20 Cdo 3985/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedky senátu
JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr.
Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné AB – CREDIT a. s. se sídlem v Praze
1, Opletalova č. 1603/57, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinnému
Z. J., narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Pavlínou Řehovou,
advokátkou se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 400, za účasti manželky
povinného D. J., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem,
advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, za účasti vydražitelky
AMBRA UH s. r. o. se sídlem v Uherském Hradišti, Šafaříkova č. 492,
identifikační číslo osoby 27733637, zastoupené JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem se
sídlem v Uherském Hradišti, Na Splávku č. 1182, pro 17 000 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Valenty, Exekutorský úřad
Olomouc, pod sp. zn. 196 EX 5860/08, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. června 2018, č. j. 60 Co
70/2018-821, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. června 2018, č.
j. 60 Co 70/2018-821, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně, pobočce
ve Zlíně, k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, k odvolání povinného v záhlaví označeným
rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Valenty, Exekutorský
úřad Olomouc, ze dne 26. 1. 2018, č. j. 196 EX 5860/08-676, ve znění opravného
usnesení téhož exekutora ze dne 26. 1. 2018, č. j. 196 EX 5860/08-677, kterým
soudní exekutor udělil vydražitelce AMBRA UH s. r. o. příklep na vydražených
nemovitostech ve společném jmění manželů povinného a manželky povinného,
zapsaných jako vlastnictví manželky povinného, za nejvyšší podání ve výši 3 726
000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyl dán důvod
pro odročení dražebního jednání pro podané vylučovací žaloby, neboť řízení o
vylučovací žalobě manželky povinného bylo usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze
dne 15. 3. 2018, č. j. 46 C 24/2018-71 (které nabylo právní moci dne 10. 4.
2018), zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté a vylučovací žaloba proto
byla zjevně neopodstatněná. Zjevně neopodstatněná byla i vylučovací žaloba
povinného, která byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21.
3. 2018, č. j. 41 C 23/2018-45, neboť k jejímu podání není povinný aktivně
legitimován. Odvolací soud rovněž dovodil, že nebyl dán důvod k odložení
dražebního jednání z důvodu podaného návrhu manželky povinného na částečné
zastavení exekuce a na odklad exekuce, neboť tyto návrhy jsou zřejmě
bezúspěšné. S odkazem na rozhodnutí v předcházejícím řízení dospěl k závěru, že
v konkrétním případě může být výkonem rozhodnutí postižen majetek, který se
podle § 262a občanského soudního řádu považuje za součást společného jmění
manželů, přičemž se ke smlouvám o zúžení společného jmění manželů, které nebyly
známy věřiteli v době vzniku pohledávky, nepřihlíží a současně že aplikace
ustanovení § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o. z.“, není možná, neboť dluh povinného vznikl za
účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „obč. zák.“. Důvodem pro změnu usnesení o příklepu
nemůže být (s ohledem na požadavek přiměřenosti exekuce) ani zdravotní stav
dcery manželky povinného a jejich poměrů, neboť jiný způsob exekuce by byl v
projednávané věci (s ohledem na délku exekučního řízení, částku, jež má být
vymožena, dosud vymožené plnění a skutečnost, že povinný nenavrhl jiný způsob
provedení exekuce a ani neprokázal, že by měl jiný postižitelný majetek) méně
efektivní a absentuje zde jiná perspektiva vymožení dlužné částky; tyto námitky
vznesené již v návrhu na odklad a zastavení exekuce byly nedůvodné, proto
soudní exekutor nepochybil, když přes podaný návrh na odklad a zastavení
exekuce (který byl následně – dosud nepravomocně – zamítnut usnesením Okresního
soudu ve Zlíně ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 Nc 1566/2008-398) provedl dražbu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že v
projednávané věci neměla dražba předmětných nemovitostí proběhnout, neboť
povinný i manželka povinného podali dne 26. 1. 2018 vylučovací žaloby a v době
provedení dražby (dne 26. 1. 2018 v 8:30 hodin) o těchto žalobách nebylo
pravomocně rozhodnuto. Dražba byla provedena v rozporu se zákonem i z důvodu,
že v době jejího provedení nebylo soudem rozhodnuto ani o návrhu manželky
povinného na částečné zastavení exekuce a na odklad exekuce, neboť soudní
exekutor dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce není důvodný, protože
pohledávka vznikla v roce 1995 a její právní režim se posuzuje podle zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, a argumentace nepříznivým zdravotním stavem
dcery povinného je svévolným bráněním práva, avšak tento závěr odvolacího soudu
a soudního exekutora není správný. Dovolatel namítá, že vymáhaný dluh je
výlučným dluhem povinného, neboť vznikl následkem trestné činnosti povinného za
trvání manželství, a není součástí společního jmění manželů; současně je dán
důvod pro aplikaci ustanovení § 732 o. z., neboť právní úprava společného jmění
manželů a jeho rozsah (jeho obsah, práva, povinnosti a závazky do něj patřící)
by se měl vždy řídit podle platného a účinného právního předpisu, přestože dluh
vznikl před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Dovolatel konečně namítá, že provedení exekuce soudním exekutorem nařízeným
způsobem je nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, s ohledem na zdravotní
stav jeho dcery, která ve vydraženém domě bydlí, a který je speciálně uzpůsoben
jejímu životu; v rámci exekuce měla být exekuce týkající se rodinného domu
zastavena. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil
tak, že se příklep na vydražených nemovitostech neuděluje, případně aby
dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Manželka povinného se ve svém vyjádření k dovolání povinného ztotožnila s
podaným dovoláním.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud již dříve uzavřel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8.
2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016), že návrh manžela povinného na zastavení
exekuce je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění
novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. bez ohledu na to, kdy byla
dosud pravomocně neskončená exekuce (soudní výkon rozhodnutí) zahájena. Dále
dovolací soud dodal, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení §
262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve
společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším
rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek
povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí).
Dovolací soud těmito právními závěry zdůrazňuje, že manžel povinného, který se
domáhá zastavení exekuce proto, že majetek ve společném jmění manželů byl
údajně postižen neprávem nebo ve větším rozsahu, má po novele o. s. ř. č.
139/2015 Sb. k dispozici výhradně návrh na zastavení exekuce, nikoliv
excindační žalobu. To však neznamená, že by soud při zvážení, zda je návrh na
zastavení exekuce důvodný, ohledně rozsahu, v němž může být exekucí postiženo
společné jmění, měl vycházet z předpisů hmotného práva účinných od 1. 1. 2014;
naopak je na místě posoudit, zda by výlučný dluh manžela povinného byl exekučně
postižitelný v právním režimu účinném do 31. 12. 2013, včetně judikatury
dovolacího soudu, která se vztahovala k možnostem postižení společného jmění
manželů pro výlučný dluh manžela povinného vzniklý do 31. 12. 2013. Jestliže
tedy odvolací soud při posouzení, zda návrh manželky povinného na zastavení
exekuce je či není důvodný, dospěl k závěru, že ustanovení § 732 o. z. není v
projednávané věci aplikovatelné, rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací
praxí dovolacího soudu (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11.
2017, sp. zn. 20 Cdo 3956/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017,
sp. zn. 20 Cdo 1427/2017).
Klade-li dovolatel otázku, „zda absolutní ochrana oprávněného (věřitele) je v
souladu se zásadou spravedlnosti, a to i na úkor druhého manžela a dítěte
povinného“, je na místě zdůraznit, že podle právního stavu v době vzniku dluhu
ze strany povinného (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je pro účely
posouzení, zda výlučný dluh povinného lze uspokojit ze společného jmění
manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství, či
nikoliv, zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů a zda se
(ne)jedná o vymáhaný závazek v případech taxativně vymezených v ustanovení §
267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013. Z hlediska vyloučení majetku
patřícího do společného jmění manželů z exekuce však není rozhodné, zda má
vymáhaný závazek smluvní či jiný právní důvod, např. z titulu odpovědnosti za
škodu způsobenou deliktním jednáním jednoho z manželů (k tomu srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003,
uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část
občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp.
zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20
Cdo 2909/2009). Nelze se tedy ztotožnit s náhledem dovolatele, že by následek
uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství v důsledku
jeho deliktního jednání byl pro manželku povinného nepředvídatelný nebo
nepřiměřeně přísný. Témuž následku je vystaveno jakékoliv společné jmění za
účelem uspokojení závazku jen jednoho z manželů vzniklého za trvání manželství
v režimu do 31. 12. 2013 a tento následek je judikaturou dovolacího soudu
dlouhodobě dovozován. Skutečnost, že od 1. 1. 2014 se možnosti postihu
společného jmění manželů za účelem uspokojení výlučného dluhu manžela povinného
do jisté míry změnily, nejsou samy o sobě důvodem pro závěr, že předchozí
právní úpravu je na místě pokládat za“nespravedlivou“.
Dovolatel dále namítá, že dražba předmětných nemovitostí neměla být provedena,
neboť před provedením dražby podali povinný a manželka povinného vylučovací
žaloby a návrh na částečné zastavení exekuce a v době provedení dražby nebylo o
těchto návrzích rozhodnuto. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
řešení právní otázky aplikace ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř., konkrétně
otázky úspěšnosti návrhu manželky povinného na vyloučení dražených nemovitých
věcí z exekuce, kterou odvolací soud posoudil jako otázku předběžnou, aniž by
vyčkal právní moci rozhodnutí o tomto návrhu a jeho věcného projednání;
odvolací soud se při řešení této otázky procesního práva odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto dovolací soud přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst.
1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.
Podle ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř. bylo-li zjištěno, že byla podána
žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud
dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
Podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu
změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že
se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto,
že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení
zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku.
Ustanovení § 219a se nepoužije.
Porušením zákona při provádění dražby majícím za následek (měnící) rozhodnutí
odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soud prvního
stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007).
Namítá-li tedy povinný v dovolání mimo jiné, že dražba proběhla, přestože
manželka povinného podala návrh na částečné zastavení exekuce právě ohledně
předmětné nemovitosti, nelze tuto námitku pokládat za nepřípadnou, protože pro
eventualitu, že by byla shledána důvodnou, je na místě konstatovat, že exekutor
měl dražební jednání odročit, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018).
Uvedené se uplatní i v situaci, kdy manželka povinného aktuálně nemá k
dispozici vylučovací žalobu, ale po účinnosti zákona č. 139/2015 Sb. návrh na
zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř., jenž nastupuje na místo
excindační žaloby; i v těchto případech platí, že soudní exekutor za situace,
kdy byl podán návrh manželky povinného na zastavení exekuce, má zásadně vyčkat
právní moci rozhodnutí o takovém návrhu. Lze sice připustit, že jde-li o zcela
zjevně bezúspěšné bránění práva, dražba může být navzdory podání vylučovací
žaloby (nebo návrhu manžela povinného na zastavení exekuce) provedena, o takový
případ však v projednávané věci nešlo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018, vůči němuž byla ústavní odmítnuta
stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12., sp. zn. I. ÚS 3932/18).
Odvolací soud ve svém rozhodnutí mimo jiné při přezkumu „zjevné nedůvodnosti“
návrhu manželky povinného na zastavení exekuce uvedl, že „velmi pečlivě
zvažoval otázku zdravotního stavu dcery manželky povinného a jejich poměrů“ a
že „přiměřenost a vhodnost zvoleného způsobu exekuce se zkoumá s ohledem na
všechny okolnosti případu…Důkazní břemeno leží na povinném, který musí
prokázat, že má jiný majetek, který lze postihnout“. Dále odvolací soud
„poměřoval zájem dcery povinného, její zdravotní stav, se smyslem a účelem
exekučního řízení a s oprávněnými zájmy oprávněného. Dospěl k závěru, že
neprovést či odkládat dražbu ze zdravotních důvodů není na místě s ohledem na
absenci jiné perspektivy vymožení dlužné částky, délku exekučního řízení, výši
vymáhané částky“. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé,
že odvolací soud při posouzení odvolání povinného do usnesení o příklepu
předjímal výsledek řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce,
aniž by vyčkal právní moci rozhodnutí o tomto návrhu a aniž by bylo na první
pohled a bez dalšího zcela zjevné, že podání návrhu na zastavení exekuce je
zneužitím procesního práva ve smyslu ustanovení § 6 věty druhé o. s. ř. Při
takovém postupu manželka povinného a ani povinný, jenž je rovněž účastníkem
řízení o návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř.,
neměli prostor, aby se vyjádřili k závěrům odvolacího soudu a případně aby
navrhli důkazní prostředky, pro které by mělo být návrhu na zastavení exekuce
vyhověno, když i sám odvolací soud zdůraznil, že na povinném (a v případě, že
návrh na zastavení exekuce podala manželka povinného, i na manželce povinného)
leží břemeno důkazní, že exekuce prodejem nemovitých věcí nemá probíhat ať už
vzhledem k tomu, že je zde jiný postižitelný majetek, nebo proto, že zvolený
způsob exekuce je zjevně nevhodný. Takový prostor pro případné unesení
důkazního břemene však může být vytvořen pouze při věcném projednání návrhu
manželky povinného na zastavení exekuce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3969/2017).
Lze tedy shrnout, že návrh manželky povinného na zastavení exekuce může být
posouzen jako „zjevně bezdůvodný“ a za takových okolností jeho podání není
důvodem pro odročení dražebního jednání podle § 336i odst. 1 o. s. ř. Úsudek o
„zjevné nedůvodnosti“ však musí být bez dalšího zcela bez pochyb a odvolací
soud rozhodující o odvolání do usnesení o příklepu jej nemůže založit na
komplexním skutkovém a právním posouzení předběžné otázky, zda by návrh na
zastavení exekuce případně uspěl.
Dovolací soud nepřistoupil ke změně napadeného rozhodnutí proto, že odvolací
soud se prozatím nezabýval tím, zda věcnému projednání návrhu manželky
povinného na zastavení exekuce nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a
to s přihlídnutím k jejímu předchozímu návrhu na vyloučení věci z exekuce
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo
5160/2017). Je-li tomu tak, obstojí právní názor odvolacího soudu, že nynější
návrh manželky povinného na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř. je
„zjevně bezdůvodný“ a není důvod pro aplikaci § 336i odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k
tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu,
Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil
a věc mu vrátil (Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně) k dalšímu řízení (§
243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího
řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s.
ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu