22 Cdo 172/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci
žalobkyně Ing. M. R., zastoupené Zdeňkou Tolnayovou, advokátkou se sídlem v
Mladé Boleslavi, Nám. republiky 946, proti žalovanému D. R., zastoupenému JUDr.
Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lipová 7, o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 1128/98, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30.
prosince 2010, č. j. 36 Co 116/2010-307, ve znění opravného usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 14. února 2011, č. j. 36 Co
116/2010-314, opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
Liberec ze dne 24. května 2011, č. j. 36 Co 116/2010-337, a opravného usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 8. prosince 2011, č.
j. 36 Co 116/2010-360, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30.
prosince 2010, č. j. 36 Co 116/2010-307, ve znění opravného usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 14. února 2011, č. j. 36 Co
116/2010-314, a opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
Liberec ze dne 24. května 2011, č. j. 36 Co 116/2010-337, a opravného usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 8. prosince 2011, č.
j. 36 Co 116/2010-360, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů
(dále jen ,,BSM“), jehož předmětem měl být elektrický kávovar ETA 00172,
elektrický kávomlýnek, čerpadlo Darling, 2 ks kočárů, osobní automobil Renault
Trafic, osobní automobil Škoda Forman, pračka Tatramat, kuchyňská linka,
montovaná chatka H., pozemek st. parc. č. 191/3, zastavěná plocha a nádvoří,
investice do domu č. p. 154, nacházejícího se na pozemku st. parc. č. 191/2,
zastavěná plocha a nádvoří, a veškeré zařízení dílny – truhlárny žalovaného,
dále pak investice do budovy bez č. p. / č. e., nacházející se na pozemku st.
par. č. 191/3, zastavěná plocha a nádvoří, to vše v obci Z. v katastrálním
území Z.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 11 C 1128/98-272, vypořádal BSM tak,
že do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal barevný televizor značky
Multitech, chladničku neznámé značky a závěsný telefonní přístroj Panasonic
KT-X (výrok I. rozsudku) a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni vypořádací
podíl ve výši 6.472,50 Kč (výrok II. rozsudku). Ve výrocích III. - V. soud
prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželství účastníků zaniklo právní
mocí rozsudku o rozvodu dnem 12. června 1995. Za trvání manželství účastníci
pořídili do BSM movité věci, jejichž hodnota ke dni právní moci rozsudku o
rozvodu byla stanovena u barevného televizoru zn. Multitech na 1.460,- Kč, u
chladničky 8.285,- Kč a u telefonního přístroje Panasonic KT-X na 3.200,- Kč.
Dále bylo zjištěno, že žalovaný za doby trvání manželství začal podnikat na
základě několika živnostenských oprávnění. Znalec odhadl celková aktiva
obchodního majetku žalovaného na hodnotu 3.857.319,14 Kč. Z této hodnoty byla
odečtena hodnota hmotného investičního majetku žalovaného zjištěná znalcem na
1.987.352,91 Kč s tím, že tento hmotný investiční majetek byl pořízen z
oddělených finančních prostředků žalovaného. Závazky pak byly odhadnuty ve výši
3.147.241,52 Kč. Soud prvního stupně na základě těchto skutkových zjištění
dospěl k závěru, že obchodní majetek žalovaného je předlužen a není z něj tedy
možné nic nahrazovat do BSM.
Movité věci rozdělil soud prvního stupně mezi účastníky podle toho, kdo z nich
je má ve faktickém držení a po rozvodu manželství je užívá. Všechny movité
věci, které byly předmětem řízení, u sebe měl a užíval žalovaný. Hodnota těchto
věcí činila celkem 12.245,- Kč, proto by se žalobkyni mělo na
vyrovnání jejího podílu dostat 6.472,50 Kč.
Pokud jde o soukromé podnikání žalovaného, soud prvního stupně konstatoval, že
výnos z podnikání je stejně jako mzda z pracovního poměru součástí BSM. Nelze
však opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v
souvislosti s jeho podnikáním za situace, kdy má druhý manžel z toho podnikání
prospěch. Podnikající manžel je tedy povinen nahradit do BSM takovou částku,
která odpovídá kladnému rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni
zániku BSM, což zpravidla odpovídá ceně podniku. Protože je v daném případě
tato hodnota záporná, není do BSM co nahrazovat a ke ztrátě lze v rámci řízení
o vypořádání BSM přihlížet jen v rámci úvah o disparitě podílů.
Žalobkyně požadovala vypořádat ještě tři koně a dva kočáry. Soud prvního stupně
však na základě předložených důkazů dospěl k názoru, že kočáry ani koně
neexistovaly ke dni zániku BSM, a není tedy možné je vypořádat. Navíc bylo
zjištěno, že koně sloužily nepochybně k výkonu povolání žalovaného, proto je i
z tohoto důvodu nebylo možné do masy BSM zahrnout. Tentýž závěr učinil soud
prvního stupně, i pokud jde o osobní automobil Škoda Forman a dodávku Renault
Trafic, neboť na základě zprávy Magistrátu hlavního města Prahy byly
registrovány na žalovaného jako osobu samostatně výdělečně činnou.
Pokud žalovaná požadovala vypořádat investice do budovy bez č. p. /č. e. na
pozemku st. parc. č. 191/3 v katastrálním území Z., která je ve výlučném
vlastnictví žalovaného, nepodařilo se jí prokázat, že tyto investice byly
vynaloženy ze společných finančních prostředků, neboť účastníci takovými
finančními prostředky ani nedisponovali.
Do BSM soud prvního stupně nezahrnul žalovaným navrhované nedoplatky úvěrů u
České spořitelny a.s., neboť neprokázal, že tyto ke dni zániku BSM existovaly,
a neprokázal ani jejich výši. Navíc šlo o podnikatelské úvěry, které se
projevily v jeho obchodním majetku, a nebylo by tedy možné je samostatně
vypořádat.
Soud prvního stupně nezahrnul do BSM ani několik dalších věcí, které navrhovali
účastníci, neboť byly buď nedostatečně specifikovány a nebylo u nich prokázáno,
zda vůbec existovaly ke dni zániku BSM (vakuová svářečka, elektrický kávovar
ETA 0172, elektrický kávomlýnek, čerpadlo Darling 35-1, pračka Tatramatat,
kuchyňská linka se skříňkami, dřevěná stáj a montovaná chatka H.), nebo
sloužily k výkonu povolání žalovaného (zařízení dílny).
Žalobkyně navrhovala rovněž vypořádat pozemek par. č. 337/11, trvalý travní
porost, zapsaný na listu vlastnictví č. 549 pro obec a katastrální území
Zásada. Soud prvního stupně ani tento pozemek nezahrnul do BSM, neboť jeho
výlučným vlastníkem podle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný a žalobkyně
neprokázala, že pozemek byl zakoupen ze společných finančních prostředků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
(dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. prosince 2010, č. j. 36 Co
116/2010-307, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka Liberec ze dne 14. února 2011, č. j. 36 Co 116/2010-314, opravného
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 24. května
2011, č. j. 36 Co 116/2010-337, a opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka Liberec ze dne 8. prosince 2011, č. j. 36 Co 116/2010-360,
rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalovanému do jeho
výlučného vlastnictví přikázal telefonní přístroj Panasonic KT-X, barevný
televizor Multitech, chladničku a kuchyňskou linku hnědou (výrok I. rozsudku
odvolacího soudu) a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu
částku ve výši 438.572,-Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Změnil i
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení státu a
nakonec rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a
IV. rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud nesouhlasil s právním názorem soudu prvního stupně týkajícího se
osobního automobilu Škoda Forman. Tvrzení žalovaného, že byl automobil zakoupen
z finančních prostředků získaných podnikatelským úvěrem, je irelevantní,
protože podnikatelský úvěr získaný za trvání manželství jedním z manželů je
třeba hodnotit jako každý jiný úvěr dle předpisů občanského práva. Je však
třeba zjišťovat, zda sloužil výlučně k podnikání. Odvolací soud seznal
věrohodným tvrzení žalobkyně, že automobil byl užíván po dobu trvání manželství
jak pro účely podnikatelské, tak i pro účely rodiny. Je tedy třeba postupovat v
souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a zahrnout věc
do BSM, byla-li v daném případě pořízena za jeho trvání, což nebylo v řízení
nijak vyvráceno. Protože byl předmětný automobil prodán žalovaným v roce 2000,
lze do BSM zahrnout pouze jeho hodnotu, která vzhledem k jeho opotřebení činí
100.000,- Kč.
Odvolací soud nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že kuchyňská linka v
domě č. p. 144, nacházejícím se na pozemku st. parc. č. 191/1, zastavěná plocha
a nádvoří, v obci Zásada v katastrálním území Z., nepatří do BSM. Na základě
dokladu o koupi předloženého žalobkyní odvolací soud shledal, že kuchyňská
linka patří do BSM, a to zvlášť tehdy, pokud žalovaný tuto skutečnost nepopřel.
Ohledně chaty H. se odvolací soud ztotožnil se závěrem přijatým soudem prvního
stupně, neboť chata sloužila potřebám rodiny jen přechodně, jejím základním
účelem, pro který byla pořízena, bylo využití k podnikání. Proto zůstala ve
výlučném vlastnictví žalovaného.
Pokud jde o pozemek parc. č. 337/11, trvalý travní porost, zapsaný na listu
vlastnictví č. 549 pro obec a katastrální území Z., zaujal odvolací soud závěr,
že žalobkyni se podařilo prokázat, že byl zakoupen ze společných prostředků,
což i žalovaný v průběhu řízení připustil. Protože byl žalovaným tento pozemek
prodán, náleží do BSM jeho hodnota určená znaleckým posudkem ve výši 26.670,-
Kč.
Závazky žalovaného, které on sám učinil předmětem vypořádání BSM, se zásadně do
BSM nezařazují, nicméně mohou být vypořádány podle názoru odvolacího soudu
společně s aktivy BSM, pokud souvisely se společným hospodařením manželů.
Pokud jde o splátky podnikatelského úvěru žalovaného, dospěl odvolací soud ke
zjištění, že byly hrazeny po dobu trvání manželství ze společných prostředků
manželů a je třeba je zohlednit jako vnos na výlučný majetek žalovaného.
Vynaložené náklady se však vrací pouze v redukované hodnotě v poměru, v jakém
za trvání manželství došlo k částečnému opotřebení a tedy znehodnocení věci
náležející jednomu z manželů. Protože výše splátek úvěru činila 1.160.000,- Kč,
byl žalovaný povinen vrátit do BSM částku ve výši 580.000,-Kč, od které je
třeba odečíst opotřebení, na základě znaleckého posudku vyčíslené jako 20 % z
hodnoty věcí, které byly za finanční prostředky z úvěru pořízeny. Redukovaná
výše splátek, kterou je žalovaný povinen do BSM nahradit, tedy činí 364.000,-
Kč. Dalšími splátkami úvěru do zániku BSM se odvolací soud nezabýval, neboť je
žalovaný splácel v období, kdy již netrvalo společné soužití a splátky byly
hrazeny pouze jako ,,přičinění žalovaného“.
Kromě částky ve výši 364.000,- Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku
ve výši 9.572,- Kč jako vypořádací podíl na hodnotě movitých věcí, dále
polovinu hodnoty pozemku ve výši 15.000,- Kč a polovinu ceny osobního
automobilu Škoda Forman ve výši 50.000,- Kč. Dohromady tedy vypořádací podíl,
který má žalovaný žalobkyni vyplatit, činí 438.572,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které je podle
jeho názoru přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a důvodné dle § 241a odst. 2
písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 241a odst. 3 o. s.
ř.
Dovolatel má za to, že podle právní úpravy BSM do něj nepatří věci
určené pro podnikání jednoho z manželů a patří do něj pouze výnosy z tohoto
podnikání. S ohledem na výdaje a závazky podnikajícího manžela je tento manžel
povinen do BSM nahradit takovou částku, která představuje cenu podniku ke dni
zániku BSM. V případě dovolatele však na základě znaleckého posudku bylo
stanoveno, že je hodnota jeho obchodního majetku záporná a neexistují žádné
výnosy pro vypořádání BSM. Uvedl, že závazky, které vznikly z podnikání,
uhradil sám po zániku BSM. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že splátky
zaplacené na podnikatelský úvěr byly vynaloženy z finančních prostředků v BSM a
je potřeba je v řízení vypořádat. Podle jeho názoru by takový závěr mohl vést k
absurdní situaci, ,,kdy by se splátky na pořízení věcí zahrnutých do podnikání
vracely do BSM a současně by se vypořádávala hodnota těchto věcí jako výnosy“.
Dovolatel se domnívá, že do BSM mohl vnést jen výnosy z podnikání, tj. hrubý
zisk snížený o všechny náklady, tedy i o splátky z podnikatelského úvěru.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o tom, že osobní automobil
Škoda Forman náležel do BSM. Je toho názoru, že se mu podařilo v řízení
prokázat, že automobil pořídil pro své podnikání a byl zahrnut i do jeho
obchodního majetku. Pokud žalobkyně tvrdí, že byl užíván současně i pro potřeby
rodiny, takové tvrzení neprokázala. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání; podle jejího názoru nejsou uplatněné
dovolací důvody opodstatněné a závěry odvolacího soudu jsou správné.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval
přípustností dovolání.
Podle § 237 odst. 1, odst. 2 písm. a), 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 není
přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
§ 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dovolací soud zkoumá
přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že
odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či
několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají
jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku
soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k
tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22
Cdo 425/2008, uveřejněn v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 8042 (dále jen „Soubor“) nebo rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 2012, sp. zn. 22 Cdo
2190/2010, uveřejněné tamtéž).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na
rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu
prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné
pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a
povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné.
Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a
povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící
rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud
formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů
obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních
vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na
internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Dovolatel v dovolání především napadá posouzení práv a povinností účastníků k
osobnímu automobilu Škoda Forman. Soud prvního stupně uzavřel, že jako věc
sloužící výkonu povolání není součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů,
zatímco odvolací soud ji vypořádal se závěrem, že je předmětem bezpodílového
spoluvlastnictví. Práva a povinnosti účastníků nalézací soudy v daném ohledu
ustavily odlišně a potud je dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
přípustné; je také důvodné.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle § 143 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, v bezpodílovém
spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo
nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných
dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní
potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci
předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve
vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu
nástupci původního vlastníka.
Soud prvního stupně nezahrnul do vypořádání osobní automobil Škoda Forman s
poukazem na skutečnost, že sloužil výkonu samostatné výdělečné činnosti
žalovaného a jako takový netvořil součást bezpodílového spoluvlastnictví
manželů.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 2470/2000,
uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2001, č. 2, str. 53, vyložil, že
předpokladem vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů z důvodu,
že podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů je také to, že
současně neslouží i druhému z manželů. Pro úvahu o vyloučení věci z
bezpodílového spoluvlastnictví manželů z důvodu, že podle své povahy slouží
výkonu povolání jen jednoho z manželů, není rozhodující, zda byla určena pro
výkon povolání jen jednoho z manželů, ale to, k čemu v souladu s vůlí obou
účastníků skutečně sloužila a zda nesloužila i druhému z manželů (k tomu
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 22 Cdo
1439/2000, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2001, č. 11, str. 383).
Současně platí, že z hlediska ustanovení § 143 občanského zákoníku, ve znění
před novelou č. 91/1998 Sb., je výkonem povolání také výkon samostatné
výdělečné činnosti (podnikání) jednoho z manželů (k tomu srovnej rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000, uveřejněný v
časopise Právní rozhledy, 2002, č. 8, str. 395).
Oproti soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že uvedený
automobil je součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Uzavřel, že „je
věrohodné tvrzení žalobkyně, že automobil Forman byl po dobu trvání manželství
a spolužití užíván jak pro podnikatelské účely, tak pro potřeby rodiny“.
Je zjevné, že zatímco soud prvního stupně svůj závěr o vyloučení
uvedené věci z režimu BSM odůvodnil zjištěním o jejím výlučném účelovém využití
v rámci výkonu samostatné výdělečné činnosti žalovaného, odvolací soud dospěl
ke skutkovému zjištění, že věc sloužila i potřebám rodiny účastníků.
V daném směru však odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 213 odst. 1-3 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak
jej zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud může zopakovat dokazování, na
základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené
důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. K provedeným
důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací
soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval;
tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být
prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování
skutkového stavu vycházel.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem konaným dne 18. listopadu 2010 a 9.
prosince 2010 se podává, že odvolací soud žádné dokazování k otázkám
vztahujícím se k osobnímu automobilu Škoda Forman neprováděl (ani formou
opakování důkazů ani doplněním dokazování). Není proto zřejmé, z čeho čerpal
odvolací soud podklady pro zjištění, že toto vozidlo sloužilo také potřebám
rodiny účastníků. Ostatně ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není
jakkoliv zřejmé, o jaký relevantní podklad odvolací soud potřebný skutkový
závěr opírá. V tomto ohledu je řízení před odvolacím soudem zatíženou vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel v daném směru odvolacímu soudu v dovolání důvodně vytýká, že se
spokojil s tvrzením žalobkyně a svůj závěr neopřel o žádný konkrétní důkaz.
Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění
rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak
se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,
které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá
skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč
neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé.
Odvolací soud však v odůvodnění svého rozsudku však nevyložil, o jaký důkaz
opřel svůj závěr, že automobil Škoda Forman sloužil i potřebám rodiny
účastníků. Odkaz na „věrohodné tvrzení žalobkyně“ nemůže být podkladem pro
učinění skutkového zjištění, neboť to se může opírat toliko o obsah provedeného
důkazního prostředku nebo o shodná skutková tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o.
s. ř.).
Rozhodnutí odvolací soudu však v daném směru neobstojí ani v rovině jeho
vlastní argumentace.
Odvolací soud uzavřel, že automobil byl prodán po zániku BSM v roce 2000
žalovaným, a proto lze do vypořádání BSM zahrnout pouze hodnotu této věci ke
dni zániku BSM.
Tento názor není správný.
Dovolací soud se shoduje s odvolacím soudem potud, že podmínkou vypořádání věcí
tvořících zákonné majetkové společenství, v podobě jejich přikázání některému z
manželů, je to, že v době rozhodnutí soudu existují (jednak objektivně a jednak
jsou v majetkovém společenství manželů) a v době zániku majetkového
společenství tvořily jeho součást. Věc, která tyto předpoklady nesplňuje,
nemůže být přikázána do vlastnictví žádného z účastníků. Pokud některý z
manželů nakládal s věcí tvořící zákonné majetkové společenství v rozporu se
zákonem, nelze k jeho protiprávnímu úkonu přihlížet (je-li absolutně neplatný
nebo byla řádně uplatněna námitka relativní neplatnosti) a věc je třeba
zahrnout do vypořádání a přikázat ji zpravidla tomuto účastníkovi (k tomu
srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo
3110/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2012, pod
pořadovým č. 35).
Pokud dojde k platnému převodu věci tvořící součást zákonného majetkového
společenství (tj. v případech, kdy je věc převedena oběma manžely nebo jedním z
manželů bez souhlasu druhého a tento manžel se nedovolá relativní neplatnosti
takového právního úkonu), je předmětem vypořádání částka získaná za převod
vlastnického práva k takové věci (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009, uveřejněný v časopise Právní
fórum, 2011, č. 4, str. 184; v něm vyslovené závěry vážící se k převodu
obchodního podílu se uplatní i při převodu vlastnického práva k movitým i
nemovitým věcem). Tento princip platí i v případech, kdy došlo k převodu věci
po zániku zákonného majetkového společenství do jeho vypořádání (k tomu srovnej
rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. července 2011, sp. zn. 22
Cdo 3450/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České
republiky – www.nsoud.cz; v něm vyslovené závěry vážící se k převodu obchodního
podílu se uplatní i při převodu vlastnického práva k movitým a nemovitým
věcem). K těmto závěrům se Nejvyšší soud aktuálně přihlásil např. v rozsudku ze
dne 29. května 2012, sp. zn. 22 Cdo 2190/2010, uveřejněném na internetových
stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).
Jestliže odvolací soud uzavřel, že automobil nelze jako součást zaniklého
bezpodílového spoluvlastnictví přikázat některému z účastníků do výlučného
vlastnictví proto, že po zániku bezpodílového spoluvlastnictví došlo k převodu
vlastnického práva k tomuto automobilu, není správné, že do vypořádání zahrnul
částku představující hodnotu vozidla ke dni zániku BSM, redukovanou o
odpovídající parametr opotřebení daný užíváním automobilu rodinou žalovaného v
době po zániku BSM. V této části tak rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř).
Odvolací soud v daném směru nepřiléhavě odkázal na rozsudek ze dne 5. února
2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, neboť z uvedeného rozhodnutí se takový závěr
nepodává. V daném rozhodnutí dovolací soud s ohledem na vymezený dovolací důvod
mimo jiné uzavřel, že nelze do vlastnictví některého z účastníků přikázat věc,
ve vztahu k níž bylo platně převedeno vlastnické právo na třetí osobu. V
uvedeném rozhodnutí se však Nejvyšší soud nevyjádřil k tomu, co je v takovém
případy předmětem vypořádání, neboť to pro posouzení věci nebylo podstatné.
Dovolatel dále v dovolání napadá skutečnost, že odvolací soud vypořádal jako
investici z prostředků tvořících BSM do výlučného majetku žalovaného splátky
zaplacené za trvání manželství na úhradu podnikatelského úvěru poskytnutého
Českou spořitelnou, a. s. pod č. 4503-192154-038.
Oproti odvolacímu soudu soud prvního stupně takové vypořádání neprovedl; ve
vztahu k uvedenému úvěru se zabýval pouze žalovaným uplatněným nárokem, aby byl
některému z účastníků přikázán k úhradě nedoplatek na tomto úvěru.
Je zřejmé, že i v daném směru soudy obou stupňů vymezily práva a povinnosti
účastníků odlišně, a proto je i v daném směru dovolání přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
I v této části je dovolání důvodné.
Podle § 150 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
91/1998 Sb. při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou
stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze
svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného
majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k
potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k
tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry
přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné
domácnosti.
Praxe dovolacího soudu je jednotná v názoru, že v řízení o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů či společného jmění manželů může soud
vypořádat jen ten majetek, nároky či hodnoty tvořící společné jmění manželů,
které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od
jeho zániku. Tento závěr učinil Nejvyšší soud za využití předchozí judikatury
(k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 22
Cdo 1112/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5061), když zdůraznil, že
předchozí praxe, která umožňovala kdykoliv během řízení o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů navrhnout nové položky k vypořádání,
vycházela ze starší úpravy, která předpokládala, že soud z úřední povinnosti
„pátrá“ po majetku v BSM a že je povinen vypořádat jeho celou masu. Tento
názor, který v praxi mimo jiné vedl k neúměrnému prodlužování sporů, neboť
umožňoval neomezené rozšiřování vypořádávaného majetku, je však neudržitelný
vzhledem k novější hmotněprávní úpravě vycházející zejména z posílení
dispozitivního charakteru norem upravujících vypořádání BSM a také k vzhledem k
uplatnění zásad projednací a dispoziční v občanském soudním řízení (k tomu
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2009, sp. zn.
22 Cdo 1192/2007, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu –
www.nsoud.cz).
Závěr o nepřípustnosti dodatečného zahrnutí majetkových hodnot coby předmětu
vypořádání společného jmění manželů prostřednictvím soudu po uplynutí zákonné
tříleté lhůty v rámci jeho vypořádání soudem, od něhož se Nejvyšší soud nehodlá
odchýlit, je plně použitelný i v souzené věci (k tomu dále srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněné v
Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod
pořadovým č. C 8310, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn.
22 Cdo 1068/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2010, sp.
zn. 22 Cdo 5232/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu
České republiky – www.nsoud.cz).
V předmětné věci se podává, že k zániku BSM došlo 12. června 1995. V žalobě o
vypořádání BSM ze dne 22. května 1998 žalobkyně nárok na náhradu investice ze
společných prostředků do výlučného majetku žalovaného v souvislosti s úhradou
závazku vyplývajícího z tzv. podnikatelského úvěru neuplatnila a ve lhůtě tří
let od zániku BSM vypořádání tohoto nároku nenavrhl žádný z účastníků. Ostatně
i odvolací soud přistoupil k vypořádání tohoto vnosu až na základě toho, že
žalovaný učinil předmětem vypořádání závazky vyplývající z úvěru poskytnutého
mu Českou spořitelnou, a. s. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo ve lhůtě tří
let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví, spočívá rozhodnutí odvolacího
soudu na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.),
jestliže odvolací soud tuto investici vypořádal, aniž by byl dovolací soud
nucen zabývat se posouzením, zda a kdy konkrétně vůbec došlo k uplatnění
požadavku na vypořádání vnosu, resp. věcnou správností závěrů odvolacího soudu
v případě, že by byl nárok na vypořádání investice uplatněn včas.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu ve
spojení s opravnými usneseními podle § 243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř.
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud
vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 věta
první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s
částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání
projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného
výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006,
uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod
pořadovým č. C 5768).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2012
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r
předseda senátu