USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v
právní věci žalobce ČESKÁ TELEVIZE se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech č. 1132/4,
IČO 00027383, proti žalované A. H., o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost
podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2024,
č. j. 5 Co 20/2024-109, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
16 C 57/2024, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
23. ledna 2025, č. j. 4 Cmo 9/2025-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 10. 2024, č. j. 16
C 57/2024-11, odmítl pro vady podání žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu
řízení podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3.
2024, č. j. 5 Co 20/2024-109, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 19. 1. 2024, č. j. 16 C 47/2023-98, kterým soud prvního
stupně zastavil řízení vedené o žalobě pro zmatečnost a obnovu řízení, podanou
žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 Co
50/2022-58, pro nezaplacení soudního poplatku.
2. Usnesením ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 9/2025-21, Vrchní soud v
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné
dovolání. Podáním dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za
dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 21 Cdo
1491/2025-36, které bylo žalované doručeno dne 3. 7. 2025, vyzval žalovanou,
aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za
dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 Cmo
9/2025-21, a zároveň žalovanou poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání
ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
5. Žalovaná podáním ze 18. 7. 2025 a ze dne 25. 6. 2025 požádala o
osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení. Zároveň vznesla námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo
Nejvyššího soudu JUDr. Marka Cigánka, Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr.
Pavla Malého.
6. Žalovaná nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a
pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř.,
neboť v projednávané věci jde z její strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
7. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o
svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení
před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná
(shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce
zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba
zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva
též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že
předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně
uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě
nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
8. V projednávané věci žalovaná podala dovolání proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým
byly podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na
obnovu řízení, podané žalovanou proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení vedené o
žalobě pro zmatečnost a obnovu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě pro
zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o.
s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení,
jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost), a – vzhledem k tomu, že nejde o
rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), ani o žádné z
rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou
na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu
řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva
je proto i podání dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž této žalobě nebylo
vyhověno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž
odmítnuta pro vady podání, není podstatná.
9. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná po zahájení
řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož
i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně
podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od
soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání
tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního
soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4.
2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k žalované – např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, ze dne
21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo
3072/2022, ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 845/2023, ze dne 17. 5. 2023, sp.
zn. 20 Cdo 1462/2023, ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1777/2023, ze dne 26.
6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, a ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024).
10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná
procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za
účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v
soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní
ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat
výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v
řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li
stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k
nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12.
2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016,
sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp.
zn. 27 Cdo 499/2020)
11. Žalovaná spolu s dovoláním opětovně vznesla námitku podjatosti
soudců, tentokrát soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval
o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům
vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně
označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou
námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu,
jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční
postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany
(srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29
Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
12. Námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu obsaženou v
podáních ze dne 25. 6. 2025 a ze dne 18. 7. 2025 pak žalovaná odůvodnila tím,
že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objektivně a
nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a
kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatelka v těchto svých podáních jen cituje
text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro
které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto
nekonkretizované námitky podjatosti přitom podávají v řízení opakovaně.
Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné
zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce
nepřihlížel.
13. Žalovaná v podání ze dne 18. 7. 2025 podala návrh na „zjištění a
prohlášení nicotnosti usnesení 21 Cdo 1491/2025-36, neboť nejprve mělo a musí
být pravomocně rozhodnuto o obsahu mého objektivně důvodného výše uvedeného
podání ze dne 25. 6. 2025, když v zájmu právní jistoty, opatrnosti a předejití
vzniku dalších již tak objektivně nezákonnými, protiústavními a zjevně
účelovými/zákeřnými postupy a rozhodnutími již v příčinném důsledku se sílící
intenzitou způsobených škod a újem (…)“. Návrh dovolatelky na „zjištění a
prohlášení nicotnosti usnesení“ soud posoudil dle obsahu jako návrh na opravný
prostředek proti rozhodnutí, nicméně jak byla dovolatelka poučena, proti
usnesení není opravný prostředek přípustný. Nad uvedené lze dodat, že
odůvodnění předmětného návrhu je zcela nejasné. Vzhledem k uvedenému je třeba
návrh žalované posoudit rovněž jako obstrukční a tudíž nepřípustný.
14. Protože dovolatelka nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani
poté, co k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2025, č.
j. 21 Cdo 1491/2025-36, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 9/2025-21, podle
ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, zastavil.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu