újmu stěžovatelovy presumpce neviny, neboť obsahovaly podrobný popis skutků, které měli procesně dosud „nevinní obvinění“ spolupachatelé trestné činnosti spáchat, včetně role, kterou v nich hrál stěžovatel jako spolupachatel, dále proto, že přesný popis některých jimi spáchaných trestných činů byl shodný s přesným skutkovým popisem trestných činů připisovaných stěžovateli“.

Následně podle obviněné odvolací soud sice vyzdvihl rovněž i formulaci týkající se viny následně odsouzených obviněných, avšak jak obviněná připomenula, tento závěr byl dovozen už dřívější judikaturou ESLP, na kterou podle něj rozsudek ESLP ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, argumentačně navazuje a rozvíjí ji. Sám odvolací soud pak v bodu 26 svého usnesení ohledně obviněné uvádí, že v rozsudcích, jimiž soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu spoluobviněných B. a B. (rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 3/2023-35) a H. a V. (rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 4/2023-43), byla tato zmíněna jako součást organizované skupiny a toliko v odůvodnění těchto rozhodnutí je zmiňováno, že její vina nebyla zákonným způsobem prokázána. Ze všech těchto důvodů má proto za to, že na projednávání a rozhodování věci se podíleli vyloučený předseda senátu, resp. přísedící, čímž bylo také zasaženo její právo na spravedlivý proces.

14. Dále soudu prvního stupně obviněná vytýká, že učinil nesprávná skutková zjištění jsoucí v extrémním rozporu s provedeným dokazováním v tom smyslu, že k prokázání některých relevantních skutečností (co do její trestní odpovědnosti) nebyly v řízení provedeny žádné důkazy, ze kterých by bylo lze tyto zjistit, přičemž odvolací soud této námitce nepřisvědčil a závěry soudu prvního stupně potvrdil. V tomto pochybení obviněná spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž za extrémně rozporná považuje následující tři skutková zjištění soudu prvního stupně.

Předně je to závěr, že měla do České republiky dovážet léčiva použitelná pro výrobu metamfetaminu, které měla zakoupit na území Srbské republiky (o čemž není žádného důkazu). Dále je to závěr, že takto měla činit jako členka organizované skupiny tvořené obviněnými L. a J. a dosud neustanovenou osobou působící na území Srbské republiky, která měla prodávat potřebná léčiva, coby potřebné třetí osoby v souvislosti s naplněním znaku organizované skupiny [v tomto obviněná spatřuje současně i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

řádu]. Obviněná připomíná, že tuto skupinu měli tvořit obviněný L., ona a blíže neurčená třetí osoba (v případech, kdy měla být léčiva zakoupena v lékárnách v Srbsku), popřípadě obviněný L., ona a obviněný J. (v případech, kdy léčiva měl dopravovat do České republiky obviněný J.). Zdůrazňuje, že totožnost oné třetí osoby nebyla z žádného z důkazů zjištěna a odvolací soud se navíc nevypořádal s její právní námitkou (čím zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces), zda tuto osobu lze považovat za člena organizované skupiny působící ve více státech či nikoliv.

Ona třetí osoba, by se totiž nedopustila žádného protiprávního jednání, neboť bylo v řízení zjištěno, že prodej uvedených léků není na území Srbské republiky nijak omezen či dokonce zakázán, pročež by taková třetí osoba nemohla být trestně odpovědným členem organizované skupiny (k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976 sp. zn. 4 To 13/76, uveřejněné pod č. 10/1976 Sb. rozh. tr. a rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 1985 sp. zn. 11 To 51/85, uveřejněný pod č. 45/1986 Sb. rozh.

tr. a dodává, že nezjištění totožnosti všech osob, které tvořily organizovanou skupinu působící ve více státech, nebrání závěru o její existenci, ale to pouze tehdy, kdy byla dostatečně zjištěna totožnost alespoň tří trestně odpovědných osob působících ve více státech, čímž vyvrací obecný odkaz odvolacího soudu na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, či ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1055/2019). Na okraj obviněná namítá, že odvolací soud se nevypořádal ani s její procesní námitkou stran nedostatečné procesní aktivity orgánů činných v trestním řízení tuto třetí osobu zajistit, důsledkem čehož nedošlo k řádnému zjištění skutkového stavu.

Nadto pokud se měla trestné činnosti dopouštět spolu s obviněným J., je tento spoluobviněný prvně zmíněn v bodu 1. písm.

n) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kdy s ním měla jet vyzvednout jeho zásilku do depa v XY a poté jej měla odvést zpět do Brna na adresu XY. Co do komunikace mezi ní a obviněným J., byla zjištěna toliko ta, která se týkala ubytování obviněného ve wellnessu, o jehož chod se obviněná starala; odvolací soud tak rezignoval na to, aby odkázal na konkrétní důkaz potvrzující, že v případě jednání obviněných L. a J. nešlo o samostatné jednání vně organizované skupiny, ale o jednání rovněž zahrnuté jejím zaviněním. Konečně obviněná nesouhlasí s tím, že měla prodávat metamfetamin opatřený obviněným L. koncovým uživatelům. V bodu 1. písm. k) až n) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je totiž uvedeno, že obviněný L. měl pervitin zajistit od obviněného H., a právě tento konkrétní pervitin měl obviněný L. spolu s obviněnou dále distribuovat. Že však šlo právě o tentýž pervitin se ze žádného z důkazů nepodává.

15. Další pochybení soudů nižších stupňů obviněná spatřuje v jejich nesprávném právním závěru o tom, že veškeré jednání popsané pod bodem 1. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně lze považovat za jediný skutek, který ve svém souhrnu lze podřadit pod jednání organizované skupiny působící ve více státech [k čemuž odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu]. Soud prvního stupně totiž nepřípustně do výroku o vině svého rozsudku zahrnuje jednání, které mělo být posuzováno jako samostatný skutek, jehož se mohly dopustit pouze některé z osob vyjmenovaných v návětí výroku pod bodem 1.

Obžaloba totiž rozšiřuje vymezení fungování organizované skupiny na všechna dílčí jednání tam uvedená, aniž by se skutečně zabývala jednotlivými dílčími znaky organizované skupiny, zejména jde-li o společný záměr jednotlivých osob [obecně i ve vztahu k dílčím jednáním uvedeným pod písmeny a) až r)]. Soudy tak podle obviněné rezignovaly na to, aby její jednání rozdělily na ty části, ve kterých měla jednat jako členka organizované skupiny působící ve více státech (dovoz léčiv do České republiky) a ve kterých takto jednat neměla [bod 1.

písm. k), písm. l), písm. m), písm. o), II. až V. a písm. r)], když její jednání podle skutkové věty ani odůvodnění není podřaditelné pod společný úmysl a záměr členů organizované skupiny. Stejně tak nemělo být podle obviněné posuzováno i některé další jednání spoluobviněných L., J. či V. Zvláště se pak z odůvodnění napadených rozhodnutí nepodává, z čeho lze usuzovat na její účast a společný záměr jde-li o dovoz léčiv obviněným J. do České republiky pro obviněného L. Rovněž podle obviněné mělo být z popisu skutku vyčleněno jednání týkající se obviněného L.

a spoluobviněných B., B., V. a H., když tyto nelze považovat za členy organizované skupiny působící na území více států, s nimiž by měla cokoliv společného. A konečně obviněná upozorňuje, že posledně jmenovaní spoluobvinění – ačkoliv jsou uváděni pod bodem 1. ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně – nebyly v rámci dohod o vině a trestu uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a je tedy zřejmé, že státní zástupce i soud prvního stupně akceptovali právní kvalifikaci jednání těchto spoluobviněných nikoliv jako členů organizované skupiny působící ve více státech, narozdíl od obviněné.

16. Podle obviněné skutková zjištění neodpovídají závěru, že se jednání uvedeného pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dopustila ve vztahu k „organizované skupině působící ve více státech“, neboť činnost organizované skupiny se v přeshraničním působení měla v podstatě vztahovat jen k dovozu léčiv ze zahraničí do České republiky (čemuž odpovídá i argumentace soudu prvního stupně v bodu 58 jeho rozsudku). K tomu obviněná uvádí, že v dané věci je důležitý výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, resp. nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, neboť česká právní úprava vychází při stanovení pojmu prekursor právě z těchto nařízení. K tomu předkládá právní rozbor uvedených nařízení, jenž uzavírá s tím, že léčivé přípravky, jež měly být do České republiky dovezeny, nelze považovat za regulované látky ve smyslu prve uvedeného nařízení o prekursorech drog (k čemuž odkazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr.). Její jednání proto nelze právně posoudit tak, že by „neoprávněně dovezla, jinému nabídla, prodala, jinému jinak opatřila a pro jiného přechovávala prekursor ve velkém množství ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Na okraj dodává, že ani jedno z uvedených nařízení nestanoví fyzickým nepodnikajícím osobám žádné povinnosti či zákazy při nakládání s prekursory a odkaz na tato nařízení ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je tak podle ní nicneříkající. V této části tudíž napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. Obviněná dále naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a porušení svého práva na spravedlivý proces shledává v tom, že odvolací soud pokřiveně vnímal možnosti své přezkumné činnosti, jde-li o skutková zjištění soudu prvního stupně. Podle obviněné, která k tomuto poukazuje na bod 16 usnesení odvolacího soudu, tento nesprávně uvedl, že je hodnocením důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně vázán a v podstatě při hodnocení jejich správnosti aplikoval mírnější kritéria. K tomu obviněná poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022, v němž Nejvyšší soud takovéto vnímání koncepce odvolacího řízení a vymezení rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu odmítl a jasně deklaroval, že předmětem přezkumu odvolacího soudu jsou jak hodnocení důkazů, tak skutková zjištění soudu prvního stupně.

18. Další dovolací námitka obviněné, kterou výslovně nepodřazuje pod žádný dovolací důvod, se týká rozporu mezi písemným vyhotovením rozsudku a jeho vyhlášeným zněním. Při vyhlašování rozsudku soudu prvního stupně totiž předseda senátu vyhlásil, že se obviněná pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou, avšak v písemném vyhotovení rozsudku je již uvedeno, že se zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. K této námitce se odvolací soud v bodu 11 svého usnesení vyjádřil tak, že k uvedenému pochybení sice došlo, avšak předseda senátu při vyhlášení rozsudku uvedl odkaz na správné ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a o tento typ věznice jistě ve skutečnosti soudu prvního stupně šlo i vzhledem k výměře trestu odnětí svobody uloženého obviněné. S tímto způsobem vypořádání zásadní námitky týkající se rozporu mezi tím, jak byl rozsudek vyhlášen a jeho písemným vyhotovením se obviněná neztotožňuje a má za to, že není možné s jistotou konstatovat, do jakého typu věznice ji chtěl soud prvního stupně pro výkon trestu odnětí svobody zařadit.

19. Poslední námitka obviněné stran její viny se týká konstatování soudu prvního stupně, že měla pro jiného přechovávat omamnou a psychotropní látku a prekursor ve velkém rozsahu. Není totiž zřejmé, v jakém domnělém jednání je taková forma spáchání trestné činnosti obviněnou spatřována, přičemž neodpovídá vymezení skutku ve skutkové větě výroku rozsudku daného soudu. Odvolací soud k tomuto v bodu 34 uvedl, že dané znaky obviněná spolu s obviněným L. naplnila tím, že u sebe přechovávali takové látky v množství, s ohledem na které tyto byly přechovávány pro další distribuci. Podle obviněné ale znak „přechovává pro jiného“ nedopadá na takový případ a bylo by jej možné dovodit jen tehdy, pokud by obviněné takové látky byly svěřeny jinou osobou k tomu, aby se o ně starala a posléze je vydala zpět takové osobě.

20. Obviněný J. dovolání podává prostřednictvím svého obhájce Mgr. Richarda Špíška, advokáta, přičemž má za to, že v dané trestní věci jsou ve vztahu k jeho osobě naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) a písm. h) tr. řádu.

21. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu obviněný uvádí, že v jeho trestní věci rozhodoval vyloučený senát, neboť z výroku 1. o vině rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že pro tam popsanou trestnou činnost byl odsouzen společně mj. i s již odsouzenými B., B., V. a H. Obviněný – shodně jako ostatní obvinění – připomíná způsob, jakým soud prvního stupně rozhodl ve věci těchto osob, poukazuje na shora uvedenou judikaturu ESLP a namítá, že odvolací soud se s jeho námitkami nevypořádal správně. Má za to, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 3/2023-35 (na rozdíl od skutkové věty výroku o vině rozsudku téhož soudu ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 4/2023-43), postrádá ve vztahu k jeho osobě (a obviněným L. a S.) formulaci „o jejichž vině nebylo doposud pravomocně rozhodnuto“. Tento nedostatek přitom podle něj nelze zhojit jakoukoliv formulací obsaženou v samotném odůvodnění takového rozhodnutí, popř. z prosté formulace „společně se samostatně stíhanými“ nelze dovodit, že ke dni vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně o vině těchto dalších spoluobviněných nebylo dosud rozhodnuto, jak ale činí odvolací soud. Připomíná účel rozsudku ESLP ze dne 25. 11. 2021, Mucha proti Slovensku, č. 63703/19, jímž je zajistit, aby v obdobných věcech nerozhodoval soudce či senát, který je ve svých úvahách již ovlivněn schválením dohod o vině a trestu uzavřených s jinými spoluobviněnými.

22. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný uvádí, že mu, jakožto občanu Srbské republiky, který dostatečně neovládá český jazyk, nebylo zajištěno řádné tlumočení do jeho rodného jazyka, k čemuž došlo u prvních dvou hlavních líčení v dané trestní věci, tedy ve dnech 31. 1. a 1. 2. 2023. Následně obviněný podrobně vysvětluje, kterak tlumočnice Ing. Eva Němcová nesprávně tlumočila obsah jeho výpovědi, což obhajoba namítla, avšak soud prvního stupně neakceptoval a dále pokračoval v hlavním líčení. Následně obviněný nechal přeložit své poznámky, podle nichž vypovídal, tlumočníkem Mgr. Pavlem Pilchem, Ph.D., a takto je založil do spisu, avšak soud prvního stupně tyto k důkazu, ač o to obviněný požádal, neprovedl. Při hlavním líčení tak vycházel z nepřesně a nesprávně tlumočené výpovědi obviněného, čímž porušil ustanovení o přítomnosti u hlavního líčení. V řízení před odvolacím soudem mu rovněž nebylo řádně tlumočeno, jelikož mu bylo usnesení odvolacího soudu přetlumočeno jen částečně (což dále podrobně vysvětluje s poukazem na jednotlivé pasáže soudních rozhodnutí). Dále namítá, že řada listin, které jsou součástí spisu a které tvořily podklad pro soudní rozhodnutí, nebyla přeložena a pro neznalost českého jazyka se s nimi nemohl seznámit, ačkoliv o to opakovaně žádal. Konečně obviněný poukazuje na další procesní pochybení ve věci, když mu nebylo umožněno klást tlumočníku Mgr. Pavlu Pilchovi, Ph.D., při jeho výslechu otázky ve vztahu k nepřesnostem předchozích překladů.

23. Obviněný dále namítá, že v řízení nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy, přičemž tuto námitku podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Připomíná, že odvolacímu soudu předložil notářsky ověřené vyjádření S. S., které mělo zcela vyvracet jeho vinu co do skutku pod bodem 1. písm. p) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud tento důkazní návrh zamítl jako nadbytečný, s čímž se však obviněný neztotožňuje a poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 1.

3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16 a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/14. Obdobně brojí i proti neprovedení výslechu S. S. a B. R., kteří měli být vyslechnuti na žádost policejního orgánu v Srbské republice, což se však nakonec nestalo, protože realizaci výslechu odmítly české orgány z důvodu končící vazební lhůty v dané trestní věci. Takový postup je podle obviněného zjevně v rozporu s § 2 odst. 5 tr. řádu. V řízení též navrhoval provedení výslechu zpracovatelů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, které blíže identifikoval, a to za účelem odstranění nejasností v jejich odborných vyjádřeních stran množství aktivních látek obsažených v zajištěných léčivech.

Za tímto účelem, totiž zkoumání obsahu zajištěných léčiv, navrhoval rovněž vypracování znaleckého posudku, když uvedené otázky bylo třeba posoudit nestranně. To se však nestalo, neboť odborná vyjádření vypracovala Policie České republiky, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

24. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítá, že nebyl členem organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ani osobou, která by s takovou skupinou byla ve spojení. Rovněž brojí proti závěru o rozsahu jemu přisouzené trestné činnosti co do množství účinných látek obsažených v dopravených léčivých přípravcích a množství drogy, které by z těchto šlo vyrobit. Ohledně prvého obviněný poukazuje na vybranou judikaturu věnující se vymezení znaku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a akcentuje požadavek na existenci zavinění na straně pachatele ohledně tohoto znaku, a to přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu. Zdůrazňuje, že v řízení nebyl proveden ani konkretizován žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že byl členem takové skupiny a s tímto členstvím byl srozuměn a není ani zřejmé, jaká úvaha soudy k tomuto závěru vedla. Připomíná též, že trestné činnosti se měl dopustit jen dvěma dílčími útoky pod bodem 1. písm. n) a písm. p) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Stran prvého ale platí, že v době jeho příjezdu do České republiky byl jeho jediným kontaktem obviněný L. a ohledně druhého zdůrazňuje, že výše uvedené a neprovedené důkazy měly potvrdit, že v předmětném zavazadle se nenacházela žádná léčiva. Co do otázky rozsahu trestné činnosti pak připomíná, že měl distribuovat prekursory, nikoliv omamné či psychotropní látky. Závěry obsažené v odborných vyjádřeních ohledně množství účinné látky obsažené v zajištěných léčivých přípravcích a o množství metamfetaminu, které bylo možné z těchto vyrobit, obviněný setrvale rozporuje, neboť má za to, že kvalitativní analýzou několika tablet, provedenou v rámci odborných vyjádření, nebylo postaveno najisto, že byly zajištěny originální tablety značky Rinasek a jaká byla jejich skutečná účinnost, kterou mohou ovlivnit vnější vlivy. Konečně namítá, že reálná účinnost extrakčního procesu činí 70 až 80 % a při výpočtu potenciálně vyrobitelného metamfetaminu tak prvostupňový soud měl vyjít z nižší hodnoty, a to v souladu se zásadou in dubio pro reo. Provedené dokazování tedy podle něj neposkytuje dostatečný podklad pro možnou aplikaci § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

25. Vzhledem k výše uvedenému pak všichni tři obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů nižších stupňů (jakož i další na ně navazující rozhodnutí) zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání, a to v odlišném složení senátu.

26. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněných k této uvádí následující.

27. Především podle něj nelze přehlédnout, že dovolání jsou doslovným opakováním obhajoby uplatněné obviněnými v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Z tohoto důvodu má – s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – za to, že dovolání jsou v tomto ohledu zjevně neopodstatněná ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

28. K námitce podjatosti senátu soudu prvního stupně, státní zástupce konstatuje, že uplatněnému dovolacímu důvodu sice odpovídá, avšak postrádá opodstatnění. V prvé řadě připomíná body 20 až 29 usnesení odvolacího soudu a argumentaci v nich obsaženou, s níž se ztotožňuje. Nad její rámec doplňuje, že obvinění podle jeho mínění interpretují rozhodnutí ESLP vztahující se k dané problematice účelově, vytrhávají z nich jen určité pasáže a pomíjejí další souvislosti. Podstatné totiž je, že v dané věci nebyl zjištěn ani subjektivní ani objektivní aspekt, který by vylučoval nestrannost rozhodujícího senátu 43 T a odůvodňoval podezření z jeho podjatosti. Podle názoru státního zástupce je klíčové, že v rozporu se zákonnou úpravou, ústavním pořádkem ani mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, není pouhá okolnost, že stejný senát rozhoduje věc původních spoluobviněných více rozsudky, tedy ve více trestních věcech. I judikatura ESLP připouští, je-li to nezbytné ke kvalifikaci právní odpovědnosti osoby, která je v konkrétním řízení projednávána, aby byly jako spolupachatelé označeny i osoby, jejichž trestní řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, to samozřejmě s uvedením, že tyto osoby jsou stíhány v samostatném trestním řízení a že jejich vina nebyla dosud zákonným způsobem prokázána. Jinak řečeno, ani evropské právo nebrání tomu, aby dohoda, v níž obviněný doznává svou vinu výměnou za snížení trestu a která musí být schválena vnitrostátním soudem, výslovně jmenovala jako spolupachatele dotčeného trestného činu nejen tuto osobu, ale i další obviněné, kteří svou vinu nedoznali a proti nimž bylo v trestním řízení pokračováno, je-li jejich uvedení v této dohodě nezbytné ke kvalifikaci trestněprávní odpovědnosti osoby, která uvedenou dohodu uzavřela. Podstatné je, aby bylo zřejmé, že tyto jiné osoby jsou nadále stíhány a jejich vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a podrobně hodnocena a je nadále předmětem samostatného rozhodování.

29. Tato podmínka byla přitom podle názoru státního zástupce rozhodováním soudu prvního stupně splněna. Jak se podává z obsahu spisového materiálu a rozhodnutí soudů v aktuálně řešené trestní věci, soud prvního stupně nepostupoval ve věci obviněných s předem daným názorem, což dále podrobně vysvětluje. Zmínil-li provostupňový soud v předchozích rozhodnutích, v jejichž rámci bylo rozhodováno o vině a trestu ostatních spoluobviněných, kteří se na trestné činnosti rovněž spolupodíleli, obviněné L., S. a J., nelze z toho podle státního zástupce automaticky dovozovat, že by si již na základě této okolnosti učinil konečný (a předpojatý) závěr o vině dovolatelů. Soud prvního stupně tak učinil proto, že šlo o organizovanou drogovou trestnou činnost více pachatelů, navíc ve spojení s mezinárodním prvkem. Podstata jednání celé organizované skupiny pak spočívala v dílčích úkonech, které její jednotliví členové realizovali a jež až ve svém souhrnu založily trestní odpovědnost za přisouzenou drogovou trestnou činnost.

30. Státní zástupce proto shrnuje, že u členů senátu soudu prvního stupně 43 T podle něj nebyl dán žádný poměr k nyní projednávané věci obviněných, pro který by byli z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučeni.

31. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce uvádí, že obviněný J. uplatnil jeho třetí variantu s argumentem, že soudy bezdůvodně nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování, jež mohly přispět k objasnění věci. Ačkoli tuto námitku pod uváděný dovolací důvod podřadit lze, postrádá opodstatnění (k čemuž státní zástupce připomíná obecná východiska stran rozsahu dokazování v trestním řízení a požadavků na přesvědčivost odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů obhajoby). V projednávané trestní věci totiž podle státního zástupce platí, že pokud v průběhu trestního řízení vznesla některá ze stran požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly, vyhodnotily ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jeho případné neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zpravidla jeho nadbytečností s tím, že potřebné skutkové okolnosti jsou spolehlivě a nade vši pochybnost prokazovány důkazy jinými. V tomto směru státní zástupce odkazuje (mimo jiné) na body 12 až 15 a 33 usnesení odvolacího soudu. Je proto přesvědčen, že neprovedením dalších důkazů právo obviněného na spravedlivý proces garantované v článkem 36 odst. 1 Listiny porušeno být nemohlo, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu.

32. Opodstatnění postrádá i námitka obviněných L. a S., kteří vytkli zjevný rozpor skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Uvedený nedostatek by totiž bylo možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování (tj. pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení). Takovou vadou rozsudek soudu prvního stupně zatížen není, neboť skutková zjištění z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze. To platí právě i pro bazální (a oběma obviněnými rozporovaná) skutková zjištění, jež popisují míru jejich účasti na trestné činnosti a vědomí toho, co konkrétně převáželi a za jakým účelem. Obvinění přitom přehlížejí, že tím, kdo hodnotí důkazy a formuje skutková zjištění je výlučně soud a nikoli obviněný, jeho obhájce či státní zástupce.

33. Ke všemi obviněnými uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce připomíná, že korektnost právního posouzení skutku (či jiného hmotně právního posouzení) je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou těch správných a provedeným důkazům odpovídajících skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy a jež jsou vymezeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Jinak vyjádřeno, pouze tato skutková zjištění soudů a nikoli vlastní představy obviněného o tom, jak se skutkový děj odehrál či měl odehrát, mohou být posuzována z toho pohledu, zda se jedná o trestný čin, případně o jaký.

34. Podle státního zástupce nejde přehlédnout, že dovolací argumentace obviněných je zčásti vystavěna na rozporování skutkových závěrů soudů a na pokřiveném výkladu části důkazů. Z tohoto pohledu tak lze s jistou dávkou tolerance – odhlédne-li tedy státní zástupce od výhrad proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně – pod uváděný dovolací důvod podřadit v prvé řadě námitku, v jejímž rámci obvinění zdůraznili, že nebyly naplněny znaky organizované skupiny, nadto působící ve více státech, což vylučuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Současně pod uvedený dovolací důvod spadá i námitka obviněného J. proti určení rozsahu trestné činnosti a dále zejména výhrady obviněné S., že soudy její aktivity chybně posoudily jako jedno jednání a nerozlišily, kdy mělo vztah k cizímu státu a kdy nikoli, dále že v případě převážených léčiv se nejednalo o prekurzor a konečně že případným držením omamných a psychotropních látek určených pro další eventuální distribuci není naplněn znak „přechovávání pro jiného“. Tyto výtky považuje státní zástupce za neopodstatněné.

35. Jde-li o účast obviněných na činnosti organizované skupiny působící ve více státech, platí, že touto se oba soudy podrobně a přiléhavě zabývaly, jak je zřejmé např. z bodů 59, 60 a 84 rozsudku soudu prvního stupně, potažmo bodů 30 až 32 usnesení odvolacího soudu.

36. Pokud jde o naplnění znaku organizované skupiny působící ve více státech, státní zástupce připomíná, že základní náležitosti takové skupiny odvolací soud připomenul v bodu 30 svého usnesení. Do protiprávní činnosti skupiny se prokazatelně zapojily více než tři osoby, přičemž se do ní musela zapojit rovněž přinejmenším jedna osoba ze Srbské republiky, která měla přístup k požadovaným lékům a byla schopna je zajistit. Činnost všech osob ve skupině zapojených se vyznačovala pečlivou a promyšlenou přípravou, jasným naplánováním a nezbytnou mírou konspirace tak, aby byla zaručena její úspěšná realizace a aby bylo, pokud možno, zabráněno jejímu odhalení.

Přesně stanovené úkony jednotlivých zapojených osob – od organizace a financování obstarání léčiv potřebných pro výrobu metamfetaminu, přes jejich zajištění v Srbsku, dovoz do České republiky, jejich rozdělení zde, výrobu pervitinu a jeho následnou distribuci – na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost, a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Určení rolí jednotlivých osob aktivních v rámci činnosti skupiny, stejně jako plánovitost a koordinovanost jejich činností, přitom nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na něm učiněných skutkových zjištění.

Současně i větší počet subjektů podílejících se na projednávané činnosti, jejich koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení, jakož i úlohy konkrétních osob v řetězci více pachatelů, ztěžovaly rozkrytí celé skupiny na trestné činnosti zainteresované. Na základě uvedeného je podle státního zástupce prokázáno zjištění všech atributů potřebných pro dovození znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“. Působila-li tato organizovaná skupina na území České republiky a Srbské republiky, nepochybně byl naplněn i znak „organizované skupiny působící ve více státech“.

Onen mezinárodní prvek pak nebyl vyloučen tím, že v Srbské republice byla od neznámého lékárníka či lékárnice „pouze“ nakupována léčiva. Typické pro organizovanou skupinu je právě to, že pachatelé se nemusejí podílet na všech činnostech současně. Je tedy naplněna již tím, že každý ze členů či osob účastných na činnosti skupiny realizuje jen část úkolů, které kupříkladu až ve svém souhrnu naplní znaky trestného činu. V aktuálně řešeném případě se obvinění s dalšími osobami podíleli na dovozu léčiv ze Srbské republiky, neboť si byli vědomi toho, že je to snazší, dostupnější, a přece jen bezpečnější, než je obstarávat v České republice.

A to mimo jiné i proto, že prodej léků obsahujících pseudoefedrin není v této zemi omezen a vázán na lékařský předpis, což bylo hlavním důvodem, pro který tam byly léky nakupovány. Nicméně právě velmi vysoké množství léků, které obviněný L. objednával a které zbylí dovolatelé či jiné osoby dopravovali do České republiky, nebylo ani v Srbské republice v jedné lékárně běžně na skladě, a proto muselo být rozepisováno na více lékáren.

Soudy tudíž dospěly k oprávněnému závěru, že obvinění museli spolupracovat přinejmenším s jednou osobou ze Srbské republiky, která by příslušné kroky na území tohoto státu vedoucí k obstarání potřebných léčiv prováděla. O naplnění znaku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak podle státního zástupce není žádných pochyb.

37. Ani nesouhlas obviněného J. se způsobem výpočtu rozsahu trestné činnosti a tvrzení, že ze Srbské republiky distribuoval pouze léčiva a na stanovení rozsahu trestné činnosti mělo být podle něj nahlíženo optikou obchodu s léky a zisku za něj a nikoli přepočtem na množství pervitinu potenciálně vyrobeného, státní zástupce nepřijal. K této výhradě se ostatně vyjádřil již odvolací soud v bodu 35 svého usnesení, kde připomněl, že ve věci prováděné

dokazování a právní posouzení zjištěného jednání se týkaly právě stanovení rozsahu trestné činnosti a nikoli určení prospěchu. Proto bylo zapotřebí vyhodnocovat nikoli cenu obstaraných léčiv, ale množství vyrobených či potenciálně vyrobených drog. Soud prvního stupně tak správně vyšel z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, o jejichž správnosti není žádných pochyb.

38. Opodstatnění postrádají i zbylé námitky obviněné S. vtělené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na něž také oba soudy přesvědčivě reagovaly. Odmítnout je tedy nutno výhradu, že její jednání mělo být rozděleno na více částí. Obviněná přehlíží, že jí za vinu kladený trestný čin je trestným činem trvajícím, přičemž zde šlo o činnost organizované skupiny, v jejímž rámci měl každý ze členů konkrétní roli a podílel se tak na plnění předem dohodnutých úkonů. Konkrétně obviněná se podílela nejen na dovozu léčiv ze Srbské republiky, ale i na prodeji či předání posléze vyrobené drogy jednotlivým klientům. Je sice pravdou, že dovážená léčiva Rinasek, Clarinase a Defrimol sama o sobě nejsou prekurzorem, obviněná však opakovaně přehlíží již zmíněné, totiž že se jednalo o činnost organizované skupiny, v jejímž rámci měl každý ze členů konkrétní úlohu, přičemž ta její spočívala jak v dovozu léků určených pro výrobu metamfetaminu, tak i v jeho následné distribuci. Nesprávná je její úvaha, že držením pervitinu k následné distribuci nemohla naplnit znak „přechovávání pro jiného“. Státní zástupce je ve shodě s oběma soudy toho názoru, že oním přechováváním se rozumí jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu s tím, že toto přechovávání musí být vykonáváno pro jiného. Vzhledem k množství psychotropních a omamných látek a léčiv určených k výrobě metamfetaminu, jež byly zajištěny v rámci domovních prohlídek či prohlídek vozidel, je podle státního zástupce naprosto iluzorní tvrdit, že by je měli obvinění, pouze pro svoji potřebu, a logicky tedy byly určeny pro jiného.

39. Vytkla-li obviněná S. nesoulad vyhlášeného rozsudku a jeho písemného vyhotovení v otázce typu věznice, do které byla pro výkon trestu odnětí svobody umístěna, jde podle státního zástupce o námitku, kterou pod jí výslovně označené dovolací důvody podřadit nelze. Navíc se k této výstižně vyjádřil již odvolací soud v bodu 11 svého usnesení.

40. Namítal-li obviněný J. dále s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu vady tlumočení, které mu fakticky měly bránit řádné účasti u jednání soudu, platí, že ač tato námitka odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, postrádá podle státního zástupce z důvodů rozvedených v bodu 9 usnesení odvolacího soudu opodstatnění.

41. Závěrem státní zástupce jako zjevně neopodstatněné označuje i námitky, jež obviněný L. a obviněná S. uplatnili s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě s odůvodněním, že odvolací soud jejich řádným opravným prostředkům chybně nevyhověl, ačkoli již řízení a rozhodování prvostupňového soudu bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), písm. g) a písm. h) trestního řádu. Protože rozsudek soudu prvního stupně žádným z takových nedostatků zatížen nebyl (viz výše), logicky nebylo vadné ani usnesení odvolacího soudu ve smyslu vad uvedených v § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

42. Protože podaná dovolání shledal jako zjevně neopodstatněná, navrhl státní zástupce, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

43. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k případným replikám. Tohoto práva využil obviněný J., který v reakci na vyjádření státního zástupce uvedl, že tvrzení obsažená ve vyjádření státního zástupce nejsou zcela přesná, a to nejen pokud jde o skutečnost, že námitky obviněného mají být zcela totožné s jeho předchozí obhajobou. Především poukazuje na rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, kdy v obdobné věci došlo k vyloučení předsedy senátu z projednávání a rozhodování ve věci, v níž tento dříve schválil dohody o vině a trestu s jinými spoluobviněnými (rozhodnutí obviněný připojuje v příloze své repliky). Vyslovuje podiv nad tím, že v této jiné trestní věci se tak stalo na návrh státní zástupkyně, a tedy stejné krajské státní zastupitelství i stejný krajský soud zastávají v jiné trestní věci shodné stanovisko jako obviněný. Takový přístup vzbuzuje právní nejistotu a důvodné pochybnosti o spravedlivém průběhu trestního řízení. Co se týče dalších námitek, upozorňuje, že co do návrhu na provedení důkazů vyjádřením svědka S. nejde o opakování jeho dosavadní obhajoby, když tento důkaz obhajoba získala až v době po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a před konáním veřejného zasedání u odvolacího soudu. Nejde přitom o důkaz nadbytečný, když jeho provedení se mělo uskutečnit již v přípravném řízení, ale nestalo se tak, protože se svědek k výslechu v Bělehradě nedostavil. Tento důkaz se navíc začal orgánů činným v trestním řízení jevit jako nadbytečný až poté, co vyšlo najevo, že jej plně vyviňuje ze spáchání jednání uvedeného pod bodem 1. písm. p) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Ve zbytku pak obviněný zcela odkazuje na své podané dovolání a nadále setrvává na svém procesním návrhu, jak je uveden výše.

III. Přípustnost dovolání

44. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

45. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

46. Obvinění svá dovolání opírají o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu.

47. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

48. Jestliže v posuzované věci odvolací soud podle § 256 tr. řádu odvolání obviněných zamítl, tj. rozhodl po jejich věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou pak dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), písm. g) a písm. h) tr. řádu.

49. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, který uplatnil obviněný J., Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná o zřejmou nesprávnost v písmeni označujícím obviněným uplatňovaný dovolací důvod, neboť navazující argumentace se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.

50. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod přitom nelze uplatnit, jestliže uvedená okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. řádu. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.

51. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obecně platí, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání § 263 tr. řádu). Podle článku 38 odst. 2 Listiny má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§ 198, § 233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.

52. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

53. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

54. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

55. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání obviněných

56. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, a tyto přezkoumal co do zákonnosti, správnosti a odůvodněnosti výroků, proti nimž směřují dovolání obviněných, a v rozsahu a z důvodů v těchto uvedených, konstatuje, že dovolací argumentace obviněných dílem odpovídá jimi uplatněným dovolacím důvodům, přičemž jde-li o argumentaci obviněné S., opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dále o tvrzené porušení jejího práva na spravedlivý proces, je její dovolání i opodstatněné.

57. To v první řadě proto – jak Nejvyšší soud podrobně vysvětluje níže – že soud prvního stupně a následně i odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti nesprávně právně posoudily skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1. (dále jen „skutek“) pokud jde o jednání spočívající v nakládání s léčivými přípravky Rinasek, Clarinase a Defrinol obsahujícími pseudoefedrin. Jestliže oba soudy takové jednání spoluobviněných podřadily pod znaky neoprávněně doveze, jinému nabídne, prodá, jinak jinému opatří a pro jiného přechovává prekursor ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, vyložily znak prekursor odlišně, než jak učinil Nejvyšší soud ve stanovisku svého trestního kolegia ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněném pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr. Tohoto pochybení se pak soudy nižších stupňů dopustily nejen ve vztahu k obviněné, ale rovněž k obviněným L. a J., kteří sice tuto dovolací argumentaci neuplatnili, ale jimž důvod zrušení napadených rozhodnutí soudů obou stupňů prospívá na základě přiměřeného použití § 261 tr. řádu.

58. Současně Nejvyšší soud zjistil i další vadu napadených rozhodnutí, zasahující do práva obviněné na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy. Ta spočívá v tom, že soud prvního stupně při ústním vyhlášení svého rozsudku uvedl, že obviněná S. se pro výkon trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti let podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou, avšak v písemném vyhotovení rozsudku je uvedeno, že obviněná se podle téhož ustanovení zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolací soud přitom pochybil, jestliže význam této neshody mezi tím, jak byl rozsudek soudu prvního stupně vyhlášen a následně písemně vyhotoven, do jisté míry marginalizoval.

59. Oproti tomu námitky všech tří obviněných odpovídající jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými. To proto, neboť zjistil, že v trestním řízení obviněných soudy nižších stupňů dodržely požadavky plynoucí z rozhodovací praxe ESLP stran případů, kdy soud dříve rozhoduje o vině a o trestu části spoluobviněných, přičemž v odsuzujícím rozsudku ohledně těchto uvede jmenovitě i další spoluobviněné, o jejichž vině nebylo doposud pravomocně rozhodnuto, načež ve stejném složení tentýž soud posléze rozhoduje o vině těchto dalších spoluobviněných. V tomto ohledu tedy nezjistil porušení principu presumpce neviny, zaručeného článkem 6 odst. 2 Úmluvy a článkem 40 odst. 2 Listiny soudy nižších stupňů. Pokud jde o námitky obviněných směřující do oblasti právního posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů (tj. nikoliv v té části, v níž obvinění polemizovali se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a nabízeli vlastní skutková zjištění a na jejich základě pak zpochybňovali právní posouzení skutku), Nejvyšší soud vyhodnotil jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě toliko dovolací námitku obviněné S. týkající se znaku pro jiného přechovává ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Interpretaci tohoto znaku soudy nižších stupňů ale shledal jako správnou a její dovolání v této části zjevně neopodstatněné. Stejně tak Nejvyšší soud nezjistil, že by v řízení bylo porušeno právo obviněného J. na řádné tlumočení a překlad zaručené článkem 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy a článkem 37 odst. 4 Listiny, když na námitky obviněného soudy nižších stupňů zcela adekvátně reagovaly a zajistily nové tlumočení a následně i překlad svých rozhodnutí.

60. Konečně poslední skupinu dovolacích námitek všech tří spoluobviněných týkající se v první řadě hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů co do míry jejich zapojení do činnosti organizované skupiny, zahraničního rozměru této skupiny a na ně navazujícího právního posouzení skutku, popř. nevyhovění důkazním návrhům obviněných, Nejvyšší soud posoudil jako neodpovídající jimi uplatněným, ale ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům. Proto dovolání obviněných L. a J. (z důvodů uvedených v bodu 59 tohoto usnesení) podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná.

IV. 1 K dovolací námitce obviněné S. týkající se výkladu znaku prekursor ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku

61. Obviněná S. v dovolání (mimo jiné) namítá, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nesprávnost právního posouzení spatřuje obviněná v tom, že taková právní kvalifikace skutku neodpovídá jí citované unijní právní úpravě týkající se sledování obchodování s prekursory drog a regulace nakládání s léčivými přípravky, pokud jde o nakládání s léčivými přípravky Rinasek, Clarinase a Defrinol obsahujícími pseudoefedrin, které měla údajně (ve spolupráci s obviněnými a dalšími osobami) nakupovat na území Srbské republiky a následně tyto dopravovat do České republiky. S ohledem na uvedenou unijní právní úpravu, ale rovněž s poukazem na závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněného pod č. Rt 3/2022 Sb. rozh. tr., má obviněná za to, že její výše uvedené jednání nelze podřadit pod znaky neoprávněně doveze, jinému nabídne, prodá, jinak jinému opatří a pro jiného přechovává prekursor ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

62. Nejvyšší soud konstatuje, že tato část dovolací argumentace obviněné nejenže odpovídá jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě, ale je i důvodná a napadené usnesení odvolacího soudu z tohoto důvodu nemůže obstát.

63. Odvolací soud v bodu 34, na s. 39 svého usnesení k této argumentaci obviněné uvedl, že v reakci na ni považuje za dostatečné připomenout znění výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu (jehož právní větu pod bodem II. citoval) a dodal, že předmětem dokazování byla v projednávané trestní věci skutečnost, že s léčivými přípravky, obsahujícími pseudoefedrin, bylo nakládáno tak, že tyto byly směřovány k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, v tomto případě pervitinu, pročež označil související námitky obviněné za nedůvodné.

64. Uvedené závěry odvolacího soudu Nejvyšší soud nemohl přijmout. Pro právní posouzení jednání obviněné S. (a obviněných L. a J.) byly naprosto stěžejní závěry uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu ohledně výkladu znaku prekursor ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku a právního posouzení jednání spočívajícího v nakládání s léčivými přípravky, jež pod daný znak podřadit nelze. Tyto závěry však odvolací soud dostatečně nezohlednil.

65. K uvedenému Nejvyšší soud předně připomíná, že prekursor je definován v článku 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog; ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. 11. 2013 č. 1258/2013. Pokud jde o pojem léčivého přípravku ve smyslu článku 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a rady (ES) ze dne 6. 11. 2001 č. 2001/83/ES a rovněž usnesení Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. C-497/16, platí, že léčivé přípravky obsahující „uvedené látky“ ve smyslu v článku 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. 11. 2013 č. 1258/2013, jako jsou efedrin a pseudoefedrin, jsou vyloučeny z působnosti posledně citovaného nařízení. Uvedené jednoznačně vyplývá i ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, podle něhož léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin).

66. Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že pokud soud prvního stupně právně nahlížel na léčivé přípravky Rinasek, Clarinase a Defrinol jako na prekursory a v tzv. právní větě výroku o vině svého rozsudku a z hlediska právní kvalifikace v odůvodnění svého rozsudku (srov. body 58 a 83) uvedl, že všichni tři spoluobvinění se podíleli na zakoupení a dovozu velkého množství léků Rinasek, Clarinase a Defrinol obsahujících prekursor pseudoefedrin a následném prodeji těchto léků za účelem výroby pervitinu, dopustil se pochybení, které nenapravil ani odvolací soud (srov. bod 64 výše).

67. Oba soudy nižších stupňů tak dospěly ke shora uvedenému nesprávnému právnímu posouzení předmětných léčiv jako prekursorů, přičemž Nejvyšší soud shledal, že dané pochybení mělo vliv na správnost právní kvalifikace skutku. Z již výše zmíněného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, vyplývá, že jestliže určitá osoba nakládá s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin tak, že jej použije nikoliv k léčebným účelům, ale zneužije jej k získání (extrahování) v něm obsaženého efedrinu nebo pseudoefedrinu jako prekursoru, popřípadě poté použije tento prekursor k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (tedy k výrobě metamfetaminu – pervitinu), pak její jednání může za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr.

zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku, anebo přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k tomuto trestnému činu podle § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku. Pokud tedy pachatel tyto léky opatří pro jiného s tím, že budou použity již k získání prekursoru (efedrinu nebo pseudoefedrinu z nich) a poté ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky (např. pervitinu), pak takové jednání lze posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k individuálně určenému trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr.

zákoníku. Stejné závěry platí i ve vztahu k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití k získání prekursoru z nich a ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (srov. bod 74 stanoviska). Jednání pachatele přitom v takových případech nelze posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť v těchto případech je trestný čin podle § 286 tr.

zákoníku ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, a je tak vyloučen jednočinný souběh těchto trestných činů. Za „jiný předmět“ určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky než prekursor ve smyslu § 286 tr. zákoníku však lze považovat též léčivé přípravky obsahující prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin), které pachatel za tímto účelem sobě nebo jinému opatřil anebo přechovával.

68. Z popisu skutku však plyne, že obvinění měli uvedené léčivé přípravky dovážet na území České republiky za účelem jejich zneužití k výrobě metamfetaminu (pervitinu), popř. je zde za tímto účelem dále přechovávali, případně je obviněný L. měl nabízet za úplatu dalším osobám, přičemž samotnou výrobu měly zajišťovat jiné osoby, odlišné od obviněných L., S. a J., které se však nepodařilo doposud ztotožnit. Z ničeho se nepodává ani, že by pervitin, prodaný svědkem H. obviněnému L. pocházel z produkce, kterou měli obvinění zásobovat léčivými přípravky s obsahem pseudoefedrinu.

69. Za této situace tak platí, že jednání obviněných – pokud jde o nakládání s léčivými přípravky – nelze právně posoudit jako neoprávněný dovoz, nabídnutí jinému, prodej, jiné opatření jinému či přechovávání prekursoru pro jiného ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

70. Na podkladě dosavadních skutkových zjištění a výše uvedených závěrů stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, tak bude nutné jednání obviněných spočívající v dovozu a dalším nedovoleném nakládání s léčivými přípravky Rinasek, Clarinase a Defrinol právně posoudit jako přípravu ke spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. To proto, neboť takové jednání obviněných vykazuje znaky úmyslného vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (jinou osobou), a to v podobě opatřování prostředků k jeho spáchání (konkrétně léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin, jenž sám o sobě slouží jako prekursor pro výrobu metamfetaminu, avšak z důvodů výše uvedených nelze na humánní léčivé přípravky jej obsahující nahlížet jako na prekursor ve smyslu § 283 či § 286 tr. zákoníku), tj. jde o přípravu co do objektivní stránky spočívající v pomoci jiné osobě ke spáchání takového zvlášť závažného zločinu. Uvedená právní konstrukce přitom odpovídá právě případům, kdy se pachatel hlavního trestného činu (zde spočívajícího ve výrobě psychotropní látky) o tento ani nepokusí [zde není doposud ztotožněn] a dochází tak za podmínek § 20 odst. 1 tr. zákoníku k osamostatnění účastenství ve formě pomoci a jeho transformaci v přípravu (k tomu srov. ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 454; PROVAZNÍK, J. § 20 [Příprava]. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 99).

71. Samotné právní posouzení skutku však musí být v tomto případě propojeno s posouzením další související námitky obviněné, která odpovídá rovněž jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě a s níž se odvolací soud doposud nevypořádal. Obviněná totiž tvrdí, že její jednání nelze právně posoudit jako jediný skutek, spáchaný navíc ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ale jako několik skutků (jednak spočívajících v dovozu a dalším nakládání s léčivými přípravky, jež měly sloužit k nedovolené výrobě psychotropní látky, dále spočívajících v přechovávání a prodeji omamných a psychotropních látek obviněnou a obviněným L. – konopí, kokainu, amfetaminu a extáze). V tomto směru tedy budou pro správné právní posouzení jednání obviněných S. a L. určující též závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k jednotlivým formám drogových trestných činů (zde trestnému činu trvajícímu – srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008; dále též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1021/2021, body 38 až 41 a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1019/2021, bod 44), podle nichž případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek. Nejinak by tomu podle Nejvyššího soudu mělo být i tehdy, pokud pachatel obstarává (pro jiného) prostředky pro výrobu metamfetaminu, a současně též s metamfetaminem, ale i dalšími omamnými či psychotropními látkami neoprávněně nakládá vůči třetím osobám. Za tohoto skutkového stavu se proto nabízí jednání obviněné, ale i dalších obviněných, ve světle výše uvedené rozhodovací praxe, právně kvalifikovat jako jediný trvající trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný – vzhledem k výše uvedenému – ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

72. Dlužno dodat, že odvolací soud bude při svém právním posouzení věci vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. řádu), a to za předpokladu, že v novém řízení nedojde ke změně rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ale i ustanovením § 265s odst. 2 tr. řádu, podle něhož bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

73. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání obviněné je v této části důvodné, jelikož oba soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily skutek, jestliže shledaly, že jednání obviněné (ale i dalších obviněných) naplňovalo znaky neoprávněně doveze, jinému nabídne, prodá, jinak jinému opatří a pro jiného přechovává prekursor ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to pokud jde o znak prekursoru. Léčivé přípravky Rinasek, Clarinase a Defrinol, obsahující prekursor pseudoefedrin, totiž nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy tento prekursor obsahují. Právní posouzení skutku uvedené výše proto Nejvyšší soud nemohl akceptovat a jako nesprávné musel usnesení odvolacího soudu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v první variantě podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušit, přičemž důvod jeho kasačního zásahu prospívá – za přiměřené aplikace § 261 tr. řádu – i obviněným L. a J., jejichž jednání bylo též nesprávně právně posouzeno. Bude proto na odvolacím soudu, aby ve světle odvolacích námitek a závěrů tohoto usnesení znovu, na podkladě zjištěného skutkového stavu, a vázán současně požadavky plynoucími z § 265s odst. 1 a 2 tr. řádu, provedl náležitou právní kvalifikaci jednání obviněných, přičemž je zřejmé, že jejich jednání ve vztahu k výše uvedeným léčivým přípravkům, byť obsahujícím prekursor pseudoefedrin, nelze podřadit pod znak prekursor ve smyslu § 283 odst. 1 či § 286 odst. 1 tr. zákoníku.

IV. 2 K dovolací námitce obviněné S. ohledně nesouladu mezi vyhlášeným výrokem o trestu rozsudku soudu prvního stupně a jeho písemným vyhotovením

74. Obviněná S. dále ve svém dovolání namítá, že soud prvního stupně při ústním vyhlášení svého rozsudku uvedl, že ji pro výkon trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti let podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou, avšak v písemném vyhotovení rozsudku uvedl, že obviněná se podle téhož ustanovení zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.

75. Jak již bylo avizováno výše, platí, že Nejvyšší soud v tomto postupu shledal další vadu napadených rozhodnutí, zasahující do práva obviněné S. na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy, který garantuje právo (nejen obviněného) na veřejné vyhlášení rozsudku ve věci samé, jejž na úrovni zákonné právní úpravy doplňuje § 129 odst. 1 tr. řádu, podle něhož je každý rozsudek nutno vyhotovit písemně a vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.

76. Z obsahu spisu Nejvyšší soud konkrétně zjistil, že tento na č. l. 2738 verte obsahuje protokol o hlavním líčení ze dne 4. 10. 2023, v němž je – tak jako ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně – uvedeno, že obviněná L. S. se podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Na č. l. 2740 se však nachází zvukový záznam téhož hlavního líčení, na němž je v čase 1:26:25-26 zachyceno vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně předsedou senátu tohoto soudu, a to tak, že obviněná L. S. se podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu „zařazuje do věznice s ostrahou“.

77. Je tedy zřejmé, že námitka obviněné je důvodná a soud prvního stupně porušil ustanovení § 129 odst. 1 tr. řádu, jestliže písemné vyhotovení rozsudku ve výroku o trestu uloženém obviněné není ve shodě s obsahem rozsudku téhož soudu, tak jak byl vyhlášen. Nesoulad mezi vyhlášením rozsudku a jeho vyhotovením je důvodem ke zrušení rozsudku v opravném řízení, pokud již dříve nedošlo k jeho opravě (srov. GŘIVNA, T. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1711), přičemž v tomto případě nejde o písařskou chybu či zjevnou nesprávnost ve smyslu § 131 odst. 1 tr. řádu. Nenapravil-li tuto vadu rozsudku soudu prvního stupně – i přes námitky obviněné – ani soud odvolací, jenž v bodu 11 svého usnesení toliko uvedl, že předseda senátu měl při vyhlášení rozsudku vzhledem k výměře trestu na mysli věznici se zvýšenou ostrahou, pochybil i tento. Vzhledem k tomu, že v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu se věc vrací odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, bude v novém odvolacím řízení dán prostor tuto vadu odstranit.

IV. 3 K dovolací námitce všech tří obviněných stran porušení principu presumpce neviny

78. Všichni tři obvinění, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, namítají, že v jejich trestní věci rozhodl vyloučený orgán, jímž byl senát soudu prvního stupně, a to z důvodu, že tento již dříve rozhodl ve věci spoluobviněných B., B., V. a H. (viz níže). Poukazují na závěry vybraných rozhodnutí ESLP a rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se vztahují k dané problematice, a jsou přesvědčeni, že tyto jsou plně aplikovatelné na jejich případ.

79. V obecné rovině je třeba předně připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

80. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).

81. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura ESLP, která pravidelně používá obě tato hlediska (srov. rozsudky ESLP ze dne 22. 4. 1994, Saraiva de Carvalho proti Portugalsku, č. 15651/89, a ze dne 20. 5. 1998, Gautrin a další proti Francii, č. 21257/93, 21258/93, 21259/93 a 21260/93), přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, uveřejněném pod č. 121 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu: „Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Současně platí, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

82. Nejvyšší soud považuje za nezbytné dále připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. DURDÍK, T. In DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).